Sugizo x Toshiya - Bez odměny odsud rozhodně nepůjdu. - část 2.

(karavan)

Sugizo

"Ne?" Řekne a povytáhne obočí nahoru, když mu Toshiya řekne, že to chlapi v jeho věku neřeší. To si nemyslí. Celé Japonsko bylo známé hodinovými hotely, které ale nebyly pro milence, nýbrž pro manžele, kteří díky papírovým domečkům neměli před svými dětmi kde chvíli být o samotě. Hodně mu to ale říkalo právě o tom, odkud Toshiya pocházel a o tom, že jeho otci to nejspíš bylo úplně jedno. Však věděl, co je tohle za školu a proč sem jeli. Protože je jejich vlastní rodiče nikdy nikam nevzali. A nebyly to žádné děti z pasťáku, musely dřít, aby měliy nejlepší výsledky a tohle byla jejich odměna. Měl by se propadnout studem za to, jakou odměnu právě Toshiyovi dává, ale nějak to nedovedl. Na to žil moc uvolněný život a sex byl jeho největší přirozeností. Prostě nedovedl vidět všechny ty společenské zábrany. Přece mu nijak neubližoval, o tom byl přesvědčený. Toshiya na to jeho zakopnutí reaguje tichým smíchem. 

"Vím, že by se ti něco podobného líbilo, ale já jsem proti ničení věcí, obzvlášť těch, které bychom mohli ještě hodně potřebovat." Řekne mu. A nejen oni. Pořád ještě nezapomněl na Shinyu a učitele. Ano to byl hřích na kriminál, když se učitel spustil se studentem, ale Shinya byl plnoletý. Nikdo z nich nebyl pod zákonem, šlo jenom o to společenské postavení a to jak známo Sugizo naprosto ignoroval. Usnadní mu svlékání vlastního trika a odhalí tak tělo, hojně poseté tetováními, která teď však Toshiya nemůže vidět. Ucítí jeho dlaň v klíně, jak mu oplácí všechny jeho doteky a tiše vzdychá do jeho rtů. Je to chvilka, než jeho ruka zajede i pod látku kalhot a Sugizo se spokojeně usměje. Tohle vždycky miloval. Nechává ho, aby ho připravil o poslední kus oblečení. Prádlo pod tím nemá. Vlastně ho doma moc nenosí, spíš do města a tak podobně… Jakmile jsou oba dva nazí, Toshiya si s jeho klínem začne dost jednoznačně hrát. Možná ho chce dostat na vrchol ještě dřív, než spolu skončí na té posteli. Sugizo už tuší jejich dnešní uspořádání, takže mu to vlastně nijak nepřekáží a kdyby ho Toshiya mohl vidět, spatřil by jeho hraně nevinný úsměv. 

"Nemám ponětí, jak to myslíš." Řekne mu. Přece s ním není jenom proto, že tady moc kluků neběhá, no ne? 

"Navíc jsi zapomněl, že podobné zájezdy moje farma potřebuje ke své existenci." Kluků tady běhá až dost. Nenapadlo by ho, že by Toshiya mohl žárlit. Nějak ho zatím nenapadlo, že by v tomhle letním románku mohlo být cokoliv víc. Není to proto, že by on sám nechtěl, ale naučil se o tom takhle nepřemýšlet. Byli to všechno studenti, kteří se potom vraceli k rodičům a někteří byli hodně zdaleka. Ještě nikdy se sem nikdo nevrátil ani na víkend. Prostě to tak bylo. A on by nikdy nikomu nezasahoval do života. Na tom byl sám až dosud příliš volný. Kdyby jen tušil, jak moc to právě Toshiyovi přišlo na mysl. Už jsou spolu na té pohodlné posteli, když ucítí Toshiyovu nedočkavou ruku vzadu, jak se pokouší dostat do jeho zadních vrátek. Ten kluk opravdu na nic nečeká, ale Sugizovi to nijak nevadí. Snaží se uvolnit co nejvíc, aby jim to oběma co nejvíc usnadnil a při tom si znovu o něco hlasitěji povzdechne. Drží ho u sebe, hladí ho svýma rukama po pěkném těle a užívá si jeho mládí, které se mu teď nabízí. Čert ví, co Toshiya vidí zrovna na něm, ale Sugizo si o sobě nikdy nic špatného nemyslel. Přece na to ještě má! Těší se na něj a dává mu to najevo, když mu udělá místo mezi svými stehny.

