Boogie x Dori - Už za mnou nejezdi. - část 2.

(Doriho byt)

Boogie

Boo se na květiny podívá taky a i když mu Dori řekne, že jsou nádherné a že děkuje, ten tón by nepřeslechl ani kdyby byl mrtvý a tak si jen povzdechne a nechá je válet na klíně. Dívá se ven z okýnka a všechno na něj začíná dopadat. Společně se dostanou domů a až do bytu a zatímco se u dveří zouvá, málem upadne, když mu Dori vytkne, že šel ven jenom kvůli kytkám. Zvedne oči k jeho zádům, když dává Dori květiny do vázy a nevěřícně ho sleduje. 

"Venku bys měl trávit času co nejvíc, je to zdravé. Měl bys tam chodit klidně jenom tak." Řekne mu a zamračí se. Moc dobře si pamatuje, co mu říkal J. 

"A jestli tam chodí někdo, kdo mě bude celé dny sledovat, možná jsi mi zapomněl něco říct." Bylo jenom málo chvilek, kdy Boogie vytahoval drápky, ale tohle byla jedna z nich. Vážně se bál a má toho všeho trochu dost. Dori jako kdyby ho neslyšel a místo toho prohodí, že snad květiny ještě nikdy nedostal. To se Boogiemu zdálo nemožné, tím spíš pro to, kde pracoval a kolik tam musel mít ctitelů, ale jeho výraz povolí a konečně se taky trochu usměje. Pokrčí rameny. Takový už byl a jiný nejspíš nebude. Zavrtí hlavou, že hlad nemá. Po tom adrenalinu tam venku mu asi ještě chvíli potrvá, než se uvolní a nějaký hlad zase dostane. Popojde do bytu a vleze si na pohovku. Sleduje Doriho činnost a bytem se za chvíli rozvoní i připravovaná káva. Překvapí ho začátek Doriho vyprávění a fakt, že byli tři. Ten chlap venku se představil jako J a i když by se Boo mohl splést, domyslel si, že to bude tenhle Jun. Tím spíš se chce na všechno zeptat ještě Tamakiho. Nejraději by za ním jel hned teď, ale kdo ví, kde mu zrovna byl konec? Od té doby, co našel Rukiho, se jim neočekávaně na pohovce neválel. Dori se vrátí k němu a nechá na stolku tácek. Nechce si nic brát, ale poslušně otevře ústa, jak zamyšleně převrací Doriho slova v hlavě. Kromě toho má pravdu. Čokoláda jednoho prostě uklidnila. Dori měl doma vždycky tu nejvybranější. Zvedne k němu oči, protože Dori už nepokračuje. 

"A tohle byl on." Řekne tedy za něj, co si domyslel. 

"Vypadá to, že jste se rozešli hodně ve zlém." Dodá ještě a když vidí ten Doriho navztekaný výraz, má chuť jít si vyvětrat hlavu někam ven. Po pravdě se ale bojí. J mu sice slíbil, že mu v případě nouze spíš pomůže a pronásledovat už ho nebude, ale jak si tím mohl být jistý? 

"Podle toho, co říkal, to vypadá, že se hádáte jako dva mafiáni, jestli je to všechno pravda." Chce slyšet, že je to jen vtip. Nechce se zaplést do ničeho podobného. 

"A taky zmínil někoho, kdo umřel." Hlesne mnohem tišeji a obejme si na pohovce kolena pažemi. Chvíli tak zůstane. Vůbec neví, co tady v tom bytě teď budou dělat, když mají oba dva takovou náladu. Po pravdě by nejraději někam šel. Dlouze se nadechne nosem a rozhlédne se. Představoval si dnešek trochu jinak. Už dlouho měl hlavou plnou toho, jaké to asi bude. Ještě spolu nebyli a on se toho bál a zároveň se těšil, až se to stane a místo toho řeší tady tohle. Podívá se pro změnu na strop. 

"Můžeme si zahrát Activity." Řekne z ničeho nic. 

