Sugizo x Toshiya - Bez odměny odsud rozhodně nepůjdu. - část 4.

(jezero)

Sugizo

Čekal, že se Toshiyovi jeho přísný tón nebude líbit, ale reakci na něj očekával mnohem bouřlivější. Nechce působit jako jeho rodič, spíš jako někdo, koho by mohl přirozeně respektovat, kdyby spolu byli a vypadá to, že se to nakonec i povedlo. To jeho mračení je vážně hrozivé, ale v hlavě mu to šrotuje a je to vidět. Sugizův výraz trochu povolí, když mu položí tu otázku a zavrtí mírně hlavou. 

"Ne v tomhle případě. Někdy to jde, ale někdy to nejde a tohle je jedna z těch věcí. Pokud nebudete krýt sami sebe navzájem, pojedete rovnou domů a já i Yoshiki z toho budeme mít další problémy. Nejspíš by i poslali Akiho domů. Může ti to být jedno, co se komu stane, ale proděláš na tom taky. Když se tu naučíme být jednou rodinou alespoň na těch zbývajících pár dní, budeme z toho mít nepopiratelný užitek." Záměrně už nepoužil slovo týdnů. Čas letěl hrozně rychle, oni tady měli být jenom šest neděl a většina z toho byla pryč, když si na sebe zvykali a rozhlíželi se tu. Ten večírek by jim chtěli umožnit jako takovou rozlučku, ale co s nimi se všemi bude pak? Přikývne a usměje se na něj. 

"Dostaneš. Ale nikdo nesmí vědět, že tohle nebyl nevinný výlet." Slíbí mu. Ani Yoshiki je v tom nenechá. Nikoho z nich. Záměrně nemluví o tom, co bude, až odtud Toshiya odjede. Teď, když o tom takhle spolu mluví, mu to najednou začíná být líto, že odtud zmizí. Ty emoce teď ukazovat nechce. Zasměje se, když Toshiya mluví o tom, jak těžké bude Kamija snést. 

"Ono mu to taky dojde a dá pokoj." Ujistí ho. Jeho úsměv se změní na mnohem smyslnější, když ho Toshiya ujistí, jak moc by chtěl vidět jeho přirozené já. To by se tady mohly dít věci… klidně by si na to něco zakouřil nebo tak něco… To mu navrhne, až bude mít školu za sebou, teď raději ne. I syna by mu odvedli, kdyby to věděli… Toshiya ho sleduje opravdu velmi bedlivě, když mu začne plnit přání svými pohyby a svůdnými pohledy a sám dlouho nevydrží, aby se nedotkl alespoň sám sebe. Jeho povzdech dolehne až k Sugizovým uším a opravdu moc se mu líbí. Nemusel by s nimi tolik šetřit, ale takový už nejspíš Toshiya je. A pak už Toshiya vyrazí směrem k němu, obejde ho a dostane se za jeho záda. Narazí zády do jeho prsou a taky si povzdechne. Uvědomí si, že to na něj funguje a že se mu v jeho náručí líbí, i když je o tolik mladší. Prostě na čísla hrát nebude. Zasměje se jeho slovům o tom, že jeho přesvědčení vzalo za své a trochu se po něm ohlédne. 

"Jsem rád, že se ti líbím." Řekne mu upřímně a zakloní hlavu, aby si ji mohl opřít o jeho rameno a povzdechnout si. Nechává Toshiyu, aby si hrál s jeho citlivým krkem a stojí se mu čím dál tím komplikovaněji. Vždycky si rád užíval potěšení. Pokračuje s doteky ve svém klíně, aby zintenzivnil laskání od Toshiyi a cítí, jak se ruka jeho milence vydává po jeho těle směrem dolů. Pousměje se a brzy ho ucítí přímo v klíně, když ho nutí k mnohem výraznějším pohybům. Svůj hlas nijak nekrotí, i když není vyloženě hlasitý. Na krku ucítí stisk Toshiyových zubů a tiše sykne, ale víčka nechává pevně semknutá. Dokonce i ve chvíli, kdy mu položí tu otázku. V hlavě mu proletí asi milion vlastních rychlostí světa. Vlastně je to pro něj podobně komplikovaná otázka jako pro Toshiyu. Nikdy nikomu v podstatě nepatřil ani Mayumi ne. 

