Kou x J - Dobrej úlet, tenhle podnik. - část 1.

(Matrix)

J

J měl za sebou jeden z úspěšnějších dní. Sice nepracoval pro mafii a ví, že se to nikdy ani nestane, ale stejně měl obstojně širokou síť podniků, pro které zajišťoval jistou ochranu. Vlastně mu platila mafie, ale jejím členem nebyl. To byla jeho podmínky, aby jejich nabídku přijal. Byl něco jako ochranka, kterou si najímali, ale vyhnul se tak službičkám, které by musel vracet. Byl by to pro něj až příliš velký závazek a co si budou, on byl vždycky s pravidly na štíru. Nejspíš by během měsíce přišel o všechny prsty a pak i o končetiny a nakonec o hlavu. Ne, to se prostě nestane. Až ho budou chtít oddělat, jen těžko se ubrání, ale zatím to oběma stranám dost vyhovovalo. Jeho kluci byli vždycky nejlepší. Sháněl magory, se kterými si nikdo nerozuměl a nedokázal je zkrotit. Jův úspěch byl v tom, že on je krotit rozhodně nechtěl. Prostě jim dal přesně to, co potřebují a případný nepořádek dokázal dost dobře uklidit. Na to měl taky své kontakty. J většina považovala za šílence, který balancuje na hraně a hlavně tam, kam by se ostatní neodvážili strčit ani palec. J nebyl blázen, tedy ne co se týkalo jeho podnikání. Jinak byl schopný úplně všeho. Dnes v noci má volno a přemýšlí, jak ho stráví. Není sám, ale není si jistý, jestli ve společnosti svých lidí vydrží i dneska. Už mu trochu lezou všichni krkem. Tráví společně až příliš času a J byl občas i samotář. Někdy potřeboval chvilku u sebe doma se svou flaškou, popelníkem a cigaretou. Pěkně nohy na stůl a nic chvíli neřešit. Jeho hlava potřebovala takový odpočinek, ale ne vždy mu byl dopřán. Nakonec se rozhodne, že kluky nechá doma. Pošle je na druhý konec města a dá jim dostatek yenů, aby s tím vydrželi celou noc. Sám se vydá do jednoho známého podniku, kde si chce dát pár panáků. Prostě na chvíli vypnout. Ne, tento podnik pod jejich ochranu nespadá a vlastně si ho vybral schválně, nechce, aby se s ním zkoušel někdo bavit. Sáhne do kapsy své kožené bundy a pak si vzpomene na kluka, kterému tu předchozí dal. Ne, rozhodně ho z hlavy napustil, ale už se neviděl a bundu mu zatím nevrátil. Nejspíš to pro tentokrát nechá jen tak, i když by ho zajímalo, kdo to byl. Nechá to plavat. Sedne na motorku a vyrazí na cestu, už se nutně potřebuje napít. Zaparkuje před podnikem, hodí svou lásku na stojan a rozhlédne se. Do očí mu padne velmi vymazlený stroj a to dokáže ocenit. Rozhlédne se, jak kdyby mohl zahlédnout majitele. S tím by asi vážně rád popil. Zkusí to vevnitř, třeba bude mít štěstí. Projde dveřmi a vyrazí rovnou k baru, kam se usadí. Objedná si rovnou celou lahev a pak se na barovce přetočí a rozhlédne se po podniku. Není si vůbec jistý, jak mi mohl majitel toho stroje vypadat. Zkusí se přeptat barmana, ale ten neví. J by ho nejradši seřval, co tu dělá, když nemá potřebné informace, ale nechá to být. Dneska má asi nějakou dobrou náladu. Rozhlédne se ještě jednou, když zvedá panáka ke rtům. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem už mu hoří cigáro. Pak mu oči lovce padnou na kluka, který svým vzhledem dost vyčnívá. Samozřejmě ho napadne, že takový stroj nemůže vlastnit nikdo, kdo chodí v obleku. Jistě, může se plést, ale stejně mu něco říká, že by se mohl trefit. Pozoruje neznámého dlouho a zvažuje pravděpodobnost. Jejich pohledy se v jistém okamžiku potkají a on zkusí své štěstí. Zvedne o něco výš plného panáka a pak kývne hlavou k celé lahvi. Buď přijde a on zjistí víc, nebo ne. Někdy měl vážně kliku, asi i větší, než by si vůbec dokázal představit a tak to bude zkoušet pořád dál, dokud se mu to jednou nevymstí. Blázen byl na to dost.

