Aki x Nao - Asi mě přivádíte do rozpaků. - část 5.

(zahrada)

Aki

Aki se zasměje a v očích se mu zablýská.

"No vidíš, rozhodně jsi mě sbalil. Od první chvíle totiž nemyslím na nic jiného." Ujistí ho, že se neplete. Jen tím, že Nao přišel, začal mít potřebu se mu dostat pod kůži a zařídit to, že dnešní den dopadne přesně takto. No možná ne s takovým závěrem, ale tohle je ještě lepší. Aki sám moc dobře ví, kde je odkud vidět, už tu žije dlouho a tak si je jistý, že mají dostatek soukromí. Nebyl by rád, kdyby mu někdo okukoval zadek a už vůbec ne, aby někdo okukoval ten Naův. Ano, uměl žárlit a nebude se vůbec bát to dát najevo. Koutky mu cuknout, protože těmi nádržemi má Nao samozřejmě pravdu a pak pokračuje a jeho oči už by nemohly být vřelejší. 

"Vezmu tě, kam jen budeš chtít. Užijeme si to nejlepší volno, to ti můžu slíbit." Přijde mu to jako skvělý nápad a byl by rád, kdyby to Nao věděl a neměl strach s ním podobné věci řešit. Když dojde na svlékání, Aki vážně potlačuje svou vlastní nervozitu. Má na paměti, kolik let mu je a i když ví, že nevypadá úplně špatně, uvědomuje si, že je Nao přece jen mladší. Překvapeně zamrká, když dojde na to, co ho bolí a co ne.

"Umlčím tě rád, pro teď. Pak ti budu klidně všechno vyprávět." Slíbí mu jako první.

"Ale ne, nebolí to." Jsou věci, které i po letech cítí, ale není to nic, co by mu přidělávalo vrásky. Spíš je to taková připomínka toho, co se za ty roky událo. Vlastně má své jizvy svým způsobem rád. Když ho cítí blízko sebe, je těžké ovládat svůj dech i hlas. Je znát, jak hluboce oddechuje a zároveň se snaží trochu krotit, aby se na něj hned nevrhl. Naovy křivky jsou naprosto dokonalé, přesně sedí k jeho tváři a Aki by na něm neměl ani kousíček. Cítí, jak mu jeho kůže hoří pod prsty a zároveň je příjemné hebká. Zatmívá se mu z toho před očima. 

"Hořím z tebe a je mi to jedno." Částečně zopakuje jeho slova a dál se nechává unášet chutí jeho pokožky. Sklání se k ní víc a víc, rty pomalu klesá a pak před Naem prostě klesne na kolena. Pořád ho zlehka svírá za boky a pak pomalu vyjíždí očima po jeho těle. Ani klín nemine. Skončí ale u očí a troch nevypočitatelně se pousměje.

"Zasloužíš si tu nejlepší péči." Řekl by přímo císařskou, ale na to, kým je, myslet vůbec nechce. Očima znovu klesne k Naovu klínu a rty se přiblíží k jeho podbřišku. Věnuje mu několik velmi pomalých polibků právě v těch místech a pak už na řadě jeho klín, který si chce pořádně užít. Vlastně chce moc vidět, jak se mu budou chvět kolena, úplně nejlepší konec bude ten, kdy mu skončí v náruči a Aki ho bude moct položit do trávy. Sám ještě klidně chvíli vydrží a pak si to celé budou moci užít společně. Když dostatečně olíbá celou Naovu chloubu, jeho ruce už jsou v podstatě na pozadí, které si dotekem prohlíží a užívá si všechno, co může cítit. Je to prostě akorát. Pak už ho vezme mezi své rty celého. První jen špičku a později mu dopřeje plnou horkost svých úst. Pomalu se pohybuje, aby jej trochu potrápil, než začne své ohyby zrychlovat až do okamžiku, který mu připomene, kolik toho ve svých ústech může mít. Nechá ho, aby se klidně zhroutil do jeho náruče, a víc ho přitiskne k sobě. Jednou paží ho zvládne udržet v takovém polo sedu a volnou dlaní ho pomalu hladí po tváři. Trochou konejšení po prožitém vrcholu jistě nepohrdne. Tedy snad. 