Toshiya

Pokrčí jen trochu rameny a tím mu dá najevo, že tohle téma neřeší. No možná trochu, ale to jen vzhledem k tomu, že je tu s ním a téma sexu je aktuální. Kdyby ho Su odmítl, asi by s ním už nikdo zbytek pobytu nevydržel. Toshiya by byl všechno, jen ne příjemná společnost. Možná je dobře, že se mu to většinou nestávalo, i když nikdy nebyl jeho objekt někdo o dost starší a nevypadal tak dobře. Su se má rozhodně čím chlubit, jinak by si ho Totchi nevybral. Mírně se zarazí a podívá se mu do tváře, když ho upozorní, že by rozhodně nic rozbíjet nemohli. Zdá se, že si ani moc neuvědomoval, co řekl, ale teď by to vůbec nebral zpátky. 

"Karavan to ustojí, ten ještě budu potřebovat." Odfrkne bez přemýšlení a je jasné, že si přece jen dá trochu pozor, aby nic neponičil. Možná trochu vybavení, ale zbytek asi nakonec zůstane stát. Je to pohlcující, když si Sugizo povzdechne. To Toshiyu podněcuje, aby dál, pokračoval a vůbec se toho nebál. Ne, že by podobné pocity znal. Přece jen mu ale hlásek někde hodně vzadu v hlavě našeptává, že by se měl vážně snažit, aby byl nejlepší. Jak kdyby měl potřebu mu dokazovat, že i někdo v jeho věku dokáže nevídané věci. Jeho ego by asi nesneslo nic jiného. Sugizova kůže je dokonale hebká a hřejivá a čím víc se jí dotýká, tím víc se mu zatmívá před očima a přestává přemýšlet úplně. 

"Jistě, to potřebuje." Odtuší tak trochu mimo sebe. Samozřejmě ho jako první napadne, že si Su krátí chvíle minimálně každé léto. Nesmí se tím nechat příliš ovlivnit, i když to jde s jeho povahou jen velmi těžko. O to víc se však bude snažit, aby byl nejlepší. Představa, že na něj bude Su vzpomínat, mu na tváří způsobuje nebezpečný úsměv. Su se pod jeho dotekem mezi polovičkami dost uvolňuje, ale Totchi tuší, že by to dokázal, i když by to úplně dobré nebylo. A tak se rozhodne mu dokázat, že dokáže mnohem víc. Natáhne se pro jeho rty, které nedočkavě políbí a pak se uchechtne. 

"Já ti ukážu, co ještě rozhodně potřebuješ." Sám se asi během toho udělá, ale byl dost cílevědomý a sebevědomý, aby to alespoň zkusil. Začne se rty po jeho těle posouvat níž a níž. U bradavky se na moment zastaví a hravě ho kousne kousek nad ni, než pokračuje pořád dál. Další zastávka je u Sugizova klína, který prví jen pohladí, pak ho zlehka sevře a nakonec se na jeho tvar a délku podívá i rty. Dá mu pocit, že tady je jeho poslední zastávka, a dost se na těch místech i činní. Mezitím si jeho nožky přesouvá na ramena a volnou rukou později zkoumá jeho stehno. Když už tuší, že bude mít dost, přestane a nechá ho trochu trápit, než své rty posune o něco níž. Zas tolik místa tu není, v podstatě se posune koleny na zem, aby měli větší pohodlí oba. Tedy v rámci možností, na postel už by se se svou výškou rozhodně nevlezl. Vzhlédne krátce nahoru, ale moc toho ze svého objektu touhy nevadí. Nevadí, hlavně, že ho uslyší. 