Kou

Kou by lhal, kdyby měl tvrdit, že se mu události posledních dní nemíchaly v hlavě. Rozešli se s Rukim, ale to se tak nějak dalo čekat. Ruki nebyl z těch, kdo by unesli jeho povahu a nebylo to dost silné na to, aby Kou přestal. Koledoval si o kopačky a vlastně je asi i chtěl dostat, ale to neznamená, že na něj často nemyslel. Už moc dobře věděl, čí postel teď Ruki zahřívá a Tamaki mu nebyl nesympatický, i když si naposled v některých věcech moc nerozuměli, ale mohlo se to změnit. Oba měli slabost pro motorky a vlastně i pro Rukiho a mohli by být kamarádi, ale nebyl si jistý, jak by to s Rukim za zády fungovalo. Kou vlastně nikdy žádné pořádné kamarády neměl. Ani rodinu. Nikoho… Zatím žil v přesvědčení, že nikoho ani nepotřeboval. Byl mladý a šikovný, možná i hezký, jo to byl určitě a něco jako nemoci a podobné nesmysly mu nepřišly do hlavy. Za těch pár dní několikrát vystřídal práci, vydělal si alespoň na to, aby ho nevykopli z jeho jednopokojového bytečku a zase se potloukal ulicemi, aby si našel něco dalšího. Na Tamakiho nabídku nezapomněl. Občas tu vizitku převaloval v prstech, ale nechtěl za nikým dolézat, potkával by se tam s Rukim a obecně to zavánělo závazky… Musel by někoho bavit, dělat ze sebe pitomce, jenomže složenky nečekaly. +Tak ze sebe budeš dělat pitomce třeba jenom dneska a pak zas půjdeš.+ Uvažuje v duchu, když míří ke klubu, aby se po Tamakim podíval. Říkal si, že by si mohli zase tak nějak nezávazně pokecat a buď se to nějak semel nebo spíš ne a on zase odjede domů, jenže Tamaki nikde nebyl. Jako by se do země propadl. A on se po něm nechtěl ptát, ani si zjišťovat, jak to tady chodí. O druhém majiteli klubu neměl ponětí. Chodil sem často, ale takovéhle věci ho jako hosta moc nezajímaly. Sedí na baru a přemýšlí, že to všechno vzdá, protože Tamaki dneska nepřijde a on zase nepřijde někdy jindy, když se před ním objeví sklenička. Úplně stejně jako tehdy. Zvedne oči s nadějným pohledem v nich, honem se rozhlédne, ale potká se očima cizince, který nevypadá ani jako Tamaki, ani jako jeho bratr, ani jako vůbec nikdo. Je to prostě jenom náhoda a když mu ten chlápek kývne k celé lahvi, Kou protočí očima a pro sebe se začne smát. Ne snad, že by se smál J do obličeje, jenom mu to přijde jako ironie osudu. Naposled za ním šel s podobnou lahví Tamaki ven před klub. Tak co je zase tohle? Chvilku převrací darovaného panáka mezi prsty a nakonec přece jen ochutná. Je to kvalitní pití, ten chlápek na něm nešetří. Kou si není jistý, co by měl dělat a jestli se pouštět do něčeho dalšího, ale kruci, čert to vem. Vstane a zamíří směrem k J. Nikdo nikde, Tamaki nepřijde, tak co? Těžko říct, co by udělal, kdyby tušil, kdo J je. Vlastně to byl div, že ho nezná, když byl takové dítě ulice, ale Kouovi se vždycky nějak dařilo vyhýbat podsvětní scéně. Posadí se na barovku, která se vedle J záhadně uvolnila a skleničku si samozřejmě donesl s sebou, bude se přece pít celá lahev. 

"Ahoj." Řekne mu a chvíli dělá drahoty, než se na něj pořádně podívá. Je to kus chlapa, v Japonsku se to zase tolik nevidělo. Proti Rukimu role jednoznačně obráceně. Kou to znal, ale zatím se v tom nenašel. Možná se na to měl hned vykašlat. Tenhle hledá princezničku a obráceně to nedopustí, tak proč sem Kou lezl? 

"Zajímá mě, co mi chceš říct a pak zas půjdu." Řekne mu, aby bylo hned jasno, ale stejně si neodpustí svůj typický flirtující úsměv. To by musel být asi vážně nemocný, aby si nedokazoval, že sbalí klidně i tohohle tady. Pohodí si dlouhými vlasy na záda a naposled se zkusí rozhlédnout. +No tak nic, já ti to říkal, že to nemá cenu.+ Vzkáže Tamakimu a postrčí prázdnou sklenku. J má nalévací skluz.

J

J si není v první chvíli jistý, jestli je Kou zaměstnancem nebo ne, ale neřeší to. I kdyby byl, rád si jeho společnost zaplatí, rozhodně vypadal zajímavě a jemu je úplně jedno, co tu dělá nebo ne. Jeho výběr byl, vždycky dost odlišný od všech ostatních. Vyhlížel si někoho, kdo ho na první dobrou zaujme. To Kou splnil a pokud se neplete, tak venku stojí i nádherný stroj, který mu patří. Ne, nepochyboval o tom, že je jeho. Jak nebyl jindy trpělivý, teď klidně vyčkává, až si ho všimne. Nepotřebuje dělat velký dojem na první dobrou. Jestli s ním promluví, pozná, jestli to má smysl nebo ne. Na to bylo jeho sebevědomí dost vysoko, aby si to myslel. Nejspíš většina z osazenstva tady minimálně tuší, kdo je a to mu vyhovuje. Nebudou se mu plést do cesty, to z duše nesnášel. Pousměje se, když vidí, jak se začne rozhlížet a počká si, až se jejich oči střetnou. Ty jeho připomínají výraz lovce, který se rozhodl, že pro dnešní večer bude jeho. Ten výraz dokázal děsit, ale podle něj se Kou nelekne. A znovu se neplete. Sám se napije, když vidí, že jeho dnešní cíl udělal to samé. Výborně první krok je za nimi a můžou se posunout dál. Klidně by za ním došel sám, ale Kou to vyřeší za něj a usadí se vedle. J zatím jen protáčí sklenku mezi prsty a dívá se před sebe. Když se jeho oči stočí na něj, je jasné, že rozhodně zájem má, i když to před pár vteřinami vypadalo všelijak. 

"Ahoj." Pozdraví ho nazpátek a v hlavě si analyzuje jeho hlas. Příjemná barva, líbí se mu. Zatím mu první dojem z Koua nic nezkazilo. Prohlédne si ho ještě jednou přes hranu sklenky, kterou tím douškem vyprázdní. Původně přišel na pivo, ale panák se mu teď zamlouvá víc. Obočí mu jde malinko nahoru, když na něj ten drzoun zkouší nějaký odchod. 

"To by bylo hodně rychlé pozvání. Rychlé akce mám rád, ale ne v baru." Nakloní hlavu mírně na stranu a pak mu sklenku dolije. 

"Se mnou se lahve pijí do dna. Ale to jsem ti ještě nestihl říct." Ušklíbne se pobaveně, posune sklenku k němu a dolije i tu svou. 

"Takže bych v rámci vlastního zájmu neměl hned vybalit, co ti chci." Pokrčí rameny a skoro to vypadá, že se baví o tom, jak dopadl dnešní zápas. Něco, co ho zajímá, ale ne tolik, aby přestal pít. Ten úsměv ho zaujme a zasekne se na něm pohledem o něco déle. Neodloží panáky, když vezme za kraj sedák Kouovy židle a přisune ho blíž k sobě, aby se mohl naklonit a přiblížit rty k jeho uchu. Voní moc dobře, má chuť ho ohnout přes ten bar i přesto, kolik je tu lidí. 

"Ta motorka venku je tvoje že?" Zeptá se ho, což je nejspíš úplně jiná otázka, než kterou Kou čekal. 

"Hodila by se k tobě." Pokračuje dál, aniž by se oddálil. 

"Vybral jsem si tě z celého baru, co s tím chceš dělat?" Odmlčí se na moment a pak pokračuje. 

"Jestli začneš utíkat, bude to zajímavé zpestření." Baví se vlastně dost dobře, ale ne, neutíkal by za ním. Spzku motorky si pamatuje, našel by si ho jinak. 

"Ale ano, utíkat bys měl." Varuje ho. Vždycky to dělal, často je z rozmaru a bavil se nad vyděšenými pohledy. Pak sáhne po jeho sklence a posune ji před něj. 

"Takže?" Nabídne mu přiťuknutí. 

"Mimochodem jsem J a jak říkají tobě?" Ne, ještě se od něj neoddálil, ale nakonec to přece jen udělá. Ruku se sklenkou ale nechá nataženou jeho směrem. Kou by zatím jen trochu drzý, ale podle něj se ještě rozjede a to je to, co většinou dost baví. Nemá rád typy, které si z něj sednou na zadek a zároveň nesmí překročit hranici, to pak nenese dobře. Někteří o něm říkají, že je magor a on je u toho drží. Potřebuje být nepředvídatelný, pokud ne, bude brzo mrtvý.

Kou

Kou na sobě intenzivně cítí pohled J, ale potlačí nutkání se na něj taky podívat a snaží se vypadat co nejvíc nad věcí. Je možná jediný v lokále, kdo neví, kdo to je. Uchechtne se, když dojde na ta rychlá pozvání a konečně se na něj podívá. Asi hodně záleží, čemu J říká rychlá akce, ale zlískat se v baru během chvíle, to zavánělo otravou alkoholem, to má tedy pravdu. 

"Nestihl a já na to nepřistoupil. Ani nemůžu." Dodá, i když nevysvětlí, že tím myslí kola, na kterých přijel. Nevadilo mu něco si dát a pak nasednout, ale neřídil opilý, to zase ne. Vůbec by ale nečekal, co se stane vzápětí. Totiž, že J popadne jeho židli a přitáhne si ho prudce k sobě. Udělá to docela kravál, několik lidí se po nich ohlédne včetně barmana, ale nahlas nikdo nic neřekne. Koua to trochu překvapí, ale neřekne nic a místo toho se na J pořádně zamračí a to mu jde. J se ho zeptá na motorku a Kou stáhne obočí ještě o něco víc. Co to má být? 

"Venku je hodně motorek." Odsekne mu, ale tak nějak mu už dochází, že J mluví o jedné konkrétní, která bude vážně jeho. Nějak se mu to přestává líbit a znovu se porozhlédne. Pořád se sem nikdo nedívá. Možná neměl vysokou školu, ale úplně blbý taky nebyl. Stočí oči na lemy Jova oblečení a hledá odznáček, ale žádný nenachází. Ještě nepatří do rodiny? Nebo co v tom bylo? Je to jenom obyčejný kriminálník? Tak proč se ho každý tak bojí? 

"Nejsem tady za nic placený." Řekne a jak před tím hledal Tamakiho, teď vážně doufá, že se tady neobjeví, jinak by z toho vylezlo, že tady pracovat chtěl a možná by rovnou musel vzít první kšeft. Znovu se podívá J přímo do očí, když si z něj začne dělat legraci, že by měl utíkat a on ho bude někde nahánět. Má chuť mu vyvést něco nepěkného. 

"Možná to nakonec budeš ty, kdo bude utíkat." Odsekne mu a barmanovi málem upadne sklenička. 

"Co je to se všemi?" Začne se zlobit a dá si ruce v bok. J mu podsune další skleničku a Kou vyhodnotí, že ještě jednu snese, takže si ji vezme. 

"Vůbec nic mi to neříká." Řekne okázale, aby mu alespoň trochu šlápl na kuří oko a rozhlíží se při tom po stropě lokálu, zatímco na jazyku převaluje alkohol. 

"Můžeš se mnou jít na rande, když mi splníš tři úkoly." Začne jako princezna a přemítá, kterou pohádku má nejraději. 

"Nejdřív mi musíš ušít troje krásné šaty." Princezna se zlatou hvězdou. Akorát on si na čelo namaluje spíš černý kříž. 

"Jmenuju se Kou." Řekne nakonec a přehodí si nohu přes nohu. Co by asi tak mohl být další úkol? Zlatovláska? 

"Pak posbíráš perly z mého náhrdelníku, co jsem ztratil, když jsem se koupal v jezeře a nakonec…" Jáson a Argonauti!! I když to není úplně pohádka. 

"A nakonec mi doneseš zlaté rouno. Pak půjdeme na rande." Tak. Seskočí ze židle a chce jít ven, ke své motorce a nemá ani nejmenší ponětí, co by mohl rozpoutat. Barman se na prázdno nadechne k jeho zádům, ale Kou ho nevidí. Míří totiž pryč, protože Tamaki tady není a to je dost na to, aby si všechno zase rozmyslel. Někdy potřeboval popadnout za rameny a hodit přímo do vody. J ho možná za chvíli taky někam hodí, ale nevědomost byla sladká. Kupodivu se nerušeně dostane až ven před bar, kde rovnou loví cigarety. 

"Páni, co to bylo? Dobrej úlet, tenhle podnik." Prohodí pro sebe, když se ohlíží a málem nabourá do vlastní motorky. 

"Nakonec nebyl tak ošklivěj, ale obráceně to nedělám." Řekne tiše sám sobě. Noční ulicí se najednou ozve ohlušující kravál přijíždějícího vozu. Jede hodně rychle, ze zatáčky se vyřítí smykem a je cítit spálené pneumatiky na asfaltu. Míří rovnou sem. Kou netuší, že kousek od jeho stroje je ještě jeden, který patří J a na ten auto míří. Kou je bohužel přímo v ráně. Zvedne pohled, dojde mu to příliš pozdě, cigáro mu vypadne z pusy na zem a za dvě vteřiny asi zemře. Není ale schopný se pohnout.

J

Jovi je jasné, že tahle malá hra nebude mít jen tak konec. Baví ho to, to si klidně přizná a nerad by, kdyby mu tahle křepelka, která mu klidně dá ránu pěstí, utekla. Tohle bude zajímavý večer, o tom vůbec nepochybuje. Nakloní hlavu na stranu a přemýšlí, co mu na jeho slova odpovědět. 

"Jestli jsi na to ještě nepřišel, mně se většinou neříká ne." Dostojí své vlastní povaze, a kdyby chtěl tak ho přinutí dělat všechno, co si jen zamane. Stačí si o něm jen zjistit víc a najde tu správnou páku. Jenže teď takovým způsobem nepřemýšlí, zatím. J se ani neohlédne, je mu jasné, že se na něj nikdo ani nepodívá, jen pro jistotu, kdyby měl třeba špatnou náladu. Kou se ale nelekne, spíš se na něj ještě mračí a J to očividně pobaví.

"Máš drápky, hm." Prohodí si spíš pro sebe, ale rozhodně ne potichu. Ano, i to se mu zamlouvá. Zatím nepřekročil hranici, drží se v těch správných mezích. 

"Ano, to ano a jedna z nich je taky moje." Prozradí mu podobnou zálibu. Je už vlastně přesvědčený, že našel přesně toho majitele, kterého hledal. Ne, jen o motorce to není. Prohlédne si ho znovu, jak kdyby hodnotil, jestli mu lže a pracuje tu nebo ne.

"To je fajn, nemám rád okoukané zboží." Musel by snad vystřílet celý podnik, kdyby zjistil, že se tady na něj někdo lepil už dřív. Některé sklony v sobě jen velmi těžce potlačuje. J stočí pohled na barmana, který pomalu ve vzduchu chytá skleničku a pak se znovu podívá na Koua. 

"Ne, já jsem ten poslední, kdo by utíkal." Dodá tajemně, ale víc ho přesvědčovat nebude. Je dost možné, že se to dozví sám.

"Spíš všichni ostatní, až se mi něco nebude líbit." Podívá se znovu na barmana a je jasné, že on bude první na řadě, jestli je svým chováním bude ještě jednou rušit. Ten vypadá, že by nejradši opustil bar a odstěhoval se na druhý konec světa, jen aby měl klid. To J zvráceně potěší. Kou najednou začne se svými úkoly a J chvíli kouká před sebe a pohrává si se svou vlastní skleničkou. Napadá ho tisíc a jedna sadistická varianta, kterou by jeho úkoly splnil, i když ne tak, jak se Kou domnívá. Než stačí mrknout, je Kou pryč. Trvá mu asi vteřinu, než nechá na baru bankovky a vyrazí z podniku. Chce si toho ptáčka podat, ale ještě si není jistý, jestli ho chce vyděsit, nebo mu ukázat, jak by splněné úkoly mohly vypadat. J vyjde zrovna ve chvíli, kdy se zpoza rohu vyřítí auto. Zrovna si připaluje, a když plamen ozáří jeho tvář a on zvedne oči, je mu jasné, o co tu jde. Nechá cigaretu v koutku, vytáhne zbraň a několikrát vystřelí na auto. Jen částečně změní směr jeho jízdy, ale Kou radši popadne v pase a strhne ho stranou k zemi. On sám dopadne na tvrdou zem a Kou spíš na něj, takže se moc nepotluče. Jako první se začne hrabat na nohy a míří zbraní na auto, které díky prostřelenému kolu narazilo do zdi domu. Kouří se z něj a za volantem nejde vidět pohyb. J sáhne po telefonu a druhou rukou tahá Koua ze země. Do telefonu naditkuje, kde se právě nachází a číslo spztky auta zaraženého ve zdi. Kou nepustí ani na vteřinu a vleče ho ulicí za nejbližší roh. Podpírá ho kolem pasu, telefon už schovaný, sám trochu kulhá a krvácí mu obočí, ale nevnímá ani jedno.

"Jsi problém na problém hm a bude hůř." Vyčte mu, jak kdyby za to mohl. Dovleče ho, až k autu které zrovna parkuje, řidiče vyhodí taky a řekne mu, o které motorky se má postarat. Sám pak usedne za volant, připoutá Koua a vyrazí nočními ulicemi.

"Co bych teď s tebou měl dělat?" Cvakne zámkem dveří, aby mu náhodou nechtěl utíkat. Pak na něj krátce stočí pohled, už zas samozřejmě kouří a pobaveně se ušklíbne.

"Pořád mám plnit tvé pitomé úkoly?" Zeptá se ho a očividně je mu úplně jedno, že mohli být před pár minutami mrtví. Skoro to vypadá, že je to pro něj příjemně zpestření večera.

