Hromadné - Pořád mám potřebu se o tebe starat. - část 3.

(kavárna)

Boogie

Prý příště budu držet stejně… Boo už na to nestačil reagovat, protože vystupovali, ale to neznamená, že to neslyšel a že to nepřevrací v hlavě. Pořád zapomíná na to, že Dori je dospělý muž, který má svoje potřeby. Vnímal jejich nový vztah trochu naivně a bude se s tím muset naučit pracovat, ale bylo toho tolik najednou… Pak už jsou uvnitř a potkávají se s Tamakim a Boogie musí v duchu protočit očima sám nad sebou, protože jakmile Tamaki použil slovo hra, prostě ho napadlo něco, co souvisí s klubem. Vůbec mu nedošlo, že lidé by se mohli bavit i normálními hrami, jako je například ten play station. 

"Díky." Řekne jenom neurčitě na tu nabídku. On doma play station neměl a asi by ani nevěděl, jak se to drží. Tamaki by se mu smál. Kluci se začnou o něčem bavit a jemu stejně uniká téma, takže si zatím prohlíží byt. Ohlédne se od kulečníku a nemá nejmenší ponětí, co vlastně udělal tak zajímavého, ale prozářeně se usměje a pohladí plátno. 

"Vířivka…" Zopakuje po něm a málem by se rozešel k některým ze dveří, aby se podíval, jestli ji za nimi nenajde, ale Dori mu prozradí, kde sám spí a dokonce mu řekne, aby se tam šel klidně podívat. Boogie se zarazí na místě a zrudne, protože tolik odvahy, aby mu lezl do ložnice nemá. A není to kvůli studu, nejsou tady přece sami, spíš má pořád pocit, že je na návštěvě. A návštěvy do ložnic nelezou. Dori k němu dojde a podá mu limonádu a on honem poděkuje a napije se. Aniž by se musel ptát, Dori mu začne vysvětlovat, kdo přesně Tamaki je a on je mu za to vděčný. Nechtěl by vypadat jako nějaká stíhačka a zároveň si váží toho, že ho Dori nenechá tápat ve tmě a prostě ho tím uklidní. Musí se po Tamakim ohlédnout. Takže nejlepší přítel. To bylo hezké mít někoho takového. Ani ve snu by ho nenapadlo, že ti dva byli v minulosti mnohem víc, jinak by asi tak klidný nebyl. Prudce se po Tamakim ohlédne, když mu nabídne důkaz o tom, že není impotentní a málem by udělal krok za Doriho záda. Tamaki svou nabídku jistě nemyslí vážně, to by asi Dori jenom tak nestál a kromě toho se tady o komsi bavili. Sleduje Doriho, jak míří za svým kamarádem, aby mu dodal trochu lepší náladu. Jde o nějakého kluka. Tamakimu se asi někdo líbí a možná to není vzájemné. To je situace, ze které by Boo asi zešílel, takže ho chápe. Stačí se na Doriho podívat a představit si, že jde za někým jiným. Zmrzlina by rozhodně nestačila. Předstírá, že si prohlíží dekorace, ale jedním uchem je pořád poslouchá. Musí si prohlížet Doriho tvář, když Tamakimu tak odhodlaně slibuje, že toho cizího kluka najde a přivede a Tamaki vypadá hodně nadšeně, ale… pokud ten kluk nechce přijít, jak z toho mohou mít oba dva radost? Neměl by se ukázat sám od sebe, protože chce? Nevstupuje jim do toho, ale oba dva teď působí trochu divně. To stažení na pohovku mu neunikne, ale v kontextu toho všeho Boogiemu spíš zvedne koutky nahoru, než aby žárlil. Díval se, bohužel ano a taky se potká s Doriho pohledem. Bylo vidět, že Dori nechtěl, aby to viděl a tak se usměje ještě víc. To bylo dobře, že mu na tom záleželo. Neslyšel sice jeho slova, ale i kdyby ano, nepřipadala by mu nijak zvláštní. Nakonec přijde s rukama spojenýma před sebou zase k nim. Trochu neví, kam se vrtnout a tak odloží limonádu na stolek a vlastně čeká, co bude. Je tady s nimi Tamaki, takže si asi prostě popovídají? Usadí se na kraj volného křesla a zuřivě přemýšlí, jaké zajímavé téma by tak mohl otevřít, ale zoufale ho nic nenapadá. 

