Boogie, Ruki
Boogie Tamakiho dovede až do přírodovědné části a hned u vchodu je krásná expozice afrických zvířat. Vypadají, jako by se chtěla rozběhnout po muzeu. V jednom malém stádu je tu slon, žirafa a několik zeber a nad hlavou mají zavěšeného velkého ptáka."Ještě ti to připadá jako nuda? Já skoro cítím tu dovolenou, o které jsi mluvil." Broukne Boo a s dětským zaujetím sleduje expozici, zatímco mu Tamaki říká svůj názor na jeho rodiče. Boogie se na něj musí zaskočeně podívat a na chvíli nechá i pootevřenou pusu.
"Víš, že takhle jsem se na to nikdy nepodíval? Tedy ne na to, jaký bych měl být, ale že je to prostě jenom o jejich strachu?" Broukne a cítí se snad i provinile. Jenže i Tamaki si myslí, že je čas se osamostatnit. Nechce svojí mámě způsobovat neklidný spánek, ale jednou se to stát musí. Stejně ho kdykoliv může přejet auto nebo tak něco. Mimoděk se podívá dolů na svoje koleno a usměje se. Vlastně to není tak dlouho, co si ho odřel a nadechne se, aby mu to řekl, kdyby ho to snad zajímalo, ale Tamaki mu místo toho prozradí něco o sobě. Něco o tom, jak to řekl doma, že se mu líbí kluci. A že to rodiče nakonec přijali, ale bohužel, Boogie musí počítat s tím, že to bude nepříjemné období. Není si jistý, že je na to připravený a povzdechne si, ale takhle už to dál nevydrží. Jeho srdce už moc touží po někom, v jehož náručí se schová. To, že ho pořád drží za ruku, si uvědomí, až ve chvíli, kdy s ním Tamaki pohne tak, aby se o něj opřel zády a jeho brada mu přistane na rameni. Maličko kmitne očima do stran, aby zjistil, jak moc se lidi dívají. Moc. Žádný hlídač k nim ale nemíří, aby jim to zakázal. Boogiemu to není nepříjemné, už doma se takhle podivně dotkli jeden druhého a jako by to bylo tak nějak podivně v pořádku. Podívá se stranou na obraz, který doprovází expozici.
"To jsou orchideje." Broukne. Ano, v tropech jich je plno. Usměje se, když mu Tamaki začne slibovat, že je Boo uvidí na vlastní oči.
"Dori na to není?" Broukne v obavě. To tam asi chtít nebude… Jak jsou asi na tom? Přivede toho Rukiho?
Dori znovu prohodí takové to Někdo jako já… snaží se mu naznačit, že nemá city? Takže mu vyhrožuje. Skrytě, ale ano a Ruki se zamračí ještě o něco víc. Začíná toho mít dost. Dori si vede svou, že Ruki něco neřekl na rovinu a Ruki si povzdechne.
"Nesnáším lidi, co se pletou do věcí, do kterých jim nic není…" Prohodí spíš pro sebe. Nevykašlal se na něj schválně, prostě to jenom nějak… nenacpal do rozvrhu. Ten večer se mu líbil. Chtěl se mu ozvat, ale teď to začíná přehodnocovat. Protože tohle není normální a pokud se Tamaki pohybuje v takové společnosti, Ruki si není jistý, co jsou tedy zač. Prý okrádal o čas…
"Když na něj stojí taková fronta, proč vám to oběma tak vadí?" Prskne, místo aby cokoliv vysvětloval, ale Dori pocítí touhu dát mu najevo, jak mocný je a taky to hned udělá. Ví o něm očividně úplně všechno a taky na sebe prozradí, že je majitelem klubu, do kterého ho Kou zatáhl. On věděl, že mu tem kluk způsobí jenom problémy, měl se mu vyhnout už tehdy. Byl moc nespoutaný a koketoval se zákonem a Rukiho to právě dostalo do problémů. Už zase. Vždycky za něj všechno odnesl, to proto byl v klubu tak vytočený. Teď bude muset vytrpět všechno, co si kvůli němu nadrobil, protože Dori ještě neskončil a začíná ho dostávat do pozice, kdy musí mlčet. Rozhodně to ale není pro to, že by chtěl. Nechce odtud vyletět a přijít o svůj projekt a jak byly nebo nebyly jeho pletky, vedení muzea zajímat nebude. Dori se ho nebojí tím incidentem vydírat a Ruki ví, že v jeho kruzích by si už neškrtl. Stačí, že je gay.