"Abychom to ráno včas stihli." Provokuje ho dál, aby bylo jasné, že ho jen tak nenechá na pokoji. Pak už je čas, aby se sklonil a dopřál mu svůj jazyk v těch nejintimnějších partiích. Chce mu dokázat, že se toho rozhodně nebojí. Dává si záležet, chvíli jen kolem dokola, než se špičkou jazyka podívá i dovnitř a jen tak toho nenechá. Dlaněmi svírá jeho stehna možná silněji, než by musel, ale tím ventiluje své vlastní vzrušení, které ani na chvilku neopadá. Najednou nemá potřebu nikam spěchat a počká si, dokud Su nebude mít co dělat, aby se udržel na místě. Klidně ho nechá vyvrcholit a pak můžou pokračovat. Je sice mladý, jeho výdrž není vůbec ale vůbec natrénovaná, ale to neznamená, že si to musí rychle odbýt. Je to otázka jeho reputace, ega a taky touhy dostát svým slovům a úplně ho zničit. Jen ať si to užije.

Sugizo

Tak on ten karavan ještě bude potřebovat… Toshiya byl roztomilý, když si myslel, že se něco z toho bude opakovat a nejspíš i hodně často. Vypadalo to, že si je sám sebou hodně jistý, ale Sugizo věděl, co je tohle za školu a že ta třída je speciální tím, že rodiny byly neúplné nebo žádné nebo jinak nefunkční. Možná to celé byla velká maska a jednoho dne povolí a Toshiya se mu svěří s tím, jak žije nebo jak vyrostl. A možná za pár týdnů odjede a už se nikdy neuvidí. Na jeho větu o tom, že tyto zájezdy jeho farma potřebuje, Toshiya odpoví až příliš krotce a souhlasně a jemu to napoví, že začíná být mimo sebe. Usměje se pro sebe a naštěstí to v té tmě není vidět a když pak Toshiya řekne, že mu ukáže, co by ještě mohl potřebovat, musí se rozesmát už nahlas. 

"Zrovna teď mě to hodně zajímá." Řekne bez okolků. Toshiyovy rty se začnou procházet po jeho těle a cílevědomě míří směrem dolů a on nepochybuje o tom, kde skončí. Udělá si na posteli pohodlí, zatímco ho opouští hřejivé teplo Toshiyova těla a dokud na něj dosáhne, hladí ho alespoň po pažích a ve vlasech, ale nakonec ho musí pustit úplně. Chvíli se neváhá dotýkat sám sebe, ale pak ho Toshiya přiměje, aby se začal soustředit jenom na něj a brzy bude rád, když rukama bude svírat spíš povlečení pod nimi. Toshiya se nebojí a nezůstane jenom u svých rukou. Sugizo sebou nepatrně cukne a na chvíli se napne, když ucítí i jeho horké rty, které ho začnou pohlcovat a hrát si s ním. Nebojí se nechat vyznít svůj hlas. Tady v lese, daleko od domu, je stejně nikdo neuslyší. Je to čím dál víc k nesnesení a jeho stehna jsou také velmi citlivá, když se jich Toshiya dotýká. Neví, jak to ten kluk poznal tak dobře, ale nechá toho přesně ve chvíli, kdy hrozí, že by Sugizo mohl být hotový. Nevadilo by mu to, ještě pořád nemá problém s tím, aby za chvíli mohl znovu, ale to mu Toshiya nechce dovolit a on se pro sebe znovu usměje. Zatím se mu s jeho mladým milencem opravdu líbí. Toshiya se posune ještě o kousek níž a teď už Sugizo musí překvapeně zvednou oči nahoru. Tohle nebylo pro každého a jeho vážně zaskočilo, že někdo tak mladý jako on, udělá tohle někomu o tolik staršímu a navíc se vážně moc neznají. +Tolik se ti líbím?+ Zeptá se ho v duchu a Toshiya jako kdyby ho slyšel, protože mu odpoví, že by to ráno nemuseli stihnout zpět do domu. Budou muset, protože pro tohle by pan učitel pochopení neměl. Dokonce ani on ne. Možná později, až to nevydrží a uklouzne se Shinyou. Sugizo by neměl takhle přemýšlet, ale nemyslí to nijak vypočítavě. Jen je mu líto, že kvůli společenskému nastavení spolu nemohou být jinak, než zakázaně. A on s Toshiyou zatím taky ne. I když u nich nejspíš nikdy nepůjde o nic vážného. Sám takový nebyl a Toshiya tak taky nevypadá. Byl ten poslední, kdo by ho tady držel. I kdyby o něj moc stál. Volnost pro něj znamenala hodně, nikdy by mu ji nevzal. Ucítí jazyk svého milence a nechá všechny myšlenky odplout hodně daleko. Netrvá to moc dlouho a pouští ho dovnitř do svého těla. Nedovede už ovládat svůj hlas, stejně jako zatínání prstů do povlečení. Za chvíli se kroutí přesně tak, jak si Toshiya přál a dlaně jeho společnosti ho drží jako přikovaného k posteli. Za chvíli tu něco rozbije spíš on sám. Vůbec ho nenapadne, že by měl jakkoliv zadržovat svůj vrchol, který nechá přijít se skvělou intenzitou a užije si ho do posledního doušku. Není si jistý, kde všude to skončilo, když má Toshiya hlavu tak nízko. Jestli ucukl nebo nechtěl a najednou ho vážně štve, že je tady tma, protože kdyby neucukl… +Trochu se uklidni.+ Napomene sám sebe a jeho tělo se spokojeně uvolní.

