Aqui
Aqui se nadechne a podívá se na Sagu, ale nedovede nic říct. Proč si o sobě myslel, že není užitečný? Kamijo a Ruki si očividně mysleli něco jiného a Hiroto očividně také, když s ním byl navzdory všem tradicím, tak proč? V této době… jenže Aqui má najednou strach, aby se kvůli němu nevydal na špatnou cestu nebo na cestu někoho, kým být nikdy nechtěl. Cítí se kvůli tomu vážně provinile. Okamžitě zrudne, když mu Saga připomene, kým je a co všechno musel za svůj krátký život prožít. Aqui měl zkušenosti jenom s Tamakim. A naprosto mu to vyhovovalo! Jenže Saga měl pravdu. Naučil se něco důležitého. Jak lidem naslouchat a číst v nich, jak poznat, co si myslí, i když říkají něco jiného. Potřeboval by se naučit takto v lidech číst a bez Sagovy pomoci to nedovede. Po tom všem, co se stalo, se bál pouštět k sobě hodně lidí a Sagovi věřil i Toshiya s Die. Přijali ho sem a Aqui ho nechá u sebe, když bude chtít. Nikoho jiného. Aquiho vnitřně uklidní, když mu Saga řekne, že slova jsou mocnější meče. Na téhle lodi bylo hodně mužů, kteří by s ním nesouhlasili, ale pak tady taky byl třeba Die a ten žil jenom takhle. Aqui bude muset bojovat, ale většinu života bude především diplomat jako jeho otec. Takže čím přesvědčivější bude, čím víc se v tom naučí chodit, tím spíš se boji vyhne. A on na boj nebyl stavěný, nechtěl to ani pro sebe ani pro druhé. Věděl, že má zemi plnou válečníků a že je musí někde nechat vybít a hromadit bohatství, ale on sám si představoval, že bude mít trochu jiné starosti. "Síla mysli…" Zopakuje po Sagovi a on sám myslí na démona. Hide s ním bojoval svými kouzly a svou mocí, ale jinak taky nebyl zrovna šermíř a jeho čeká postavit se mu. Nemůže Meisu zabít, takže žádné meče. Saga měl větší pravdu, než by se mohlo zdát.
"Ale říká se, že nechat se ovládnout pocity je zlé. Že zatemní zdravý rozum, tak kde je ta hranice?" Povzdechne si. Jeho cesta domů bude očividně velmi dlouhá a nepovede přímo. Má hrozný strach, aby ještě otce zastihl zdravého. Po ztrátě matky se toho bojí víc, než kdy dřív. Je dobře, že Meisa odjela daleko, měl by strach, že se ho démon pokusí napadnout. Nechá se Sagou otočit čelem k němu a v jeho očích se zračí všechna ta nejistota. On je budoucí císař… Tak to nemuselo dopadnout. Pousměje se, když Saga dodá to o chytrosti a vůbec ho nenapadne se kvůli tomu ohradit. Dívá se někam stranou, ale pomalu stočí modré oči na něho. Císař je požehnaný, ale císař je ještě pořád jeho otec a jenom za myšlenku na to, že někdo podporuje Aquiho víc, než jeho, by se popravovalo. Když se chystal nový princ na trůn, vždycky za ním šli lidé, ale nesmělo se o tom moc mluvit, protože by to mohlo vypadat, že už starého císaře prodali a vyměnili. Většina pořád bude sloužit jeho otci, ale Aqui si musel začít tvořit družinu, jinak by byl sám. A musel to dělat opatrně, i když jeho otec by mu to nikdy neměl za zlé. Ostatní u dvora ale ano a zákon mluvil jasně. Nechtěl by být odsouzen za vzpouru nebo se dívat na to, jak jsou za to odsouzeni jeho blízcí. V dějinách se to dělo. Jeho rad… otec mu psal, aby se teď domů nevracel. Takže to musel splnit. Konečně trochu odhodlaně přikývne. Ano, otec změnil pravidla, která trvala celé generace a i když většině lidí pomohl, bylo jich taky hodně, kterým tím ublížil, jenže si musel vybrat a teď se celá společnost změnila a vzkvétala. Někoho obětovat nejspíš vždycky musíte a Aqui nevěřil, že na tohle někdy bude mít, ale to jeho táta dřív sám sobě nevěřil úplně stejně. Ne každý miloval císaře, nikdy jste se nemohli zavděčit všem. Prý mocného muže… Znovu se ošije a podívá se pro změnu někam nad Sagovu hlavu. Usměje se opravdu mile, když mu Saga řekne, že věří jeho srdci. To je to jediné, co má. Jinak jsou jeho předpoklady dost mizerné. A najednou mu Saga složí věrnost. To je ten moment, kdy by mohl přijít o hlavu, protože by stále měl sloužit Akimu a ne jemu. Jenže Aqui ho potřeboval. Chvíli na něj nejistě hledí a cítí, že je to první velký krok, který musí udělat. Saga bude jeho pravá ruka. Už napořád. Jeho bratr. Dotkne se jeho ramene a sevře jej.
