Hiroto x Hyde - Moje jméno znáš, jak vidím. - část 3.

(pozemky)

Hiroto

Ano, Hyde byl prostě ten typ, který měli rádi všichni a možná to bylo doopravdy poprvé, kdy potkal někoho, kdo mu to nekupoval hned. Hiroto by se vlastně mohl v duchu pochválit za to prvenství. Není si úplně jistý, jak si přebrat jeho další slova. Sice mu Hyde děkuje, ale rovnou mu slibuje vracení komplimentů a on je ještě pořád ostražitý po tom, jak spolu začali. Hyde mu sice slíbil, že se nebude nic dít, ale… kdo to mohl vědět? Neznali se. Trvá to přesně pět vteřin a Hyde svůj slib poruší, ale vzápětí si to uvědomí a když se mu začne omlouvat, dokonce to nevypadá ani trochu hraně. On se nejspíš doopravdy zapomněl. Je pro něj těžké bojovat se svou vlastní přirozeností, ale to pro Hirota taky, tak to po tomhle Hyde možná trochu pochopí. 

"Hmm…" Zamračí se nakonec. 

"Tak moje chování je pro tebe zábavné. Zatímco já to myslím naprosto vážně, tebe to baví." Teď už si ho trochu dobírá, tak jako to dělal s Hitomi, ale stejně. On nemá být zábavný, Hyde to má brát vážně! Nakonec se rozhodne jít s ním ven a Hyde na něj chvíli kouká doslova jako tele nad otepí slámy. Místo aby se zvedl, nacpe si jídlo do pusy, jako kdyby byl někde ve vězení, kde se jí jenom jednou týdně a je ticho. +Teď jsem ho asi vážně vyvedl z míry.+ Projde mu hlavou. Ale nediví se mu. Nečekal to ani sám od sebe. Nakonec Hyde souhlasí a jemu dojde, že jenom hledal výmluvu pro barona, aby si ospravedlnil své volno. Pokývá hlavou. 

"Jo, na to nic říct nemůže." Souhlasí. Co on ví? Nezná Hydovy povinnosti, ale jestli má dost odvahy to svést na baronovo přání, je to jeho věc. Hyde nakonec nechá jídlo jenom tak a to je celkem jasný důkaz, jak moc mu na té procházce záleží, to už stačil pochopi i Hiroto. Pokrčí rameny na toho milovníka města. 

"Jak víš, jsem zahradní architekt, ale krásnou zahradu chtějí mít i bohatí lidé u městského domu. Nejsem úplně typ, co by chtěl žít někde v horách, město potřebuju, ale taky rád vypadnu třeba na nějakou horskou túru." Konečně se začne bavit trochu normálně. Stráví v horách tři dny se stanem, to klidně, ale pak si potřebuje dopřát luxus velkoměsta. Musí se pousmát na ty stroje. On na to zase tolik nebyl. Ne tak moc, jako jiní kluci. To bylo vidět už na jeho spíš praktickém autě. 

"Ty něco takového řídíš?" Nechává ruce v kapsách a kráčí s ním domem ven. Nadechne se, když dojde na to, jak se sem dostal. 

"Nemám padesát let praxe, ale byl jsem nejlepší v ročníku. Myslím tím na většině podobných škol v nejbližších prefekturách. Mám od barona v podstatě stipendium. Chce nechat zazářit mladé lidi, aby se něco naučili. Když se mi tady bude dařit, zbytek školy mi zaplatí, aby se mi dařilo ještě lépe. Nevím, proč si vybral zrovna můj obor a ne něco pro svoje firmy. Nebo něco pro technologie vozidel…" Uvažuje nahlas. Neslyšel o tom, že by byl baron nějaký velký fanda záhonů a rybníčků s koi kapříky. Možná sponzoruje víc studentů, než si Hiroto myslí. Zamíří požadovaným směrem a nad další otázkou se musí doopravdy zamyslet. 

"Hitomi říká, že ano. Nejsem ve smyslu strachu z mluvení s ostatními, vystupování před lidmi a jsem pokud se mi někdo snaží dostat pod kůži." Nakonec to na sebe prostě řekne. Hyde už to stejně viděl v přímém přenosu. Není pitomý tak co. 

