Tamaki
Tama rozhodně nemá problém se svým vlastním sebevědomím, ale pro Rukiho by bylo snadné jej nahlodat. Ne, nesbalil by se a neodešel, spíš by se mu jen snažil dokázat, že nemá pravdu a že se mu to nakonec bude líbit. Je však rád, když uslyší jeho slova. Pohladí tím jeho ego, které se spokojeně zatetelí. Ostatně nedřel pro nic za nic. Měl rád, když se okolí líbil a dokázal si to patřičně užít. Jenže když mu to potvrdí i Ru, je to trochu jiné, mnohem intenzivnější. Chce se líbit hlavně jemu. Nakloní hlavu trochu na stranu a vypadá to, že nad tím přemýšlí. "Vlastně tu jeden člověk byl, který to zkusil." Zatváří se nadmíru pobaveně.
"A pravdou je, že mě dokopal k tomu, aby se sebou začal něco dělat." Pokrčí rameny. Je to už vážně dlouho a pro Tamakiho to byl ten hlavní impuls, aby na sobě začal intenzivně pracovat. Tehdy mu málem vrazil, teď by mu pravděpodobně poděkoval.
"Ale hrozně mě těší, že ty si to nemyslíš." Když se pomalu vrací a Ru se začne červenat, musí se na chvíli zastavit a pořádně si ho prohlédnout. Hrozně mu to sluší, když tváře nabírají červenou barvu. Málem by zůstal bez pohybu příliš dlouho. Vzpamatuje se a začne mu ukazovat, jak příjemné jeho doteky můžou být. Sám si užívá každý z nich a je to vidět i na tom, jak se tváří. Je potřeba ho nechat trochu vydechnout a tak zpomalí. Ne, není vůbec kam spěchat, je čas si pořádně vychutnat společně chvilky.
"Netušil jsem, že se dokážu trochu zkrotit." Mluví tiše a u toho si prohlíží jeho tvář, když ho na chvíli přestane líbat.
"Jenže tě prostě nechci odbýt, to bych si neodpustil." Vysvětlí mu a pak ho zlehka líbne na tvář.
"Příliš mi na tom záleží, víš." Doplní ještě, než se nakloní pro další polibky. Když se Ruki pohne k němu, vezme ho za bok a v tom pohybu mu malinko pomůže. Jakmile k tomu ucítí i dotek na svém těle a rovnou v těch necitlivějších partiích, spokojeně si vydechne do jeho rtů a neopustí si ani tiché zasténání. Opustí jeho rty a krátce skloní hlavu s úsměvem. Je znát, že si to užívá a nechává ho dělat si, co jen chce, hlavně ať nepřestává s doteky. Sám se vydá na další důkladný průzkum Rukiho těla, aby dal jeho klínu chvíli vydechnout. Hladí ho první jen zlehka po bocích, zamíří i na záda, která dlouze pohladí a pak sklouzne na stehno, které nedočkavěji stiskne. Je znát, že se ovládá čím dál méně. Ještě chvíli mu to vydrží, než se posune ještě kousek dál na Rukiho pevný zadek a jednu polovičku stiskne taky, aby jí to nebylo líto. Odtud už to nemá daleko k intimnějším místům a tak začne svůj průzkum tam. První se ho jen zlehka dotkne, aby se ujistil, že nic není špatně. U toho pozoruje výraz v Rukiho tváři a když nevidí žádné odmítání, pokračuje dál v jemných dotecích. Masíruje zlehka vchod do jeho nitra a snaží se, aby se co nejvíce uvolnil. Trochu špatně se mu soustředí s Rukiho dlaní ve svém klíně, ale pořád nechce nic uspěchat a tak si dává na čas. Nakonec nato přece jen přijde a své prsty si nasliní, aby se mezi Rukiho polovičky mohl vrátit a začne se pomalu dostávat do jeho nitra. Jde to snadno, mnohem rychleji, než původně čekal. Samotnému se jen z toho doteku zatmívá před očima.
"Už bych tě nemohl jen tak pustit." Dostává ze sebe už trochu obtížněji, ale je to čistá pravda. Zamiloval se, poprvé v životě a…Bylo to rychlejší, než by si kdy dokázal představit. Trpěl by i předtím kdyby se Ru rozhodl, že ho nechce a po těchto chvilkách, by si asi nasadil ouška a šel by zmučeně výt pod jeho okno. Ne, tohle rozhodně není nadsázka. Nezáleží mu na názoru nikoho jiného, jen na tom, co si myslí Ru a jak se cítí.