"Přijímám tu službu. Nejspíš jednoho dne zemřeme spolu." Řekne mu, aby se mohl narovnat. Aki měl Ricka a on bude mít Sagu.
"A teď ti něco svěřím. Už několik dní mám horečku. Cítím, že už to o moc déle nevydržím." Tajil to jak jen mohl, ale hrozí mu, že ulehne a muži to uvidí. Byl by slabý hned na začátku.
Saga
Saga pozoruje Aquiho každou vteřinu, kdy k němu promlouvá. Někdo by mohl mít teď pocit, že mu podsouvá své vlastní myšlenky, ale tak to ani na vteřinu není. Jde jen o to, aby si budoucí císař uvědomil, co má ve své mysli a srdci. Ano, jistě se našli tací, kteří Aquiho odsoudili, protože si nemysleli, že by kdy měl vládnout. Jenže Saga cítí něco jiného a naučil se věřit svému úsudku. Ten mu teď našeptá, že Aqui potřebuje pomoc. Ne rady, ale podporu, kterou mu může dát. Nechce ho vést na cestu, která by měla být správná, chce ho navést, aby se vydal směrem, kterému sám věří, i když o tom nejspíš zatím neví. Je znát, že je Aqui trochu ztracený sám v sobě a nedostatek sebedůvěry, tomu jen napomáhá. Proto se Saga rozhodl začít trochu jinak a ví, že nemá smysl ho přemlouvat. Ano, je velmi chytrý, přijde na to sám, jen potřebuje malinko popostrčit. O to víc si je jistější, že Aqui na místo císaře patří. Ano, sebevědomí bylo důležité, ale nesmělo člověku vládnout, jinak by se pouštěl do bojů, které by mohly být předem prohrané a drancoval by tím jejich zem. Nejklidnější období bylo za posledních dvou císařů a Saga stejně jako ostatní lidé doufá, že to tak i zůstane. Saga se zamyslí nad jeho otázkou. "Ano, je velmi těžké najít tu hranici, kde pocity přebírají kontrolu. Ale k tomu máte svou chytrost, můj pane. Jedno druhé brzo vyváží a pokud si nebudete jistý..." Pousměje se mile.
"Můžu vám znovu ukázat vzdálená místa, stejně jako před chvíli. Dokážu vás dostat mimo momentální realitu a dopřát vám patřičný odstup. Ale myslím si, že to nebude potřeba a brzo to budete umět sám." Nejsou to plané řeči a komplimenty, vážně to vidí a věří tomu. Právě před chvíli mu dokázal, že se dokáže odprostit od intenzivních pocitů. Pokud bude Aqui chtít, dokáže to sám, už zjistil, že to není zase tak složité.
"Meditace se v tomto ohledu dost podceňuje." Sám zná základy, i když jich zase tolik nevyužíval. Ví, že jeho další slova by byla hodná popravy a zároveň Aquimu ukazuje, jak moc velkou důvěru v něj má. Věří, že jeho slova budou pochopena správně a ne jako zrada. Taková myšlenka by ho nikdy nenapadla, na to moc dobře zná příběhy svých otců. A taky ví, že Aqui k sobě bude potřebovat věrné muže, kteří za ním budou stát. Tady už jich pár je. Časem podle něj budou jen přibývat. Aquiho odhodlání Sagovi prozradí, že jeho slova měla úspěch. Konečně v sobě ucítil tu správnou sílu.
