Sugizo x Toshiya - Bez odměny odsud rozhodně nepůjdu. - část 1.

(karavan)

Toshiya

Toshiya v první chvíli přemýšlel hlavně o tom, jak se Sugizem zůstat někde o samotě. Ne, že by mu někdo kolem příliš vadil, ale bylo mu jasné, že by se to nesetkalo s úspěchem. Na téhle pitomé farmě byl ale pořád někdo. Sem tam někdo ze spolužáků, občas se tu mihl Aki nebo někdo z personálu a vůbec nejhorší bylo pozorovat toho nového, jak se natřásá kolem Aquiho. Ne, tady prostě nemá jeden chvilku klidu. Nechal Die samotného, a protože se všichni někam rozprchli, měl pocit, že tentokrát by to mohlo vyjít. Spletl se a hodně. Yo totiž neměl čas a tak na krk vyfasoval Shinyu. Samozřejmě, že mu to řekl, ale ten byl dneska buď výjimečně pitomý nebo mu to bylo jedno. Obě varianty byly k vzteku. Než stačil Die najít, aby mu ho hodil na krk, viděl ho, jak míří k autobusu společně s Kamijem. No tak to mu tak ještě scházelo. Ať si klidně vrzne, ale krucinál zrovna s ním? No nic. Nakonec to dopadlo tak, že se společně se Shinem postaral o zvířata, sledoval ho, jak poklízí v jedné ze stájí a než se stihl otočit, byl už čas večeře. A Sugizo pořád nikde. Začíná ho vážně podezřívat, že mu to dělá schválně. Jeho nálada se podle toho dost odrážela a všichni se mu vyhýbali. Jenže u večeře to už nešlo. 

"Dobrá práce." Pochválí ho Aki za dnešní den, když jde kolem a Totchi přemýšlí, jestli se nemá jenom hodně rád nebo si z něj střílí. 

"Otrávil jsem je všechny." Sykne jeho směrem, aby mu to nějak vrátil. Myslí samozřejmě ta zvířata, i když má sto chutí otrávit někoho jiného. U večeře propaluje Die pohledem a snaží se přijít na to, co ti dva spolu měli. Oba dva se tváří až moc spokojeně, takže vůbec nepochybuje, že něco bylo. Ne, nelíbí se mu to a zároveň. Kruci to bude vážně poslední? Tak to ani náhodou. Nahází do sebe s nechutí zbytek večeře a pak jako první zmizí od stolu, aby měl trochu soukromí alespoň v pokoji. V posteli je jako první, ale nemá v plánu spát. Počká si pěkně, až všichni ostatní zaberou, tedy myslí si to a pak se potichu vypaří z pokoje. V domě už to vypadá taky na ticho, ale u Sugiza se ještě svítí.

"Máš štěstí." Prohodí šeptem a vyrazí rovnou ke dveřím. Sáhne na kliku, a když zjistí, že je odemčeno, musí se trochu nebezpečně pousmát. Rozhlédne se kolem sebe, jestli se náhodou někdo neobjeví a někoho neuslyší, ale nic všude je ticho. Bez váhání se protáhne dveřmi dovnitř a vyhledá ho očima. To že měl třeba zaklepat? Ne, to teď rozhodně řešit nebude.

"Děláš mi to schválně?" Vyjede na něj rovnou tichým, ale naštvaným hlasem. 

“Jestli si myslíš, že mě to ještě víc nakopne…" Zarazí se, protože si uvědomí, jak se celou dobu chová. 

"Tak máš pravdu." Ušklíbne se sám nad sebou.

"Druhá otázka je, jestli to vůbec přežiješ, Su-chan." Blýskne se mu v očích, než se rázně rozejde jeho směrem. Popadne ho za zápěstí a přitáhne si ho k sobě.

"Dneska už mě do háje nepošleš. Strávil jsem celý den se Shinem a staral se o tady ten blázinec. Bez odměny odsud rozhodně nepůjdu." Obočí mu jde malinko nahoru, než si drze ukradne jeho rty v dobyvačném polibku. Jakmile se zvládne odtáhnout, popadne ho za zápěstí a zamíří ke dveřím.

