Hromadné - Pořád mám potřebu se o tebe starat. - část 4.

(byt Doriho)

Dori, Tamaki

"Jistě." Prohodí Dori a s úsměvem se na Boogieho odívá. Ta naivita je víc než hmatatelné a jemu se to na něm neskutečně líbí. Jsou věci, které se v dnešní době už většinou nevidí a to na Boogiem vlastně svým způsobem obdivuje. Nejspíš to nemá jednoduché s tím, jaký je. Hodně lidí by mu mohlo chtít ublížit a to on sám nedovolí, prostě ne. Pak už je čas se zavřít do pokoje, a když dveře cvaknou, zamíří rovnou k oknu, ze kterého vyhlédne a už vytáčí první číslo. Tuší, že ho to pár hovorů bude stát, ale nepochybuje o tom, že zjistí, kde se Ru přesně nachází a pokud ne v tuto chvíli, kde ho najde další dny v určité hodiny. Tamaki bez okolků vede Booigeho s sebou a ne, neřeší to, že má ještě rozpitou svou sklenici, tohle chce něco speciálního.

"Víš, Boo-chan." Jiné oslovení mu ani nejde přes pusu.

"Většina lidí, by tohle neudělala." Nepřestává se usmívat. Je pravdou, že oni dva za svůj krátký život potkali spíš lidi, kteří jim nepřáli a pokud nabídli pomoc, tak za to většinou něco čekali. Boo tak rozhodně nevypadá. Spíš že by se propadl do země, než by je požádal na oplátku o pomoc.

"V okruhu lidí, ve kterém se pohybuje, je to vždycky něco za něco. Neexistuje nic, jako dobrá duše, která by od toho nic nečekala. Pokud to nechce hned, jednou stejně přijde." Ušklíbne se malinko.

"Ale to jsou zbytečně vážná témata na tento den." Mrkne na něj a ukáže mu, jaký lahvičku si vzít a začít ji nalévat do sklenky s ledem.

"Dori má hodně kontaktů, kteří mu něco dluží. Není to pro něj nic těžkého. Dávám tomu pár minut, a pokud nebude mít dobrý den, tak maximálně hodinu." Tváří se, že to není nic světoborného, ale ví, že Doriho to bude stát pár ztracených lidí, kteří by se mu mohli hodit. Moc si toho váží. 

"Kakao?" Tama se na něj podívá s pozvednutým obočím, než si ho za pas přitáhne k sobě a líbne ho do vlasů.

"A já myslel, že roztomilejší, už být nemůžeš." Zavrtí nad ním hlavou.

"Příště až se tu nečekaně ráno zjevím, ti přinesu to nejlepší kakao z celého Tokya." Slíbí mu bez mrknutí, jak kdyby kvůli tomu nemusel jet přes polovinu města. Jenže i to, je pro něj maličkost. Podá mu druhou lahvičku, aby ji přimíchal do shakeru k té první.

"Už teď to hezky voní hm? Jako dovolená." Pochválí se drobné schopnosti. Kdo vede klub, musí taky něco vědět o tom, co tam vlastně podávají. On sám rád ochutnával koktejly a některé se naučil. Zavrtí nad ním hlavou.

"Ale neudělal, ještě jsem vůbec nic neudělal." Mávne nad tím rukou.

"Jsou věci, které se dějí tak nějak automaticky a přirozeně a pak jsou věci, se kterými prostě čas od času potřebuješ pomoc. Když nebudeš vědět za kým jít, tak za mnou." Ujistí ho, že svá slova myslí vážně a posune mu svůj telefon, aby si napsal jeho číslo.

"Dobře, k tobě asi ne, ale kdyby sis možná někdy nevěděl rady." Boo zatím netuší, co se uvnitř Doriho skrývá. Rozhodně ví, že mu nemá v plánu ani v nejmenším ublížit, jenže jeho životní styl je prostě trochu jiný. Boo to brzo zjistí a možná se v tom bude trochu ztrácet. Nevidí problém v tom, že by mu pomohl a zároveň si vážně dovede představit, že by bylo moc hezké, kdyby ten večer byl první. Tamakimu dojde, že Boo neví, s kým má ve skutečnosti tu čest. Dori mu to očividně ještě neřekl a možná by to neměl dělat, ale…

"Jsem vlastně tak trochu barman i vyhazovač. Občas dělám společnost já, když mám náladu. Dori takový není, ten se tomu všemu většinou spíš vyhýbá. Ten klub je náš od samého začátku." Práskne mu to celé.

