Epilog - Myslel jsem si, že si troufneš na něco pořádnějšího. - část 3.

(domek)

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Shinya vypadá hodně obezřetně, když se začne mluvit víc o dětech a Takeshi to vidí dost jednoznačně. On si nikdy nebude tak jistý, aby něco podobného říkal nahlas. Potřebuje ujistit sám sebe, že je to všechno v naprostém pořádku. Tai se zvedne a odchází od stolu. Shin ho obezřetně pozoruje a čeká, co na to všechno řekne. Skoro to vypadá, že na tom jediném záleží, a když řekne, že se na to cítí a možná ani nikdy nebude, Shin sklopí hlavu a bude s ním souhlasit. Jinak to jeho povaha neumí. Jenže Tai pronese něco, co zní spíš…Ne, tohle od něj nečekal a znovu ho jen utvrzuje v tom, co si o něm celou dobu myslí. Neřekne nic, jen se pousměje, ani by po něm nechtěl okamžitý souhlas, tohle mu bohatě stačí, aby dokázal sám přemýšlet jinak a řešit všechny možnosti. 

"Tai-chan." Broukne měkce spíš pro sebe. Jen díky němu zvládne všechno i on sám, to prostě ví. Takeshi to nejspíš taky vidí. Daichi taky na Taijiho kouká, protože mluví rozumněji, než by od něj kdy čekal. Pomalu stočí svá očka na Takeru, který se tváří…No, vůbec ne odmítavě, jak by čekal. Asi to nakonec bude i jejich budoucnost. Jenže oni dva jsou jiní, budou to dlouze probírat a počkají na tu nejlepší dobu, i kdyby to bylo několik let. Prostě to měli celé postavené jinak. Zye se kouká spíš na Senu, který vypadá, že není úplně ve své kůži. Mírně nakrčí obočí a podívá se na Hirota a jejich pohledy se střetnout. Sám kývne hlavou k Senovi, jestli uvidí to samé, co on. Nejradši by za Senou šel a zeptal se ho, jestli je v pořádku. Taky obdivuje štěňata, nejradši by si s nimi taky hrál, ale starost o blízkou osobu, je u něj na prvním místě. Navíc, oni už psy mají. Shin se mazlí se štěnětem, očividně už si taky vybral, stejně jako Dai, který je nadšený z toho, že to Takeru nevadí.

"Bude potřebovat jméno." Začíná v duchu vymýšlet a je jasné, že tohoto si budou brát. Ostatní věci začnou domlouvat hned, jak přijedou domů. Takeshi vypadá nadmíru spokojeně a zatím se věnuje pejskům a těm, kteří si je hodlají vzít. Senova náladu mu úplně neutekla, ale rád by si s ním o tom promluvil později a o samotě. Jeho slova ho však donutí, aby se na něj podíval a obočí mu jde mírně nahoru. Jeho radar hlásí velké varování a očividně na Senu jeho slova zapůsobila mnohem víc, než si dokázal připustit. Rozhodně to nebylo v tom dobré slova smyslu. Zye zpozorní ještě víc, protože tohle se normálně neděje. Sice to byl jeho přítel, ale tohle většinou obstarával Hiroto a on se bavil tím, že mu jeho slova vyvracel svým typickým optimismem. Takeshi zatím nic neřekne, ale Sena už má pozornost všech. Shinovi dojde, že něco není v pořádku a zpozorní i Daichi, který zvedne hlavu od pejska a zaostří na Senu. Jeho úsměv je ten tam. Všichni vypadají dost zaskočeně, když se Sena zvedne a odejde. Takeshi se pokřiveně usměje na všechny kolem. 

"Myslím, že jsou věci, které musím vyřídit hned a nesnesou odkladu. Dejte mi chvilku." Omluví sebe i Senu a pak přejde k paní, která vlastní pejsky. Potichu se s ní na něčem domluví a pak zamíří do domku za Senou. Když překročí práh, rozhlédne se po domě a pak zamíří rovnou za ním.

