(Tamakiho byt)
Tamaki
Tamaki se trochu zarazí, když mu Ru prozradí, že Kou byl vždycky vyhozen. Otázkou je, jestli mu podobný styl života vyhovoval nebo s ním prostě jen neuměli mluvit a nabídnout mu to, co potřeboval. Potkal se už s pár kluky, kteří měli rušnější dospívání a podobné zkušenosti, ale zatím se nestalo, že by neměl úspěch."Možná bych mu mohl pomoct, ale promluvíme si o tom později. Teď je řada na nás." Nechce to téma do budoucna opouštět a je zvědavý, jak se na to bude Ru tvářit. Možná by nechtěl, aby se do toho Tama pletl a pokud to tak bude, tak se na to vykašle, i když mu to vrtá hlavou. Nadechne se, aby pokračoval zase směrem k Rukimu a rozmazlování, když dostane novou dávku a pěkně v plné parádě.
"Počkej, co ti řekl?" Zamračí se malinko. Dori si šel vždycky tvrdě za svým, ale to že vyhrožoval Rukimu, to se mu vůbec nelíbí.
"Tak tohle si spolu ještě vyřídíme." Očividně ho to dopálilo víc, než měl Ru možná v plánu. Vadí mu, že Dori zašel až tak daleko. Jistě, všechno to zařídil a Tama byl rád, to je jasné a zároveň ho neskutečně štve fakt, že byl na Rukiho třeba zlý. Je jasné, že takhle informace bude mít ještě dohru. Otázkou je, jak situace vygraduje a možná se opravdu stane, že dva nejlepší kamarádi se slušně pohádají, což u nich nebylo zvykem. Zatím to zase na chvíli odsune stranou. Na téma možné práce se nic moc dalšího nedozví, ale sám už si není jistý, že by chtěl, aby to Ru bral. Jestli je Dori schopný se k někomu takto chovat, kdo mu zaručí, že se to nebude opakovat? Ru mu zasadil do hlavy svým prohlášením hodně zvláštní myšlenky, které bude muset co nejdřív ventilovat. Rád by věděl, co tím vším Dori sleduje, když mu byl schopný vyhrožovat. Podle Rukiho slov to znělo skoro tak, že mu vyhrožoval fyzickým ublížením. On se staral o Boogieho a Dori zatím…Ještě chvíli ho to drží, než se znovu podívá do Rukiho očí a pousměje se. Čekal, že Rukiho jeho kompliment popíchne, ale to se nestane. Znatelně si oddechne, když se dozví, že to Rukimu není jedno a konečně se i vnitřně uvolní. Jak kdyby celou dobu čekal jen na to. Obočí mu jde nahoru, opravdu nečekal, že by Ru chtěl v podstatě první večer k němu domů.
"Vážně?" Teď vypadá pro změnu vykolejeně zase on sám.
"Moc rád tě tam vezmu a popřeju ti dobrou noc." Pak krátce přikývne a jeho oči znatelně zahřejí.
"Myslím, že kdybys věděl, co všechno bych pro tebe byl schopný udělat, radši utečeš." Zavtipkuje, ale myslí to vážně. Klidně teď poběží na druhý konec města, jen aby mu donesl, co by chtěl. Netrvá dlouho a Ru mu řekne skoro magickou vět a pak už se oba ztratí v dlouhém, velmi něžném polibku. Po tom všem, co si řekli, ani jiný být nemůže. Když se Tamaki oddálí, nahlédne do Rukiho šálku.
"Tak to dopij, deku si nech a půjdeme." Pobídne ho.
"Teď v noci ta cesta nebude na dlouho a když usneš v autě, tak si tě odnesu." Nechá ho celou dobu se opírat a pak vstane, jakmile Ru dopije svou kávu. Doprovodí ho do auta a pak se vrátí, aby celé divadlo pozhasínal a zamkl. Pak se usadí na místo řidiče a zamíří ke svému bytu.
