Ruki
Ruki ani neví, co říct, když ho Tamaki přistihne de facto při činu. Sám si ten pocit neuvědomil, dokud na něj nebylo upozorněno a tak jenom utichne a vnitřně se upokojí, když mu Tamaki slíbí, že tam sám opravdu nepůjde. Už jsou v podstatě uvnitř v divadle, když mu Tamaki řekne, že Kouovi nabídl pracovní místo. Kdyby něco pil, asi by to prskl před sebe, ale takhle se jenom zastaví na místě a chvíli po něm vyčítavě kouká. To by znamenalo, že se s Kouem budou potkávat a on ho po tom všem v nejbližší době, která zahrnuje příští milénium, vidět nechce. Na druhou stranu by nikdy nikomu úmyslně neznemožnil šanci na lepší život. Kou na první pohled vypadal jako někdo, kdo má peněz dost, dělala to jeho motorka i to, jak dobře vypadal, ale Ruki věděl, že neměl ani na doktora a málem ani na povinné ručení. Často mu říkal, že ten krám za to nestojí, ale Kou neposlouchal. Dokonce se v té pitomé motorce nemohl ani vypsat, což by v autě mohl… "Nemyslím si, že přijde." Odtuší jenom. Hodně by ho překvapilo, kdyby Kou vzal takové místo, kde musí zůstat na místě a odkud by si ho lidé tolik pamatovali. Ruki se zarazí podruhé. Ne, že by neměl rád kožichy, ale byly určitě dobře vyčištěné? Jak byly staré? V tomhle byl vždycky trochu snob. Nebo spíš pedant na úklid. Jedna z věcí, co ho s Kouem vážně nespojovala. Chvíli si myslí, že si z něj Tamaki dělá dobrý den, když mu tady říká, že mu bohatě stačí vědět, že na něj nezapomněl. To je všechno? Žádné vysvětlování, podezřívání?
"No to za mnou ten tvůj kamarád vážně chodit nemusel." Ohrne ret, jako by se býval těšil na hádku, ale znovu se pro sebe usměje.
"Bral jsem to tak, že jsme se viděli jenom jednou a vlastně nevěděli, jaký dojem jsme na sebe zanechali. Nemohl jsem si dovolit polevit v práci, tak jsem to…" Kousne se jemně do rtu.
"Odsunul, až bude čas." Podvědomě přikrčí hlavu mezi ramena. Zní to hrozně. Ono to je hrozné.
"Omlouvám se." Řekne mu opravdu upřímně. Pochopil by, kdyby ho Tamaki po tomhle nepotřeboval vidět, mohl by si myslet, že to vážně nemá cenu s takovým nezájmem, ale on se nevzdává. „Já vím.“ Hlesne, že mu nedal šanci, aby se ozval a pak poslouchá něco málo o jeho životě a sem tam přikývne. To už sedí na jedné z pohovek.
"I moje vztahy byly vždycky dost volné. Nechával jsem lidi přicházet a odcházet podle nich." Zaujme ho, že s Dorim bydlel. Jeho by to děsilo, ale Tamaki byl z jiného těsta a hodně splachovací, jak to tak vypadalo. Takový pořád nad věcí. To Ruki nebyl. Možná by někoho takového už vážně potřeboval. Zamne si dlaní obličej a upije kávy, kterou mu Tamaki dal. Přijme i tu deku a přehodí si ji přes nohy. Teď je mu konečně příjemně. Vytáhne obočí nahoru, když se dozví, jak to s tím klubem přesně je. V duchu se mu začíná formulovat obrázek Tamakiho minulosti a života. Tenhle Dori byl hodně divný, ale Tamaki ho velmi dobře znal a očividně mu věřil, takže by nejspíš mohl i on.
"Jakou dohodu?" Zeptá se hned, protože podle něj to není nic dobrého, když na to mafie přistoupila. Už nedovede J a jeho partu nazvat jinak, než mafií, i když jí možná nejsou.
"Vážně by mě zajímalo, jak to udělal." Zamračí se na fakt, že se Dori tak snadno usadil v soukromém salónku muzea.
"Věděl jsi, že je tolik na umění?" Nadnese. Řeč se ale nečekaně stočí od Doriho pryč a Tamaki mu na rovinu navrhne vztah. Vytáhne obočí znovu hodně vysoko a chvíli se na něj zaskočeně dívá. Pořád to bylo jen jedno rande a tohle malé fiasko, kdy se neozval.
