Hromadné - Co řekne táta, že se tahám s někým jeho věku? - část 1.

(sídlo)

Yusuke

Yusukeho dům se postupně plnil novými tvářemi. Pro něj to byla velmi příjemná změna. Obecně si užíval nové tváře a taky trochu nové osudy, které se s nimi pojily. Kaoru jim tu dělal pivního psychologa všem, protože se u něj dveře netrhly a ostatní ani netušili, že přesně takovou práci dělá někdo o kousek dál, i když se měl zaměřit na konkrétní osobu. Jenže Hyde to zase tolik neodlišoval a bral to celé od podlahy, takže pokud za ním někdo přišel, nebo se dali do řeči, snažil se pomoci i ostatním. Yusuke přesně netušil, co všechno se v jeho domě děje a je jen těžko odhadnout, co by řekl na to, že Dori má dvojitou terapii. Některých věcí si ale stačil všimnout. Třeba toho, jak si Toshiya hlídá Senu a nepouští ho vůbec nikam. Ani se nenamáhal to skrývat. Yusukeho to spíš pobavilo, než by mu to přidělalo vrásky. Pořád měl Senu tak trochu pojištěného smlouvou a podle něj samotného, by se jejich růžovému pokladu nikam jen tak nechtělo. Přece jenom už se orientoval víc než dobře a byl pro něj velmi důležitou osobou, která opravdu organizovala úplně všechno. Rád by s ním později mluvil, možná by si mohli pár věcí vyříkat a doufá, že se k tomu jednou dopracují. Za sebou už měl i rozhovor s Hirotem. Byl to velmi příjemný mladík, jehož plány a představy ho vyloženě nadchnuly. Domluvili se na tom, co by Yusuke opravdu nechtěl, ale pak už nechal Hirotovi volnou ruku. Obecně ho hrozně fascinovaly jeho projekty, které mu předložil. Někteří by mohli namítnout, že mu dává příliš možností, podle Yusukeho se to většinou vyplatilo. Zatím potkal jen málo lidí, kterým by dal důvěru a oni, to pokazili. Asi měl vážně odhad. Co se mu však rozhodně nedařilo, bylo držet se dál od Nijira. Ten se tu samozřejmě objevoval víc než často a i když spolu už mluvil a neobešlo se to bez jistých poznámek, pro něj to bylo vyloženě mučení. A ne nešlo o to, že by ho nesnášel. Od události v tehdy ještě provizorní tělocvičně, ho měl pořád v hlavě, i když se tomu dostatečně bránil. Dodělal dojo, doplnil to o příjemnou atmosféru a vnitřní jezírko, aby dokreslil celý dojem a udělal z toho vhodně místo i na meditaci. Vybavil pokoj pro hosty v přízemí, odkud byl vstup do zahrady a ano, byl pro něj. V duchu si sám několikrát vynadal, že dělá věci úplně zbytečně a nakonec to dopadlo tak, že začal stavět stáje. Samozřejmě se několikrát pohádal sám se sebou, že už to opravdu přehání a pak se zase tvářil, že má všechno pod dokonalou kontrolou. Vážně by potřeboval psychologa spíš on sám. A možná si za Hydem skočí hned, protože tu Nijiro má strávit víkend. Shodou okolností má přijet za pár minut a Yusuke toho chce využít. Nezafinancoval totiž jen stáje, ale taky pořídil i něco navíc. Neví proč si vlastně myslí, že to Nijirovi udělá radost, ale stejně to udělal. Dům vypadá prázdný. Kluci jsou pryč, Daichi je u něj ve firmě, Tomohisa řeší své věci. Toshiya je pryč se Senou a Kaoru…naposledy ho viděl v dílně. Hyde a Hiroto mají své volno. Dneska je prostě dost nenáročný dne pro všechny. Yusuke stojí u okna své pracovny a pozoruje menší nádvoří. Jako první dorazí velký přepravník na koně. Hned za ním dorazí i Nijiro. Vlastně to načasování bylo víc, než ideální. Je čas, postavit se tomu čelem a otestovat, jak zlé to je.