"Mě bys doma mít nechtěl." Odpoví mu jeho vlastními slovy a je vážně zvědavý, jak na tohle Toshiya zareaguje. Znovu o dost hlasitěji vzdychne, když ho Toshiya nutí k dalšímu vrcholu a zároveň na pozadí cítí jeho boky. Prudce se mu vysmekne, otočí se čelem k němu a dlaněmi trochu zběsile hledá lemy jeho kalhot. Chce to se vším a u toho svými rty hledá ty jeho.

Toshiya

Toshiya se přistihne, že mu některé věci od Sugiza prostě nevadí. Jak kdyby našel osobu, kterou je schopný poslouchat a brát její názor v potaz. Možná za to nakonec může fakt, že je přece jen starší a když se podívá kolem sebe, tak je pravdou, že i taky hodně dokázal. Jistě, nebylo to v oboru, který by Totchi preferoval, ale nedá se Sugizovi upřít, že si žijí dobře. Po svém, ale dobře, což v této společnosti zase tak samozřejmé nebylo. Ano, problémy by z toho měli nejspíš všichni. Totchi si vzpomene hlavně na Shina, o kterého se s Die starají. Dostat se pod jejich ochranná křídla nebylo jednoduché, ale pokud už tam někdo byl, ani jeden z nich by ho nenechal padnout. To samé platí i o Sugizovi, teď už ano. Prohlédne si Sugizovu tvář a je vidět, že mu cukají rty, aby mu řekl, že Aki je mu srdečně jedno, protože ho rád nemá a ty jeho poznámky už vůbec ne, ale neřekne nic. Nemůže, jeho pocity, které uvnitř cítí vůči Sugizovi, a které normálně plně ignoruje, mu to nedovolí. 

"To se nikdo nedozví. Neprozrazuju nic, co by mi nebylo k užitku." Ano, teď na sebe prozradil, že je většinou vypočítavý zmetek, ale to je jedno. Sugizo na to už jistě přišel sám a tak nebude vadit, když to řekne nahlas.

"Máš pravdu." Je to snad poprvé, když před někým slovně skloní hlavu a souhlasí s jeho názorem. Není to pro jeho ego zrovna příjemné, ale taky to není zničující, jako by to bylo kdykoliv jindy. Kdyby u nich stál ještě někdo nestranný, asi by prohodil, že na něj má dobrý vliv. +A já budu mít špatný na něj.+ Proběhne Toshiyovi hlavou. Jakmile k němu přejde a Sugizo si povzdechne, už jsou všechny myšlenky na ostatní a na to co se bude dít později úplně pryč. Dost vážných témat, teď nutně potřebuje ulevit svému vlastnímu tělu a ukázat Sugizovi ještě minimálně podruhé, že mu nikde jinde nebude líp. Teď znovu vytasí své ego, které nedovolí nic jiného a k tomu přizpůsobí i zbytek svého jednání. Koutky mu trhnou nahoru, když Su promluví.

"Samozřejmě, mám skvělý vkus." Pochválí ho ještě jednou. Je pravdou, že kdyby to bylo jinak, neopře si o něj ani kolo, i kdyby byl v této pustině deset let. Pomáhá mu s pohyby v klíně, užívá si je sám úplně stejně a těší se, až ho ucítí úplně v jiných místech, kterých se teď zatím jen dotýká. Jeho mysl zatemňuje myšlenka na to, jak je v jeho nitru příjemné a těsno. Nakonec by se asi udělal jen při té představě a to ho dráždí ještě víc. Na chvíli se zastaví ve veškeré činnosti, když mu vrátí jednu z odpovědí, kterou mu sám věnoval.