"Měl jsi někdy nějaké zvíře?" Řekne z ničeho nic, když si vzpomene na kočku z kavárny. To asi není tak zajímavé. 

"Jaký kluk vlastně nepřišel?" Neovládne konečně svou zvědavost.

Dori, Tamaki

Tama si všiml, jak je z něj Boo celý nesvůj. Samozřejmě si dokáže domyslet, že ten možný dvojsmysl mu došel a přemýšlet o něčem jiném, než o obyčejných hrách, kterým se věnuje minimálně polovina kluků. Jednou mu to připomene, až se někde znovu potkají, možná to stihne ještě dneska, ale musí opatrně. Dori na to nevypadal, ale ránu by od něj rozhodně nechtěl, teď už ne. Boogieho poděkování okomentoval jen kývnutím hlavou a pak už si jeho pozornost krade Dori. Jeho nejlepší přítel, se kterým ho pojí mnohem víc, než kolik bylo u přátelství zvykem. Dori ví, že některé věci nejsou v bytech zvykem, ale on byl od malička spíš rozmazlený. Chtěl toho hodně a většinu těch věcí má mnohem dřív, než většina jeho vrstevníků. Jeho cílevědomost je dovedla až sem a Tama byl ten, který to všechno společně s ním vydržel. Nebylo to jednoduché a Dori občas propadal svému vzteku, kdy se mu všichni ostatní klidili z cesty. Díky Tamakimu se naučil ovládat, ale nikdy to nebylo stoprocentní. Aspoň už ho nevytáčeli jen zdánlivé drobnosti. Když si Tama stáhne Doriho k sobě na pohovku, stihne mu ještě pošeptat, že Boo je opravdu moc roztomilý, čímž ho popíchne podruhé, ale Dori má naštěstí dost starostí s tím, jak moc pitomě právě teď vypadá. Boo to celé sleduje a když Tama vyhlédne zpoza pohovky, vidí jeho pohled.

"Občas trochu blbeneme, z toho si nic nedělej." Ujistí ho, že je to u nich úplně normální. Dřív toho bylo mnohem víc, ale tuší, že některé věci by měli přijít v trochu jinou dobu. Dori protočí očima a zavrtí hlavou.

"Snažím se nějak vypadat a ty mi to v jednom kuse kazíš." Obviní klidně Tamakiho a náznakem facky mu pročísne vlasy. Dori zamíří k Boogiemu.

"Promiň, nechal jsem tě čekat." Omluvíme se mu, než ho vezme za ruku a přesune spíš do křesla, jak kdyby měl obavy, že se špatně posune a spadne.

"Udělej si pohodlí, ostatně budeš tu doma." Připomene mu, na čem se domluvili. Tamaki zbystří a už se zase usmívá.

"Páni, budeš tu bydlet? Tak to se stavím častěji." Chytne se toho a zapluje zase zpátky, když ho Dori propálí pohledem. Stejně se tiše pochechtává.

"Už tak jsi tu denně. Jeden by řekl, že nemáš kde bydlet." Rýpne si do něj a pak se sám usadí na područku Boogieho křesla.

"Neměl, měl jsem obavy, že by tu zůstávalo příliš často samo. Donedávna jsme měli oba dva spoustu práce." Narazí na to, o čem si ještě nepovídali, totiž téma jeho práce.

"Navíc Tama je taky takové zvířátko. Dej mu najíst, napít a bude spokojeně spát celý den." Pomlouvá nahlas svého přítele, který se na něj zamračí.

"To není pravda, hrozně dřu, abych vypadal dobře." Brání se, dost času tráví tím, že na sobě maká, ale taky se s radostí válí. Tama si povzdechne, když se Boo začne zajímat o Rukiho.

"Ten večer přišel do klubu kluk. Dělal trochu problémy a vymluvil se na mě. Ve výsledku to dopadlo tak, že kopl svého ex mezi nohy a šli jsme na rande." Vyzní to trochu jinak, než to ve skutečnosti bylo, ale…Ono je to ve výsledku jedno. 