"Třeba jenom část s pantomimou." Chce ho rozesmát. Chce dělat něco bláznivého. 

"Jestli je nemáš, najdu to na telefonu." Řekne mu a hned začne hru hledat. 

"Jestli se na mě budeš mračit, půjdu někam sám. Třeba do kina." Provokuje ho a koutky mu při tom cukají. 

"Podívej. Tady je kartička, co máš předvést. Podívej se, co máš za úkol?" Strká mu do dlaně svůj telefon.

Dori

Nedokáže se v autě plně ovládnout a Dori má obavy, že to nepůjde ani tak. J ho neskutečně vytočil. Protože mu dost zkřížil plány na to, co chtěl provádět s Boogiem. Vypadá to, že bude muset s pravdou ven a to se mu ani v nejmenším nehodí. Jsou věci, na které by mělo dojít postupně, aby je dokázal dost dobře zamaskovat. Střelí po Boogiem pohledem, když se mu snaží odporovat. Ano, venku chodit může, ale ne v době, kdy hrozí něco podobného.

"Vážně? Dnešní vzduch byl ale poněkud otrávený." Utrousí tiše a chladný tón ho zatím vůbec neopouští. Musí se nějak srovnat, ale vztek uvnitř něj pořád bublá. Nebylo snadné tu hranici překročit, jakmile se to ale stalo, bylo těžké se zase vrátit zpátky. 

"Takže jsem měl při naší první schůzce vytáhnout podobné téma? Přece jenom spolu nejsme zase tak dlouho." Najde si svůj vlastní důvod, proč to neříkal hned. 

"Jsou věci, které se musí odkrývat postupně. Netušil jsem, že tě vyhledá, ale měl jsem." Tak trochu se teď omluví, ale je znát, že se pořád hodně zlobí a že mu to ještě chvíli vydrží. 

"Nikdy nezašel do podobných rovin. Asi už je zoufalý." Shodí J, protože jeho chyby to rozhodně není, to by si nikdy nepřipustil. Je rád, že se může později v bytě věnovat přípravě kávy a trochu se zkoncentrovat. Má sto chutí popadnou Boogieho za ruku, odtáhnout ho do ložnice a tam zamknout, aby na něj nikdo nemohl. Musí se ovládnout, tohle by Boo nikdy nepochopil. 

"Ano, tohle byl on." Povzdechne si a jeho výraz se na vteřinu změní v unavený.

"Některé věci z minulosti prostě nikdy samy od sebe nezmizí." Pokrčí rameny, ale pak zavrtí hlavou a podívá se na Boogieho.

"Ne, mafián není ani jeden z nás. To je asi to jediné, v čem jsme se vždycky shodli." Utrousí velmi tiše. Nikdy by si nezačal s nikým, kdo má k mafii nějaké vztah. Na to se měl opravdu hodně rád a Tamakiho vlastně taky. Vyhýbali se podobným dobám dost často. Jakmile Boo narazí na někoho, kdo zemřel, jeho výraz se znovu zatvrdí. Ne o tom vážně mluvit nechce, ještě si pořádně nepromyslel, co mu řekne.

"Ano, zemřel, ale ne kvůli mně." Ukončí celou debatu na tohle téma dost rázně. Jakmile je u Boogieho a pohovky a dojde na to, co by mohli dělat, dokonce se krátce zasměje. Tohle vážně nečekal a ano, myslel si, že budou dělat úplně něco jiného, ale možná je to dost dobrá cesta k tomu, aby změnili téma.

"Tak dobře, můžeme to zkusit." Souhlasí s ním a i když se uvnitř zase tolik neuvolnil, na venek působí jinak, mnohem vyrovnaněji. Boo toho ale zase tak úplně nenechá a začne mu vyhrožovat odchodem do kina. Dori by ho nejradši opravdu zamkl, ale ovládne se a vrátí se ke své hře.

