Hromadné - Moje jméno znáš, jak vidím. - část 1.

(sídlo)

Hyde, Dori

Hyde se velmi rychle zorientoval a fungoval na sto dvacet procent. Se Senou si padli do oka možná až moc a i když si všiml, odkud jedno ráno vyšel, nějak to nekomentoval. On byl poslední, kdo by chtěl rýpat do podobných věcí. Ostatně sám tohle sbližování víc než schvaloval. Mělo to i pozitivní vedlejší účinky, Toshiya po něm tolik nevrčel, spíš ho ignoroval, což bylo jen k dobru. Sena měl pravdu, když ho varoval, že ho Tomohisa bude chtít zkoušet, jenže tu byl ještě Daichi, který si velmi nenápadně kradl jeho pozornost a Tomo úplně nevypadal, že by se bránil. Tenhle barák fungoval trochu jako dohazovací služba. +Jen já jsem tu navíc.+ Baví se nad tím v duchu. Samozřejmě by mohl zkusit sbalit barona, o tom žádná, byl to nádherný kousek, ale taky ho platil. Kdyby tu byl opravdu jen jako sluha, asi by se tolik necukal, ale jako psycholog…Pravděpodobně by ztratil nadhled a tak si to celé odpustí a prostě si barona vyžene z hlavy. Naštěstí má dobrý trénink a výborné sebeovládání, koho si do hlavy pouště mohl a koho ne. Musí, už jen kvůli své praxi, ostatně chodili k němu vážně pohlední klienti. Má za sebou první schůzku s Yusukem, aby mu sdělil první dojmy a stráví u něj skoro hodinu. Samozřejmě to zaonačí podpisem smlouvy a podobnými nemysly, které už si dávno domluvili předem. Pak už je čas zamířit do postele, aby byl svěží na druhé den. Ráno si malinko přivstane, dá se dohromady, protože přece musí reprezentovat, kdyby náhodou a pak už je čas, vrhnout se do práce. Kolem poledne je největší shon, když dojde na oběd. Všechno musí pouklízet, ale poměrně brzy má hotovo. U toho stihl prohodit pár slov s Daichim konečně ho tak trochu poznat. 

"Tak hodně štěstí s panem geniálním." Popřeje mu Hyde se zamáváním, když se rozloučí a tváří se, že neviděl Daichiho rudé tváře. Všechno je prozatím hotovo a Hyde má konečně čas na sovu vlastní pauzu. 

Zajde si zas kuchařkou pro oběd v misce, k tomu si vezme kávu se zákuskem, najednou má ruce celkem plné a zamíří do zahrady, aby se taky naobědval. Má tam vyhlédnuté místečko.

"Pomůžu ti." Ozve se za jeho zády, když se ohlédne, uvidí Doriho. 

"Ah, díky. Zvládl bych to, přece jen mám praxi." Narazí na svou pozici v domě s tichým smíchem, ale pomoci si klidně nechá. Oba dva dojdou až k široké skoro posteli, která je zavěšená a houpe se, když ji člověk odjistí. Kolem jsou nádherné růže, které to tu krásně provoní. Hydovo oblíbené místo. 

"Tak tady se zašíváš, když máš volno." Vtipkuje Dori

"To si budu pamatovat." Dodá ještě s provokativním podtónem a usadí se vedle něj, tedy spíš se pohodlně natáhne. 

"Tak co, vrzl sis večer nebo ne?" Zeptá se ho Hyde zničehonic a po očku pozoruje Doriho reakci. Ten se zarazí a střelí po Hydovi nevěřícným pohledem.

"Cože, jak to víš?" Zeptá se úplně pitomě a prozradí tím úplně všechno. Hyde se rozesměje.

"To jsem nemyslel, ale je dobré to vědět. Myslel jsem, jestli už ti nevržou dveře." Vážně se snaží nesmát, tohle bylo vlastně hrozně jednoduché.

"Ale co by ne, jste oba dva k sežrání. Tedy pokud si můžu dovolit hodnotit. Vlastně už jsem si dovolil." Zatváří se nevině, ale k jeho úlevě se Dori uchechtne.