"Dobře." Povzdechne si a dvěma prsty si narovná brýle na nose.
"Ale co mu napíšu, nech laskavě na mě." Teď už kašle na tykání i on. Sáhne do kapsy kalhot a najde Tamakiho číslo.
O půlnoci u zadního východu z muzea. R.A to je všechno. Dneska tady bude trčet vážně dlouho, na večere nemá čas ani pomyšlení, ale tohle chce vysvětlit. Od něj pro sebe i od sebe pro něj a žádného třetího k tomu nechce. Zvedne obočí, když dojde na to, že by ho Dori chtěl sponzorovat. Má hodně otázek, proč se někdo jako on zajímá o Rukiho obor, ale… od toho je ta večeře.
"Po termínech budu poslouchat, teď vážně nemůžu." Řekne mu. +A mám rande. Konečně...+
Dori, Tamaki
Tamaki se tiše zasměje a zavrtí hlavou."Ne rozhodně mi to nepřijde jako nuda." Ujistí ho, že se mu tu líbí.
"S tebou je pořád zábava víš." Nakonec mu ještě složí kompliment. Byl by rád, kdyby se cítil dobře a bavil se i on. Vypadá to, že to funguje. Trochu se zarazí, když Boo začne mluvit o jeho úhlu pohledu.
"Pokud tě mají rádi, je to pochopitelné. Tak je to asi vždycky. Člověk je dokáže pochopit, ale zároveň se tím nenechej ovlivnit. Jsi už velký kluk, je potřeba, abys začal žít svůj život." Jemu samotnému vůbec nevadí, že se na ně někdo dívá. Je mu dobře a daří se mu s Boogiem zahánět špatnou náladu, kterou měl. Hlásek v jeho hlavě mu tiše našeptává, že možná přece jen měl být v klubu rychlejší, třeba by to celé dopadlo jinak. Popravdě na to v posledních minutách myslí čím dál častěji. Nejde o to, že by na Rukiho zapomněl, ale…To on se mu neozval, neměl by se cítit provinile. Nejspíš jen kvůli Dorimu, ten Boogieho přivedl a očividně s ním chodí, nebo to má rozhodně v plánu. Měl by si dát zpátečku.
"Slušela by ti jedna, pěkně za ouškem." Pokračuje a očima vyhledá přesně to místo, kam by ji dal. Je tak blízko, stačilo, aby se trochu víc pohnul a mohl by se jeho kůže dotknout rty. Je to vážně velké lákadlo, dokud mu Boo nepřipomene, že do muzea nepřišli sami.
"Neboj, Boo-chan. S tebou pojede na kraj světa a rozhodně si to užije." Snaží se ho uklidnit, aby si to náhodou nerozmyslel, i když by si to vlastně trochu přál.
"Stačí jen nahodit ta svá očka a bude s tebou klidně uprostřed džungle v chatrči." On sám by si takovou dovolenou klidně dokázal představit.
Dori se na Rukiho podívá a trochu ironicky se zasměje.
"To já taky ne. O to víc mě vytáčí, žes mě to donutil udělat." Vrátí mu to i s úroky. Kdyby se na to nevykašlal, Dori sem nepůjde a nebylo by co řešit. Možná by pak jen utěšovali smutného Tamakiho. Protočí očima a nakloní hlavu na stranu, jakoby se ho ptal, jestli to myslí vážně.
"Máš pocit, že kdyby chtěl kohokoliv jiného, tam podplácím a táhnu se až sem?" Měl za to, že už to pochopil, ale očividně ne. Ru měl pravdu, Tamaki si mohl vybírat a zároveň ho neviděl nikdy v takovém rozpoložení po jediném rande. Tak na tom byli spíš ti druzí. Tohle měli společné. Pak ale dojde na možná zveřejnění určitých věcí a Ru rozhodně není pitomý. Ví, co by si tím způsobil a Dori konečně dosáhne svého. Nemohl by být spokojenější.