"To mě nepřekvapuje." Řekne mu, když mu Hyde řekne, že na sebe ochotně prozradí všechno a zajiskří mu v očích, ale nakonec se poprvé doopravdy upřímně usměje. 

"Kam vlastně jdeme?" Jdou jen tak okolo nebo rovnou do těch hor? To by asi bylo moc daleko. Překvapí ho, když si všimne otisků podkov v hlíně okolo. Někdo tady jezdí na koni. Nevšiml si žádné stáje, ale asi ji někde taky mají.

Hyde

Hiro se nebrání příslibu dalších komplimentů. Hyde si je jistý, že kdyby to přišlo předtím, tak bude víc než prskat a rozhodně mu to omlátí o hlavu. Nakonec to vypadá, že se malinko pochopili navzájem a budou se respektovat mnohem víc, než v prvních minutách. Zase tak pomalu to nejde, když vezme v potaz, že se znají jen pár hodin. +Máš na to školy, měl bys být rychlejší.+ Připomene si v duchu svou profesi. Má pocit, že na Hira by musel snad ještě dostudovat. O to víc ho jeho osoba baví. Zarazí se trochu, protože Hirotova slova o zábavě a vážnosti znějí trochu jako výčitka, ale když vidí jeho výraz, rychle to přehodnotí. Nakloní hlavu na stranu, ještě chvíli si ho prohlíží a nakonec se usměje. 

"Tak to bývá, když se někomu někdo líbí, že si oblíbí jeho negativní vlastnosti." Vrátí mu to dobírání zpátky. Vážnost rozhodně negativní není, ale vzhledem k běžnému chování, které zná u sebe, by se to tak dalo říct. Zároveň nenápadně pokračuje dál v komplimentech na jeho adresu. Hirotovy myšlenky by nakonec potvrdil. Opravdu ho svými slovy vyvedl z míry. Myslel si, že ho ven na procházku dostane minimálně za měsíc, ne rovnou dnes. A vůbec, najíst se může kdykoliv jindy, tak nad čím by váhal. Taky by to mohla být poslední možnost a tu by si Hyde rozhodně nenechal ujít. 

"Baron je vážně v pohodě. Mám z něj občas pocit, že i kdybych mu řekl pravdu, tak mi to volno dá." Yusuke byl hodně tolerantní a zároveň by se mu do cesty postavit nechtěl, když ho naštvou. Ostatně Dori to odněkud mít musí. Když se nad tím zamyslí a porovná jejich postavit, hlavně výšky se sebou samým, málem by vyprskl smíchy, rozhodně by to byl zajímavý pohled. Poslechne si ho po cestě a souhlasně pokývá hlavou. 

"Mám to podobně, ale spíš s pohledu společnosti. Nejsem rád na místech, kde moc lidí není a zároveň taky mám rád svůj klid. Tady to místo...Je skvělé, hodila se mi ta nabídka, protože jsem zrovna hledal práci, ale z druhé strany je tu člověk vážně mimo. Jenže to kolem to vlastně dost dobře vynahrazuje." Rád jezdil autem po horách a pak se prostě někde zastavil na odpočívadle a jen koukal. Cigareta nesmí chybět, prostě příjemná pohodička.

"Navíc nejsem vždycky jen hlučný." Přizná se mu i k druhé stránce. Pak zavrtí hlavou. 

"Bohužel ne. Nedávno jsem se vrátil z Ameriky a ještě jsem si ani auto nestihl pořídit." Protočí sám nad sebou očima.

"A tady mají řidiče a hned několik. Ale dokážu si to představit, asi by mě to i bavilo." Nikdy nad tím nepřemýšlel, protože nemusel. Podívá se na něj, když mu prozradí, proč tu je. Sám asi tuší, co by mohlo být tím důvodem. Yusuke byl zvláštní. Radši zaměstnával a vytahoval z ulit mladé kluky, kteří sice neměli praxi, ale potenciál. Už si o tom povídali a Hyde…Vlastně byl taky takový. Dlouho mu nikdo nevěřil, dokud nezačal mít výsledky. 

"Víš, myslím si, že baronovou slabostí je to, že odhalí talent. Mluvili jsme o Daichim, to je stážista. Nadaný kluk, který má ty nejlepší výsledky. A je tady u něj. Vybírá si. Nepochybuju o tom, že tě čeká nadějná kariéra." Je to další kompliment, u kterého se příjemně usmívá. Hyda příjemně překvapí, když se mu začne Hiro otevírat. Nečekal to, ale je rád, že to tak dopadlo. Vede ho cestičkou mezi stromy ke vzdálenějším pozemkům. Když projdou ještě kousek, jsou tam příjemné paloučky, kde se dá na chvíli zastavit a taky tam viděl zastrčené jezírko, to bylo vážně kouzelné.

"Ještě kousek popojdeme." Nasměruje ho podruhé na menší odbočku. 

"Zní to, jak kdyby ti v životě někdo ublížil, když jsi tak opatrný?" Napadne ho jako první. 

"Anebo jsi vyvolený a nemáš běžnou naivitu nás ostatních, kteří věříme, dokud to někdo nepokazí." Uchechtne se, ale zas tak veselé to není. Už viděl spoustu případů, které málem dopadly katastrofálně. 

"Já jsem jeden z těch, který pořád trochu naivně věří, že s otevřeným přístupem se mi okolí otevře taky. Mluvím o všem a nemám problém s jakýmkoliv tématem, nikdy jsem neměl. Je ale pravdou, že v práci se musím často hodně krotit." Ušklíbne se pobaveně. 

"Ne, že by mi to zase tolik šlo. Přiznávám, že když se mi někdo líbí, je to ještě složitější." Protočí sám nad sebou očima. Chvíli kráčí vedle něj, než stočí očka jeho směrem. 

"Proč ti tvá sestra dohazuje kluky, když se tomu tolik bráníš?" Narazí na Hirotovu orientaci, ale ne na přímo. Je si jistý, že tak by mu neodpověděl vůbec.

Hiroto

Hiro vytáhne obočí hodně vysoko a nasadí nově uražený výraz, ale pořád si tak trochu hraje. 

"Výborně. To, že se ti líbím, jsem se od tebe už dozvěděl, ale že mám negativní vlastnosti, tomu říkám kompliment pro začátek." Řekne mu a podívá se na jeho profil. 

"Vždycky se říkalo, že na začátku mají všichni růžové brýle a špatné věci nevnímají. Je prima vědět, že je vidíš hned, ale mám dojem, že až růžové brýle opadnou a ještě se to zhorší, budeš teprve koukat. Měl bys mě vidět v nejlepším světle, tohle jsem nechtěl slyšet." Důkladně mu to vyčte. Řeč se stočí na barona a Hiroto se nad ním musí na chvíli zamyslet. Není si jistý, jestli je to dobře nebo ne. Baron bude přímý člověk, co nikoho nešikanuje, ale podle Hirota by šéf měl být přísný, aby tlačil lidi k lepším výsledkům. Ano, dokonce i na něj samotného, nesnažil by se z toho vyvléknout. Nahlas nic neřekne a místo toho poslouchá Hydovo přiznání ohledně společnosti. Má rád lidi okolo sebe a asi je mu jedno, kde zrovna je, hlavně když není sám. V tom byli rozdílní, ale to bylo asi dobře. Tedy… pokud by o něm chtěl uvažovat jako o někom, s kým by měl trávit čas. Lidé by měli mít hodně společného a zároveň se říkalo, že protiklady se přitahují. Kdo se v tom měl vyznat? A pak se musí zastavit, otevřít pusu a dívat se na něj. 

"Ty jsi byl v Americe? Proč, pro koho jsi pracoval?" Hyde je přece sluha, ne? To byl vážně na zkušené za oceánem? Na jednu stranu proč by ne, pokud chtěl pracovat pro lidi jako byl Yusuke a na druhou stranu mu to přišlo skoro moc. Byl to sen mnoha Japonců se tam dostat, kdo ví proč vlastně, a proto to tady znělo vždycky prestižně. Nakonec se zase pohne z místa. 