"Škoda že tu nemáme zrcadlo, ta změna je na první pohled vidět." +A Tamaki tě z pokoje nepustí, až to uvidí.+ Pomyslí si něco, co by rozhodně říkat nehlas neměl, byl by asi už moc drzý, ale stejně má pocit, že to nevydrží. Pak se však ukloní a slibuje věrnost svému novému pánu. Možná se měl předtím poradit s Hirotem, ale v tomto ohledu se nemohl s nikým radit. Je to čistě spontánní reakce a podle něj jediná správná. Tak to cítí a vnímá a svým pocitům vždycky věřil. Jinak by nikdy neodešel z čajovny. Vyčkává na Aquiho reakci a nakonec přijde velmi kladná. Uleví se mu, opravdu ano. Pomalu se zvedne a podívá se Aquimu do tváře.
"Bude mi ctí, zemřít po vašem boku můj pane." Jak měl u čarodějnice strach ze smrti, teď už ho nemá. Cítí se podivně uvolněný a je to dost opojný pocit. Najednou má pocit, že našel ve světě své pravé místo. Ano, je to vedle Hirota, co se lásky týká, ale tohle je úplně jiné. Zarazí se trochu a pak si starostlivě povzdechne, jakmile mu Aqui svěří svůj problém.
"Dovolíte?" Natáhne k němu ruce, položí mu je na tváře a prohlédne si jeho oči. Prohmatá několik míst pod krkem, než ruce zase stáhne.
"Nebudete muset. Na nemoc to zatím nevypadá, spíš bych řekl, že je vás organismus unavený a brání se. Ani nové informace tomu příliš nepomohly." Je vidět, že přemýšlí a pak několikrát pokývá hlavou. Nikdy by se nemohl rovnat s Hidem, ale nějaké znalosti přece jen má.
"Myslím, že s tím dokážu něco udělat." Sáhne do svých zásob a vytáhne pytlík s čajem.
"Tento uděláme hned. Srovná teplotu v těle, další přijde až zítra před polednem." Začne s přípravou, a když se voda ohřívá, podá mu další.
"Tohle si dejte před spaním." Natáhne k němu ruku a pak se zarazí.
"Až půjdete opravdu spát." Upozorní ho docela vážně, ale koutky mu cukají.
"Myslím si, že si Tamaki té změny všimne, takže pokud mu neřeknete, jak se cítíte, chvíli vás od spánku bude zdržovat." Decentně si odkašle, ale zrovna on rozpaky netrpí.
"Zítra už vám bude o něco lépe, ale je potřeba, abyste odpočíval. V rámci možností. Klidně všem řeknu, že pořád ještě truchlíte." Je to logické vysvětlení a nikam dál se nemusí dostat, že se Aqui necítí úplně zdráv.
"Jakmile se dostanu ke konkrétní osobě, doplníme zásoby. Je dost bylin, které vám můžou ulevit, než se všechno víc srovná." Podle něj Aqui jen potřebuje čas a trochu klidu. Pak se bude cítit podstatně lépe.
Aqui
Saga si myslel, že je dost chytrý na to, aby ty věci uměl odlišit? Nebylo to poprvé, co tohle slyšel, i když těch lidí bylo jako šafránu. Možná je na čase, aby tomu začal trochu věřit. Pousměje se, když mu Saga řekne, že by mu znovu mohl ukázat vzdálená místa. Nejdřív mu to přišlo jako hloupost a nemístný flirt a najednou se probudil do nového světa a získal pokrevního bratra na své cestě za trůnem. Bylo neuvěřitelné, co Saga dokázal. Aquiho by zajímalo, jestli by ho někdy napadlo, jak jeho cesta skončí? Nakonec byli oba jen kluci, které osud zavál na ta nejpodivnější místa a kteří hráli hru ve vysoké hře osudu. Budou muset být chytří oba dva. Jeho otec a Ricko byli fyzičtější typy, ale v jejich časech se válčilo a bylo to nutné. Oni dva budou stát proti trochu jiné hrozbě. Asi to tak vážně mělo být… V tu chvíli má pocit, jako by slyšel tiché zacinkání, jako tehdy, když stával poblíž Senova obrazu. Něco v jeho očích na chvíli změní barvu na světlejší modř a zase to rychle zmizí. "Neslyšel jsi někoho, jako by se tiše smál?" Zeptá se Sagy, ale byla noc a chodby byly opuštěné. Potřese hlavou, jako by se bývalo nic nestalo.