Toshiya

Toshiya se přistihne, že chvílemi neví, co vlastně povídá. Možná až si to později uvědomí, tak bude sám nad sebou protáčet očima v sloup. Teď na to však nemá myšlenky a jediné, na co je jeho dospívající mozek schopný myslet, je Sugizovo tělo, kterého se může dotýkat. Užívá si každou jeho reakci a tím si popohání i své ego nahoru, když vidí, jak moc se mu to líbí. +A bude ještě víc.+ Je rozhodnutý proto udělat úplně všechno. Prostě chce, aby když se před den potkají, nemyslel na nic jiného. Tak to bylo ostatně vždycky, ale málokdy se stalo, aby v setkáních chtěl pokračovat. Teď se podobné myšlenky dostávají do jeho hlavy a až si to uvědomí, bude přemýšlet, jestli náhodou není nemocný. 

"To by rozhodně mělo." Vrátí mu jeho slova hlasem, který jasně říká, že kdyby se dozvěděl cokoliv jiného, klidně by přestal. Ne, pravděpodobně by to neudělal, ale vyhrožovat mu tím může. Ostatně chce se držet svého typického já. Nesnesl pocit, že ho někdo viděl mimo jeho pečlivě vystavenou osobnost. to, že se to už stalo...To ho zatím ani nenapadne, na to ještě nebyl starý dost. Víčka mu spokojeně klesnout, jakmile uslyší Sugizův hlas, který se rozezní kolem. Všechno je očividně víc než správně, takže dál pokračuje do doby, než vycítí jeho vrchol. Zvedne k němu oči až ve chvíli, kdy se dostane mnohem dál, ale je to marné. V té tmě prostě nic nevidí a tak se bude muset spoléhat na úplně jiné smysly. Jeden by řekl, že to pro jeho arogantní povahu bude až příliš, ale nemohl by dovolit, aby si Su myslel, že to dělá jen pro sebe. Celé tohle představení by ztratilo ten správný efekt. A ano, sice mu to nedochází, ale záleží mu na tom. Toshiya si neuvědomuje, co by se mohlo dít, kdyby je učitel opravdu nachytal, jak se ráno vrací společně. Podle něj by nebyl sebemenší problém to svést na jakoukoliv práci, i když by to bylo něco, co by v životě dobrovolně neudělal. Pak se Sugizovo tělo zachvěje a dá mu jasný impuls, že vyvrcholení přichází. Nechá ho dostat se co nejvýše a ještě chvíli ho trápí, i když nejspíš něco málo skončilo i v jeho vlasech, možná na tváři. Pak se přesune nahoru, i když prsty nechává uvnitř jeho těla. 

