Epilog - Myslel jsem si, že si troufneš na něco pořádnějšího. - část 2.

(domek)

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Takeru po pravdě nečekal, že se ho Daichi pokusí zavraždit tady přede všemi, ale dokonce i on pochopil, že už se nikdo nebaví o psech, ale o dětech a když Daichi tak sebevědomě pronese, že by se o ně dokázal postarat, zaskočí mu. Nejde to ovládnout, málem si polije kalhoty a babička se skoro přerazí, jak se mu snaží honem podat kapesníčky a sebrat hrnek s čajem. 

"Promiňte." Slzí Takeru, protože jsou věci, které chlapi prostě moc neřeší a tohle je jedna z nich. Podívá se vedle sebe na svou drahou polovičku a snaží se usmát, jako že jednou třeba určitě, ale v tuhle chvíli ho to prostě překvapilo. Zyean si odpověď nenechá pro sebe a Takeru se na něj krátce podívá. Mohlo by to tak být? Skutečně Daichimu tikají hodiny? Nedovedl si představit, že by mu na něco řekl ne, takže vůbec neví, jak má reagovat a není tady ani Taiji, aby ho zachránil. Sena ani Hiroto mu nepomůžou, to je jasné. A pak je to najednou Sena, kdo vyprskne, protože pozornost se nečekaně obrátí vůči němu a s úplně stejným tématem. 

"Já už syna mám!" Namíří prst na Hirota, ten se zatváří zaskočeně a pak se zamračí. 

"Nemysli si, že ti budu říkat maceško." Ohradí se a vypadá to, že jediný spokojený člověk u stolu je babička. Jako by je ani neslyšela. Pro ni je to takové vlídné hašteření a kdyby byly v domě nějaké děti? Jéje, svět by byl ještě o něco hezčí. Hiroto si mimoděk všimne, jak si Sena chvíli prohlíží břicho, jako by snad někdy hrozilo, že by byl těhotný. Pro sebe se zasměje. +Neboj, nic takového tě o jeho pevnost nepřipraví.+ Pomyslí si. Konečně to vypadá, že se normálně naobědvají, všichni se posadí ke stolu a chystají si hůlky, když Shinya prohodí, že vedle zrovna štěňata mají a ještě taková, která by jim vyhovovala. Všichni u stolu se po sobě podívají, ale i když Sena žádné nechce, vidět by je chtěl. Hiroto se začíná škodolibě culit, protože tohle má v kapse. Jakmile je Sena a Daichi uvidí, budou mít psy úplně všichni. +I ty, Taiji.+ Takeru sebou škubne, když se Daichiho ruka z ničeho nic objeví tak vysoko na jeho noze a pomalu se na něj podívá. Co to dělá, takhle před ostatními? Vždyť Takeru nebude moci ani vstát. Odpověď přijde vzápětí. Daichi chce psa. +Lepší, než to dítě.+ V momentální situaci určitě. Zyean se směje ani se to nesnaží skrývat, Hiroto ho propichuje potměšilým pohledem a Sena vypadá, že asi půjde sám vařit, aby se toho nemusel účastnit. Ve stejnou chvíli, kdy Shinya navrhne prohlídku, vrzne branka a na dvoře se objeví Hirotova matka Hanako. Babička vyskočí nadšeně na nohy a jde ji vítat a Takeru tak v tuto chvíli nemusí odpovídat. Všichni si zase stoupnou, aby ji mohli pozdravit a začnou ke stolu přidávat židli a nádobí navíc, aby se s nimi mohla i najíst, když to takto vyšlo.

"Kde je Takeshi?" Ptá se hned Hanako na svého bývalého muže, který u stolu nečekaně chybí, ale… ne jenom on. Hanako si hned dovede spočítat, kdo tady ještě není a už jenom mávne rukou. Taiji se nahoře v pokoji spokojeně usměje, když Takeshi bez okolků přizná, že s nimi rád tráví čas. Zasměje se o hodně hlasitěji, když Takeshi začne okamžitě plánovat cestu do Států. Nic velikého, jistě, jenom Nevada a velké motorky, ale nic velkého. 

"Kdo by tě kdy mohl odmítnout? To by byl vážně hlupák." Povzdechne si. Mohlo by mu hrozit, že by se odtud nechtěl vracet, ale… opustit Japonsko a babičku? Nikdy! Takeshi se zvedne na nohy a on společně s ním. Taiji si povzdechne, když dojde na ty psy.