"Meditace…" Zopakuje po něm tiše a chvíli o tom přemýšlí. Zenoví mniši ji praktikovali celé dny a dokázali neskutečné věci. Dokonce i ty bojové. Zarazí se, když mu Saga řekne, že je na něm patrná změna, ale vlastně ji cítí sám. Někde uvnitř a spíš podvědomě. Něco v jeho přemýšlení se změnilo. Jako kdyby mu konečně začínalo docházet, proč ho Sena tehdy zachránil. Jak moc na tom dítěti záleželo. Jak to mohl vědět? Saga potvrdí jejich nový vzájemný slib a pomalu se zase narovná a on se mu svěří se svým zdravotním stavem. Nechá ho, aby se ho dotkl a na chvíli pod jeho chladivými dlaněmi zavře oči. Má pocit, že asi shoří a to mu obvykle bývala spíš zima.
"Ano." Řekne mu. Neškrábalo ho v krku ani neměl rýmu, ale tohle podivné vyčerpávání ho provázelo už od narození a někdy nebyl ani schopný vstát z postele. Lékaři se shodovali, že to musí být něco vrozeného. Jen kami mohli vědět, co mu vlastně bylo? Nové informace… Musí si vzpomenout na mámu a odejde se zase posadit. Najednou se mu chce znovu se někde schovat a rozbrečet se, ale už to není tak snadné, jako před několika dny. Jako kdyby už nebylo co plakat. Po očku se podívá na Sagu, když začne chystat nějaký čaj, který by mu ulevil hned teď. Znovu se usměje. Bude ho potřebovat opravdu často. Asi si nemohl vybrat lépe. Pokývá hlavou a taky natáhne ruku, aby si vzal ten čaj co potřebuje na spaní, ale Saga k tomu má ještě dodatek, on zvedne oči nahoru, chvíli mu to nedohází a pak hrozně zčervená.
"Ten už dávno spí…" Zamumlá sotva slyšitelně. I kdyby ne, jemu je špatně tak co… A o čem se to tu vůbec baví? Saga si nedá pokoj a ještě to rozvede a on neví, kam s očima. Měl by ho napomenout, ale místo toho se rozesměje taky.
"Jaké to je zrovna s Hirotem?" Vypadne z něj rychleji, než by si uvědomil, na co se ho to vůbec ptá. Jenže Saga působil tak zkušeně a jeho milý tak… nepřístupně… Jak ho udolal? Ne, že by snad potřeboval Tamakiho udolávat, ale některé triky… no raději nic. Přikývne, když se maličko změní téma. Bude lepší, když bude ležet dokud může, takže by si měli nějakou výmluvu stejně připravit.
"A taky musíme všem oznámit tvé povýšení…" Prohodí. Pomalu upíjí svůj nový čaj a přeje si, aby se účinek dostavil okamžitě, ale musí ještě chvilku vydržet.
"Myslíš, že ho překvapíš?" Už zase naráží na Hirota. Nikdy se s nikým o podobných věcech nebavil.
Saga
Jsou věci, které Saga vnímá tak nějak přirozeně. Stačí se jen na Aquiho podívat a vidí, jak se dál a postupně mění. Bude to ještě chvíli trvat, než si uvědomí každý kousíček, který je na něm velmi silný a jedinečný. Saga uměl v lidech hledat různé věci, i když vždycky spíš používat to, co se mu mohlo v čajovně hodit. Teď je to jiné, vlastně dost podobně jako s Hirotem. Hledá věci, které nepotřebuje on, ale ten druhý. Tahá na světlo Aquiho sebevědomí, které tam někde je, jen potřebuje podpořit jeho přirozenými schopnostmi. Neříká nic, jen pozoruje jeho pomalý přerod a uvědomění, které se mu odráží v modrých očích. Nakonec to vlastně šlo jednodušeji, než si původně myslel. Po páteři jej přejede jemné mrazení. Trochu stáhne obočí, protože vůbec netuší, co by to mohlo být a proč to přišlo právě teď. Trochu zmateně se rozhlédne kolem sebe a pak se podívá na Aquiho, když se ho zeptá na velmi zvláštní otázku."Ne, nic jsem neslyšel." Zavrtí na důkaz svých slov hlavou.