"Vážně bys šel beze mě?" Zeptá se ho, když se usadí vedle něj a nakloní se rty k jeho oušku. Prsty odhrne konce vlasů přes rameno dozadu, aby měl lepší přístup. Telefon zatím nechává telefoem. 

"Taky bych tě nemusel nikam pustit. Co kdyby se ti něco stalo? Je mou povinností tě udržet za každou cenu doma. Možná bych tě položil do postele a opatřil si něco, abys mi neutekl, než ti ukážu, že nikde jinde bys být nechtěl." Promne si rty o sebe a pak se jimi dotkne hebké kůže kousek pod lalůčkem. 

"Víš, kde bych se takto ještě mohl dotýkat?" Pak ho něco napadne.

"Vlastně jsme u pantomimy, takže bych neměl mluvit, ale rovnou bych ti to měl ukázat." Tentokrát se svými rty jen zlehka otře o místa, kde byl před pár sekundami. 

"Byli jsme oba dva před chvíli rozhození, nemělo se to stát, ale tohle prostě neovlivním. Tvou náladu teď bych však změnit mohl, Boo-chan." Je potřeba, aby ho pustil dál a Dori si k sobě ještě víc připoutal. Musí na to velmi opatrně, obzvlášť po takovém zážitku, ale třeba Boogieho dokáže dost sobě rozptýlit, aby se k jisté smrti už nevraceli. 

"Nech mě se o tebe postarat a být tím, koho si přeješ." Šeptá mu dál, aniž by se od něj oddálil. Svou dlaň položí kousek nad jeho koleno a jen trochu se pohne nahoru, zatím nic nepřehání. 

"Nepřeju si nic jiného, než abych tě mohl položit a hýčkat tě úplně celého." Podsouvá mu možné představy, jak by to mohlo za chvíli vypadat.

Boogie

Ano, dnešní vzduch byl opravdu otrávený, ale to nebyla Boogie vina a pokud někdo tušil, že se něco takového může stát, tak tím spíš ne! Raději na to nic neřekne. Jednak se s Dorim nechtěl hádat a jednak viděl, jak se pořád hodně zlobí a měl strach, aby ho Dori třeba neposlal pryč, že už s ním být nechce. Ještě si neuměl prosadit svoje, byl moc naivní a Dori pro něj byl pořád jako sen. Nechtěl se z něj probudit ani za nic. Kam by pak šel? Co by bez něj dělal? Boogie našpulí vzdorovitě rty. Rozhodí rukama. 

"Já vím, že se podobné věci neříkají na první schůzce, ale některé naopak ano, když jsou opravdu hodně vážné. Co kdybych měl třeba rakovinu a dávali mi dva měsíce, měl bych ti to říct tak za sedm týdnů, až se budeme znát víc?" Je asi drzý, ale copak to Dori nechápe? Dori si pořád trvá na tom, že se něco musí odkrývat postupně. 

"Tak to doufej, že až odkryješ všechno, že to se mnou nesekne." Odsekne mu a obrátí se k němu zády s rukama založenýma na prsou. Musí vypadat spíš komicky, ale stejně! J mu zoufalý moc nepřipadal, ale Dori měl asi pravdu, přece jenom ho dobře znal. Tohle mohl být jeho způsob. A stejně… proč tolik lákal Boogieho k sobě? Uleví se mu, když ho Dori ubezpečí, že nikdo z nich nepatří k mafii a konečně se k němu otočí zase čelem a svěsí ruce podél těla. Neví, co by dělal, kdyby mu řekl opak. Nechce o něj přijít a zároveň byly vody, do kterých se pustit nechtěl. Ještě víc se mu uleví, když mu Dori řekne, že ten neznámý neumřel kvůli němu. Věří mu úplně všechno. Konec konců to jeho miloval, tak proč by věřil cizímu člověku? 