"Jdeme." Zavelí rázně.

"Nebudu pak poslouchat, že tě slyšel celý barák." Vysvětlí mu důvody, proč jdou ven a rozhodně to není proto, že je venku moc hezká noc a že by se mu to mohlo líbit víc. 

"Viděl jsem Akiho, jak se cpe za Boogiem. Má tvůj syn rád, když dostává do zubů?" Zeptá se ho po cestě. On by mu do těch zubů rozhodně dal, kdyby balil něco, co je jeho. V tomhle případě je Su v bezpečí naštěstí. Zye ale nevypadal, že by ho to takovým způsobem štvalo. Pokud se neplete, tak je viděl. Co je tohle za divný vesmír? 

"Pochybuju, že ti dva půjdou do trojky." Ušklíbne se pobaveně. On sám by taky asi nešel. Už jen pocit, že něco není jenom jeho, by byl k nesnesení. No možná, kdyby to byla záležitost jednoho večera? Ne, asi ani to ne.

Sugizo

Jedno známé pořekadlo praví, že když si chcete něco naplánovat, sdělte Kami svoje plány. Takže člověk míní, ale život mění. Ten den měl být pro všechny odpočinkem, ale nakonec mu volal jeden známý z jiného města, že potřebuje pomoc na vlastní farmě s odchytem nějakých kusů nemocných zvířat a bohužel to s nimi ani nedopadlo dobře. Byl tam celý den, kromě práce si samozřejmě taky hodně povídali, trochu popíjeli a když se vrátil domů, byla pomalu noc. Když se nakonec dostane do postele, je tak přetažený, že se mu spát vlastně ani nechce. Chvílí přemýšlí, že by si dal ještě jógu, pak se zase rozmýšlí, že si dojde do kuchyně pro teplé mléko a nakonec se mu zachce něčeho úplně jiného. Sedí u malého stolku v rohu ložnice a věnuje se jisté činnosti, když se dveře ložnice prudce otevřou. Jeho syn sem takhle nechodil, už vůbec ne podobným způsobem a existovala tady jenom jedna osoba, která by si tohle dovolila a která mu to navíc slibovala, takže ho ani nevyvede z míry, kdo to rázuje přímo k němu. Docela rád by mu na to odpověděl, že on taky celý den pracoval a vážně existují věci, které by sem tam dělal raději, ale nic z toho nestihne, protože Toshiya už ho tahá na nohy, políbí ho stylem, který mu způsobí chvilkovou závrať a vleče ven z pohodlí jeho ložnice. Všude po stole se mu kvůli tomu rozsype marihuana, kterou si chtěl ubalit, ale nezbude mu, než ji tam nechat a vyjít za ním ven, jenom tak bos, v lehkých černých volných kalhotách a tričku s výstřihem do V. Naštěstí není zima. Mluvit očividně nestihne ani venku, protože Toshiya mu začne vyprávět, co dělá po nocích jeho syn. Musí se pro sebe pousmát, protože je vlastně kouzelný. 