"Vidíš a já tě tipoval na jízdu na čemkoliv. Rozhodně něčem netradičním a tím nemyslím ani motorku." Hyde vypadal jako ten typ, co bude jezdit okolo na koloběžce a lézt tím všem na nervy. Nedivil by se, kdyby baronovi servíroval na kolečkových bruslích, ale to už by asi bylo moc i na něj. Konečně uslyší něco, co ho pohladí po duši. Tak baron odhalí talent. To znamenalo, že pokud tady Hiroto je, tak ho má. Vždycky v to doufal, hodně si věřil, ale důkaz byl přece jen lepší. Zároveň se dozví o něco víc o Daichim a znovu si vybaví jeho tvář. V tu chvíli je rád, že mu Hyde nemůže vidět do hlavy. I když by mu to vlastně mělo být dost jedno! Zahnou na užší cestičku a Hiroto se musí pousmát. 

"Vlastně nejsi první, kdo mi to říká, ale nic se mi nestalo. Mé dětství bylo spokojené." Sice mámu moc neviděl, ale měl Hitomi. Starala se o něj a jemu nikdy nic nechybělo. V zásadě byl spokojené dítě. A pak se doopravdy rozesměje. 

"Samozřejmě, že jsem. Kami mě mají rádi." Přivře oči. Ne, nemyslel si to, ale byl hodně cílevědomý. Za svůj úspěch mohl, jak doufal, především on sám, ale osud mu klacky pod nohy neházel. 

"Hmm…" Udělá zamyšleně, když Hyde vypráví dál o sobě. 

"Tady se to moc nenosí, to je pravda. Hlavně nemluvit o problémech, nikoho neobtěžovat. Problémy a stížnosti jsou slabost, ale ony doopravdy jsou." Řekne svůj názor. Prostě vás to před ostatními postaví do role toho slabšího. Tak to bylo. Netvrdil ale, že má každý sílu všechno unést a zvládnout, ani on ne. Když se nad tím hodně zamyslel, Hyde tím otevřeným přístupem vlastně donutil mluvit i jeho. Hodně ale pomohlo, že zvážněl a přestal dělat ty kraviny a Hiroto sklonil svůj štít. Měl by ho hned zase zvednout! +Ani mi to nedošlo, ty prevíte!+ Obviní ho v duchu. Hyde byl docela obratný. A pak ho Hyde docela zaskočí svou nejnovější otázkou. Musí znovu zpomalit, trochu se courá a přemýšlí, jak to podat. Nechce odkrývat karty Hitomi. 

"Protože má za sebou zmatené dospívání a věří, že nejlepší je zkusit všechno." Bohužel nejde víc mlžit a v podstatě přizná, že Hitomi je tak trochu na cokoliv. 

"Má starost, že jsem moc sám. Že mi možná něco podstatného uniká…" Nechce říct, že umí ohodnotit hezkého kluka, prostě nechce. Už se dívá stranou a za chvíli si začne okusovat ret.

Hyde

Hyde se tváří pobaveně, když Hiro narazí na věc, kterou běžně lidi nedělají. Negativní vlastnosti většina schovávala a on na ni bez okolků upozornil. Tuší, že se to bude mít patřičnou reakci a taky se neplete. 

"Vím, že jsi to nechtěl slyšet a stejně jsem to řekl. Růžové brýle bych nosil velmi rád a vlastně je svým způsobem pořád mám, ale taky jsem realista a vnímám věci, které odlišují od ostatních. Ty je dáváš dost na odiv, místo, abys je schovával, nemělo by tě rozhodit to, že na ně upozorním." Má na to nejspíš dost odlišný pohled, než všichni ostatní, ale to se mu stává poměrně často. 

"Řekl jsem, že se mi líbíš, až se zamiluju, už se mě nezbavíš." Mrkne na něj bez okolků. Jakmile by byl takovým způsobem pohlcený, asi by nic z negativních věcí neviděl. Čekal, že se Hiro jeho pobytu v Americe chytne. Nechce mu lhát a zároveň mu nemůže říct pravdu. Dori by to mohl zjistit a on by nemohl dál pracovat. Ještě nezjistil tolik, aby věděl, jak Dorimu pomoct, i kdyby se na to přišlo.

"Byl, chvíli jsem tam chodil do školy." Přikývne a je vidět, že má některé věci promyšlené a zároveň nelže.

"Vlastně pro nikoho známého nebo někoho tak majetného, jako je baron." Zaonačí to bez obtíží.

"Pracoval jsem spíš s dětmi a dospívajícími a tak trochu se staral o celou domácnost." Je to vlastně pravda, jen to bylo spíš po psychické stránce. 

"Když jsem se vrátil do Japonska…Tady to moc nikomu do oka nepadlo. Víš, chlap se stará o takové věci a ještě dost po svém. Pak jsem potkal pár známých a ti zas mluvili se svými známými a pak se najednou objevil baron a jsem tu. Zní to hodně divně co?" Zasměje se tomu, ale ve výsledku to tak bylo. Jeho pověst se v určitých kruzích prostě nesla. Zasměje s podruhé a pak přikývne.

"To máš pravdu, vlastním jednu dost vyšperkovanou koloběžku. Jenže tady je skoro všude štěrk, špatně se tu jezdí a na jízdu po domě nemám koule ani já, přiznávám." Yusukeho by asi trefilo, kdyby to skutečně jednou zrealizoval. Kdyby tu neměl práci, klidně to zkusí, ale takto. Podívá se na něj a prohlédne si ho. Klidně by mu požehnání od kami odkýval, je to moc pěkný kousek, tady se vyřádili. Krátce si povzdechne, ale nakonec kývne.

"To jsou, v tom máš pravdu. Ale vidím to trochu jinak. Pokud si přiznáme slabosti a naučíme se s nimi pracovat, dělají nás silnějšími. Jenže pokud se o nich nemluví, málokdo si je dokáže přiznat, někteří je dokonce nedokážou objevit a to bývá pak většinou problém. Já sám jich mám opravdu hodně, ale vím o nich a netvářím se, že nejsou." Rozvíjí dál jejich debatu, protože se Hiro dost rozmluvil a postupně mu ukazuje kousky sebe samého, které si Hyde dává dohromady. 

"Jsi vážně zajímavý člověk, Hiro-kun." Není to jen profesionální zájem, zachází mnohem dál. Dokonce mu začne odpovídat i na poslední otázku. Čekal, že narazí na hradbu, kterou znovu vystaví, ale to se nestalo. Hiro je až roztomile rozhozený. 

"A ty máš pocit, že ti něco podstatného uniká?" Vztáhne tu otázku víc na něj.

"To, že bys měl nějaké představy nebo se ti líbí něco, co by podle společnosti nemělo, ještě neznamená, že je to celé úplně jinak. Ostatně hlava pracuje kolikrát úplně jinak, než si myslíme. Já byl dlouhé měsíce zamilovaný do jedné holky na škole. Snil jsem, jaké by to bylo, kdyby mi nedala košem. Pak se to skutečně stalo a vlastně…Bylo to úplně na nic a nic pro mě." Pokrčí rameny a pak se zastaví, když vyjdou za hranici stromů a ocitnout se na malé travnaté ploše. 

"Tvá sestra má svým způsobem pravdu a zároveň…Je jen na tobě, co si chceš nechat jen v představách a co pustíš na světlo. Tlačit tě do toho, je možná to nejhorší, o to víc se tomu budeš bránit. Ty ano." Pousměje se, protože už ho stačil trochu poznat. Hiro mu sice neřekl, že na něco myslíš, nebo nad podobnými věcmi vůbec přemýšlí.

"Kdybys někdy chtěl a nedalo ti to spát, dej vědět. Můžu ti pomoc, aniž bych od toho čekal cokoliv jiného." Nabídne mu bez mrknutí a rozhlédne se. 

"Když půjdeš za ty keře je tam jezírko a malým potůčkem. Můžu jít s tebou a můžeš tam jít sám, pokud bys chtěl rozjímat." Nechává ho dýchat, už tak rozvinuli dost obtížná témata.

Hiroto

"Mě to nerozhodilo, jenom říkám, že bys to neměl vidět jako negativní vlastnost." Klidně se s ním pře a nejspíš by na tom nic nezměnil ani fakt, že by tušil, kdo Hyde ve skutečnosti je. Hiroto měl někdy patent na všechno. Málem ale zakopne, když mu Hyde řekne, že až se zamiluje, už se ho nezbaví. Vrhne po něm káravým pohledem. Ono to hrozí, když je v něm tolik negativních vlastností? Kdo ví proč mu to ani neřekne nahlas. Stejně by zase tvrdil, že už mu přece říkal, že se mu líbí. Moc to nechápal. Hyde se asi zamilovával do lidí, kteří se nechovali nejlíp, nebo tak nějak. Z jeho úvah by se asi plácl do čela. Vysvětlení ohledně Ameriky je nakonec dost jednoduché a Hiroto se zatváří chápavě. 

"Takže jsi tam byl s rodiči? Nebo tak něco?" Proč by tam jinak chodil do školy? Hyde v podstatě hlídal děti. Obvykle to dělaly dívky, ale pravdou bylo, že odtud byl k jeho stávajícímu povolání už jenom malý krůček. Všechno mu to zapadne do sebe a nepojme nejmenší podezření. To, jak se dostal k baronovi, Hyde hodně zkrátil, ale to Hiroto v podstatě taky. Povídali si poprvé, přece si neřeknou svoje životopisy. 

"Ani ne, jenom bych tuhle kariéru nečekal… no… u kluka. Mladého kluka…" Proč si tohle v nácti vybral? A pak musí neplánovaně vyprsknout smíchy do dlaně, když Hyde řekne na plnou pusu, na co nemá koule. Málem by mu řekl, že ty jeho koule by tedy chtěl vidět, ale krucinál…! To by bylo hodně, i kdyby se ho snažil dostat do postele. Naštěstí se ovládne. 

"Je to baron, tak trochu se ho bojíme všichni už z toho jeho titulu." To, jak Yusuke vypadal, byla druhá věc. Spíš jako ten člen mafie, co vás narve do krabičky od sirek, ať se vám to líbí nebo ne. Hiroto ho neviděl osobně, ale na fotkách ano. Bylo jich na internetu hodně. Když dojde na ty slabosti, rozvine se zároveň i zajímavá debata. 

"Dobře, ale nemůžeš o nich mluvit na  potkání, třeba s lidmi v práci. Musí to být někdo hodně důvěryhodný, kdo toho nezneužije nebo u něj kvůli tomu ztratíš svou pozici. A to se stává i u přátel. Na světě je málo lidí, kterým to můžeš říct." V jeho případě jedině Hitomi, ani máma ne. Mámu nechtěl zklamat tím, že by byl někým jiným, než koho si přála. Hitomi nemohl zklamat nikdy, tak mu to přišlo. Jako kdyby všechno, co dělal, bylo dobré. Měla ho ráda bez podmínek. Trochu našpulí rty, když dojde na to, že se člověk nemůže tvářit, že některé věci nejsou. On to trochu dělá. To je to, o čem mluvila Hitomi… To mu ale říct nechce. Maličko se usměje, když mu Hyde řekne, že je pro něj stále velmi zajímavým. Musí se zastavit a zajet si jednou dlaní do vlasů. 

"Já nevím." Odpoví po pravdě. Podívá se na něj, zatímco Hyde mluví. Říká trochu něco jiného, než jeho sestra. To byla pravda. Pokud se někomu něco líbilo třeba od oka, neznamenalo to, že to musí běžet praktikovat. Je rád, že to někdo vidí trochu víc, jako on sám. Poslouchá jeho vyprávění o dívce, po které toužil a vlastně nebylo o co stát. Přikývne na jeho slova. Ano, je to jenom na něm. O některých věcech může mít sny a nemusí to hned něco znamenat, ale Hitomi si myslela něco jiného. Když máme o něčem příjemné sny, tak po tom toužíme, tak to řekla. A jemu se to stalo. Bylo to tak složité, ale v jednom měl Hyde pravdu. Jakýkoliv, byť sebemenší tlak, vnímal Hiroto jako pobídku k výstavbě těch nejtlustších hradních zdí na světě. A pak mu Hyde dá pomyslnou herdu do zad, rovnou mezi lopatky a Hiroto na něj vytřeští oči. Může mu pomoct, aniž by od toho něco čekal? Tohle bylo… co to jako… jako že si to spolu zkusí a ráno zase nic? Nebo kruci myslel něco úplně jiného? Obrátí obličej k místu, ke kterému Hyde poukázal a ještě před vteřinou by nechápal, proč by tam měl chodit a sám, ale teď se otočí na patě a jde. Nutně si musí nacákat vodu z potoka do obličeje.