"Sena-chan." Osloví ho tiše svým chraplavým hlasem.

"Ať už se ti hlavou prohání cokoliv, je to v pořádku." Začne jako první a prohlíží si výraz v jeho tváři.

"Ne každý chce mít děti nebo zvířata. Na tom přece není nic špatného. A pokud je to jen o strachu, ani to není nic, kvůli čemu bys měl utíkat." Přejde k němu a vezme jeho dlaně do těch svých. Palci ho pohladí po hřbetu.

"A nikdo venku se na tebe nebude dívat jinak, jenom proto, že máš na věci jiný názor." Podle něj říká pravdu a neplete se.

"Podívej se na mě. Dítě jsem vždycky chtěl a mám ho. Přesto jsem nedokázal být otcem, jakého by si zasloužil. Hodně věcí jsem pokazil a snaží se roky dát do pořádku. Potkal jsem spoustu lidí, kteří můj názor nesdíleli a žili tak velmi spokojeně. Já při tobě budu stát, ať už budeš chtít cokoliv a popravdě…Radši budu spokojený dědeček. Mnohem radši bych si svůj důchod užíval s tebou. Mám v plánu ještě spoustu projektů a cest." Nakloní hlavu na stranu, aby se mu podíval do tváře.

"Ostatně, když na to přijde, rybičky jsou taky skvělé zvíře a myslím, že obří akvárium, které by bylo místo barového pultu, by dost dobře dozdobilo náš skvěle zařízený byt." Snaží se mu dát najevo, že svá slova myslí vážně.

"Věř mi, že své filozofické debaty u sklenky zvládnu vést i s nimi." Tohle byl menší pokus o rozveselení.

"A přiznávám, že mít po svém boku tu nejkouzelnější a nejkrásnější mladou babičku mi bude dělat víc než radost. Možná budu mít jen strach, abych nebyl příliš egoistický." Pozvedne obočí a je čas, aby ho nechal mluvit a doufá, že se mu svěří. Shin mezitím venku trochu starostlivě kouká na dveře do domečku.

"Asi jsme ho hodně vyděsili co?" Má očividně obavy. Zye pokývá hlavou.

"Vypadal hodně nejistě." Souhlasí se Shinem.

"Takeshi to zachrání." Ozve se Daichi a nalije všem do skleniček, aby to trochu zapili.

"Šel bych hned za ním." Doplní ještě Shin, ale zůstane sedět. Je tam Takeshi, a kdyby potřeboval pomoct, tak snad řekne.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Hiroto by si Seny snad ani nevšiml, kdyby ho na to neupozornil Zyean a upřímně ho to překvapí. Sám mít zvíře nikdy nechtěl, ale když už ho měl, nepřišla mu starost o něj zase takový problém. A to měli hned dva psy a ne zrovna malé. Sena ale vypadá, že se ho chystají rovnou mučit adopcí celého útulku a Hiroto potlačuje touhu si do něj trochu rýpnout. Dokonce i on ale pozná, kdy to začíná být vážné. Řekl by Zyeanovi, aby za ním zašel, ale domnívá se, že jakmile si toho všimne jeho otec, bude jako vždycky rychlejší. Nedovede se ale rozhodnout, jestli by pro Senu nebylo lepší mluvit spíš s někým, koho se to netýká, než s tím, kdo by děti a psy chtěl. Takeru přikývne, když Daichi zmíní to jméno, ale zrovna ho nenapadá nic pěkného. 

"Musím promyslet všechny varianty, aby mi pak nebylo líto, že jsem mu dal jméno, když si vzpomenu na hezčí." Prohodí. 