"Vím, že se o tom vy teenageři bavíte rádi, ale obvykle neřeším sexuální život svého syna, pokud nejde o nějaký průšvih a doufám, že on můj taky ne." Připomene, že s Akim nejsou kamarádi, ale rodina a tudíž si o tom vážně nechce povídat. Toshiya se snaží vystupovat jako někdo velmi dospělý, ale je to prostě nadržený kluk, který očividně těžko zpracovává, že se mu někdo líbí. Někdo o hodně starší a taky zkušenější. Pokouší se k Sugizovi chovat jako k chlapečkovi ze třídy a jeho by zajímalo, jestli si to uvědomuje a je to jeho taktika nebo je to automatický proces, protože tahle situace je pro něj prostě moc nová. Buď jak buď on sám je hodně tolerantní a přizpůsobivý na to, aby s ním hrál tuto hru a nepokazil mu ji. Nechce mu srazit sebevědomí ani se k němu chovat jako rodič. Jen mu to přijde prostě roztomilé, nikoliv děsivé. Toshiya měl ve skutečnosti dost něžné rysy a když se usmál, musel se rozpustit úplně každý a tak se většinu času mračil, ale třeba se někdy bude usmívat, alespoň když budou sami. Už si všiml, že se Akimu Boogie hodně líbí, ale taky ví, že přijel se Zyeanem a samotného by ho zajímalo, co z tohohle bude, ale to bylo čistě na nich. Netuší, kam měl Toshiya namířeno, ale jakmile projdou okolo stáje, sevře pevně jeho dlaň a uhne prudce do strany. Vede ho směrem na sad, ale asi v polovině uhnou z cesty jako by mířili k rybníku. Sugizo jde celou dobu bos, je zvyklý, ale stejně doufá, že nešlápne na něco živého nebo ostrého, obzvlášť když musí znovu uhnout tentokrát do vysoké trávy. Nemají s sebou ani čelovku. Pak už se ale před nimi ve tmě rozjasní obrysy karavanu. 

"Tohle jsme tady kdysi zaparkovali a už s tím neodjeli, ale rádi to používáme jako altán nebo zašívárnu." Řekne na vysvětlenou a obejde karavan, kde si skoro lehne na břicho a pod jeho podvozkem hledá klíč. Nahmatá několik nepříjemností včetně pavouka, ale pak ho vytáhne. Aki tu očividně s nikým není. Dokonce ani J ne, pokud mu o tomhle místě řekl. Už vidí výrazy všech kluků, kteří by na tohle určitě rádi stáli frontu. Přemýšlel, že by to prozradil alespoň panu učiteli. Kde jinde by mohl být se svým studentem. Odemkne a vyjde pár schůdků, aby našel světlo, než za sebou pustí i Toshiyu a zase zamkne. Záclonky jsou zatažené. Karavan není žádný levný bydlík, ale slušně zařízený pokojíček v boho stylu a dokonce je tu Akiho kytara. 

"Je to dost daleko ode všech?"

Toshiya

Sugizo ani trochu neprotestuje, když mu vrazí do pokoje. Jistě, už si trochu všiml jakou má povahu, a tak by si nejspíš nestěžoval vůbec na nic. Je to zvláštní a Totchi si není jistý, jestli je s tím v pohodě nebo ho to vlastně taky vytáčí. Celé tohle místo mu nejspíš leze na mozek. On sám by byl asi nepříčetný, kdyby mu někdo podobným způsobem vrazil do pokoje a ještě se choval takto. Jenže aby to celé udělal jinak, to by nesměl přemýšlet, jak má ve zvyku. Jsou věci, které na sobě nechce měnit, a vyhovují mu. Je pak o hodně snadnější se od ostatních držet dál. Když ho vleče ven z pokoje, trochu nevidí, ani neslyší. Sugizův komentář ho ale donutí zvednout koutky trochu nahoru.

"Tak to jsi asi jeden z miliónu." Okomentuje to s nádechem chladného pobavení, které mu jde dost dobře. Taky má natrénováno. Co tak zaslechl, i když ho to nezajímalo, podobné věci rodiče rádi řešili. Ti jeho ne, těm bylo všechno kolem jejich synů dost jedno. Hlavně to, jak moc se šikanují navzájem. Toshiya je rád, díky tomu je takový, jaký je a nikdy by to za nic jiného nevyměnil. Má svůj styl, který nehodlá jen tak opouštět…Nikdy a kvůli nikomu. Vůbec by ho nenapadlo, že by své přesvědčení mohl někdy změnit. 

"Já taky doufám, že ten tvůj neřeší." Doplní ještě, protože tohle je to poslední, co by zrovna s Akim chtěl řešit. Jemu do oka jen tak někdo nepadne a u Akiho se to zatím taky nestalo. Na jeho vkus je až moc drzý a vůbec se ho nebojí a to mu má rozhodně za zlé. Kdyby jen tušil, jak na něj Su pohlíží, asi by se hodně snažil, aby jeho názor změnil. On totiž rozhodně nechce být roztomilý a podobné nesmysly. Dost se vyžíval ve své vlastní povaze a ve svém věku si nepřipouštěl nic jiného. Když Su změní směr, dost ho tím vyvede z míry a je to vidět na výrazu jeho tváře. Na tohle rozhodně nebyl zvyklý a už už se nadechuje, aby mu něco řekl ale zároveň je zvědavý, kam ho vleče.

