Aqui x Tamaki- Jste budoucí císař.- část 5.

(sídlo rodiny Toshiyi)

Aqui

Mne Tamakiho pokožku na ramenou, chce mu udělat dobře a poslouchá jeho hlas, který si tiše pobrukuje. Líbí se mu to, ale pak Tamaki řekne něco, čímž Aquiho dokonale vyvede z míry. Přestane se svou činností a vyhlédne přes jeho rameno, aby na něj pořádně viděl. Musí vypadat jako telátko, jak tak na něj civí s otevřenou pusou, ale prostě ho zarazilo, že by si někdo jako Tamaki přál něco takového. Tedy ne snad, že by nevypadal jako dobrý otec, jenom byl vždycky dobrodruh a Aqui si myslel, že takoví se nechtějí někde uvazovat. Tamaki to už vlastně udělal, když souhlasil, že bude žít s ním v paláci, ale rodina byla přece jenom jiná věc. Bohužel Aquiho čekalo to samé, co kdysi jeho otce. Jednoho dne mezi ně vstoupí konkubína, která by mu měla dát děti. Tak to muselo být, aby dynastie nezanikla a on by nechtěl být ten, kdo zašlape vzpomínku na svého otce a děda a nebude pokračovat dál. Takže to jednoho dne bude muset vydržet a bude muset být s někým, koho nemiluje. Kromě toho pak budou vychovávat děti všichni tři. Těžko by jí mohl říct, aby mu je dala a šla. Takový nikdy nebyl a jak doufá, taky nikdy nebude. Byly to hodně těžké otázky a jemu nebylo ještě ani dvacet, takže nad nimi doopravdy nikdy nepřemýšlel. Tamaki byl ale o hodně starší a možná ho podobné věci už napadaly. Aqui bude mít o čem přemýšlet celý zbytek noci. Mělo by s to stát brzy? Byl by takto Tamaki spokojený? Chce trénovat svoje syny? Co když si je s nějakou pořídí sám? Jak to pak u nich doma bude vypadat? Vždyť byl Aqui sám ještě dítě! Tamaki ani netušil, jakou bouři v jeho mozku rozpoutal, ale Aquiho zároveň těšilo, že by něco takového doopravdy chtěl a že by to chtěl dokonce s ním. Nakonec se usměje a přikývne. 

"Ano. Jednoho dne by se mi líbilo, kdyby to byl doopravdy smích našich dětí." Ujistí ho. Jeho matka byla přece úžasná žena a táta ji miloval, i když nikdy ne tak jako Senu. A oni dva to dokážou taky. Najdou někoho, kdo bude jako jeho maminka a budou se o ni starat oba dva. Jinak to nejde. Znovu se usměje, když Tamaki řekne, že se mu líbí vítr v jeho vlastních vlasech. 

"Je to příjemné." Broukne a snaží se v duchu představit si sám sebe, jak u toho asi vypadá, ale přece ví, jak božsky vypadá Tamaki. Je to asi vzájemné. Znovu přestane s masáží, ve které potom už pokračoval a musí se na Tamakiho zase podívat.

"Takže ty bys chtěl, abych doma chodil jenom tak? Nebo v nějaké průhledné látce?" Zeptá se ho a jeho tváře rudnou, ale i když byl opravdu hodně stydlivý, vlastně se pak odvážil k mnohému. 

"Dobře." Hlesne a pomalu po kolenou sleze z postele, aby se mohl začít svlékat. Rozhlédne se kolem. Má tady s sebou hodně důležitých věcí, ale i pár, o kterých Toshiya nevěděl, za to Die ano. Takový župánek jako pavučinku. Die znal sílu podobných věcí podobně jako Saga a dovolil mu to vzít, protože to nic nevážilo.

"Počkej." Řekne, když už má na sobě jenom spodní kimono a honem v truhle najde co hledá. Otočí se zády, nechá kimono dopadnout na zem a navlékne se do pavučinky. Zaváže ji, ale vidět je všechno. Má tmavě modrou barvu jako Aquiho oči. Pak se otočí k němu a i když asi umře studem, jako by nic se vrátí k lahvičkám. Pochválil by ho Saga nebo moc pospíchá? 

"Tak moc se musíš ovládat?" Hlesne, jako kdyby to sám nepoznal a ani se nemusí dívat na tu Tamakiho zatínající se pěst. Až si ho Saga vezme do parády… To znělo všelijak, ale vlastně se sám těšil. Škoda, že je před nimi ten těžký úkol. Pohraje si s novými olejíčky, snaží se aby byly mnohem lehčí a pak se vrátí k Tamakimu. Ne, nesmí myslet na to, co všechno je vidět. 

"Tohle je vítr." Řekne mu. 

"Chce mi vzít oblečení."

Tamaki

Tama se pomalu ohlédne, když Aqui přestane z masáží. Tušil, že ho svým prohlášením vyvede z míry a taky se mu to povedlo. Zamilovaně se pousměje a jen zlehka přikývne, aby svá slova potvrdil. 

"Je mi jasné, že jsi to ode mě nečekal. Popravdě já od sebe taky ne, ale ta představa se mi taky líbí. Doufám, že na to jednou opravdu dojde." Chce, aby věděl, že to nebylo jen takové plácnutí do větru a že budoucnost se svým císařem myslí smrtelně vážně. No na to taky a možná dojde, ale Tama není ten, který by se podobných nebezpečí bál. Půjde do toho po hlavě, a pokud bude muset, položí za Aquiho život. 

"To ano a ještě příjemnější to pozorovat. Vždycky jsi byl krásný a tohle ti jen přidává, i když jsem měl pocit, že už to není možné." Nechává víčka znovu klesnout, aby si užil další doteky. Bude zas a znovu prosit, aby si to mohl ještě užít, je to dokonalý pocit, nechávat o sebe pečovat, i když si vždycky myslel, že to bude on, kdo bude v tomto ohledu stoprocentně aktivní. Zarazí se a znovu ohlédne, protože jeho představivost jede na plné obrátky. Přemýšlí, jestli by se mu víc líbilo, kdyby byl úplně nahý nebo ta průhledná látka. Obojí mu přijde dost lákavé, ale najednou má pocit, že by se mu víc líbil jen zlehka zahalený. Pak by měl co sundávat.

"Klidně bych si nechal líbit tu látku. Ale neměl bys pak být smutný, kdybych ji roztrhl. Samozřejmě úplně náhodou." Snaží se tvářit vážně, ale v očích mu vesele jiskří. Sleduje ho celou dobu, kdy vstane z postele a zůstane na posteli s hladovým výrazem v očích, když se Aqui začne svlékat. Tiše si povzdechne.

"Netušil jsem, že máš tak rozsáhlé znalosti mučení." Vtipkuje, je to rozhodně příjemné, ale má co dělat, aby se pořád držel zpátky. Nakonec ho nejspíš převálcuje, ale klidně mu slíbí, že se mu to bude líbit. Nespouští z něj ani vteřinu pohled. Ta tmavě modrá látka, do které se oblékne, k němu dokonale sedne. Nevymyslel by lepší barvu.

"Neskutečně moc se musím ovládat a brzo ti řeknu, ať mě k té posteli připoutáš, jinak za sebe opravdu neručím." Oznámí mu, jak moc špatně na tom je a že je pro něj velmi těžké držet se na místě. Přesto to vydrží a může si užít pohled na něj. Oči mu sklouzávají níž a níž. Pozoruje každý kousek látky, který se dotkne jeho těla. V očích mu žhne touha a chtíč, obojí u něj dosahují neskutečné hranice, kterou chtějí překonat. Zvedne k němu pohled, jakmile se ocitne u něj. Natáhne k němu ruku, aby si ho pomalu přitáhl k sobě na postel. Dlaň mu položí na stehno, které první jen zlehka pohladí a pak po něm začne pomalu vyjíždět výš. Pořád se dost ovládá, ale nemůže bez dalšího doteku vydržet. 

