Ruki x Tamaki - Mám v plánu si to nejenom užít. - část 6.

(Tamakiho byt)

Ruki

Ruki se trochu zarazí, když mu Tamaki řekne, že pro něj měl nachystanou i snídani a jemu trochu líto, že to zaspal, ale bylo od Tamakiho opravdu pěkné, že s ním počítal, kdyby se náhodou probudil. Sám nečekal, že bude spát tak dlouho, ale jisté věci už ho prostě dohnaly. Usměje se, když mu Tamaki nabídne taky večeři do postele. Očividně by hodně stál o to, aby odtud Ruki dneska neodcházel a on si uvědomí, že by vlastně nemusel. Ještě mu to neřekne, ale už s tím začíná počítat. 

"Dvacátého sedmého. Je to sobota." Zavolá na něj vedle. Je mu jasné, že sobota je den, kdy to v klubu asi žije nejvíc a tudíž největší problém, ale podobné eventy se pořádaly o víkendu právě proto, aby mohlo přijít co nejvíc důležitých lidí. Dori tam chce být taky, takže z toho vyplývá, že by v klubu nebyli ani jeden z nich. Ruki nemá ponětí, jestli je to problém nebo ne. 

"Uhm." Souhlasí s nabídkou, že ho Tamaki vezme domů pro potřebné věci. Přece jenom, to jeho prádlo mu zrovna není. Uvažuje nad tím, co mu Tamaki dál říká o Dorim a zatím netuší, co si s tou situací počít. Asi počká, jak dopadne Tamakiho rozhovor s přítelem a rozhodne se podle toho. Pokud se spolu pohádají, byl by Ruki šílenec, aby do toho šel. Nehodlá začínat nový vztah a novou práci a zároveň lítat mezi nimi. Tamaki má na to podle jeho slov stejný názor a navrhuje mu stejný postup. 

"Dobře." Ozve se jenom ze svého místa v ložnici. 

"Hm… možná, že to nakonec uvidím, když mě odtud tolik nechceš pustit." Prohodí potom a pohladí dlaněmi povlečení. Jestli spolu budou chodit, určitě nadejde den, kdy bude Tamaki šílet ze své práce a Ruki bude u toho. Pak už se Tamaki konečně objeví a rovnou mu složí kompliment. Ruki se musí znovu usmát. Pak začnou jíst a Tamaki mluví o možnosti, kam jít na rande. 

"Nezačíná se ti to nějak kupit?" I on si pamatuje, že tohle není poprvé, co něco podobného říká, ale bylo hezké, že Tamaki ví, co si počít a organizuje společný čas. Horší bylo, když nikdo nevěděl nebo ani vědět nechtěl. Rukimu nevadilo nechávat se trochu obletovat. Od Koua jste podobné věci čekat nemohli, prostě nebyl ten typ. Vlastně to nečekal ani on od Rukiho. Za chvilku je po společné snídani a když se Ruki tak zeptá, co tady Tamaki dělal celé ráno, dostane se mu očekávané odpovědi. Věří mu, že to nejsou jenom řeči, přece ho včera viděl. 

"Jsi opravdu hodný, že jsi to neudělal." Řekne mu na to buzení. Upřímně… stejně by byl nesnesitelný, kdyby ho nenechal doodpočinout. Zbytek zní dle očekávání, dokud nedojde na to pozorování ve spaní. Rukimu se po obličeji proběhne nejistý výraz, který naznačí mezery v sebedůvěře. 

"Jsi docela aktivní člověk, já jsem stihl vyčištění zubů a tohle jídlo." Prohodí a znovu se příjemně usměje, když mu Tamaki řekne, že mu stačilo zavřít oči, aby si ho dovedl skvěle představit. 

"Věřím ti, jinak bych si před chvílí rýpnul, že je škoda, že už máš všechno za sebou a že teď to stejně až do večera nepůjde." Uculí se trochu zlomyslně, ale přece zůstal zticha! Takhle by ho neshodil. 

"To ti povím jindy, až mi polezeš na nervy. Ještě si to všechno rozmyslíš…" Dodá. 

"To už jsi říkal." Připomene mu, když se ho Tamaki dotkne na tváři a on se mu hluboce podívá do očí. Pak už se líbají a v tuhle chvíli není nic, co by Rukiho přimělo k odmítání. Těšili se na sebe a je to skvělé zakončení toho všeho vysvětlování. Oplácí mu polibky, zatím jen něžné a zkoumavé a je vidět, že nikam nespěchá. Mají na sebe dostatek času a on si chce všechno užít a prožít naplno. Nechce nic z toho zapomenout. Tiskne se k němu svým ramenem, druhou rukou se opírá o matraci, aby se měl o co zapřít a nastavuje mu svoje rty, do kterých si tiše povzdechne.