"Máš lepší místo, mě je to upřímně úplně jedno." Prozradí mu v podstatě nechtěně, jak špatně na tom je. Su ho neodmítl, jinak by asi řešilo věci jinak, takže by ho s radostí opřel o nejbližší stěnu, kde bude mít výhled na měsíček a hvězdičky, aby taky dodržel to, co si usmyslel. Ne, nikdy nebyl trpělivý a pár kroků navíc, je pro něj momentálně až příliš. Stejně se podivně nebrání a následuje ho. Úsměv se vrátí, jakmile uvidí, kam to vlastně přišli. Takže jeho únos bude mít úspěch. Ano, na pár dlouhých vteřin skutečně pochyboval, že se to nakonec nestane. Až tak ho Su vyvedl z míry a to mu taky vrátí. 

"Hm, takže tady se střídáte." Myslí samozřejmě s Akim, ne tohle si prostě nemohl odpustit. Pozoruje Sugiza s hlavou mírně na stranu, jak se tu válí a něco hledá. Ne, nepomůže mu, jen ho baví jej sledovat a rozhodně si u toho prohlíží jeho zadek. To ho spolehlivě zabaví do chvíle, než karavan odemkne. Vejde za ním, počká si, až zamkne a pak ho popadne v pase a přitáhne si ho k sobě.

"Je to naprosto ideální." Ke svému vlastnímu překvapení ho pochválí.

"Jsem vážně spokojený, že tě nebudu muset o nic opírat." Pokračuje ve svém typickém chování. Navzdory svým slovům zvedne dlaň a pohladí ho po tváři, kterou si právě prohlíží. Ne, až do té doby, než potkal jeho, jej nenapadlo, že by se mohl za někým starším ohlédnout, ale je to pro něj dostatečná výzva, aby to uskutečnil. 

"Vlastně mě vůbec nenapadlo, jak dobře to máš vymyšlené." Neodpustí si poznámku. Dlaň na jeho bedrech malinko poposune a vklouzne pod látku svršku, který díky tomu vyhrne nahoru. Víc času mu nedá. Přitiskne své rty na jeho a zopakuje hladový a dost dravý polibek, který mu věnoval v jeho pokoji. Dlaní z tváře sklouzne po jeho hrudníku a zajede dozadu, aby zkontroloval, jestli je jeho pozadí akorát. Podle tichého zamručení očividně je. V ten okamžik už ho pouštět nechce vůbec. Kdyby mohl víc přemýšlet, začne uvažovat nad tím, jak se bude přes den tvářit, aby ho Yoshiki neposlal obratem domů.

Sugizo

Sugizo nebyl takto odlišný od ostatních rodičů jenom v téhle otázce, to si dobře uvědomoval. Ale podle něj byl jeho přístup k životu mnohem lepší a to nejenom pro něj. Aki by mu dal určitě za pravdu, na to ho znal dobře a co se týká jeho nově objeveného synka, to se časem uvidí, ale zatím tady vypadal spokojený. Sugizo se trochu tajemně usměje, ale víc to nevysvětlí. Ne, že by si snad s Akim vyprávěli, co dělají v posteli, ale nikdy jim nedělalo problém o tom mezi sebou otevřeně mluvit. Pro Sugiza to bylo asi tak přirozené, jako dýchání, tak proč by se u toho měl červenat? Pousměje se pro sebe, když ho za sebou vede směrem ke karavanu a Toshiya mu řekne, že je mu nakonec jedno, kde to bude. Obvykle to měl podobně, ale na některé věci chcete soukromí, když je dům plný mládeže z pozvané školy. Nepotřebuje mít oplétačky s úřady, stačí, že s jedním z těch studentů souloží. Ta jeho poznámka o tom, že se tady střídají, by mohla vyznít docela nepříjemně, jenže ona to nakonec byla pravda. Sugizo sice nevěděl, jestli sem Aki vyloženě někoho vodil, ale chodil sem často a nedivil by se tomu. Byl tady klid, bylo to pěkně zařízené, někdy skoro lepší, než velké stavení. Jakmile zalezou dovnitř, Toshiya se ani nerozhlédne a rovnou ho popadne v pase a přitiskne k sobě. Někdy bylo legrační, že je dělilo asi sedmnáct let, v podstatě celý Toshiyův život a on se stejně choval, jako kdyby byl ten starší, dominantní a obecně ten, co se stará. Sugizo se pousměje. Toshiyovi by se jeho myšlenky nelíbily, ale popřít se to nedalo. 