"Nejradši bych mu poradil, aby si pospíšil a zároveň vím, že když vydržím, bude to ještě lepší." Pak se trochu nakloní, aby byl co nejblíže jeho rtům těmi svými. První se o něj jen nepatrně otře a pak už to nevydrží a políbí ho. První jen velmi jemně, ale nedokáže se zase tolik udržet na uzdě a brzo svůj polibek prodlouží. Trvá to pár minut, než se odtáhneš a podívá se Aquimu do očí. 

"Mám obavy, že za chvíli přijde pěkná vichřice, po které ti žádná látka nezůstane. Řeknu Die, ať ti nakoupí do zásoby." Ani se nezačervená a je jasné, že to klidně udělá bez mrknutí. 

"Bude mi to vážně líto, že to zničím, ale až později." Uculí se malinko nadrženě, bohužel už svůj výraz nedokáže změnit.

"Co jsem nám to přinesl? Něco s vedlejším efektem?" Zeptá se a očima klesne do Aquiho klína. Věděl, že některé mastičky umí hotové zázraky a ví, že by se to Aquimu taky líbilo.

"Poradil ti i tohle nebo čekáš na další lekci?" Provokuje ho a znovu dlaní přejíždí po jeho stehu. Chce mu dát dost prostoru, aby se ukázal. Podle něj totiž neviděl ani zlomek toho, co Aqui může dělat, až se přestane ohlížet.

Aqui

Tamaki ho ještě jednou ujistí, že by si děti doopravdy přál a i když atmosféra pokročí a už není zase tolik prostoru se o nich bavit dál, neznamená to, že to Aqui nevnímal a neudělalo mu to radost. Jeho tvář vyzařuje spokojenost a úsměv a Tamaki navíc použil slovíčko Jednou. Neznamenalo to, že to musí být hned. Jsou oba mladí. Až tohle všechno skončí, usadí se v paláci, najdou někoho vhodného a pak se tím budou zabývat. Aqui chápal, že život nešel tak dokonale plánovat, ale nějaké cíle člověk mít musel. Těžko otěhotní on sám někde tady po cestě. Ještě o hodně potěšnější úsměv se na jeho tváři objeví ve chvíli, kdy mu Tamaki řekne, že mu to odjakživa slušelo tak moc, že netušil, že to může být ještě lepší. 

"Doufám, že ji nakonec neroztrháš, mám ji docela rád a nikdy jsem neměl příležitost ji nosit. Podobné věci nejsou k dostání zase tak snadno. Je to drahé a náročné na tkaní, aby se to celé nerozpadlo." Řekne mu, ale popravdě… Die už jich musel roztrhat desítky. Nebo spíš Toshiya. Rozesměje se, když Tamaki označí jeho praktiky za mučení. 

"Jeden by si myslel, že to budou zahrady slasti." Řekne, ale chápe, jak to myslel a je to velmi příjemné poslouchat. Nepochybuje o tom, že Tamaki mu to oplatí, jakmile ho odepne ze řetězu, který teď na oko má. Podívá se na něj s blýsknutím v oku, když Tamaki promluví o svazování. Nikdy na podobné věci nebyl, ale představa, jak ho něčím měkkým jen tak na oko přivazuje, je vlastně docela dráždivá. Nikdy by nešel do podobných věcí nějak natvrdo, ale jenom takové škádlení pro představu by mohlo být zajímavé. Nikdy se v něm podobné věci nebraly, ale s ním chce vyzkoušet všechno. Prostě žít! Předstírá, že se na něj nedívá, že si snad ani neuvědomuje vlastní nahotu, ale po očku stále kontroluje jeho výraz a to, jak moc vzrušeně začíná vypadat. Už ho takhle viděl, ale dneska je to mnohem hmatatelnější už jenom pro to, že má čas se na něj soustředit před tím, než se na sebe vrhnou. Přisedne si k Tamakimu na postel a nechá se jím přitáhnout k němu. Tváří je jen malý kousek od jeho, do stehna se mu propaluje jeho dlaň a pak už se líbají. Tamaki je ten vítr a ten si může vzít všechno, co jenom chce. Udýchaně se od něj oddálí a tiše se zasměje při slovech o vichřici. 