"Promiň, i když tě moc chci, stejně to na poprvé neumím uspěchat. Nutně si to potřebuju užít." Samozřejmě, že pak zvládne rychlíky, ale teď by měl pocit, že to prostě odbyl. Z tváře pomalu klouže po celém Naově těle, na stehně se zdrží déle a víc ho stiskne. 

"Přiznám se, že pokládat do trávy tě chci už chvíli, ale nakonec si tě asi radši nechám u sebe, zatím." Promne si rty o sebe, než se k Naovy skloní a začne ho znovu, mnohem nedočkavěji líbat.

Nao

Prý od první chvíle nemyslí na nic jiného… Nao si nikdy nepřipadal jako nějaký sexuální symbol, ale dneska si tak připadá a je to hodně spokojený pocit. Culí se a jeho úsměv se ještě rozšíří, když mu Aki slíbí, že ho vezme kamkoliv jenom bude chtít. To bude hezké… Znovu a znovu se zatváří spokojeně, když ho Aki ujistí, že mu později klidně bude vyprávět o tom, kde ke všem těm jizvám přišel, ale pravdou bylo, že teď začínali mít poněkud jiné věci na práci. Uklidní se, když mu Aki řekne, že to nebolí, i když se mu o tom chce pochybovat, ale pak se zasměje, když Aki použije podobnou větu o hoření jako před chvílí on sám. Je mu to vidět v obličeji, že nelže. Všechno to zaujetí a pohlcení, je slyšet jeho zrychlený dech a tiché mručení, když se dotýká Naova těla a je snadné nechat si tím vším plést hlavu. A to se ještě nedostal v myšlenkách k tomu, kolik peněz Aki má a jak pohádkový život vedle něj musí mít kdokoliv, komu ho Aki nabídne. Aki se odmítá vzdát jeho pokožky a rty klouže pomalu níž, až Naa lechtají jeho vlasy, jenže v jeden okamžik už se víc ohnout nemůže a tak si prostě klekne a asi každého chlapa na světě v takovou chvíli napadne jedna konkrétní věc. Naovy tváře zrudnou už jenom za ty hříšné myšlenky, ale Aki se to doopravdy chystá udělat. Nao tomu nevěří ještě vteřinu před tím, než se to doopravdy začne dít, protože tohle byl přece císař a tak nějak si myslel, že tohle se bude očekávat spíš od něj. I kdyby Aki císařem nebyl, z nich dvou byl rozhodně tím dominantnějším, ale on se o něj doopravdy chce starat se vším všudy. Nao tiše vydechne přes pootevřené rty, rozpačitě se rozhlédne kolem, i když se vlastně nedívá na nic konkrétního a automaticky zaboří jednu dlaň do Akiho vlasů. Tou druhou se ho pevně chytne za rameno, protože se mu chce omdlít už jenom z toho, co se má stát a to se ho Aki ještě nijak zvlášť nedotkl. Akiho rty se nejdřív dotknou pokožky těsně nad kořenem jeho penisu a věnují jí několik polibků stejně jako o chvilku později tomu místu níž. Nao už má ale pocit, že ještě chvíli a začne křičet na celou zahradu, aby toho s ním udělal mnohem víc. Tohle je k nesnesení a začíná to bolet. Akiho dlaně se ocitnou na jeho pozadí a sevřou ho, příjemně hřejí a Nao uvažuje, jak moc troufalé bude, když mu řekne, že se pro začátek nebudou moc s ničím zdržovat. Naštěstí se ho Aki rozhodne vzít do úst a tím ho připraví o veškeré řízené mluvení a přemýšlení. Naovi se zatmí před očima, zakloní hlavu dozadu a nechá svůj hlas, aby opustil jeho hrdlo, i když nikdy nebyl nijak přehnaně hlasitý. Zároveň se ani nestydí projevit, jak příjemně se zrovna cítí. Jeho představivost jede na plné obrátky, i když se dolů ještě nepodíval a to, co se děje s jeho klínem, je něco naprosto nepředstavitelného. Pak, že Aki netrénuje, tohle mu prostě nemůže věřit! Konečně se podívá dolů, aby ho viděl, jak moc mu to tam sluší, zatímco ho takto slastně mučí. Tohle už nikdy z hlavy nedostane, i kdyby to bylo to jediné, co s ním zažije. Aki mu připadal nesmírně krásný a Nao si v první chvíli ani neuvědomí, že se mu vážně začínají silně třást nohy a s nimi i celé tělo. Vrchol na něj udeří nečekaně rychle a s nečekanou intenzitou. Nikdy neprožil nic, co by se tomu jenom podobalo, ale teď se to dělo. Zaryje nehty víc do pokožky Akiho ramen, ale nejde to snést a ustát a tak klesne na kolena k němu, zatímco mu na čele vyskočí krůpěje potu. Vyrazí ze sebe jakési šťastné zasmání, když se mu Aki omluví, ale choulí se k němu a čelo si opírá někam do jeho ramene a vlasů. Není schopný zastavit třes svého těla a Aki mu šeptá, že ho sice chtěl položit do trávy, ale nakonec to tak nebude. Nao je teď ve stavu, kdy by mu dovolil úplně cokoliv a když si Aki prudce a dravě vezme jeho rty, má už víčka pevně zavřená a omámeně mu odpovídá.