"Byl to skvělej večer." Pokračuje dál a už zase leží na pohovce s rukama pod hlavou a zírá do stropu. Trochu jako u psychologa.

"Chtěl jsem na něj číslo, řekl mi, že mu mám dát svoje a mám počkat, až se ozve. Pár jestli to vydržím. Byl sem si vážně jistej, že zavolá nebo aspoň napíše." Povzdechne si skoro až příliš. Jenže jeho to vážně trápí, dokonce se podle toho i tváří. Dori ho pozoruje a vypadá to, že ho pan Ruki začíná vážně vytáčet. Copak tohle se Tamakimu dělá? +Počkej, až tě najdu.+ Vyhrožuje mu aspoň v duchu. 

"Zatím nic." Z pohovky se zvedenou ruce v bezradném gestu, než si je zase složí pod hlavou. Dori si mezitím pohrává s Boogieho prameny.

"Dělá velkou chybu, to víme oba." Ozve se, aby kamaráda podpořil. 

"A jestli mu to nedojde ani až ho najdu, tak za to nestojí, Tama-chan." Pokračuje dál.

"Nedřel jsi tak moc, aby ti to pak někdo hodil na hlavu." Odfrkne si. Kdyby byl dotyčný co k čemu, aspoň mu napíše, že nemá zájem. On řešil takové věci napřímo. 

"Nechceš si zajít do klubu, to tě vždycky dobře rozptýlí." Nechce ho vyhazovat, ale ví, jak to tam má Tama rád.

"Nechci, byl bych protivný." Odpoví mu Tamaki z pohovky. 

"Nechci si pokazit reputaci." Plácne se do čela. Dori se podívá na Boogieho a omluvně se pousměje.

"Co teď s ním?" Trochu zkoumá, jak moc mu vadí, že tu Tama je.

"Hele, já půjdu hrdličky. Stavím se doma a dám si vanu. Nějak to strávím." Rád by tu byl s nimi, ale nechce jim kazit plány. To nikdy nedělal rád.

Boogie

Boogie přikývne, že jasně a pořád si ještě naivně nedomýšlí, že by to tak nebylo. Kluci se pošťuchovali, co svět světem stál a nikdy se to moc nezměnilo ani s věkem. Usměje se o hodně víc, když mu Dori řekne, že se snaží vypadat. Pořád byl tak milý. Nechá se jím odvést ke křeslu a usadit do něj a když mu Dori spíš oznámí, že tu bude doma, něco uvnitř něj ho píchne. Má obavu, že by to rodiče opravdu nemuseli dovolit. Ještě si to nepřipouští a pak… takový byt… On a doma v něčem takovém? Co když tady něco rozbije? Honem se podívá na Tamakiho, když se toho chytne a řekne, že se staví častěji a mimoděk zčervená. Co tím myslel? Přikývne na Doriho vysvětlení ohledně zvířete a pak se konečně zasměje, když dojde na to, že to Tamaki Dorimu vynahradí. Tamaki se začne bránit, ale ne proto, že by nebyl zvířátkem, ale jenom proto, že chodí do posilovny. Boogie musel uznat, že by mu kde kdo mohl závidět, jakou má postavu a k tomu ten obličej. On sám sice cvičil, ale jen tak asi jako každý. Měl spíš štěstí, že je štíhlý od přírody. A pak se Tamaki rozpovídá o tom cizím klukovi. Boogie otevře pusu a vytáhne obočí nahoru, když se v jedné větě dozví, že to byl výtržník, kope lidi mezi nohy a ještě chodil s klukem. Ne, že by se on sám taky nechystal, ale nedovedl si představit, že by někoho kopal. A takový se Tamakimu líbí? Asi bude na kořeněnější maso. 

"Jak to, že jste šli jenom tak na rande?" Zeptá se ho. To se neviděli poprvé? Nebo ano? Tamaki si povzdechne, jak skvělý večer to byl. Ten kluk udělal očividně úžasný dojem během chvíle, ale čím, to Boogie nevyjde z údivu. Tohle by ho při balení tedy nenapadlo. Poslouchá další vyprávění o tom, jak ten kluk slíbil, že zavolá a neudělal a to a z toho mála, co o něm ví, mu to připadá celkem jasné. Rukimu křivdí, ale to neví. 