"Pokud nemáš nějaké vymyšlené ty." Řekne mu. I kdyby na něj Daichi volal třeba Rybo, klidně s tím bude souhlasit. Hiroto protočí očima, ale nic neřekne. On na ně většinou volá vy dva pitomci nebo tak něco a Zye po něm pak hází věci z věšáku u dveří. Jak se Senova reakce stupňuje a dojde i na jeho slova, už na něj hledí celý stůl. Taiji pořád ze svého místa opodál a nic neříká, jenom v myšlenkách hodnotí situaci. Je tady dost jiných, co jsou Senovi o trochu blíž, hlavně Daichi a Zye a pak především Takeshi. Takeru si s ním vymění pohled, ale Taiji jenom pokrčí rameny a nakonec všichni přikývnou, když se od stolu zvedne i Takeshi. 

"Co se děje?" Chce vědět zmatená babička, ale Taiji na ni mávne, že vlastně nic. Babička se s tím nechce spokojit a zvedá se, že tam půjde také a tak se ostatní zabaví tím, že se ji pokoušejí udržet na místě a zaměstnat. Sena se ještě uvnitř domku ani nerozhodl, jestli se posadí nebo bude chodit sem a tam, ale když za ním vrznou dveře, prudce se ohlédne. Je to Takeshi a rovnou ho ubezpečí, že se vůbec nic neděje. Sena ho už dobře zná, ví, že by se od něj jiných slov nikdy nedočkal a že jestli ho někdy někdo nebude soudit, pak on, ale zoufale moc ho nechce zklamat, to je ten problém. Nechá Takeshiho přijít blíž a podá mu svoje ruce, ale kouše se u toho do rtu. Poslouchá každé jeho slovo, nechce mu do toho skákat, ale zároveň nešťastně krčí obočí.

"Ale ty jsi chtěl, viděl jsem to na tobě a ostatní mluvili tak jednoznačně, jako by ani neexistovala jiná možnost a já… líbí se mi, jsou krásní, ale nechci mít pořád chlupy v kabelce." Jsou to pitomé a sobecké důvody, ale je to prostě tak. Takeshi mu přesto řekne, že mu bude bohatě stačit, když se stane dědečkem. Ohledně Hirota, Senu nijak nepřesvědčil, že děti chce, ale Shinya je mít bude určitě, to bylo jasné už dneska. Přikývne na to poslední. 

"Ano, taky si chci užívat jenom s tebou." Cítí, že tolik času jako ostatní prostě nemají a navíc je mladý a sám si chce užívat, nechce svůj život podřídit dětem, není na to připravený ani trochu. Konečně povolí v ramenou a zasměje se, když dojde na ty rybičky. Ani ne tak proto, že nic nedělají, jenom plavou, ale spíš proto, že je Takeshi vezme jako módní doplněk. 

"Ty nikdy nezklameš." Řekne mu hned Sena a už se cítí lépe. Hluboce se nadechne nosem. 

"Rozhodně ti nikdy nebudou skákat do řeči, ale nekupuj žádné, co se jedí navzájem, to nechci." Na čištění akvária si najmete člověka a nemusíte je venčit v šest ráno, s tím by mohl být spokojený. Musí znovu vyprsknout, když ho Takeshi nazve kouzelnou mladou babičkou a podívá se na něj s láskou v očích. 

"Nepůjdeme už do stanu?" Nějak ho to bere a nejednou má chuť ho svlékat. 

"Asi se to ještě nehodí, co…" Broukne s povzdechem a navíc neumí být moc potichu a teď by musel. Přistoupí až k němu a vytáhne se na špičky, aby mu mohl šeptat do ucha. 

"Musel bys mi dát roubík, svázat mě." Navrhne mu necudně. Venku se mezitím řeší, co se Senou asi je a Taiji se natáhne pro novou skleničku. 

"Samozřejmě, že to Takeshi vyřeší, jenom si říkám, proč to Sena vzal tak vážně. Asi jste to s těmi rodinkami přepískli." Řekne a pobaveně se směje, protože Hiroto se tváří, že u něj o nic nejde. 