"No, já…" Taky je to jen malá chvilka, co se s někým rozešel. Tamaki ale mluví hodně upřímně a hodně fér. Nezní to jako závazky nebo něco podobného.
"Ty chceš chodit s někým, komu je skoro čtyřicet?" Konečně na sebe prozradí něco, co Tamaki nejspíš netuší, i když ten doktorát se nevzal jen tak ze vzduchu.
"Některé kluky to vzrušuje, to je pravda. Moc dlouho už ale takhle vypadat nebudu…" Tím myslí celkem mladě, ne že by si tolik fandil.
Tamaki
Tama tak trochu čekal, že přijde podobná reakce, když Rukimu prozradí, že mu nabídl místo. Možná si to měl nechat pro sebe, ale on nebyl z těch, kdo by lhal nebo něco tajil. Možná proto to s ním občas bylo trochu těžké, ne všichni to dokázali snést. Všichni vždycky tvrdí, jak chtějí slyšet upřímně všechno a pak dostal akorát vynadáno. Pokrčí zlehka rameny, aby bylo jasné, že tomu velkou váhu nepřikládá. "Taky si to nemyslím, ale pro klub by to nebylo špatné, podle mě by si vydělal dost." Pochválí jeho vzhled.
"Máš prostě vkus." Znovu je upřímný až hrůza a vypadá to, že se nebojí toho, jak to bude pochopeno.
"Ale ani já si nemyslím, že přijde." Souhlasí s Rukim. Možná kdyby párkrát přišel a dostal by zaplaceno, dorazil by znovu, ale pokud nepřijde poprvé, nemá šanci se dozvědět, kolik by toho mohl mít. Dori měl dost přesvědčovacích taktik a mohl přínosně vypadajícím klukům nabídnout vážně hodně jako vstupní bonus, ale to by se musel ozvat.
"Vypadá, že je za vodou, a pořád je to celovečerní věnování se někomu, kdo se ti třeba zase tolik nelíbí." Sám moc dobře ví, že některé kluky to příliš vyčerpávalo. Ono se řekne, že se to dá přežít, ale někdy to umí být hodně neúnosné. Zkoumavě se na Rukiho odívá a pak se krátce zasměje.
"Ale musel. To, že se nezlobím, neznamená, že mě to netrápilo. Jen jsem schopný být rád za věci, které se dějí a nehrabat se v tom, co bylo. Říkáš, že jsi nezapomněl, jen jsi měl hromadu práce a já to chápu a těší mě to, že jsi na mě po jediném rande nezapomněl." Vysvětlí mu svůj vlastní pohled na věc.
"Já ho neposlal Ru-chan, chtěl jít sám." Doplní ještě, než se k němu nakloní blíž a odsune mu pár pramenů z tváře. Samozřejmě k tomu přijde i pohlazení a skončí až na hraně čelisti.
"Arigato, za omluvu, cením si toho." Prohodí tiše a u toho mu kouká do očí, ale zatím nic navíc. Pak se prostě odtáhne a znovu se pohodlně opře. Krátce přikývne na vysvětlení ohledně Rukiho předchozích vztahů.
"Měl jsem to podobně. Občas se u mě v životě někdo objevil a já byl rád, jenže jsem to nikdy víc neřešil. Jednou to dopadlo i tak, že nás najednou bylo víc." Zasměje se a je znovu vidět, že řeší všechno upřímně a otevřeně.
"Detaily neznám. Jsou věci, které prostě nechávám na něm. Šlo o nějaké kontakty a zprostředkované dohody. Kdo a kde, to ti nepovím. Bylo to výhodné pro oba dva." Pak se krátce uchechtne.
"Dori je na všechno drahé a originální. Do toho se umění počítá. Má mnohem větší rozhled, než kdy já budu mít. Jen díky němu jsem dostudoval." Zavtipkuje bez mrknutí.
"Může jít o šperky, pokud ho o zaujme, o obrazy, sochy….Má toho doma hodně a co nemůže mít, na tom se chce aspoň podílet. Nikdy neměl malé cíle, a podle mě ani nikdy mít nebude. Takže ne, nedivím se, že k tomu chtěl i něco pro sebe." Odpoví mu na všechno, co chtěl vědět a teď si připadá trochu stranou. Jistě, nebýt Doriho, nemá ve svém věku polovinu podniku, ale taky se dost nadřel a byl na to hrdý. No nic. Tama se na něj překvapivě ohlédne, když mu prozradí svůj věk.
