Sugizo x Toshiya - Bez odměny odsud rozhodně nepůjdu. - část 3.

(jezero)

Sugizo

I v té tmě jde takhle zblízka vidět, že Toshiya pootočil hlavu a podíval se na něj a tak se na něj taky podívá a dokonce vidí náznaky jeho úsměvu. Pokrčí rameny. 

"Co je na tom?" Prohodí. Toshiya se nadzvedne a zajede mu dlaní do vlasů a on hned slastně přivře oči. Ten polibek je jako nový dravý nájezd, ale on byl teď v krátké době už dvakrát a rozhodně potřebuje pořádnou přestávku. A pak Toshiya jednoduše souhlasí. Sugizo to vlastně nečekal. Myslel by si, že zůstanou tady nebo bude chtít dokonce odejít zpátky do ložnice, aby ho nad ránem nikdo neviděl, ale on mu to přání vážně splní a dokreslí tím celkový obrázek dnešní noci, kdy sice něco říkal, ale dělal něco úplně jiného. Totiž snažil se mu všemožně vyjít vstříc a udělat tento zážitek co nejpříjemnějším. Sugizo si toho všiml, ne že ne. Posadí se na posteli a chvíli jen tak pozoruje jeho siluetu, jak se pokouší sbírat oblečení. 

"Teď mě vážně mrzí, že je taková tma. Ani nevím, jestli chci, aby ses otočil nebo zůstal takhle." Pronáší rozverně. Něco málo vidět je a na ten zbytek mu stačí představivost, protože před chvílí toho docela hodně cítil. Musí se zasmát jeho poznámce o pitomých nápadech a směje se ještě víc, když se Toshiya oblékne a zase svlékne, protože má na sobě očividně něco jiného. Počká si, až na něj zbudou jeho vlastní kalhoty a taky si je natáhne. Přišel sem bosý a vršek nepotřebuje. Otužilý je dost a bylo léto. Pomalu se vykradou ven z karavanu. Venku je vidět mnohem víc, protože měsíc svítí poměrně jasně. Zamíří směrem k jezírku, kde už to někteří díky Akimu znají, ale je to kousek cesty. Snaží se našlapovat opatrně, aby na něco nedupl nebo si něco neudělal s kotníkem, ale když ho Toshiya popadne v pase, málem se přerazí. Stejně se tomu zasměje a oběma rukama se ho chytí za paže. Cítí jeho nos ve svých vlasech a jeho šeptání je vlastně hrozně roztomilé. 

"Stromy mám rád." Řekne, ale ještě malou chvíli! Mírně se od něj odtáhne a na oko šokovaně se podívá do jeho tváře, když mu Toshiya řekne, že se rozhodně nezačne snažit. Jenže ten jeho dodatek je nejen že usvědčující, ale taky velmi překvapivý. To nezní jako něco na jednu noc. Přikývne. 

"Samozřejmě, nebudu si to brát osobně. Pořád jste tu v rámci školy a my nechceme, aby si někdo něčeho všiml. Tvoje výsledky by měly zůstat mezi nejlepšími." Řekne mu. Říká to jen proto, že ví, že je Toshiya potřebuje, aby vypadl z místa, kde žije. On sám sice studoval dost na to, aby nebyl idiot, ale zároveň by ho na univerzitě neudrželi ani párem volů. On a dělat něco, kde nejste svobodní a pány svého času? Nepředstavitelné. 

"Co budeš dělat, až se vrátíš do školy?" Zeptá se ho a opatrně se tak snaží zjistit o něm o mnoho víc, než co ví od pana učitele. Zajímaly by ho Toshiyovy představy o životě a vlastně ani neví, jak dlouho musí ještě ve škole zůstat. Sám by se měl otáčet, aby v Japonsku udržel oba dva svoje syny. Zatím to nemá jisté ani jeden. Vyžene to pro tuto chvíli z hlavy a opatrně ho za ruku protáhne za sebou mezi kopřivami a větvemi, než se ocitnou u břehů jezírka. Vede ho ještě kousek po obvodu až do míst, kde se dá normálně vstoupit do vody. Tady je obloha ještě jasnější, protože ji nestíní stromy a on si dá ruce v bok, když se spokojeně rozhlédne. Ne, tady není ruch nočního velkoměsta, ale pro něj to mělo vždycky něco do sebe. A Aquiho velký dům nebyl moc daleko. Stejně jako městečko. 