"To je dobře." Řekne jenom tiše. Už pochopil, že Dori o tom teď mluvit nechce a doufal, že se třeba jednou dozví, kdo to byl, ale to teď nebylo to, co by ho nenechalo spát. Ten člověk byl mrtvý a už se to nezmění a teď tu byl on a Dori mu tvrdil, že ho miluje. Ne toho mrtvého, ale jeho. To mu stačilo. J se mu snažil namluvit, že ten kluk umřel kvůli Dorimu, ale nesnášeli se, šli si po krku a v takové situaci člověk řekne asi cokoliv. Možná si to i myslel. Boo se zeptá Tamakiho jako na všechno ostatní. Pak zkusí změnit náladu tou pantomimou a vážně ho překvapí, když Dori najednou souhlasí. Kdyby byl takový, jako J tvrdil, poslal by ho s tou dětskou hrou do háje, když je teď naštvaný, ale on to neudělal. Boogieho tváře se rozsvítí a objeví se na ní spokojený úsměv. Cukne rameny v hrané dotčenosti, když se ho Dori zeptá, jestli by šel do kina vážně bez něho a pak už sedí vedle Boogieho a šeptá mu do ouška. Boogie se okamžitě zachvěje po celém těle a pootevře rty, když k němu natočí tvář, až se ho málem dotkne nosem. Brní ho i ten nos. Zase tvář pootočí, když si Dori hraje s jeho vlasy na citlivé šíji a poslouchá jeho hlas a to, jak moc by ho přesvědčoval. 

"Něco, abych ti neutekl?" Zopakuje po něm a možná tuší, ale… to by neudělal nebo ano? 

"To přesvědčování ti zatím jde." Řekne mu ochraptěle a musí si odkašlat do sevřené pěsti. Cítí, jak hoří. Doriho rty se propálí skrz pokožku a ptají se ho, kde všude by se ho ještě takto mohl dotýkat. Boo asi omdlí i v sedě. Dori nepřestává a říká mu, že přece hrají pantomimu a Boogie neměl ani tušení, jak se jeho hra může převrátit vzhůru nohama, ale je to neskutečně skvělé. Těžce polkne. Přikývne, když Dori řekne, jak moc je oba rozhodilo, co se stalo a líbí se mu, že to chce Dori změnit. 

"Nechci nic jiného." Řekne velmi tiše. Nechce nic víc, než aby byl Dori s ním, aby po něm toužil a taky… aby konečně byli poprvé spolu, jakkoliv moc se stydí. Dori mu říká, že by chtěl to samé a Boo ucítí dotek jeho dlaně na noze. Snaží se očima najít ty jeho. Jsou už sami, u nich doma, žádní rodiče ani nikdo další… 

"A-ano..." Vydechne rozechvěle a dá mu svůj souhlas.

Dori

Dori pozoruje Boogieho, jak se tváří a je mu v první chvíli jasné, že to nebude jen tak. Bude se muset hodně snažit, aby dosáhl svého a mohl dojít do bodu, kdy bude u něj rád. J mu do jeho plánů hodně vpadl a to se mu teď zrovna nehodí. Kdyby se s Boogiem znali o něco déle, nebude mít problémy ho přesvědčit o své vlastní pravdě. Zatváří se neutrálně, ale v očích je pořád chlad, když ho Boo poučuje, co mu kdy měl říct. Sám ví, že kdyby to na něj vybalil příliš brzo, pravděpodobně by se lekl anebo by měl cestu k němu mnohem složitější. Jsou věci, které prostě musí být odloženy. A ano, byl přesvědčený o tom, že se do jeho vztahu plést nebude. Vždycky spíš útočil na jeho podnik, než by zkoušel proniknout do Doriho osobního života. 

"S nemocí by to bylo něco jiného. Máme s J spory, ale zatím se mi nikdy nepletl do života takovým způsobem. Pro mě to byla dávná minulost, uzavřel jsem to už před hromadou let." Začne s vysvětlováním, i když by nemusel. 

"On však očividně ne. Proto jsem ti nic neřekl, nechtěl jsem tě děsit, když to nebylo potřeba." Samozřejmě to hraje tak, aby mu Boo uvěřil. Částečně to byla pravda, částečně si některé věci malinko poupravil. 