"Neboj, do divadla tě ještě vezmu, až budeš odpočinutý." Můžou tam jít na představení nebo jako dnes, kdy tam nebude. Autem jedou nějakou dobu, a u toho Tamaki povídá, ale Ru spíš vypadá, že už spí. Zastaví až v jedné z lepších ulic, kde jsou nízké domy s několika byty. Nic levného, ale ani to nejsou obří komplexy. Zajede autem do podzemní garáže a společně s Rukim vyjdou po schodech. Když ho vpustí do přízemního bytu je znát, že jsou s Dorim dost odlišní. Je vidět, že bylo všechno dost drahé a zároveň mu to nikdy nepřišlo tak luxusní, jak u jeho přítele. Za několika dveřmi rovnou z chodby se schovává malé herní centrum, které se umí proměnit na kino, v dalších šatna, pak koupena a v poslední jeho ložnice. Když projdou dál, je tam obývák spojený s kuchyní, odkud vedou prosklené dveře rovnou do malinkaté zahrádky, kde je útulné posezení a zadní části i dřevěná sauna. Jakmile projdou do kuchyně, světla na zahradě se automaticky rozsvítí.
"Vítej u mě." Otočí se čelem k němu a rozhodí rukama.
"Doufám, že se ti to bude líbit." Dodá ještě vlastně i trochu nejistě.
"Máš hlad nebo žízeň?" Zeptá se ho.
"Nebo rovnou spát?" Kývne hlavou ke koupelně.
"Neboj, nenechám tě chodit nahého, i když by se mi to líbilo. Něco ti půjčím a můžeš si to klidně vzít domů." Vidět Rukiho ve svých věcech…Vážně by se mu to líbilo.
Ruki
Ano, teď byla opravdu řada na nich a Kou byl teď jedním z posledních, o kom by se chtěl Ruki bavit. Přece jenom to pro něj bylo zklamání a pro Tamakiho bude taky. Bylo to od něj hezké, že se nechtěl jen tak vzdát, když už mu něco nabídl, ale byli lidé, kteří se prostě nedovedli změnit. Malinko rozhodí rukama a nadechne se, když se ho Tamaki zeptá, co mu Dori řekl. "Nešlo snad ani tak o slova, jako o způsob, jakým se tam objevil, jak se na mě výhrůžně díval a jak mi dával najevo, že si se mnou hravě poradí. Kdybych to měl brát jenom podle slov, dohromady toho zase tolik říct nestačil, spíš se tě zastával a chtěl, abych ti napsal, že nemám zájem. Ty ale moc dobře víš, jak umí vystupovat, že ano?" Zkoumavě se na Tamakiho podívá. Existovala jistá pravděpodobnost, že neví. Možná se znali skvěle, ale možná byl taky Dori skvělý herec. Protože jestli měl dohody s tím gangem a Tamaki ani nevěděl jaké, tak mu Ruki prostě moc nevěřil. Nedovede popsat proč. Jeho názor se dost mění díky Tamakimu a přesto ho cosi vzadu na temeni pořád varuje. Zatváří se opravdu udiveně, když se Tamaki na Doriho z ničeho nic rozzlobí a vypadá to vážněji, než by si jeden býval myslel. Ruki si myslel, že ho znal a že věděl, co tam asi mohl dělat a říkat, ale to se očividně pletl a teď si nebyl jistý, jestli neměl raději zůstat zticha.
"Klid, zase tolik se toho nestalo. Poradil jsem si s ním, hm?" Prohodí, ale pravdou bylo, že z něj chvíli měl strach. Musí se tiše zasmát, když ho svým prohlášením o tom, že k němu chtěl jet, tolik překvapí. Pokrčí rameny.