"Já jsem si myslel, že už přišla. Měl bys mě pevně držet, abych někam neodvál." Řekne mu ještě a znovu ho políbí, než se ho Tamaki zeptá, co to vlastně přinesl. Podívá se na věc ve své ruce, na kterou už úplně zapomněl, chvíli se tváří nechápavě a pak zrudne. 

"N-ne, to ne… to jsme ještě… neprobírali…" Koktá a neví, jestli to třeba není špatně. O podobných věcech slyšel jen velmi okrajově a vlastně ho ani nenapadlo, že by mu o nich říkal Saga nebo že by Tamakiho napadlo, že je má teď v ruce. 

"Je to jenom parfém, má připomínat ten vítr." Odkašle si, ale něco mu říká, žádné mastičky teď ani nebudou potřebovat. Až bude příště se Sagou sám, zeptá se ho na ně, i když netuší, jak o tom vůbec začne. Saga bude stejně určitě zvědavý, co se tady dneska dělo a Aqui na to naváže, ale copak může spřádat nějaké plány, když se na něj Tamaki z ničeho nic vrhne? Tedy z ničeho nic to tak docela nebylo… Raději tu lahvičku odhodí někam stranou na postel, aby mu nepřekážela a pevně se ho chytí kolem krku. Chce, aby ho povalil do peřin a konečně si ho vzal.

Tamaki

Tama se na moment zarazí a prohlédne si materiál, který má na sobě. Vidí, že na tom Aquimu hodně záleží a zároveň si není vůbec jistý, že se zvládne natolik krotit, aby jí opravdu neublížil. Jistě, zatím je ještě trochu při smyslech, ale ví, že to dlouho trvat nebude a prostě ho, jako to tornádo smete. 

"Vážně se budu snažit, aby to přežila, ale s každou vteřinou, kdy se na tebe dívám, vím, že ti to prostě slíbit nemůžu." Zatváří se jako nevinnost sama, i když mu z očí jasně kouká, jak moc po něm touží. Aqui ho zkouší a testuje Tamakiho výdrž i hranice. Nejspíš si ani plně neuvědomuje, kolik práce ho stojí vydržet o vteřinu navíc. Nakloní hlavu na stranu a krátce si povzdechne. Jistě, v tom má pravdu, celé se to týká slasti, ale je to mučení.

"Mě to vlastně vůbec nevadí, klidně mě ještě chvíli muč, ale pak vůbec neručím za to, jak se budu chovat." Líbí se mu změna, která u Aquiho proběhla a že i když se stydí, tak se tu dokázal procházet v něčem, co tak krásně prosvítalo. Pravda je, že je to mnohem dráždivější, než kdyby byl nahý. Jistá rafinovanost se tomu upřít nedala. Je rád, když už ho má konečně u sebe a může se znovu nadechnout jeho vůně a dotknout se hebké kůže. Jeho doteky jsou pořád ještě dost něžné, jak kdyby se pořád bál, že ho rozbije. Za chvíli se o to pokusí, ale jen tak, aby byl spokojený a přežil to. 