"Výborně." Okomentuje to s mírným a vlastně dost příjemných pousmáním. Uvnitř něj je pocit mnohem výraznější. Je pro něj velmi příjemné vědět, že dokáže kontrolovat kroky někoho vzpurného, jako je Ru. +Šlo by to i víc?+ Napadne ho samozřejmě, ale zatím nahlas nic neřekne, jen krátce přikývne a nechá mu prostor, aby zbytek vyřešil sám. Čeká, jestli se ho Ru bude dál ptát, ale to se nestane. Znovu krátce přikývne a pak sáhne do svého saka, aby vylovil vizitku, se kterou k němu natáhne ruku.
"Já nebudu čekat. Až dokončíš výstavu, tak mi napiš. Po skončení máš dvacet čtyři hodin, jinak má nabídka padá. Dobře si to rozmysli, já druhé šance nedávám, ani pokud jde o peníze." Upozorní ho, že pro něj neexistuje jiná možnost. Podívá se mu upřeně do očí a dotkne se ukazováčkem jeho brady.
"Můžeš se mít mnohem líp a nebýt omezovaný pravidly, která jsou tady. Budeš mít svá vlastní, tak mě nezkoušej vytočit znovu." Posměje se, když se k němu trochu nakloní a prohlédne si zblízka jeho tvář.
"Společnou večeři si rozhodně užijeme, když budeš chvíli taky někoho poslouchat." Připomene mu jeho slova se zvláštním zablýsknutím v očích. Ru ani netuší, co vlastně vyslovila, jak moc to na něj zapůsobilo. Pak se narovná a obejde ho.
"Utíkej pracovat, těším se na výstavu, rozhodně na ní budu." Dodá ještě u dveří, které se za ním vzápětí zavřou. Kousek dál Tamakimu pípne telefon. Nevěřícně na displej zírá a přemýšlí, co si o tom celém má myslet. To, že Boogieho ještě nepustil a že to čte společně s ním, to mu úplně nedochází.
"Super, tak to vypadá, že kopačky možná dostanu osobně." Vtipkuje a vlastně ho trochu děsí, cos e dozví. Je rád, že byl Dori úspěšný, ale on sám být nemusí.
"Nevadí, půjdu tam, aspoň z něj třeba dostanu, co se stalo." Snaží se držet svůj optimistický výraz.
"Hlavně bude dobře, až se na něj přestaneš věšet." Ozve se trochu chladnější hlas opodál. Stojí tam Dori a prohlíží si je oba.
"Já se ti to snažím zařídit a ty ho tady zatím obíráš." Očividně ho to štve.
"Pojď za mnou, Boo-chan." Nařídí mu měkce.
Boogie, Ruki
Rukimu cosi vítězoslavného blýskne v očích, když Dori přizná, že ani on by se k podobnému chování normálně nesnížil, jenže se to stalo. "Myslel jsem, že to děláš pro přítele. Nezištně, víš? A ty zatím sháníš kšefty… Ví to?" Neváhá do něj rýpat, když si Dori začal. Nemůže ho zabít, přišel by o jeho práci. Nakonec ale natáhne ruku po vizitce, kterou měl podle něj dostat hned na začátku a přečte si jeho jméno. Bohužel mu vůbec nic neříká, ale to raději nebude zmiňovat nahlas. Žádné vysokoškolské tituly… Ruki měl pravdu, je to prostě byznysmen. Vrhne po něm vyčítavým pohledem, když mu řekne, že po skončení výstavy má jenom dvacet čtyři hodin. To bude konečně spát!! Navíc si Ruki pořád nebyl jistý, zda pustit jistotu muzea za divné vody nějakého výstředního, byť bohatého mladíka. Tohle chtělo hodně přemýšlení a prověřování. Založí si ruce na prsou jako by mu svým výrazem říkal, že on taky žádné druhé šance nedává a Dori se mezitím přiblíží až k němu. Rukimu se vůbec nelíbí, že narušuje jeho osobní prostor.
"Ty už jsi na to video zapomněl?" Broukne, když se ho Dori dotkne na bradě. Byly okamžiky, kdy Ruki neviděl, neslyšel a pak jednoduše kopal. Přivře oči, když ho Dori varuje, aby ho nezkoušel vytáčet a musí být jasné, že někde tam uvnitř je malý ďáběl. Žádný poslušný Boo. Prý, že si společnou večeři užijí… Zatím to vypadá, že se spíš nesnesou, ale kdo ví… Poslechne si, co má na srdci, jistě, ale kde je napsáno, že s tím bude souhlasit? Dori ho nakonec obejde a řekne mu, že na výstavě bude taky. Ruki si uvědomí, že asi ani nepřipálil, cigarety zase schová a zasune ruce do kapes.
"Je na co se těšit." Pochválí sám sebe. Je si tím jistý. A pak už je v místnosti sám. Tohle bylo po čertech divné setkání a na Tamakiho má ještě o to víc otázek. Půlnoc bude očividně taky hodně zajímavá…
Boogie musí nutně zčervenat. S ním a zábava? Nepovažoval se obecně za vyloženě nudného, ale nikdy nebyl třídní bavič. Neuměl vtipně glosovat situace kolem sebe a tak mu bylo příjemné, když mu tohle Tamaki říkal. Povzdechne si, když mu Tamaki řekne, že je to s rodiči pochopitelné, ale že už je opravdu čas postavit se na vlastní nohy a tiše přikývne. Zvedne řasy a podívá se před sebe až v okamžiku, kdy mu Tamaki řekne, jak by mu taková orchidej slušela. Trochu se začervená a kdyby tušil, nad čím zrovna Tamaki přemýšlí, asi by omdlel na místě. Přál si nějakou pánskou pozornost a najednou mu jí Kami poslali tolik, že si s tím neví rady. A ještě jsou oba dva tak krásní… Jak se ten Ruki mohl neozvat? Tamaki mu přišel nesmírně sympatický a hodný, co by už chtěl víc? Znovu se usměje a skloní pohled, když ho Tamaki ubezpečí, že Dori s ním pojede vážně kamkoliv a pak Tamakimu pípne telefon. Nechce se tam dívat, opravdu ne, ale copak to jde jinak, když má displej přímo před očima? Vypadá to, že Dori měl úspěch a Ruki se ozval. Mají se sejít dneska v noci. A on ani neví, jak se kvůli tomu cítí. Tamakimu se jistě nic nestane, chodí po nocích neustále, když vlastní klub, ale stejně… +U některých věcí být nemůžeš. Neznáš ho roky, nemáš na to ani právo.+ Řekne sám sobě v duchu a trochu nadskočí, když se za nimi ozve Doriho hlas. A nezní tak bezstarostně jako v bytě. Tam to vypadalo, že tyto projevy náklonnosti Dorimu nevadí, ale teď bylo všechno jinak. To Boogie z tónu Doriho hlasu poznal, i když ho vlastně nezná. Trhne sebou, když mu Dori nařídí, aby šel k němu. Vrhne trochu omluvným pohledem po Tamakim a přecupitá k němu, kam momentálně patří. Nechtěl ho rozzlobit a asi se to stalo. Poskakuje pohledem mezi jím a Tamakim.
"Takže všechno dopadlo dobře?" Hlesne. Ta smska toho moc neřekla, snad jim to tedy poví Dori sám?
"Jaký je? Hezký?" Proč ho to zajímá? Nenápadně vsune svou dlaň do Doriho, jako kdyby jeho podstata něco vytušila.
Dori, Tamaki
Dori by nejradši protočil očima, ale udrží se. Naštěstí má dobrý trénink. "Tamaki mě zná, jako nikdo jiný. Nepochybuju o tom, že mu to dojde dřív nebo později. Spoustu věcí si vážně říkat nemusíme." Je vidět, že mu to vrásky nepřidělá. Jejich vztah je vlastně hodně jiný a zároveň velmi blízký. Není si jistý, že by to kdokoliv jiný dokázal někdy pochopit. Nebojí se Rukiho a je to znát, i někdo jako on musí mít své hranice a Dori ví, že by mu to posléze vrátil tisíckrát. Možná i fyzicky. Některé věci by do něj nikdo netipoval. Vidí vzdor v Rukiho očích a přemýšlí, jako moc by se musel snažit, aby tam nebyl, nebo se aspoň nedostal na světlo. Možná by nad některými věcmi přemýšlet neměl, když má Boogieho, ale stejně to dělá. Jen mu koutky cuknou nahoru, když zaslechne Rukiho slova, ale už se neohlédne.
Tama si všimne Boogieho rozpoložení. Dojde mu, že kdyby tu opravdu byli sami a nebyl v okolí Dori, stane se něco jiného. Nejspíš by to vážně vyzkoušel a cítí se i trochu provinile vůči svému nejlepšímu příteli. Nelezli si do zelí, nikdy to ani jednoho z nich nenapadlo, jejich vkus byl trochu odlišný, ale Boo má kouzlo pro ně oba, to prostě ví. Je to tak těžké se od něj držet dál, i když se má později setkat s Rukim. Kdyby jen tušil, že se v tom trochu máchají všichni tři, asi by umřel smíchy. Tama se ještě jednou podívá na displej a trochu se ušklíbne.
"Tak můžu doufat, že to nebudou kopačky. I když…Vlastně spolu zatím nic nemáme." Vypadá spíš pobaveně, ale tentokrát to dobře hraje. Uvnitř je vážně nervózní, i když to není znát. Dori možná měl úspěch se zprávou, ale to neznamená, že měl úspěch i v něčem jiném. Byl by radši, kdyby šel za Rukim sám, ale to nešlo. Třeba mu to vysvětlí, do půlnoci je ještě trocha času, je potřeba to pořádně promyslet. Sklopí hlavu, když Boo přecupitá k Dorimu a vlastně je mu to zvláštně líto. Nemělo by…Dori si bez váhání přitáhne Boogieho k sobě a pečlivě si prohlédne výraz Tamakiho. Tuší, co se děje, ale slovně to nějak nekomentuje, zatím. Je potřeba Tamakiho zájem posunout trochu jinam, tak snad dnešní večer dopadne tak, jak má. Podívá se na Boogieho a mírně se pousměje.
"První část dopadla dobře. Ru se rozhodl mu napsat. Druhá část je už na Tamakim, jestli mu připomene, jak dobře jim společně bylo. Nebude to mít jednoduché." Prohodí klidným hlasem a pak mu obočí vystřelí vzhůru.
"Je pěkně přidrzlý, výbušný a umí být pěkně nepříjemný." Popíše Rukiho bez mrknutí.
"Ale ano, je hezký." Mluví zcela otevřeně. Předtím setkáním by si řekl, že to není nic pro něj, ale v duchu si přiznává, že to má jisté kouzlo. Tama se uchechtne.
"Přesně pro mě. Já vás teď opustím a poběžím domů se připravit." Má najednou dost energie, aby letěl přes půl města a zase zpátky.
"Užijte si zbytek a díky." Mávne jim, naposledy se podívá do Boogieho tváře a zmizí jim z dohledu. Dori nad ním zavrtí hlavou a pak za pas Boogieho otočí k sobě.
"A my jedeme k tobě. Je potřeba s rodiči promluvit a všechno včas vyřešit." Nabídne mu, že by některé věci mohli nadhodit hned.
"Hlavně omluvit tvůj pozdní příchod." Zdrželi se a než přijedou, jistě to bude pozdě.
"Neboj, o všechno se postarám." Slíbí mu, než se skloní a klidně ho tady na veřejnosti políbí.
"Když to půjde dobře, třeba se mnou budeš moci zůstat už dnes, i kdybys mělo být v pokoji pro hosty." V očích se mu zablýskne, protože by ho samozřejmě nejradši měl u sebe v ložnici, jen to rozhodnutí by mělo zůstat na Boogiem.
"Tak půjdeme." Pohladí ho po tváři a za ruku ho vede ke svému autu, kde ho posadí na místo spolujezdce a sám usedne za volant.
"A nebuď nervózní Boo-chan, se mnou není nic nemožné." Ujistí ho, když krátce položí ruku na jeho stehno, po kterém ho pohladí a pak už vyrazí na cestu.
Boogie, Ruki
"Ne?" Hlesne Boogie ustaraně, když mu Dori řekne, že to Tamaki s Rukim nebude mít jednoduché. Pořád si myslí, že je Tamakiho pro někoho takového škoda a tím spíš ho v tom názoru Dori utvrdí, když mu popíše, jaký Ruki je. Musí být opravdu velmi hezký a taky hodně chytrý, když na Tamakiho udělal takový dojem, jinak si to vážně nedovede vysvětlit. Nahlas však neřekne vůbec nic. A pak se najednou ozve Tamaki a cosi v jeho chování se změní. Najednou jako by mu došlo, že má ještě naději, je v něm hodně energie a ty chmury v jeho tváři taky zmizely. Boogieho to překvapí, navíc ví, co se mezi nimi dělo ještě před chvílí a kdo ví proč je mu to snad i líto, ale takhle to bylo dobře. Každý někam patřili, tahle mlha je akorát sváděla na scestí a bylo dobře, že se Tamaki těšil na někoho, koho si vyhlédl, protože on je tady přece s Dorim a s ním taky odejde. Tamaki by byl sám. Usměje se tedy a povzbudivě mu věnuje poslední pohled, než Tamaki odejde. "Nakonec začne mír rád muzeum." Broukne spíš pro sebe a vyděšeně se podívá nahoru, když si uvědomí, že mu Dori oznamuje, že pojedou za jeho rodiči.
"Co-cože?" Sevře jeho předloktí.
"Myslel jsem, že jsi jim zavolal a… to není dobrý nápad, já…" Ztichne, protože Dori má dávno všechno naplánované a navíc ho políbí. Boogie se zvládne jenom zaklonit, ve vteřině naprosto zapomene svět okolo nich i všechno, co by se mohlo stát, kdyby je někdo viděl nebo chtěl vyhodit, neslyší užaslé povzdechy a i rozzlobené komentáře a maličko zapomene i Tamakiho. Chudák… nějak se mu to pořád děje, ale to se změní, až se potká s Rukim, protože Boo už má nohy zase jako želé a do jeho hlavy se přestává vejít kdokoliv jiný, než Dori.
"Dobře." Řekne, když může zase mluvit, ale kdo by se mu divil? Teď by Dorimu odsouhlasil snad i vraždu.
"Už dnes?" Zeptá se zmateně a ještě pořád docela mimo, když ho Dori za ruku vede s sebou ven. Neví, jestli ho to děsí nebo se těší. Pořád se bojí, že něco pokazí a přestane ho bavit, ale slyšel přece ten žárlivý tón v jeho hlase? Pousměje se a cupitá za ním. Za chvíli už sedí vedle něj v autě.
"Moc ti to za volantem sluší." Slyší říkat sám sebe, ale nedovede si pomoct. Ještě kožené rukavičky a bude až příliš sexy. +Od kdy jsi na rukavičky?+ Pomyslí si v duchu a raději se podívá před sebe, zatímco se červená. Honem vrátí svůj pohled k Dorimu, když mu řekne, aby se ničeho nebál. Ta jeho poslední věta mu podivně pohne se žaludkem, ale je to příjemné brnění. Jako když si berete milionáře nebo tak něco. Usměje se a přikývne a skutečně jede domů trochu uvolněněji. Doriho slova se nakonec vyplní, když spolu skutečně jedou do jeho bytu. Boogie to ještě pořád nechápe. Jeho rodiče byli nejdřív rozzlobení a zmatení, ale Boo nikdy neviděl nikoho mluvit tak, jako Doriho. Nějak se mu podařilo si je omotat okolo prstu, uvěřili mu, že je někdo bohatý, velmi důležitý pro Boogieho kariéru a rozvoj a i když ještě nesvolili k tomu, aby se Boo mohl přestěhovat, dovolili mu dnes v noci odjet a s Dorim se stýkat. Samozřejmě netušili nic o tom, že by spolu měli vztah, mysleli si nejspíš, že je nějaký profesor nebo vedoucí výzkumu nebo tak něco, ale čekala je všechny společná večeře a seznamování. Na rodiče se prostě muselo trochu pomalu, ale šlo to a Boo jenom doufal, že se nic nepokazí. Mačkal si prsty celou cestu, jako kdyby se to mohlo stát ještě dneska, ale to nemohlo. Dnešek už bude jenom jejich… až dojedou domů. K nim domů…
Žádné komentáře:
Okomentovat