"Když sis dal tolik práce, abys mě našel a já neřekl Ne, proč bych nemohl?" Nadnese. Mile se usměje, když mu Tamaki řekne, že počítá s tím, že mu pouze řekne Dobrou noc. Tak to doopravdy bude, s Rukim by teď nic nebylo, ale nebyl to hezký a nenucený začátek vztahu? Trocha důvěry a sebeovládání…
"Hmm… teď bych opravdu rád věděl, co všechno." Broukne zvědavě a honem dopije svou kávu. Vyhřáté deky se skutečně nevzdá a vezme si ji s sebou do auta. Auto už povědomě voní a Ruki se sveze na půl do lehu. Nohy má přikryté, kouká ven z okýnka a celou dobu poslouchá Tamakiho hlas, který mu něco neúnavně vypráví. Tolik se snaží, aby Ruki cestu přežil. Ru půlku nevnímá, ale pořád se usmívá. Je mu vážně dobře. Až když auto zastaví, Ruki se trochu probere a pořádně se podívá ven. Je už hodně nad ránem, do půlnoci ještě pracoval, ale pořád je úplná tma. Přesto je mu jasné, že není v žádné obyčejné čtvrti. Auto zmizí v garáži a Ruki musí chtě nechtě na nohy, ale je to jenom jedno patro nahoru. Tamaki si pořídil byt hned v přízemí. To hodně lidí nechtělo, ale když se Ruki dostane dovnitř a uvidí zahradu, je mu jasné proč. Tuhle výhodu měly jen tyto byty, nikdo nad nimi. Je malá, ale kouzelná, jak tam tak svítí a chvíli přitahuje jeho oči. Zuje se a rozhlédne po zbytku toho, co je k vidění.
"Na to, že žiješ sám, to máš nějak dobře zařízené." Docela žasne. Je tu čisto, zařízení ladí… na tohle chlapi většinou kašlali. Pokyvuje hlavou na jeho uvítání a musí si přiznat, že to na něj udělalo dojem. Když si vzpomene, jak bydlel Kou… Chudáček malý. A to výjimečně nemyslí nijak zle.
"Musím spát, nezlob se." Broukne. Teď by ho asi pěkně pálila žáha, kdyby ještě něco jedl. Kdyby byl doma, na koupelnu by se vykašlal a šel až po probuzení, ale doma není, takže se bude muset přemoct. Nasadí úsměv a přikývne, že by si vypůjčil něco, do čeho se potom oblékne. Na tu nahotu na oko protočí očima. Ruki byl docela stydlivka, ale jen do chvíle, než bylo všechno dole. Pak se změnil v malou perverzní potvoru. To Tamaki ještě chvíli nemusí vědět.
Tamaki
Tamaki dlouho mlčí, tedy co se týká tématu Doriho a jeho přístupu k Rukimu. Samozřejmě, že ho znal a věděl, jaký v jednáních umí být. Už to několikrát viděl, taky viděl jeho nejtemnější stránku, kdy bylo vhodnější utíkat. Tamaki nikdy neutíkal a nejednou to pěkně schytal, ale to k tomu prostě patřilo. Nejvíc ho dopálil fakt, že Dori věděl, jak mu na Rukim záleží a tohle prostě přehnal. Tedy vypadá to tak. Potřebuje s ním mluvit, aby si některé věci ujasnili a to co nejdřív. "Vím, jaký umí být ve všech směrech." Prohodí nakonec a je jasné, že to v hlavě bude mít ještě dlouho.
"Uměl být i daleko horší." Prozradí mu jistou pikantnost, kterou by možná neměl říkat.
"Jen mě štve, že svoje taktiky zkoušel zrovna na tobě a já se mu mezitím celou dobu hezky staral o přítele." Ani na vteřinu nebyl k Boogiemu zlý, i když by možná mohl být, protože mu Dori velmi rychle naznačil, kdo jsou. Prozradil jejich tajemství, které si většinou střežili. Jenže takový nebyl, věřil Doriho úsudku a on udělá tohle. Tama se podívá na Rukiho a mírně se pousměje.
"Poradil." Přikývne.
"Ale pro mě se toho stalo dost. Jsou věci, které se prostě nedělají, víš." Je možná těžké to pochopit.
"Už to nechám být, vyřeším to později, ale věř mi, že to nezůstane bez odezvy." Chce, aby věděl, že podobné chování vůči němu prostě nebude tolerovat nikomu. Jedna věc bylo jisté hrané chování, kdy to spíš hraničilo s vtipkováním, ale tohle podle něj Dori myslel vážně.
"Možná budeš mít strach, že tě tam přepadnu." Baví se nad tématem odvozu domů. Cesta jim možná líp uteče a Rukiho udrží vzhůru. Vypadá, že usne ve stoje, ještě než nastoupí a deka na něj dopadne a přikryje ho.