"Už by nemělo být nic, co by tě mohlo překvapit. Snad možná to, jak mi na tobě a tvé dobré náladě a rozpoložení záleží. A já se postarám o tom, aby ses měl dobře. Dělám to od první chvíle. Nic s tebou nesekne, o to se postarám." Ujistí ho a už se o tom dál nechce bavit. Je čas, aby se věnovali mnohem příjemnějším věcem, hlavně té pantomimě, kterou asi vážně začne mít v oblibě. Boogieho tělo mu do první chvíle odpovídá a je jasné, že stačí jen ten správný dotek a Boo zapomene na nepovedené části dnešního dne. Bo se ho zeptá na věc, která mu vyžene koutky nahoru. Nepřežil by, kdyby se Boo rozhodl, že už tu s ním nechce být a třeba by se vrátil domů. Samozřejmě ho napadne myšlenka na to, že by ho připoutal a dlouhé hodiny ho přesvědčoval, že domů rozhodně nechce.

"Víš, to je to jediné, čeho se bojím. Kdybys mi řekl, že už mě nechceš vidět, dost bych trpěl. Nedělej to prosím." Ovládá svými slovy Boogieho mysl a pokračuje v dalším přesvědčování. Je mu dostatečně blízko, aby cítil teplo jeho těla i zrychlený dech. Boo se mu postupně podvoluje a on ho vážně nechce nechat vydechnout. Tedy kromě jeho podmanivého ano, které mu věnuje. Dori ho začne pomalu pokládat na pohovku vedle sebe. Chce, aby se natáhl a uvolnil a on mohl dál pokračovat ve svém svádění. Dlaní ho zlehka pohladí po tváři a pak pokrčuje dál podél celého jeho těla, dokud se nezastaví na stehnu, kde se chvíli drží. Roztáhne prsty, aby obejmul, co největší část. 

"Dej mi ještě chvilku, až uvidím, že jsi připravený, budeš na řadě." Pošeptá mu skoro do rtů, když se nad něj nakloní a hledí mu do očí. 

"Nechci, abys myslel na cokoliv jiného, než jsem já a abys další dny nemyslel na nic jiného, než na to, jaké to bylo." Pokračuje ve svém šeptání, než se ještě víc nakloní a konečně ho zlehka políbí. Prolnutí rtů jsem smyslné a nikam se přehnaně nedobývá. Provokuje Boogieho, aby jej pustil dál a dal mu tím svolení k hlubším polibkům. Přesune se nenápadně kousek dál, aby nad ním měl mnohem lepší kontrolu. Dlaní, která doteď odpočívala na jeho stehnu, jen hladí a postupně se přibližuje ke klínu. Zatím se tomu místu vyhýbá. 

"Možná bys mohl začít hádat, co se ti snažím ukázat." Chce, aby mluvil a tím mu prozradil, jak daleko se ve svém vzrušení nachází. 

"Je toho tolik, co bych ti mohl předvést a ty budeš dál hádat. Teď to budou třeba pocity." Směruje ho, kam potřebuje, a když to dořekne, téměř neznatelně ho pohladí v klíně.

Boogie

Boogie převrací Doriho odpověď v hlavě. Na první pohled se zdá být bezchybná, ale trochu mu neladí, že se J nepletl do Doriho života, zatímco se jeden druhého pokoušejí zabít. J totiž říkal, že se ho Dori pokoušel zbavit, zabít ho… jen si nenašel správné lidi. Něco takového říkal. A pak šel na oplátku po Boogiem, ale vlastně mu nechtěl ublížit. Celé to bylo hrozně divné. Přesto nemohl dělat víc, než čekat na Tamakiho. A o té schůzce nesměl Dori za žádnou cenu vědět, jinak se Boo nikdy nic nedozví. Tu další část už mu věří, protože vidí, jak dělí všechno, co Boogie chce, dokonce by i hrál tu hru, kterou by jinak mohl označit za dětinskou. Usměje se o hodně víc, když mu Dori slíbí, že s ním nic nesekne. Trochu zvážní, když ho Dori začne přesvědčovat, jak nerad by byl, kdyby od něj Boogie odešel. Jak by trpěl a jak to opravdu nechce. Už asi po sté Boogieho napadne, čím ho tolik dostal zrovna někdo tak obyčejný, jako je on sám, ale je za to vděčný. 