"Doma ne, tam už by ses nevlezl ani někdo jako ty." Najednou je celkem sdílný a dává Sugizovi najevo, že si dokáže představit nějakou tu budoucnost. Možná už doopravdy nepřemýšlí. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, ale to už má Sugiza čelem k sobě. Hned ho vezme za pas a přitiskne k sobě, a nedává mu moc prostoru, aby mu ty kalhoty sundal. Nakonec se to přece jen podaří, i když se pořád líbají a Toshyia ho začne táhnout dozadu, protože si moc dobře pamatuje, že tam onen strom je. Pak už stačí jen jednoduchý pohyb a je znovu za jeho zády. Polibky se dostane ze Sugizova krku podél páteře trochu níž a pak se zase vrátí. Nasliněnými prsty zamíří rovnou mezi jeho polovičky, kde ho provokuje a vrací mu intenzitu rozkoše, kterou si užil jen z jeho polibků. Trvá to jen chvíli, než se svými prsty začne dostávat dovnitř a u toho se vzrušeně usmívá.

"Těším se, až si zítra nesedneš." Ne, neprozradí mu, že to on sám nebude zítra myslet na nic jiného. Pak už je čas, aby se dovnitř podíval úplně jinými partiemi. Chtěl ještě chvíli počkat, pohrát si víc, ale není toho schopný. Možná tak za pět let mu Su skutečně předvede, jaký je, anebo na to možná dojde tak po pátém dnešním kole, kdy se konečně trochu uklidní. Ale tento les bude mít vážně na co vzpomínat a to ještě nemyslí skutečnost, že nejsou jediný, kdo se tu po večer zašívá.

Sugizo

Toho cukání Toshiyova výrazu si Sugizo všiml, ale ani za nic by nemohl přijít na to, čeho přesně se to mohlo týkat. Mluvil zrovna o lidech ze školy a o tom, co by to pro všechny znamenalo a tak mu nepřišlo divné, že s tím Toshiya bojuje. Kde by ho napadlo, jak moc se nemají rádi s Akim? Tedy pokud to není jen pošťuchování, protože Aki je tu doma a může Toshiyu sekýrovat. Jeho poznámce o tom, co prozrazuje a co ne, se musí usmát. Ještě ho nezná zase tak dobře, aby přesně věděl, co jsou řeči úměrné jeho věku a co myslí smrtelně vážně, ale vlastně mu to ani nevadilo. Proč by cokoliv prozrazovat měl? On je spokojený s tím, že neudělá nic neuváženého, co by jim uškodilo. Toshiya mu dokonce nahlas řekne, že má pravdu. Sugizo uvnitř sebe necítí žádné zadostiučinění. Je jen prostě rád, že si rozumějí a mají na věc stejný pohled. Musí se doopravdy rozesmát, když Toshiya pochválí svůj vlastní vkus a tím vlastně i jeho samotného, ale odpověď, kterou dostal na svou poznámku o společném žití, ho doopravdy zaskočí. Naštěstí nemá moc čas na to, aby mu to bylo vidět ve tváři, protože si Toshiya právě hraje s jeho klínem, ale jde o to, že nečekal, že by reagoval jakkoliv. A pokud přece jenom ano, pak by to bylo spíš něco ve smyslu, že je dost mladý na to, aby přemýšlel o podobných věcech nebo že nic takového v plánu ani nemá. Ale že mu řekne, že k nim domů by se nenacpal, protože tam mají málo místa? +To je opravdu jediný důvod?+ Zeptá se ho v duchu. 

"No, tady je místa dost, jak sis určitě všiml." Řekne dřív, než by mohl zastavit sám sebe, ale v tuhle chvilku ho tím snad nevyděsí. Otočí se k němu čelem, už z něj ty kalhoty trochu rve, zatímco se divoce líbají a jeden by řekl, že o ně Toshiya snad ani nechce přijít, ale je to hezké, jak moc se k sobě chtějí tisknout. Nakonec se mu povede ho o ně připravit a sebe taky a ve stejný okamžik ho Toshiya začne tlačit kamsi. Je mu jedno, kam jdou. Původně si myslel, že spolu skončí ve vodě, ale Toshiya je nějak zatížený na ty stromy a jeden z nich už Sugizo za chvíli objímá. Zaklání hlavu slastní, když cítí jeho rty na zátylku a jak klesají podél páteře. Mohly by klidně až dolů a tam si zase hrát jako v tom karavanu, ale nedočkavý není jenom on sám. Přistihne se, že se mu docela nestoudně nastavuje, když ucítí jeho prsty uvnitř sebe a u toho vzdychá a pevně dlaněmi svírá kmen stromu. Vždycky je objímá rád a teď už se na to objímání asi nikdy nepodívá tak jako dřív. Tiše se zasměje skrze povzdechy. 

"Taky se těším, až si zítra nesednu." Klidně s ním souhlasí. Nezná lepší nemožné sezení, než zrovna tohle. A pak už ho konečně ucítí a nechá svůj hlas vyznít trochu víc. Přijme ho do sebe opravdu snadno, jako kdyby spolu nebyli jenom před malou chvílí a všechno si to užije do polední možné chvilky. Nemá ani ponětí, kolik je hodin, ví jenom, že se ještě nerozednívá. Za chvíli bude jak v té pohádce běhat za kohoutem a prosit ho, aby Jitřenka ještě chvíli počkala. Udýchaně opírá čelo o hrubý kmen stromu, nejspíš mu tam zůstane otlačenina, ale musí se nějak sebrat. 

"Ještě si stihneme zaplavat." Dostane ze sebe. Pár temp v chladné vodě jim udělá dobře, než půjdou oba dva asi tak na hodinu spát. Neví, jak chce tohle praktikovat víc večerů po sobě, ale… ještě nepatří do starého železa. Ohlédne se po něm a když z něj Toshiya vystoupí, otočí se pomalu čelem k němu. Musí se ještě chvíli zády opírat o strom. Zamne si zpocený obličej a pokukuje po něm, jako by se ho očima ptal, co je zač a co se to mezi nimi děje.

Toshiya

Toshiya už dál zase tolik nepřemýšlí. Nechal se Sugizem a jeho slovy strhnout a vlastně mu to ani nepřijde divné. Přece jen umí ocenit životní zkušenosti a není ten typ, co by si rady neukládal v hlavě. Když mu přijdou pitomé, tak je hned zahodí, ale tohle celé vlastně dávalo smysl. Nikdy se nepovažoval za pitomého a teď s tím rozhodně nehodlá začínat. V tomto stavu, v jakém se nachází, se mu jen těžko do detailu uvažuje nad tím, co Sugizovi vlastně říká. Hlavně jde o bydlení a slovíčka ohledně toho, o která se momentálně přetahují. Myslel si, že je to jen pošťuchování, ale očividně není. V hlavě mu zní Sugizova slova o tom, že tady je místa dost. Ano, má pravdu a zároveň by tu byli dostatečně z očí od všech ostatních. A nad čím to vlastně přemýšlí? Nechtěl nic takového řešit, možná až někdy bude mít svoje jisté a nebude se muset ohlížet, ale teď, když ještě chodí do školy? A stejně se mu ani trochu nechce zahazovat jeho zdánlivou nabídku. Na víkendy...Možná by to bylo svým způsobem reálné, i když složité, dokud nedokončí školu. Musel by se hodně otáčet, aby všechno stíhal a později i realizoval svoje plány, ale s tím, jak k věcem přistupuje...Když se rozhodne, nic ho od toho neodradí.

"Tak to abys mi začal dělat místo ve skříni a zkrotil si syna." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a ještě víc si to promyslet. Možná mu spíš měl říct, že se dohodnou na konci pobytu. Jenže představa, že odsud odejde a nebude vědět, jestli mu Su opravdu patří, ho neskutečně dráždí. Sám bude sice týden trpět, ale jakmile by sem přijel, ukáže mu, že nikdo lepší prostě není. Ten strom, o který ho opře, si bude pamatovat ještě dlouho. Nakonec možná začne být i trochu sentimentální a vyfotí si ho, než bude muset odjet. Jsou věci, které po návratu bude muset zařídit, ale v dnešní době a s moderní technikou to nebude tak, že by o Sugizovi celý týden nevěděl. Ostatně oba mají telefony a můžou si užít i tak. Ten týden s tím nějak přežije. Jakmile se ocitne uvnitř něj, už nepřemýšlí nad ničím jiným, jen nad tím, jak horko a těsno uvnitř je. Svým hlasem to patřičně okomentuje, i když není tak hlasitý jako Sugizo. Ani by ho nechtěl překřičet, hodně si jeho hlas užívá, ještě víc s pocitem, že za to může. Zasměje se společně s ním, protože on to bude s radostí pozorovat a určitě si neopustí poznámky, až nebude nikdo na doslech. Užije si to až do posledního přírazu, kdy vyvrcholí do Sugizova nitra.

"Tak koupel přijde vhod." Vydechne a jen stěží ovládá svůj hlas, aby se netřásl. Pomůže mu pomalu se narovnat a přitáhne si ho k sobě. Chvíli jen mlčky pozoruje výraz v tváři naproti sobě, než mu odhrne se zaujetím pár pramenů z tváře. 

"Jsem asi stejně v pasti jako ty." Prohodí tiše a je znát, že se mu to těžko přiznává. 

"Ale měnit to nechci." Nasadí svůj typicky ironický výraz, přesto černočerný pohled krátce zahřeje. 

"Jdeme do vody." Přitáhne si ho za pas k sobě, aby ho mohl políbit, a pak ho za ruku vede k vodě, kam se oba spokojeně ponoří. Sám dojde co nejdál, aby mu stačilo jen zaklonit hlavu a mohl si opláchnout zpocené vlasy. Zatřepe hlavou, než se ohlédne na Sugiza a ušklíbne se.

"To je jak s tou vodou na poli." Samozřejmě se snažil, aby každý pohyb měl patřičný efekt. 

"Uděláš mi ráno i snídani? Něco přehnaně zdravého na co budu moct nadávat?" Pozvedne obočí, ale přece se neubrání, aby mu koutky necukaly. Tohle by si vážně užil a hlavně ty pohledy kolem, kdyby se to skutečně dělo. Prohlédne si Sugiza ve vodě a skoro to vypadá, že nad něčím přemýšlí. Zase tolik toho nevidí, ale i tak mu to sluší. Marně si vzpomíná, kdy měl chuť někomu skládat tolik komplimentů.

"Máš už jen pár dní na to, abys mi dokázal, že tady je to nejlepší a víš, že se mnou je to složité." Začne se tvářit jako vždycky, než proti němu svou dlaní pošle pár vlnek. I když se většinou tváří, že je mu tak třicet, umí se chovat na svůj věk, jen do dneška neměl potřebu, aby to kdokoliv viděl.

Sugizo

Toshiyovi toho muselo projít hlavou mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Sugiza by ani nenapadlo, jak moc, stejně jako by ho nenapadlo, co mu nakonec řekne. Že mu má udělat místo ve skříni a zkrotit si syna? Kdyby mezi nimi nedošlo na další kolo, asi by tam stál jako tvrdé Y a tumpachově na něj zíral, jako už dlouho ne. Takhle o tom nemohl víc přemýšlet, ale stejně jeho hlavu každou volnou vteřinku zaměstnává fakt, že Toshiya souhlasil. On by s ním chtěl být víc, než jenom na prázdniny? Nemá smysl se o tom ubezpečovat, přece to před chvílí řekl. Stejně jako mu jasně oznámil, že chce bydlet u něj v ložnici. Byl roztomilý, když zmínil Akiho. Byli totiž málem stejně staří a bylo jasné, že se budou pošťuchovat. Bude mít přítele a syna ve stejném věku? To se může stát doopravdy jenom jemu. A do toho J. Přesto mu to kouzlí nadšený úsměv ve tváři a jako kdyby jeho život začal dostávat nový smysl. Ke štěstí mu stačilo už jenom to, aby tady oba dva své syny udržel a nemusel je poslat zpět do Ameriky. Jeho bývala milenka byla o hodně starší. Teď má milence o hodně mladšího. Je život se mohl zdát nudný, ale rozhodně nebyl. Vypadá spokojeně i ve chvíli, kdy Toshiya souhlasí s koupelí. Plaval v tomhle jezírku rád a příště si ho společně užijí i jinak. Myslel si, že půjdou hned, ale Toshiya ho ještě zastaví a přitáhne k sobě a není to kvůli polibku. Nechá si od něj odhrnout vlasy stranou, zatímco sedívá do jeho očí a poslouchá jeho přiznání. Nečekal ho. Ne tak brzy, pokud by vůbec mělo přijít. Nedovede ale nic víc, než kouzlit usměvavé vrásky kolem svých očí. 

"To je dobře." Řekne opravdu velmi tiše a na chvíli pohled skloní, když mu Toshiya řekne, že to nechce měnit. 

"Nečekal jsem, že by se mi to stalo ještě někdy. Ne s někým tak mladým." Zasměje se. Mayumi, exotická indiánka ho tehdy opravdu pobláznila a teď mu to hrozí s jedním puberťákem. Oplatí mu polibek a společně se vydají do jezírka, aby si trochu zaplavali. Udělá několik temp, zatímco ho celou dobu sleduje. Vypadá jako z reklamy a ne nutně na šampón. Prostě na cokoliv. Mohl by pobláznit davy, kdyby chtěl. Ten jeho rošťácký úsměv… Zasměje se jeho vodě na poli, až si málem lokne a povytáhne obočí nad snídaní. Najde půdu pod nohama a přijde k němu trochu blíž. Baví ho ty jeho poznámky. 

"Udělám." Řekne mu. Ví, jak to bude vypadat zároveň tuší, že nastává doba, kdy pro to ostatní budou mít pochopení. Tohle přestane být obyčejným školením výletem, přestane se dodržovat program a nechají každého, aby si to užil po svém. Tak proč by ne… Každý ať ji udělá tomu svému. Však už ví o učiteli a Shinyovi a taky o Boogiem se Zyeanem. A J chodil za Aquim… kdo jenom zbýval? Jeho syn a Die s Kamijem. To bylo asi tak všechno. Musí se znovu rozesmát, když mu Toshiya připomene, jak málo dní jim zbývá a že je to on, kdo by měl někoho přesvědčovat. 

"Z tebe vždycky vypadne něco naprosto nečekaného." Řekne mu, zatímco na něj Toshiya šplouchá. Neoplatí mu to, jenom dojde až k němu a položí mu ruce kolem krku. Sklouzne pohledem na jeho rty. 

"Vypadá to, že se příštích pár dní nevyspíš." Pošeptá mu, než si s ním užije poslední možné chvilky, které v soukromí mají. Pak se musí oba dva vrátit do svých pokojů a než si Sugizo řádně promluví s Yoshikim co a jak, budou muset ještě chvíli předstírat, že se toho zase tak moc neděje, ale tu snídani, tu mu přinese a bude se tvářit vážně pobaveně, až se ostatní budou divit. Kromě toho to bude tak zdravé, že si možná budou myslet, že si z Toshiyi dělá legraci. +Pil jsi někdy pampeliškovou šťávu? Ráno to zkusíš.+ Pomyslí si, než se nechá pohltit jejich chvilkou.