Gackta přehnaně drahé věci odjakživa přitahovaly jako vlkodlaky patníky, ale pravdou bylo, že s touhle rodinou a kamufláží všude okolo, si je nemohl zase tolik dovolit. Hyde byl prostě bohatší, než on sám a jakmile dojde mezi nimi na peníze, vždycky se to vnitřně dotkne jeho pýchy. Odfrkne si a pohodí hlavou, ale v duchu už přemýšlí, kde by ty peníze sehnal, aby to mohl zaplatit on sám. Hyde měl svoje příjmy z klubu, ale co on? Přišel si jako dobrý podnikatel, měl by se zařídit nějak podobně nebo prostě chodit s Torou hrát. Poker byl přece jeho, to by dokázal… teď, když se všechno srovnalo a oni se přestěhovali, by to nemuselo nikomu vadit. Za Tetsuyou nepůjde, tomu nemůže říct, že si potřebuje půjčit na dovolenou a na chvíli zvažuje Manu, ale pak ho napadne, že je teď velmi dobře dostupný Aqui a taky je dost bohatý. +A mladý a blbý, ten mi půjčí. Přece mu to vrátím.+ Donutit ho ke slibu, že to nikomu neřekne, bude jednoduché. Na jeho tváři se objeví vítězoslavný úsměv a stín vedle něj zavrtí hlavou. "Zmiz odsud." Sykne po něm Gackt a zachytí Hydův málem dotčený pohled.
"Ty ne." Zavrká a připomene mu, že tady nejsou sami. Jeho polovička to očividně dávno zapomněla.
"Klub plný lidí a stín mého syna je snad rozdíl." Stojí si Gackt na svém, když se Hyde chce přestat o stín starat. Nechápe, jak to může brát jako tu samou věc.
"Jak to můžeš vědět? Tak kdo to teda je?" Nedá si říct a stín nakloní hlavu k rameni, ale Gackt pochybuje, že to sám ví. Jenže pak ho Hyde popíchne, že tomu doma velí on a to už je na jeho ego prostě moc. Nutně mu musí dokázat, že to není pravda, i kdyby jim vedle postele stáli Tetsuya s Manou a dělali porotce. Stejně by je vůbec nevnímal a to jejich hodnocení by jim pak narval… no do pusy ne! Netrvá to dlouho a na jazyku ucítí opojnou chuť Hydovy krve. Společně s vůní jeho těla a s tím, jak se klínem tře o jeho vchod, má pocit, že vybuchne hned na místě, ale vždycky měl výdrž. Tohle dokáže ještě chvíli ovládat. V uších ho hladí Hydův nádherný hlas, který by mohl poslouchat celé hodiny. Napije se jenom tolik, aby se Hydovi zlehka motala hlava. Jako kdyby si oba dva k tomu všemu něco malého a zakázaného dali. Tiše sykne a zavrčí, když Hyde nevybíravě stiskne jeho pozadí a trochu víc proti němu přirazí, i když pořád ještě na prázdno. Hyde ho dráždí, vybízí se mu a on by ho chtěl trestat, ale dneska to nedokáže. Ne po tom, jak dlouho byli odloučeni a nemohli se ani dotknout. Na tohle bude čas později a on nepochybuje, že Hyde mu dá tisíc příležitostí, aby si podobné věci vyzkoušeli. Už to vážně chce udělat, když ho Hyde málem předběhne. Cítí, jak se do něj trochu zanoří, přenese váhu na obě ruce a zase vyklouzne ven. To on to tady řídí! Podívá se mu zblízka do tváře a kochá se tím, jak si Hyde už vůbec nevládne. Díky jeho krvi cítí i něco z jeho emocí, ale taky se jejich city mísí v opravdové pouto. Nebrání se tomu, i když je to trochu jako upíří svatba. Prostě se to děje a Hyde buď uteče z postele nebo spolu zůstanou už napořád. Teprve v tu chvíli do něj začne vstupovat, aby se konečně mohli spojit a jakmile se to začne dít, Gacktovo hrdlo opustí jeho hlas a modré oči zmizí za víčky, kde se protočí. To odloučení bylo tak dlouhé, že slast téměř nejde snést a on má pocit, že se obrátí v prach, ale když pomine jejich děti, už by mu to asi nevadilo. Prostě by se to stalo a oni by byli napořád spolu… +To jsou pěkně debilní myšlenky.+ Probudí se do reality jako lusknutím prstů a začne mu dávat co proto.
"Nenechám toho, dokud to neodvoláš." Řekne mu trochu udýchaně, ale on přece nepotřebuje dýchat!!
Hyde
Hyde samozřejmě ví, jak Gackta celá tahle situace štve. Totiž to, že on sám nemohl zařídit tohle všechno kolem. Zároveň ví, že to jeho ego spíš popožene, aby to nenechal jen tak spát a byl to on, kdo se o všechno postará. Proto ho s radostí dál provokuje a je si jistý, že se z toho hroutit nebude. Jinak by si podobné rýpnutí radši odpustil, ale teď toho klidně bude zneužívat, jen proto, aby viděl, co z něj dokáže vytáhnout. Jinak by se taky mohlo stát, že ho za chvíli bude nudit a to by zas nepřežil Hyde. Zarazí se, když Ga prohodí, aby zmizel a vypadá, že tohle by se Hyda dotklo ze všeho nejvíc."Tsech, taky jsem si mohl myslet, že už mě nechceš." Nenechá to jen tak být, ale v očích mu pořád jiskří. Protočí očima, rozdíl to samozřejmě je, ale stejně už nechce čekat ani minutu a podobné detaily prostě nemá sílu řešit. Takový absťák za svou mrtvou kariéru ještě neměl a je to znát. Ne, že by vlezl do postele s každým, ale teď v ní má nejkrásnějšího chlapa na světě, na kterém mu vážně záleží, takže se příznaky ještě stupňují. Protočí očima po druhé, když se toho Ga zase chytne a pak jen pokrčí rameny.
"Já nevím, jak ty, ale teď zrovna nemám čas to zkoumat. Byl bych radši, kdybys ty začal zkoumat něco jiného." Začíná z těch řečí navíc šílet a už se vážně neovládá. Zajímalo by ho, co musí ještě udělat, aby Ga konečně zapomněl na všechno kolem. Nakonec k tomu stačí jen krev, kterou mu Hyde velmi ochotně poskytne. Ten pocit, se nedá vůbec s ničím srovnávat, vůbec si nedokáže představit, jak bez toho teď bude moct fungovat. Bude těžké z ložnice vůbec vylézt, když se ani jeden z nich neunaví, ani nezadýchá. Je znát, jak s ubývající krví začíná být mimo a nechává se plně pohltit jejich momentálním spojením. Lepší už to snad ani být nemůže. Plete se. Jakmile do něj Ga začne vstupovat, pocity se ještě znásobí a pouto začne proplétat jejich duše. +Ano, beru.+ Proběhne Hydovi hlavou a jakýmsi spokojeným pobavení. Na co obřady, když by si nemohli užít právě tohle? I on sám nechá víčka klesnout a jeho hlas začne pravidelně plnit jejich ložnici. Hydovo obočí jde nahoru. Sice mu chvíli trvá, než jeho slova vůbec vezme v potaz a dokáže vnímat i jejich význam. Vítězoslavně se pousměje.
"V tom případě to ještě chvíli odvolávat nebudu." Stojí si paličatě na svém a nechce mu to dát jen tak zadarmo. Na podobně akce by měli být asi v domě sami, ani jeden z nich se nedokáže krotit. +Měl jsem dětičky vystěhovat úplně.+ Kdyby měl víc času, asi by se plácl do čela.
"Odvolám to, až to celé doděláš." Vyrazí ze sebe, protože slast začíná být neúnosná. Samozřejmě mu dlaněmi pomáhá, aby v jejich zběsilém tempu dál pokračoval. Stín si s nimi očividně dost užije, protože nad jeho přítomností už se ani jeden z nich nepozastaví. Je možná dobře, že neumí mluvit.
"Ostatně ještě chvíli, tak se tě ani ptát nebudu." Oznámí mu, že k vrcholu už nemá daleko. Radši ho ks obě přitiskne ještě trochu víc, aby mu to náhodou nemohl zarazit. Samozřejmě mu dává potřebný prostor, aby se mohl hýbat. Nakonec to prostě nevydrží a dožene ho vrchol, který si hodlá pořádně užít. Však on Ga buď bude s ním, nebo mu pomůže a jistě se mu to bude líbit. Nezapomene ještě trochu ovládnout své tělo a v pravidelných intervalech svírat uvnitř sebe Gacktovu chloubu a tím mu snad pomůže. Jemu samotnému se zatmívá před očima a má pocit, že ve tmě vidí plápolající auru. Najednou má pocit, že když bez něj bude déle, jak dvě vteřiny, tak přestane existovat. Ten pocit neustále sílí.
"Ještě si mi nedal ani prstýnek." Dostane ze sebe obtížně, protože ještě nevnímá realitu. Jenže vnímá moc dobře to, že už je navěky jeho.
Gackt
Prý Taky jsem si mohl myslet, že už mě nechceš. Gackt udělá obličej Ale prosím tě a vůbec tomu nevěnuje pozornost. Znal Hydovo sebevědomí, dost se podobalo tomu jeho a hodně by se divil, kdyby na světě existoval někdo, kdo by po něm netoužil a kdo by se od něj nenechal přemluvit. +Smůla, definitivně a navždy.+ Popřeje majetnicky ostatním. To on ho má a bude se s ním chlubit, to si můžou dát všichni klidně napsat na čelo. Provokovat Hyda je nakonec opravdu roztomilé. Jeden by nečekal, že bude tak moc mimo sebe, že se bude zlobit, že to Gacktovi trvá. Kdyby sám neměl popletenou hlavu pitím jeho krve a tím vším, co se mezi nimi konečně děje, asi by si ho dobíral ještě chvíli, že se tohle krásné poprvé přece nedá uspěchat, ale on měl stejně v plánu pokračovat, dokud to jenom půjde. Když se v něm začne ztrácet, chvíli mu trvá, než mu naplno dojde, co přesně se s nimi děje. Není to zdaleka jenom o sexu, ale jejich podstaty se rozhodly být spolu a zemřít spolu. Budou teď o sobě vědět všechno, všechny své pocity, ale i bolest nebo zranění. Kdyby jeden zemřel, druhého to semele taky. Zvláštní na tom bylo, že i když to byla obrovská slabina Gackta vlastně vůbec neděsila. Místo ní cítil jenom podivný klid a mír. Bylo to proto, že byl zamilovaný tak moc, že kdyby o Hyda přišel, stejně by nic na světě nemělo smysl a on by ho pokojně následoval. Jejich děti konec konců byly zajištěné a nebyly tady samy. Pokud to je mezi nimi vážné, pak je budou následovat nebo se to někomu z nich možná už stalo. Vlastně ho to potěší, že jsou si osudem souzeni. Tohle bylo mnohem víc, než kdejaká normální svatba. Stejně si ji udělají, Hyde měl pravdu, když říkal, že se Gackt rád chlubí, ale přes to… Hyde při tom myslí na něco podobného a i když Gackt nedokáže přesně vnímat jeho slova, ví moc dobře, co se uvnitř jeho hlavy začíná odehrávat. Potutelně se usměje, až odhalí špičáky a ty se blýsknou ve světle hvězd, které sem oknem dopadá. Hyde mu chce vzdorovat, zatím se tváří statečně, ale to ještě neví, s kým přesně si začal. "Jak myslíš." Dostane ze sebe Gackt s námahou, i když vlastně vůbec není udýchaný. To ale neznamená, že při aktivitě nespaluje krev, kterou později musí doplnit a navíc to pouto si z nich taky vzalo svoje. Nebylo to zrovna jednoduché kouzlo nebo jak by to jeden mohl nazvat.
"Ne, řekl jsem, že nic nedodělám, dokud to neodvoláš." Pokouší se s ním dohadovat, ale nezpomaluje, stejně jako to nedělá ani Hyde. Ani jeden teď nejsou schopni dostát svým provokacím. Musí se zasmát, když se Hyde přizná, že to už stejně dlouho nevydrží, podvědomě je to jisté vítězství, ale zároveň cítí, jak ho tiskne k sobě a společně s tím, co prožívá skrze jejich pouto, je nemožné, aby vrcholu taky odolal. Nechá se na něj vynést společně s Hydem, protože stejně nic krásnějšího na světě není a užívá si do poslední kapky všechno, co mu Hydovo tělo umožňuje. Ty stahy jeho už tak úzkého nitra jsou k nesnesení skvělé. Pouto znovu začne pracovat a odhalovat mu, jakou závislost v něm Hyde začíná mít. On sám na tom není jinak. Je to tak silné, že má několik chvil strach, že to nemůžou unést ani jejich nesmrtelná těla, ale pak se všechno trochu zklidní a on konečně povolí. Ještě chvíli a nejspíš by mu popraskaly kosti v těle. Musí ze sebe vydat zasmání, když se Hyde ozve tak dotčeným hlasem, že mu ještě nedal ani prstýnek.
"To si ještě počkáš… než budu bohatší, než Tetsuya s Manou dohromady. Pak ti dám takový, jaký si zasloužíš, ne dřív." Tohle je něco, co přes jeho tvrdou hlavu nepůjde. Propadl by se hanbou, kdyby Hyde nenosil nejlepší šperk široko daleko.
Hyde
Hyde málem protočí očima, když vidí Gacktův obličej. Stejně má co dělat, aby se zase nezačal usmívat. Tohle přesně potřeboval. Někoho, kdo si je tak jistý, že ho to nerozhodí a zároveň ho bude pořád udržovat v pozornosti, aby mu to mohl patřičně vrátit. Oba už za sebou mají celkem dlouhý život, a když se nechystáte jen tak umřít, je fajn se nezačít nudit. Přece jen už to bylo pár desítek let. Kdyby k tomu tušil, jak si ho Ga v duchu brání proti všem, svoje ego by jen těžko někde hledal, i když ho takovým způsobem, jako právě Gackt nedával najevo. To, co se mezi nimi začne dít, je něco, z čeho měl upír se životem Hyda upřímně strach. V tomto ohledu si byli mnohem podobnější, než se na první pohled mohlo zdát. I pro Tetsuyu to bylo takové. Hlavně si dát pozor, aby se mu nic podobného do konce jeho neživota nestalo. Hyde byl taky pro. K čemu upír potřebuje pouto, když si může užít? Jenže teď cítí úplně něco jiného. Nedokáže si představit, že by byl s někým jiným a už vůbec ne, že by měl někomu jinému patřit. Samozřejmě bude provokovat a pak spokojeně sledovat, jak jeho nejkrásnější upír na světě žárlí. Tak to totiž bude, o tom je přesvědčený. Už se vážně těší, až zajdou k němu do klubu, teď bez obojku to bude mnohem větší zábava. V očích se mu blýskne a podívá se do těch nad sebou, když mu odpoví na jeho provokaci. Tuhle hravou dominanci si budou dokazovat asi vážně často, ale i to k tomu patří."Myslím." Vydoluje ze sebe s menší námahou, ale stejně to musel říct, aby dostál své vlastní povaze.
"Ty jsi taky hrozně paličatý, kdo s tebou má vydržet." Rýpe si spokojeně dál a čím víc se blíží k vrcholu, tím větší rohy mu rostou. Kdyby neměl za sebou tak dlouhý a příšerný celibát, asi to zvládne ještě chvíli, jenže ani jeden se tomu bránit nechtějí. Nebrání se vrcholu, který musí nutně přijít a doufá, že u toho nezůstane sám. Asi by mu to jeho ego pocuchalo. Cítí n Gacktovy pocity a ví, že ho bude velmi rychle následovat. Koutky mu stoupají nahoru, v očích má dokonale nepřítomný výraz a zbytek světa prostě přestane existovat. Vidí jen tvář nad sebou zahalenou v příjemné zlatavé barvě. Jako nějak král. Jen jeho král. Spokojeně vydechne, jak kdyby to potřeboval, a nechá na chvíli víčka klesnout, aby si užil poslední okamžiku doznívající orgasmu jich obou. Ušklíbne se, protože už jsou zase tam, kde byli. Jenže Gacktova slova mají moc hezký podtext, že se na něj ani zlobit nemůže.
"Vážně bych se mohl naštvat, jak dlouho ti to bude trvat. Ale za prvé vím, že ty to zvládneš během chvilky." Pochválí ho.
"A za druhé strany mě těší, že se kvůli mně budeš dřít." Protáhne se půlkou těla, a kterou nemá tak moc uvězněnou pod tím jeho a zamilovaně se na něj usměje.
"A já tě budu neustále trápit, aby to bylo co nejdřív a všichni viděli, komu opravdu patřím." Nakloní hlavu trochu na stranu, než se pozvedne a políbí ho. Pak ho velmi něžně skolí vedle sebe, a přehodí si před něj nožku, sice už ho necítí uvnitř, ale pouto toho udělá hodně. Chce si to chvíli užít, než budou pokračovat.
"Kouká mi na zadek." Protáhne skoro znuděně, protože stín samozřejmě neodešel. Otře se tváří o jeho hrudník.
"Kouká mi na tvůj zadek, dělej s tím něco." Dloubne Gackta prstem do hrudníku a pak se o něj otře rty.
"Nebo radši ne, nikam nechoď." Stačí jen chvilka a už by ho chtěl zase. Jestli vylezou z ložnice dřív jak za měsíc, bude to úspěch.
"Slíbil jsi mi, že toho nenecháš, dokud to neodvolám." Promne si rty o sebe a poposune nohu kousek výš, aby ho mohl provokovat blíž jeho klínu.
"Začínám být vážně zvědavý, jak dlouho ti to vydrží." Prohodí, ale pak vyruší zvuk v okně a když se ohlédne vidí tam netopýra v kleci a na krku se mu houpe cedulka, příště se snažte víc.
"Co mu to provedli chudáčkovi? Zkroť si své děti." Zarazí se a pak sebou plácne zpátky.
"Naše." Protočí sám nad sebou očima v sloup.
Gackt
"No přece ty." Odpoví mu bez pochybnosti. Byl by si v tuhle chvíli jistý i bez pouta, ale teď když ho mezi sebou mají, před ním Hyde skryje už jenom málo. Co ale pouto nedovede, je přímo překládat jejich vzájemné myšlenky. To bylo dobře, protože kdyby Gackt tušil, že ho Hyde měl jenom před chvílí za krále, asi by s ním nevydržel už vůbec nikdo. Možná by si nechal postavit pyramidu a uctívat se jako božstvo, dokud by Mana neposlal likvidátory nepoddajných upírů a nezbavil se ho. Musí se zasmát. Ano, Hyde by se doopravdy mohl naštvat, ale místo toho ho pochválí, že jeho podnikání brzy dosáhne potřebného výsledku a to je jediný hnací motor, který Gackt potřebuje. Kromě toho už má trochu nelegální plán, který potřebuje probrat s Torou. Hyde mu to nemůže vyčítat, sám dělal v klubu kde co. Žili sice podle pravidel, ale zase tak moc by nemuseli… Jinak to vydělávání vážně zabere věčnost a tu Gackt nemá. Teď, když mu Hyde tak věří, musí s tím prstenem přijít co nejdřív. Když někoho šikovně obehrají, mohlo by to být opravdu brzo. Samozřejmě Torovi slíbí, že další prsten v pořadí bude ten Aoiho. Jen ať se Aoi nedělá, že by ho nechtěl. Protočí očima, když Hyde dodá, že se kvůli němu bude dřít. Zase tolik nebude, ale to mu nemusí říkat. "Je mi to jasné." Prohodí místo toho. No co, pracovat bude jeho hlava. Všechna ta čísla a soustředění, to není zadarmo. Být nejlepší nikdy není zadarmo a je jedno, jestli nejlepší pracant, hráč nebo podvodník. I podvody vyžadovaly talent. Líbí se mu ta představa, že všichni budou vědět, čí Hyde je a zvedne nad ní koutek, jak se na chvíli zasní. Oplatí mu polibek a přistane vedle něho. Nelíbí se mu to, ještě by zůstal nahoře, ale chápe, že si Hyde potřebuje udělat trochu pohodlí. Přitiskne ho volnou rukou k sobě a pohladí ho po zádech. Překvapeně zvedne obočí, když mu Hyde připomene stín a odlepí hlavu od podložky, aby se tím směrem podíval. Stín tam pořád je a skoro znuděně mu pohled oplatí, i když mu žádné oči ve skutečnosti vidět nejsou. Je to prostě stín, nemá rysy tváře, i když je Rukimu opravdu podobný.
"Už jsi všechno viděl." Řekne mu, ale stín na to nic neřekne. Jistě, neumí mluvit. Musí se zasmát, když Hyde upřesní ten zadek.
"Ty s tím něco dělej, tobě se to nelíbí. Když jsem ho chtěl před tím vyhodit, nechal jsi ho, aby viděl všechno, že se něco přiučí a najednou ho mám vyhazovat? Ani nápad." Odsekne mu a zase hlavu položí. Hyde mu připomene, co mu před chvílí sliboval a Gackt mu oplatí pohled. Chce už teď hned? Ne, že by nemohli, jenom si myslel, že si bude chtít povídat nebo tak něco. Jenže ani jeden nejsou ženská. +Nebo Aoi nebo Uruha.+ Napadne ho pobaveně. Začne si Hyda přitahovat k sobě, aby ho mohl políbit, když se z ničeho nic ozvou ty rány v okně a na parapetu balancuje klec s netopýrem. Jednak proto, že tam není dost místa a jednak proto, že netopýr mlátí křídly jako šílenec. Navíc to znamená, že jim před chvílí někdo z dětí vážně vlezl až do okna.
"Oni nemají žádné brzdy!" Rozzlobí se Gackt, ale o týrání netopýra zrovna nemluví. Myslel si, že Hyde vyskočí z okna, aby ho zachránil a on sebou místo toho plácne zpátky do postele.
"Tak moment, pěkně si tam dojdi. Stín na posteli je jedna věc, ale plácající se netopýr, který taky není pitomý, je věc další. Za chvíli tady budou sedět s popcornem i všechny naše děti!" Čeho je moc, toho už je vážně příliš!
Hyde, Tora, Uruha
"To tě bude stát opravdu hodně, abych vydržel." Samozřejmě lže, nedokáže si představit, že by kdy ležel vedle někoho jiného. Stačilo tak málo a už mají společné pouto, domov a vlastně i děti. +A já vypadám pořád na dvacet.+ Jeho hlava ho samozřejmě hned pochválí, aby si náhodu nezačal myslet, že je starý.
"Měl bys mě denně chválit, jakou výdrž mám a bez vrásek." Výhoda upírů, to je jasné, ale stejně to rád uslyší zas a znova. Jiný už prostě nebude. Spokojeně se usměje, když mu Ga potvrdí, že kvůli němu dřít bude. Ne, nepotřebuje to, ale je vážně moc hezké, když mu to řekne. Prostě to rád poslouchá, ale taky kdo ne. Spokojeně si povzdechne, jakmile se ocitne nahoře a Ga ho pohladí. Má pocit, že teď jeho doteky vnímá ještě intenzivněji. Neví, jestli je to možné, ale ten pocit se mu líbí. Oblízne si rty a je znát, že by si klidně ještě láskyplně kousnul. Chutná mu, voní mu a rozhodně ho vzrušuje vždy a všude. Vůbec nechápe, že to bez jeho doteků tak dlouho vydržel.
"Protože předtím jsem neměl čas, myslel jsem, že když to celé uvidí, přejde ho to." Začne se čuřit, když mu stín Ga hází na hlavu. Podívá se na něj a tiše si povzdechne.
"Prosím, mohl bys jít šmírovat zase někoho jiného?" Zkusí to po dobrém.
"Určitě je někdo, koho jsi ještě neviděl." Nabádá ho, aby to zkusil o pokoj vedle. Podle něj by to Aoi nedal a určitě ho ještě neviděl.
"Rovně po chodbě a dveře vpravo." Pošle ho s úsměvem rovnou k nim. To bude kravál, těší se na něj.
"Taky by tě neubylo, kdybys mi pomohl." Vyplázne jazyk pro změnu na Gackta.
"Asi slezu a půjdu si pro svačinu." Vyhrožuje mu bez ostychu a pak už dojde na netopýra, který podle něj hrozně trpí. Protočí očima v sloup, když ho tam Ga posílá.
"To nemají, moje výchova to není a teď už je na ni pozdě. Tora je aspoň…" Zarazí se a plácne se dlaní do čela.
"Fajn, fajn, nemáme si co vyčítat." Rezignuje rovnou, protože moc dobře ví, co by přišlo za poznámku. On se s Torovou výchovou taky zrovna nevytáhl, i když mu nikdy nevadilo jaký je. Má rád jeho ztřeštěné nápady, to se pak jeden upír nikdy nenudí ani na věčnosti. Vyhrabe se z postele a přejde k oknu, které otevře a natáhne ruce po kleci s netopýrem, aby si ho mohl přitáhnout k sobě a chudáka posléze vysvobodit. Ohlédne se skoro vyděšeně po Gacktovi a odmítavě zavrtí hlavou.
"To ani náhodou. Neříkám, že nemám rád publikum, ale tohle je vážně úchylný i na mě." Tentokrát v tom má dost jasno. Holým zadkem přistane znovu na posteli a začne se dobývat do klece. Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Je tam nějaký bytelný zámkem, který nejde rozlomit.
"Přísahám, že si těch netopýrů vycvičím dvacet a nedají vám pokoj." Křikne na celý barák, aby ho slyšeli úplně všichni. Netopýr se plácá dál a je čím dál nepříčetnější. Nakonec Hyda napadne pustit si žilou, kápne na zámek krev a ten konečně povolí.
"To jsem si mohl myslet." Tora asi počítal s tím, že na to nepřijde a budou celou dobu ten kravál poslouchat. Netopýr vyletí, pořádně si protáhne křídla, hned na to se jim pověsí na světlo a očividně se odmítá hnout, co kdyby náhodou. Hyde sebou plácne na záda do postele a dlaněmi si zakryje oči.
"První obojek a teď tohle." Broukne si pro sebe, než zase zvedne hlas.
"Dobrovolně se stěhuju k těm zablešencům, tam si snad budu moct aspoň v klidu zasouložit. A vůbec…Prodám potom barák a půjdete pod most." Vyhrožuje jim, i když je všem jasné, že by to nikdy neudělal.
"Ne, tak ne, ten smrad bych nepřežil." Zhodnotí to rovnou.
"Mám lepší nápad." Křikne znovu.
"Půjdu za Tetsuyou a pořídím celou sbírku těch jeho obojků a nebude tady souložit nikdo kromě mě." Tak a je s tím hned hotový.
"Tak na to zapomeň. Dobrovolně emigruju." Domem se rozezní Torův hlas.
"Tak to budeme dva, budeš hrozně brečet, až nás neuvidíš." Ozve se tentokrát Uruha. „jsem říkal, že nás poslouchají úplně všichni. Okomentuje to Hyde A vytočí hlavu nahoru, aby na Gackta viděl.
"Nebude to prsten, ale vlastní barák, co chci." Nadává, i když ví, že by mu po nich bylo smutno a to je ještě horší.
Žádné komentáře:
Okomentovat