"Ne, nechci." Koutky mu cukají.
"Chci chodit s někým, na koho jsem ještě od té noci nepřestal myslet. Promiň, ale všechno ostatní je pro mě dost nepodstatné. Nejde o práci, i když mě zajímá, nejde o to, kde bydlíš, i když bych se tam rád podíval a nejde ani o to, kolik ti je. Kdo říkal, že já budu za pět let vypadat takto? Může se projevit cokoliv genetického a budu vypadat na šedesát, nebo nějaká nemoc." Vidí to zase hrozně jednoduše.
"Pokud tě jednou přestanu přitahovat, tak mi to řekni. S radostí ti slíbím to samé. Jenže tohle nevíme. Vážně to chceš díky tomu odpískat?" Nakloní se do strany a opře si hlavu o jeho rameno, než k němu zvedne prosebná očka.
"Zaječí ouška mám v repertoáru taky." Nevinně zamrká, než se rozesměje.
"A vůbec…" Sáhne po jeho kávě, kterou mu na pár okamžiků vezme.
"To aby ses nepolil. Můžeme tu přitažlivost otestovat rovnou." Ru ho neodmítl a tak si pootočí jeho tvář směrem k sobě a políbí ho, než se vůbec stačí vzpamatovat. Když e odtáhne, vrátí mu kávu a trochu se uculí.
"Nemusíš se omlouvat, tohle bylo mnohem lepší. "Už to nešlo vydržet, ale dál se zatím krotí, přece ví, jak moc je unavený, i když je to pro něj hrozně těžké.
Ruki
Ruki musí protočit očima. Ani neví, co má na ten vkus říct. Ano, Kou byl prostě krásný, ale jestli někdo tvrdil, že to s Rukim není lehké, tak nevěděl, co je potom žití s ním. "Co budeš dělat, až poruší všechna pravidla, která mu dáš? Budeš se dívat, jak ho Dori zastrašuje nebo mu udělá něco horšího? Pochybuju, že na něj bude mít trpělivost." Sám Koua kopl, ale to neznamenalo, že by se chtěl dívat na to, jak mu někdo ubližuje kvůli tomu, jaký byl. A něco mu říká, že tenhle Dori není trpělivý jako Tamaki. Tamaki měl nesporně zajímavou vlastnost. Uměl si i na zdánlivě nepříjemných věcech najít to pozitivní a to byl neskutečný dar do života. Tedy pokud to jenom nepředstíral a uvnitř netrpěl depresemi, ale tak na Rukiho zatím nepůsobil. Tamaki se k němu skloní blíž a pohladí ho po tváři. Zrovna mu říká, že Doriho neposlal, ale Ruki se trochu přestává soustředit. Srdce se mu rozeběhne rychleji a přísahal by, že se ho Tamaki pokusí políbit, ale to se nakonec nestane. Přijde jenom poděkování. Jedno se mu muselo nechat. V tom klubu se v tom pěkně naučil chodit a mělo to efekt. Když mu Tamaki řekne, že jednou chodil s více lidmi najednou, podívá se na něj trochu vyděšeně a rovnou ho očima varuje, aby tohle ani nezkoušel. Byly věci, které Ruki nesnesl a jednou z nich bylo dělení. To byl důvod jeho rozchodu s Kouem. Ano, byly to volné vztahy, ale to neznamenalo, že v nich mohl být někdo další. Proč on musí vždycky potkat někoho, kdo je takhle hrozně free? Netváří se moc přesvědčeně, když mu Tamaki řekne, že vlastně nezná okolnosti dohody mezi Dorim a tím gangem. Nelíbilo se mu to, nevěřil, že v tom nic nemůže být a divil se, že to Tamakimu bylo tak nějak jedno, ale jeho klub to nebyl. +Jenže by to mohl být tvůj Tamaki a ten říkal, že kus té věci vlastní!+ Dojde mu to vlastně až teď. Že klub patřil Dorimu, to přijal tak nějak automaticky, ale že patří i Tamakimu...