"Trvalo to dlouho, než jsme z toho udělali právě tohle, ale stálo to za ty nervy. Máme to trochu jako tajemství, jen málo kdo s námi osobně mluvil nebo nás viděl, jako majitele." Vysvětlí mu, jak věci řeší. 

"Bude to chtít něco ostřejšího hm?" Vtipkuje a posune mu panáka. Není to sice koktejl, ale i tak je to sladké pití. 

"Sexy, zámožní majitelé. Nechceš nás rovnou oba, je dost možné, že zůstanu na ocet." Opře se polovinou těla o desku a sáhne po třešničce, kterou si dá mezi rty a pak ji zlehka utrne ze stopky. 

"Dokážeš si představit ty dovolené, kdy tě obskakují dva, co se vyznají v oboru." Je vidět, že ho podobné rozhovory baví. 

"A teď myslím, ve všech směrech samozřejmě." Ani se u toho nezačervená a ne, nemyslí si, že by to Dori kdy dovolil, takhle to mezi nimi většinou nefungovalo. Ne u těch, které si jeho kamarád stěhoval do bytu. Jednorázovky, to byla jiná, ale to Boogiemu říkat nebude.

Boogie

Boogie poslouchá Tamakiho slova a nechce se mu věřit, že by byli všichni lidé zkažení. Říkalo se, že Japonsko bylo velmi solidární, ale na druhou stranu snad nikde jinde na světě neexistoval systém tak důmyslně vypracovaných službiček a protislužbiček. Dlužili jste prakticky za cokoliv, i za cizí úsměv a očekávalo se, že své dluhy budete neustále splácet. Boogie byl ještě hodně mladý, stejně jako jeho spolužáci a do světa, o kterém mluví Tamaki, ještě nepřišel, ale je mu podivně smutno z toho, že je to doopravdy takové. Nebyl sám, koho to trápilo. Však mělo Japonsko taky rekordní počet sebevražd, protože mladí lidé nedokázali unést ten tlak. Zarazí se, když po něm Tamaki chce, aby to byl on, kdo vezme lahvičku a nalil ji do sklenice, ale nepře se s ním, otevře ji a udělá to. Poslouchá jeho vysvětlení ohledně Doriho kontaktů a pořád to nechápe, ale když si ho Tamaki z ničeho nic přitáhne za pas k sobě, málem vypískne. Nečekal to, ale zároveň ho to potěší, podívá se na něj nahoru a usměje se. Tamaki byl hodně bezprostřední, skoro jako by to byl on, kdo se s ním chystá chodit a zároveň neudělal nic tak velkého, aby to bylo moc. Poprvé v životě se Boogie cítí normálně, nemusí nic skrývat a dokonce jsou tu lidé, kteří ho považují za zajímavého a roztomilého. Takhle nějak by měl vypadat domov, no ne? Usměje se ještě o něco víc, když mu Tamaki slíbí dárek na příště a podívá se zase na sklenici před sebou. Jeho obličej ale spokojeně září. 

"Tak dobře, ale co přinesu já tobě?" Zeptá se ho. Přilije druhou lahvičku a přikývne, ale vlastně… 

"Nikdy jsem na podobné dovolené nebyl, vlastně si to spíš představuju." Řekne mu. 