"Vždycky, když jsou někde roztomilá zvířata, každý je chce." Zatím mu nepřipadá, že by tím byl sám ohrožen. Ani neví, jak moc se plete. Chce už vyjít ze dveří, když Takeshi prohodí něco, po čem se musí zastavit a důkladně se na něj podívat. 

"Ty chceš vnoučata?" Vypadne z něj a ani by ho nenapadlo, že na ty se může Takeshi cítit zase mladý. 

"Vnoučata ode mě?" Vyleze z něj ještě vykolejeněji. Ano, ví o tom, že Takeshi říkává Shinyovi synku, i když netuší, co si o tom vlastně myslí Hiroto, ale tohle?? Neměl by být Hiro první? Nakonec se Taiji zasměje a poplácá ho po zádech. 

"Jedna sklenička a co to s tebou udělá." Řekne a vstoupí na chodbu, kde je okno směrem k zahradě. 

"Hele, tvoje žena je tady. Bývalá." Dodá honem, jinak to Sena zaslechne i odtud a vyškrábe mu oči. Takeshi už jde dolů a tak ho následuje až ven, kde už jsou konečně všichni u stolu. Do třetice začne vítací kolečko a pak už babička zavelí, aby nevyrušovali, že to nebude ohřívat!

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Dai se málem začne smát, když Takeru předvede naprosto dokonalou reakci. Teda až na to, že se málem udusí.

"Ale no ták. Já přece neřekl hned." Přisadí si k tomu ještě. Ne, nemyslí, že by něco podobného řešili hned zítra, teď ho vlastně spíš trápí. Jen byl zvědavý, jak se na to bude tvářit, až to ve vhodnou dobu přijde. Dai by jednou rodinu rád. Zye se směje a očividně mu vůbec nedochází, že by na pořadu dne mohli být taky oni. Pak ale Sena pronese něco, po čem málem zajede smíchy pod stůl.

"No, ale mám to vlastně dost sympatickou tchýni. Doufám, že na mě nebudeš zlý a nebudeš mi vyčítat všechny špinavé hrnky, na které si Hiro postěžuje." Nenechá to jen tak a Hiro si ještě přisadí s maceškou.

"No výborně, já se dneska nenajím." Dostává ze sebe už trochu udýchaně. Teď kdyby měl něco jíst, asi bude jak Takeru a na místě se udusí, ale v jeho případě to bude smíchy. Dai se věnuje svému vlastnímu přemlouvání a to o dítěti bylo tak trochu součást plánu. Přece jen když teď přijde se štěnětem, Takeru si oddechne, že na potomka na chvíli zapomene. Má to hezky vymyšlené, otázka je, jestli to zabere. Z myšlenek ho vytrhne příchod poslední osoby, která jim tu ještě chybí. Zye se zvedne mezi prvními, aby šel Hanako přivítat. Většina z přítomných jen pokrčí rameny, když se zeptá na Takeshiho, protože to musí být nad slunce jasné, když chybí i Taiji.

"Filozofická debata, tu si ani jeden z nich nemůže nechat ujít." Odpoví nakonec Shin, který k Hanako přijde a vřele ji objeme. Ostatně znají se taky dost dlouho.

"Jaká byla cesta?" Ptá se starostlivě a vede ji na její místo, které tu má připravené. Takeshi se mezitím spokojeně ušklíbne, jakmile ostane od Taijiho ujištění, že ho odmítat nechce. 

"To máš pravdu, úplně každý. I Shin." Připomene mu ještě zálibu jeho manžela v roztomilých věcech a podle něj můžou čekat, že se brzo u nich doma něco objeví. A to ani netuší, že štěňata nejsou tak daleko.Take se ještě na Taijiho ohlédne, protože jeho reakce je vyloženě kouzelná.

"Připadám ti na to málo starý?" Klidně narazí na svůj věk. 

"Dokážu si představit, že bych si je bral na hlídání a na nějaké hezké výlety. Práce je skvělá, ale tohle by podle mě bylo lepší. A ano od tebe taky." Dodá, než zamíří dolů, aby se připojili k ostatním. Tam se očividně řeší podobné téma, jako načali oni dva nahoře.