"Ještě chvíli a někdo by tam mohl utíkat taky." Dodá a popichuje ho pohledem, ale nakonec nemá na mysli jeho a výmluvně posune oči spíš k Zyeanovi. Hiroto se na Zyeho hned podívá. 

"My ale víme, jak to chceme." Řekne, i když to není vůbec pravda a Taiji pokývá hlavou jako by říkal Ale samozřejmě!

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Zye se nenápadně pousměje, když sklopí hlavu, protože to byla přesně ta chvíle, kdy si mohl Hiro rýpnout, ale neudělal to. Pod stolem najde jeho ruku a krátce ji stiskne. Pak znovu hlavu zvedne a pozoruje, dům, kde zmizel Sena. I on přemýšlel o tom, že by za ním šel, ale tohle asi bude chtít řešit rovnou Takeshi, tak možná počká, až bude později chvilka a zkusí, jestli se Sena rozpovídá. Stočí pomalu oči na Daichiho s Takeru. Tam má pejsek místo jisté, to je vidět na první pohled. 

"To bude minimálně hvězdička, nebo něco podobného." Ozve se Zye s trochu veselejším podtónem. Ne, že by Senu tak rychle pustil z hlavy, ale babička vyzvídá a tak je potřeba jí trochu rozptýlit. Daichi po něm hodí hraně dotčeným pohledem a pohodí hlavu.

"Nic takového, chce to pořádně promyslet a bude to moc hezké jméno." Brání se a nakonec na Zyeho vyplázne i jazyk. Pak věnuje Takeru svůj nejlepší úsměv. 

"Vymyslíme spolu něco dokonalého." Vidí to v těch nejlepších barvách, ostatně jinak to s ním prostě neumí. Daichi koukne na Shina, jak se mazlí s pejskem a kývne na něj hlavou.

"A co ty, už víš, jak se bude jmenovat?" Zeptá se ho a je zvědavý, jestli je v tom Shin zběhlejší, než on sám a třeba mu dá potřebnou inspiraci. Shin se zamyslí a tváří se u toho naprosto vážně. Pak se pomalu podívá na Taijiho.

"Je to kluk, tak to bude Tai." Vypadá to, že to myslí doopravdy, než se upřímně rozesměje.

"Promiň, jinak to prostě nešlo. Úplně vidím, jak na vás na ulici volám a otáčíte se oba." Dává si dlaň před ústa a tiše se směje. Zye se smíchu tolik nebrání. 

"A přiběhnou taky zaráz, pěkně k noze." Rozvine to samozřejmě a dloubne do Hirota. 

"Asi se měl jeden z našich jmenovat jinak, já bych taky přiběhl." Dělá si z toho legraci dál a očividně mu nevadí, že to otočil na svou vlastní osobu. Takeshi uvnitř se mírně pousměje a zavrtí hlavou.

"Vlastně nechtěl, mám-li být upřímný." Prozradí mu něco, co nechtěl na první dobrou říkat. 

"Sena-chan, jsi ještě hodně mladý, máš život před sebou a teď to neber jako slova starého chlápka, který tě chce poučovat. Je pravděpodobně, že bys chtěl mít svou krev." Snaží se mu vysvětlit, proč to říká.

"Ale já už nejsem. Nebudeme si lhát. I kdybychom do toho šli, bude mu deset a já už bych tu možná nemusel být. Nejsou to černé řečičky, je to holý fakt. A popravdě, nechtěl bych být ten, kdo vás opustí a neuvidí našeho potomka dospět." Doufá, že to Sena správně pochopí.