"Je to trochu jako pytlík s kokosem v létě?" Je proti nim tak zoufale pozadu… úplně ve všem. Znovu se na Tamakiho usměje, když mu ještě jednou nabídne pomoc a přikývne. Teď už se nebude bát to udělat. Sáhne do kapsy pro svůj telefon, aby si napsal číslo. Samozřejmě si všimne, jaký má Tamaki model a docela se stydí za ten svůj, ale je tak polepený růžovými Pokémony, že si toho Tamaki možná ani nevšimne. A pak dojde na jejich práci, Boogie zrovna máčí prst v tom nedodělaném koktejlu a olizuje si ho a tak nějak mu to najednou dojde. Drží shaker v ruce a jakmile padne věta Ten klub MÁME od začátku, prostě ho upustí na zem. Nerozbije se, je nerezový, ale udělá pořádnou ránu a všude se to rozstříkne. A je to tady! Střelí pohledem ke dveřím, za kterými je Dori a čeká, že vyběhne a vynadá mu. Nic se nestane. Tohle ale musel slyšet. 

"Já to honem utřu." Řekne a hledá něco, čím by to udělal. Kde že byla ta koupelna? Nebo má hadry v kuchyni? Tamaki to okomentuje panákem něčeho ostřejšího a rovnou mu něco nalévá. Teď to bude potřebovat. Vážně se stydí a tváře mu podle toho hoří. 

"Já jsem říkal, že bych tady neměl bydlet." Mumlá spíš pro sebe. Taková katastrofa na první návštěvě, spíš na prvním rande. Konečně najde nějaký hadr, klekne si a začne to utírat, když Tamaki nahoře pronáší to o sexy majitelích a jestli je nechce oba. Musí se zarazit, přehodit si vlasy přes rameno, aby na něj viděl a podívat se nahoru s otevřenou pusou. Co… to… to myslí vážně? 

"Ty prostě chceš, abych toho rozbil víc." Obviní ho. Jenže Tamaki jako by ho ani neslyšel a vkládá si třešeň mezi rty. Jde mu to, vážně vypadá sexy a Boo se honem začne věnovat zase vytírání. Prý, jestli si to dokáže představit. Tohle si ani nesmí představovat, Dori je hned vedle! Už teď se cítí, jako by ho podváděl! Jak dojde na všechny směry, Boo se postaví, v jedné ruce hadr, do druhé popadne sklenici s alkoholem a pořádně se napije. Dá to na ex a to by neměl, ale tady to nejde jinak!

Dori, Tamaki

Boo neprotestuje, když má míchat koktejl on a to ho těší. Třeba by ho mohl něco naučit, a kdyby ho to bavilo, klidně tak můžou společně trávit čas. Ostatně je tu dost často, aby se tu potkávali, obecně Tama nerad trávil čas sám. V tom byli s Dorim taky rozdílní. Ten si většinou neliboval ve větší společnosti, klidně si vystačil sám. Dokonce se ani nebrání, když si ho přitáhne k sobě a líbne ho do vlasů. Ví, že kdyby to viděl jeho kamarád, rozhodně by dostal vynadáno, ale teď tu není a…Vlastně by to asi udělal klidně i před ním. Měl rád, když se Dori naštval, v té přijatelné míře samozřejmě. To pak konečně byl trochu víc volněný a sám sebou. Opětuje Boogiemu úsměv a ví, že tohle nebylo naposledy, kdy to udělal. Líbilo se to oběma, tak co? Boo vypadá dost uvolněně a on v něm bude s radostí podobné rozpoložení podporovat. To se pak většinou dějí zajímavé věci a u toho chybět určitě nechce. Pak ale padne otázka, po které Tamakimu zasvítí v očích. Určitě se brzo naučí, na co je dobré se ptát a co by radši v rámci Tamakiho flirtování měl vynechat. Velmi pomalu si ho prohlédne od hlavy až k patě a uculí se.

"Mě stačí, když přijdeš ty. Když si k tomu vezmeš něco sexy, bude to dárek století." Je to trochu dobírání a zároveň ví, že by si to rozhodně užil. Tamaki rozvážně přikývne na jeho odpověď o dovolené.

"Ano i ne. Neboj, s námi poznáš víc, než by sis kdy dokázal představit. Dovolených si užiješ dost. Dori rád cestuje." Prozradí mu ještě něco navíc, co zatím nejspíš neměl možnost zjistit. Boo vlastně tak trochu narazil na zlatý důl, ale ještě o tom pořádně neví. Je to dobře, aspoň se ukáže pravá povaha a Tama si je jistý, že za Dorim rozhodně nepřišel kvůli penězům. Vlastně by to neřekl ani ve chvíli, kdyby to Boo věděl, na to byl příliš upřímný a nevinný. Boogieho telefon je stejně roztomilý jako on sám, ale komentovat nic nestihne. Jen udělal krok dozadu, aby se vyhnul padajícími sekeru a taky spršce, kterou způsobil. Achjo a to si tak užíval, když si oblizoval prstík. 

"Prosím tě, uklidni se. Nikdo ti za to hlavu neutrhne. Máme uklízečku." Protočí očima a chvíli ho pozoruje. Má sto chutí ho chytit za ramena, aby přestal hledat hadr. Ani jeho svádění nepomůže a už to utírá. Klidně si egoisticky myslí, že to hlavně proto, aby se na něj nedíval. Taky kdo by mu odolal, že ano? Zavrtí nad ním s úsměvem hlavou a pak k němu přistoupí, aby mu chytil ruce a donutil Boogieho se chvíli uklidnit.. 

"Ne, nechci, abys toho rozbil víc, a zároveň vím, že se nic nestane, i kdybys rozbil celý byt. Máme rádi drahé věci, ale nejsem na nich závislí. Prostě se koupí druhé. Hlavně klid." Dívá se mu zblízka do očí a mírně se u toho usmívá. 

"Nemysli na to, co bys mohl udělat špatně. Dori si tě vybral, pak už není cesty zpět. Já bych ti dovolil, vyhodit do povětří klidně celý komplex. Nebude na tom jinak." Donutí Boogieho, aby konečně pustil hadr a odloží ho stranou. Pak vezme jeho tvář do dlaní a donutí ho, aby se na něj podíval. 

"Jsi krásný, roztomilý a okouzlující. Nádherně se směješ a u toho ti dokonale září oči. Vážně se divím, že se o tebe nemusel Dori s nikým prát." Snaží se mu dodat potřebnou sebedůvěru.

"A já mám vážně co dělat, aby se držel zpátky." Prozradí mu něco i na sebe. Palci ho pohladí po tváři a pak se nakloní, aby ho líbnul na čelo.

"Ale neudělám to, protože vím, že ti na něm záleží. A jemu na tobě." Dodá, než vezme prázdného panáka a dolije mu znovu. 

"Tak znovu, aspoň mi ukážeš, jestli si to pamatuješ. Znám jich ještě pár, můžu tě něco naučit." Nabídne mu klidně a pak se ohlédne, protože opodál klapnout dveře.

"Zas tak složité to nebylo." Ozve se Doriho hlas skoro znuděně. Zamíří rovnou k nim k baru a oči mu padnou na Boogieho. 

"Nepochybuju o tom, že tě zkoušel balit." Přeostří krátce na Tamakiho, než oči stočí zpátky. 

"Neboj, vyřídím si to s ním později." Myslí samozřejmě svého přítele.

"Mám sto chutí ti pro tu tvoji nádheru dojít rovnou, abys dal pokoj." Mlaskne, ale je vidět, že je tu určitě nechce nechávat samotné.

"Musel bys mi slíbit, že na něj ani nemrkneš." Upozorní Tamakiho, že to tak jednoduché mít nebude.

"Ale asi tě nechám čekat do zítra. Chci si užít odpoledne s Boogiem."

 Tama dlouze vydechne a nakonec rozhodí rukama.

"Neměl bych to říkat, ale chápu tě."