"Měl bys být spíš psycholog." Vydechne Dori a pohodlněji se opře. Teď zas málem zaskočí Hydovi, ale naštěstí se ovládne včas. 

"Já za to nemůžu. Mám holt oči a na puse nemám zámek. Taky se není čemu divit. Takový hezký správce, ta tetování a navíc tahle samota. Co víc k životu potřebuješ?" Zeptá se Doriho, jak kdyby neseděl na neskutečných majetcích a vlastních firmách. Dori jen pokrčí rameny a vypadá zamyšleně.

"Já nevím, nikdy mi nepřišlo, že by mi to mohlo stačit. Zase jsem tu pořád na očích a hodnotí mě úplně všichni. Ale dokud jsem ve škole…" Doriho ani na vteřinu nenapadne, že by z něj Hyde mohl něco tahat, podle něj mu ani neprozrazuje nic moc. 

"Ale podívejme se, třeba nebudeš na ocet." Kývne hlavou k příjezdovce, kde se objeví jejich nový zahradník. 

"Vypadá hodně dobře. Taky trochu nafoukaně." Hodnotí ho z dálky a pak ho něco napadne.

"Vsadíme se?" Zeptá se Hyda s nebezpečným výrazem v očích. Hyde zbystří a nejradši by takovou sázku nepřijímal, ale…tím by taky jejich sedánky mohly skončit. 

"A o co?" Přijme jeho výzvu.

"Máš čtrnáct dní na to, aby ti dal pusu. Budu ti věřit, i když to neuvidím. Když se ti to povede dám ti…" Hyde se ozve jako první.

"Uděláme si víkendovou párty ve městě. Zařídíš mi volno a zveš samozřejmě." Bere to jako příležitost, kdy by mohl prolomit víc zábran.

"Slibuju, že po tobě nevyjedu. To bych Kaoru neudělal." Zavtipkuje k tomu. 

"Tak dobře, vezmu tě na jízdu, kterou jsi ještě nezažil. A když prohraješ, budeš mi ve svém volnu psát úkoly do školy. Celý měsíc." Pro něj tohle byla ztráta času a vlastně největší výhra, pokud se podaří. 

"Tak platí." Kývne Hyde a začne se škrábat na nohy.

"Kam jdeš?" Dori vypadá nechápavě, když mu v rukách přistane miska s jídlem.

"Kam myslíš? Jdu přivítat novou krev, už se nemůžu dočkat víkendu." Mrkne na něj a zamíří rovnou k neznámému.

"Vítám vás." Zatím je slušnost sama, když po příchozím vyhrne tím nejlepším úsměvem. 

"Jste asi první nový zaměstnanec, který přijel tak akorát." Zavtipkuje rovnou.

"Jsem Hyde, zdejší sluha a bude mi velkým potěšením vás ubytovat a provést." Kývne mu hlavou a pokyne daným směrem. 

"Hiroto že? Co tahle začít trochu přátelštěji a přejít na tykání?" Nabídne mu rovnou tuto možnost. Tváří se, že necítí Dori pohled ve svých zádech, ale musí si určitě dobře bavit. „Jaká byla cesta?“ Zajímá se rovnou.

Hiroto

Bylo to nepříjemné, že Hiroto nemohl na své místo nastoupit hned a kvůli tomu mu málem uteklo, ale naštěstí rodinná jablka nepadala daleko od stromu a se sestrou studovali stejnou školu. Zatímco ona se specializovala na bujné zahrady, Hiroto šel v mnohem tradičnějším duchu klasických japonských zenových zahrad a ikebany. Bylo to velmi složité a mistrem v tom byl jenom málokdo. V jeho věku to tak ani být nemohlo, ale říkali mu, že měl talent. Hitomi pracovala spíš v evropském duchu a Hiroto si musel přiznat, že měl strach, aby se její práce nakonec baronovi nelíbila víc, ale snad se to nestane. Ne snad, že by jí nepřál takové místo, ale nechce o něj připravit sám sebe! Vlastně se divil, že baron nehledal učeného mudrce a najal si jeho, ale říkalo se o něm, že rád dával příležitosti mladým lidem. Na mistra by peníze měl, ale možná chtěl jiný pohled na celou věc, něco mladistvého a trochu neotřelého. A jelikož byl dům tradiční, byl Hiroto tak trochu jasná volba. Jeho škola byla nejblíž a byl nejlepší v několika posledních ročnících. +Taky jsem na to tvrdě dřel!+ Hiroto a Hitomi pocházeli z docela slušných poměrů, ale byli taková vyšší střední třída, s tímhle tady kolem se nemohli rovnat. Přesto Hiroto přijede vlastním autem, starší Toyotou RAV 4 a to není vůbec zlé auto. Je na něj hrdý, ale až uvidí baronův vozový park, možná bude parkovat někde na konci příjezdovky. Aby se mu tady nesmáli. Hitomi podobnými předsudky nikdy netrpěla, ale Hiroto jich měl plnou hlavu. Záleželo mu na tom, jak vypadá a záleželo mu na tom, co si o něm lidé říkali. Už když se blíží, sleduje skrz okýnko, jak zahrada i dům vypadají a přemýšlí, co tady změní. Zároveň hledá Hitomi a snaží se přijít na to, co z toho udělala ona. Bylo tady strašně moc práce, asi se nezastavila a stejně to jeden moc nepoznal. +Myslel jsem, že zahradníka přece měli nebo ne?+ Snaží se vzpomenout si, co mu baron říkal. Hitomi bohužel nikde nevidí, i když věděla, v kolik má Hiroto přijet. To bylo normální, nedalo se na to spolehnout, ale možná ji prostě jenom někde zaměstnali a doopravdy nemohla. +Mohla jsi mi aspoň napsat smsmku.+ Brblá v duchu, zastaví a auto a pomalu vystoupí, aniž by tušil, že je sledován. Byl Hitomi vážně vděčný, že kvůli němu odložila vlastní práci, ale v tomhle na ni byl pro změnu spoleh stoprocentní. Pro druhé by se rozdala, i když měla ostrý jazyk. A Hiroto by se rozdal pro ni, i když se často špičkovali jako to umí jenom sourozenci. Zkontroluje svůj telefon, ale už slyší štěrk na cestě a podívá se tím směrem. Míří k němu nějaký mladý muž, vypadá docela upraveně, trochu extravagantně a rovnou ho vítá.

"Dobrý den." Řekne Hiroto mnohem umírněněji a v očích má okamžitě jistou obezřetnost, která je tam vždycky, když potká nové lidi a jasně jim říká, že jeho si jen tak někdo nekoupí. Někdo uteče, někdo ho má hned za blbečka, někdo si toho ani nevšimne… Jediný na čas? To je snad samozřejmost jezdit v domluvený čas, ne? Nechápe, jak si někdo může dovolit něco jiného.

"Jistě…" Dodá jenom a raději se moc neptá a maličko kmitne obočím, když mu Hyde řekne své nejaponské jméno a navrch to, že je sluha. Na sluhu vypadá nějak dobře, ale… proti gustu? 

"Díky." Řekne Hiroto, schová klíče od auta a ještě jednou se rozhlédne, ale Hitomi pořád nikde. Samozřejmě tady má většinu času bydlet jako všichni, takže obejde auto, aby vytáhl dva spořádané kufry na kolečkách. Podle něj patří sportovní tašky do posilovny a taky to nehodlá mít zmačkané! Zarazí se v pohybu a dost jednoznačně se po Hydovi ohlédne, když mu říká, že si chce tykat. Nejraději by mu řekl, že si netyká s lidmi na potkání, ale… Hyde bude starší, pracuje tu déle a Hiroto by neměl být nepřátelský na novém místě. Celou tu rychlou úvahu sleduje jeho nataženou ruku, než se sám rozhoupe, nasadí úsměv a potřese si s ním. 

"Moje jméno znáš, jak vidím." Řekne. 

"Normální." Odvětí na tu cestu tu nejlepší možnou protivnou odpověď, i když jeho hlas zní celkem v pohodě a míří s Hydem k domu.

Hyde

Hyde si vždycky rád prohlížel neznámé a předem odhadoval jejich povahu. Byl to koníček, který skvěle zapadal k jeho povolání. Samozřejmě hned dojde na to, jaké jsou rozdíly mezi nově příchozím a jeho sestrou. O pohlaví mu jde v poslední řadě, ty pravé rozdíly se poznají nejlépe v povaze. Už předem odhaduje, že to bude mnohem větší oříšek, než si původně myslel. Už jen z jeho postoje a z toho, jak se tváří, když na něj promluví. Když se mu poprvé podívá do očí, uvidí jistou odtažitost. Hiro mu na sebe prozrazuje mnohem víc, než by vůbec mohl tušit. 

"Ano, den je opravdu dobrý. Doufám, že k večeru bude ještě lepší." Okomentuje s jistým optimismem jeho pozdrav a ukazuje mu tím, že i tady, ve službě se jeden může mít opravdu dobře. I když to byla jen zástěrka, klidně by si dokázal představit, tady opravdu pracovat. Je tu velmi příjemné prostředí hlavně kvůli baronovi, který není přehnaně přísný ani nepříjemný. O některých jeho synech se to říct nedá, ale to Hyda nikdy nemohlo rozhodit. 

"Není vůbec za co. Bude mi potěšením." Věnuje Hirotovi další ze svých úsměvů, který mu jde víc než skvěle. 

"Ano, kdybych neznal, asi bych moc nebyl dobrý ve své práci." Není v tom nic zlého, jen obyčejné konstatování.

"Ukaž, pomůžu ti, už tak máš za sebou cestu." Sáhne po jednom kufru, aby dostál svým slovům. 

"I když říkáš, že byla normální. Pořád to může být náročné a ještě bude. Nová postel, nové místo. Mě to chvíli trvalo, než jsem si zvykl. A to jsou tu naprosto luxusní podmínky, ale není to doma." Povídá dál a očividně nemá problém sdělit mu úplně všechno, co ho napadne. 

"Myslím, že máš s prací začít zítra. Takže by tě mohly zajímat organizační věci pro personál." Míří domem do pokojů určených pro Hirota. Jsou trochu stranou blíž k zahradě, je to přistavené křídlo, které přesně ladí ke zbytku domu. Část posuvných dveří je prosklená a náleží přímo k Hirotovým pokojům. Dovnitř vidět nejde, ven ale ano.

"Snídaně pro personál je v šest. Členové rodiny snídají v sedm, pokud jí doma." Začne s tím podstatným.

"Je to trochu vražedná hodina, aspoň pro mě, ale zvykám si. Už asi deset let." Klidně mu prozradí, jak to má se vstáváním.

"Obědváme pak v jedenáct a večeře je v pět. Vlastně je to vždycky hodinu před tím, než jí rodina." Cestou mu ukazuje, kde co najde a kam by chodit neměl. Totiž místa, kde bydlí baron a jeho synové.

"Pokud jde o svačinu na ostatní jídla, kdybys měl chuť zajdi za kuchařkou. Je to skvělá dáma, udělá pro tebe, co ti na očích uvidí. Vlastně je jako babička, je to milé." Usměje se znovu. Sám tam chodí často i na kus řeči

"Dále tu narazíš na Kaoru. Je to správce. Taky dost fajn kluk, tam se chodí ve volnu na pivo." Uchechtne se krátce. Chodí tam celá rodina a jeden člen i na víc, než pivo. To si nechá pro sebe. 

"Je tu bazén v suterénu, vířivka a taky tu je posilovna a teď už i dojo." Prozradí mu k tomu.

"Všude máme přístup i my. Baron razí heslo, že čím líp se tu budeme mít, tím lepší práci odvedeme. Dostaneš pak pracovní telefon, kde budou v souborech nasdílené tabulky. Rodina má přednost a vyhrazené hodiny, ale ve zbytku času tam můžeme my, když si zarezervuješ danou dobu." Dojdou až ke dveřím Hirotových pokojů. 

"Vypadá to skoro jako malý byt, měl bys tu mít dost místa, i když je to tak stranou, ale budeš mít soukromí. Hitomi byla nadšená. Prý aspoň nemá pořád někoho za zadkem. Vážně skvělá holka." Pochválí jeho sestru, se kterou zase tolik času nestrávil.

"Provedu tě zbytkem domu, ať víš, kde co je." Nabídne mu rovnou.

"Ale počkám, než si dáš sprchu nebo tak." Doplní ještě a pak sáhne po jeho dlani, aby mu do ní vtiskl kartu od jeho pokoje.

"Docela ti tohle místo závidím, až budeš chtít společnost, dej vědět, rád tu s tebou posedím." Podívá se mu do očí a chvíli si jeho dlaň podrží.

"Bude to příjemně strávený čas." Začne si mapovat terén, než jeho ruku pustí.

Hiroto

Byl to jen obyčejný pozdrav, ale Hyde ho očividně potřebuje okomentovat a jak se Hiroto za chvíli má dozvědět, nebude to jenom tohle. Jeho nový společník je nad míru upovídaný. Obvykle mu podobné chování leze hrozně na nervy, ale pravdou bylo, že Hyde se zatím snažil být jen přátelský k novému příchozímu a taky mu vysvětloval samé praktické věci, takže se Hiroto kousne do rtu a následuje ho. Nechce si nechat vzít kufr, uveze ho a má na to síly dost, ale Hyde je dost nekompromisní a prostě mu ho vezme. Musel by se s ním o něj pohádat a to si zatím nedovolí, dokud si to tu trochu neokouká. Odněkud by se mohl koukat baron a co by si pomyslel? Ani neví, co by mu měl povědět na tu novou postel a nové místo. Podobnými věcmi moc netrpěl, myslel si o nich, že je to slabost, ale na druhou stranu měl sám svých zvyklostí opravdu hodně a všechny dodržoval. Některé byly trochu bizarní a taky se trochu bojí toho, co by někdo řekl, kdyby zjistil, že je náměsíčný, ale snad nebude chodit po domě nahý? +Doma už se ti to povedlo...+ To proto, že nemusel pyžama. Měl rád, když bylo teplo, spal nahý a trochu zpocený… no nic. 

"Ano, ale myslel jsem, že všechno proberu s nadřízeným." Myslí tím samozřejmě barona a ne Hyda. Copak ho dneska vůbec neuvidí? Vůbec si s ním nepromluví? Když procházejí domem, všimne si, že vycházejí ze starého křídla do nového. I když se architekti snažili, stejně to jde poznat a ono to vlastně nevadí. Proč popírat skutečnost? Ani neví, jestli je rád, že bude mít pokojíček ve funglovce nebo ho naopak zlobí, že si neužije tu starou samurajskou parádu. Po cestě nikoho dalšího nepotkají, rozhodně ne jeho sestru a Hiroto musí uznat, že je to tady opravdu nádherné. Jako v nějakém drahém hotelu. A to tady bude jenom plet záhonky. +Ne jenom! Mistři zahrady jsou cenění po celém světě dodnes!+ Připomene si. Hyde odemkne jedny dveře a Hirotovi spadne brada. Chvíli zírá dovnitř a nevnímá nic jiného, než mu v uších cinkne, že snídaně je v šest. 

"Cože?" Vyletí z něj dřív, než se naděje. To se někdo zbláznil? Kdyby šel ještě běhat, aby vstával ve čtyři. Oběd v jedenáct je pro něj taky šílenost, moc brzy a večere v pět, to umře do rána hlady. Ještě že Hyde mluví o svačinách kdykoliv, protože on nejspíš bude jíst vždycky sám někde jinde a jinak. A asi mu to ani nevadí. Trochu se uklidní a vstoupí do svého nového pokoje. Poslouchá o dalších lidech v tomto domě a o vybavení domu, které smí používat a zatváří se spokojeně. Určitě to využije, hodně cvičí, plave, všechno by si chtěl vyzkoušet. Bude v tom rozvrhu viset klidně každou volnou chvíli, aby si toho zamluvil co nejvíc pro sebe, proč ne? Konečně se na Hyda podívá, když promluví o Hitomi.

"A kde je?" Zeptá se ho. Už by se nadechl, že si sprchu dávat nepotřebuje, protože necestoval celou noc nebo tak něco, ale Hyde je o něco rychlejší a z ničeho nic sáhne po jeho ruce, kterou jen tak nepustí. Sice mu do dlaně vtiskne kartu, ale stejně je ten dotek mnohem delší, než by mezi dvěma muži měl být. Než by měl být mezi kýmkoliv, kdo se sotva zná. Hirotovi začne nahoru letět rtuťový sloupec rychlostí světla, ale stejně ho Hyde pustí, než prorazí hranici, protože se Hiroto vážně moc snažil ovládat, aby se nezachoval nepatřičně. I tak rukou škubne trochu víc k sobě a zamračí se. V kontextu s tou společností to celé zní vážně divně a to by si při běžném setkání s někým stejného pohlaví ani nepomyslel. Tohle ale divné prostě bylo! Jaký příjemně strávený čas kruci? Vůbec se neznají a Hiroto se ani nesnaží být milý a hodný. 

"Jasně." Řekne jenom a udělá krok dozadu směrem do nitra pokoje. 

"Tak později, měj se." Už sahá po klice.

Hyde, Hitomi, Daichi

Hiroto toho zrovna moc nenamluví a Hydovi to vlastně nevadí. Neměl problém mluvit za dva, když na to přišlo a teď je navíc potřeba mu tolik věcí říct. Přece jen musí pochytit celý chod domácnosti a vědět, když přijít a kdy se něco děje. Se spoustou věcí mu pomůžou sdílené kalendáře, které baron používá a díky tomu stačí jediné klinutí a celý dům ví, že se něco přesouvá nebo mění. Dost to usnadňuje práci všem. Hyde se na něj ohlédne v okamžiku, kdy zmíní barona. Ne, že by ho po očku nepozoroval celou dobu a nesnažil se neustále odhadnout, co si myslí a jak se mu tady líbí. Usměje se na něj a pak přikývne.

"Ano, to bylo původně v plánu. Měl ses s ním sejít po tom, co přijedeš a zabydlíš se. Jenomže musel neočekávaně odjet, volali mu a vypadalo to důležitě. Ten úkol jsem dostal já, tak snad nebudeš moc zklamaný." Testuje si malinko, co si o něm Hiroto myslí. Zatím ho víc zajímá dům, ale to je pochopitelné. Je to nádherné místo, i když si to baron mění podle svého, duši tohoto domu se snaží zachovat. Na první pohled jde změny vidět a zároveň se snaží, aby zapadly do celkového konceptu. Hiro je doslova kouzlený, když se tak vyděsí na téma brzkého vstávání.

"Já vím, je to trochu za trest. Bohužel celá rodina vstává dost brzo, teda kromě Doriho." Protočí nad tím očima v sloup.

"Já sám mám asi dvacet budíků, než opravdu v tu hodinu vstanu." Přizná se mu k oblibě ve spaní. Obecně je schopný usnout kdykoliv a kdekoliv, stačí mu k tomu asi dvě minuty. 

"Přijde mi to asi jako jediné mínus téhle práce. Po pár dnech ale zjistíš, jak to trochu obejít, aby sis mohl přispat." Ujistí ho, že to nebude tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. To, že Hiro ještě předtím běhá, mu na mysl nepřijde. Hyde to očividně přehnat. Hiroto tvář mu dostatečně napoví, že ten stisk byl příliš. +Takže koukáš po holkách? Nebo se jen bojíš, že se to někdo dozví?+ Ptá se ho v duchu, ale nahlas nic z toho neřekne.

"Promiň, vždycky jsem byl hodně kontaktní. Zvykneš si." Usměje se mile, jak kdyby seč vůbec nic nestalo a úplně ignoruje fakt, že by si Hiro nejspíš zvykat nechtěl. 

"Hitomi bude zpátky asi za dvě hodiny. Jela do města vybrat nějaké věci do zahrady. Asi semínka." Pokrčí rameny. 

"Už se tě nemůže dočkat." Usměje se na něj podruhé a pak přikývne, i když nevypadá zrovna spokojeně, když mu Hiro naznačí, aby už šel. +Takhle mě vypakovat, no počkej. Najdu si tě, třeba v bazénu.+ Slíbí mu v duchu.

"Uvidíme se brzo." Mávne mu konečky prstů, doplní svá slova mrknutím a brzo se ztratí v domě. Samozřejmě má pak už hromadu práce a na Hirota nenarazí. Buď je pořád schovaný v pokoji, anebo se jim podařilo se minout. Hitomi přijede v podstatě na čas. Veze sebou plné bedny všechno, co by mohla potřebovat, možná i Hiroto. Vidí z okna, jak jí Kaoru pomáhá, aby to donesli do domku, kde je nářadí a právě všechny podobné věci patřící k zahradě. Pak ještě domlouvá pár věcí, protože jí volá sám baron a než se otočí, je čas na večeři. Tedy pro ně. Hitomi zrovna pospíchá k Hirotovu pokoji, aby ho konečně mohla přivítat a obejmout. Narazí na něj ale na chodbě.

"Bráško, ahoj." Usměje se na něj zároveň a hned ho objeme, i když se asi nebude zrovna tvářit.

"Konečně jsi tady." Je hrozně ráda, že ho vidí. 

"Tohle je barák snů co?" Zasměje se, když ho konečně pustí. Prohlédne si ho od hlavy až k patě, aby se ujistila, že je celý a v pořádku.

"Půjdeme na jídlo. Domluvíme se s kuchařkou, co by sis rád dal." Vezme ho za ruku a vede domem. Na chodbě akorát vidí, jak Toshiya zahýbá za roh a zmizí jim z očí.

"Tomu se vyhýbej, protivnějšího člověka jsem v životě neviděla." Odfrkne si. Už se s ním málem chytla, naštěstí to zachránil Dori.

"Zbytek je celkem fajn. Všichni jsou nebezpečně sexy, ale bohužel si to moc dobře uvědomují." Protočí očima v sloup, když jim někdo vběhne do cesty a rovnou přistane Hirotovi v náruči. Dokonce ho Hitomi musí pustit.

"Jé promiň." Ukloní se Daichi a pak pomalu vzhlédne. Několikrát zamrká, jak kdyby si nebyl jistý, do koho vrazil, ale rozhodně ho dotyčný zaujal. Pak trochu zčervená. 

"Nestíhám, jdu pozdě." Vysvětlí jim oběma a pak už kolem nich proběhne.

"V zahradě je aspoň klid. Tady je to blázinec." Prohodí a podívá se na Hirota.

"Koho jsi tu už potkal?" Vyzvídá.

Hiroto

Vysvětlení baronovy nepřítomnosti je velice jednoduché a bohužel se dalo očekávat a tak Hiroto jenom mlčky přikývne a ten dodatek o zklamání nekomentuje. Však se s pánem domu ještě uvidí, až budou probírat, jak přesně by to tady mělo vypadat. Hiroto tady nebude žít napořád, jenom než dá zahradu do pořádku. Byl zahradní architekt, ne nějaký řadový sběrač listí. Tedy… bude, až to všechno dostuduje. Přikývne na konstatování ohledně vstávání. On dvacet budíků nepotřebuje, umí být dost cílevědomý a má silnou vůli, ale to neznamená, že to nebude za trest. Loupne po něm očkem, když Hyde zmíní, že občas je přispání možné. Všichni mají nějaké volno nebo soboty a neděle a on byl konec konců zahradník, nebyl ani jejich sluha ani jejich asistent ani zaměstnanec jejich firmy. Tak proč by měl tak vstávat? Nejspíš to po něm vůbec nikdo chtít nebude. V duchu se zase uklidní. Stáhne obočí, když mu Hyde řekne, že si zvykne. To rozhodně nemá v plánu a prostě mu to dá najevo tak, aby to pochopil, ale teď se jenom pousměje a nechá to tak. Moc nechápe, proč mu Hitomi slibovala, že bude na parkovišti, až dorazí a pak prostě odjela pro něco, co mohlo očividně počkat, ale s ní to tak někdy prostě bylo. Pak už Hyde odejde a on se ještě chvíli dívá za jeho zády, než vejde do pokoje. Byl to v celku milý chlap, ale přesně jak říkal sám. Moc kontaktní a upovídaný. Na Hirota toho bylo na jedno seznámení až moc. Využije svůj volný čas v ubytovávání se, z okna pozoruje všechno, co je k vidění. Občas se tam mihne nějaký potetovaný chlap, to bude asi ten Kaoru, ale jinak tam není živá duše. Fajn, Hiroto chce okolo svého pokoje klid. Pak už se začne připozdívat a on dostane hlad, tak se rozhodne, že se pokusí najít kuchyni a požádat kuchařku o něco k jídlu. Neujde ani dva kroky, když se na chodbě z ničeho nic objeví Hitomi a on si ani neuvědomí, jak se automaticky prozářeně usměje. Hned na to se zamračí. 

"Kde jsi byla?!" Na oko po ní vyjede a dá si ruce v bok, ale Hitomi ho místo toho přitiskne k sobě a tak jí objetí opětuje. 

"Konečně jsem tady já?" Připomene jí, že ho to ještě nepřešlo a přikývne na ten dům. 

"Je to pěkné." Řekne decentně, ale to u něj znamená, že je to super. 

"Zrovna jsem jí chtěl hledat, už mám hrozný hlad." Přizná se a znovu se upřímně usměje, když mu Hitomi řekne, že jí požádají o to, co on rád. Vždycky se o něj starala. Hodně času byla jako jeho máma, protože jejich pravá máma musela být dlouho v práci a tak byl doma s Hitomi, dělal s ní úkoly a pomáhal jí. A ona se o něj starala a brala ho všude s sebou. Nikdy jí to nepřešlo ani když to už nepotřeboval. Dokonce se od ní nechá vést za ruku a když zahlédnou Toshiyu a ona to takhle okomentuje, musí se na ni podívat jako by ji chtěl napomenout a pak se tiše zasměje. 

"Copak, nelíbí se mu tvoje poslední slovo? To žádnému mužskému." Řekne jí. Protočí očima nad tím, jak jsou údajně všichni sexy, ale zasměje se dovětku o tom, že si to uvědomují. 

"Já si taky dobře uvědomuju, že jsem. Přemýšlíš o mě stejně?" Rýpne si a pak do něj někdo vrazí, až udělá krok dozadu. Automaticky to něco chytne do náruče, aby to nespadlo a několik vteřin si myslí, že se dívá na fakt pěknou holku, kterou by asi i někam pozval, než holka promluví a jemu dojde, že to je kluk. Hned ho pustí, sleduje ho, jak mu rozpaky rudnou tváře a pak už je pryč. Ještě se za ním ohlédne a zavrtí hlavou, když se podívá na Hitomi vedle sebe. 

"Koukám." Souhlasí s tím blázincem. 

"To byl kdo?" Ukáže palcem přes rameno. 

"Nikoho. Měl jsem se potkat s baronem, ale místo toho mě vyzvedl nějaký Hyde. Celou dobu tolik mluvil, že si nepamatuju ani polovinu. Ze všeho nejvíc to, že je prý kontaktní. Prima informace." Zašklebí se. Nahlas nepřizná, že byl vlastně fajn, to by si Hitomi myslela, že je nemocný nebo v tom je ještě něco.