"Nechci nikam jít." Řekne mu, aby ho netrápil. Dori ho začne pokládat a jeho srdce se rozeběhne opravdu velkou rychlostí kupředu, ale nebrání se mu, jenom se snad i bez mrkání pořád dívá do jeho očí. Dori ho pokaždé konejšivě pohladí po tváři a pak se vrátí zase na stehno, které je velmi citlivé. Tu jeho větu o tom, že bude na řadě, až bude připravený, najednou vůbec nepochopí. Celá hra na střídání v pantomimě mu vypadla z hlavy v okamžiku, kdy se mu Doriho dlaň propálila do stehna a zanechala tam otisk až na věky. Dojde mu to až o hodně později, prostě si teď sedí na veškerém vedení, ale jak by mohl cokoliv vnímat, když mu Dori podmanivě šeptá o tom, jak nechce, aby celé dny myslel na cokoliv jiného, než je on sám a to, co tady dnes budou dělat? Trochu se bojí, ale nedovede to říct nahlas. Stejně by toho nenechal. Dori se k němu skloní, aby ho mohl políbit a Boogie zvedne ruce, aby ho mohl obejmout kolem krku. Nechává svoje paže položené na jeho šíji jenom zlehka a užívá si jeho zkušené rty. Zavře oči a nechává za nimi běžet všechny růžové představy, které má. Doriho dlaň se posune trochu výš, Boo se prohne v zádech a tiše si povzdechne do jeho rtů. Nechce mu utíkat a zároveň je to už teď příliš intenzivní, než aby zůstal jenom tak na místě. Pousměje se, když mu Dori řekne, že by mohl začít hádat, co mu chce ukázat. On to ví. 

"Někdo tomu říká osmý div světa." Napadne ho. Najde znovu jeho černý pohled. 

"Já ho ještě neviděl." Řekne, co Dori stejně ví. Je rád, že mu to nepřekáží, někomu by mohlo. Zčervená a podívá se někam na strop, když mu Dori řekne, že je toho hodně, co by mu mohl ukazovat. Tím si je Boogie jistý, obzvlášť když vlastní takový klub. Jemu bude pro začátek stačit něco obyčejného, ale nudit se jistě nebude. Docela by ho zajímalo, jak moc nudné to mají ostatní ve třídě. Ne, že by se chtěl se svým soukromím chlubit, ale vždycky je příjemné, když máte něco, co někdo jiný ne. 

"Tvoje pocity?" Zeptá se úplně pitomě, ale ucítí ruku v klíně a vydechne mnohem hlasitěji, zatímco se znovu prudce pohne přímo proti té ruce. Jsou to čistě instinktivní pohyby, ale jak s nimi jeden začne, nějak to nejde zastavit. 

"Dori-koi…" Vydechne do jeho rtů, když se sám pozvedne, aby ho mohl znovu políbit. Zrovna si dodává dost odvahy na to, aby ho pokusil připravit o vršek, pokud to Dori neudělá sám.