Ruki
Ruki nakloní hlavu na stranu a na očích je mu v tu chvíli vidět, že by býval rád věděl, jak to tehdy bylo. Teď s Tamakim dělají věci, při kterých není prostor na přestávky a dlouhé vyprávění o minulosti, ale Ruki si nějak nedovedl představit, že Tamaki někdy vypadal špatně a že byl dokonce někdo, kdo by mu to takovým nehezkým způsobem řekl. Tedy někdo takový, na kom Tamakimu záleželo dost na to, aby s tím něco udělal. Něco mu našeptává, že tohle není o Dorim, že to bude možná ještě o něco větší minulost, i když se znali ze školy. Možná nějaká první láska nebo tak něco. Bohužel musí na podobné věci na nějaký čas zapomenout a možná si o tom popovídají někdy jindy, když bude Tamaki chtít. "Ne, já si to opravdu nemyslím." Řekne jenom, než se dál věnují sami sobě. Tamaki mu po chvíli řekne, že si ani nemyslel, že by se kdy dovedl ovládat a krotit a Ruki se musí pousmát. Bylo hezké, že se kvůli němu snaží. Někdy si to mohou vyzkoušet i bez toho sebeovládání, ale na první seznámení to bylo opravdu důležité. Rukimu to prozrazovalo, co je Tamaki za osobnost, aniž by se dlouho znali.
"Uhmm…" Broukne tiše, když mu Tamaki řekne, že mu na tom záleží a začíná tušit, co se v něm odehrává. Ruki podobné vážné vztahy nikdy nechtěl, ale Tamaki taky mluvil o tom, že se jim vyhýbá. On sám už byl dost starý na to, aby k tomu došlo, jen se toho nesmí ani jeden bát. Nechá se jím přitáhnout k jeho tělu a povzdechne si do jeho rtů. Pod dlaní cítí hebkost a pevnost jeho klína a začíná se soustředit jenom na to, jaké to bude, až ho ucítí i uvnitř sebe. Ruki to měl vždycky takto a snad nikdy opačně, to jenom kdysi, když ještě poznával sám sebe. Něco mu říká, že tohle Tamakimu rozhodně vadit nebude. Ruki nepotřeboval experimentovat se změnami dominance a vlastně si to u nich dvou ani nedovedl představit. Nedovede přestat dráždit jeho klín a cítí, jak se Tamakiho ruce posouvají po jeho těle, až skončí na zadku. Tam je Ruki velmi citlivý, buď lechtivý nebo žádostivý a jakmile ucítí Tamakiho prsty na nejtajnějších místech, je to on, kdo si musí dát přestávku od polibků a vyměnit je za svůj hlas. Nechává ho dělat cokoliv, přestává pohybovat rukou a spíš ho jen tiskne a svírá v dlani. Asi by to neměl dělat, aby si pak nemuseli dávat přestávku, ale přestává myslet. Diví se, že vůbec zvládá dýchat. Je v jeho náručí od začátku velmi uvolněný, takže mu nedělá žádný problém přijmout jeho doteky a nijak ho to nebolí. Pravdou bylo, že Ruki už dávno věděl co a jak, ale stejně se takto neuvolníte, když vám něco nesedí. Teď ale neexistuje nic, co by Rukimu mohlo vadit. Chvilku mu trvá, než mu dojde, co přesně mu Tamaki říká. Není to o tom, že by se od sebe teď neodtrhli, ale o tom, o čem Ruki přemýšlel před chvílí. Přiměje se k němu zvednout oči a pořádně se podívat do těch jeho.
"Říkal jsi, že chceš jen tak zkusit, co nám tohle přinese." Ani si neuvědomuje, že se při svých slovech pokouší natáčet tak, jak mu jsou Tamakiho prsty nejpříjemnější a dlaní se při tom zapírá o jeho rameno.
"Rychle se to změnilo." Dodá ještě a taky se trochu zamilovaně usměje. Přece do toho nespadne takhle rychle, přece mu to neřekne hned! Napomíná sám sebe, aby ho ještě chvíli napínal a udržoval se tak zajímavější, ale není si jistý, jak dlouho to vydrží. Boky se pohne proti těm Tamakiho. Nakonec to bude on, kdo je z nich dvou hříšnější. To si ale tak nějak stejně myslel.