"Já vím." Řekne mu na to, že tohle místo je ideální. Nechá se pohladit a trochu přivře oči, jak je to příjemné. Musí se vážně rozesmát, když ho Toshiya v podstatě obviní, že to měl od počátku dobře vymyšlené. 

"Myslíš si, že chlapi v mém věku nemyslí, jak zařídit podobné věci?" Prohodí. Tahle farma už toho zažila hodně a ne vždycky chcete být slyšet ve vlastní ložnici. Ucítí jeho dotek pod látkou svého trička, které se trochu vyhrne a pak už ho Toshiya zase nedočkavě líbá a on mu své polibky oplácí. Napadne ho, že by nemusela svítit zrovna velká světla jako za bílého dne, i když dovnitř vidět nebude a stejně všichni spí na farmě, ale i tak… pro efekt a je to příjemnější na oči. Toshiyova druhá ruka se projde po jeho těle a skončí na zadku a teď už si povzdechne i Sugizo. Je to velmi příjemné. Nakonec přece jen zašátrá rukou do strany a bouchne do vypínače, takže všechno zhasne a nastane slušná tma. Takhle to úplně nemyslel, ale teď nemůže hledat lampičku. Zrovna se vlastníma rukama snaží dostat pod Toshiyovo tričko a připravit ho o něj a když mu ho tak tahá přes hlavu a trochu popojde karavanem k posteli, praští se do holeně a o krk Akiho kytary, ta zaduní a spadne na zem. Sugizo doufá, že na ni nešlápne nebo ji jinak nepoškodí a kotníkem se ji pokouší odstrčit někam dál, než se oba dva zhroutí na nevelké lůžko. Pořád je ale dost velké na poměry podobného karavanu. Konečně oba dva žádná trička nemají a Sugizo se skoro rozverně zasměje do Toshiyových rtů, když je to on, kdo jako první stiskne jeho klín. Chce si ho osahat, no a co? Nevydrží to moc dlouho a začne se dostávat pod jeho kalhoty. Ještě že je to oblečení na spaní takhle volné. Brzy ucítí hebkou pokožku jeho klína a z toho jeho mládí se mu začíná zatmívat před očima. On se nikdy moc neřídil tím, co se má a co je běžné. Chce jeho a nemíní nad tím moc přemýšlet.

Toshiya

Toshiya se ušklíbne, když mu Su jeho slova posvětí. Tahle zašívána by se v jistém smyslu hodila i jim doma. Hned by všechno bylo jednodušší, kdyby nemuseli shánět místo, kde si užít. Přece jen doma s papírovými stěnami a se třemi bratry za zadkem to šlo vážně pitomě. Nakonec se mu tady bude ještě líbit víc, než si vůbec myslel a ta myšlenka ho vytáčí vlastně taky. Jeho povaha byla na podobné pocity dost ideální. 