"Už k ní chybí jen malinkatý kousek a ten právě odsouváš hodně daleko." Díky tomu, co Aqui řekl, od něj v podstatě dostal souhlas, aby se přestal ovládat. Je si jistý, že by mu nikdy neublížil, ani v zápalu vášně, ale taky ví, že teď už se s ním nezvládne hodiny mazlit. Ne, tímto tornádem to dneska neskončí a pak to bude on, kdo bude o Aquiho pečovat, ale teď potřebuje trochu vášně popustit, jinak se zblázní. Uculí se pobaveně, když vidí Aquiho obranu a možná rozhovor se Sagou. Vážně by u toho chtěl být, až na to dojde. Dokáže si dost dobře představit, jak se u toho bude červenat.

"Ale brzo dojde." Odtuší tichým, už trochu chraplavým hlasem.

"Saga má jistě svá kouzla, která ti rád ukáže." Pokračuje dál a doufá, že ho tím ještě víc přivede do rozpaků. Líbí se mu, že to umí a že Aqui není z těch, kteří o podobných věcech mluví bez sebemenšího ostychu. 

"Voda, vítr... Máme tu nádherný výhled. Nikam jinam bych nechtěl." Dokončí poslední myšlenku, než si ho přitáhne ještě blíž a bez mrknutí se vrhne na jeho rty. To je ta poslední kapička, která dokonale zbortí i poslední zbytek sebeovládání. Polibky prohlubuje, dráždí místa v Aquiho ústech, aby ho sám přivedl k nepříčetnosti. Dlaní ho hladí po stehnu a zkoumavě vyjíždí mnohem výš. Už nechce přestávat, a když si tiše zasténá do jeho rtů, povalí ho na postel a začne se pasovat s jeho župánkem. Ano, i teď si opravdu dává pozor, aby ho neroztrhl a zároveň je znát, jak moc nedočkavý je.

"Nutně tě potřebuju a hned." Zasténá mu tiše do rtů, když se odtáhne. Plynulých pohybem látku rozhrne do stran a přesune svou ruku do jeho klína, který nedočkavě stiskne. Potřebuje mnohem víc, ale ublížit mu nechce. Dopřeje mu pár pohybů v klíně, u toho jej nepřestává líbat a tisknout se zboku na jeho drobné tělo. Nevydrží tak dlouho, vezme ho kolem pasu a plynulým pohybem se přetočí na záda a Aquiho táhne s sebou. Takto bude mít ten nejlepší výhled. Ruku stáhne z jeho klína a vloží ji mezi své rty, aby si navlhčil prsty. U toho pořád hledí Aquimu do očí a to i ve chvíli, kdy se mokrými prsty podívá mezi jeho polovičky. Nepřestává ho pozorovat a hltá každou jeho reakci, která mu napoví, jestli je to v pořádku nebo příliš rychlé.

Aqui

Aqui trochu zalapá po dechu očekáváním, když mu Tamaki řekne, jak daleko teď oddálil konec očekávané vichřice. Věděl, že dneska to bude jiné, než dosud a zároveň to nebude naposled. Že se tím otevřela nová kapitola jejich života, mnohem dospělejší a důvěrnější, než doposud, jestli se to tak dá říct. Cítil, že z toho malého kluka všichni berou po hrstech a hodně rychle a on se stává konečně dospělým se vším, co k tomu patří, ale bylo to nutné. Tomu démonovi se musel postavit jako muž a to neznamenalo jenom odvahu, ale taky vyzrálost. Dokonce i v téhle chvíli zčervená, když mu Tamaki tak přesvědčeně řekne, že na Sagova kouzla dojde. Moc by nedal za to, že za ním schválně tajně poběží a bude mu říkat, co všechno má Aquimu ukazovat, aby si to později mohl užívat. Vidí, jak se v Tamakiho očích zatáhlo touhou, jak když se nebe nad mořem zatahuje ke skutečné bouři. Nebojí se ho, má v něj naprostou důvěru. Jakkoliv bude dneska zničený, neublíží mu to, jenom mu neřekl o té horečce a o tom, že ho před ní chrání Sagův čaj, ale snad mu tohle dodá přesně tu energii, kterou potřebuje. 