Dori

Dori musí z hlavy vyhnat všechno, hlavně události dnešního dne. Ne, že by mu to zabránilo, aby Boogieho svedl a mohli si to pořádně užít, ale poslední, co by chtěl, je to, že bude myslet na víc věcí. Chce si pořádně vychutnat celý prožitek a dál sbírat potřebné podněty, aby pro Boogieho mohl být tím nejlepším. Tohle všechno bylo k definici jeho typických vztahů potřeba. Ano, byl impulsivní a o to víc potřeboval všechnu kontrolu nad tím, s kým má být. Jestli ho nedostane tam, kam potřebuje, bude to z toho patřičně mrzutý. To, že se o Boogieho stará víc, než o kohokoliv jiného a že by to se všemi ostatními už vzdal, si zatím nepřipouští ani trochu. Už vůbec ne to, jak moc ho vyděsila myšlenka na to, že by Boo odešel a už by ho neviděl. Někdy si taky uměl pěkně lhát do kapsy, i když s radostí tvrdil, že se mu to stát nemůže. 

"To je moc dobře. Nechci tě k ničemu připoutávat, leda k sobě." Zavtipkuje, ale není úplně jasné, jestli by toho byl schopný nebo ne. Nechce tím Boogieho vyděsit, ale jako vtipnější poznámka mu to přišlo skvělé. Pokračuje dál v hlazení jeho těla a i velmi konkrétních partií. Pak se mu dostane chtěné odměny, když se k němu Boo přitiskne a políbí ho. Okamžitě mu začne prolnutí vracet a nechává se jím malinko strhnout, i když je v tom pořád dost z jeho typického stylu. Když se odtáhne a Boo promluví, mile se usměje a přikývne. 

"Musíš mi pak říct, jestli to byl div světa. Pokud ne, musím se začít víc snažit." Chce, aby věděl, že mu na tom záleží a že to rozhodně nechce odbýt. To by se pak na sebe nemohl ani podívat do zrcadla. 

"Jsem rád, že budu první, s kým to zažiješ." Teď mluví naprosto vážně. Boogieho nedotčenost je pro něj velmi vítaný bonus k celé jeho povaze. 

"První začneme tvými pocity, Boo-koi." Nasměruje ho tam, kam by se chtěl dostat a zdá se, že se mu to daří, když Boo vysloví jeho jméno, ještě s takovým podbarvením. 

"Ano, tím to hezky začne. Povíš mi, co cítíš? Chci to slyšet." Pobídne ho, aby ve svém mluvení pokračoval a on díky tomu věděl, ke kterým místům se má vracet. Další Boogieho polibky mu zabrání dál mluvit a díky tomu se začne věnovat jeho triku, které pomalu hrne nahoru. Pomůže mu se ještě trochu na pohovce zvednout, aby jej mohl svléknout úplně. Naskytne se mu konečně pohled na jeho odhalený hrudník a je ten, kdo si povzdechne. 

"Jsi vážně dokonalý." Ne, ani jednou o tom nepochyboval, ale vidět to na vlastní oči je mnohem lepší. Pomalu ho položí zpátky na pohovku a začne mu rty přejíždět po krku. Nezůstane tam a zamíří mnohem níž, až k bradavkám, které si rozhodně zaslouží jeho pozornost. Hraje si s nimi, nasává mezi své rty a pokračuje i v dráždění Boogieho klína, i když zatím jen přes látku. Na to bude ještě čas později, teď ho potřebuje co nejvíce připravit o myšlenky, aby si nakonec užil i to svlékání a nebyl z toho zase tolik v rozpacích. Vnímá všechny reakce jeho těla, a jak se mu zdá, že je ta správná chvíle, přesune se dlaní z klína o kousek výš, aby si poradil s kalhotami a mohl je začít i s prádlem, kterému mu hrozně překáží. Uvidí, jestli mu Boo sám pomůže tím, že se trochu zvedne. Dá mu tak že je všechno v pořádku a můžou pokračovat dál. Pořád má v plánu, že se přesunou do ložnice, ale chce, aby tam došel Boo sám a nahý, hezky před ním. Tohle si rozhodně užije a pak na tom můžou pracovat dál. 

"Kdybys jen tušil, jak moc rád se o tebe starám." Konejší ho dál svými slovy, aby neměl pocit, že mu to třeba překáží. Je to právě naopak, tohle chce a jinak fungovat nedokáže.