"Myslím si, že chlapi v tvém věku většinou podobné věci neřeší." Pokrčí rameny. Většina měla ženy, dělali si doma co chtěli a potomky vyhnal klidně i na déšť. Sugizo a Aki měli hodně jiný vztah, než na jaké byl zvyklý a běžně vídával. Kdyby se chtěl hodně hrabat ve své hlavě, mohl by jim to jen závidět. On sám byl pro rodiče prakticky neviditelný. Zvykl si a teď se tváří, že je mu to úplně jedno, ale není. Podle něj to má Die podobně, až na to, že on ani s rodiči není. Podle toho, co zaslechl na tom Kamijo není líp. Jediný, kdo má doma pohodu je snad Shinya. Jenže ten o svého tátu přišel. Sešla se tu vážně parta k popukání. Koutky mu vyběhnou nahoru a předvede mu svůj ledový úsměv, ve kterém je podtext chtíče. Sugizovo sténání se mu zamlouvá, je to dobré znamení, že klidně může pokračovat a že není z cukru, když se ho dotkne trochu surověji. O to víc v něm roste touha s ním na tu pohodlně vypadající postel hodit. Ne, romantika pro něj nikdy nejspíš nebude. Ani na vteřinu ho nenapadne, o kolik je od něj mladší a že by se možná měl třást trémou, aby něco nepokazil. Nepustí jeho rty, aniž když se kolem nich rozhostí tma. Nepotřebuje vidět, i když by se rád podíval, ale momentálně má hlavě ruce, které hodlá pořádně zaměstnat. Pořád si ho ještě pořádně neosahal a rozhodně to chce napravit. Následuje ho k posteli a tiše se uchechtne do jeho rtů, protože svou cestou a přesunem do postele už začínají ničit věci kolem. To byla taky věc, kterou si rád dopřál. Byly chvíle, kdy se to prostě hodilo. 

"Nebudu mít nic proti, když zničíme celý karavan." Prohodí, jakmile ho přestane líbat a dostane zase trochu vzduchu do plic. Ne, Akiho kytary mu není vůbec líto. O triko už přišel a je za to rád, snaží se o to samé u Sugiza. Sice si ho pořádně nemůže prohlédnout, protože je tu vážně tma jako v pytli, ale to pro tentokrát přežije. Jeho mozek jde hlavně po jediné věci. Jeho povzdech na sebe nenechá dlouho čekat. Sugizo není žádný kluk a moc dobře ví, kam sáhnout, aby si to užili oba dva. Toshiyu to nepřekvapí, ale spíš potěší. To je přesně to, co potřebuje. Žádné ustrašené kluky, to ho začínalo pěkně nudit. Ne, možné to nebude jednoduché, ale je to výzva, kterou hodlá pokořit. Neřekne nic, jen mu oplatí dotek v klíně, aby náhodou nebyl pozadu. Zároveň se těší, co tam ucítí. Povzdechne si podruhé, jakmile se dostane po látku kalhot a to je tak akorát, aby ze Sugiza začal netrpělivě rvát ty jeho. Naštěstí je tu celkem dost místa, takže se zase tolik neomlátí, než se mu to povede. Pokračuje i se svými kalhotami, které jsou brzo taky dole. Pak se vrátí k němu a znovu zamíří rukou rovnou do jeho klína, který si konečně pořádně osahá a rovnou ho sevře, aby začal s přímočarými pohyby. 

"Tady zas tolik kluků neběhá co?" Narazí na jeho nedočkavost a nebyl by to on, aby si nerýpl. Začíná ho zajímat, jestli si tak zpříjemňuje každé léto, kdy tu má nějaké studenty. Kdo ví proč mu ta myšlenka začíná vadit. Žárlí, i když dost nesmyslně. Jejich pobyt skončí a on bude muset domů. Na tom ani jeden z nich nic nezmění. Nechá to plavat nebo na sebe práskne něco, co by rozhodně neměl. Místo toho radši zamíří prsty kousek dál a dotkne se ho poprvé mezi polovičkami. Je znát, že na nic čekat nechce, ale zároveň je jasné, že tohle není jeho první ani pátá zkušenost. Dává si pozor, co dělá a aby to nebylo nepříjemné. Později se tolik krotit nebude, ale pokud zkazí tohle, moc daleko se nedostanou. To dochází i někomu jako je on.