"Ano, opravu nádherný." Řekne a zní u toho trochu mimo, protože očima zrovna klouže po Tamakiho těle. Tamaki byl doma v ložnici, v odpočinkovém úboru, takže je z něj trochu vidět, ale zároveň ne tolik, kolik z Aquiho a kolik by si přál. Prostě mu nevidí do klína. Víc toho vykoukat nestihne, protože Tamaki se hladově vrhne na jeho rty a Aqui musí pozvednout hlavu. Skoro mu nestačí, cítí, jak jeho vlastní ústa natékají od toho drancování, jak se plní a nechávají okusovat a dráždit, až je to k nesnesení a zvládne u toho jenom zatínat delší nehty do jeho ramenou a kůže na prsou. Trvá to jenom chvíli, než se s ním převrátí svět, jak ho Tamaki naléhavě položí do postele. Jeho vlasy se rozprostřou kolem tváře a jasně ji orámují. Chce se na něj podívat, hltá ho očima, když se snaží zbavit ho i té trochy látky, kterou na sobě má a nakonec se mu to i podaří a dokonce tak, že není roztrhaná. Vážně si myslel, že ten župánek to dneska nepřežije, ale je od Tamakiho moc hezké, že na to myslel i v této chvíli a nechal mu ho. Však si s ním mohou užít ještě hodně věcí a jednou to bude takový jejich soukromý artefakt, u kterého budou vzpomínat na svůj život. 

"Já tebe taky." Řekne mu udýchaně a na jeho krku naskakují rudé fleky od toho, jak je pokožka vydrážděná. Tamaki na nic nečeká a stiskne ho v klíně, až Aqui hlasitě zasténá a propne se v zádech. Tohle je k nesnesení. Je to moc rychlé a zároveň skvělé. Tamaki už je zase u něj a líbá ho a on ho ani nestačí zbavit zbytku oblečení. Snaží se rukama šátrat po jeho těle, ale nemůže se ani trefit na správná místa, tak moc je mimo sebe díky tomu, co s ním Tamaki dělá. Prudce se nadechne nosem, když se s ním svět převrátí podruhé a on se ocitne na Tamakiho těle. Jednou dlaní se snaží něčeho chytit, ale jeho láska ho drží pevně. Ještě si nesedá, prostě na něm leží. Je dost lehký na to, aby to Tamakimu nevadilo. Sleduje ho, jak si Tamaki spěšně naslinil prsty a za chvíli už ucítí jeho nájezd i na mnohem citlivějších místech. Znovu se propne proti jeho tělu a před očima se mu zatmí. Pevně se ho drží za ramena a jeho tělo jde automaticky proti Tamakiho prstům. Nejde tomu nijak poručit. Na ramenou mu pořád zůstává ten župánek, i když už nic neskrývá. 

"Musíš se svléknout." Připomene mu přerývaně, protože sám to teď prostě nedokáže.

Tamaki

Už jen to, že Aqui zalapá po dechu, se Tamakimu neskutečně zamlouvá. Miloval, když ho dokázal natolik vyvést z míry svým prohlášením. Všechno jakoby do sebe přesně zapadalo a bylo to přesně tak, jak jim osud naplánoval. Nebo někdo jiný? Na takové otázky bude ještě spoustu času později, teď se jimi vůbec nechce zabývat. Nejradši by mu řekl, že se nemá bát jít za Sagou a nechat si poradit. Některé věci by mu nejradši ukázal sám, ale zároveň ví, že to bude mít úplně jiné kouzlo, když se to Aqui naučí a přijde s tím za ním. Ví, že si užije jeho červenání a zároveň jistou odhodlanost k tomu, co se chystá udělat. 

"Mám si to přebrat na sebe?" Jeho sebevědomý není nízko, a proto si podobná slova neopustí. Nepotřeboval slyšet kompliment, ale z Aquiho rtů si je poslechne rád. Snad ho tím ještě trochu vyvede z míry. Stačí mu ´jen pár dalších polibků, aby přestal myslet úplně na všechno. V tento okamžik existují jen oni dva a nic kolem nich, ani žádná budoucnost, které budou muset čelit. Nedokázal by si představit lepší místo, kde by mohl být a ani osobu. Miluje Aquiho víc, než svůj život a hodlá mu to dokázat i teď, když jsou společně v posteli. Vypadá naprosto nádherně, když se ocitne pod ním v posteli. Jeho vlasy příjemně kontrastují s tváří, již orámovaly, a kdyby to uměl, nejspíš si ho namaluje. Stejně ví, že tento obraz z hlavy jen tak nedostane. Koutky se mu pozvednou, když mu Aqui oplatí slova. 

"Jsem neskutečně šťastný, že to tak je." I jemu dochází, že Aqui, jako budoucí císař by mohl mít kohokoliv, na koho si ukáže. Stačila by jen jediná věta a stejně je tu s ním a navzájem je pojí mnohem víc, než je pouhá potřeba být s někým. Jakmile Aqui zasténání, Tama už se nedokáže dál krotit. Chce mu dát potřebný prostor a zároveň ví, že ho bude malinko popohánět, i když ne tak, aby se mu to nelíbilo. Jakmile se Aqui ocitne na jeho hrudi, prohlédne si jeho tvář a natáhne se pro jeho rty. Chce si užít ten pocit, kdy Aqui sténá a zároveň je jeho hlas utlumit v polibcích. Prostě ho to vzrušuje. Aqui mu něco připomene a Tama se musí roztouženě uchechtnout.

"Ještě nemusím, Aqui-koi, ještě ne." Pošeptá mu do rtů a konečně se prsty podívá do jeho nitra. Volnou paží jej tiskne k sobě za pas a nedává mu prostor k tomu, aby se mohl víc pohnout, nebo uniknout jeho dotekům mezi polovičkami. 

"První tě potrápím tak, jak trápíš celou dobu ty mě." Samozřejmě to tak nemyslí, hrozně si to užíval a chce to Aquimu vrátit. Musí, jinak by stejně nemohl dál pokračovat. Tohle se prostě nedá uspěchat a poslední, co by chtěl je mu ublížit. Krouživými pohyby se snaží Aquimu způsobit, co největší slast a zároveň ho zatím nechce dohnat na vrchol. Jeho oblečení mu momentálně dost překáží, hlavně v jistých partiích, i když jsou kalhoty volnější. Jenže látka ho společně s pohybem Aquiho těla dráždí v klíně a je to k nesnesení. Aqui už nemá daleko k vrcholu a tak Tama musí přestat. Přesune Aquiho na záda do peřin a chvíli zůstane nad ním, aby ho mohl dlouze políbit. U toho už se potýká se svým vlastním svrškem a snaží se ho dostat dolů, najednou mu to hrozně nejde, možná taky proto, jak moc netrpělivý právě je. Brzo se mu to však podaří a začne to samé dělat s kalhotami. Je zvědavý, jestli se do toho Aqui pohrne taky. Ve výsledku se zbaví i posledního kousku látky a konečně se napasuje nahým klínem mezi jeho nožky. Několikrát ho potrápí pohyby proti němu, než se skloní a znovu ho políbí. V ten samý okamžik se začne dostávat dovnitř a i když se opravdu snaží být co nejněžnější, stejně ho ovládá touha, která ovlivňuje jeho mysl. Vydechne zmučeně, jakmile se uvnitř něj ocitne celý a chvíli svěsí hlavu mezi ramena, aby to celé rozdýchá.

"Ty budeš jednou moje smrt, ale neskutečně nádherná." Vyrazí ze sebe s několika přestávkami, než se tiše zasměje tomu, jak moc je z něj mimo.