Tamaki
Tamaki tuší, že možná otevřeli téma, o kterém se budou později bavit. Sám si to moc dobře pamatuje, ví, co mu pomohlo dostat se dál a překonávat sám sebe, ale teď o tom mluvit nechce. Nepochybuje, že si najdou chvilku, kdy si hezky popovídají, třeba u sklenky něčeho dobrého. Klidně by to viděl třeba v divadle, když tam nikdo nebude. Nakonec ještě pořídí svíčky, aby si ho patřičně užili. Usměje se zamilovaně, když mu Ru potvrdí, že on si to nemyslí a Tamakimu se vlastně uleví. Jistě, myslel si, že vypadá dobře, ale taky záleželo na chuti každého. Rukimu se to nutně nemuselo líbit, mohl mít preference někde jinde. Nečeká, že by mu Ru hned řekl něco navíc. Sám už tuší, kde je pravda, a kam směřují jeho city, ale chce to čas, aby se s tím oba dva vypořádali. Ne, nechce pochybovat o tom, že to má Ru stejně. Nic neřekne, jen se znovu pousměje a i toto téma zatím nechá u ledu. Dojdou k tomu postupně a spontánně. Když ho má pořádně u sebe, je znát, jak moc si dotek Rukiho kůže užívá. Vnímá i ruku ve svém vlastním klíně a ta mu trochu trhá nit soustředění. Musí se víc koncentrovat, aby se ho mohl dotýkat mezi polovičkami a nepřestal s tím. Kdo by se mu divil, když by si nejradši lehl na záda a nechal se opečovávat. Na to taky jednou dojde, ale teď to samé chce dělat Rukimu a pak přijde čas na to, aby si to užili společně. Vnímá, jak se Ru natáčí a vychází mu svými doteky vstříc, aby si to pořádně užil. Chce to další dávku soustředění, ale jde to mnohem snáz, než kdy jindy. Snaží se, aby se pomalu dostával do jeho nitra, a nepřestane s tím, ani když promluví. Oplatí mu pohled a pak krátce přikývne. "S tebou se mění všechno hrozně rychle. Nestačím zírat, jakou moc nade mnou máš." Odpoví mu bez váhání, protože na nějaké vytáčky už nemá v hlavě kapacitu.
"Kdybych ti řekl úplně všechno, vyskočíš z postele a utečeš mi." Narazí na to, co k němu během chvíle začal cítit, ale pokud ho Ru pobídne, klidně mu to řekne. No na vrcholu určitě, to se nebude hlídat vůbec. Obočí mu jde nahoru, jakmile se Ru pohne proti němu a koutky taky. Vidí na něm, jak moc vzrušený a roztoužený a je. Tamakimu zasvítí v očích a začne se přesouvat nad jeho tělo. U toho si nasliní prsty znovu a tentokrát dopřeje trochu vlhkosti svému vlastnímu klínu. Ru ho držel celou dobu a on se vážně diví, že už nebyl minimálně třikrát hotový. Pak si nechá vyrobit medaili za výdrž a od Rukiho podepsat. Klesne pomalu na předloktí, aby mu byl co nejblíže, a špičkou svého přirození se opře o místa, kde ho trápil prsty.
"Ty víš, co ti chci říct." Je vidět, že přestává přemýšlet, co říká a slova z něj padají zcela spontánně. Pohne se boky proti němu ještě jednou a začne se pomalu dobývat dovnitř. Dlouho drží oči otevřené, aby mu mohl koukat do tváře, ale nakonec přece jen klesnou, jakmile je uvnitř něj úplně celý. Vydechne dlouze a trhaně, sbírá tak poslední zbytky sebeovládání. Pak znovu oči otevře a omámeně se pousměje.
"Tak rychle jsem se do tebe zamiloval." Povzdechne si.
"Myslel jsem si, že se mi to nemůže stát, ale děje se to a já to nechci jinak, i když mi třeba jednou zlomíš srdce." Dokončí a poprvé se pohne proti jeho bokům. První jen pomalu a velmi opatrně, ale brzo zintenzivní své pohyby s jistou pravidelností. Má co dělat, aby vůbec zvládal dýchat a i tak si najde chvilku, aby ho mohl intenzivně a hluboce políbit. Neustále se opírá o předloktí a prsty posunuje do jeho vlasů, aby si s nimi mohl hrát a občas ho za ně zatahat. Chce ho dohnat k podobným pocitům slasti, jaké prožívá on sám.
Ruki
I když Rukimu mozek zrovna moc nefunguje, stejně se dovede na chvíli zamyslet nad slovy, která Tamaki použije. Prý, jakou moc nad ním má. Nikdy si nemyslel, že bude mít nad někým nějakou moc, s Kouem mu to zrovna moc nešlo, ale když to Tamaki takhle řekne, je v tom něco magického a jemu se to líbí. "Teprve začínám." Řekne místo poděkování, ale v obličeji i na očích je mu vidět, jak moc se mu to líbilo. Trochu tajemně se pousměje, když Tamaki dodá, že by mohl utéct. Však on už to moc dobře ví a zatím se nikam nechystá. Ne, když je všechno to, co právě dělají tolik příjemné. Pak se Tamaki pohne, nasliní si prsty a začne se posouvat víc nad něj. Rukimu to zaškube v podbřišku očekáváním, ale nemá strach. Už dávno k tomu není důvod a s Tamakim už vůbec ne. Ucítí špičku jeho penisu proti sobě a podívá se mu do očí.
"Ano, já vím." Řekne mu a pevně se ho oběma rukama chytne za ramena, aby náhodou nespadl, i když nemá kam. Něco mu říká, že tohle nakonec ještě bude jízda. Tamaki začne vstupovat a Ruki to vydrží jenom chvilku, než začne zvedat nožky víc, aby ho snáz pustil k sobě. Nakonec zahákne špičky za jeho stehna někde pod jeho zadkem a víc sevře svoje prsty, až trochu zatne nehty do jeho ramenou. Nakonec se propne v zádech a dlouze si povzdechne. Neunikne mu Tamakiho trhané nadechování a dovede si představit, jak mu teď asi je. Usměje se, protože on je tou příčinou a pohladí ho po ramenou a po krku. Za šíji si ho na chvíli přitáhne k novým polibkům. Málem by ho napomenul, aby tolik nepovídal, ale okamžitě mu dojde, co přesně to Tamaki říkal. Totiž to, okolo čeho posledních pár minut oba chodí jako okolo horké kaše. Sám nevěděl, jakou reakci v něm tohle prohlášení rozpoutá, ale zatím se mu ho nechce odstrkovat stranou a vyskakovat ven z postele, jak mu Tamaki prorokoval. Místo toho si uvědomí, že se mu uvnitř hrudi rozpíná příjemný a hřejivý pocit a že se začíná usmívat. Jeho podvědomí odpovídá za něho, i když to ještě nechtěl tolik uspěchat.
"Vůbec tě neznám a neměl jsem to v plánu. Nikdy jsem to neměl v plánu. Trochu se toho bojím." Řekne mu nakonec otevřeně.
"Že bych na tom mohl být tak rychle stejně. Možná se na sebe i zlobím, ale nechci to ovládat. Ne teď a pak už bude pozdě. Nejspíš se milujeme." To byl proslov, na který u sebe není zvyklý. Ani si nemyslel, že je v něm takový básník. Ještě začne psát texty a skládat písně a pak může položit doktorát na hřebík a vydělávat si v tom jejich pochybném klubu. Nejraději by se rozesmál, když mu Tamaki řekne, že to bude on, kdo mu zlomí srdce. Teď si to nějak nedovede představit.
"To už nestihnu." Narazí na svůj věk, ale tělem už mu vychází vstříc. Drží se ho pevně, následuje jeho pohyby a cítí, jak po jejich tělech začínají stékat kapičky potu. Tamaki se pokouší o polibky a jeden se mu opravdu povede, ale už jsou oba dva hodně udýchaní a jakmile ucítí Ruki prsty ve vlasech, které jsou tolik příjemné, znovu si hlasitě povzdechne. Nechce se mu dostat se na vrchol tak rychle, ale nejde to snést. Nejraději by si přál, aby tohle trvalo celou noc, ale čím víc na to myslí, tím spíš ho začínají brnět konečky prstů.
"Nejde to." Dostane ze sebe skoro nešťastně, než se propne proti jeho tělu a zmáčí mu pokožku na břiše svým štěstím. Teď už si s ním Tamaki může dělat, co chce. Rukiho stisk trochu povolí a duchem rozhodně není přítomný. Je v tom stavu, kdy by mohly houkat sirény a on by deset minut nevěděl, že je vůbec něco slyšet.
Tamaki
Tamaki se pousměje, když mu Ru potvrdí, že teprve začíná. Vidí odlesk v jeho očích a ví, jak to myslí. Stejně se mu hrozně líbí, jak to říká."Já vím, těším se, až uvidím zbytek." Ujistí ho, že nic není špatně a že klidně může podobné věci říkat. Před ním se nemusí bát nebo mí jakékoliv zábrany. Přivře spokojeně oči, jakmile se ho Ru chytí. Jeho prsty se mu vtiskávají do kůže a má pocit, že snad skoro pálí, jak moc si jeho dotek užívá. Nic by teď nedělal raději a ví, že si jeho doteky ještě užije. Moc se na to těší. Teď se aloe dokáže plně soustředit jen na Rukiho úzké nitro, které ho přivádí k šílenství. Stejně se dokáže udržet, aby byl dostatečně opatrný a nebyl příliš rychlý, to by rozhodně nebylo příjemné. Povzdechne si znovu, jakmile ucítí Rukiho nožky na svých stehnech. Líbí se mu, kde jsou a jak vysoko jsou. Prožitek tím jen zintenzivní a Tama má trochu strach, aby ještě chvíli vydržel. Nechá se poslušně přitáhnout k dalším polibkům, kterési velmi užívá a rovnou je spojí s pohyby proti Rukiho nitru. Jde jim to moc hezky, jak kdyby tohle nebylo poprvé, a Tama se v to ztrácí čím dál víc. Prohlíží si Rukiho tvář a sleduje, jak se tváří na jeho slova, kterými dal jasně najevo, co se uvnitř jeho hlavy odehrává. Už jen to, že se usmívá a neutíká, mu v podstatě odpovídá, jenže Ru k tomu ještě dodá pár vět a jeho to odešle na nejvyšší stupínek spokojenosti. Nejlepší je, když prohlásí, že se milují. Krátce přikývne a pokouší se sebrat dech, aby vůbec mohl promluvit. Jde to těžko, ale podaří se mu to.
"Já to taky nechci ovládat, myslím, že s tebou to ani neumím. Vážně jsem se do tebe zamiloval Ru-chan." Už se těch slov nebojí, i když má malou obavu, že je to příliš rychlé, aby to vydrželo, jeho povaha mu však nedovolí, aby nad tím přemýšlel dlouho. A to co dělají už vůbec ne. Trochu se na něj zamračí, protože přesně ví, na co Ru naráží. Totiž na svůj věk, ale už ani nenechá schopný na to cokoliv říct. Má dost síly, aby se na předloktích udržel, ostatně maká na sobě dost a stejně cítí, jak se rosí potem. Stejně může jen zrychlit jejich společné tempo a užít si poslední vteřiny do vrcholu. Jakmile na své břiše ucítí Rukiho touhu, nevydrží už dál a následuje ho kamsi do nebe, odkud se mu ani trochu nechce. Udýchaně si opírá čelo o jeho hrudník, usmívá se, jako už dlouho ne a kdyby se ho teď zeptal, jestli mu dá všechen svůj, majetek klidně kývne. Trvá to opravdu dlouho, než zvedne hlavu a podívá se do Rukiho tváře.
"Taky máš pocit, že někdo ukradl planetu?" zeptá se ho úplně pitomě.
"Promiň, ale já už se neudržím." Povzdechne si sám nad sebou a pomalu se přesune vedle něj, aby si ruce trochu odpočinuly. Stejně mu nabídne svou náruč a vlastně i pokrývku, kdyby se k němu chtěl schovat. Pak se ještě nakloní k nočnímu stolku, dokud vytáhne krabičku cigaret a zapalovač.
"Myslím, že tohle je jedna z těch lepších věcí, které můžeme udělat." Pousměje se na něj, pohladí ho po tváři a pak líbne do vlasů.
"Páni, kdybych to jen tušil, asi dnešní trénink vynechám." Vydechne a je znát, že ještě pořád popadá dech.
"Teď už se mě vážně nezbavíš, Ru-chan." Připálí si hned po tom, co se tiše zasměje.
"A je mi úplně jasné, že umíš ještě mnohem víc." Narazí na to, co říkal o začátku. Vydechne spokojeně obláček namodralého kouře a nechá víčka na chvíli klesnout.
"Víš, vlastně už jsem se přestal bát. Vím, že je mi s tebou neskutečně dobře a za žádnou cenu to nechci měnit." Teď je to on, kdo začne mluvit o tom, co se mu prohání hlavou.
"A ne, nechtěl jsem do toho spadnout ani trochu, ale s tebou to nejde jinak." Ujistí ho, že si prostě nemůže pomoct a vlastně ani nechce. Proč se tomu bránit, když je to tak příjemné.