"Pokud do toho i s tím rizikem jednou budeš chtít jít, nevidím v tom problém a zařídím všechno, abyste se měli dobře a neměli žádné starosti, ale vlastně mě těší, že o tom nepřemýšlíš. Hlídání bude taky náročné a to ani nemluvím o rozmazlování." Zasměje se a pak zavrtí hlavou. Tak dobře, žádný žralok v obřím akváriu přes půl pozemku. Taiji by mu to jistě posvětil. Obočí mu jde nahoru, protože se zdá, že jeho slova zabrala, možná až moc dobře. V očích mu zasvítí, jakmile k němu Sena přijde blíž a ještě mu navrhuje věci, ze kterých je i jemu horko.

"Víš, když nad tím tak přemýšlím, tak jsem se nikdy příliš nestaral o to, co se hodí a co ne." Pošeptá mu nazpátek, když sevře jeho pas a přitiskne ho blíž k sobě.

"Hm a co se stane, když na ten roubík zapomenu." Poškádlí ho nazpátek, než ho dlouze políbí a vezme za ruku.

"Musíme si pospíšit Sena-chan." Omládne tak o dvacet let, když ho s sebou vede do Taijiho pokoje. Však on to přežije a pochopí. Tam se chvilku zdrží a nakonec ten roubík přece jen vyčaruje. Už jenom kvůli babičce.

"Možná si myslel, že když na to zrovna není, budeme se na něj zlobit nebo tak." Ozve se venku Shin, který se dost dobře dokáže vžít do jeho kůže. Jsou věci, které by ho prostě napadly. Zye se pak zarazí, když se vrátí zase k dětem a očividně to míří na něj. Ohlédne se na Hirota, který odpoví za ně za oba a musí se pousmát.

"Vážně?Si si nějak jistý." Nevynechá příležitost, aby si so něj trochu šťouchnul a možná ho i malinko vyvedl z míry.

"No vidíš, Hiro-kun. Zye už taky nastartoval hodiny." Směje se tomu Dai, který by byl asi nemocný, kdyby to nekomentoval taky. Shin už s přesouvá na Taijiho klín a vypadá trochu posmutněle. Paní se štěňaty už šla domů a pejsky si mají vyzvednout za pár týdnů. Zye se podívá k domku, Takeshi ani Sena se zatím neukázali. Významně povytáhne obočí.

"Tai-kun, ty jsi určitě ve vašem pokoji nechal zásobu dobrého pití hm." Narazí na to, kde by ti dva mohli být a pak se zase vrátí ke vtipkování. Za asi půl hodinu se Take a Sena skutečně objeví. Oba dva vypadájí víc, než spokojeně. Dai si je zkoumavě prohlédne a hned mu svitne. Babička tu zrovna není. Minula se s těma dvěma ve dveřích, jde chystat drobné pohoštění na zbytek večera.

"Tak to vypadá, že usmiřování proběhlo úspěšně. Být vámi šel bych se podívat do pokoje, jestli tam nezůstalo…No ty prázdné lahve." Dusí se Dai a ani se u toho nezačervená. Pak se podívá na Takeru a přitulí se.

"Já bych je tam určitě nechal." Provokuje ho malinko. Zye nemá slov, jen pobaveně plácne Hirota po stehnu.

"Já vedle nich stan radši nechci." Odkašle si u toho, když mluví. Také si krátce povzdechne.

"Já jsem říkal, že si komentáře nenechají od cesty." Přitáhne si Senu blíž k sobě.

"A vlastně mě to ani nevadí. Já jsem spokojený. Možná až moc." Pokřiveně se pousměje a posadí se. Natáhne prsty po nalité skleničce, která byla jeho a vychutná si několik doušků.

"Už jen cigaretu a můj život je dokonalý." Ano, nic víc nepotřebuje.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Takeru se spokojeně podívá vedle sebe, když se Daichi brání, že žádné impulsivní rozdávání jmen nebude a ani si neuvědomí, že to je možná kvůli němu a jeho názoru. Daichi to pro něj prostě chce promyslet a takové laskavosti si dělají pořád. Drbe psa za ušima a užívá si večer i přesto, že Sena tak náhle odešel. Nenapadlo by ho se na něj zlobit nebo se na něj dívat jinak, než dřív a podle něj tady nikdo takový ani není, dokonce ani Hiroto ne. Myslel si, že to Sena ví, ale všichni občas zažívali nějakou slabou chvilku. Ostatně… tohle se nedělo kvůli nim. Bylo to kvůli Takeshimu, to jemu se chce Sena líbit. Vlastně to byl důkaz jejich lásky. Na všem si dovede najít to pěkné, teď rozhodně, když nosí tak hezké růžové brýle. Taiji pokuřuje snad už druhou krabičku, když stočí oči na Shina, jakmile je dotázán na jméno psa. U nich to bude něco jako Vločka, Perlička nebo Polární záře… Málem ale spolkne filtr, když Shinya tak vážně prohlásí, že to bude Taiji. Na pár vteřin mu to doopravdy spolkl. Rychle namočí prsty do džbánu s vodou a citronem a cákne po něm. 

"Ty jsi…" Na oko se na něj mračí a Hiroto se tváří pobaveně. 

"Ať se bude jmenovat jakkoliv, stejně mu budu říkat Taiji." Slibuje Taijimu. Jenže jakmile Zye začne to s tím, že se jejich pes měl jmenovat podobně, skoro vyděšeně se na něj podívá. Opravdu si myslel, že by to byl Hiroto, ale Zye myslí sebe a vlastně je to roztomilé. Běhal by za ním. Běhá za ním pořád. Miloval ho. Usměje se na něj a podrbe ho na bradě, ale mnohem raději by si ukradl jeho rty. Jenom to málokdy dělal před ostatními. To bylo prostě jejich soukromí. Řeč se zase pomalu vrátí k Senovi, který se nevrací ani když za ním šel Takeshi. Vypadá to na hodně vážné téma, ale po nějaké době všem začne docházet, co by se tam možná mohlo dít. Tématu dětí se dneska prostě nezbaví, protože než se Hiroto naděje, je středem pozornosti ani neví jak. Udiveně se podívá na Zyeana, který jednou vypadá, že nikdy a jednou zase že hned teď a po dlouhé době si opravdu není jistý, co se mu prohání hlavou. 

"Ještě, že jste vy dva neskončili spolu, to byste tikali jak šílení a hádali se, kdo bude máma." Vpálí Daichimu a Takeru se zamračí. 

"Nech toho." Napomene ho a Hiroto protočí očima. +Bu bu bu...+ Taiji volnou rukou objímá Shinyův pas a přemýšlí, jestli chce spát uvnitř nebo taky ve stanu, když Zye zmíní pokoj a zásoby alkoholu. V tu ránu to ví jistě, protočí očima a zatváří se neklidně. To byl jejich pokojíček! Jak teď bude babičce vysvětlovat, že najednou sám od sebe převléká? Mezitím uvnitř domku probíhá debata, která Senu překvapí. Nechtěl? 

"Ale venku to vypadalo, že…" Chce mu připomenout, jak odhodlaně vypadali, když s Taijim přišli, ale Takeshi mluví dál a otevře téma, které Sena prostě nechce poslouchat. Ví o tom, je s tím tak trochu smířený, i když na to není vůbec připravený a ví, že jednou bude hrozně trpět, až Takeshi odejde a ostatní budou ještě spolu a budou mladí. Fakt, že by někdo mohl umřít mladší, si nikdy nepřipustí. Stejně tak ví, že si už nikdy nikoho nenajde, natož, aby s ním zakládal rodinu, ale to si nechá pro sebe a nikdy mu o tom neřekne. Chce, aby si myslel, že bude do smrti šťastný. Že mu může dát všechno, i když tady nebude. Může… ale Sena bude čekat, dokud nebude moci za ním. Nechce se dál potácet v této náladě, která hrozí tím, že by se nakonec ještě rozbrečel a tak je rád, když se téma stočí trochu jinam. Musí ještě chvíli přemýšlet nad tím, že kdyby spolu dítě měli, zbylo by mu potom alespoň to jako nový smysl života, ale zároveň by ho předem připravil o otce… to byly moc složité myšlenky. Na řadu přijde jistá provokace a ne, Sena si nemyslel, že by zůstala bez odezvy. Jenom si vážně myslel, že pak půjdou spát, ale Takeshi ho vede nahoru do Taijiho pokoje. 