"Že se nestydíš, takhle mě zaneřádit." Ozve se jeho studený hlas podbarvený touhou, aby mu připomněl, jaký rozdíl mezi nimi je a že by Su měl být ten rozumný. Skloní se k místu kde tuší jeho tvář. První se rty dotkne jeho klíční kosti a po ní už nemá problém vystoupat nahoru, dokud nenajde jeho rty a znovu mu znemožní se pořádně nadechnout. Je znát, jak moc je spokojený ve své roli. Prsty uvnitř něj se začne pomalu znovu pohybovat, ale pořád mu dává čas, aby se trochu vzpamatoval a mohli pokračovat. Sám už je na pokraji své výdrže a schopnosti ještě počkat. Vážně si dokáže představit, že by takto trávili každý večer. Nebude to jednouché, ale může z pokoje klidně mizet bez povšimnutí, dneska se mu to povedlo víc než dobře. Konečně se posune víc nad jeho tělo a opustí prsty jeho nitro. Vezme ho pod koleny, aby mu ty elegantní a velmi přitažlivé nožky zvedl trochu nahoru a tiše vydechne. Špičkou už se totiž opírá o jeho nitro s úmyslem se brzo dostat co nejdál.

"Jestli jsi to ještě nestihl rozdýchat, máš smůlu." Utrousí tichým a už malinko udýchaným hlasem, než se boky pohne znovu, tentokrát důrazněji a pomalu proniká do jeho nitra. S každým dalším milimetrem sklání hlavu a jeho dech je patrnější. Jeho hlas se poprvé ozve až v okamžiku, kdy ho Sugizovo nitro přijme celého. Krátce si opře čelo o jeho bradu a tiše se uchechtne. Napadlo ho něco o tom, že je úzký, jak kdyby mu bylo sedmnáct. Nahlas ale nedokáže dát dohromady souvislou větu. Dá mu ještě pár vteřin, než se pohne poprvé. Noří se zpátky velmi hluboko, ale zatím zase tolik nespěchá. Potřebuje se zkoncentrovat, aby neskončil už teď. To by jeho hrdost nepřežila. Svaly na rukou se mu napínají, jak se opírá o postel a drží na nich svou váhu a částečně i váhu Sugiza, jehož pozadí zvedl o kousek výš, aby bylo jejich spojení ještě intenzivnější. S každým dalším pohybem je znát, jak se přestává ovládat. Jeho pohyby jsou dravější a mnohem přímočařejší, stejně jako se zvyšuje tempo.

Sugizo

Jako kdyby Toshiya dovedl číst jeho myšlenky a přání, nahlas mu řekne, jak to celé dopadlo a že to nejspíš někde v obličeji nebo ve vlasech má. Pro sebe se blaženě usměje a je s tou informací spokojený, i když by bylo mnohem lepší ho vidět. 

"Nestydím. Ostatně na tom nejsi jinak." Řekne mu. Tohle je věc, kterou snad vážně neuměl a jeho synové v tom očividně byli po něm. A to byl ten jeden nevlastní! Toshiya se nad ním znovu skloní, zatímco Sugizovo tělo si ještě užívá dozvuky prvního orgasmu. Zajede mu dlaněmi do vlasů, když se začnou znovu líbat a dokonce najde pár vlhkých míst. Znovu ho to přiměje se usmát do jeho rtů a tohle už Toshiyovi určitě neunikne. Toshiyovy prsty už se zase ztrácejí v jeho těle a velmi podporují jeho vydrážděné tělo v tom, aby se rychle vzpamatovalo a chtělo víc. Myslel si, že Toshiya se neudrží a půjde hned na věc, ale je trpělivější, než by se kdy mohlo zdát. Vzhledem k jeho povaze rozhodně a věk ani zmiňovat nemusel. Jeho nožky jdou trochu výš a kdyby tušil, jak o nich Toshiya smýšlí, vážně by ho to potěšilo. Vždycky byl hrdý na svou štíhlou postavu a rád ji zdobil svými tetováními. 