"Říkal jsi, že je výtržník. Možná je prostě takový. Něco slíbí a nedodrží." Hlesne tiše a vypadá to, že Doriho to taky štve. Podívá se na něj nahoru a přikývne, když Dori řekne, že Ruki dělá chybu. Sice Tamakiho ještě neznal, ale připadal mu jako fajn kluk a byl to nejlepší kamarád Doriho, takže ten, kdo ho nechtěl, opravdu prohloupí, to je jasné. 

"Opravdu ho chceš hledat? Myslíš, že to za to stojí?" Zeptá se Doriho, ale je mu jasné, že i když si to Dori zřejmě nemyslí, Tamaki o to stojí a tak to udělá kvůli němu. Oba dva mluví o klubu a Boogiemu ještě pořád nedochází, že jsou jeho majitelé. Ten byt tomu dost napovídá, ale on žije v tom, že je tam Dori zaměstnaný a Tamaki očividně taky. Přece hlídal výtržníka. Berou vyhazovači tolik? Ta postava by ale souhlasila… Je tak zamyšlený, že si ani neuvědomuje, že si přikládá prst na bradu. Probere se až ve chvíli, kdy se Tamaki začne zvedat a nazývat je hrdličkami, ale Boogie přece vidí, v jakém je stavu! Taky honem vyskočí na nohy a popadne ho za ruku. 

"Ne, to ne! Kvůli mě neodcházej." Řekne mu honem a zase ho radši pustí a zčervená. Chtěl být s Dorim sám, opravdu ano, poznat ho a popovídat si tady, ale zároveň nechce, aby odtud Tamaki takto odešel, když se děje něco důležitého. Nepřekáží mu, bude to prostě trochu jiné rande. Sami budou muset být někdy jindy. Boogie si vzpomene na svůj pitomý rozvrh a rodiče a koutky mu na moment opadnou, ale je to jen vteřina. V životě byly prostě důležitější věci! Podívá se na Doriho, co si o tom myslí on. Bude mu vadit, že Tamakiho nenechá jen tak odejít nebo bude naopak rád, že přijal jeho kamaráda a chce se o něj taky starat? Nemá nejmenší ponětí, jak zareaguje. Možná by tady mohl Tamakiho pohlídat, zatímco se Dori vydá hledat? Nebo to udělá někdy jindy?

Dori, Tamaki

Dori si všimne Boogieho nejistoty. Tuší, odkud pramení, ale zatím na to neřekne nic. Sám si je jistý, že to dopadne dobře a že ho tu opravdu bude mít. Zařídí všechno, pohlídá si sebemenší detail a ví, že to klapne a jeho rodiče budou ještě nadšení. Malinko se zamračí, když postřehne Boogieho červenání. V hlavě už odhaduje, jaká je Tamaki hrozba pro něj. Kdyby tu zůstali chvíli sami, stane se něco nebo ne? Nestrávil s Boogiem ještě tolik času, aby si byl jistý, že by se to stát nemohlo. Pro Tamakiho mělo slabost hodně lidí, ale v určité oblasti, si byli hodně podobní. Ne když je dokázal zaujmout tolik, jako se to právě stalo. Ať už jde o Boogieho nebo toho Rukiho. Musí ho sehnat, aby mu nakonec nelezl do zelí. Tama se usměje, když vidí, co svými slovy způsobil. 

"Vidíš, líbím se mu." Prohodí spokojeně, aniž by tím myslel něco navíc. Byli jisté hranice, které by nejspíš nepřekročil, i když... Jeden nikdy neví. Přitažlivost a podobné pocity byly nevypočitatelné. Kdyby byl v klubu rychlejší, možná by to celé dopadlo úplně jinak. Kdo ví, co by se stalo. Tama se malinko zarazí, když dojde na to, jak se mu povedlo Rukiho dostat na rande. 

"No vlastně to byla podmínka toho, že mu pomůžu najít jeho ex." Teď, kdyžto řekl nahlas, to zní vážně pitomě. Hlavně to vypadá, že Ru s ním šel jenom proto, že musel. Jenže on sám je přesvědčený o tom, že rande nakonec klaplo na jedničku a že si to oba užili. 

"Já vím, jak to zní, ale vážně to tak nebylo. Ne ke konci." Brání se rovnou. Dori si povzdechne a zavrtí hlavou. Buď jak buď, už mu to slíbil a své slovo dodrží. Prostě Rukiho najde a dotáhne ho za Tamakim, aby ho mohl odmítnout pořádně a ne takto. Pak padne otázka na Doriho a ten rozhodně přikývne. 

"Stojí." Odtuší, jako první a vzápětí se rozhodne to vysvětlit. 

"Minimálně to stojí za to, aby ho poslal do háje z očí do očí a ne takto." Asi to zní, jak kdyby chtěl Rukiho vychovávat, ale byly jisté věci, které by se podle něj měli dělat. Tama malinko protočí očima, ale stejně je Dorimu vděčný. Podle něj ho Ru neodmítne, ne když se uvidí. Je pořád přesvědčený o tom, že by si to další rande mohli dát a že by to bylo stejně v pohodě, jako to první. Je pravdou, že by měl asi vyklidit pole. On sám by nebyl rád, kdyby si někoho pozval a někdo mu tu překážel, i když je o tak vážnou záležitost. Samozřejmě věří tomu, že pokud to s Rukim nevyřeší, tak za pár dní prostě umře. Uměl být herec na výbornou, o tom nemohlo být pochyb. Stejně je rozhodnutý odejít. Jenže Boogie mu v tom zabrání. Podívá se na jeho ruku, dokud ho ještě drží a pak se na něj velmi mile usměje. 

"Ty jsi neskutečné zlatíčko." Pochválí ho a je znát, jak moc ho to potěšilo. Ví, jak dlouho na tohle rande čekal, Boo vlastně taky. O to víc ho to těší. Dori se dlouze nadechne a je jasné, že mu to není po chuti. Z druhé strany i jemu bylo zvláštně, když Tamaki odcházel v takovém rozpoložení. S Rukim to bude muset vyřešit, co nejdřív, jinak s Boogiem sám vážně nebude. Pak se konečně pousměje. 

"Má pravdu. V takovém stavu bys neměl nikam chodit." Souhlasí s tím, že tady zůstanou všichni tři. 

"Ostatně Boo tu za pár dní bude bydlet. Užijeme si ještě dost společného času." Podívá se Boogiemu do tváře a v jeho očích se blýskne náznak touhy. 

"Připravte mi něco dobrého k pití a já jdu zjistit, kde ten tvůj Ruki je a co je vlastně zač." Zvedne se z křesla, přejde k Boogiemu, kterého bez okolků políbí a pak už zamíří do své ložnice s telefon v ruce. Podle něj to nebude trvat dlouho a Rukiho vyšťourá. Tama zatím přejde k Boogiemu a vezme ho za ruku, aby ho odvedl k baru a mohli se pustit do nějakého koktejlu. 

"Vážně díky." Dloubne do něj bokem s příjemným pousmáním. 

"Kdybys cokoliv, kdykoliv potřeboval, dej vědět." Třeba bude mít možnost mu to celé jednou vrátit.

"A kdyby na tebe byl někdy zlý, dám mu co proto." Myslí Doriho, ale je to samozřejmě vtip. Moc dobře ví, že se o Boogieho bude hodně starat, ale taky je pravda, že Dori má poskládané věci trochu jinak. 

"Tak co máš rád? Něco sladšího?" Otevře skříň plnou různě barevných sirupů.

Boogie

Ať řekl Tamaki o Rukim cokoliv, znělo to prostě podezřele a divně a na Boogieho to nedělalo nejlepší dojem. Možná mohlo být všechno jinak a on byl přeborník v dávání nekonečných šancí, ale stejně ještě neslyšel nic, kvůli čemu by pochopil, proč se Tamaki tolik zakoukal. Možná je opravdu hodně hezký, protože nic jiného vymyslet nedovede. Pokud ale Tamaki říká, že to rande bylo pěkné, tak asi bylo. Podívá se na Doriho nad sebou, co si o tom myslí. Ten povzdech mluví za všechno, ale zároveň je jasné, že přítele nechce nijak potopit a udělal by pro něj hodně. Bylo to hezké. Všechno okolo Doriho se mu zdálo hezké. Zamilovaně se pro sebe usměje a ano, Dori měl pravdu. Jednat by se mělo z očí do očí, jakkoliv to někdy bylo těžké. Jinak se ten Ruki vážně ani nemůže nazývat chlap. A pak už dojde na Tamakiho možný odchod a na to, jak se ho dotkl. Honem rukou ucukne, když se na něj Tamaki tak podívá, ale pak přijde vážně kouzelný úsměv a Boogie se hned usměje taky a zčervená. Prý je zlatíčko. Sklopí pohled a zavrtí se s rukama sepnutýma před sebou. 

"To by udělal každý…" Zahuhlá někam směrem ke svým ponožkám. Zvedne oči, když s ním Dori souhlasí a usměje se. Dori mu připomene, že opravdu hodně stojí o to, aby tady Boogie bydlel a že potom se jeden druhému budou moci věnovat dostatečně a tak se vnitřně uklidní i Boogie. Nechtěl by o dnešek přijít, kdyby to byl jeden ukradený den z mála, ale takto by to ještě mohli vydržet. Má pocit, že viděl ten náznak touhy v Doriho očích a lhal by, kdyby sám tvrdil, že není zvědavý a zároveň má pořád strach jaké to bude, jestli ho nezklame a něco nepokazí nebo co se vlastně bude dít. Co když to celé nezvládne? Myslím tím všechny ty milostné věci… aby ho zaujal… Přikývne na to pití, málem upadne, když ho Dori z ničeho nic tak políbí a pak už sleduje Doriho záda. 

"Jak to chce zjistit?" Dori zněl, jako kdyby měl v ložnici nějakou policejní stanici s tajnými přístupy úplně ke všemu, třeba ke kamerám na ulici, rodným číslům a tak podobně. Byl to nesmysl, ale nechápal, jak se takový jediný člověk uprostřed Tokya hledá. Neví, kam s očima, když Tamaki ten polibek viděl a chvíli si nervózně namotává pramen vlasů na prst, ale pak ho Tamaki vezme za ruku a vede s sebou k baru. Boo má ještě na stolku tu svou limonádu, kterou mu namíchal Dori, ale Tamaki má očividně chuť na něco silnějšího a nechce pít sám. 

"Já nevím, ještě není tolik hodin a před chvílí jsem měl kakao a…" Už zase mluví nesmysly a musí být vážně pro smích, ale většinou mu stačilo málo a byl opilý. Nechce, aby ho tak Dori viděl nebo se na něj dokonce zlobil. Vysouká se na barovou stoličku a musí se opravdu upřímně usmát, když mu Tamaki tolik děkuje a ještě mu nabízí pomoc. Jako kdyby ho okamžitě přijal do té jejich malé rodiny. Je mu za to opravdu vděčný. 

"Nemusíš pro mě nic dělat, už jsi udělal." Řekne mu v duchu svých myšlenek a trochu se mu ukloní. Tu narážku na Doriho nejdřív vůbec nepochopí. Teprve po chvilce se zarazí a zvedne k němu oči. 

"Nééé…" Řekne hned a zavrtí hlavou. 

"Takový by nikdy nebyl." Rozpačitě se usmívá. Sice Doriho skoro nezná, ale nedovede si představit, že by se tak k němu choval. Vlastně si ani nedovede představit, že by sám způsobil něco takového. Kromě toho… dva se přece musí vzájemně respektovat, ne? Nejsou děti. Mírně rozhodí rukama, když mu Tamaki připomene to pití. 

"Moc toho neznám. Ty pracuješ jako barman? Myslel jsem, že jsi spíš vyhazovač." Dá najevo, že nemá ani páru, co jsou s Dorim zač. Prostě mu to ještě pořád nedošlo.