Tamaki 

Tama se na chvíli zarazí, když mu Ru řekne datum, kdy jeho výstava má být. Napadne ho, že tam bude Dori chtít jít a pravděpodobně vezme Boogieho. V klubu by někdo měl zůstat, v sobotu rozhodně, ale…

"Dobře, budu tam." Slíbí mu a má v plánu to splnit. Jednu sobotu se to nezblázní, tím se je jistý a pro Rukiho je to důležité, takže pro něj taky. Bere to jako samozřejmost, že ho podpoří. Tak to cítí a vnímá a vůbec mu nedochází, jak jednoduše se do toho vžívá. Už se zase usmívá, protože to vypadá, že Ru domů vážně nechce. Bude rád, když tu společně zůstanou. Pořád je ještě dost věcí, které musí společně objevovat a ne, teď kupodivu nemyslí věci, které se běžně dějí v posteli. Ru se nebrání ani dalším věcem, ať už jde o rozhovor s Dorim nebo další plány. Najednou to jde všechno hrozně jednoduše. 

"Nechci tě pustit, ale rád uvidím, jak bydlíš." Uculí se pobaveně. Klidně se k němu pozve na návštěvu, no snad ho nenechá stát před domem u auta. Naoko se zamyslí a pak zavrtí hlavou.

"Vůbec ne." Odpoví mu vzápětí.

"Od malička si maluju, jak budu spřádat přesně takové plány. Nemohl jsem se dočkat, až to budu realizovat." Samozřejmě kecá, nikdy nad ničím podobným nepřemýšlel. Nakonec se rozhodne být naprosto upřímný.

"Mám pocit, že toho musíme hrozně moc stihnout. Chci si prostě jednou vyzkoušet dělat věci, které dělají jiný, s tebou. Ale po našem, bude to mnohem lepší." V očích mu vřele zasvítí a zase nepřichází ten divný pocit, že se do něčeho až moc zaplétá. Všechno plyne tak nějak přirozeně, že se nad tím ani nepozastaví. Nakloní hlavu trochu k rameni a prohlédne si jeho tvář, než zavrtí hlavou s úsměvem, který je vlastně spíš roztomilý.

"Nemohl bych tě vzbudit, když ti to tak slušelo." Pozoroval ho a ne jen chvíli. Vypadal, že se mu odpočívá hodně hezky, kdyby ho vzbudil, asi by si to jen tak neodpustil. Nadechne se, ale nic víc nestihne, protože si Ru neodpustí poznámku.

"I kdybych to měl několikrát za sebou, stačí se na tebe jen podívat a půjde to zase." Možná zní jak pitomec, ale nejde to jinak. Chová se jak zamilovaný kluk, jenže…Asi je. Asi určitě, Zatím nic neřekne, nechá si to pro sebe, aby Rukiho nakonec nevyděsil.

"Kdybys jen tušil, co mám v hlavě, bude ti jasné, že si to nerozmyslím. To dřív já tobě polezu na nervy, věř mi." Broukne tiše a měkce, jen pozvedne koutky na jeho slova o tom, že už to říkal a pak se ztratí v polibcích. Víčka mu velmi rychle klesnou, aby si mohl Rukiho rty a pocity, které teď má vychutnat. Paže mu zamíří kolem Rukiho pasu a přitiskne ho víc k sobě. Tiše si v ten okamžik povzdechne do jeho rtů. Nikam nespěchá a zároveň se nedokáže krotit, jak by možná za začátku chtěl. Polibky postupně prohlubuje a nakonec začne Rukiho pokládat na záda, na postel. Dlaní se opře vedle jeho hlavy a pak se na chvíli oddálí, aby se na něj mohl podívat a prohlédnout si ho.

"Stejně pořád nechápu, jak se mi to povedlo." Ne, není to o nízkém sebevědomí, ale o tom, co cítí uvnitř sebe. Promne si rty o sebe a pak položí jednu dlaň na jeho bok, kde se prsty dostane pod triko. Očima pozoruje ten pohyb, když začne látku hrnout nahoru. Nakonec to nevydrží a skloní se k jeho kůži na bříšku, kterou několikrát políbí. Svými rty velmi pomalu stoupá nahoru. Zdrží se u pupíku, do kterého vklouzne jazykem. Hraje si, možná to Rukiho bude lechtat, ale chce vidět jeho úsměv. Pak pokračuje pomalu dál a společně se svými rty ho začíná svlékat. Těší se moc, až ho uvidí a nebude se mu bránit tak, jako v koupelně. Jako škádlení to bylo skvělé, jenže mnohem víc si užije, když to opravdu bude chtít.