"Ale stihl." Řekne mu velmi tiše, když ho ucítí proti sobě. Ještě zdaleka nepatří do starého železa a taky mu nechce dát všechnu satisfakci. Ať si nemyslí, že to s ním bude mít zase tak snadné. Jejich nové spojení je přesto opatrné a vlastně velmi ohleduplné. Hodně mu to prozrazuje o celé Toshiyově osobnosti. Slyší jeho dech stále hlasitěji, snaží se jej hladit po zádech a ramenou a všude, kam jenom dosáhne a nakonec uslyší i jeho hlas. V tu chvíli už jsou plně spojeni a on trochu zatne své nitro, aby mu vrátil všechno to trápení. Ví, že Toshiya má na krajíčku a ještě mu to trochu okoření. Nemá ani ponětí o tom, jestli to uchechtnutí patřilo zrovna tomuhle nebo mu i v tuhle chvíli něco běželo hlavou, ale ani on se na to nedokáže zeptat. Toshiya se začne opatrně pohybovat, ale trvá to jenom chvíli, než se rozhodne pozvednout si jeho pozadí ještě o něco výš, aby všechno bylo pohodlnější a mnohem hlubší. Jeden by to od něj vážně nečekal. Je samé příjemné překvapení. Všechno se začne stupňovat a zrychlovat, Sugizo je stále překvapenější výdrží svého milence a nakonec ho musí pustit, aby se znovu mohl chytit povlečení okolo sebe. Je o něco hlasitější, než Toshiya, nechce krotit svůj hlas ani prožitky v žádném směru a nakonec si klidně dovolí nové vyvrcholení a udělá mu tu radost, že bude až po něm. Proč by se s ním měl předhánět, kdo to déle vydrží, když je to tolik příjemné a Toshiyovi to udělá radost? Propíná se slastí v zádech, okusuje si při tom hřbet dlaně, aby to vůbec snesl a zatíná svoje nitro tak moc, aby Toshiyovi vynahradil ten jeden ztracený orgasmus. Sám si teď bude muset dát přestávku, i když tuší, že tohle ještě není konec jejich první noci. Na farmě se hodně pracuje, zítra budou vypadat jako vyorané myši z jejich pole, ale nevadilo mu to. Nakonec skončí vedle sebe na posteli a Sugizo chvíli nechává hruď jenom tak divoce se zvedat. Nemyslí si, že by se teď Toshiya chtěl vracet do přeplněné ložnice. Nejspíš odsud odejdou až nad ránem. 

"Můžeme se klidně projít…" Dá najevo, že má energie na rozdávání. Jinak by tady ani pracovat nemohl. Aki je po něm. Klidně by tady s ním i jen tak ležel a o něčem si povídal, ale nechce to navrhnout sám. Povídat o sobě musí Toshiya začít jako první. A on si není jistý, že na něj působí tak silně, aby s tím už začal. +Už… vážně počítáš s tím, že to neskončí?+ Zeptá se sám sebe.