"Pravděpodobně se to postupně dozvíš. Chceš se připravit o překvapení?" Dobírá si ho dál, ale pár věcí mu prozradí. Třeba běhání pro konkrétní kousky jídla přes půl města nebo oblíbenou kávu, nejspíš i pro konkrétní značku cigaret. S úsměvem zjistí, že Ru neusnul, ale očividně je pořád stejně unavený. Napjatě čeká, co mu řekne na jeho byt, na kterém si dal opravdu záležet. Obočí mu jde nahoru po Rukiho hodnocení a pak se rozesměje.
"Ale no tak, ještě jsi neviděl mé kostýmy do klubu. Mám styl i tam, přece to doma nebude jinak." Prozradí mu tak, že tohle všechno si zařizoval sám.
"Ale děkuji, jsem rád, že to má efekt. Já bych taky rád měl efekt." Vztáhne to i na sebe a pak chápavě přikývne.
"Minutku." Odběhne do své šatny, kde hrábne po příjemném volném a vzdušném triku z toho nejlepšího materiálu a sáhne i po prádle a kalhotách ve kterých spí, ale má obavy, že mu z toho Ru spíš vyplave. Samozřejmě vezme i náhradní hygienické potřeby, které tu má.
"Nesu úplně všechno. Nevím, jak ti to bude, ale popravdě…" Podívá se mu do očí, když mu to všechno předává.
"Asi si užiju, když vedle mě budeš spát jen v triku. Zbytek noci budu vzhůru a sledovat, jestli něco nevykoukne." Malinko ho trápí, ale pak se nakloní a líbne ho na tvář.
"Jsou to tamty dveře." Ukáže mu místo, kde je koupelna, která ladí k celému bytu. Pak ho s plácnutím přes zadek odešle k nim a nachystá na noc aspoň něco k pití. Sám si zatím sundá triko a počká, až do koupelny bude moct taky. Přece jen byl celý den na nohou a potřebuje to ze sebe aspoň trochu spláchnout. Ohlédne ke dveřím a v očích se mu blýskne. Popadne své kalhoty na spaní a prostě mu do té koupelny vleze. Za kouřovými skly jde vidět jen silueta ve sprše, ale i to mu stačí.
"Jak to jde?" Zeptá se ho pobaveně a sám si začne čistit zuby a pak ho čeká ještě smývání make upu.
"To víš, pak bych zbytečně zdržoval a já chci jít spát s tebou. Takto se klidně vystřídáme." Vysvětlí mu svou přítomnost zde. Až Ru vyleze ze sprchy, vymění si pěkně místo. Sám Tamaki má na sobě už jen prádlo. Ne, že by nechtěl dodržet, co mu slíbil o tom, že půjdou spát, ale stejně si tu malou provokaci neodpustí.
"Kdybys chtěl pomoct umýt záda, tak stačí jen říct. Víš, co jsem říkal, pro tebe cokoliv." Mumlá skrze kartáček, u toho se bokem opírá o desku pod umyvadlem a pozoruje Rukiho siluetu.
Ruki
Ruki ani neví, co na to říct, když se dozví, že Dori uměl být i daleko horší. Moc nerozuměl tomu, jak si pak mohli zrovna tihle dva tolik rozumět a ani si nechtěl představovat, co přesně je to horší, na koho a proč. Rozhodne se do toho tématu dál nešťourat, protože o nich zatím nic neví a nic mu do toho není, aby rozeštvával nejlepší přátele. Čas ukáže, jestli se k tomu nějak bude vyjadřovat nebo si věci nějak samy sednou. "Hezky staral…" Rýpne si místo toho, ale dělá to jenom proto, aby trochu odlehčil atmosféru. Tak Dori je taky na kluky a dokonce někoho má. Někoho, koho svěřil Tamakimu, zatímco si šel velmi osobitě promluvit s Rukim. Mohl to udělat úplně jinak, ale od první chvíle k němu přistupoval jako k nepříteli, co se na někoho vykašlal. To Rukiho štvalo, i když chápal, proč to vzniklo. A potom otočil kvůli práci. Dori je pro něj zatím jenom jeden velký otazník. A mimochodem, pokud ten přítel potřeboval hlídání, asi nebude zrovna dominantní typ, to je jasné i z toho minima, co ví. +To si pěkně polezeme na nervy.+ Má na mysli sebe a Doriho. Bylo to hezké, že se o něj Tamaki rovnou rozhodl takhle bojovat, jenom by mu Ruki rád vysvětlil, že to není potřeba. Zvládal toho dost sám. Nechá ho při tom, některým klukům to dělalo dobře být ti silní ochranáři. Usměje se a už zase vypadá spokojeně. A pak už jsou u Tamakiho doma a on se zvědavě rozhlíží.