"Ale něco jsem cítil." Před všemi událostmi posledních týdnů, by to nikdy neřekl. Ne, že by nevěřil na věci mezi nebem a zemí, ale nikdy si nemyslel, že se ho to reálně dotkne. Teď už by říct nedokázal, a proto vnímá každou odlišnost, i když by to mohl být jen jeho pocit.
"Někdo vás hlídá, můj pane." Řekne to, co si myslí a ano, možná to je skutečně Sena. Pamatuje si příběhy o něm, a pokud by někdo dokázal prolomit hranici světů, podle něj by to byl právě on. Přikývne jednou na tu meditaci a pak podruhé, když se začnou bavit o jeho fyzickém stavu. Potřebuje odpočinek jako sůl, utříbit si myšlenky a ten čaj mu to zařídí. Někdy prostě potřebujete klidné spaní beze snů, které zatěžují mysl. Podle něj by jich teď Aqui měl spoustu s tím, co se děje kolem něj. Podívá se Aquimu zblízka do očí, když mu řekne, že Tama spí a musí se zasmát.
"Nemyslím si, že by dokázal usnout, aniž by věděl, kde se nacházíte. Nebo spíš, že nejste přímo vedle něj." Aqui si bude muset pořádně uvědomit, jak se na něj Tamaki dívá. Překračovalo to hranice lidských citů, byl o tom přesvědčený.
"Nebude spát, pokud vás nebude mít blízko, nebo dýchat, pokud nebude vědět, že jste v pořádku. Je část vaší duše, patříte k sobě." Jsou to Sagovy myšlenky, které má, když se na ně dva spolu podívá. Chtěl mu to říct, možná to Aqui bude jednou potřebovat a vzpomene si na to, až bude nejhůře. Tamakiho život patří Aquimu a podle Sagy to platí i obráceně. Sagovi vyběhne obočí nahoru a ohlédne se na něj, když zrovna sbírá další hrnek s čajem tentokrát pro sebe. Tiše se zasměje nad jeho otázkou, než si rozmyslí, co by mu měl odpovědět.
"Krásné." Pokrčí rameny.
"Ale bylo to dost náročné." Zasměje se tiše. Kdyby ho Hiro slyšel, dá mu co proto.
"Strašně jsem ho vytáčel tím, že dělám, co doopravdy chce. Ne, co říká, ale co uvnitř sebe potřebuje." Pokračuje dál a ani se u toho nezačervená. Pamatuje si moc dobře, jak moc ho vytáčel a stejně si to nevědomky užíval. Byl jiný, než ostatní, právě to hledal. Nemá problém to říct, ani na to myslet. Zarazí se trochu, když začne přemýšlet nad tím, jak se bude Hiro tvářit, až se to dozví.
"Bude naštvaný." Oznámí Aquimu, jak kdyby o nic nešlo, než se znovu zasměje.
"Protože ví, že toho bude vůči němu hrozně zneužívat a ještě si to užívat." Zní to z jeho úst, jako nejlepší vtip.
"Někdy potřebují lidé kolem tebe něco úplně jiného, než co říkají. Vím, že bude hrdý na to, kde právě teď jsem." Dokončí to celé, než se usadí kousek od Aquiho a podívá se na něj.
"Proč se nezeptáte na to, co chcete doopravdy vědět, můj pane?" Nakloní hlavu trochu na stranu a pak ji narovná, než se napije.
"Můžu vám dát pár rad, ale nevím, jestli pak opustíte pokoje." Aqui se možná stydí ale Saga vůbec a je to dost vidět.
"Nemusí to být nic, co vám přijde nepřirozené, to by stejně nemělo efekt, ale možnosti svádění jsou nekonečné." Saga nepochybuje, že by tím Tamakimu udělal radost, i když to ve výsledku vlastně nepotřebuje.
"Stačí jen dotek, správě se pohnout v danou chvíli. Dokonce i pohled dokáže spoustu věcí." Mrkne na něj s úsměvem.