"Víš to jistě?" Šeptá mu s dlaní přitisknutou na ústech. Vždyť tam ti dva musejí souložit pořád a oni… nebrání se však, je to dobrodružství a má z toho motýlky v břiše. Ví, že nikdo nepřijde. 

"Snad pod postelí nenajdeme jejich kondom…" Prostě to musel říct. Když se o nějakou půl hodinku později vrátí mezi ostatní, všichni se na ně dívají a Sena vypadá, jako kdyby se nikdy nic nestalo. Jen vlasy má trochu rozcuchanější a tváře mnohem červenější. 

"Co je?" Zeptá se jich ještě maličko udýchaně a Taiji zavrtí hlavou. 

"Tohle ti vrátím, buď si jistý." Řekne mu a Sena protáhne obličej. Je mu to jasné a nechce! Takeru zrudne a podívá se na Daichiho, jestli myslí vážně, že to řekl nahlas. Tohle by neudělal! A vůbec… nenechal někde něco? Ve stanu? 

"Žádný stan není dost daleko." Zabručí Taiji a dává jim najevo, jak ho štvou a ti dva si z toho samozřejmě nic nedělají.

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Daichi je spokojený. S Takeru si rozumí i beze slov a víc k životu vážně nepotřebuje. Tak dlouho hledal podobné souznění a teď ho má. Prostě jeho velké štěstí a teď k tomu přibude i trochu menší. Už se moc těší, až vyrazí na nákupy, aby pejska vybavil, ještě než přijede domů. Shin se vážně snaží neculit, ale když vidí, co Taijimu způsobil, jde to hrozně těžko. Hned se kryje rukama, aby na něj dopadlo, co nejméně kapek a samozřejmě to bude později žehlit…Až budou sami.

"Měl jsem tušit, že se toho někdo chytí." Protočí očkama, protože se samozřejmě ozve Hiroto. 

"Určitě na to za pár dní zapomeneš." Pípne Hirotovým směrem a podívá se krátce na Zyeho, aby na něj mohl mrknout. To zapomínání bude na něm, musí ho dostatečně rozptýlit. Zye se uchechtne, když se na něj Hiroto tak podívá a málem se utopí on, ale smíchy. Netušil, že jeho slova budou mít takový efekt. Pak přijde úsměv a Zye mu ho hned oplatí. Nemá problém s tím, že pusa nepřijde, i když by si ji taky přál. Jenže oni dva si prostě některé věci vážně nechávají pro sebe. Zye na něm nepotřebuje pořád viset, dost dobře si to vynahrazuje doma, kdy na něm visí pořád, až má občas pocit, že ho tím snad musí i štvát. Pak se narovná a podívá se na svého milého s pozvednutým obočím. Ono zase tolik nechybělo, aby spolu opravdu skončili. Kdyby se Hiro rozhodl, že Zyeho opravdu nechce, asi by to tak dopadlo. Nějak mu do smíchu není, i když se snaží aspoň malinko zasmát. Takeru to však vyřeší za něj a napomene Hirota. Daichi svou lásku hned objeme kolem krku a políbí ho na tvář.

"Promiň Zye-chan, ale nebylo by to ono." Broukne Daichi. 

"Já totiž celou dobu čekal jen a jen na něj." Podívá se Takeru do očí a zamilovaně se pousměje.

"Jste kouzelní." Okomentuje to Shin. Zye se podívá na Hirota.

"Vidíš, už jsem ti prostě zůstal, máš smůlu." Vrátí mu to tak trochu, ale jeho oči pořád stejně vřele hřejí. Ani on by si nedokázal představit, že by to bylo jinak. Takeshi se musí pousmát. Sena byl všímavější, než se na první pohled mohlo zdát. Samozřejmě, že si všiml, ale Takeshi o tom přemýšlel spíš kvůli němu. Sám si připadal spíš na ta vnoučata. Jistě rozmazlit a pak zase vrátit. Ani jeho energie nebyla nevyčerpatelná. Poslední, co mu řekne, když míří do taijiho pokoje je to, že s ním si je jistý naprosto ve všem a pak už ten pokoj malinko zneužijí. Venku to samozřejmě všichni poznají a jemu to opravdu nepřekáží. Nemá se za co stydět a to, že na jisté věci má ještě energii ho může akorát tak těšit. Ani Hiroto to nekomentuje, tak je to vlastně v pořádku. Takeshi se pomalu podívá na Taijiho, ale jeho slova ho nerozhodí.

"Neboj, postel zůstala ušetřena." Řekne, aniž by se alespoň trochu zastyděl, kdyby tu byla babička, tohle si odpustí, ale teď ne. Jakmile sedí, přitáhne si Senu na svůj klín. Ještě chvíli ho musí nutně hladit, anebo si alespoň pohrávat s jeho prameny. Takeshi na chvíli vyhlédne.

"Začínám mít nutkání koupit celou tuhle čtvrť a tu dálku vyzkoušet." Ne, opravu si z jeho nabručeného výrazu nic nedělá.

"Už ti Tai říkal, že mám pro něj práci, Shin-chan?" Snaží se mu trochu vylepšit náladu. 

"Motorky a tak." Práskne úplně všechno a Shin se hned rozzáří.

"No to je skvělé." Spráskne ruce a Dai se konečně trochu odtrhne od Takeru a začne vnímat. 

"Co to je za práci?" Je zvědavý, určitě to bude jeho obor. Motorky by si sice nevybral, ale i tak ho to zajímá. Zye se nakloní k Hirotovi.

"Vidíš, umí dobře odvádět řeč jinam." Narazí na to, jak Takeshi vybruslil ze svého prohřešku. 

"Napadlo vás, že jsme vlastně soutěžili všichni?" Ozve se ničemnic Daichi.

"Akorát každý bojoval o něco trochu jiného." Pousměje se pozoruje prsty Takeru, které zlehka hladí v klíně.

"Vlastně máš pravdu. A vybojovali jsme to skvěle." Ozve se Takeshi, který líbne Senu na hřbet jeho dlaně s pohledem upřeným do jeho očí.

"Já bojuju pořád." Zavtipkuje Zye, ale hned pohladí Hirota po stehnu, aby se náhodou neurazil. 

"A stojí to za to?" Optá se Shinya s milým úsměvem. Zye přikývne.

"Stojí za všechny boje světa a vždycky bude." Vyzná se Hirotovi v podstatě i před ostatními. 

"To máš pravdu, lepší výhru bych si nedokázal představit." Souhlasí s ním Shinya.

"A kdo ten boj vzdá, udělá obrovskou chybu." Připojí se Takehsi, než sáhne po lahvi, aby jim všem znovu nalil. V půli jejich posledního rozhovoru se vrátila babička. Venku už je tma a oheň v krbu vesele plápolá. Pak se zvedne a nastaví fotoaparát na stativ, aby si v tlumeném světle mohli udělat fotku. S jeho vybavením to nebude problém. Nastaví požadovaný čas a vrátí se k Senovi.

"Tak panstvo." Pozvedne sklenku.

"Úsměv, prosím." Fotoaparát cvakne a zvěční tak jejich celou rodinu. S každým dalším rokem, budou přidávat další fotku do rodinného alba, jen členů bude přibývat.