"Tvářil ses jako zaměstnanec!" Vyjede po něm a plácne ho dlaní do ramene. Snažil se silou, ale asi to ani nebylo cítit.
"Ty podvodníku!" Udělá to ještě jednou.
"Kde jsi na to vzal, ve tvém věku, hn? Není to nějaký divný? A vůbec…" Zvedne bradičku nahoru, ale v očích je mu vidět, že je mu ta představa vlastně sympatická. Reakce přišla trochu se zpožděním, ale je unavený a navíc tady řešili důležitější věci! Dori byl divný, ale očividně šikovný a asi i trochu vzdělaný. Dori, Dori… ještě vlastně pořádně neslyšel nic o Tamakiho zásluhách. Trochu nakrčí čelo, ale ještě neví, proč to tak je. Má ho Tamaki tolik rád a sám sebe upozaďuje nebo je v tom jen proto, že jsou kamarádi? Jak to je? Nepřijde mu to jako vhodné téma k rozebírání právě teď. +Ty, že by ses podceňoval?+ Něco v tom ale bylo.
"To je všechno hezké, ale to, co dělám já, si doma na zeď nepověsí…" Prohodí. Přesto ho chce Dori sponzorovat. Nakonec dojde i na Rukiho věk a ten Tamakiho pohled mu samozřejmě neujde. Překvapil ho. Otázkou je, jestli ho tím bude taky vzrušovat. Někteří to tak měli. Teď vypadá zaskočeně pro změnu on, když mu Tamaki řekne Ne, nechci. Emoce uvnitř nastoupí nečekaně rychle. Najednou ho píchne něco studeného, nevysvětlitelného. Vždyť se sám celý týden neozval a najednou… +Strach z odmítnutí kvůli stáří nebo strach z odmítnutí jím?+ Musí se zeptat sám sebe. Asi obojí. Jenže Tamaki pokračuje a jeho slova jsou opět tak pěkná, jako uměla být i jindy.
"Jaká nemoc, prosím tě…" Zamračí se a podívá se stranou.
"Takhle vůbec nepřemýšlej…" Nelíbí se mu nad podobnými věcmi přemýšlet. Našpulí pusu. Ještě ani nezačali a on už řeší, jak se budou rozcházet.
"Proč ne, když to nevíme? Můžu to brát z té druhé stránky, co když to nemá cenu?" Někdy byl prostě hrozný paličák.
"Máš mi být oddaný, ne řešit, že to třeba nevyjde." Tamaki po něm vrhne roztomilým pohledem, ale s Rukim to ani nehne. Jenom přivře oči. Za to s ním hne něco dočista jiného. Tamaki mu totiž zrovna bere kávu a říká něco o přitažlivosti. Ruki chvíli vypadá zmateně a sleduje ji pohledem a pak ho Tamaki prostě políbí a způsobí mu závrať. Tohle nebylo fér! Ruki není schopný vzdorovat, spíš povolí až moc snadno a když ho Tamaki po chvíli pustí, nedovede se rychle zase soustředit. Vypadá asi trochu legračně, ale nejde to ovládnout.
"To snad není pravda." Vydechne jenom, aby dostál své povaze a sáhne po kávě, ale trochu se červená. Ano, i ve svém věku.
Tamaki
Tamaki se zamyslí, když se ho Ru zeptá, co by Dori dělal, kdyby Kou neplnil, co má."Ale no tak, není to ďábel." Zatváří se pobaveně.
"Navíc personální věci jsem vždycky řešil spíš já." Prozradí mu pár věcí navíc.
"Když by si nedal říct, prostě bych ho vyhodil. Zatím jsem to ale nikdy dělat nemusel." Pokrčí rameny. Podle něj se dalo víceméně s každým domluvit. Tedy s každým koho najal. Dori mu říkal, že má šestý smysl na výběr lidí. Tamaki sám tomu s radostí věřil. Samozřejmě si všimne, jak se tváří když zmíní víc lidí ve vztahu.
"Neboj, o tebe se vážně dělit nehodlám a momentálně se chci nechat rozmazlovat jen od tebe." Je to kompliment a všechno z toho myslí vážně, jen vtipkuje ohledně toho, kdo koho bude rozmazlovat. Nebyl by tu, kdyby to byl vztah podobný těm, které měl předtím. Na nikoho nečekal, bylo to jednoduché, buď se mnou chceš být nebo ne. Uvědomuje si však, že když se mu Ru neozval, vážně ho chtěl najít. Trochu se zarazí, když ho Ru sprdne, za to, že mu hned neřekl, kdo je.
"Promiň. Není v tom nic osobního, ale my se snažíme držet stranou. Žádné rozhovory, žádná jména, prostě nepotřebujeme, aby všichni věděli, kdo za tím stojí. Máme rádi svoje soukromí." Zkouší mu to vysvětlit. Bylo jednodušší předstírat, že jej jen zaměstnanec a ti, co pro ně pracovali, měli podepsané jisté dodatky. Mírně se pousměje a pokrčí zlehka rameny.
"Mám rád zábavu a Dori měl vždycky peníze. Ano, půjčili jsme si od jeho rodiny, ale ty peníze mají dávno zpátky. Dori je ten přes čísla, stačilo dobře investovat. Já zařídil, že máme takové zaměstnance a koncept, který pořád táhne lidi." Malinko mu osvětlí, jak je to celé zařízené.
"Ru-chan, znám Doriho vážně dlouho a taky vím o všem, co se uvnitř něj skrývá. Naštvat ho nechceš a zároveň mu věřím. Někdy ti to celé povím." Slíbí mu, je to celé na dlouhé povídaní a teď do detailů zabíhat nechce.
"Něco umíš a jsi v tom nejlepší. Věř tomu, jinak by za tebou nešel, ale přiznám se, že nevím, co má v plánu. Jedno ale vím jistě, neublíží ti a nebudeš toho litovat. Ví totiž, že mi na tobě záleží. Až moc záleží." Ne, Dori by tohle Tamakimu nikdy neudělal, to prostě ví. Vždycky se budou chránit navzájem.
"To můžeš. Stejně jako ten věk. Co když jsem na tebe moc mladý? Bude tě to bavit?" Přebere si to celé po svém.
"Vždycky je tam hromada ale, které buď zkusíš chvíli neřešit nebo do kvůli nim odpískáš." Byl sice nad věcí, ale taky byl realista.
"Pro mě je nejdůležitější, že bych nikde nebyl radši, než s tebou. Víc nepotřebuju. A ano po prvním rande." Věnuje mu svůj nejlepší úsměv, který jen dokáže. Ne hraný, ale naprosto upřímný. Pak přijde polibek, který ho na chvíli odešel někam mimo tento svět a Ru vypadá, že ho to taky hodně zasáhlo. Už jen to , jak se červená.
"Promiň, musím to říct. Jsi hrozně roztomilý a můžeš po mě klidně řvát. Teď už tě utéct nenechám, přísahám." Stejně mu ten slib dá. Pak mu přehodí ruku přes ramena a přitáhne si ho víc k sobě, aby se o něj mohl opřít.
"Jediné, co bych teď rád, je ujištění, že ti to není jedno." Šeptá mu v podstatě do vlasů.
"Budu se pak celou dobu snažit, tě přesvědčit, že jsi neudělal chybu." Konečky prstů si pohrává s jeho prameny a pak do nich na chvíli přitiskne své rty a nechá víčka klesnout.
"Chtěl bych tě vzít k sobě domů. Vím, že jsi unavený, nechám tě spát, jen se chci ráno probudit vedle tebe." Když nechá víčka klesnout, má to před očima a stejně ví, že realita bude daleko lepší.
"Víš, brzo ráno vstát, přinést ti snídani, kávu, cokoliv budeš chtít. Nikdy jsem podobné věci nezkoušel, a teď bych rád." Nakonec tomu neodolá, trochu se poposune, aby mu mohl znovu pozvednout bradu.
"Už víš, proč jsem mu musel pořádně poděkovat. Nebýt jeho propásl bych svůj životní šanci." Tak to cítí a vnímá. Pak už ho skutečně znovu políbí. Zatím jen velmi pomalu a zkoumavě, nikam nespěchá a zároveň je cítit, jak moc po dalších prolnutích touží.