Boogie

Boogie se nejdřív upřímně usměje, ale když Tamaki dodá, aby se sexy oblékl, málem mu všechno vypadne z ruky podruhé. Musí po něm vrhnout už trochu vyčítavým pohledem a nejraději by mu řekl, že to, v čem přišel do klubu, je vrchol toho, co se v jeho skříni dá najít, ale možná bude lepší, když to Tamaki ani vědět nebude. Dori už se nechal slyšet, že volné mikiny a školní košile jsou přesně to, co se mu na Boogiem líbí, tak to asi bude muset stačit i Tamakimu. Tedy… jemu nemá co stačit a navíc má toho svého nového kluka! Skoro… Znovu se usměje, když mu Tamaki začne slibovat, že budou cestovat a že ho Dori vezme s sebou. Kéž by… na jednu stranu ví, že na něco takového nikdy nebude mít peníze a možná by to mohl dostat jako dárek, ale není si jistý, jestli to dovede přijmout a na druhou stranu tady byli ještě rodiče. I kdyby mu dovolili tady bydlet, jak by se jim líbilo, kdyby prostě někam jezdil? Boogie už byl plnoletý, i když neměl vychozenou školu a vlastně by se na ně vůbec ohlížet nemusel, ale takový nebyl, to prostě nedokázal. Kéž by byli rozumní a takové věci mu spíš přáli, ale co kdyby přišli na to, kdo Dori doopravdy je? Co by se dělo potom? Má z toho opravdový strach a kouše se při těch myšlenkách do spodního rtu. Ani mu moc nedochází, že mu Tamaki před chvílí řekl, že tady pracuje uklízečka. Boogie byl samozřejmě zvyklý si sám uklízet a hodně toho doma zastal. Mámě to pomáhalo. Nedovedl si představit, že by mu někdo skládal trenýrky, ale tady to tak asi bylo. Zkoumavě se na Tamakiho podívá, i když ten nemůže tušit, nad čím přesně zrovna teď přemýšlí. 

"Nejste bohatí nějak moc?" Přivře na něj oči. Ne, nenapadlo by ho, že by jejich obchody mohly být jakkoliv falešné, nedej bože nelegální, spíš to myslí tak, že jako majitelé klubu se mají vážně dobře. Musí vydělávat hrozné peníze. Ani si to nedovede představit. 

"Prostě si koupíte druhé… vidíš to? Nevážíš si věcí, které máš, protože kdybys na ně neměl, vadilo by ti, že se rozbily!" Ukáže na něj prstem a chce dál utírat, ale Tamaki mu to nechce dovolit. Zastaví se ve chvíli, kdy mu řekne, že si ho Dori vybral a že není cesty zpět. To zní skoro děsivě, ale pak se musí tiše zasmát, když se dozví, že smí vyhazovat komplexy do vzduchu. To by samozřejmě nikdy neudělal. Nechá si sebrat hadr, ale ztuhne na místě, když Tamaki vezme jeho tvář do dlaní. Zírá přímo na něj, poslouchá ten nádherný kompliment a srdce mu buší tak, že to Dori musí vedle slyšet. 

"Co-co to říkáš?" Musí se držet dál? Začíná mít nohy trochu jako želé a když se Tamaki začne naklánět blíž, neví, jestli se mu má vysmeknout nebo zavřít oči a nechat věci, aby se děly, ale dostane jenom pusu na čelo a pak už zase stojí sám. Krucinál! Co tohle bylo? Podívá se na skleničku, ale nemá ani ponětí, co že to má dělat a před tím mu Tamaki strkal lahvičky do ruky a on se neptal, co tam lije. Po tomhle se stejně nemůže soustředit. Roztržitě se otočí na místě, ale pak klapnou dveře a on se k nim prudce otočí. Má pocit, že mu musí být vidět až do žaludku a že si Dori ve vteřině přečte v jeho tváři všechno, co se tady dělo, ale nestane se nic a on jenom pronáší, že toho kluka vážně našel. Pak dodá, že tuší, co by se tu mohlo dít a Boogie na něj dokáže jenom zírat a rudnout, ale Dori se nezlobí. Jenom nahlas přemýšlí o tom, jestli za tím klukem i zajde nebo ne. Boogie se musí usmát a sklopit oči, když se odtud Dorimu ani za nic nechce a ještě milejší mu přijde, že to Tamaki chápe a je ochotný čekat, ale… 

"Nebo za ním můžeme zajít všichni. Počkáme venku. Tamaki to zvládne sám, ne? Nebo tam dojdeš ty a já počkám venku s Tamakim." Pokrčí rameny. Pak budou mít všichni to svoje, nikdo nebude čekat a on… Podívá se na hodinky a dojde mu, že zatím ještě bydlí doma. A koutky se mu propadnou do podkovičky. No nic… pro Tamakiho cokoliv!