Toshiya

Neubrání se protočením očima, když mu Su řekne, že se ani jeden z nich nestydí. To je pravda, ale on sám b to ani jinak nechtěl. Měl už kluky, kteří se styděli na něj jen podívat, když si sundal triko a popravdě...Zase tolik ho to nepřitahovalo. Možná se to s přibývajícími roky změní, ale spíš ne. Na svůj věk toho zkoušel už hodně, aby dokázal říct, co se mu líbí a co ne. Je pravdou, že by ho však nikdy nenapadlo, jak velká výhoda je, mít staršího milence. Je opravdu osvěžující být s někým, co se nebojí říct, co chce. Má co dělat, aby se vůbec udržel, ale daří se mu vytrvat ve svém vzrušení a oddalovat ho, jak jen to jde. Rozhodně na sebe pak bude hodně hrdý, protože vydržet něco takového, když cítí pod rukama vzpínající se tělo, je rozhodně na medaili. Koutky mu vyběhnout nahoru, i když to Su nemůže vidět, když mu potvrdí, že svůj první orgasmus rozdýchal. Kdyby mu řekl, že ne, stejně by to nic nezměnilo, ale tím, že mu to potvrdil, mu dává najevo, že si vybral velice dobře. Očividně se tady zase tolik nevyblbnul a užívá si to úplně stejně. V opačném případě by ho Su ze sebe nejspíš brzo sundal. To se naštěstí neděje a Toshiya si může užít první milimetry jeho úzkého nitra. Je to na něj rozhodně příliš a je vidět, že pospíchá, aby ho dovedl do podobného momentu, v jakém se nachází on sám. Užívá si tvrdší přírazy a jeho dech i hlas už jsou patrný, i když není tolik slyšet, jako Su. Líbí se mu, že se nestydí ani v tomto ohledu a dává mu tím najevo, že si klidně může dovolit víc. Ne, nechtěl by mu ublížit, ale na něžné milování taky nebyl stavěný. Je vidět, jak moc se mu líbí, že si ho může takovýmto způsobem brát. Su se snaží, aby mu to aspoň trochu vrátil a pro Toshiyu začíná být čím dál těžší se kontrolovat. Zatínání Sugizova nitra mu způsobuje zatmění před očima a vytahuje na povrch agresivnější stánku, která se ale pořád nechce dát tak snadno. Mračí se, aby vzápětí mohl povolit obličej, když zažije dnes už druhý Sugizův orgasmus. Jeho samotného od toho dělí jen vteřina. Pak si konečně dovolí následovat ho do výšin a snaží se udržet na svých pažích, které už se znatelně chvějí. Su svým nitrem, ještě podpoří jeho vrchol a tak si ještě chvíli dopřeje nad ním, než se svalí vedle něj. Cítí, jak se jeho tělo rosí kapičkami potu a je rád za tmu, kdy jeho milenec nemůže vidět, jak pitomě se usmívá. +Tohle bylo vážně dobré.+ Pochválí ho v duchu. Chvíli to rozdýchává, než se na Sugiza odívá a krátce se zasměje. 

"Chceš se se mnou procházet?" Zavrtí nad ním hlavou, než se pootočí, aby mu byl blíž, podpírajíc se svým předloktím. Druhou dlaní mu vjede do vlasů, pěkně dozadu, i když mu musí trochu pozvednout hlavu a víc sevře jeho prameny, než se k němu skloní a prudce jej políbí. Skoro to vypadá, že mu chce ukázat, že na procházky on rozhodně není a že by si spíš dal další kolo. Nakonec se však přece jen odtáhne, pustí jeho prameny a svalí se zpátky.

"Ano, půjdeme se projít." Souhlasí s ním s nádechem chladného pobavení, než se přímočaře zvedne a začne hledat jejich oblečení.

"Tohle byl vážně pitomý nápad." Mumlá si pro sebe, i když to tak ve výsledku nemyslí. Hledat oblečení po tmě, je ale vážně k vzteku. Obleče si Sugizovy kalhoty, než zjistí, že to vážně nejsou jeho, to samé je i s vrškem oblečení. Vzdá hledání svého trika a rozhodně se jít jen v kalhotách. 

"Chtělo by nerozbitné světlo." Neodpustí si ještě dodat, než oba vylezou ven, kde je přece jen vidět víc. Kdyby byl někým jiným, asi dotyčný ocení jasnou noc a hvězdné nebe. Nechá Sugiza vybrat směr, kterým se projdou. Po pár krocích, si ho za pas přitáhne k sobě a krátce zaboří tvář do jeho vlasů.

"Nezaručuju ti, že tě neopřu někde o strom." Tohle k běžným procházkám asi nepatří, ale nemohl tomu odolat. 

"A nemysli si, že se po tomhle všem začnu snažit." Dodá ještě, kdyby si náhodou Su myslel něco jiného. 

"Prozradil bych nás tím." Má svou vlastní teorii, i když tím v podstatě přiznal, že by to za menší změnu stálo. Pozdě, už to řekl.