"Ahoj, musím říct, že jsi přijel akorát." Pozdraví ho, když k němu kráčí. Na sobě vlastně dost obyčejné triko a volnější kalhoty. Žádný oblek ani nic podobného. 

"Možná mi dokonce řekneš, jestli jsem koupil dobře." Pozvedne nepatrně koutek, jeho oči jsou pořád trochu obezřetné a je vidět, že se snaží předem odhadnout, co přijde.

"Toshiya je ještě mimo dům. Nejspíš to ještě nějakou dobu potrvá." Oznámí mu, že jeho kamarád tu není. +Pokud pak vůbec z pokoje vyleze.+ Dodá si pobaveně v duchu. Yusuke se vydá k přepravníku a bez obtíží otevře zadní dveře, aby odhalil svůj menší nákup. 

"Co na něj říkáš?" Zeptá se ho, ještě mu neřekne, že je jeho, jen chce vidět, jestli to má smysl nebo ne.

Nijiro

Naprosto nikdo, ani Toshiya sám ne, by na Nijirovi nic nepoznal. Byl skvělý herec, jeho netečný výraz na jeho obličeji kraloval stejně jako kdykoliv jindy a svým chováním nedal najevo žádnou změnu, ale Nijiro snad nikdy nepamatoval, že by se s Toshiyou tolik otočil svět. Jistě, neznali se zrovna od plenek, ale znali se dost dlouho na to, aby pochopil, že je to se Senou vážnější, než si Toshiya sám uvědomoval. Byli spolu každou volnou chvilku, i když jich moc nebylo a i když se Nijiro necítil nijak upozaděný a pořád spolu s Toshiyou byli i pracovali hodně, najednou byli tak nějak tři. Sena z toho byl hodně nervózní, bylo znát, že si s Nijirovou povahou neumí poradit a i když se k němu Nijiro choval normálně, Sena se mu nedovedl dostat pod kůži a tak po sobě pořád opatrně pokukovali a navzájem si uhýbali, aby se o Toshiyu ještě nepohádali. Toshiya si jejich společné bydlení ve městě nerozmyslel. Nevyšachoval Nijira ze svých plánů, protože teď někoho měl a tím se ukázalo, jak dobrým přítelem doopravdy je, ale Nijiro věděl i bez Toshiyových slov, že bydlet budou ve třech. Bylo to zvláštní a zároveň to chápal. Jestli se Toshiya zamiloval, pochopitelně chtěl být se svou láskou pod jednou střechou a ne se s ním navštěvovat o víkendu. Nijiro si ještě nerozmyslel, jak se kvůli tomu vlastně cítí a tak prostě nedal najevo nic. Chodil sem jako jindy, bavil se s Toshiyou jako jindy, trávil s ním čas jako jindy a když byl u toho Sena, byl k němu zdvořilý. Hotovo. Bylo skoro legrační, jak moc se otočily všechny Toshiyovy plány, všechny jeho výhrůžky a snahy dostat Senu pryč. Opravdu lusknutím prstů. Nijiro si všímal taky změn v domě a když tady začaly růst stáje, zvedal nad tím obočí hodně vysoko. Skoro by to vypadalo, že je to kvůli němu, aby měl kde parkovat svého koně. Nijiro sem totiž zarytě jezdil na něm a ne v autě nebo jinak. Jenže Toshiya taky uměl jezdit a možná že i všichni ostatní. Možná ty stáje stavěli prostě jenom pro sebe. Od toho dne v doju se s baronem zase tolik neviděl, Yusuke se mu ani nepokoušel psát nebo tak něco, ale kdyby Nijiro věděl, jak moc s ním cloumá a jak moc ho vyvádí z míry už jenom tím, že existuje, možná by se tomu i od srdce zasmál. A možná by to ani nebylo jedovaté. Připadalo by mu to spíš roztomilé… Jenže on to netušil. Dneska byli s Toshiyou domluvení zase na jednom večeru ve třech, ale Nijiro přijel dřív. Nevěděl, že se Toshiya zpozdí tolik, ale počítal s tím, že tady bude nějakou dobu bez něho. Měl tady svůj pokoj, poznával lidi z domu a měl v plánu stavit se u Kaoru. Už si potřásl rukou i s Hitomi a slyšel, že dorazil i její bratr. Toho ještě neviděl. Bylo tady ale podivně ticho a prázdno. Jako kdyby nikdo nebyl v domě. Ani Tomohisa nebo Dori nebo snad Daichi. Bylo to divné, ale ještě s tím klukem moc nemluvil. Za to dobře věděl, že to je takový nejlepší Senův kamarád. Kdyby spolu chodili, byli by parádní čtyřka. Jenže spolu nechodí. Dneska je to poprvé, co sem nepřijel koňmo. Už když se blíží, vidí barona a bezpečně pozná taky koňský přepravník. Asi si doopravdy zařizují stáje. Dostane se k němu docela tiše, protože světě div se, Nijiro je tu dneska na kole. Jakkoliv líně vypadal, uměl být nakonec docela mrštný a sem tam má kolo rád prostě každý kluk. Zdejší hory jsou na nebezpečné sjezdy jako dělané a jeho to sem tam popadne. Málo, ale někdy ano. Zastaví se kousek od barona, sundá si helmu a podívá se na Koňský zadek v přepravníku. 

"Ten nešťastník tam vážně je." Pronese místo pozdravu. 

"Já vím." Řekne na tu Toshiyovu absenci a sleduje, jak koně vyvádí ven. Zmateně se rozhlíží a přešlapuje. Ještě neví, že je to jeho nový domov. Takže nebyl jejich už před tím. 

"Je krásný, dobře stavěný." Prohodí. Nijiro nebyl žádný velký chovatel, ale něco málo už poznal. Na chvíli si pomyslí, že když Yusuke toho koně takhle drží, dost mu to sekne, ale je to jenom letmá myšlenka, kterou hned zaplaší. 

"Je na tebe trochu poplašený." Dodá. Koník byl plnokrevný, tmavý, očividně bude skvěle běhat nebo skákat, ale byl maličko bojánek. Velké srdce asi ukáže později až si na někoho zvykne. 

"Myslel jsem, že krotíš plamennější kousky." Podívá se baronovi přímo do očí. Nahrál mu a ví to, ale nebojí se toho.

Yusuke

Yusuke už si dokáže celkem dobře přiznat, že je nervózní. Může za to hlavě fakt, že budou s Nijirem mluvit. Záleží mu na tom, to si taky dokáže přiznat a navíc se v jeho domě děje hromada věcí, které nedokáže ovlivnit. Vždycky se snažil, aby se jeho synové měli co nejlépe a příliš se jich netýkali rodinné tahanice. To proto se kdysi upsal, aby právě teď měli volnou ruku úplně ve všem. Teď však pozoruje věci, které by to celé mohlo ohrozit. Jenže je nenechá, aby dopadli stejně, nebudou žít jako on, to nebyl život. Jistě, sám moc dobře věděl, co je potřeba a jak se k tomu postavit, aby šlo všechno hladce, ale byly dny, kdy to dohánělo i jeho, i když o tom nikdo nic nevěděl a tak to bylo dobře. Od chvíle, kdy se potkal s Nijirem se u něj něco změnilo. Najednou má pocit, že by mu vážně chybět mohlo. Je to zvláštní, že to přišli právě teď, ale chce zjistit, proč to tak je a proč má potřebu dělat všechno, co mu na očích uvidí. Podívá se na Nijira, který se blíží k němu a na kole.

"Vidím, že máš různorodé dopravní prostředky." Okomentuje ho s pozvednutými koutky. Sám kolo vlastnil, ale bylo spíš na sjezd, než na běžné jezdění. Jak v tom byl adrenalin a možnost se zabít, rozhodně to chtěl vyzkoušet anebo to pravidelně praktikoval. 

"Je." Kývne hlavou a je znát, že je hrdý na to, jaké zvíře se mu podařilo sehnat. Nebylo to lehké hledání a samozřejmě našel několik zkušených lidí, kteří mu jeho výběr posvětili. Sám by se do toho nepouštěl, protože ví, že sem jeho znalosti nesahají. Teď už je na tom o něco lépe, ale ještě ho to bude stát čas, aby se v tom taky začal orientovat. Možná si občas i něco vsadí. Podívá se na hřebce, kterého z dopravníku dostal a pohladí ho po krku. Je vážně nádherný, to dokáže ocenit i on, i když tomu zase tolik nerozumí. Pravdou je, že povaha tohoto hřebce mu zrovna neimponuje. 

"Přiznávám, že jsem si při jeho koupi nechal poradit." Nemá problém to říct nahlas. Pak pomalu stočí černočerný pohled na Nijira a na jeho poslední poznámku...Musí se krátce zasmát. 

"V tom máš naprostou pravdu." Ujistí ho, aniž by od něj odvrátil pohled. Nakloní hlavu trochu na stranu, aniž by zvíře přestal hladit.

"A to je hlavní důvod, proč jsem chtěl, aby ses tu objevoval, co nejméně." Nijiro není pitomý, jistě mu dojde, co přesně tím myslí. Totiž to, že se ho svým chováním schválně snažil odehnat. Jenže to nezabralo. 

"Bude potřebovat někoho klidného, kdo se zároveň nebojí." Okomentuje koně a vlastně i sám sebe. Nijiro se nenechá ničím rozhodit a možná ani tím, že občas nemá náladu. Vrátí mu to i s úroky. 

"Ten kůň není pro mě." Natáhne k Nijirovi ruku i s vodítkem. 

"Mám vybraných několik možností i pro sebe, ale vlastně bych byl rád, kdybys to byl ty, kdo mi pomůže vybrat." Obočí mu vystoupí malinko nahoru.

"Chceš vidět stáje a zbytek? Přišlo i nové vybavení." Nabídne mu, aby se na ono místo šli podívat. Samozřejmě je většina kupovaná pro něj. Yusuke začal uvažovat o tom, že by se k tomu taky nachomýtl, ostatně prostory a možnosti už má. Počká, jestli odloží kolo i helmu, aby mu mohl hřebce předat. Vypadá to, že se dokonce malinko uklidnil, tedy v rámci toho, v jakém rozpoložení přijel. 

"Co kdybys dnešní den strávil se mnou a ne s Toshiyou?" Nabídne mu rovnou bez zbytečných vytáček. 

"Už se nebudu pokoušet tě dostat z domu, ani vyvádět z míry." Neodpustí si menší popíchnutí, ale myslí to upřímně. Dnes má skutečně volno a je to jen z jediného důvodu. 

"Myslím, že můj syn jeden den bez tebe přežije." Nepochybuje o tom, že si Totchi správnou zábavu najde. 

"Za to, jestli dáš košem ty mě, nejsem si jistý, jestli bych to taky zvládl." V očích se mu zablýskne. "Není špatná doba na to, si napravit reputaci. Otázkou je, jestli mi to dovolíš?" Ano, ptá se ho na souhlas, odmítnutí nikdy nenesl moc dobře, možná proto, že se mu příliš často nestávalo a doufá, že s tím dnes nebude začínat.

Nijiro

Nijiro se podívá na kolo vedle sebe a pousměje se. 

"Kolo má asi každý, ne?" Prohodí. Dneska už v podstatě ano, pokud člověk počítal běžnou střední třídu. To jeho samozřejmě nebylo levné, ale zároveň to není nic extra. Jeho rodina má peníze, ale ne takové jako rodina Yusukeho. Pokývá hlavou, když mu Yusuke řekne, že si s koupí koně nechal poradit. Oči má při tom ještě pořád na zvířeti. 

"Jasně. Koupit koně není jenom tak. Pokud to s ním člověk myslí vážně a nemá to jenom jako takovou občasnou zábavu." Prohodí a odloží kolo i helmu na zem ke své noze, protože jeho dlaně by už zase rády vklouzly do kapes kalhot. Jsou tam prostě zvyklé. Tváří se nevinně jako vždycky, když pronese svou poslední poznámku a když se potká s baronovým pohledem, dokonce se trochu usměje, ale je v tom taky dost velká dávka provokace. Zvedne obočí nahoru, když mu baron řekne, že to je přesně ten důvod, proč sem Nijiro neměl chodit. Což samozřejmě neustále porušoval. 

"Nejdřív kvůli mně stavíš nové dojo a pak mi sem zakážeš přístup, to nedává smysl." Řekne mu pořád stejně klidně, ale už moc dobře ví, o co tady jde. Smysl to dávalo dokonalý. A Toshiya byl se Senou… Všichni okolo najednou s někým byli… Ne, Nijiro nikdy k životu nikoho nepotřeboval a nechytal ho žádný pocit, že mu ujíždí vlak, jenom ho to přimělo trochu přemýšlet. Znovu se podívá na koně, když Yusuke v podstatě popíše jeho přední vlastnosti a neřekne na to nic. Už by měl chápat, kam tím míří, ale jeho mysl si to ještě nechce tak docela připustit. Jasně, na koni tady nejvíc jezdil právě Nijiro. Yusuke to nakonec zpečetí svými slovy a taky tím, že mu podá vodítko. Nijiro trochu nejistě natáhne ruku a vezme si ho a v ten okamžik kůň otočí hlavu a podívá se velkým tmavým okem do jeho tváře. Nijiro by od barona neměl nic přijímat, rozhodně ne, pokud mu nechce dělat milence, jenže to zvíře je nádherné, je tady kvůli němu a… 

"Přece vám ho nenechám napospas, takové ledové srdce nemám dokonce ani já…" Řekne, ale zní to o něco tišeji. Někdy byl stejný nebo možná horší než Toshiya. Obyčejné děkuju se někdy tváří, že vám vezme život a tak je velmi těžké ho říct. Yusuke mu prozradí, že by taky rád víc jezdil a Nijira musí nutně napadnout, jestli je tohle taky jenom kvůli němu a pro něho? Určitě ano, když do teď tu potřebu neměl. 

"Dobře." Řekne trochu váhavě, zatímco do něj kůň žďuchá nozdrami. Musí se už doopravdy trochu zasmát a na chvíli sklonit tvář a zakrýt ústa dlaní, když mu Yusuke tak natěšeně oznámí, že se tu blýskají nové stáje a všechno vybavení v nich. 

"Já jsem nikdy neřekl, že jezdectví je moje nejoblíbenější věc na světě." Řekne a dál ho trápí, ale jeho pohled už trochu hřeje. Zvážní, když mu Yusuke nabídne, aby dneska na Toshiyu nečekal. Neměli pracovat a ví, že Toshiyovi to od teď už nikdy vadit nebude, ale stejně… souhlas je jasné svolení. 

"Prosím tě… když ti dám košem, zase mi podrazíš nohy a nebudeš k tomu potřebovat ani žíněnku…" Připomene mu jistou událost. Vůbec se mu to nelíbilo, to mu tedy nezapomene! Yusuke si toho je moc dobře vědom a chce si napravovat reputaci. Nijiro se ho nebojí, o tom to není, jenom si prostě pořád není jistý. 

"Nevím…" Zavrtí hlavou a zvedne ruku, aby mu vodítko zase vrátil. 

"Opravdu nevím…" Teď je upřímný pro změnu on. 

"Co řekne táta, že se tahám s někým jeho věku?" Říká nepříjemnosti, ale ona je to vlastně pravda, není to jenom popichování. Přesto ruku zase svěsí a je vidět, že tu nejistotu si nevymýšlí. +Není to souhlas se sňatkem.+ Pomyslí si a ani netuší, že jiný den někdo jiný chtěl přesný opak. Sena už si svou svatbu v podstatě zařizoval. Byl asi mnohem chytřejší a to byl prý Nijiro nebezpečně bystrý. Poškrábe se v divokých vlasech. 

"Podíváme se…" Připomene mu ty stáje a teď je to jeho nový kůň, kdo se zasekne a nechce jít. Nijiro si povzdechne. Ani se nemusí dívat na výraz Yusukeho, kterému hrozí odmítnutí a vypadá to, že z toho bude mít infarkt.

Yusuke

Yusuke přikývne a krátce se pobaveně ušklíbne.

"To nejspíš ano, ale poslední dobou jsem nikoho na kole neviděl." Myslí tím samozřejmě společnost, v jaké se pohybuje.

"Taky se rád projedu. Z kopce dolů většinou." Nepokračuje dál, Nijirovi bude asi jasné, že to většinou spíš vypadá, že se snaží zabít. Ono to možná taky souvisí s tím, že neměl moc důvodů se o sebe bát. Kluci byli zaopatření a a na něj doma nikdo nečekal a ani mu na nikom nezáleželo. 

"Máš pravdu, není to jen tak. Pořád je to zvíře, o které by se člověk měl řádně starat." Ono zase tolik nezáleží na tom, kolik stálo. Je pravdou, že koupil nádherné zvíře, které stálo tolik, co nové auto. Prostě proto, že mu na tom opravdu záleží a Nijiro jeho potenciál může dál rozvíjet. Vždycky šlo i o možnosti. Yusuke nakloní hlavu mírně na stranu a věnuje Nijiro pohled, vážně to nedává vůbec žádný smysl? Niji není pitomý, nepochybuje o tom, že mu došlo, o čem to celé je. 

"Vlastně už mi dlouho nedávalo nic větší smysl, než právě tohle." Ujistí ho bez váhání o tom, že to myslíš skutečně vážně. Otázkou je, jestli mu Niji dá příležitost a pak taky na tom, jestli přistoupí na jisté podmínky. Jsou věci, které nejdou jen tak obejít a bude s tím muset vyjít na světlo, co nejdřív. Nechce mu lhát. Sleduje oba a snaží se předem odhadnout, co se bude dít, až si Niji převezme vodítko. Kůň mu přijde o poznání klidnější. Možná že z Yusukeho cítil něco odlišnějšího, proto se ho bál. Nahlas to zatím neokomentuje, protože tomu sám příliš nerozumí, ale myslí si to dál. Vybral skvěle.

"V to jsem přesně doufal. Jednou by ze mě umřel strachy, jak to tak pozoruju. Zachráníš mu život, když si ho necháš." Otočí ta slova proti němu a samozřejmě už tak úplně nemluví o koni. Není si úplně jistý, že Niji povoluje, ale možná skutečně ano. Ten úsměv byl opravdu kouzelný. 

"To jsi neřekl, ale nebylo to jednou, co jsi přijel na koni. Už jen proto, že by tu měl mít bezpečné a vybavené místo." Nemůže se na něj přestat dívat, když se tak směje. 

"Sluší ti to. Opravdu ano." Okomentuje, že si všiml změny v jeho očích. Skloní na chvíli hlavu a odívá se do země. Přemýšlí, co mu na ten podraz odpovědět. 

"Ne, Niji-chan. Už žádné podrazy." Znovu pohled zvedne a v jeho očích jsou naprosto upřímné. 

"Dělal jsem věci tak, jak jsem byl zvyklý už dlouhá léta. Nenapadlo by mě, že to může být celé jinak. Odháním od sebe lidi, už jen proto, že by mi na nich někdy v budoucnu mohlo záležet." Část mu vysvětlí a očividně s tím nemá problém. Musí, jinak se nikam nedostanou.

"To však nikdy neznamenalo, že se o ně nestarám." Vždycky zařídil, aby se jim dařilo dobře, i když o tom často ani nevěděli. Jenže s ním to prostě neumí, nechce. Povzdechne si, když dojde na jeho tátu a jen krátce přikývne, zatím však mlčí. Je pořád stejně nervózní, protože souhlas nepřichází. Vykročí ke stájím, a když se ohlédne, neví, jestli se má smát, nebo na něj jde vztek.

"To mi děláte oba schválně hm?" Protočí nad tím očima v sloup. Samozřejmě, že dělají. S tím koněm se zná sotva pět minut a už se proti němu spolčili. Prohrábne si dlaní vlasy a zkusí je oba gestem popohnat. Buď ať jdou nebo ať mluví, tohle jinak nepřežije.

"Ale abych ti odpověděl." Vrátí se k tématu.

"Tvůj otec se to nedozví." Podívá se na něj dostatečně vážně.

"Nesmí, ne do doby, než přijdu na to, jak jisté věci obejít." Odmlčí se na chvíli.

"Má to důvod, proč jsem sám. Můžeš toho třeba využít. Víš, každý máme své zkušební doby." Nabídne mu možnou alternativu, jak se na to celé dívat.

"Ale přiznávám, že ti nemůžu v tomto ohledu nic slíbit. Kluci by mohli přijít úplně o všechno. Rozhodně o tu část, která jim náleží dědickým právem." Rozhodí rukama mírně od těla. Jeho nervozita opravdu stoupá.

"Je to daň za to, že jsem se nikdy nemusel ženit a přesto je mám a taky za to, že oni si budou moct žít po svém. Na ně už se díky tomu žádná pravidla nevztahují." Prozradí mu úplně všechno. Teď je to opravdu jako by dal hlavu na špalek a Niji mohl kdykoliv setnout. 

"Když ses objevil, začal jsem přemýšlet nad tím, že ta cena byla možná až moc vysoká." Dojde i na to, co si díky němu uvědomil.

Nijiro, Hiroto

To Nijira vůbec nepřekvapuje. Tedy ne to, že nikoho neviděl, ale ten kopec dolů. Pak mírně rozhodí rukama. 

"Na starání si seženeš lidi, ale k čemu to je, když ho nikdo nebude mít doopravdy rád?" On ke svému koni zase takový vztah neměl, protože byl většinu času pryč někde ve městě, ale když už přijel, vybíral si jenom toho jednoho. Doma ale byli lidé, kteří na nich jezdili a starali se o ně. To všechno zařizoval Nijirův otec. Musí se na Yusukeho pořádně podívat, když mu řekne, že mu to sluší. Je hodně trpělivý, takže si poslechne velkou část toho, co mu chce Yusuke říct. Prý už žádné podrazy… pro tuto chvíli mu to věří. 

"Jistě, to je od tebe sice hezké, ale možná by ses měl někdy zeptat ostatních, co by chtěli zase oni. Můžeš se třeba rozdat a k čemu to je, když ostatní nemají možnost nic říct?" Kmitne obočím. Yusuke byl zvyklý velet, ale Nijiro nebyl zvyklý nechat si poroučet a to vůbec v ničem. Dokonce ani jako Toshiyův kamarád ne. Možná pro to si rozuměli. Všem ostatním Toshiya rozkazoval, ale spolu navázali trochu jiný druh vztahu. Možná to nikdo jiný prostě nezvládal. Nijiro uměl být hodně paličatý. Něco se mu urodilo v hlavě a za tím si šel a nenamáhal se informovat okolí. Staral se ale jenom sám o sebe, na rozdíl od barona. Musí se usmát, ale není to tak škodolibé jako jindy, když si kůň na chvíli postaví hlavu a nechce jít. Pak se ale nechá přemluvit a pokračují v cestě. Tedy do chvíle, než Yusuke řekne, že se to Nijirův otec nedozví. Zastaví se a vyhlédne zpoza koňského krku, jestli neslyšel špatně. +Takže nadále určuješ pravidla...+ Projde mu hlavou. Když začne s tím, že musí přijít na to, jak některé věci obejít, je už Nijirovi jasné, že je někde pořádný háček a cítí, jak se v něm zvedá vlna nelibosti. 

"Zkušební doby…" Zopakuje po něm a uchechtne se, ale není v tom vůbec nic veselého. A navíc mu nemůže nic slíbit, takže to obcházení nemusí být vůbec tak horké… Yusuke začne o svých synech a Nijirovi je jasné, že ať už udělal cokoliv, udělal to kvůli nim, ale to na celé věci zase tak moc nemění. 

"Takže ty předpokládáš, že si začnu s chlápkem ve věku svýho táty, s podmínkami, bez záruk ničeho, prostě jen tak, do smrti tajně, protože si uvědomil, že už ho ta samota vlastně nebaví? To ses asi zbláznil, ne?" Uchechtne se znovu. Kdyby se do něj bezhlavě zamiloval na první pohled, asi by mu to odkýval, jenže to by nesměl být Nijiro. +Já kruci nejsem nějaký Daichi, ani Sena, který si z tebe kecl na zadek, než sis to rozmyslel...+ To nemyslí zle vůči klukům, jenom to na něj nedělá dojem, není prostě ten typ. A Daichi byl zase snílek. Ani to Nijiro není. 

"Hmm… to je hezký…" Řekne mu na to, jak změnil přemýšlení jenom kvůli němu a skutečně mu tu hlavu setne. Je to jeho vlastní sebeobrana. Málem by sám sobě povolil to zkusit. Málem!!! Ještě, že se to nestalo, připadal by si jako idiot. 

"Díky za nabídku, kupní bonusy k ní poskytovat nemusíš." Vtiskne mu vodítko zpět do dlaně a jednoduše vykročí zpět ke svému kolu. Toho koníka je mu najednou hrozně líto, ale nemůže ho odtud odvést, všechno má svoje principy. 

"Jsem rád, že jsem to já, kdo ti do očí řekne, že jsi pěkný pitomec." Houkne přes rameno a pro sebe si odfrkne. Nikdy by po nikom nechtěl, aby se vzdal čehokoliv, co patří jeho dětem nebo aby je neměl na prvním místě, ale po něm zase nikdo nemůže chtít, aby dělal ocásek, co se bude někde schovávat a dělat pomyšlení někomu, kdo myslel jenom na sebe a maximálně svou rodinu a jakýkoliv jiný přírůstek do té jeho možné rodiny je vlastně póvl. Kohokoliv by si našel, každý by skončil takhle. To není žádný vztah a už vůbec ne rovnocenný, to Nijiro nikdy nedovolí.

"Já mám svoji cenu, stejně jako cokoliv, co sis kdy koupil. Není vůbec malá." Zahučí ještě jednou a to kolo málem nakopne. 

"Promiň, pomohl bys mi tohle odnést?" Ozve se mu skoro u ucha a když Nijiro zvedne hlavu od řídítek, za která chtěl kolo zvednout, najednou tam stojí kluk, na rameni má nebezpečně se kymácející a asi těžký kmínek stromu a barona si nevšiml. Hiroto by mohl vypadat i prosebněji, když něco chce, ale… Přinutí se k úsměvu. 

"Prosím?" Nijiro se zase pomalu narovná a kmitne pohledem k Yusukemu. I Hiroto se tam podívá a opře konec kmene o zem. 

"Promiňte, to nic, poradím si…" Sice neví, jak ten strom narve do země, aby stál a on ho zakopal, ale tady asi ruší špatně.