Ruki

Rukiho potěší, že Tamaki vůbec nezaváhal, když mu sliboval, že přijde na jeho velký den. Nediví se Tamakimu, že je zvědavý na to, jak bydlí, on byl taky zvědavý. Spíš by ho zajímalo, co na to řekne a jestli by se mu něco podobného líbilo. 

"No jasně, od malička." Zopakuje po něm, protože to je pěkná konina, ale jen se mírně pobaveně usmívá. Trochu zaraženě se na Tamakiho podívá, když mu řekne o tom, že by chtěl dělat stejné věci jako jiní lidé. 

"Zníš, jako kdybys do teď žil na místě, kde to nešlo. Kde jsi nemohl nikoho nikam vzít a všechny ty věci dělat." Řekne mu měkce. Tamaki byl ještě mladý a byl pořád někde, ale možná tím myslel to, že ho to nikdy dřív nezajímalo. 

"Jistě, že bude." Broukne tiše a už se zase usmívá. Kdyby nebylo, asi by jim nebylo souzeno, aby spolu byli. Jeho rýpavá poznámka se Tamakiho vůbec nedotkne, spíš naopak. Ruki na něj zírá trochu jako na zjevení, když se Tamaki tak mile usmívá a jenom mu brouká, že by stejně mohl pořád a je to jen a jen kvůli Rukimu. Ruki si uvědomí, že nikdy nic hezčího asi neslyšel a taky že mu vyhovuje, jak se Tamaki kvůli ničemu nenafoukne. Měl takovou povahu, kterou nevystál každý nebo se s ním různě kočkoval, prostě potřeboval někoho, kdo si ani nevšimne, že už zase rýpe a to přesně Tamaki byl. Zároveň se ale nedalo říct, že by byl nudný a nedovedl mu to vrátit. Vypadalo to jako nebezpečná kombinace a to ještě nezačal s tím, jak vypadá. +Měl by sis uvědomit, kolik ti je a kolik je jemu. Neměl bys mu kazit život.+ Pomyslí si. Ruki asi ještě chvíli bude vpadat dobře, ale co potom? Zasloužil si tohle zrovna někdo jako Tamaki? O tom už ale diskuzi vedli. Tamaki mu tu vykládal něco o tom, že zítra třeba umře. A tak mu nahlas vůbec nic neřekne. 

"Kdybych tušil, co tam máš ty? To bych mohl říct taky…" Broukne, ale pak už se líbají a on brzy ucítí Tamakiho velkou dlaň okolo svého pasu. Líbí se mu, jak ho k sobě mužně přitiskne a tiše si povzdechne do jeho rtů. Vezme ho okolo krku, když ho Tamaki začne pokládat na záda na postel a jednou dlaní zajede i do jeho vlasů. Jsou jemné a příjemné na dotek. Tamaki se na chvíli oddálí a řekne mu, že pořád nechápe, jak to udělal. Ruki musí protočit očima. Váží si sám sebe, ale po světě chodili pěknější kluci. Celým tělem mu projede vibrace, když se ho Tamaki dotkne na boku a začne hrnout látku nahoru. Za chvíli ucítí i jeho nos a konečky vlasů, když se k němu skloní i svými rty, zavře oči a mírně se proti němu propne, jak si všechno přirozeně užívá. Cukne sebou a tiše se zasměje, když mu Tamaki vjede jazykem i do pupíku a nechává ho, aby se dostával nahoru. Jakmile je tričko dost vysoko, Ruki se částečně posadí, aby mu ho mohl sundat. Má pod ním ještě to svoje prádlo, jinak to nešlo, protože jiné neměl, Tamakiho mu padalo a bez něj se moc styděl, ale za chvíli to bude jedno. Tamaki má zase svoje kalhoty a Ruki si nemůže pomoct, aby se tím směrem nepodíval. Dovede si docela živě představit, jak to pod nimi vypadá už jenom proto, že mu Tamaki včera lezl do koupelny a dělal tam ty věci a taky spal přitisknutý k němu. Sice se ho nedotkl ani spolu nebyli, ale Ruki toho dost cítil. Uvědomuje si, že se trochu chvěje vzrušením a vlastně i nedočkavostí. Kývne bradou k těm kalhotám, aby ho popohnal a snaží se u toho tvářit nevinně, ale asi mu to moc nejde. 

"Prostě už to chci vidět." Snaží se trochu obhájit svoje chování.

Tamaki 

Trhne obočím nahoru a čeká, jestli svým prohlášením aspoň trochu Rukiho pobaví. Když vidí koutky jít nahoru, v duchu se poplácá po rameni. Tohle se mu očividně povedlo. Vždycky byl dost komediant na to, aby mu na podobných drobnostech záleželo. Poslední, co by dokázal rozdýchat je fakt, že by byl pro někoho nudný. Ne, to se prostě nestane. Nakloní hlavu trochu na stranu a pak s ní zavrtí, když ji vrátí do původní polohy. 

"Zní to tak že? Vlastně mi to tak přijde, jak kdybych se konečně pořádně probudil a viděl podobné možnosti." Zkusí mu přiblížit, jak se právě teď cítí. Nikdy neměl potřebu něco takového zkoušet a ani na to nepomyslel. Teď nemyslí na nic jiného. Málem se rozesměje, když vidí, jak na něj Ru kouká. Už zase si pomyslí něco o tom, že je roztomilý. Vážně ho svým přístupem tak moc překvapil? No tak to bude dělat asi hodně často. Je málo věcí, které by dokázaly Tamakiho rozhodit a podobné špikování mezi ně rozhodně nepatřilo. Spíš vybouchl, když mu někdo sáhl na lidi, které má rád. To pak byl oheň na střeše a nešel pro ránu daleko. Pousměje se a nechá Rukiho, aby si to celé v klidu přebral. Teprve se poznávají a Tamakimu přijde, že podobné věci jsou prostě důležité. Potřebují zjistit, kde jsou jejich hranice, které by nebylo dobré překračovat. Vážně moc chce, aby jim to spolu klapalo a je schopný pro to udělat, co nejvíc. Nejradši by mu odpověděl, že se brzo sám podívá, ale nestihne nic. Rukiho rty už ho nepustí, tedy do chvíle, kdy je nad ním a prohlíží si ho. Potřebuje nutně vidět víc a zároveň nechce spěchat. Mají pro sebe spoustu času, byla by vážně škoda, kdyby se někam hnal. Tohle chce pomalé vychutnávání a žádný spěch. Ano, je vzrušený, už to vážně skoro bolí a stejně se drží. Najednou má hromadu trpělivosti. Každý kousíček Rukiho pokožky ho volá k sobě, sám se pousměje, když ho svým jazykem polechtá a pak už je svědkem toho, jak si ho Ru prohlíží. Nikdy neměl nízké sebevědomí, ale popravdě…Má zvláštní pocit, když ho napadne, že by se mu nemusel líbit. Obočí mu jde malinko nahoru a vzápětí se pousměje, když dojde i na slova.

"Dobře, v tom nevidím vůbec žádný problém. Ukážu ti úplně všechno." Mrkne na něj, než z postele sleze a je znát, že se nestydí. Začne se pomalu svlékat a u toho mu kouká do očí, nebo spíš do tváře, oči podle něj brzo klesnou dolů. Nakonec před ním vážně stojí úplně nahý a rozhodí rukama.

"Jestli mi řekneš, že spokojený nejsi, přesvědčím tě o tom, že jsi." Uchechtne se krátce, než se k němu začne vracet na postel. Svými rty se přitiskne na kůži jeho nožky a pokračuje nahoru spíš po vnitřní straně. Jakmile je u prádla, zvedne k němu oči. 

"Teď se zase chci podívat já." Pošeptá mu, zaklene prsty za lem a začne mu ten kousek oblečení stahovat. Oblízne si rty, když se mu to konečně podaří a zahodí ho kamsi dozadu do pokoje. Pak už ho potřebovat nebude. Bude rád, když tu bude chodit jen tak. Pak mu to řekne, až bude mít dostatek času. Zapře se dlaněmi vedle Rukiho boků a skloní se k jeho klínu, aby ho v těch místech několikrát políbil, a pak po celé jeho délce přejede jazykem. 

"Až si budeš chtít prohlížet taky, stačí říct. Lehnu si a ani se nehnu." Ujistí ho, že nemusí mít strach si o cokoliv říct nebo mu dát najevo, že to chce jinak. Sám se v jeho klíně ještě chvíli zdrží, aby mu dal tu nejlepší péči. To je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. Jakmile se mu zdá, že už by to nemusel vydržet, přesune se pomalu vedle něj a pohladí ho po tváři. Pomalu mu vjede dlaní do vlasů a přitáhne si ho k dalším polibkům. Volnou dlaní, o kterou se neopírá, sjede pomalu středem jeho těla a skončí až na stehně, které nedočkavě stiskne.

Ruki

Všechno, co Tamaki říkal, bylo moc hezké a ze všeho nejpodivnější na tom bylo, že i když v jednom kuse dělal nějaké skopičiny, Ruki mu to všechno věřil. V tu chvíli totiž Tamaki vypadal úplně jinak, mluvil upřímně a něco z něj vyzařovalo. Ruki nechápal, jak to dělá a možná by mu mohl hrozně naletět, ale jako by mu intuice říkala, že to se prostě nestane. Tady byl správně a tady by měl zůstat. I proto se mu rozhodl dneska darovat úplně všechno, i když nikdy nebyl stydlivka, co by chtěla žít v celibátu. Měl toho za sebou dost a nemusel nikoho ani moc znát, ale rozhodně pro něj musel být speciální a dneska to bylo všechno ještě o hodně jinak. Když dojde na jeho vlastní pobídku, aby Tamaki ukázal všechno, protože dneska už se Ruki nebude stydět a utíkat, nemusí čekat nijak dlouho. Věděl, že mu to nebude vadit, že se mu klidně předvede, ale že kvůli tomu dokonce bude hrabat z postele, to si nepomyslel. Nadzvedne se na obě předloktí, aby na něj dobře viděl. Tamaki to protahuje jenom nepatrně a každý jeho pohyb je velice sexy. Ruki ani nechce myslet na to, jak moc je má natrénované, ale funguje to. Samozřejmě, že očima klesne rovnou dolů a docela dlouho tam zůstane, i když na něj Tamaki zrovna mluví. Musí se tiše rozesmát. 

"Bylo by hezké ti to říct už jenom proto, abych viděl tvoje přesvědčovací metody, ale některé věci neumím ulhat dokonce ani já. Umíš si představit kohokoliv na světě, kdo by ti řekl, že není spokojený?" Nemusí mu zvedat sebevědomí, stejně ho má Tamaki dost, ale tohle byla prostě pravda. Rukimu to prudce zaškube v žaludku, když se k němu Tamaki začne vracet na postel a za chvíli ucítí jeho horké rty na pokožce své nohy. Pořád se od něj nemůže odtrhnout očima a napíná celé tělo v očekávání, zatímco Tamaki pomalu postupuje nahoru. Ani mu nedošlo, že má ještě prádlo, myslel si spíš, že vypíchne oči sám sobě. Maličko se začervené té jeho poznámce. Prádlo se zlehka otře o jeho chloubu, on sebou maličko cukne a pak už opouští jeho tělo. Musí se prudce nadechnout nosem a krátce se podívat někam na strop, když se ho Tamaki lehce dotkne rty přímo v klíně, ale dotek jeho jazyka je málem neúnosný a donutí ho k povzdechům. Udělá cosi jako Uhm, když si Tamaki říká o podobnou péči, ale teď začíná mít trochu vymazáno. Později mu to dojde a není ten typ, co by se toho bál, jenom na to teď nemá čas. Zhroutí se z předloktí úplně do lehu, když se ho Tamaki rozhodne chvíli trápit podobným způsobem a netrvá to zase tak dlouho a už se pod ním kroutí jako had a jeho hluboký hlas je mnohem výraznější. Vždycky mu říkali, že by mohl zpívat, ale Ruki neměl rád ani karaoke. Připadal si hloupě. Už má pocit, že to déle vydržet nemůže, když Tamaki se vším přestane a najednou se objeví vedle něj. Ruki čekal větší nájezd, ale už by ho mohl trochu znát. Mohl by už tušit, že si ho Tamaki nevezme, zatímco on sám nebude vnímat. Byl pořád tak ohleduplný… Ztratí se v jeho pohledu, dotek ve vlasech je víc, než příjemný a pak už se zase líbají. Ruki cítí, jak se sám od sebe přisouvá co nejvíc k němu, aby ho mohl cítit na svém těle a silně vnímá jeho ruku, která klesá po jeho těle směrem dolů. Ten stisk je velmi nedočkavý a on by mu chtěl dát nějak najevo, že může, tak sám zvedne malou dlaň, aby se ho dotkl v klíně a připomněl mu, jak moc se na něj těší. Sahá na něj takhle vlastně poprvé a má pocit, že má hrozně málo času na to, aby si všechno zapamatoval.