Aqui
Aqui se zatváří snad i zklamaně, když mu Saga řekne, že on nic neslyšel. Jemu se to ve výjimečných případech stávalo, ale připadalo mu, že to byl spíš výplod jeho fantazie. Jenže pak Saga dodá, že něco cítil."A co?" Vypadne z něj rychle, než Saga řekne, že ho někdo hlídá. Nejspíš měl vážně pravdu. Bylo to zvláštní žít se všemi těmi démony a dušemi, které odtud neodešly. Aqui měl strach, že blázní, ale ale to bylo dřív. Teď už si na to začínal prostě zvykat. Podívá se pátravě do Sagových očí, když mu řekne, že by bez něj Tamaki neusnul a vlastně ani neví, jestli je to pravda nebo ne. Od té doby, co mohli být spolu, nespali ani jednou jeden bez druhého, takže to neměli vyzkoušené. Usměje se a znovu se trochu začervená, když klopí oči, zatímco mu Saga říká, jak důležitým pro Tamakiho je. Chtěl poslouchat podobné věci a celým srdcem tomu věřil. Viděl to všude kolem sebe. Toshiya a Die a jistě i Saga a Hiroto. Jeho představy byly romantické, ale lidé kolem něj tak žili. Ricko a Inoran… mohl by pokračovat dál a dál a teď to přišlo i pro něho. Přes všechno, co se mu poslední dny stalo, dostal tento dar a to byl velký důvod k životu. Musí se sebrat a začít na tom všem doopravdy pracovat. Vážně doufá, že se Sagy jeho otázka nedotkne, když se ho zeptá na jeho vztah s Hirotem. Byl mladý a nikdy neměl příležitost podobné věci s kýmkoliv rozebírat. Nechtěl vyzvídat, chtěl mít prostě jenom kamaráda. Saga se rozhodne mu odpovědět a Aqui se musí zasmát, když dodá, že to bylo náročné. Teď je to on, kdo zvedne obočí nahoru. Vadilo mu, že Saga dělal, co chce? Ale proč? Zatím Hirota neznal, takže netušil nic o tom, jak si myslel, že bude žít spořádaně a rozhodně ne s klukem. Co uvnitř sebe potřebuje… Mohl to Saga doopravdy vědět, i když se neznali? Mohl v lidech tak moc číst? A jak to, že to Hiroto nakonec přijal, když se tomu bránil? Hmm… měl hodně otázek ohledně jich dvou. Bude zábavné je pozorovat. Ještě víc ho udiví, když mu Saga řekne, že Hiroto bude naštvaný, až se dozví o jeho povýšení, ale má to svoje vysvětlení. Docela se mu uleví. Saga vypadal jako pokušitel a Hiroto byl ohnivý. Asi by vážně nemohl být vedle někoho, kdo se chová jako klidná hladina, prostě by se nudil. Aqui byl samá voda a Tamaki vlastně taky. Ti dva byli oheň. Vyhovovalo jim to. Pokývá hlavou, když mu Saga řekne, že lidé neříkají, co by doopravdy chtěli. Mělo to hodně důvodů, většinou společenských. Něco se prostě neslušelo a nechtěli jste to říct a někdo navíc neznal míru a mohly by se dít věci, které by neměly. Bylo to složité. Každému jste nemohli dát do rukou přemíru svobody v čemkoliv. Bylo jeho přemýšlení diktátorské? Teď by vážně rád slyšel, co by mu na to řekl jeho otec. Spokojeně se usměje, když Saga nakonec řekne, že na něj Hiroto bude hrdý. Zatváří se přistiženě, když mu Saga řekne, aby se ptal na rovinu. Už poznává jeho přímočarost a přesto… Udělá obličej Nech toho, když Saga dodá, že po jeho radách už ho nejspíš nikdo nikdy neuvidí. Asi se tady učervená k smrti a jak se pak podívá na Tamakiho, to taky neví. Při slovech o svádění skloní pohled, ale špulí u toho rty a vypadá docela odhodlaně. Má tady nejlepšího učitele, jakého by mohl mít a v ložnici někoho, koho by chtěl potěšit a překvapit.
"Nechci se příliš měnit. Jsem plašší, jak víš a myslím, že by se mu nelíbilo, kdyby přišel někdo, kdo má najednou přehnaně sebevědomé chování. Ale chtěl bych ho občas vyvést z míry." Už slyšel, co se gejši učí, jak jim stačí jediný pohled, aby kvůli nim lidé zakopávali. Něco tak decentního by se mu líbilo. Něco, co by mohl udělat i na veřejnosti a zároveň to nevnímal nikdo jiný. A když bude za zavřenými dveřmi šikovnější, bude to jedině ku prospěchu věci. Byl mladý a nezkušený a Tamaki už toho zažil tolik…
Žádné komentáře:
Okomentovat