Aki

Aki se nemůže vynadívat na to, jak se Nao tváří, jak se usmívá a to samé platí i pro jeho červené tváře. Aki pořád nedokáže úplně pochopit, proč ho potřebuje nutně a teď hned. Před pár hodina byl přesvědčený o tom, že bude až do konce života sám. Tak moc se všemu bránil a najednou se tu objeví osoba, která možná dokáže jeho život obrátit vzhůru nohama. V tom nejlepším slova smyslu. Jistě, měl své děti, ale ty už jsou velké a brzo ho nebudou potřebovat vůbec. Za chvíli bude čas, aby si svůj život zařídili po svém. Bude tu pro ně vždycky, ale je jasné a vlastně i přirozené, že už ne tak intenzivně jako do teď. Když občas zvedne pohled k Naově tváři a vidí, jak si jeho péči užívá, nemohl by být spokojenější. Tohle je přesně to, co ve vztahu potřebuje. Vždycky byl radši, když se o někoho mohl starat a zároveň si rád dopřával něčí náruč. S Naem k tomu připočítá ještě věčně dobrou náladu. Víc už by si opravdu přát nemohl. Čím víc ho poznává v různých směrech, tím šťastnější je. Jakmile ucítí dlaň ve svých vlasech, nechá víčka klesnout a dál pokračuje, dokud ho nepřivede až na vrchol. V uších mu pořád dokola zní Naův hlas, který opouštěl jeho hrdlo při cestě do nebes a Aki ví, že se mu o tom bude i zdát. Ráno ho čeká po takových snech rozhodně zajímavé probuzení. Samozřejmě nechá Naa odpočinout ve své vlastní náruči, ale nemá v plánu ho nechat vychladnout. Věnuje mu další a dalších vždycky o trochu vášnivější polibky. Sám cítí palčivou touhu v klíně a zatím se krotí, aby ho tady rovnou nepřeválcoval. Nakonec to stejně asi udělá, ale chce mu dát pár minutek čas, aby se trochu sebral. Cítil, jak se mu třásla kolena, nakonec bude vděčný, že nikam nejdou. Dlouho si užívá jeho rty, pak je přece jen na moment pustí a prohlédne si jeho výraz. Konečky prstů ho zlehka pohladí po tváři a skončí bříšky prstů na jeho rtech. 

"Nevím, jestli se mám ještě chvíli dívat a vydržím to, nebo se na tebe vrhnout rovnou." Pošeptá mu skoro do rtů, které si znovu ukradne. Dlaní začne znovu mapovat jeho tělo a opět skončí v klíně, aby ho znovu trochu probudil a mohli pokračovat společně. Samotného by ho to nejspíš ani nebavilo. Jen chvíli ho hýčká v klíně, než prsty zamíří kousek dál a začne jen zlehka masírovat jeho vchod. Zatím se nedobývá dovnitř, to spíš jazykem šmejdí mezi jeho rty, aby co nejvíc zapomněl na to, co se děje o hodně níž. Jakmile se znovu potřebuje nadechnout, využije té chvilky a navlhčí si prsty ve svých vlastních ústech, než se jimi vrátí znovu zpátky dolů. Pokračuje dál v jemném kroužení, ale už i víc zatlačí, aby se dostal dovnitř. Jakmile se Nao pořádně uvolní, jde to skoro samo. Nepřehání to, spíš uvnitř hledá to správné místo. Dokonce dostane na chvíli strach, jestli to celé úplně nezapomněl. Jakmile se ale tělo v jeho náruči napne a on uvidí to správné znamení, je si jistý, že můžou pokračovat dál. Dalšími polibky nešetří a vážně ho začne pokládat do trávy, aby měl Nao to správné pohodlí. Tráva je tu měkoučká a heboučká, ani látky potřebovat snad nebude. Později se mu za to možná i omluví, ale teď na podobné věci nedokáže myslet. Začne se pomalu přesouvat nad jeho tělo společné s tím, jak ho pokládá. Posune se svými rty na Naův krk, který začne pomalu taky rozmazlovat a je to v tu samou chvíli, kdy se pomalu začne dostávat do jeho nitra. Samotnému se mu z toho zatmívá před očima, musí se několikrát zastavit a zhluboka nadechnout, aby neskončil příliš brzy. Periferně kontroluje, jestli Nao nevypadá ani trochu odmítavě. Poslední, co by chtěl je, aby se mu něco nelíbilo. Klesne na předloktí, když se uvnitř něj ocitne celý a na pár okamžiků si opře čelo o jeho rameno. Umívá se jako už dlouho ne.

Nao

Naův úsměv už vypadá, jako kdyby něco dobrého popili. Slyší dobře, co mu Aki říká a zároveň na to není schopný reagovat. Teď už nechce, aby se na něj jenom díval, chce aby konal, ale zároveň je tak popletený, že to nedovede ani říct. Brzy ucítí jeho dlaň ve svém klíně. Nejdřív to vypadá, že to bude moc brzo a on bude v duchu prosit sám sebe, aby sebou hodil, ale nakonec to jde snadno a je zase vzrušený. Ještě, že je tak mladý, je mu jasné, že Aki už nechce čekat a pro oba to bude lepší, když bude Nao znovu připraven. Akiho ruka se pomalu posune mnohem dál a poprvé se ho dotkne na místech, kde by to mnoho mužů nikdy nesneslo. Nao nemůže říct, že by to bylo nepříjemné, spíš naopak. Čekal od toho vlastně mnohem méně, něž co se děje a když se pokusí zapomenout, jak hříšné tohle celé vlastně je, uvědomí si, že mu ta místa skýtají nečekaně mnoho příjemných pocitů. Aki ho pořád zaměstnává svými rty, takže je těžké se na to soustředit, ale otevře oči přesně ve chvíli, kdy si nasliňuje prsty. Nao moc dobře ví proč. Projede jím vlna očekávání a vzrušení a po chvíli ho opravdu ucítí uvnitř sebe. Jenom na kraji, ale děje se to a Naovy rty opustí první hlasitější steny. Dívá se mu při tom rovnou do očí a možná se moc soustředí, ale nemá pocit, že by to kvůli tomu bylo horší. Však to Akimu říkal, že musel trénovat, že tohle jinak není možné a teď se mu to potvrzuje znovu! Už si vážně myslí, že tohle je asi tak všechno, co se od toho dá očekávat, když se ho Aki z ničeho nic dotkne na místě, které mu způsobí zatmění před očima. Nao sebou cukne, napne svoje tělo a málem vyskočí, jako kdyby se snažil uniknout, ale je to jenom proto, jak nesnesitelně příjemné to bylo. A Aki to ví a proto ho nepouští a nedovoluje mu, aby utekl do strany nebo jinam. Nao si znovu trochu zmučeně povzdechne a nechá na chvíli víčka klesnout a na rtech znovu ucítí rty svého trapitele. Aki se ho rozhodne položit do trávy a on se nechá. Necítí vůbec nic kromě něj. Nejspíš by teď mohl ležet i na trní a poznal by to až později. Na to, jak ho jindy bolelo úplně všechno, byl tohle hotový zázrak. Aki se okamžitě přesune přímo nad něj a on ho pevně obejme rukama, aby ho k sobě mohl přitisknout. Musí mu udělat místo mezi svými stehny a trvá to jen chvilku, než ucítí i jeho klín proti svému tělu. Nemá moc prostor myslet tak, aby dostal strach, ví jenom že ho opravdu hodně chce. Začátek není tak příjemný jako Akiho prsty a on se musí trochu přemlouvat, aby se tolik uvolnil a dovolil mu mnohem víc, ale Aki je něžný a všechno dělá dostatečně pomalu, takže brzy zapomene i na tohle. Uhne hlavou do strany, aby mu mohl nabídnout svůj krk. Trochu to lechtá, ale brzy jsou jedno tělo a on si uvědomí, že Aki nepokračuje. Opírá se čelem o Naoov rameno a asi potřebuje pár chvilek na to, aby se sebral. Tolik s ním Naova přítomnost cvičí? To bylo dobře. Pohladí ho oběma dlaněmi po celých zádech a tiše se zasměje. Jakmile se spolu potkají očima, už není na co čekat a on ho svým tělem zkusí vybídnout, aby pokračoval. Takhle na zádech nemá zase tolik možností, ale dotkne se prsty jeho brady a přitáhne si ho k novým polibkům. Teď už ho nebolí vůbec nic. Cítí jenom spalující touhu, která se nedá vydržet a čím víc toho dostává, tím víc toho chce. Jako kdyby do něj někdo nalil mnohem víc sebevědomí. Jejich tempo se začíná zvyšovat a on ví, že tohle nemůže dlouho vydržet. Ještě, že s ním Aki před chvílí prováděl všechny ty věci, protože jinak by byl dřív, než by se stačil nadechnout a to by asi nepřežil.

Aki

Aki celou dobu pozoruje Naův výraz ve tváři. Vždycky byl takový a dokázal po čase vypozorovat, co je dobře a co ne, i když mu to dotyčný nechtěl říct. Teď to skoro vypadá, že se znovu probral a dokáže to znovu. Moc si přeje, aby to uměl. Jednotlivé signály Naova těla si postupně čte a snaží se jim vyhovět. Jakmile se Akiho prsty ocitnou uvnitř, soustředí se o to víc, i když je vzrušení jeho samotného vyhnané na maximum. Stejně se dokáže ještě na pár minut upozadit, dokud nevidí patřičnou reakci. Sám si povzdechne, jakmile se Naovo tělo propne a chce mu utéct. Malinko zesílí svůj stisk, aby mu nikam neodcestoval a mohl ho dál cítit a vlastně trochu trápit, Je návykový úplně celý a Aki ví, že pro slova o lásce si nepůjde daleko. Tak bylo pro císaře jednoduché se zamilovat a stejně se to za ty roky nestalo. Chtělo to tu správnou osobu, která se mu dostala hluboko do hlavy a taky do srdce. Jak se toho ze začátku bál a bránil se tomu, teď už nechce. Stačilo jen ochutnat krásné pocity, které naplnily jeho den a snad i ty další. +Jen si to nerozmysli, prosím.+ Pošle Naovy myšlenku. Teď už bude muset odejít první, protože má pocit, že kdyby se Naovi něco stalo, už to nezvládne, po třetí už ne. Když se začne přesouvat nad Naovo tělo, musí vypadat snad i pitomě, jak fascinovaně na něj zírá. Vidí hvězdy v očích před sebou zahalené slastnou mlhou a sám bude asi vypadat podobně. Zdá se to až příliš, když ocitne uvnitř něj úplně celý a proto je potřeba to řádně rozdýchat. Jenže Nao nezahálí a stačí jen dotek, které okomentuje spokojeným vydechnutím. Kdyby v nich pokračovat ještě chvíli, asi skončí i tak bez pohybu. Tak moc příjemné a intenzivní Naovy doteky jsou. Aki si snad i připadá, jak kdyby to bylo jeho poprvé. Zasténání na sebe nenechá dlouho čekat, když ho Nao popostrčí, aby začal konečně něco dělat. Má na jazyku několik pobavených poznámek, ale nedokáže říct ani jednu, ne teď. Zvedne se, aby se mu mohl koukat do očí a do tváře, když se pohne poprvé. Pak už s tím nepřestane, jen postupně přidává na tempu, až je oba dožene na vrchol. Tedy doufá, že oba, protože sám není schopný vnímat vůbec nic, kromě Naova horoucího nitra. Jakmile ho dožene vrchol, pohne se ještě několikrát, aby svou slast vystupňoval, a pak se znovu zlehka zhroutí na Novo tělo. Částečně drží svou váhu na předloktích, aby ho netížil příliš a čelo si opírá o jeho rameno.

"Už jsem vážně zapomněl, jak krásné to může být." Trvá to, než najde svůj ztracený hlas a vlastně ani vůbec neví, jak moc hlasití oba byli. Tohle by asi císař neměl v zahradě dělat. Koutky mu cuknou nad tou myšlenkou a zase si připadá, že je mu náct. Tohle bude vážně návykové. Neodolá pokušení, dotknout se rty Naova krku, který má teď hodně blízko a zlehka po něm přejíždět. Pak ho vezme za pas a pomalu otočí na sebe a nechá ho odpočívat na své hrudi. Je teplo, tráva je měkká, nad hlavami jim zpívají ptáci a jemu se zpátky ani za nic nechce.

"Kdybys jen věděl, co jsi během pár hodin dokázal." Pošeptá mu do vlasů. Pak si v hlavě rychle přehraje svůj rozvrh a začíná se usmívat.

"Co kdybys dneska zůstal u mě?" Ptá se ho a očividně vůbec nebere jako možnost, že by mu cokoliv nařídil. 

"Dneska už není nic, co bych nemohl odložit a slíbil jsem ti to jídlo." Usmívá se pořád víc a víc a je jasné, že jenom o jídle to nebude. No možná bude, ale určitě vymyslí způsob, jak si to celé vylepšit.

"Jediné, co se mi na té možnosti nelíbí je to, že se teď budeš muset obléknout." Sjede ho pohledem. 

"Tu chvilku to vydržím. Pak to z tebe s radostí sundám." Dodá ještě nakonec ani nečeká na souhlas a začne se zvedat, aby mu taky pomohl na nohy. Pomůže mu se obléknout, pak to zvládne i u sebe a vykročí společně s ním ven ze zahrady. Míří rovnou ke svým komnatám, kde vyžene všechny sloužící a pak za nimi zavře dveře. Pomalu se otočí přes rameno a v očích mu chtivě zasvítí, když se na Naa podívá.

"Něco jsem ti slíbil." Odmlčí se na chvilku a sám sáhne po vázání svého kimona. 

"Jídlo můžeme vzít s sebou." Mrkne na něj hravě a je jasné, že císař už dneska prostě pracovat nebude.

Nao

Nakonec je to Aki, kdo se dostane na vrchol jako první. Nao to okamžitě pozná podle horkosti, která naplňuje jeho tělo. Není se čemu divit, když má před ním v uspokojení náskok, ale stačí mu jenom tohle pomyšlení a pár posledních Akiho pohybů, aby ho velice rychle následoval. Tenhle orgasmus je jiný, než ten předešlý a vlastně o něco lepší. Oba byly skvělé, ale tohle je chvíle, kdy má Akiho v sobě a tomu se nevyrovnají ani jeho horoucí, krásná ústa, která tak pěkně dovedou mluvit. Propíná se proti němu, jako by měl strach, že se tohle už nikdy nezopakuje a snaží se z toho vyždímat, co to jenom jde. Příjemné pocity ale nakonec odplavou a zůstane jenom skvělé uvolnění. Naovo tělo povolí a pevně obejme to Akiho nad sebou. Nechává ho odpočívat, protože se dneska mnohem víc nadřel, než Nao sám a zatím si ještě pořád neuvědomuje, jestli ho na trávě něco tlačí nebo ne. Užívá si poslední chvilky jejich spojení a musí se tiše zasmát, když mu Aki říká, že už zapomněl, jaké to je. Pořád mu to připadá neuvěřitelné a zároveň se mu líbí, že je po takové době první a jediný. Když si vzpomene na překrásného Senu, stále nic nechápe, ale… to už je teď prostě jedno. Už se to všechno děje a on chce tenhle sen žít společně s Akim. Akiho rty ho polechtají na krku, kde mu ještě pořád divoce pulsuje tepna a roznáší jeho osobní vůni široko daleko. 

"Nic jsi nezapomněl, neboj se." Ujistí ho honem a polkne, protože má pěkně sucho v krku. Ani on neví, jestli byli hlasití nebo ne, ale Aki přece říkal, že sem nikdo nechodí. Moc neřeší, že něco může být slyšet a nese se to. Aki se pohne a přetočí se na záda. Nao se mu nediví, že si už potřebuje odpočinout, ale nějak nečeká, že se nahoře ocitne on. Pokusí se udělat si mezi jeho stehny pohodlí a chvilku jenom tak leží, ale nevydrží to dlouho a tak hlavu zvedne, aby se mu mohl dívat do tváře. Nao ještě pořád neví, co přesně udělal, ale začíná to tušit. Dává si úlomky dohromady a cítí se spokojeně. 

"Dobře." Řekne mu na nabídku, že by dnes zůstali spolu. Stejně by nic neudělal. Jenom by ležel v posteli a myslel na něj. Je rád, že od něj moc nemusí a mají k tomu i skvělou oficiální výmluvu. 

"Áááá, to jídlo, to je pravda!" Oči se mu rozsvítí, když si na něj vzpomene. Nepůjde tam samozřejmě kvůli němu, ale když už tam je, rozhodně ho chce všechno sníst. Musí vyprsknout do jeho hrudi, když si Aki povzdechne nad tím, že se Nao musí oblékat. Ještě netuší, že doma ve svých pokojích klidně chodil jenom tak nebo s vrškem a nahým zadkem. Dělal to už od dětství a matka z toho šílela. Nikdy ho to nedokázala odnaučit. 

"Ani nevíš, co říkáš. Rozhovor s tchyní by mohl být zajímavý." Řekne mu a uvědomí si, že Aki nejspíš už jednu má. Tu po své zesnulé ženě. 

"Ty jsi vážně chudák… tohle žádný jiný chlap jen tak nemá…" Odtuší nahlas, aniž by mu pořádně vysvětlil, o čem to mluví. Musí se zvednout a nějak upravit. Moc mu to nejde, pořád mu něco padá z ruky, směje se a točí se mu hlava. Ve vlasech má stébla trávy a Aki taky, ale nakonec jsou schopni alespoň nějak vyrazit na cestu. Jakmile jsou v pokojích a všichni zmizí, znovu se rozhlédne. Obraz je na svém místě a vypadá jako docela obyčejný obraz, ale Nao už ví svoje. Uvědomí si, že se po něm Aki ohlíží, sám za ním stočí koutky očí a všimne si toho jeho výrazu. 

"Co je?" Začne se uculovat, i když to moc dobře tuší. Aki se začne svlékat a on si musí povzdechnout, spíš skoro zakňučet. 

"Jedině, když budeš malovat. Třeba ti to taky půjde." Navrhne mu a už se těší, až skočí do té jeho císařské postele. Tam se bude drobit s radostí!