"Slyšel jsem něco o možném večírku jistého bohatého mladého muže. Jeho rodiče nejsou doma, ale když tam nic neprovedete, mohl by to být docela zážitek. Takový dům jsem nikdy před tím neviděl." Prohodí, co slyšel od Akiho. Šel by taky. Ložnic je tam dost… Ani se nečervená, když na to myslí.

Toshiya

Na jeho otázku ohledně procházek se rozhodne neodpovídat. Musel by mu znovu připomenout, kým je a jak se snaží vystupovat. U něj by nikdo vážně neměl čekat romantiku, na to prostě nemá buňky. Ohlédne se přes rameno a tiše si odfrkne, když mu Su řekne, že by ho rád viděl. On sebe v tuhle chvíli zrovna ne, protože se očividně neumí ani obléknout. Naštěstí to může svést na tmu. 

"S radostí se ti někdy předvedu." Utrousí, protože nahota je to poslední, s čím má on sám problémy. Sice se tváři, že pro svou postavu vůbec nic nedělá a je to tak samo od sebe, ale samozřejmě, že dostatečně maká, aby vypadal co nejlépe. Nesnesl by na sobě ani kousek špatně. 

"Zdá se, že ti to ještě nestačilo. Můžeš být rád, že máš mě. Neodpadnu po první kole." Doplní ještě vizi ohledně sebe samého. 

"Ani po desátém." Přidá ještě, aby zase trochu dostál svému typicky egoistickému přístupu. Věří si dost a Sugizovi jistě dokázal, že v tomto ohledu nemluví na prázdno. Pak už je čas se projít. Málem se neuhlídá a rozesměje, když Su po jeho přitáhnutí zavrávorá. Ne, že by mu to chtěl udělat, ale nakonec to mělo i druhý efekt, se kterým nepočítal.

"Jeden by řekl, že jsi připravený na všechno." Okomentuje to pobaveně, a čím víc s ním tráví času, tím víc se přestává hlídat. Pozvedne nepatrně obočí.

"No tak v tom případě se ti mé nápady, co mám právě v hlavě, budou rozhodně líbit." Doplní ještě. Samozřejmě jde hlavně o jednu věc a hodlá ji provádět úplně všude, kde jen to půjde. Je mu úplně jedno, kdo bude za rohem a zároveň nechce, aby je kdokoliv viděl. Tím by totiž pokazil úplně všechno. Stočí k němu pohled, aby si přebral jeho poznámku o výsledcích.

"Ano, to budou, porazím úplně všechny." Sdělí mu jednoduše svůj plán, který má stejně jako Die. On je asi jediný, komu by přál lepší výsledky. Ostatně po tom, čím si prošel, by si to zasloužil. Nadechne se, aby mu odpověděl i na to, co má v budoucnu v plánu, ale první se nechá protáhnout podrostem. V duchu slibuje veškeré havěti, že je něčím postříká, pokud se ho byť jen dotknou. Su by mu to nakonec určitě odpustil anebo by je přišel otrávit, když by ho neviděl. Jednoduché. 

"To co do teď." Pokrčí rameny, aby mu tedy odpověděl.

"Budu makat, abych byl nejlepší a pak z té díry vypadnu, stejně jako z baráku." Nemá žádný konkrétní plán. Chystá se nejspíš na univerzitu, kde snad dostane stipendium, ale nepotřebuje nutně jít touto cestou. Má nutkání něco vymyslet, co by ho ve výsledku uživilo.

"Ještě přesně nevím, možná vymyslím něco, co mi vydělá dost peněz, aby se se školou nemusel otravovat. Hlavní je, abych všem kolem dokázal, že jsme mnohem lepší." Zní to hrozně jednoduše, ale uvědomuje si, že bude muset hrozně makat, aby mu to vyšlo. Vzhlédne, jakmile dojdou k jezírku a podívá se na jasné nebe. Není to poprvé, kdy ho tady v tom zapadákově napadne myšlenka na šperky, které by zkusil dát dohromady. Zjišťuje, že si tady dobře čistí hlavu od všech nepodstatných věcí, jako je třeba zbytek školy nebo rodina. Trochu se probere, když Su zmíní večírek.

"Tady se i něco děje?" Dostojí své povaze, ale pak přikývne.

"Budeš tam ty a volný pokoj, rozhodně si to nemůžu nechat ujít." Udělá pár kroků k němu, vezme ho kolem pasu a přitáhne si ho k sobě. Krátce si podmračeným pohledem prohlédne jeho tvář, než se skloní pro další polibek. Ani tentokrát to není klidné, ani něžné. Neoddálí se úplně, jen tak, aby mu viděl do očí.

"Nechceš se vykoupat?" Pobídne ho, aby do té vody šli.

"Víš, chci tě vidět, jak se svlékáš. Můžu ti slíbit, že to chvilku vydržím, takže čím déle ti to bude trvat, tím víc si tvoje tělo odpočineš, než si tě zase vezmu." V jeho hlase je místy znát, jak znovu pociťuje vzrušení a na jeho těle vlastně taky. Jestli Su nezačne hned a nedonutí ho chvíli věnovat pozornost trochu něčemu jinému, aby ho vážně o nejbližší strom opře a nebude se ptát vůbec na nic.

Sugizo

Kdyby byl Sugizo mladší, asi by se nepřestal rozpustile smát. Naštěstí už má nějaký věk a dovede se ovládat a tak se jenom culí tmě pod vousy, když Toshiya pronáší věty typu Ještě, že máš mě a že neodpadne ani po desátém kole. 

"Jestlipak budu mít tebe i v jiných situacích?" Momentálně tím myslí spíš tvrdou práci tady na farmě, ale vztáhnout by se to dalo na cokoliv. Pronese to však tónem hlasu, který dává najevo, že nečeká žádnou odpověď. Netlačí ho do ničeho vážného, to neudělá, dokud s tím Toshiya sám nepřijde. Spíš si Totchi moc hezky sám naběhl. Když mu pak skončí v náručí a Toshiya se tak pěkně a upřímně zasměje, věnuje mu stejně něžný úsměv. Moc mu to slušelo, když se takhle spontánně usmíval, ale Sugizo tušil, že ještě není ten pravý čas na to, aby mu to nahlas řekl. 

"Může být člověk vůbec někdy připravený na všechno?" Nadhodí řečnickou otázku a pak se sám zasměje. 

"Můžeš mi o nápadech ve tvé hlavě klidně vyprávět. Slibuju, že se nebudu červenat." Řekne mu a pak dojde na jejich o něco vážnější rozhovor o výsledcích. Sugizo pokývá hlavou. 

"To je dobře, že máš před sebou jasný plán. Někdy je to důležité. Já jsem to nikdy neuměl… prostě nějak bylo, nějak bude." Prohodí. Šel pěšky do hor a nepodíval se ani na počasí. Kdyby tam umřel, nikdo by se to nikdy nedozvěděl. 

"Ale nejsi sám. Slyšel jsem, že zejména Kamijo dělá všechno pro to, aby byl sám nejlepší. Má k tomu vlastní motivaci." Měl to od Yoshikiho a Kamijovy výsledky zatím skutečně nejlepší byly. Všichni ve třídě měli hodně důvodů k tomu, aby se takto snažili a o některých klucích Sugizo nevěděl nic. Kamijo z nich byl prostě nejvýraznější ve své dravosti za úspěchem, pro to si ho Yoshiki všiml. Kromě toho… o jednoho svěřence se chce očividně postarat sám a o jiného by mohl zase on. Ať Kamija klidně nechají… Když Toshiya mluví o slovech jako díra, na chvíli se zamyslí a podívá někam jinam. Tohle místo by se tak nazvat dalo a on sám to několikrát řekl, takže asi není moc velká pravděpodobnost, že by někdy chtěl žít tady. Povzdechne si, ale tak to prostě bylo. Tohle nebylo pro každého. Zasměje se, když řekne, že ho škola otravuje. To mu do karet pro změnu hrálo. Uměl by na něj počkat bez ohledu na svůj věk, ale stejně by tady Toshya skoro nebyl. Univerzita vyžadovala, abyste žili alespoň zdánlivě poblíž. Podívá se na jeho profil, když mluví o tom, že chce být lepší, než ostatní. Tahle motivace nebyla špatná, jen to jednomu nesmělo moc stoupnout do hlavy. Zatím na to nic neřekne. Práce byla jedna věc, myslet si tak moc o sobě samém ve všech směrech byla věc zase jiná. Přikývne, když se začnou bavit o Aquim a pak se znovu rozesměje, když Toshiyovi stačí jenom on a pokoj.

"To je tam všechny můžeme poslat a zůstat doma." Je to vtip, všechno by bylo prozrazeno, ale podle něj tam stejně všechno praskne. Na všechny. A buď se z nich stane rodina, nebo bude hodně zle. Zejména pro pana učitele. Tohle riziko ale Sugizo nechával na Yoshikim. Vlastně to ani nečeká, když k němu Toshiya přijde blíž a přitáhne si ho k sobě k novému polibku. Je to takové romantické gesto. Zvedne jedno obočí nahoru, když se ho Toshiya zeptá, jestli se nechce vykoupat a pokývá hlavou. 

"To jsem si toho měl obléknout mnohem víc." Narazí na fakt, že mají oba dva jenom kalhoty, ale jak sám Totchi dodá, on by to déle stejně asi nevydržel. 

"Než si mě vezmeš…" Prohodí provokativně a zase by to mohlo znamenat úplně cokoliv, ale vymaní se z jeho objetí a přejde kousek dál ke břehu, kde zavlní boky v pomyslném tónu a jemně zajede prsty za lem kalhot. Po očku se po něm podívá, ale pořád si s gumou jenom hraje a i když to vypadá, že půjdou dolů a něco ukážou, zase je vrátí zpět.

Toshiya

Toshiya se malinko zarazí, když dojde na otázku, která v jeho hlavě spouští varovný vykřičník. Je to zvláštní pocit, který už měl a v podobných chvílích vždycky mizel v nenávratnu. Neměl čas ani myšlenky na nějaké dlouhodobější závazky, většinou ho dost omezovaly. Su naštěstí vypadá, že po něm žádnou odpověď chtít nebude a tak se rozhodne mlčet. Nechápe, proč se ho zeptal právě na tohle, ani jeden z nich přece nepočítal s něčím trvalejším, tak o co šlo? Když začne přemýšlet víc, napadne ho, že mu vadí myšlenka na to, jak odejde a Su tu zůstane a možná si najde někoho dalšího. Nikdo bez jistých věcí nevydrží dlouho. Rychle podobné myšlenky zahodí daleko do své mysli, aby sám sebe mohl dál ujišťovat, že mu na tom vůbec nezáleží. Sugizův smích však dokáže nemožné, a Toshiya se znovu pousměje. Baví ho dostávat jej do podobného rozpoložení, i když si nikdy nemyslel, že to vůbec umí. Nebo spíš to nikdy nechtěl umět. 

"Může samozřejmě, že může." Vidí odpověď na otázku o své vlastní všeho schopnost dost jasně. On si nikdy ani na vteřinu nepomyslel, že by nezvládl, cokoliv si zamane. Navíc by to ani nikdy nevzdal. Podívá se do jeho tváře, když má tak blízko a zamyslí se, co by mu mohl ze svých představ prozradit.

"Hm tak třeba tě opřít někde za jedním z těch baráků, když budou ostatní kousek. Už jen pro ten pocit, že si to můžeme užít a oni ne." Řekne mu první, co ho napadne. Je znát, že umí být dostatečně pomstychtivý a že je to jeho oblíbená kratochvíle. Klidně to zrealizuje hned zítra. Su by si měl rozhodně dát pozor, v čem ho podporuje. V jistém ohledu je schopný naprosto zapomenout na následky, které by to mohlo mít. Když zmíní Kamija ušklíbne se a hrozivě zamračí. 

"Brzo budu lepší. Klidně ho potopím, když budu potřebovat." Ukazuje mu sovu druhou stránku, která se absolutně nestará o lidi kolem něj, když by měli upozadit jeho samotného. 

"Tady je to vždycky kdo z koho. Když se na někoho ohlédneš, sám zůstaneš na dně." Tak to v místě, odkud pochází, chodilo vždycky. Člověk musel mít dost ostré lokty, aby se vůbec někam dostal a i tak musel mít dost štěstí.

"Nepochybuju, že by udělal to samé, kdyby měl příležitost." Kamijo se sice dokázal tvářit, jak milý a laskavý je, ale Toshiya už dávno ví, že se taky neštítí vůbec ničeho. Jeho výraz znatelně povolí, jakmile dojde na večírek a možnost zůstat na farmě.

"Zase by ses nemusel hlídat." V očích se mu znatelně zablýskne. Kdyby v baráku nikdo nebyl, mohli by tam dělat opravdu cokoliv a ta myšlenka se mu zamlouvá mnohem víc. Nakloní hlavu na stranu, protože Su se jeho návrhu nebrání. Bude to skvělá podívaná, o tom vůbec nepochybuje, i když toho na sobě moc nemá.

"To je dobře, moje reputace neutrpí." Naznačí mu, že by to stejně asi dlouho nevydržel. Pak ho musí pustit a sleduje každý jeho pohyb dravčím pohledem. Vypadá to, že jen čeká na správný okamžik kdy zaútočit. Jeho výraz se na chvilku změní a trochu se narovná. 

"Mě bys doma nechtěl." Odpoví mu dost po svém. Nemyslí si, že by byl někdo, kdo by s jeho povahou vydržel dlouhodobě a ne, vůbec mu to poznání o sobě samém nepřekáží. Očima klesne dolů a sleduje jeho hrátky s lemem kalhot.

"Ještě kousek." Pobídne ho, aby ukázal o kousíček víc. Je znát, že se musí hodně držet, aby k němu nepřešel, a zároveň ho ta hra baví. 

"Anebo se tam podívej rukou. Víš, trochu potrápit sám sebe." Navrhne mu další možnost, na kterou se s radostí podívá. Jeho hlas už nese jasné známky vzrušení. 

"Jestli k tomu potřebuješ hudbu, máš celkem smůlu, já zpívat nebudu. Ale ty bys mohl, když si k tomu pomůžeš." Pokračuje dál ve svém vlastním výkladu toho, co by se sebou mohl Su dělat. Klidně by se na takové představení podíval až do konce a pak mu dal co proto. Ostatně noc ještě neskončila a do rána můžou stihnout dost věcí. On spánek nepotřebuje, teď tomu vážně věří.

Sugizo

S tím Sugizo nemůže souhlasit a myslí si, že existuje hodně věcí, které by Toshiyu zaskočily dokonale nepřipraveného, ale bylo hezké sledovat ho, jak si myslí opak. Sebevědomí bylo na místě, kde žije, hodně důležité. Sugizo si to tam sice neuměl představit, ale dával si dohromady dílky skládačky a připadalo mu to tak. Čekal by, že Toshiyův důvod opírání poblíž ostatních bude ležet někde trochu jinde. Třeba aby ho trápil, že musí být potichu, ale mluví o tom, že si to oba dva mohou užít a to se mu líbilo. Ani ne tak z romantických pohnutek, ale prostě pro to, že si věci užíval rád obecně a tím spíš, když mohl s někým, kdo to má podobně. Toshiya v něj však vkládal přehnané naděje. Jestli spoléhal na to, že on bude ten, kdo to ukočíruje, tak by mu měl připomenout, jak přišel na svět Aki a další podobné scénáře ze svého života. On dovedl okázale ignorovat společnost i veškerý svět a následky hasil na poslední chvíli. Jako s tím Akiho občanstvím. Zatváří se výrazně přísněji, když Toshiya řekne, že by Kamija klidně potopil. 

"To neuděláš." Zní najednou jako někdo úplně jiný. 

"Neudělá to ani jeden z vás. Brzy pochopíte proč. Jinak stejně rychle všichni skončíte." Jisté čestné jednání pro něj bylo důležité, ale Toshiya si ještě neuvědomoval, že pokud tady chtěli žít volně, byli všichni na jedné lodi. Kamijo by jejich vztah oznámil ihned, jak by se o něm dozvěděl a nejspíš nejen jeho. Pokud oni budou krýt Kamija, Kamijo zase přikryje je a tak dále. 

"Musíš pochopit, že smečka drží při sobě. Proto jsou vlci tak napřed před osamocenými predátory. Chceš být nejlepší? Myslíš, že to dokážeš úplně sám?" Nadhodí otázku. Není výchovná, teď už přísně ani nezní, ale je to o tom přesvědčený. 

"Tam odkud jsi, to tak nejspíš funguje, ale málokomu se z toho povede dostat, je to tak? Je to pro to, že tohle ještě nepochopili." Když bude muset, podá si se svým kázáním i Kamija. Klidně ho donutí. Aki určitě bude vědět o něčem nebo někom, co ho k tomu přiměje. Pro vyšší dobro. Zasměje se, když se téma změní a Toshiyovi se zalíbí, že by se Sugizo nemusel hlídat. Pokrčí rameny, že to je pravda. 

"Chtěl bys mě vidět, jaký jsem, když jsem sám sebou?" Před chvílí si to mohli dovolit, ale to bylo poprvé, po tmě, v malém karavanu. Je toho ještě hodně, co by na sobě mohli poznávat. Musí se smát znovu a znovu, když Toshiya dodá, že jeho reputace neutrpí. Byl roztomilý, někdy vážně ano. Povytáhne obočí nad jeho zvláštní odpovědí. Čekal málem odplivnutí na zem, když prohodil cosi o sňatku, ale Toshiya spíš jako by řešil, že by ho nikdo nechtěl. 

"To nech na mě, co bych doma chtěl a nechtěl." Řekne mu, aby ho přinutil ještě trochu přemýšlet a zároveň poslouchá jeho nové návrhy. Jsou překvapivé. 

"Nemyslel jsem si, že zrovna ty máš dost trpělivosti na to, abys mě u toho jenom sledoval. Celou dobu jsi tak mluvil." Kdyby chtěl rýpat, zeptal by se ho, jestli snad potřebuje ještě pauzu, ale on nechce. Zároveň se u toho dozví, že Toshiya nerad zpívá. Žádná kytara u táboráku? Aki bude smutný. U toho už dlaní zajíždí do svých kalhot a skutečně předvádí to, co Toshiya chce, jenom si u toho ty kalhoty nechává. Jsou na gumu, místa je tam dost a všechno, co se děje, prozrazuje jenom výraz jeho tváře a pootevřené rty. Oči má při tom upřené do těch Toshiyových. Nevěří mu, že tam zůstane jenom tak stát. Provokuje ho a pohledem mu to dává najevo. Nevydržíš.

Toshiya

Toshiyu ani nepadne přemýšlet nad tím, co by jeho sebevědomí mohlo jednou způsobit. Místo, kde žije a kde vyrůstal, ho naučilo nedát najevo ani sebemenší slabost. Ta by byla vždycky po zásluze potrestána. Nemuselo jít nutně o jeho bratry, ale i děti a starší jedinci v jeho okolí to dokázali dohnat až k extrémům. Naštěstí neměl povahu jako Shinya, aby se tím nechal zlomit a nedokázal se ubránit. Podle něj to byla ta nejlepší škola, jakou mohl dostat a je přesvědčený o tom, že ustojí úplně všechno. Najde si v tomto světě své místo a bude to úspěch. Nic menšího si nepřipouští. Zarazí se a narovná v ramenou, když mu Su řekne, že Kamija nepotopí. Jeho obočí se stáhne ještě víc. Nadechne se, aby mu odporoval, ale Su pokračuje a jemu to začíná docházet. Je vidět, že nad všemi aspekty přemýšlí a že do některých věcí stejně nejde úplně s horkou hlavou. 

"Chceš mi říct, že sám to nedokážu? Že to vlastně ani nejde?" Jeho hlas je chladný, přesto mu zatím neodporuje. Jak kdyby mu podvědomě věřil a dokázal vzít v potaz jeho názor a dokonce v něj i věřit. To se mu ještě nestalo. 

"Chci se z toho dostat, a pokud je tohle cesta, tak prosím." Obrátí svůj pohled na věc vlastně dost jednoduše. Taky ale není hloupý, aby si nedokázal dát jedna plus jedna dohromady. Už jen proto, aby se nic z toho, co se stane na farmě, nedostalo ven. Nesmí, jinak by to odnesli úplně všichni. 

"Budu muset přijít na to, jak ho nějak snést." Odfrkne si, protože mu to snad ani nepřijde reálné. Jenže není jiný možnost, Sugizo má pravdu. Nakloní hlavu trochu na stranu a v očích se mu zablýskne chtíč. Má pocit, že to, co mu Su nabízí, chce rozhodně vidět. Jeho trpělivost už zase bere za své, ale přesto všechno přikývne. 

"Chci." Prohodí odhodlaně a ani si neuvědomí, že udělá krok dopředu. Dál se však nepohne, i když ho to stojí veškeré sebeovládání. Zatne čelist, když mu Su připomene, že před chvílí říkal něco jiného.

"Asi na mě máš špatný vliv." Hodí mu to celé na hlavu. Su stejně nejspíš ví, že tohle dlouho nevydrží. Proto ho tak provokuje. Oči mu pomalu kloužou po jeho těle a zaseknou se na ruce, které už zmizela v kalhotách. Jen na pár vteřin se vrátí pohledem k jeho očím a znovu zatne zuby. Ví, že to Su dělá schválně a taky ví, že mu podlehne. Jinak to prostě nejde. Ještě pár vteřin sklouzne očima do jeho klína. Vlastně dlaň přesune na svůj rozkrok a s tichým zasténáním pohladí sám sebe. Ještě pár vteřin dává sám sobě, než sundá svou ruku a opravdu se pohne. Aniž by ho přestal sledovat dravčím pohledem, jej mine a dostane se až za jeho záda. Protáhne paži kolem jeho pasu a prudce ho přitiskne k sobě.

"Možná příště." Zkonstatuje svou výdrž.

"Na to jsi moc sexy." Složí mu kompliment, aniž by si uvědomil, že to vůbec řekl. Přitiskne svůj nos k jeho krku a dlouze se nadechne. Rty přejede po hebké kůži a pak se jí dotkne i jazykem, jak kdyby ho měl potřebu ochutnat mnohem víc. 

"Možná o hodně později." Dodá, protože si není jistý, že by to vydržel i za pár let, kdyby to celé mělo pokračovat. Pořád se mu do podvědomí vkrádá myšlenka na to, že ho nechce nechat pro nikoho jiného. +Je můj. jedině můj.+ Proběhne mu hlavou. Volnou dlaní se ocitne taky na břiše, než s ní zajede pod kalhoty, kde sevře jeho ruku a společně se několikrát v jeho klíně pohnou. Sám vydechne trochu víc, jak kdyby se dotýkal sám sebe. Nechá Sugizovu kůži na chvíli uvězněnou mezi svými zuby. Nějaké možné následky si vůbec neuvědomuje.

"Jsi můj?" Vydechne do jeho kůže, kterou následně políbí. V ten samý okamžik ho donutí, aby sevřel své přirození, a užívá si, že to můžou udělat společně. Svými boky se malinko oddálí, aby se mohl vzápětí dotknout Sugizova pozadí. Musí být nutně cítit, jak moc ho chce a jak na něj působí. Víc sevře jeho tělo a jeho svaly se napnou. Je asi vteřinu od toho, aby mu ty kalhoty snad i strhl a užil si ho mnohem víc.