Ruki
"Každý ho zatím vždycky vyhodil." Prohodí Ruki, aby Tamaki maličko pochopil, jak se věci s Kouem mají, ale pak už mu Tamaki slibuje, že se o něj s nikým dělit nebude a když dojde na to rozmazlování, musí se na něj podívat. Jistě, asi se to čeká, vzhledem k rozdělení jejich věku, ale Ruki chtěl být taky často medvídkem. +To se ještě uvidí.+ Řekne mu v duchu trochu potměšile, ale Tamakiho další slova ho popíchnou. "Tak vy máte rádi soukromí… To jsem rád, že ostatním oplácíte stejnou mincí a lezete za nimi přímo do práce, kde jim vyhrožujete a snažíte se je všelijak zastrašit." Založí si ruce na prsou a pořádně se zamračí. Tohle sice neudělal Tamaki, ale udělal to Dori. Původně neměl v plánu Tamakimu detailně popisovat, jak se k němu Dori zpočátku choval, ale někdy všechno vyklopil, když ho někdo takhle popíchl a uvědomil si to až potom. To bylo taky zdrojem jeho občasných problémů v práci, kdy důležitým lidem od plic řekl věci, které rozhodně neměl. Ještě že konkurence v jeho oboru nebyla veliká, jinak by měl v životě velký problém. Pak si ale poslechne, jak přesně klub funguje, tedy kdo v něm co dělá a dává to smysl. Podle toho, jak je stihl za tu chvilku poznat, to sedělo přesně. Tomuhle Dorimu by asi mohl věřit a zároveň ho intuice varuje, že by to mohla být velká chyba. Odmítá někomu patřit a tady to tím trochu zavání, i když mu slibují něco jiného. Je to taková pěkná klícka, ne že ne. Lákavá a lesklá, ale co všechno za to? Tamaki by tu vedle něj nemusel být věčně a kdyby od sebe odešli, co bude pak? Maličko zjihne, když mu Tamaki řekne, jak moc mu na něm záleží. Podívá se na něj, když ho Tamaki znovu ujišťuje o tom, jak vážně to s ním myslí a pak ho na oko plácne, když se na něj tak zazubí. Používá ten úsměv jako zbraň, to je mu jasné a bohužel to funguje. Ten polibek je toho důkazem a když se od sebe zase oddálí a Tamaki mu řekne, že je roztomilý, vlastně to Ruki vůbec neslyší poprvé. To proto ho to nenamíchne. Už je takový, nikdy nebude nijak zvlášť mužný, jakkoliv to dřív chtěl změnit. Nemělo smysl s tím bojovat. Nechá se jím přivinout do náruče a klidně se o něj opře. Zívne si a cítí, jak na něj znovu doráží únava.
"Není mi to jedno." Řekne mu tentokrát hned, bez otálení. Tomu už ho vystavoval dost dlouho a i když uměl být jindy tajemný jako hrad v Karpatech, tohle byly chvíle, kdy si uměl vážit toho, jak s ním Tamaki od začátku jedná. Mohl mu toho hodně vyčíst a neudělal to a Ruki to vážně chce zkusit. Po Kouovi to vypadá jako balzám na dušičku. Pořád se trochu bojí, kde je ten háček. Nějaký jistě přijde, ale s ním to taky nebylo jednoduché, to si uvědomoval. Přijde zajímavá nabídka a Ruki si uvědomí, že mu to vůbec nepřekáží.
"Myslel jsem na to už v autě." Přizná se mu. Tamaki měl vyhráno ještě dřív, než si spolu tady promluvili. Teď už mu to může říct. Ruki nebyl stydlivý andílek, dovedl mít pořádné rohy a to i v posteli, ale všechno Tamaki nemusí vědět hned.
"Ty by jsi kvůli mně vstával?" Znovu si zívne. Ví, že až k němu přijdou, doopravdy hned usne, ale pak přijde ráno a bude to první den jejich nového vztahu. Bude takový, jaký si ho udělají. Zní to velmi osudově. Zajímalo by ho, jestli Tamaki přemýšlí podobně nebo ho tohle vůbec nenapadá? Podívá se mu do očí, když si Tamaki znovu pozvedne jeho hlavu. Ruki byl spáč a chápal by, kdyby Tamaki kvůli něčemu podobnému rozhodně nevstával, ale tohle bylo hezké.
"Je mi s tebou dobře." Ubezpečí ho, než mu Tamaki řekne, že ho vnímá jako svou životní šanci a tím dostane i odpověď na své myšlenky. Ještě se stihne zatvářit udiveně, než ho Tamaki znovu políbí a on nechá víčka klesnout a polibky mu zvolna oplácí.
Žádné komentáře:
Okomentovat