(sídlo rodiny Toshiyi)
Saga
"Dobrý večer, Aqui-san. Doufám, že neruším?" Prohodí a krátce se přes rameno ohlédne. Nechce být formální a doufá, že mu to Aqui pro tuto chvíli odpustí. Jeho pohyby jsou lehké, když připravuje směs ovoce a koření, aby vykouzlil něco, co během pár vteřin provoní celou místnost.
"Musím říct, že některé věci neznám ani já." Povídá dál, když otevírá různé pytlíky a vždycky si zlehka přivoní.
"Je to umění, vždycky jsem obdivoval ty, kteří dokázali namíchat věci, ze kterých se jednomu zamotá hlava a zapomene, kým je." Pousměje se a znovu se na něj krátce podívá přes rameno.
"Je to zvláštní být tak daleko od domova. Nikdy jsem ten pocit nezažil a pořád si na něj zvykám." Mluví, jak kdyby byl v místnosti s velmi dobrým přítelem, přesto nebloudí k němu, ale pořád mluví o sobě.
"Musím přiznat, že se mi stýská." Povzdechne si.
"A přesto bych nikde nebyl raději." Přinese na stůl, u kterého je Aqui tác se všemi potřebnými věcmi na čas a pokračuje v přípravě přes jeho očima a ano, dělá to tak, jako by byl zase doma v čajovně.
"Přišel jsem sem, abych se trochu uklidnil, vždycky mi to pomáhalo se soustředit a nemyslet na chvíli na nic jiného. Prostě všechno vypustit z hlavy a pak myšlenky postupně naskládat. Není snadné najít si odstup, nikdy nebylo." Ano, zná to, i když z jiné strany. Všichni k němu přicházeli svěřovat mu své problémy a jemu pak hrozně dlouho trvalo, než dokázal to samé se svými otci. Nemyslel si když, že by to někoho zajímalo.
"Nechtěl byste to taky zkusit?" Nabídne mu, když konečně zvedne svůj pohled s naprosto upřímným úsměvem.
Aqui
Die vlastně do poslední chvíle nijak zvlášť nepřemýšlel nad tím, co se stane, až se potká s Toshiyovou rodinu. Zvykl si, že jsou spolu a nic proti tomu nemá ani samotný císař, všichni je znali široko daleko a podobné problémy dávno spolknul čas. Jenže tady bylo všechno jinak a i když byl Toshiya váženým členem klanu, Die byl pro jejich chápání velká překážka. Toshiya si zvládl prosadit svoje, o tom Die ani nepochyboval, ale bylo mu jasné, že tady nebude nic tak jednoduché. Jejich úctu si bude muset sám zasloužit a s jeho povahou by to mohlo být docela těžké. Kromě toho mhouřili očima na to, že nikdo z nich nemá dívku. Nikdo. Hiroto se ještě dovedl ovládat, ale Aqui s Tamakim vůbec ne a Die byl ten poslední, kdo by je chtěl napomínat a brzdit. Tady na severu to bylo zvláštní, drsné, studenější a noci tady byly delší a ze všech nejvíc bude asi trpět jižanský Hiroto, ale taky to nejspíš nikdy neřekne nahlas. Kdyby Aquimu ještě v paláci někdo řekl, že se podívá, kde Toshiya vyrostl, byl by nesmírně nadšený a všechno by na místě zkoumal téměř vědecky, jenže když se nakonec dostanou na místo, má pocit, že bude ležet v posteli alespoň týden v kuse. Je vyčerpaný fyzicky i psychicky a především začíná mít pocit, že na něj něco leze. Celou cestu se držel, všichni ho za to málem obdivovali a teď, když byli na místě a on si mohl tak trochu ulevit, měl pocit, že se sesype a už ho nikdo nedá dohromady. Měl takový ten pocit, jako když na vás jde horečka, ale nevěděl, jak si ji tady změřit nebo co udělat, aniž by o tom někomu řekl. První dny to nepociťoval, ale dneska se to zhoršilo. Tamaki byl s ostatními na schůzce a on se pro jednou omluvil, že bude ležet. Stejně měl pocit, že o ničem nerozhoduje a život s ním smýká sem a tam. Byl ostatním vděčný, že to dělají za něj a on se mohl vyrovnávat se vším, co se stalo. Neměl by být slabý, neměl by za sebe nechávat v podstatě vládnout Toshiyu a ukazovat tak svou slabost, jenže měl pořád pocit, že na nic z toho nestačí. Míří do kuchyně, kde se chce tajně podívat na nějaké bylinky a uvařit si alespoň čaj. Vůbec by ho nenapadlo, že by tam teď někoho mohl potkat. Stojí zrovna u skříňky na špičkách a snaží se poznat, co je tam nahoře, když vejde Saga a pozdraví ho. Aqui se trochu lekne, klesne na chodidla, ale Saga si ho zase tak moc nevšímá a něco cílevědomě připravuje. "Dobrý večer, už jste skončili?" Prohodí konverzačním tónem a má pocit, že je mu vidět až do žaludku. Saga vypadal vždycky tak elegantně, mnohem víc jako princ, než on sám. Poslouchá, co mu vypráví.
"Tak proč nepožádáš Toshiyu, aby tě takové věci naučil namíchat? Nadějného studenta nikdy neměl." Pronese dost mimo svou obvyklou povahu, protože tím myslel ty jeho jedy. Hitomi byla bylinkářka, dávala život, ne smrt. Nemyslel to nijak zle, útočně nebo ironicky, ale když se Saga tolik vyznal a oni byli tady… Povzdechne si a všeho nechá. Je vidět, jak moc je unavený, když povídá takové věci. Saga nevypadal jako někdo, kdo by se chtěl stát profesionálním travičem. Zatím…
"Ano." Řekne jenom místo všeho na povídání o domově a dosedne na židli k jídelnímu stolu. Jen tak, bez ničeho k jídlu nebo pití. On si připadá, že tohle místo sloužilo smrti a noci a že ho to rychle ovládá. Když Saga řekne, že se mu stýská, začíná mít trochu na krajíčku, ale když navíc dodá, že by nikde nebyl raději, zvedne k němu udiveně oči. Na stole před ním se objeví plno vonících věcí, sáčků a dóz a Aqui neví, na co by se měl dívat dřív. Jestli na to, co s nimi Saga provádí nebo na to, jak u toho vypadá a jak elegantně se pohybují jeho ruce.
"Neuvěřitelné…" Zamumlá tiše pro sebe a nediví se Hirotovi, že se do něj zamiloval. Půlnoční modř jeho očí se opře do Sagových, když se mu položí poslední otázku.
"Já? Držet si odstup?" Vlastně mu asi nerozumí. To, co ho trápilo, od toho si odstup ani držet nemohl. To, co ho čekalo, tam by se to asi naučit měl, ale to asi není to, co mu chtěl Saga říct.
Saga
Saga se zlehka pousměje, protože si samozřejmě všiml, jak sebou Aqui trhnul. Jistě, nejspíš tady nikoho nečekal, ale to ani Saga ne. Osud nejspíš chce, aby s Aquim mluvil a teď je k tomu nejspíš ta nejlepší příležitost. Ano, na podobné síly věřil vždycky a tak využije chvíle, kterou mu teď dopřáli, aby dostál svým slovům. "Ano, už jsme skončili. Mám pocit, že jsme tam byli dva dny v kuse." Ne, nechce si stěžovat, ale unavený opravdu je. Jenže teď prostě není na odpočinek čas. Všichni se snaží dělat maximum, aby naplánovali další věci a postupy. Zarazí se a podívá se na Aquiho, když zmíní, že by ho Toshiya mohl nějaké věci naučit. Ze začátku nevypadá zrovna přesvědčeně o tom, že by se to chtěl učit, ale…
"Zní to hodně zajímavě, jen…Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl dělat takové věci. Myslím někomu ublížit. S tím, co se však děje kolem, by se to mohlo hodit." Podívá se Aquimu do tváře a v ten okamžik se rozhodne. Pro ochranu budoucího císaře a taky kvůli Hirotovi. Ostatně říkali o něm, že má talent přemluvit ostatní k čemukoliv, takže kdyby pak někomu něco nalil, možná si toho ani nevšimne.
"Arigato za taková slova." Ukloní se mu zlehka.
"Vždycky mě bavila příprava různých čajů anebo vonných koupelí. Asi to nebude o moc jiné, některé věci k sobě nikdy nešly." Pokrčí zlehka rameny a pousměje se, i když uvnitř je pořád trochu na rozpacích, ale nedává to znát. Vidí, jak se pomalu mění výraz v Aquiho tváři a tuší, k čemu to patří. Stýská se mu, pořád je to ještě kluk. To Saga vlastně taky, ale on měl jinou povahu. Musel, jinak by nemohl dělat to, co do nedávna dělal. Zvedne k němu oči a krátce se zasměje.
"Je to jen trénink a taky trochu odvádění pozornosti od určitých úkonů." Prozradí mu malá tajemství.
"I ta vůně dělá své. Některé bylinky mají velkou moc, a když se dobře promíchají, dokážou divit. Rozvířit emoce, uklidnit, nechat hlavu odpočinout od přebytečných myšlenek. Je pravdou, že někteří pak prozradí mnohé." Ano, sám s tím má bohaté zkušenosti a možná by některé mohl zase předat Aquimu. Jistě by se mu hodili.
"Jde jen o to být skvělý pozorovatel a vědět, co dané signály znamenají a vy jste skvělý pozorovatel Aqui-san." Podle něj by se na to skvěle hodil a jistě by mu to šlo od ruky. Pokývá hlavou.
"Ano, odstup. Vím, že to teď vypadá jako nesplnitelný úkol, ale i to je o tréninku. Je potřeba se soustředit na úplně jiné věci a jimi se nechat pohltit." Natáhne k němu dlaň a vyzve ho, aby šel k němu. Postaví se za jeho záda a vezme ho opatrně za dlaně, aby je nasměroval k váčkům s různými čaji a bylinkami.
"Ve všem se dá najít jistý smysl i v přípravě čaje. Jsou to jen drobnosti, nepatrné detaily, ale vy pro ně máte cit." Pomalu vede jeho ruce, aby otevírali váčky.
"Jen zavřete oči." Šeptá mu v podstatě do ouška.
"Je to jen malý krůček po krůčku. Vnímat vůni a atmosféru kolem místa, kde se nacházíte. Nechat se jí trochu pohltit." Využívá barvu svého hlasu a ví, že působí i olejíček, který voní z jeho kůže. Je to přesně ten, který uklidňuje mysl.
"Každá vůně má své místo odkud pochází. Některé poznáte podle dřeva, jiné podle vůně moře. I když cestují, pořád zůstávají doma." Nechá Aquiho aby obsah sáčku promnul mezi prsty, a pak je přiblíží k jeho nosu.
"Můžete cítit pohoří nedaleko. Šumění malého potůčku, který nahoře pramení. Čerstvý horský vzduch. Jen to, nic víc. Nic kolem není, nikdo kolem není, jen ptáci nad hlavou." Pokračuje dál a doufá, že se mu podaří, aby se Aqui pořádně uvolnil.
"Stejně jako zlehka fouká, tak lehké jsou i vaše pohyby, vznášíte se jen kousek nad zemí." Nechá, aby jeho prsty odložili bylinky a chopily se dalších.
"Zavřete oči, můj pane." Šeptá mu dál.
"Vnímejte další vůni. Hodí se, nebo ne?" Nechává to na něm, ale podle něj na to má cit.
"Kde byste teď nejraději byl, Aqui-san?" Doplní ještě jednu otázku a je zvědavý, jestli mu Aqui odpoví první místo, které má v hlavě. Podle něj to bude domov anebo místo, kde se nachází Mei. Je taky možné, že Aquiho ovládne cit a zmíní Tamakiho jméno. Potřebuje to vědět, aby mohl pokračovat.
Aqui
"Vlastně jsem to tak ani nemyslel." Řekne Aqui honem na svoje unáhlená slova o tom, co by Toshiya mohl Sagu naučit. Ono to umění vlastně bylo obdivuhodné a on si nikdy nemyslel, že je Toshiya špatný člověk, ale na druhou stranu na tohle člověk musel mít povahu a Saga mu takový nepřipadal. Zatím… Saga míchání jedů přirovná k přípravě čaje a vlastně se ani moc neplete, ale stejně… Ano, to on věděl, že bylinky mají moc. Hide toho o nich věděl hodně a jeho samotného párkrát postavily na nohy, když to vypadalo, že se ani nedožije rána. Určitě to byla lepší metoda, než použít alkohol, protože u alkoholu všichni věděli, jaké má účinky, ale u čaje, který dostanete v čajovně? Tam jste si jisti nikdy být nemohli. Začervená se a zatváří se pochybovačně, když mu Saga řekne, že je dobrý pozorovatel. Bylo pravou, že s jeho fyzickou schránku mu nezbývalo, než k věcem přistupovat především z hlediska pozorování, ale na druhou stranu to netrénoval natolik, aby se mohl nazvat skvělým. Soustředit se na jiné věci… někteří zenoví kněží dokázali neskutečné věci, ale znamenalo to obrovskou disciplínu a taky povznést se nad život jako takový. Jemu připadalo, že to je nemožné a vlastně se takto povznášet ani nechtěl. Nechtěl se odosobnit od věcí okolo sebe. Překvapí ho, když ho Saga s nataženou rukou pozve k sobě a vlastně neví, proč by měl splnit, co po něm chce, ale tak nějak to automaticky udělá a vstane. Zastaví se u místa, kde má Saga všechny věci, ale když se mu ocitne za zády, je to trochu divné, možná skoro znepokojivé. Ohlédne se po něm. Není to o tom, že by mu nevěřil, ale takhle blízko si k němu stoupali jenom rodiče, sestra a Tamaki. Nikdo další. Už teď cítí rozpaky. Měl by ještě k tomu zavřít oči? Saga ho navádí, jaké sáčky má otevřít, vlastně toho nemusí dělat moc, jenom mu uvěřit, ale proč teď hrají tuhle hru? Nadechne se nosem a nakonec to přece jenom udělá. Saga mu šeptá do ucha skoro nemístně a kdyby sem teď přišel Tamaki, Aqui ani neví, jestli by mu tohle byl schopný vysvětlit. Kdyby přišel Hiroto, možná by už žádného budoucího císaře nikdo zachraňovat nemusel. Jak se má soustředit na místo a atmosféru, když mu tohle Saga dělá? Nakonec ale začnou působit bylinky okolo něj a Aqui se jimi nechat omámit tak snadno, že by ho Saga během chvíle mohl připravit o život. Byl tak naivní a důvěřivý, doslova jehně na porážce. Poslouchá jeho vyprávění o původu těch vůní, jednu po druhé taky očichá a Saga má najednou pravdu. Už si dobře dovede vybavit místa, spojená s podobnými vůněmi, dokonce mu ty obrazy neznámých krajin vyskakují před zavřenýma očima. Zjistí, že se mu tenhle výlet začíná líbit a že skutečně začíná zapomínat na všechno to hrozné, co se v poslední době stalo. Jenom by se nechtěl vracet a raději by takto bezstarostně cestoval ještě hodně dlouhou dobu.
"Já se vznáším?" Zopakuje po něm, protože mu to připadá zvláštní, ale oči neotevírá.
"Nehodí." Řekne mu a zavrtí hlavou. Odloží ten sáček stranou.
"Někde daleko a napořád." Povzdechne si.
"A zároveň doma." Dodá. Nepřešlo ho to. Hned na to mu v mysli vyskočí Tamakiho tvář, ale ten by byl tam, kde by byl on. A to je prostě kdekoliv. Tam nešlo o místo, jenom o ně dva. Je zvláštní, že jeho sestra je až za otcem a za ním. Proč? Překvapí ho to, vyděsí a najednou oči otevře a ohlédne se na Sagu za sebou. Cítí se snad i provinile. Ale jako kdyby to byla nějaká předtucha.
Saga
"I kdyby myslel, nemám vám to za zlé. V jistém ohledu máte pravdu. Měl bych taky začít být užitečný." Prohodí naprosto klidně, aby Aqui věděl, že s ním souhlasí a nemyslí si nic špatného. I když by na tom budoucímu císaři nemuselo záležet. "Vím, že to nezní jako nic dobrého, ale v této době..." Odmlčí se na chvilku a pokrčí rameny. Aqui mu dal jeden velmi podstatný směr, o kterém by měl přemýšlet...No spíš se už rozhodl a ani mu to moc práce nedalo. Aqui si očividně moc nevěří, ale Saga je přesvědčený, že by ho některé věci mohl naučit. Ne, nechce měnit jeho povahu, podle něj jsou pro císaře některé myšlenky důležité a Aki to dokazoval celé roky, ale možná by mu mohl ukázat směr, kterým by Aqui mohl vést své myšlenky.
"Jsou věci, ve kterých vám můžu pomoci, můj pane." Pousměje se mile.
"Přece jen mám pár let zkušeností, kdy mi různí muži říkali své nejtajnější touhy a myšlenky." Prozradí mu o sobě mnohem víc a je vidět, že se za to nestydí.
"Někdy se hodí vědět, co za slabosti má ten druhý." Ano, ve výsledku mohlo být Sagův trénink dost nebezpečný, pokud by jisté informace mohl použít. Nechce se vnucovat, ale zároveň by rád, aby Aqui věděl, že je to možné a neměl by se toho bát. Vnímá jeho rozpaky, když by měl přijít blíž, ale tváři se, že je nevidí. Ano, Tamaki by mu asi nepoděkoval, ale teď to má svůj účel. Sagovo srdce je v jiné kajutě a tam taky zůstane. Podle něj není nikdo jiný, kdo by ho dokázal tak pohltit, jako právě Hiroto. Aqui mu to snad promine. Saga cítí, když se Aqui v jeho blízkosti uvolní a ví, že se právě nechal pohltit představami, které mu podsouvá. Nikdy by toho nezneužil, jen mu chce ukázat, jaké to může být. Tohle setkání si rozhodně nechá pro sebe. Jejich malé, velké tajemství.
"Není to tak těžké." Pošeptá mu svým příjemným hlasem a u toho se mírně usmívá.
"Ano, vznášíte se a necháte se unést svými představami." Pokračuje dál a pak souhlasně vydechne.
"Ano, tohle se zrovna nehodí." Pochválí jeho názor na daný sáček.
"A o tom to celé je, jen o poznání toho, co se hodí a co ne. Umění slov a jemných gest dokáže někdy mnohem víc, než boj a pěsti." Vede ho úplně jinou cestou, podle něj pro císaře velmi důležitou.
"Je dobré se umět ohánět mečem, ale většinou k tomu ani nemusí dojít. Síla mysli je často dost podceňovaná." V boji s démonem by se tohle mohlo Aquimu velmi hodit. Tedy myslí si to. Možná by ho někdo opravil, ale na tom teď zase tolik nezáleží. Nechá si Aquiho odpovědi chvíli plout hlavou a přemýšlí, co mu na to má říct.
"A možná je to ta nejlepší cesta, jak všechno zachránit. Někdy jsou naše pocity to nejlepší, co bychom mněli poslouchat." Rozvede to možná úplně jinak, než Aqui čekal. Očividně s ním hodlá otevřeně mluvit a toho chtěl Saga dosáhnout.
"Možná je to jen pocit a možná taky cesta, jak se skutečně vrátit domů a všechno zachránit. Ale ne teď a rovnou." Nakloní hlavu na stranu, než ho zlehka vezme za ramena a otočí čelem k sobě.
"Jste budoucí císař. Možná tomu někteří nevěří, ale já si myslím, že ano a hodně lidí v paláci se mnou bude souhlasit. Ti chytří rozhodně." Tohle byl trochu nemístný vtip, ale Saga věří, že to nepřehnal.
"Věřte vlastnímu úsudku, můj pane. Kami ví, co dělají a taky k tomu mají své důvody. Říká se, že císař je požehnaný, že Kami vedou jeho kroky. Poslali vám Tamakiho, který je váš osud." Ne, že by do toho měl co mluvit, ale přece vidí, jak se na sebe dívají a cítí, co všechno by byl Tamaki ochotný udělat.
"Poslali vás na cestu a nic ji nepřekazilo, i když k tomu bylo dost možností." Zkouší mu dát nový pohled na celou situaci.
"Jste synem svého otce, a pokud vím, tak ten měl vždycky skvělou intuici na to, co by měl udělat. Pokud tomu věříte taky, stačí se jen držet jeho rad, Aqui-san. Časem se ukáže, že jste si podobní víc, než si možná teď myslíte." Ne, Akiho nezná tak dobře, ale jeho otcové ano. Slyšel o něm tolik věcí, že je o svých slovech opravdu přesvědčený.
"Ani on tehdy nevěděl, co se stane, když změnil zákony naší země. Zachránil opravdu hodně lidí, i když si spousta z nich myslela, že to nedokáže." Připomene mu, co se tu všechno dělo a o čem slyšel vyprávět. Teď jsou to jen zásluhy, ale Saga ví, co tomu předcházelo.
"Taky to nebylo hned, spousta událostí a dost těch nešťastných ho formovalo dlouhá léta. Císařem vás nedělá to, jak a kým jste se narodil, ale kým se po zkušenostech stanete. A já vidím chytrého a mocného muže, který se umí rozhodnout správně a zároveň dostatečně empatického, aby dokázal vést tuto zemi a její obyvatele." Odmlčí se na moment aniž by se mu přestal dívat do očí.
"Potkal jsem spoustu mužů, můj pane. Někteří dokázali rukama přelomit meč a přesto si myslím, že jste mnohem silnější, než oni." Je znát, že to myslí naprosto vážně a upřímně.
"Největší síla je totiž v mysli a srdci a vy to své máte na správném místě." Pak ho pustí, odstoupí o krok a ukloní se mu.
"A já vám budu s radostí sloužit, můj pane." Zůstane v předklonu. Ne, nezrazuje Akiho, ale slibuje věrnost jeho nástupci, ať už je po cestě potká cokoliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat