Ruki x Tamaki - Mám v plánu si to nejenom užít. - část 5.

(Tamakiho byt)

Ruki

Přehlídka kostýmů s oušky a podobnými nesmysly by vážně mohla být zajímavá. Ruki na podobné věci nikdy nebyl, ale Tamaki byl sexy a vypadal dobře. Jemu bude slušet cokoliv a bude to jenom pro Rukiho soukromé oči. +Nebude. Chodí tak v práci úplně běžně.+ Uvědomí si, že by mu to možná mohlo vadit. Nikdy nad podobnými věcmi nepřemýšlel, ani netušil jestli je žárlivý. Co když bude? Co když neunese, že dělá zrovna tohle? Jenže takový klub, který si Tamaki sám postavil, ten nejde prostě jen tak hodit za záda. +Nesmysl, proč by mi mělo cokoliv vadit?+ Zatím to hodí za hlavu, ale jistě to vážně neví. Ty kalhoty bude asi muset vážně vzdát. Naštěstí byl dost malý a Tamaki zase dost vysoký na to, aby mu to tričko stačilo, ale nemohl říct, že by se cítil dobře. Málem se přetrhne, když po něm hodí houbu a Tamaki mu vyhrožuje, že mu ji donese vrátit. Honem se snaží zamotat alespoň do toho ručníku a povede se mu to vážně na poslední chvíli. Tamaki si s ním hraje, dostává ho do úzkých a Rukimu se to nedaří otočit ve svůj prospěch. Je to těžké, když nejste ve svém domácím prostředí. Tamaki mu přečte myšlenky, protože nahlas řekne něco podobného, na co před tím Ruki jenom myslel. Nechce se otočit ani odtud odejít a Ruki paličatě tiskne rty k sobě a dává svým výrazem najevo nespokojenost. 

"V autě jsi byl tak milý a heleme se teď! Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, hn?" Ukazuje mu svoje růžky a vzpurnou část povahy. Sklapne mu, když se Tamaki z ničeho nic svlékne. Prostě jenom tak. Ruki ví, že tam stojí s otevřenou pusou, cítí, jak červená a taky že očima klouže dolů po jeho těle až do výhrůžně vztyčeného klína. Není schopný se ani hnout, natož odvrátit. Tamaki jde k němu a on neví, jestli mu má připomínat na čem se dohodli, ale Tamaki vlastně jenom mluví o sprše a o tom, co se tam chystá dělat. Ruki červená ještě víc a dokonce uhne očima. Teď na něm jeho věk a zkušenosti nejsou vidět. Tamaki zkouší pevnost jeho ručníku a Ruki se ještě víc napne, ale nakonec mu přistane v náručí i s ním a zvedne k němu oči, když se dlaněmi opře o jeho hrudník. Má pocit, že se mu Tamakiho vztyčený penis zapíchne až do žaludku. Je vzrušující ho cítit. Tamaki ho pouze prosí, aby od něj nikam neodcházel, aby byli spolu, ale není to o sexu, jakkoliv to tak teď vypadá. Ruki se musí znovu usmát a v jeho očích hoří vřelé plamínky. 

"Nikam se nechystám." Zatím k tomu nemá žádný důvod. To spíš Tamakimu brzy poleze na nervy jeho vyskakování. Koua to bavilo a jeho by mohlo taky, ale byli i tací, kterým se to zajedlo. Opětuje mu vroucný polibek, při kterém přestane panikařit. Jako by všechno bylo v úplném pořádku. Pak se Tamaki oddálí a sám řekne, že tohle si ještě natrénují jindy. Ruki je mu doopravdy vděčný. Je šíleně unavený a chtěl by si to užít. Ne to pokazit nebo u toho napůl spát. To nejspíš chápou oba dva. Pustí ho do sprchy a musí se pro sebe usmát, když ho Tamaki pobídne, aby šel klidně za ním. Ne, dneska ne. Přejde k umyvadlu, aby si taky vyčistil zuby, ale to ještě netuší, co se bude dít za chvíli. Jakmile ho uslyší, vážně tomu nemůže uvěřit. Natočí k němu hlavu a ta silueta je jednoznačná. Neví, jestli tam zírat, tvářit se pohoršeně nebo rovnou utéct. +Tohle nemyslíš vážně?+ Zlobí se na něj v duchu, i když se mu vlastně nediví. Vážně neví, co si počít a tak honem dokončí, co začal a pak uteče. Tak trochu proto, aby se nedostal do podobné situace. Musí to vedle v obýváku rozchodit, namočit si obličej do studené vody a napít se a pak mu drze vleze do postele. Počká na něj raději tady.

Tamaki 

"Promiň, Ru-chan, ale zpívat zase tolik neumím. Se slovy si hraju rád, ale byla to všechno pravda." Culí se, když vidí, jak ho svým chováním vyvádí z míry. Hrozně ho to baví a rozhodně s tím nechce jen tak přestávat. Ru je možná starší, ale Tama má léta praxe z klubu, kdy rozhodně ví co říct, aby někoho přivedl do rozpaků nebo ho malinko popíchl. Teď se mu to daří taky. Proto se taky tak přímočaře svlékl a přímo před ním. Periferně vidí, jak Ru rudne a je jasné, že tím na pár minut zastavil příval slov.

"Díky, to mi jako kompliment stačí." Usměje se znovu. Výraz naproti k němu je vážně k nezaplacení, tohle už dlouho neviděl. Je pravda, že nic takového už vážně dlouho nepodnikal. Tuší, že by svým nahým tělem a tím jak je blízko mohl Rukimu způsobit podobný problém, jaký má právě on sám, ale nechce s tím zacházet dál. Slíbil mu, že půjdou spát a to hodlá dodržet. Provokace jsou jedna věc, ale sliby plní, obzvláště takové. Polibek si opravu užije a rád by si jich dopřál mnohem víc, ale doufá, že na pár ještě dojde v posteli. Možná taky proto si chce pomoct, vůbec si není jistý, že by vedle Rukiho vydržel jen tak ležet. Usměje se taky, jakmile v očích naproti sobě vidí tu vřelost. Ne, nemusí se bát, že by s ním jen tak pohrál a pak by mu ani ahoj neřekl. Rozhodně si nemyslí, že to bude záležitost jedné noci, to se prostě nestane. Kývne jeho směrem, když mu potvrdí, že se nikam nechystá.

"To je dobře, ještě jsem si pořádně neprohlédl tvůj zadek." Dodá ještě, aby bylo jasné, že ho hodlá z míry vyvádět ještě chvíli a pokračuje tím ve sprše. Pořád si moc dobře uvědomuje, že Ru je v koupelně a v podstatě všechno vidí i slyší. Přesto si to celé dokáže užít a dokonale se slasti, kterou si způsobuje sám poddat. Je skoro v nejlepším, když uslyší dveře klapnout a i před hluboké dýchaní, se rozesměje.

"Jsi stejně roztomilý." Prohodí si teď už jen pro sebe a nechá konečně víčka klesnout, aby mohl dokončit, co začal. Dlaní se opře o studené kachličky, na pár vteřin svůj vrchol oddálí, a když to přijde, má před očima jen jedinou osobou. Nějakou dobu to přece jen rozdýchává, ale úleva je vážně znát. Ne, kdyby to neudělal, nejspíš by se na něj vrhnul a pak by mu Ru opravdu utekl. Umyje se, osuší a vydá se rovnou za Rukim do postele. Na sobě má jen upnuté prádlo a nic jiného. S sebou nese krabičku cigaret a něco k pití, kdyby měl v noci náhodou žízeň. Ve dveřích se zastaví a prohlédne si ho ve své vlastní posteli.

"Výborně, pod sprchu můžu jít zase. Odpustíš mi, když to udělám vedle tebe a v posteli?" Cukající koutky prozrazují, že by to možná neudělal a jen si ho dobírá. Jenže chce ty červené tváře vidět znovu. Zamíří ke stolku poblíž Rukiho, kde odloží sklenici a pak přes něj přeskočí na svou půlku. Tedy ode dneška je asi jeho. Cigarety odloží prozatím na noční stolek.

"Klidně si nabídni, kdybys měl chuť a já spal." Dodá, aby bylo jasné, že on tu kouří pořád. Nacpe se k Rukimu pod pokrývku a přitáhne si ho na své tělo, aby se na něm mohl uvelebit. Pak zaboří tvář do jeho vlasů a nechá víčka klesnout.

"Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tady. Kdybys tu chtěl na pár dní zůstat, budu jen rád." Nabídne mu rovnou. Samozřejmě by si musel donést nějaké věci, anebo je nakoupí, to je jedno, ale dokáže si to představit.

"Dobrou noc, Ru-chan, těším se, až ti popřeju dobré ráno. Jen si nejsem jistý, že mi z té postele utečeš tak, jako z té koupelny." Uchechtne se a pak mu pozvedne tvář, aby ho mohl naposledy políbit. 

"A teď už spi." Pobídne ho a konečně přestane mluvit, aby ho nerušil. Sám po chvíli taky usne a je to rychlejší, než kdy jindy.

Ruki

Ruki se trochu zarazí, když dojde na jeho zadek. Je si moc dobře vědom své drobné postavy a tohle není zrovna výrazná partie na jeho těle. Nikdy nevěděl, jestli je to dobře nebo ne. Raději na to vůbec nic neřekne. Tamakiho slova o roztomilosti už slyšet nemůže. V posteli si přitáhne pokrývku až pod bradu a chvíli se jen tak rozhlíží, ale jeho mysl zaměstnává spíš to, co se dělo v koupelně. Hrozně se mu klíží oči, už by vážně potřeboval spát, ale není si jistý, jestli Tamakiho nezklamal tím, že nic nebude ani že tam nezůstal. Nemohl dělat nic jiného, než počkat na to, jak se to mezi nimi vyvine. Po chvíli začne očima těkat všude kolem sebe, prohlížet si věci a vybavení ložnice a uvědomuje si vůni peřin. Je tady poprvé, ale necítí se jako na úplně cizím místě. Je to fajn. Ruki už pár ložnic viděl a nebylo to pokaždé takové. Jednoho dne si tady možná zvykne. Mohla přijít už teď doba, kdy by se konečně usadil jenom s jedním člověkem? Kdo ví… Když se Tamaki objeví ve dveřích do ložnice, stočí k němu pomalu oči. Sluší mu to, vypadá uvolněně a taky má proč. Musí se uchechtnout do peřin, které má až pod nosem, když Tamaki okomentuje situaci. Nezlobí se. Místo toho s sebou nese pití a cigarety, ale ani jedno z toho už Ruki nepotřebuje. 

"To ne!" Houkne jenom, když se chce Tamaki zase uspokojovat. Co by asi měl dělat? Navíc mu hrozí, že by u toho usnul a to by mohl být důvod jejich rychlého konce. Vypískne, když mu Tamaki najednou skočí přes hlavu. Vůbec to nečekal. 

"Jsi jako malý, málem jsi mě zalehl!" Napomíná ho. Co kdyby ho kopl? Ne, nemyslí si, že by se to stalo, ale je to důvod k tomu, aby ho zase mohl popichovat. Tamaki nemá dvě samostatné peřiny, ale jenom jednu velkou. Ruki na to nebyl zvyklý, ale když s někým začínáte, stejně se dá očekávat, že nebudete ležet zády metr od něho. Brzy ho ucítí velmi blízko, Tamaki ho obejme a Ruki se odváží trochu se k němu přitulit. Je to maličko zvláštní, přece jenom se pořád neznají a tohle nebyl sex. Nečekalo se, že potom hned vstanete a odejdete. Tamakiho slova jsou velmi milá a Ruki se přívětivě usměje. 

"A kdo by mi pak zalil kytky?" Zívne si, ale byla to hezká nabídka. Ještě spolu nespali, Tamaki ani nemohl vědět, jestli to bude za něco stát nebo spolu vydrží a hned chtěl, aby odtud Ru nikam neodcházel. 

"Ještě ráno jsem vůbec nečekal, že se uvidíme a podívej na nás…" Broukne. 

"Dobrou noc." Popřeje mu ještě, ale pak už není schopný ovládnout únavu. Musel být doopravdy vyčerpaný, protože si z noci nepamatuje vůbec nic, dokonce ani žádné sny. Dokonce nemá ani ponětí, že dávno minulo poledne, když se teprve začne probouzet. Tamaki už musel být vzhůru, možná chodil okolo a Ruki to prostě nevěděl. Divil by se, kdyby se ve spaní vůbec alespoň jednou otočil a teď ho bolel celý člověk, ale když trochu přijde k sobě, uvědomuje si jenom žízeň a slušný hlad. Nadzvedne se na loket, aby se rozespalýma očima rozhlédl kolem sebe. Jeho hlavě chvíli trvá, než si vzpomene na všechno, co se v noci stalo. Dori, J, divadlo a koupelna. Prohrábne si dlaní medové vlasy a ohlédne se za sebe. Tamaki v posteli není, ale nebude daleko. Zase si lehne a přemáhá se, aby vstal a šel ho najít, ale kdyby to bylo na něm, nejspíš by strávil den v posteli a jenom si objednával jídlo a pití po telefonu. Bohatě by stačilo, že by musel dojít ke dveřím a zaplatit. 

"Tama-chan?" Zkusí ho zavolat. Jestli je někde blízko, tak ho uslyší a přijde. +Snad neodešel někam pryč?+ Napadne ho a očima hledá pro změnu hodiny. Do klubu přece ještě jít nemohl. Čas na budíku ho trochu vyděsí, ale večer není.

Tamaki 

Tamaki se rozesměje, když vidí, jak se Ru vyděsil, když mu řekl, že by si udělal dobře ještě jednou a vedle něj. 

"A já jsem si myslel, že se ti to bude líbit. Víš, že nemůžu vydržet ani chvíli vedle tebe." Zahraje na jeho sebevědomí, aby ho možná trochu popohnal výš.

"Jsi totiž naprosto neodolatelný." Nešetří slovy a může jen doufat, že Rukimu nebude vadit to poslouchat. Ty komplimenty si jen těžko odpouští. Smích a přijde i podruhé, už dlouho mu nikdo neřekl, že je jak malý. Vlastně se mu to hrozně líbí, protože zase pro jednou nemusí být dospělý majitel klubu. Občas by vážně rád blbnul tak, jako na škole. Kdyby s Dorim začali vyprávět, asi se bude hodně lidí divit.

"Nešlo to jinak, občas mám tendenci být jako malý. Bude tě to bavit, uvidíš." Samozřejmě nebude zas tak často praktikovat podobné skoky, ale třeba nějaké lepší chvilky někde venku, kde by rozhodně nic dělat neměli…To ho jen tak neomrzí a ne, nebude mu přidělávat vrásky, když někdo náhodou uvidí jeho holý zadek. Dori by mu asi nafackoval, kdyby mu viděl právě teď do hlavy. To by totiž bylo na dost slušný skandál. 

"Občas mi prostě chybí ty školní starosti, kdy je jediný můj problém, že něco píšeme a já se samozřejmě neučil, a co si vezmu na sebe." Už pohodlně leží a nechá se na chvíli unést podobnou představou.

"Sem tam večírek." Koutek se mu pozvedne. Teď si v klubu taky užívá, ale do toho musí řešit hromadu věcí, které ho prostě nebaví. Jen se pousměje, když Ru připomene kytky a taky to, jak to s nimi od prvního rande vypadalo, ale než stačí cokoliv říct, dostane se mu přání dobré noci a Ru už spí. Do říše snů se pak dostane taky hodně rychle. Ráno se probudí hodně brzo. I když na to nevypadal, měl svůj ranní režim hodně dobře zaběhlý. Sice už je venku světlo, ale teprve pár minut. Sám už je venku a jde si oběhnout pár bloků. Dneska pospíchá a posilování doma, taky trochu odbude. Bez toho už taky moc nefunguje, ale dneska má mnohem víc práce. Dá si rychlou sprchu, nahodí na sebe něco slušného a vyrazí ven, aby dodržel, co Rukimu slíbil. Trochu se projede a bere si auto, aby Rukimu dovezl tu nejlepší snídani. Doma je kolem deváté a tak nějak čekal, že se mu dostane vyčítavého pohledu, kde se fláká. Místo toho najde Rukiho dál spát a očividně se za celou dobu ani nepohnul. Tama se opře o rám dveří a chvíli ho pozoruje s úsměvem a rukama založenýma na hrudi.

"Pak, že se ti tu nebude líbit. Spinká se ti jak v bavlnce hm?" Mluví tiše, aby ho náhodou nevzbudil a sám si dá snídani. Nevypadá to, že by ji Ru stihl. Zbytek, který nebude za chvíli, jak žvýkačka schová. Třeba si to dají na svačinu. Následuje druhé kolečko s obědem. Tentokrát ale vezme telefon a zavolá, aby jim jídlo přivezli. Má jednu oblíbenou restauraci, kde vaří naprosto skvěle. Vybere něco lehčího, aby to po probuzení Rukiho žaludek dal. Domluví se s donáškou, že nebudou zvonit a pro objednávku seběhne dolů. Sotva za ním klapnou dveře, už slyší volání Rukiho. Je už sice po poledni, ale ten oběd je aspoň teplý. Tohle mu vyšlo. Odloží jídlo a nahlédne do ložnice.

"Dobré ráno, Růženko." Popřeje mu s úsměvem.

"Doufám, že sis pořádně odpočinul. Musel jsi toho mít poslední dny plné zuby." Přejde k posteli, opře se dlaněmi o měkkou matraci a zlehka ho políbí.

"Jen lež, dovolím ti maximálně dojít do koupelny se opláchnout, pak se vrátíš do postele a já ti donesu oběd. Víš, co jsem ti včera slíbil. Jen snídani jsi prospal a moji ranní erekci taky." Dodá pobaveně a je jen těžko říct, jestli si dělá legraci nebo ne. 

"Udělám i kávu." Slíbí mu, než se narovná a jde do kuchyně. Sám moc nevařil, ale naložit jídlo na talířek a talířek na tác, to zvládne. Kafe ale umí samozřejmě naprosto luxusní. Mělo by být, když ta mašina na něj stála nehorázné peníze. 

"Přemýšlel jsem nad nějakým programem na dnešní den, ale nebyl jsem si jistý, zda mi chceš volno věnovat." Mluví na něj od linky. 

"Navečer se hraje představení. Můžeme zajít i tam, pokud chceš." Nabídne mu možnou variantu. Narovná se , aby zhodnotil své dílo na táce a vypadá, že se mu to povedlo, tedy tváří se tak. Káva už je taky, tak ji naloží k tomu a vyrazí zpátky do ložnice.

"Podívá se první chod dne. Oběd." Vtipkuje a očividně má naprosto skvělou náladu.

Ruki

Pár chvilek to trvá, než Tamaki přijde po tom, co ho zavolal a Ruki si vzpomene, o čem spolu mluvili před tím, než upadl do kómatu. Jinak se to ani nazvat nedalo. Tamaki mu říkal, jak neodolatelný pro něj je a taky mluvil o tom, jaký byl život, když chodil ještě do školy. Ruki si to v tu chvíli dovedl přesně vybavit, ale zvláštní bylo, že jinak na podobné chvíle dočista zapomněl. Tamaki ještě nezapomněl a to bylo dobře. Ruki se vždycky hodně hrnul do dospělého života a i když se nepovažoval za člověka bez smyslu pro humor a schopnosti smát se, bylo pro něj jednodušší, když měl kolem sebe někoho, kdo byl zdrojem zábavy. Sám to tak dobře neuměl. A Tamaki vypadal přesně jako někdo takový. O tom, co se okolo něj dělo celé ráno nemá ani ponětí, ale když se Tamaki objeví ve dveřích do ložnice, vypadá odpočinutě a spokojeně. 

"Dobré ráno." Popřeje mu taky a přikývne na jeho slova o tom, že toho měl za poslední dobu plné zuby. Teď se ale cítí spokojeně a celkem vyspale a taky má mnohem lepší náladu. Tamaki jde rovnou k němu, skloní se nad něj a políbí ho na dobré ráno a on si připadá, jako kdyby spolu žili celou věčnost. Mohl by to být hezký život. Usměje se, když ho Tamaki nechce pustit z postele a chce se o něj starat. Přikývne a nechá ho odejít. Zatím si opře polštář o čelo postele a culí se nad tím, že dostane oběd do postele a nad tím o té erekci. 

"Nikdy mi nikdo oběd do postele nedonesl!" Houkne za ním do vedlejšího pokoje, ale neví, jestli ho Tamaki slyší. Vaření kávy chviličku trvá a tak toho Ruki využije, aby si došel na záchod a udělat základní hygienu, ale pak se vrátí, opře se pohodlně v posteli a čeká. Nebyla tady televize, ale to bylo dobře. Podle něj podobné věci do ložnice nepatřily. Prostě tam vyrušovaly a sváděly od klidného spánku. Tamaki ho slyšet musel, protože na něj docela v klidu mluví od linky a Ruki slyší zřetelně každé slovo. 

"Včera jsem to všechno konečně dodělal. Už mě čeká jenom výstava a až to všechno zdárně přežiju a nic se nepokazí, měl bych podle tvého přítele dát výpověď v muzeu a pracovat pro něj." Prozradí mu další kousek. 

"Tím jsem chtěl říct, že si dneska čas udělat můžu. Jenom musím později domů pro podklady a trochu se tomu věnovat na počítači." Dodá. Nechce, aby se Tamaki zase začal zlobit kvůli Dorimu. 

"Stejně mi dal nůž na krk s termíny a s tím, že znovu mi tu nabídku neudělá. Termíny nesnáším, dohánějí mě k šílenství celý život, takže z toho asi nic nebude." Snaží se to celé odlehčit. Usměje se nad nabídkou zajít znovu do divadla, jenom tentokrát když tam budou lidé. 

"To by se mi líbilo." Ujistí ho. Je to zvláštní povídat si takhle na dálku, ale zábavné. Musí se rozesmát, když se Tamaki konečně objeví a okomentuje čas oběda. 

"Promiň, obvykle spím mnohem méně." Nechá si tác položit vedle sebe a hned sáhne po kávě. Udělá uznalý obličej. 

"Je lepší, než u mě doma. Je poznat, že nepracuješ v muzeu, ale v podniku, kde se běžně podává." Řekne mu a zatím si pečlivě hlídá svoje možné žárlivé myšlenky. Mnohem horší to bude, až půjde Tamaki vymóděný do práce. To začíná tušit už teď. Pak vymění hrneček za misku s obědem a začne jíst. 

"Dobrou chuť, ty si nedáš?" Hledá očima i Tamakiho jídlo, ale spíš ho asi jenom nepobral najednou. Uvědomí si svůj hrozný hlad a asi to všechno sní mnohem hltavěji, než by se slušelo, ale nejde tomu poručit. Nakonec je po jídle a všechno to odloží stranou, aby se ještě něco nevylilo do postele. Podívá se na něj a… málem řekl, že by si dal něco sladkého. I tak se posune kousek blíž k němu. 

"Co jsi dělal, když jsem spal?" Začne možná až moc hříšně. Však on ho v duchu varoval, že má rohy.

Tamaki 

Tamaki tuší, že Ru to teď měl hodně náročné. Je mu jasné, že ho to baví a stejně…Měl by taky trochu odpočívat. Tak teď je tu on, aby se o to postaral. Oči mu zazáří, když si to pomyslí a je jasné, že se svého plánu jen tak nevzdá. V kuchyni nakonec nic nerozbije a přijde mu strašně fajn, že tu není sám, ale může si s někým povídat. Předtím ho to nikdy nenapadlo, to se děje až teď s Rukim.

"Vidíš, a já měl připravenou i snídani. Navíc jsem ti to slíbil." To první nebyla vůbec výčitka, jen aby věděl, že svá slova myslel vážně a byl nachystaný. 

"Můžu ti tam donést i večeři." Nabídne mu rovnou. Anebo se po cestě někde zastaví, to je vlastně jedno. Tamakimu nikdy větší společnost kolem něj nevadila, i když by si teď dokázal představit, že společně zalezou do postele a nají se tam i večer. K tomu něco dobrého k pití a možná i po večeři něco na zub. +Odkdy si takový romantik?+ Zeptá se sám sebe, ale není to nic, co by mu přidělalo vrásky. 

"A kdy bude výstava?" Zeptá se ho.

"Rozhodně bych to chtěl vidět, udělám si volno." Naštěstí je jeho rozvrh dost flexibilní, pokud se nejedná o konec měsíce, kdy kontrolují faktury a řeší výplaty. Pak se ale zarazí, protože se taky jedná o Doriho. Ano, s ním potřebuje mluvit. 

"Jasně, klidně tě tam odvezu, to není problém. Tak budeme brzo zpátky a budeš mít čas." Nevadí mu, že se Ru bude věnovat práci, s radostí ho bude pozorovat, znervózňovat anebo k papírům zasedne taky, i když hodně nerad.

"Víš, kdyby se k tobě nechoval takovým způsobem, tak ti řeknu, že je to to nejlepší, co bys mohl udělat. Jen, mi to prostě vadí." Dori nebyl typ, kdo by lidi omezoval, co se jejich oboru týká. Ru by měl hodně volnou ruku, to ví, přece ho zná a přesto…Není úplně z té možnosti nadšený.

"Víš co, první s ním promluvím a zjistím, o co jde, jestli chceš." Nabídne mu rovnou. Sám zjistí, co to do Doriho vjelo a uvidí se. Teď si tím nechce kazit den. 

"S termíny jsme na tom stejně. Jsem rád, když nemám ani jasně danou pracovní dobu. Ale nechtěj mě vidět, když dojde na papírování, které má být v určitou dobu hotové." Vtipkuje taky. Prohlédne si Rukiho v posteli a už se zase usmívá.

"Víš, že ti to tam hrozně sluší." Neodpustí si kompliment. Mohl by ho mít v posteli pořád. Jistě, přes týden oba pracují, ale takové víkendy…Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se mu líbil vlastně obyčejný život. 

"Nic se neděje, jsem rád, že sis pořádně odpočinul." Ujistí ho, že se vůbec nic nestalo. 

"Dám, skočím si pro svou porci." Mávne rukou směrem ke kuchyni a za moment je zpátky. Hezky se uvelebí vedle Rukiho a sleduje, jak mu chutná.

"Vidím, že ti chutná. Je to moc hezká restaurace. Můžu naplánovat další rande." Ru mu snad tohle neodmítne, jen si to bude muset začít psát, najednou má nápadů plnou hlavu. Sám do sebe začne ládovat první sousta, ale není tak rychlý. Spíš se spokojeně válí na boku a pozoruje Rukiho. Vypadá moc krásně, uvolněně, to se mu líbí. Dojí krátce po něm a taky odloží misku na stolek vedle. 

"Noo." Protáhne trochu nad tou otázkou.

"První sprcha. Vypadalo to asi jako včera, jinak bych tě musel vzbudit, víš." Nedá mu to jen tak zadarmo.

"Pak jsem se protáhnul, šel si zaběhat, pak ještě malý trénink, pak pro snídani a kafe, další sprcha. Následovalo dlouhé pozorování tebe, jak spíš a pak jsem zařídil oběd." Nezapomene dodat část, kdy ho snad trochu uvede do rozpaků. 

"Ale neboj, neužíval jsem si tak, že sem se tu válel a koukal na tebe. Mně stačí, když zavřu oči." Vnímá, jak blízko je a sám se poposune blíž.

"A víš, co je na tom nejhorší, že bych do té sprchy mohl klidně znovu." Postěžuje si vlastně už šeptem, než zvedne ruku, kterou ho pohladí po tváři a nakonec na ní svou dlaň nechá. 

"Taky jsem tě pozoroval, když jsi spal." Dodá ještě s mírným pousmáním. 

"Napadlo mě, že bych to mohl dělat vážně často." Tak nějak to muselo ven, pak už se neovládne a přitiskne své rty na jeho. Ru je vyspaný, najezený a…Na tohle nemá dost silnou vůli, prostě ne. Prsty zajde do jeho vlasů a posune se ještě blíž, aby se k němu mohl přitisknout.