"Kostýmy do klubu?" Zopakuje po něm, i když je jasné, že je ke své práci asi potřebuje. Stejně si je nedovede představit. Ani to, že je Tamaki vlastně nejspíš nosí rád. Musí se tiše zasmát tomu jeho dodatku, že by rád měl efekt a zavrtí nad ním hlavou. Tamaki ho na chvíli opustí, aby pro něj našel nějaké věci a Ruki se trochu projde po bytě. Na nic nesahá, jen si všechno prohlíží, především osobní věci, které se různě povalují kolem. Tamaki je brzy zpět a nese mu toho víc, než by mohl potřebovat. Jeho prádlo by mu asi vážně spadlo.
"Jestli ty kalhoty mají šňůrku?" Ta půjde utáhnout a nohavice ohrnout, i když se v tom jinak ztratí. A na jenom tričko se asi ještě moc stydí. Udělá obličej, když mu Tamaki slibuje, jak nebude celou noc spát, ale když ho políbí, zamíří ke koupelně. Všechno odloží, prohlédne si, co dostal a pak začne zkoumat, jak to tu funguje. Nakonec vleze do sprchy a když na jeho záda dopadne první proud horké vody, zavře oči a málem se rozpustí blahem. Po tom úmorném dni to nakonec bude balzám na duši a bude se mu spát ještě lépe. Bylo dobře, že sem nakonec musel. Vůbec ale nečeká, že cvaknou dveře a Tamaki sem prostě jen tak vleze. Prudce otevře oči a ohlédne se jeho směrem. Sice z něj není nic vidět, ale stejně!! Co chce?
"Jako sprchování?" Zavrčí na něj, ale Tamaki si z toho vůbec nic nedělá a klidně si tady čistí zuby. Pozná to podle siluety i podle zvuků.
"Zase tak dlouho tady nebudu." Odsekne mu a přemýšlí, co myslí tím střídáním. Jako přímo ve vstupu do sprchy? To se zbláznil? Ještě se stydí!! Protočí očima, když mu Tamaki nabídne to mytí zad. Z poza zástěny se objeví mokrá ruka a hodí po něm nacucanou houbu.
"Umyj se tam!" Nařídí mu panovačně, ale pak se otočí, aby náhodou nebylo poznat, že se tomu culí. +Vůbec nevíš, koho sis přivedl domů.+ Pomyslí si. O chvilku později vodu vypne a honem šátrá po ručníku. Jak spěchá, aby Tamaki náhodou něco nezahlédl nebo sem nevlezl, několikrát mu upadne. Omotá ho kolem sebe tak těsně, že je div, že mu ještě proudí krev a vystrčí palec ven. Očima hledí to tričko. Je daleko. +Kruci!+
"Nedívej se. Otoč se zády!" Je jako holka.
Tamaki
Tama si ještě chvíli udrží v hlavě tu narážku na to, jak se staral. Je vážně zvědav, co ru řekne, až Boogieho uvidí. Rozhodně to byl nádherný kluk a nikdy by nezatajil fakt, že se mu taky líbil. Vlastně se mu líbí pořád. Ano, dokázal si představit, že by byl s ním nebýt všech těch okolností, ale teď je tu Ru a…Najednou si snad ani nedokáže představit, že by to bylo jinak. Některé věci se mění hodně rychle a zároveň mu přijde, že přesně tak to má být. Na tyhle intuitivní věci vždycky dal. Ostatně podle toho vybíral personál a teď si vybral taky. No spíš si ho vybral Ru, když na něj v klubu ukázal. Jenže tam místo něj mohl být někdo jiný a mohlo to dopadnout úplně jinak. "Udělám ti přehlídku, slibuju. Bude se ti líbit." Řekne ještě jeho zádům a je vidět, že to klidně udělá. Nemá s tím nejmenší problém, právě naopak dost si to užije. Samozřejmě ho i napadne, jak by Ru vypadal, kdyby měl ouška. Slušelo by mu to a Tama by se určitě neudržel. Ta myšlenka ho jen tak nepustí a dokonce se mu do hlavy vkrádá, i když ho pozoruje ve sprše.