Kou

Jeho mozek vlastně ani není schopný pochopit, co všechno se tady během chvilky událo. Jakmile se ozvalo několik ohlušujících výstřelů ze zbraně a on otočil oči k zábleskům, které vydávala, auto, které se na něj řítilo, změnilo směr a vybouralo se kousek od něj. Ze zdiva odlétly velké kusy kamene, stejně jako z auta vylétly úlomky plechu a kovu a Kou by nejspíš neskončil dobře, kdyby po něm J neskočil a nestrhl ho k zemi. Ocitl se na straně od auta, ale stejně to bolelo a některé z těch věcí Koua zasáhly, hlavně do nohou. Naštěstí ne do hlavy nebo na jiné důležité místo. Nestačí se ani oklepat nebo vzpamatovat a Jovo tělo se z něj zvedne. Kou ještě leží, ale dívá se za ním. Pořád vidí zbraň v jeho ruce a dochází mu hodně z těch poznámek, co J pronášel uvnitř baru, stejně jako to, proč se na něj nikdo ani nepodíval. Nejspíš byl jediný v Tokyu, kdo neměl ponětí, kdo to je. Pokusí se sám dostat na nohy a jako první mapuje pohledem svou motorku. Hodně to schytala vším, co od auta a domu odlétlo, ale nebude nepojízdná. Bude to ale stát hodně peněz a ty Kou nemá. Ani se nenaděje a J ho tahá ho na nohy. Kou je pořád hodně otřesený, takže se moc nebrání. Ohlíží se přes rameno na to vybourané auto, ale nikdo z něj nevystupuje. Někdo je za volantem, ale nehýbe se. Uhodil se? 

"Ty jsi ho zastřelil?" Dostane ze sebe konečně něco a když ho J obviní, že to snad byla jeho vina a že je samý problém, sice vytřeští oči a nadechne se, aby se začal bránit, ale ve skutečnosti… 

"Já? Neměl jsem ani ponětí, že někomu ležím v žaludku." Brání se, ale za svůj život namíchl hodně lidí a občas se pohyboval dost na hraně, takže mu vůbec nedojde, že si z něj J dělá legraci a hází na něj svoje věci. Dojdou k nějakému dalšímu autu, řidič uctivě vyskakuje ven a Kou slyší J, jak mu nařizuje, aby vyzvedl jejich motorky. Nic nechápe, ale chce být odtud pryč a navíc ho stejně bolí celé tělo, takže zapluje na sedadlo a konečně trochu vydechne. Spíš se tam rozvalí jak žába a na okamžik zavře oči. O tomhle se mu bude zdát, to ví. Byl to docela šok. J si dá tu práci, aby ho zatím připoutal a auto vyrazí městem. Už slušně a spořádaně, jako kdyby se nikdy nic nestalo. Kou po chvíli odlepí hlavu od podhlavníku a podívá se na Jův profil. 

"Kam jedeme?" Samozřejmě to chce vědět a má asi tisíc dalších otázek, jako třeba Kdo to byl, proč a co je J sakra zač, ale… vlastně to asi ani nechce vědět. J si zapaluje a on mu cigáro z koutku nadrzo vezme, a potáhne si tak, že mu z něj vytáhne snad většinu. Pak mu ho zase vrátí. 

"Já ho potřebuju mnohem víc." Varuje ho, aby nic neříkal. Jova otázka ho překvapí a když k tomu zlověstně zapadnou zámky, najednou se mu udělá zle od žaludku. Zvážní a maličko zbledne, když se na něj zase podívá. Trochu zapomněl, s kým má asi tu čest. 

"Jedině něco pěknýho, jinak by sis nedával tu práci, abys mě dostal na zem." Řekne, ale ve skutečnosti zas takové sebevědomí necítí. 

"Jasně, říkal jsi to už v tom klubu, ale tohle je divnej způsob." Podívá se ven. +Já jsem přece neutíkal.+ Stočí oči na zapadlé zámky. 

"Bojíš se, že to někde ohlásím? Proto?" Co by mu tak jiného mohlo vadit? J se ho zeptá na ty úkoly a Kou by se obyčejně zasmál, ale tohle celé není zas tak vtipné. 

"Jestli ne, tak jsi to se mnou moc vážně nemyslel." Vede si svou, ale ještě chvíli a počůrá se strachy. 

"Tady bych si vystoupil, mají tam skvělý kafe." Ukáže ven a J to místo mine. Kruci… 

"Dobře tak se stavíme v tamtom obchoďáku, tam je nejlepší KFC." Začíná lehce panikařit.