"A poslední dva a můžeme jíst." Zatváří se Zye nadmíru spokojeně.

"Vypadá to vážně skvěle." Pochválí hostitele a je jasné, že se nemůže dočkat a kdyby mohl, tak sní úplně všechno sám.

"Pardon, voní to tak dobře, že to nejde ovládat." Dostojí své povaze a už natahuje ruce s talířem, aby mu bylo nandáno.

"No nevím, Hiro-chan. Živit jeho a ještě moje vnouče, to bude hodně velký oříšek. A to nepočítám psy. Abych ti založil záložní fond." Baví se Takeshi a zároveň pokračuje v rozvíjení témat další generace. Dojde k Hanako, kterou objeme a políbí na tvář.

"Moc rád tě vidím." Usměje se na ni a pak pokračuje dál.

"Už jsem o tom mluvil s Taijim, byl nadšený." Usadí se na své místo a položí ruku na dlaň babičky.

"Bylo by to krásné ne?" Hledá si spojence a je jasné, že Hanako bude taky za. Teď je to Zye, kdo se málem udusí.

"Neblázni, víš, jak by to vypadalo, kdyby bylo po mně. Hiro by skončil v blázinci a měl by trvale vražené špunty do uší." Přetočí to celé v dobrý vtip. Ne, neumí si to nejspíš představit. Opatrně stočí pohled na Hirota, jak se na to tváří.

"Ale no tak. Hiro, aby něco nezvládl." Vloží se do toho Shin, aby trochu odvedl pozornost od sebe a Taijiho. Už toho se zvládá červenat, protože on nad tím už přemýšlel, jen se bojí, že by mu Tai utekl. 

"A já si říkal, že by se Sena taky cítil na potomka. Postavu mu to nezkazí." Snaží se mu to Shin trochu vrátit, aby bylo skóre vyrovnané.

"Jsi přece v nejlepším věku." Zaonačí to v kompliment. Takeshi na to nic neřekne, jen se usmívá, jak kdyby věděl věci, které se za pár let stanou. Pořád se trochu hašteří, ale zvládnout společně pojíst a dál se bavit. Jakmile je slunce už dost nízko, rozdělají oheň v nedalekém venkovním krbu a všichni si dopřávají skleničku společně s jednohubkami a podobnými drobnostmi. 

"Stejně se sem vždycky hrozně těším." Prohodí Takeshi po chvilce ticha.

"Je to místo, kde je vždycky dobrá nálada a žádné předsudky ani proslovy, co se má a co ne." Podívá se krátce do plamenů, než si Senu přitáhne blíž k sobě a políbí ho do vlasů.

"Bylo by skvěle, kdyby to tak bylo všude. Myslím ve městě a tak." Povzdechne si Shin, který už se chvíli tulí k Taijimu na jehož klíně sedí a podívá mu další a další sklenky.

"Kdyby konečně lidem došlo, co je vlastně na světě důležité." Dokončí svou myšlenku.

"Ono jim to jednou dojde, i když asi ne všem. Ale postupně na to někteří přijdou a bude se zase lépe dýchat." Ozve se Zye.

"A některým nepomůže ani kopanec do zadku věřte mi, Hiro to zkoušel." Práskne něco, co možná všichni neví. 

"Ale zasloužil si to, no vážně." Brání svou lásku, aby si náhodou někdo neřekl, že udělal něco špatně.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Takeru už jenom pokývá hlavou, když ho Daichi ubezpečí, že to nebude hned a pořád se u toho tak slušně usmívá, ale je docela rád, když se tohle téma začne otáčet směrem od něj. Ne proto, že by byl tolik proti, jenom má teď myšlenky někde úplně jinde. Především u své kariéry a u užívání si s Daichim, což s dětmi trochu opadne. Sena se mezitím zasměje, když mu Zye řekne, že je sympatická tchyně. To se mu líbí, tomu se bránit nebude, hlavně když to není naopak. Pokrčí rameny, když dojde na to špinavé nádobí a mírně rozhodí rukama. 

"Promiň, ale hrnky s Takeshim neřešíme, chodívá k nám paní na úklid." Řekne a není si jistý, jestli to třeba před babičkou nebude znít blbě, ale kdyby chtěli, Shinya s Taijim by určitě na uklízečku měli. Babička očividně jenom chce všechno dělat sama, ale to rozhodně nebyl Senův případ. Byl rád, že si saponáty nemusí ničit nehty. Jakmile se u stolu objeví taky Hanako, sdělí jim, že cesta byla rychlá a bez problémů a proto je tady tak brzy a je vidět, že všichni u stolu ji rádi vidí. Do toho pánského blázince je potřeba vnést trochu ženskosti, tak to prostě na světě bylo. Taiji kráčí za Takeshim a musí jenom rozhodit rukama. Samozřejmě, že měl na to věk a vnoučata by mu slušela, ale Taiji si nebyl jistý, kde by je vůbec chtěl vzít.

"Jako že si dojdeš na úřad a řekneš, jsme dva teplí kluci, dejte nám dítě? Nebo jak by sis to představoval?" Adopce byla v Japonsku ještě pořád dost tabu i mezi normálními páry a oni? Všichni chtěli jenom své vlastní děti a vyhýbali se těm cizím, jako by to bylo něco zlého, protože co kdyby je někdo pomluvil. On by se takového dítěte klidně ujal, ale nemá ani tušení, jak by to provedli. +A je to tady, už jsi to v duchu přijal a možná jako první u stolu...+ Pomyslí si, ale jen se projeví, že je v některých věcech vlastně velmi zodpovědný a vyzrálý a proto si tak rozumí s Takeru. U stolu se zvládnou bavit o něčem jiném jenom chvíli, protože Takeshi glosuje Zyeanovo nacpávání se. Skoro to vypadá, že mu ostatní budou muset přenechat své porce, jinak umře hlady. Hiroto se ošklivě zamračí, když otec začne mluvit o dětech z jeho strany a matka se toho samozřejmě hned chytí. 

"Jaký fond? Jaké děti? Vy něco plánujete?" Oči jí zazáří tak, jak můžou jenom matce. Poskočí očima na Taijiho, když dojde na to, že on s něčím podobným souhlasí a je nadšený a Taiji je v tu chvíli rád, že nic nejí a nepije, jinak by následoval Takeru a jeho kuckání. Místo toho sjede na židli o hodně níž s koleny daleko od sebe a snaží se nevidět Shinyu, který se tohohle určitě chytí. Babička se mile usměje na Takeshiho, když ji tak vezme za ruku a přikývne. 

"Ano, v domě by bylo veselo. V ulici by měly pokřikovat děti. Na ničem jiném nezáleží. Podívejte se na mě, byla bych tu jinak sama." Řekne jim a Hiroto se začne sápat po lahvi s alkoholem, zatímco si Taiji mne zátylek a Sena čeká, kdy dojde i na něj. Pomalu posune oči k Hirotovi, který propaluje otce pohledem a vypadá to, že přeleze stůl a ucpe mu pusu ponožkou. Takeru začíná v duchu rezignovat jako druhý ani o tom pořadí neví a prohlíží si mraky na nebi, zatímco se Hiroto nazlobeně podívá na Shinyu. 

"Ne, tohle na mě neplatí, žádné Hiro zvládne všechno ani podobné hecování." Řekne hned, aby bylo jasné a Sena se culí do ubrousku. Nakonec tenhle podivný oběd skončí a všichni v podstatě zapomenou na to, že ještě chtěli jít za těmi psy. Místo toho společně sedí u ohně, když je už venku tma a povídají si. Když Takeshi z ničeho nic řekne, jak se sem vždycky těší, je vidět, že největší radost z toho má babička. Bylo to obyčejné místo, ale oni sem stejně jezdili. Všichni tihle bohatí lidé. I její vnuk už byl bohatý, ale zůstával tady. 

"Kdyby to byla rezidence, nebavilo by tě to." Řekne Taiji a napije se piva. Diskuze se stočí směrem k povzdechům nad společností a nad tím, že se na ně ostatní nedívají jako na normální lidi a Hiroto protočí očima. 

"Člověk nesmí fňukat. Musí jim dokázat, že je mnohem lepší, než oni. My si nestěžujeme." Dá hned najevo, že se něčím podobným nenechá v kariéře zastavit a Sena se zasměje. 

"No jasně, tobě cestičku někdo trochu zametl." Připomene mu a vypadá to, že se budou honit po zahradě. Hanako se pomalu zvedne. 

"Moc ráda jsem vás všechny viděla. Budu čekat na zprávy, kdy přijedou děti." Řekne, jako by to byla hotová věc. 

"Místo toho jsme zatím s babičkou zařídily, že za chvilku někdo přijde." Po chodníku sem totiž míří sousedka a na vodítkách má všechna neposedná malá štěňata, která ještě nespí. Musí se zasmát, když dojde na syna a kopanec do zadku a vezme Hirota za bradu. 

"Tak už se konečně taky usměj." Řekne mu měkce a ve stejný okamžik vrzne branka a Hirotovi vlastní psi málem zbourají celý krb.

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Daichi tuší, co by se Takeru mohlo prohánět hlavou a vlastně přemýšlí dost podobně. Ještě nepřišel jejich čas, ale jednou se k tomu taky dopracují. Až si budou oba dva jistí, určitě to společně nějakým způsobem vyřeší. Teď si s tím nebude dělat vrásky. Zye se pomalu podívá na Senu a tiše se zasměje. 

"Chvíli jsem si myslel, že je rovnou vyhazujete." Neodpustí si pobavenou poznámku. Takeshi se uchechtne taky a zavrtí hlavou. 

"Mám naše nádobí celkem rád. Asi by mě to ve výsledku mrzelo." Odtuší chraplavým hlasem. Jemu paní na úklid vůbec nepřekáží. Nikdy by po Senovi nechtěl, aby se o podobné věci staral, když to není potřeba. Takeshi se malinko zamyslí, když Taiji připomene, že adopce v jejich zemi není jednoduchá.

"Věřím tomu, že existuje spousta kliček, které by nám k tomu pomohly." Vidí to poměrně jednoduše, ale máloco nezachránily peníze. Tady by to bylo rozhodně na dobrou věc. Shinya se toho samozřejmě chytne, když se Hanako začne dotazovat Hirota, jestli něco podobného plánují. On sám se podívá na Taijiho s překvapeným výrazem, jak kdyby to byl on, kdo o tom mluvil, ale Takeshi přece řekl…

"Ty si myslíš, že by…" Zeptá se přímo Taijiho a je znát, že by si připadal moc dobře, kdyby tu debatu rozvinuli mnohem víc.

"Z toho už se jen tak nevymluvíš." Prohodí Takeshi a podívá se na babičku.

"Ano, rozhodně by to bylo veselé a příjemné, kdyby nás tu bylo víc." Očividně se mu ta myšlenka zamlouvá čím dál víc a udělá maximum proto, aby jim pomohl, kdyby se někdo z nich rozmyslel. Zye se mezitím snaží vrůst do země, protože…Něčeho takové by se prostě bál. 

"No adepti zdá se jsou, my máme štěňata." Odvede pozornost rychle jinam a doufá, že se dalším debatám vyhnou. Znatelně si oddechne, protože Hiro se popichování nechytne. Ne, že by si nevěřil, ale má obavy, že na podobné závazky ještě není opravdu dospělý. Ano, zvládá se postarat o jejich čtyřnohé svěřence, ale na tom přece nic není. Pomalu se od podobných témat přesunou a s pokročilou hodinou začíná být nálada příjemně uvolněná. Takeshi má pravdu, je skvělé si tu jen tak posedět a chvíli neřešit, kdo komu dá pusu, i když tu nejsou sami. Všichni si moc dobře uvědomují, že podobnou volnost nemají všude. Pořád se musí ohlížet přes rameno a přemýšlet, kde jim to kdo vyčte. Zye se pousměje, protože Hiroto je sebevědomý jako vždycky. On to zas tak dobře neuměl. 

"Já bych úplně neřekl, že jsem lepší než oni. Jen si možná tak dobře neuvědomují, co je na světě důležité." Odporuje mu trochu Takeshi, ale není v tom nic káravého, jen dává najevo svůj názor. Všichni zpozorní, jakmile dojde na překvapení a za chvíli za brankou objeví další štěňata. Mnohem menší, než ty dvě, co tu měli, ale minimálně stejně roztomilá. 

"Páni." Rozplývá se hned Shin společně s Daichim a během vteřiny už mají každý na klíně jedno ze štěňat. Jsou nádherná a v náručí se jim očividně líbí.

"Dívej, ten je roztomilý." Mrká nevině Dai na Takeru, aby si ho taky pohladil a tak trochu mu ho strká pod nos. Takeshi se podívá na paní majitelku a očima ji sdělí jistou otázku.

"Budou k odběru za pár týdnů." Sdělí jim všem. Take s úsměvem přikývne a podívá se na Senu.

"Tak prozatím jako náhrada za vnoučata?" Zeptá se ho, aby mu dal najevo, že si jedno klidně vzít můžou. On v tom nevidí sebemenší problém. Zye se uculí a uchechtne. Líbne Hirota na tvář, aby poslechl svou mámu a opravdu se trochu pousmál.

"Vypadá to, že vám ani jedno nezbude." Prohodí po chvíli malinko udýchaně, protože už se válí po zemi a snaží se, aby jejich dva chlupáčci zbytek nezadupali. Přece jenom jsou o dost větší. Daichi své stěně zatím nepustil a spokojeně ho drbe za ušima.

"Rodinka se nám nejspíš malinko rozroste. Zahrada nám za chvíli bude malá." Baví se nad tím, jak živo tu najednou je. Shin krátce zvedne hlavu.

"To abychom začali přemýšlet, kde seženeme další kus zahrady." Očividně budou mít pořád málo, a jestli přibudou i děti, už tu nebude k hnutí. Shin se pomalu přisune blíž k Taijimu a po očku se na j podívá.

"Vážně jste si nahoře povídali o dětech?" Pomaličku se vyptává a snaží se zjistit, jaký na to má názor.

"Myslíš si, že by nám to šlo?" Vlastně by proti tomu nic neměl, je to na něm vidět, ale zase ho dožene jeho povaha a není si jistý, jestli by to zvládl. U Taijiho nepochybuje, ten by byl skvělý táta, ale co on sám se svou povahou…Ne, že by Takeshi poslouchal, ale stejně tuto debatu postřehne a hlavně vidí Shinův výraz.

"Už o sobě nepochybuj. Zvládneš úplně všechno a nejsi na to sám." Mrkne na něj. Moc dobře ho zná a dokáže si moc dobře představit, co se mu prohání hlavou. 

"Zvládl jsi své rodiče, zvládl se o sebe postarat sám a ne, já jsem ti v tom zase tolik nepomohl, jen jsem ti dal příležitost. Kdybys na to neměl, nedojdeš tak daleko. Máš kolem sebe rodinu, která ti vždycky pomůže a nenechá tě v tom. Ani jednoho z vás. Tak by to na světě mělo být a jsem rád, že aspoň tady je to všechno v nejlepším pořádku. Můžeš začít tím, že se rozhodneš právě pro to štěně." Položí mu ruku na rameno, než se ohlédne na chlupaté kuličky.

"Tak co? Zbude nějaká nebo ne?" Zeptá se pobaveně a jeho doplní Zyeanův smích.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Tomu vyhazování nádobí se Sena musí zasmát. Zase tak bohatí nebyli, aby si mohli dovolit něco podobného, ale rozmarný by na to uměl být dost, i když z takového plýtvání už by musela být hanba asi i jemu. Místo toho poslouchá svého manžela, jak mluví o tom, že zařídit na úřadech adopci by pro něj byla hračka. Kousne se do spodního rtu a mlčí, protože je rád, že se ho to téma netýká. Taiji ale nevypadá vyloženě odmítavě a Shinya vypadá, že popadne Takeshiho za ruku a pojedou na úřad hned teď. Taiji musí na Shinyu stočit pohled, když se ho tak zeptá. Z jeho jednání asi nějak vyplynulo, že by mu to celé nevadilo. 

"Přemýšlel jsem o tom zatím jenom málo. Vlastně jste mi ještě nedali moc prostor se nad tím doopravdy zamyslet." Řekne na rovinu a upřímně, jak je jeho zvykem. 

"Překvapilo mě, že jsem nepocítil okamžitý zmatek a odmítání, ale jenom na základě toho by se jeden rozhodovat neměl." Řekne a na chvíli vstane od stolu, aby si zapálil opodál a nechal myšlenky volně plynout. Ani neví, že se na něj dívají Sena a Takeru. Sena proto, že on ten zmatek pocítil hned a intenzivně a Takeru zase, že je na tom možná podobně jako Taiji a tudíž by nemusel tolik utíkat. Byly okamžiky, kdy byl jeho přítel snad rozumnější, než on sám a to by asi nikdo v hospodě nebo v ulici nikdy neřekl. Takeshi mluví taky hodně optimisticky ohledně tohoto tématu a notuje si s babičkou a Sena najednou pocítí touhu někam utéct. Nechce mu kazit plány a pěkné vize, ale možná se to stane. Najednou by potřeboval někam zmizet, ale jen sklouzne na židli trochu níž a natáhne ruku po skleničce. Hiroto se na Zyeana vedle sebe podívá s trochu zvednutým obočím. Nejdřív měl pocit, že by si něco takového snad i přál a teď to vypadá spíš opačně. Upřímně je rád, že jsou na stejné vlně, protože tohle je pro něj spíš vzdálená budoucnost. Pak ale musí protočit očima. Zyean by se měl naučit ocenit sám sebe, ale to by nebyl Takeshi, aby se ho nezastal. Vždycky byl špička v tom, co dělá a samozřejmě bylo jedno, jestli je homosexuál nebo ne, ale pokud ho chtěl někdo v uvozovkách normální přesvědčovat, že je méněcenný, měl by mu vpálit, že je díky svému mozku mnohem cennější přírůstek společnosti a basta. No nic, udělá to když tak za něj, když se o něčem podobném doslechne. A pak už se na zahradě objeví všichni psi. Sena jen těžko potlačuje touhu jít si taky pro nějakého a zároveň… vůbec ho nepřechází jeho momentální nálada a znovu se pořádně napije. Sleduje Shinyu i Daichiho, oba dva budou mít brzy psi i děti. A on bude ten divný. Takeru se směje, na očích je mu vidět, že už to dovolil a pomalu si od Daichiho bere pejska, aby se s ním taky seznámil a pomazlil. Sena sjede na židli ještě o kousek níž. Za chvíli už bude sedět na zemi. A pak to přijde. Takeshi se ho otevřeně a přede všemi zeptá, jestli si vezmou psa a ještě navrch jako náhradu za vnoučata. Ještě, že ne přímo za děti. Přinutí se k úsměvu, ale je dost škrobený. Aby toho nebylo málo, Zye se rozplývá jak paní nezbude ani jedno štěně. 

"To těžko v téhle těsné zástavbě." Zahučí na ten odkup dalšího možného kusu zahrady a tím nejspíš všem definitivně zkazí náladu. Většinou to dělal Hiroto, ale dneska to asi zvládne za něj. Naštěstí má Shinya trochu jiné starosti a věnuje se Taijimu. Možná ho ani neslyšel. Taiji odloží cigaretu, podívá se na svou polovičku a s úsměvem přikývne. 

"Trochu… začalo to těmi psy." Řekne. Nadechne se, aby mu odpověděl na jeho otázku, ale Takeshi je zdá se poslouchá a tak nějak mu skočí do řeči. Má samozřejmě pravdu a tak se na Shinyu jenom usměje. 

"Zbude." Řekne z ničeho nic Sena, když vyskočí na nohy a nejspíš tím šokuje všechny včetně paní majitelky. Rozladěně dlouhým krokem vykročí směrem k domečku, kde se chce konečně zavřít. Není to Shinya, kdo se tady cítí nejvíc nejistě. Nikdy nezažil tenhle pocit. Je asi nejsobečtější osobou na světě, ale jejich život byl náročný a hektický a jakékoliv zvíře nebo cokoliv jiného je bude zdržovat nebo způsobovat, že ho budou řešit, vozit sebou nebo shánět, kdo ho pohlídá. Sena měl svůj nezávislý život rád. Bude vypadat jako někdo, kdo nemá rád ani děti ani zvířata. Tak to nebylo, ale nezešílí, když vidí něco roztomilého, prostě to v sobě nemá. Nedovede popsat ten náhlý příval emocí. Ví, že kdo chce, vždycky si to nějak zařídí a on asi prostě nechce. +Můžeš jim dělat babičku. Hlídat je, když nikdo jiný nebude moct. To stačí.+ Ujišťuje se v duchu a má strach, jak se teď na něj všichni budou dívat.