"Já jsem pořád pro, abys ty kalhoty nechal být. Šňůrku určitě nemají." Možná kecá, teď není schopný si uvědomit, jestli je to pravda nebo ne. A ne, nemá čas se dívat.
"Hmm." Zamručí skrze kartáček.
"To víš, záleží mi na tvém bezpečí a spokojenosti." Zahraje to na tohle, i když se prostě rád podívá. Najednou celkem lituje, že si nepořídil jiná skla. Rád by viděl víc.
"Ne? Výborně, to půjdeme brzo do postele." Pořád ho pozoruje a opírá se. Tváří se dost pobaveně a zároveň se do té postele těší. Bude mít, co dělat, aby nechal Rukiho spát, ale už mu to slíbil. Vyplivne zbytek pasty a vypláchne si. Trochu sebou trhne, když na něj přiletí houba. Jeho smích se rozlehne koupelnou.
"Teď ti ji budu muset podat, víš. Nejsem zrovna pořádný, ale tohle patří na své místo." Vrátí mu to a už už by se chystal za ním jít, ale Ru je rychlejší. Samozřejmě ho pozoruje celou dobu a neví, jestli se má smát nebo mu pomoct.
"Vůbec nevíš, ke komu si šel domů." Znovu se nedá jen tak. Klidně by ho do té sprchy mohl natlačit zpátky a nepustit ho ven. +Cos mu to zase slíbil?+ Vynadá sám sobě v duchu. Stojí pořád u umyvadla s rukama založenýma na odhalené hrudi a pochechtává se.
"Ani nápad." Zavrtí hlavou.
"To jsem ti neslíbil, ani to, že sem nepůjdu." Brání sám sebe a pak sáhne po lemu vlastních kalhot i prádle a klidně je ze sebe stáhne. On se na rozdíl od Rukiho nestydí vůbec. No tak snad nemá ani za co.
"Nemusíš se otáčet." Prohodí a zastaví se v jeho těsné blízkosti.
"Je ti doufám jasné, že mě to chvilku trvat bude a je to tvoje vina, že se nestydíš." Obviní ho měkce, protože jeho klín rozhodně v klidu není a on taky ne. Zahákne konečky prstů za lem ručníku. Skoro se tam nevejdou, jak těsně to má utažené.
"A ne, studenou sprchu si nedám, tu určitě dostanu od tebe." Nakonec nechá ručník ručníkem a přitáhne si ho za pas k sobě.
"Zase mě trápíš." Postěžuje si s dlouhým výdechem. Asi ho tlačí, ale chce si to aspoň chvilku užít.
"Ale nepřestávej s tím." Malinko se skloní.
"Potřebuju tě u sebe, abych byl spokojený. Takovým způsobem mě trápit nechceš, že ne?" Obočí mu jde malinko nahoru, než očima klesne na jeho rty a pak ho políbí. Znovu nikam nespěchá, užívá si každé prolnutí a chuť Rukiho rtů. Nejradši by ho nepouštěl, ale pořád má na paměti, že by měl jít spát. Mírně se odtáhne a trochu si povzdechne. Je to pro něj těžké.
"Tohle si ještě vyzkoušíme, později." Ujistí ho, že se toho nápadu jen tak nevzdá, pak ho pustí a vyjde do koutu.
"Klidně tu zůstaň, jak dlouho chceš a kdyby sis to rozmyslel, stačí jen vejít. Všechno, co bys mohl ještě potřebovat, je v těch šuplících." Usměje se na něj a pak za sebou zavře. Za chvíli se ozvou první dopadající kapky. Netrvá to dlouho a ozve se první výraznější povzdech a i na siluetě je znát, co tam dělá. Chce dodržet svůj slib a zároveň to nemá v plánu rozchodit. Když se bude Ru dívat jenom dobře, možná pro oba. Uvědomí si, že tohle bude ve výsledku asi hodně rychlé kolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat