Hyde
"A proč ne? Všichni je máme." Nevidí v tom rozdíl. Přece neznamená, že když má Hiro negativní vlastnosti, že to něčemu vadí. Hydovo oko je holt trénované a vidí i to, co by ostatní možná neřešili, někteří snad ani neviděli přes jeho vzhled. Co si budou, Hiro je vážně nádherný kousek. Na jeho otázku zavrtí hlavou."Ne byl jsem tam sám. Dostal jsem stipendium na školu, kam jsem si nadrzo poslal přihlášku, aniž bych věděl, jestli tam mít kde bydlet. Umím být tak trochu střelec a taky si jdu za věcmi, které chci." Prozradí mu svou vlastnost, o které zase tolik lidí tušení nemá. Je to jen v jistých věcech, ale pak to stojí za to.
"Chtěl jsem mimo Japonsko, podívat se za hranice. Naši s tím zrovna v pohodě nebyli, ale nakonec to vzali, ostatně jako všechno. Když zjistili, že si vydělávám slušně a mám dobré výsledky ve škole, bylo to s nimi o dost jednodušší." Upřímně se rozesměje, když Hiro upozorní na to, že se takhle kluci neživí. Pokrčí rameny.
"Je to práce, u které se dá většinou stíhat i škola a hodně lidí shání hlídání." Pak se na moment zarazí a široce se usměje.
"A taky mám talent na to ukecat lidi. Víš, většinou se mi daří je dostat na svou stranu. I u tebe se mi to povedlo, už přede mnou neutíkáš." Připomene mu fakt, že jsem před pár chvilkami od něj chtěl být, co nejdál.
"S dětmi je zábava. Člověk může blbnout, aniž by to bylo podezřelé." Dodá ještě vtípek na sovu vlastní adresu.
"V tom máš pravdu." Odkývá mu Yusukeho auru.
"A přitom, když si s ním chvíli povídáš, je opravdu fajn a má starost o svou rodinu. Jen někde v pozadí je něco, co tě stejně trochu nutí držet se zpátky. Dokonce ani já nevtipkuju. No dobře, teď kecám." Snaží se mu předat něco ze své dobré nálady. Nechá Hirota mluvit a uznává, že má pravdu. V dnešní době si člověk musel opravdu dávat pozor, co komu řekne.
"Souhlasím. Podle mě je na tom nejdůležitější to, přiznat to sám sobě. A co si budeme, v naší zemi je dost odborníků, kterým se svěřit můžeš a jsou vázáni přísahou. Tam máš jistotu, že se to nikdy nedostane dál." Je to jistá možnost, ale pořád se jí hodně lidí bojí.
"Ale mám pocit, že to málokdo použije. Zase jsme u toho přiznání." Pokrčí rameny. Je toho hodně, co by díky svému povolání mohl rozvést, ale taky by se mohl prozradit a to nechce.
"Nejvíc to odnáší ti mladí, kteří se s tím neumí srovnat, a přijde mi, že jsou pod čím dál větším tlakem." Má s tím bohaté zkušenosti, co si budou povídat. Vždycky se spíš specializoval na ty mladší ročníky, které měly celý život před sebou. Nechtěl Hirota tolik vyvést z míry a zároveň mu chtěl dát jasnou nabídku a třeba mu i pomoci. Tohle už není o sázce a tuší, že uvnitř jeho hlavy je to mnohem komplikovanější. Nic neřekne, když ho vidí odcházet k jezírku a opravdu je rozhodnutý mu dát pár minut. Ostatně je potřeba nechat ho, aby si to trochu všechno srovnal. Dá mu asi půl hodiny, kdy sám sedí pod stromem a rozjímá. Tady se mu odpočívalo dobře, pročistit si pořádně hlavu. Z druhé strany ho tu nechce nechávat úplně samotného. Nakonec se zvedne a zamíří jeho směrem.
"Je tu nádherně hm? A neboj, některé věci už rozvádět nebudu. Svou nabídku jsem dal." Ujistí ho, že některým tématům se pro dnešek vyhnout.
"Co bys řekl na piknik? Mám ještě pár podobných míst, kde by to šlo." Nabídne mu.
"Když si vezmem dost času, můžeme výlet prodloužit, je tady pár nepoužívaných stezek, které dohromady dávají okruh na celodenní výlet. Ale musíš mě za včasu vykopat z postele." Zasměje se, než si přidřepne k jezírku a namočí si konečky prstů.
"Je mi jasné, že nehledáš přítele. Ale já bych se jím s radostí pokusil stát. Je nás tu pár na výběr, to je mi jasné, ale já mám stejně pocit, že bychom si mohli rozumět." Ohlédne se na něj přes rameno a mírně se pousměje.
"Já osobně kamaráda pro spokojený den potřebuju. A taky mám dost práce, abych ti pořád nestál za zadkem." Odmlčí se na chvíli a podívá se na vodní hladinu.
"I když dost pěkným zadkem." Ne, tohle si nedokázal odpustit.
Hiroto
"Protože v tvých očích nikdy nebudu dokonalý." Odsekne mu. Když jste zamilovaní, tak prostě dokonalí být chcete. Tím samozřejmě neříká, že to hrozí!! Naštěstí se začnou bavit o škole a Hiroto se zatváří docela překvapeně, když mu Hyde řekne, že tam jel úplně sám a že škola podobného zaměření dokonce rozdává stipendia. No, proč ne? Pokrčí rameny a nechá to tak. Nikdy by ho nenapadlo, kdo ve skutečnosti je, dokonce si myslí, že je mnohem mladší. Jako kdyby z té školy přijel nedávno. Vypadá mladě a taky se chová dost rozjařeně. Zatváří se dokonce trochu obdivně a souhlasně pokývá hlavou, když mu Hyde na sebe prozradí, že si jde za tím, co chce, i když si někdy není jistý, co přinese zítřek. To se Hirotovi líbilo, takový byl taky a myslel si, že by to tak měli mít všichni, kdo chtějí něco dokázat. Usměje se a najednou je mu Hyde o hodně sympatičtější. Kde by ho napadlo, že přesně tohle Hitomi chtěla nebo že už se mu Hyde dostal pod pokličku? Musí se tiše zasmát. Každý slyšel na peníze, dokonce i rodiče. Povzdechne si. Taky by chtěl mimo Japonsko, ale jeho obor je velmi tradiční. Nejspíš se tam podívá teprve až vystuduje a dostane tam nějakou zakázku. Hyde se rozesměje a on se na něj trochu zamračeně podívá. Je to proto, co Hiroto před tím řekl a hned dostane řádné vysvětlení, ale stejně to byla pravda! Zamračí se ještě víc, když mu Hyde připomene, že ho dostal na svou stranu a má sto chutí mu do toho jeho sebevědomí hodit vidle, ale mezitím se rozhovor stočí k možnosti chodit za odborníky a Hiroto se zatváří trochu odmítavě. Je přesně z té skupiny lidí, kterou by tam táhli násilím a docela se diví, že se toho Hyde tak zastává. Kdyby tušil, už by se nedivil. "To nemusí být jenom o přiznání. Třeba si to přiznáš a co? Proč by jsi s tím měl chodit za někým cizím, kdo to dělá za finanční odměnu? To je upřímnosti…" Založí si odmítavě ruce na hrudi.
"To je pravda." Řekne na ty mladé lidi. Pořád bylo v novinách, jak někdo skáče pod vlak nebo se zhroutil pod tlakem rodinných očekávání. A pak přijde ta nabídka, která ho tolik vykolejí a přiměje odejít k jezírku, kde si okamžitě přidřepne k prameni a opláchne si obličej studenou vodou. Je to velmi příjemné, ale všechny jeho myšlenky jsou u Hyda a u toho, co říkal. Převrací v hlavě, jestli to nemohl špatně pochopit a nemluvil o něčem trochu jiném a mnohem nevinnějším, ale několikrát mu řekl, že se mu líbí a ta nabídka zněla dost jasně. Dokonce ho napadne, jestli už Hyde nemluvil s Hitomi, když ho dneska sestra tolik nabádala, aby to vyzkoušel. Mohli by být nějak domluvení? Ne, to asi ne… Nedovede si představit, že by jen tak zaklepal u něčích dveří a řekl Hele, přece jenom si chci zasouložit s klukem, jdeme na to. Neřekl by to ani kdyby v tom měl jasněji, natož takhle. Na druhou stranu Hyde se asi cítí osamělý a hodně kluků bez toho nevydrží a tak si hledají známosti na noc, které nutně nemusí nic znamenat. Hiroto uměl vydržet dlouho, všechno bylo o vůli. Jak tam tak dřepí a pohrává si konečky prstů s vodou, vůbec si neuvědomí, kolik času už uteklo a opravdu ho nebylo málo. Hyde se najednou ocitne za jeho zády a promluví na něj a Hiroto se málem lekne.
"Promiň, nechal jsem tě čekat." Řekne, protože to nebylo nejlepší, ale Hyde mu ještě jednou řekne, že to myslel vážně, i když už se k tomu vracet nebude. Hiroto se po něm ohlédne a dlouze se dívá na jeho tvář. Hyde se nevzdává a zve ho na rande, nic jiného to ani být nemůže. Celodenní výlet po horách, to zní dobře. I Hyde si přidřepne k vodě a Hiroto na něj pořád zírá. Přítel jako přítel nebo jako něco mnohem víc? Možná oboje… Dokonce zmíní ten výběr a Hirota zase napadne Daichi, ale Hyde se nenechá vyhnat ze hry snadno. Prý by si rozuměli… Udělá obličej, když Hyde zmíní ten zadek a ještě jednou si otře čelo chladnou rukou z vody.
"Já ani nevím, co na to mám říct." Řekne upřímně.
"Ani po půl hodině ne." Zase se na něj podívá.
"Na výlet půjdeme." Vydechne nakonec. Není to povzdech nad Hydem, spíš nad tím, jak složitě o všem on sám uvažuje.
Hyde
Hyde musí protočit očima, protože Hiroto má v určitém smyslu pravdu. Dokonalost má ale různé podoby a Hyde se rozhodně nikdy neplácat ve stereotypních názorech. Ostatně to na něm musí být vidět. "A jak víš, co je pro mě dokonalé? Každý to přece máme jinak. Potkáš někoho, kdo na první pohled nemá ani jednu chybičku a stejně víš, že pro tebe není dokonalý." Obrátí to celé trochu jiným směrem.
"Co když jsou pro mě tvé chybičky to, co tě v mých očích dělá dokonalým?" Mohlo by to tak být. Hyde byl často unesený kousíčky povahy, které jiní odsuzovali. Asi za to může trochu i jeho práce, nikdy to zase tolik nezkoumal. Hiro je kouzelný, jakmile mu dojde, že Hyda pustil opravdu daleko a vypadá, že se mu to zase tolik nelíbí. Jenže už ho dostat ven zase tak jednoduše nemůže. Hyde si uložil všechny malé krůčky do hlavy a tuší, jak by se tam dostal znova. Chce to jen dost povídaní a žádné přehnané útoky, jen opatrně naťukával, ale pádnými argumenty. Na nějakou pitomost by Hirota neutáhl.
"Myslíš, že finanční odměna nemá co dělat s upřímností?" Zeptá se ho s pozvednutým obočím.
"A co třeba některé ošetřovatelky? Taky dostávají výplatu a vážně si myslíš, že jim na jejich pacientech nezáleží? Neříkám všechny, ale některé to berou jako poslání." Nahodí i tuhle možnost.
"Někteří psychologové neustále studují a věnují tomu své peníze, které vydělají, aby byli nejlepší a věděli, jak pomoct ve všech možných případech. Mluvil jsi s nějakým, který zažil ztrátu pacienta? Jistě, nemají to brát osobně, ale stejně nepochybuju o tom, že to tam je. Funguje to tak i u ostatních. Čím víc se ti člověk otevírá, třeba jen přítel, tím víc ti na něm záleží. Je to něco známého, na co se můžeš spolehnout. Pak už nemůžeš říct, že ti na něm nezáleží." Vidí to trochu jinak, vlastně toho má za sebou dost i vzhledem ke svému věku. On sám měl svého psychologa, občas potřeboval radu a dát se do kupy, aby mohl pomáhat dál. Hiroto za ním sám nepřijde, když odejde k jezírku. Hydovi to nevadí, je mu jasné, že jsou věci, které potřebují určitý čas a tady bude asi půl hodinka málo, ale bude radši, když se společně vrátí a on bude vědět, že došel v pořádku a nikde nezabloudil. Nebyli daleko, ale Hiro měl plnou hlavu různých myšlenek, v ten okamžik, to bylo dost snadné.
"Nic se nestalo. Máš právo na spoustu času. Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku. Alespoň fyzicky." Pousměje se a pak se i rozesměje.
"Třeba díky za kompliment, potěšilo mě to." Navrhne mu možnou odpověď, který by se jemu samotnému líbila. Je mu jasné, že je to pro něj složité, spíš ho chce pobavit, než že by se v tom dál vrtal.
"Budeš potřebovat víc, jak půlhodiny, abys mě vstřebal. Ale věř mi, stojí to z to." Nemá nízké sebevědomí, nikdy tím netrpěl, ale taky je vážně přesvědčený, že by si mohli rozumět a taky vést hodně zajímavé debaty. Překvapeně se na něj podívá a vypadá, že tohle nečekal.
"Skvěle, už se nemůžu dočkat. Vážně si myslím, že se ti tu bude líbit." Stoupne si a pak si ho prohlédne.
"Můžeme se projít ještě kousek, je tu cestička, která vede zpátky k tomu, ať se nevracíme tou samou cestou." Navrhne mu a ukáže rukou směrem, kterým by se mohli vydat.
"Vlastně tě obdivuju. Máš své zásady, a přesto jsi ochotný nezahazovat věci hned ze začátku a vyzkoušet je. To se vidí málokdy." Pochválí jeho vlastnost.
"Tolik k dokonalosti." Připomene mu ještě rozpor, který měli pře nějakou chvilkou. Cestou se spokojeně rozhlíží po okolí.
"Co ještě rád děláš?" Zeptá se ho zvědavě, aby se vyhnuli tématům jejich možné blízkosti.
"Cokoli, co ti vykouzlí úsměv na tváři." Klidně u bude stačit oblíbená barva, to je taky dobrý začátek. Možná ho tady rozebírá mnohem víc, než kdokoliv jiný, ale tohle je jeho přirozenost. Dělal by to, i kdyby se neživil tak, jak se živí.
"Co třeba hudba?" Zkouší to všemi možnými směry. Přece jen by rád objevil věci, které by mohl příště naplánovat. Výlet do hor se určitě povede, tak proč nepřemýšlet trochu do budoucna.
Hiroto
Jedno se Hydovi nedalo upřít a to byl jeho smysl pro argumentaci. Z tohohle úhlu pohledu se na to Hiroto nikdy nedíval. Nikdy by ho nenapadlo, že někdo něco uvidí jako chybu a to ho zároveň bude vzrušovat. Jenže se přece říkalo, že holkám se líbí zlobiví kluci, bylo v tom jisté koření. A to bylo asi právě ono. Hiroto byl všechno jenom ne zlobivý hoch, ale byl hodně paličatý a nebylo to s ním lehké. Možná tohle Hydovi nakonec připadalo zábavné a s někým jiným by se nudil? +Uvědomuješ si, že to je asi jediná osoba na světě, která to má takhle? Nakonec bys s ním vážně měl někam jít.+ Ozve se andělíček na jeho rameni, zatímco ďábel mu našeptává, že může být klidně sám a nikoho se o nic neprosit. V první chvíli ho napadne, že ošetřovatelka se stará o nemocné a že to je něco jiného, ale Hyde by mohl chtít argumentovat tím, že psychika může být také nemocná. Jenže to by pak bylo spíš na psychiatra, no ne? Za psychologem se ale lidé chodili poradit. Zdraví lidé… Pokud jde o něj, respektoval, že znali nějaké postupy, které je naučila škola, ale dobrý kamarád byl pro něj mnohem cennější, za tím by šel spíš. V jeho případě to byla Hitomi."Ty jsi k nějakému psychologovi chodil, že je tolik obhajuješ? Když se ti ten obor tak líbí, proč jsi to sám nevystudoval?" Řekne místo čehokoliv a ani neví, jak blízko se právě dostal. Kdyby měl jakékoliv podezření, právě by mu to došlo, jenže on ho zatím nemá. Pak dojde na incident u jezírka a když Hiroto řekne, že neví, co měl povědět, Hyde má hned jednu odpověď v rukávu. Stiskne rty a nakloní hlavu k rameni.
"To je to, co chceš slyšet ty!" Nakonec se ale musí tiše a krátce zasmát, když mu Hyde řekne, kolik času bude potřebovat na jeho vstřebání. Dokonce má ohledně sebe dost vysoké sebevědomí, ale to asi musel, když se chtěl dostat pod kůži někomu, jako je Hiroto.
"Jsi asi zvyklý, že lidé nahánějí spíš tebe, co?" Řekne mu a pomalu vstane. Hyde vypadá vážně překvapeně, když Hiroto s výletem nakonec souhlasí, vypadá snad i roztomile. Přikývne na jeho návrh ohledně zakončení procházky a společně zase vyrazí, když mu Hyde řekne, proč ho obdivuje.
"Neřekl bych, že jsem zase tak ochotný něco zkoušet, moje sestra by s tebou rozhodně nesouhlasila." Řekne mu, protože kdyby ochotný byl, už by měl dávno její zkušenosti, ale i když byly jeho první reakce nepřátelské, nakonec ani on sám nechtěl být k Hydovi tak zlý.
"Budeš se divit, ale ty hory mám moc rád. Mám rád historická místa a chrámy, občas medituju. Jsem docela tradiční člověk. Když se podívám na tebe, mám z tebe úplně opačný dojem, nejspíš budeš nakonec zklamaný." Hiroto by mu mohl připadat nudný. Nebyl zrovna klasický, moderní kluk. Dokonce ani neměl rád mangu nebo hry na počítači.
"Vždycky jsem chtěl mít psa. Malého, tak trochu do kabelky a nemám rád plavání. Dělám všechny sporty, ale proč mě Hitomi posílá zrovna do bazénu, to nevím…" Prozradí toho na sebe nakonec dost.
"Jsi na řadě." Pobídne Hyda aby se taky zapojil do sdílení.
"Hudba? Umím trochu na kytaru. Nebojím se karaoke…" Rozhodí trochu rukama a uvědomí si, že Hyda slyšel zpívat. Pobrukoval si v kuchyni a znělo to hodně melodicky. Bude mnohem lepší zpěvák, než Hiroto, takže tohle si možná měl nechat pro sebe. Netrvá to zase tak dlouho a cesta je zavede zpět k domu. Hyde tu má své povinnosti, jak původně říkal a Hiroto se taky ještě neviděl s baronem. Oba se budou muset věnovat tomu svému, ale domluvili si ten výlet.
"Nezapomeň, že jsi mi za dva dny nařídil společné trávení volného času… ty a moje sestra." Je to nakonec on, kdo to připomene. Asi měli pravdu. Hiroto by tady neměl být sám.
Hyde
Hiro vypadá celkem zamyšleně, když dojde na jeho přiznání, které by si možná v první chvíli měl nechávat pro sebe, jenže on takový nikdy nebyl. Proč to neříct, když si to myslí a ví, že to tak má. Třeba se na to Hiro podívá úplně z jiného pohledu. Možná mu dojde, že to celé má smysl. To se pozná časem, Hyde už tuší, že to nebude tak jednoduché, jak to ze začátku mohlo vypadat. Nakloní hlavu mírně na stranu a vypadá to, že tentokrát přemýšlí zase on. Není to složitá otázka, jen by nebyl rád, kdyby prozradil v této chvíli příliš. Mohlo by to být nebezpečné, vzhledem k úkolu, který tu má. "Ano, chodil, vlastně pořád chodím, když je potřeba." Není důvod, aby lhal a možná ho pravda zachrání do dalších otázek.
"Někdy je dobré, když se na tvé myšlenky někdo podívá z vlastního pohled bez tvých emocí. Dost mi to pomohlo držet se v životě svého směru a nebát se udělat důležitá rozhodnutí." Je k němu více než otevřený, ale to byl vlastně od samého začátku.
"Mě to dost pomáhá srovnat si myšlenek a uvědomit si, co vlastně opravdu chci." Pokrčí rameny, očividně mu to nedělá problémy a ano, bude bránit tento obor, podle něj to opravdu pomáhá.
"To je pravda, rád bych to slyšel." Přizná se a doplní svá slova krátkým, melodickým zasmáním. Nad jeho další otázkou se zamyslí a pak zavrtí hlavou.
"Ani ne, často bývám rychlejší." Je jen těžko říct, jestli vtipkuje, nebo to myslí vážně. Pak se vydají na cestu a Hyde očividně přemýšlí.
"Ale vlastně jsi. Jen jsou to drobné krůčky, které ne všichni vidí a dokážou ocenit. Každý máme své způsoby, jak se k věcem stavíme, to nutně není špatně." Zase na to má úplně jiný pohled, ale to se mu stávalo dost často, asi už si na to zvykl. Překvapeně zamrká, když mu řekne, že nemá rád plavání.
"Vážně ne? Říkal jsi, že hodně plaveš. To tě musí stát hodně přemáhání do toho bazénu jít." Je jasné, že ho znovu analyzuje, ale jen ve své hlavě a tak, aby to nepoznal. Hiro je hodně jiný, než všichni ostatní kolem.
"Mám rád hory a přírodu, s radostí se projdu po památkách. Líbí se mi příběhy, které se různými místy skrývají." Začne s tím, co mu Hiro řekl o sobě.
"Zároveň mám rád velkou společnost a jsem rád ve středu dění. Nejsem zrovna rád sám, pokud si zrovna nepotřebuji něco opravdu důležitého srovnat v hlavě." Přizná se k něčemu, co zase tolik nevyhledává.
"Vodu zbožňuju, mohl bych se v ní válet klidně hodiny." Uchechtne se. Je mu jedno, jestli je to bazén nebo vana.
"A na to karaoke tě někdy vezmu. Jen mám obavy, že až tam jednou přijdeme, tak už mě odtud nedostaneš. Když na to přijde, vážně nevím, kdy skončit. Asi budeme potřebovat celý večer." Zasměje se nad sebou samým.
"Vidíš, už vím, co ti dát k narozeninám." Narazí na toho psa.
"Tady by klidně být mohl a můžeš si ho vodit s sebou." Pokud tu Hiro chce chvíli zůstat, podle Hyda by to neměl být problém. Přijde mu líto, že jejich cesta končí.
"To už jsme zpátky?" Povzdechne si. Hrozně mu to uteklo.
"Důkaz, že si tvou společnost vážně užívám." Usměje se na něj a pak přikývne.
"Neboj, na to rozhodně nemám v plánu zapomenout." Ujistí ho, že na to vážně bude myslet. Pak sáhne do své kapsy a vytáhne telefon. Právě se ozval zvuk, který oznamuje, že mu přišla zpráva.
"A pan baron je zpátky. Chce tě vidět za půl hodiny, máš přijít k němu." Oznámí mu, co se sám dozvěděl.
"Ještě ti za pár minut donesu pár věcí, které bys mohl potřebovat." Položí mu ruku krátce na rameno.
"Děkuji za hezkou procházku Hiro-kun, moc jsem si to užil. Budu doufat, že ty taky." Podívá se mu upřeně do očí, než svou ruku stáhne a zamíří do domu, aby se postaral o zbytek svých úkolů, které ještě nestihl.
Hiroto
Hiroto se najednou zatváří vážně a možná i trochu ustaraně. Prohlíží si Hydův profil a netroufá si ptát se víc, když se skoro neznají, ale podle něho každý psychologa nepotřeboval. Prostě to nebylo běžné, abyste nějakého měli jen tak. Nebyli tu od toho, aby s vámi seděli u kávy, ale aby vám s něčím pomohli. Takže co takového ho může trápit, že kvůli tomu někoho navštěvuje? Je přece sluha, našel si dobrou práci… Trápí ho něco v rodině? Nebo nějaká nemoc? Mohlo by toho být hodně. Zůstane zticha. Nejspíš se to týká spíš toho, kým je, když mluví o kuráži a životním směru. Trochu se uchechtne, když ještě jednou dojde na to plavání a přikývne. "Ano, plavu hodně, protože je to šetrné k tělu a udržuje to dobrou kondici, rovnou páteř a všechny ty další benefity. Je to hodně na záda a na ruce a zároveň nejsi strhaný jako z posilovny, ale to neznamená, že to nějak miluju. Znám hodně kluků, co chodí do posilovny prostě proto, že potřebují držet hmotu a při tom je to tam vlastně tolik nebaví, je to tak divné?" Nadhodí a usměje se.
"Asi neexistuje žádný sport, který bych vyloženě odmítl." Dodá nakonec. Naštěstí mu vždycky dobře šly, takže se v nich cítí sebevědomě. Jsou každý celkem jiný. Hirotovi nevadilo, když na něm bylo hodně očí, ale že by to vyloženě vyhledával, to si o sobě nemyslí.
"Nedivím se, určitě budeš mít velké sebevědomí a právem." Prozradí mu, na co už dneska jednou myslel a udělá cosi jako Ahááá, když dojde na ten celý večer.
"Takže v tom to je, vůbec to není o zpěvu, hm?" Teď si ho trochu dobírá. Zase by málem zakopl, když Hyde začne mluvit o jeho narozeninách. Jednak není zvyklý si s někým vyměňovat dárky, natož velké, pokud nejde o Hitomi a jednak takový pes, to je prostě závazek!!
"Opovaž se." Varuje ho tiše, ale zároveň se pokouší představit si, jak moc by to vadilo jeho kariéře. Byl pořád venku a kdyby to byl hodně malý a poslušný pes, co by mu nešlapal do kytek a pečlivě uhrabaného písku, pak by to nemuselo vadit. +Že bych si ho doopravdy konečně pořídil?+ Možná se později zeptá barona, co by na to řekl, kdyby ho tady měl. Až se trochu poznají a Hiroto zjistí, co a jak. Ten povzdech, že už jsou zpátky, Hirotovi připadá skutečně upřímný a znovu si musí Hyda trochu prohlédnout. Sám si nepřijde pořád nijak světoborný nebo zábavný. To mu s ním skutečně bylo tak dobře? Divné… Pousměje se, když ho Hyde ujistí, že na jejich společné volno nezapomene a vymění si s ním číslo. Přikývne, když se od Hyda dozví, že má být za půl hodiny u barona, stejně jako když mu Hyde řekne, že mu ještě donese nějaké věci. Už mu to nevadí, jako na začátku, kdy před ním vyloženě utíkal. Tahle procházka hodně změnila a Hitomi měla zase jednou pravdu, ale těžko se to přiznávalo nahlas. Věděl, že to ona ani nepotřebuje, nedělala to pro svoje zadostiučinění, ale pro něj, to proto ji měl tak rád. Když se ho Hyde nakonec dotkne na rameni, stočí k jeho ruce krátce pohled a skutečně by očekával to jeho chan, ale Hyde to bez mrknutí oka dodrží a řekne mu Hiro-kun a jemu to najednou přijde skoro divné.
"Jasně, neměj obavy, Hydo-chan." Řekne mu, aby ho popíchl a pobaveně se za ním dívá, ale Hyde se už ani neohlédne. Nějak si to nemohl odpustit. Pak už zamíří do svého pokoje, aby se dal trochu do kupy před návštěvou barona. Ještě se před tím skutečně potká s Hydem a na chodbě zahlédne i toho Senu. Vypadá minimálně hrozně divně. Jak něco neexistujícího. Sluší mu to, ale je to málem děsivé. Hitomi se až do večera neukáže a Hiroto chvíli přemýšlí, jestli nezajít za Kaoru, když je to něco jako místní hospoda, ale nakonec si to rozmyslí a rozhodne se dobře vypsat. Pro jistotu zamkne dveře. I na zahradu. Kdyby zase v noci ze spaní někam chodil nahý…
Žádné komentáře:
Okomentovat