Ruki
Oba dva byli v téhle věci vlastně úplně stejní. Oba dva žili svobodně a nikdy si nemysleli, že je láska potká. Ne taková, jako ve filmech. Jenže ono se to stalo a oni během několika hodin naprosto přehodnotili všechna svá přesvědčení. Teď už si Ruki nedovede představit, že by se Tamakimu týden neozval. Teď už by to nebyl jenom někdo cizí, kdo ho pozval na rande, ale někdo, na jehož každou zprávu se těší. "Jsem rád, že jsi to nevzdal." Hlesne, když se dostává na svůj vrchol. Netrvá to zase tak dlouho a ucítí svoje nitro plné Tamakiho touhy. Nejspíš se kolem něj stahoval moc silně, ale vůbec si to neuvědomuje. Jako kdyby nestačilo, co mu před tím prováděl v klíně, Tamakiho výdrž nemohla být nekonečná, ale Ruki je na výsost spokojený. Když Tamaki klesne a opře si čelo o jeho prsa, Ruki zaboří prsty do jeho vlasů a dlouze se jimi přehrabuje, dokud oba dva nepopadnou dech. Má tendence konejšit jeho pokožku a zatím mu Tamakiho váha nijak nevadí.
"Planetu?" Zopakuje po něm a obrátí za ním tvář, když se Tamaki položí vedle něj. Po chvíli mu dojde, jak to myslel a znovu se usměje.
"Hm, kdo ji potřebuje…" Lehne si k němu, ale tak, aby byl na zádech, hlavu si opíral o jeho podpažní jamku a rameno a viděl na strop. Tak se jim bude dobře kouřit oběma. Nechá si od Tamakiho připálit a tiše se zasměje jeho poznámce o tréninku.
"Ale ne, ty potřebuješ mnohem víc, než tohle kardio." Prohodí.
"Za to na mě je toho pohybu až moc." Dodá a loupne okem kamsi za sebe, co on na to, i když ho nevidí. Mohlo to znít, že tolik sexu stačí a dost, ale jen ho trápí. Spíš naráží na to, že není zvyklý nic moc dělat a vůbec mu to nevadí. Teď se koneckonců taky moc nepředřel. Tajemně se usměje, když Tamaki dodá, že určitě umí i víc.
"To nevím, to budeš muset zhodnotit sám, jestli umím nebo ne." Broukne a chvíli jen tak pokuřuje. Zaujme ho Tamakiho povídání o tom, že už se najednou ničeho nebojí. To Ruki se ještě trochu bojí, ale spíš toho, že by tohle celé mohl být jenom takový sen, který nevydrží dlouho. O svoje obavy se nepodělí, Tamaki by zase začal s tím umíráním zítra, ale asi bylo normální, že když vám na někom záleželo, měli jste strach, abyste o něj nepřišli. Musí se znovu rozesmát, když Tamaki dodá, že do toho spadnout nechtěl. To ani jeden z nich. Dokouří, odloží cigaretu a zvedne se na předloktí, aby se na něj mohl podívat. Má pořád hodně rozcuchané vlasy.
"Měl jsi hodně nápadů, kam mě chceš vzít na rande. Válení v posteli celý den je fajn, ale taky jsem ti chtěl ukázat svůj byt. Co kdybychom dojeli pro moje věci, vyzkoušeli zase moji postel a potom šli na nějaké rande, než se sem vrátíme?" Nadhodí. Tamaki zmiňoval, že by byl rád, kdyby odtud Ruki hned tak neodcházel a tak mu dá najevo, že se na to ani nechystá. Doufá, že mu tím udělá radost. Nakonec oba ještě jednou projdou sprchou a skutečně vyrazí k Rukimu domů. Je to tam úplně jiné, než u Tamakiho, velmi uklizené, srovnané a vonící jako ve svatyni po tyčinkách. Ruki ani neví, kde by bydlel raději, kdyby na to došlo. Nejspíš by nakonec trval na tom, aby si našli něco nového, kde bude kousek každého z nich. Kde by si všechno udělali od začátku. Je to jako nekonečné rande, které však utíká moc rychle a brzy je noc a oni jsou zase doma. Ani jeden se však nechystají spát. To bude teď na nějakou dobu jejich nejméně oblíbená činnost. Je toho tolik, co na sobě musí poznat…
Žádné komentáře:
Okomentovat