Epilog - Myslel jsem si, že si troufneš na něco pořádnějšího. - část 1.

(domek)

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

O dva roky později.

"Tai-chan, no tak, jestli neslezeš dolů, tak to nestihneme všechno nachystat." Zavolá Shin směrem do patra, když stojí pod schody s rukama založenýma v bok. Je ten den, kdy mají přijet všichni jejich přátelé a oni je mají hostit. Samozřejmě nepřijedou s prázdnou, ale Shin se stejně neskutečně vyžíval v přípravách a babička mu v tom zdatně pomáhala. Neskutečně se spolu sblížili a občas trochu svou starostí šikanovali Taijiho, ale nejspíš si zvykl. Shin by nemohl být šťastnější a hrozně moc ho bavilo opravovat jejich společné bydlení. Dům se v podstatě nezměnil, ale podařilo se jim koupit i pozemek za domem a zahrada se malinko rozšířila. Tam se mohl Shin s babičkou činit a rostlo tam všechno možné, od bylinek, přes zeleninu a ovoce až po různé barevné květy. V zahradě nechybělo ani posezení, které bylo větší, než by tři potřebovali, ale bylo to právě z tohoto důvodu. No ono ta koupě druhé zahrady vlastně taky. Tuhle tradici nechtěli porušit. Shin po svatbě nepřestal pracovat, jen hodně ubral, občas musel pracovně odjet, ale vybíral si zakázky, které byly skvěle placené a mohl tak trávit další měsíc doma. Ano, doma. Tady se věnoval právě vázání květin a někdy vzal i zakázku na svatbu a podobné velké události. Sem tam byl přizván do projektu Takeshiho, který rozhodně do důchodu nešel a staral se o hlavní titulky všech bulvárních plátků už jen tím, že si Senu nakonec vzal a dost ve velkém. Už jen žádost o ruku stála za to. Jedině Takeshi mohl svou otázku vystavit na zářivou plochu na rušném náměstí. Pak si pro Senu přijel opravdu nádhernou limuzínou podobného ročníku jako byl Takeshi sám. Bylo to krásné, velkolepé a svatba nebyla jiná. Take se prostě rozhodl, že Sena bude za princeznu. Aby dostál svému jménu, které propírali kde jaké noviny, pozval si za svědka svou bývalou ženu a samozřejmě se tím netajil. Všichni si mysleli, jak bude bez práce, ale opak byl pravdou. O zakázky neměl nouzi a ve výsledku hodně projektů tvořil právě se Senou, občas i s Taijim a v neposlední řadě si pozval i třeba Daichiho a dokonce zaměstnal i Takeru. Předtím humbukem se však Hiro rozhodl, že bude první a skutečně byl rychlejší než Zye. U nich to bylo jiné, velmi soukromé a žádné davy lidí je nečekaly. Svatba byla na Hokkaidó, odkud se jim zase tolik vracet nechtělo. Takeshi zařídil soukromé letadlo, aby přivezl všechny přátele a pak jim jako svatební dar dal pronájem srubu, kde se všichni ubytovali po obřadu. Nic víc, jen hřejivé teplo krbu, hromada alkoholu a jídla a sníh za okny. Večer si novomanželé a ti nebližší posedali na kožešiny u krbu a povídali si a smáli se až do rána. A Dai a Takeru? Žili si svůj malý velký sen a milovali se snad ještě víc, než na svatbě. Měli oba dva hromadu práce. Jméno Takeru bylo neustále známější a Dai taky vyčníval z davu mezi hromadou modelů. Bohužel to znamenalo i to, že se občas pár dní neviděli, ale pokud to šlo a práce jednoho nebo druhého to dovolila, cestovali spolu. Vlastně spolu projeli už skoro celé Japonsko a dokázali si i v tom nejnabitějším programu najít chvilku, kdy se zastavili, aby si užili jeden druhého a taky krásu místa, kde se zrovna nacházeli. Dai snad nikdy nezapomene na den, kdy ho Takeru požádal o ruku. Krásnější prsten snad nikdy neviděl a nosil ho pořád, neměl to srdce ho sundat. A jejich svatba? Nádherná romantika, kterou jim kde kdo mohl závidět. 

"Rodino, jsme doma." Ozve se Zyeanův hlas, když projdou brankou společně s Hirotem, Senou a Takeshim. 

"A máme sebou nové přírůstky." Ozve se Zye znovu se svým typickým nadšením. Podívá se na Hirota, protože mu dojde, že už to nejspíš přehání, ale nemůže si pomoct. Není to tak dlouho, co si pořídili dvě štěňata samojedů a on to nemohl nikomu napsat, protože prostě efekt. Hiro mu to zakázal, aby případné narážky na náhradu za děti mohli pálkovat osobně a ne přes společnou konverzaci. Popravdě, přitáhl je Zye domů a musel hodně prosit, aby si je mohli nechat. Ve výsledku je v noci nachytává, jak spí ti tři spolu a on sám stranou. Shin konečně vyjde ze dveří, ještě v zástěře. 

"Tak rád vás zase vidím." Rozzáří se jako sluníčko.

"Tai se…" Do řeči mu skočí Takeshi.

"Tai se samozřejmě chystá od samého rána a vůbec nesedí nahoře s cigaretou, nohama na stole a pivem v ruce, my víme." Teď je to Takeshi, kdo se na chvíli zarazí. 

"Myslím, že s ním mám menší jednání." Zatváří se vážně, obejme Shina, líbne Senu na tvář, kývne na Hirota, jestli jde taky a zamíří do domu, kde samozřejmě prohodí pár slov s babičkou a pak rovnou nahoru.

"Jestli mi řekneš, že nemáš skleničku navíc, myslím, že si svůj tabákový dárek nechám pro sebe." Započne konverzaci už přes dveře. 

Mezitím se u branky objeví i Dai s Takeru. Nesou plné koše dobrot, které nakoupili. Nejsou jediní, Takehsiho řidič už všechno nanosil domu. Shin spokojeně spráskne ruce a popohání je dál.

"Konečně jsme zase kompletní." Obejme Daichiho i Takeru. 

"Babička už se vás nemohla dočkat a já taky ne. Myslím, že dojde i na otázky nových přírůstků do rodiny. Pozor, Zye rozšířil smečku. Jsou nádherní a hodně chlupatí." Varuje je Shin, který už je celý od bílých chlupů a očividně je spokojený. Shin se ještě uculí na Takeru.

"Vlastně bych měl na tebe jednu prosbu, mám na mysli dárek pro babičku, ale potřeboval bych odbornou radu." Naznačí mu to hned, aby se později nedivil.

"Ale teď se pojďte posadit ke stolu. Dáme si něco dobrého k pití." Pobízí je, aby si odložili a pak se vydali do zahrady.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

"Co bychom nestihli, všechno je připravené…" Zabručí si Taiji pod vousy, když si připaluje cigaretu a v klidu se zašívá nahoře v pokojíčku s pivem a nohama na stole. On makal celé ráno, odtahal všechny nákupy, posekal trávník, postavil stany a všechny ty věci, kterými se nechtěl zdržovat potom, až jejich přátelé přijedou. Vždycky mu připadalo hrozně legrační, že někdo jako Sena nebo Hiroto, spí u nich na zahradě ve stanu. Všichni měli velké domy a Shinya by sice měl na to, aby bydlel někde, kde by měli své ložnice, ale… 

"Smůla, prostě bydlíme tady a to se nikdy nezmění." Pomyslí si škodolibě. Nejlepší pohled byl na Takeshiho, ten si ten stan vyloženě užíval a Senu do něj vtahoval jako lev antilopu do jeskyně. Hiroto by si měl vzít ponaučení a ne si nafukovat matraci! Musí se pro sebe usmát, když si vzpomene, jak jim Takeshi pouštěl ten záznam z ulice v den, kdy žádal Senu o ruku. Samozřejmě jsou všude kamery a nezvěčnit si takový okamžik, jako když Senovi docházelo, na co přesně se dívá a že se skutečně jedná o něj, to by byla vážně škoda. Sena byl ten den s Takeshim nakupovat a ani ve snu by ho nic z toho nenapadlo. Jenže když jeho modré oči padly na velkou obrazovku přímo na Shibuye a jemu to začalo spínat, málem omdlel na místě. Už chápal, proč potřeboval Takeshi tolik peněz a proč muselo všechno počkat a upřímně… takovou žádost nečetl ani v bulváru od milionářských celebrit. V tu chvíli odhodil tašky a skočil mu kolem krku v polibku tak vášnivém, že to japonská veřejnost nezažila, postaral se o další skandál a taky poprask na rušné ulici, když některým začalo docházet, kdo přesně oni dva jsou. Ve svých vzpomínkách se Taiji zatoulá ještě dál, když si vzpomene na dřívější svatbu Hirota a Zyeana. Byla úplně jiná a vlastně od Hirota čekal mnohem víc té pompy po otci, ale nakonec byl v tomhle ohledu spíš po Hanako. Do svých kopců sněhu se ti dva přímo zamilovali a nechtěli se jich vzdát. Tam by Shinyovi nic nerostlo. Přesto to byl pro Taijiho neotřelý výlet, který se mu moc líbil, jen byl rád, že se pak zase vrátí sem. Díky Hirotovi a Zyeanovi se tam ale naučil jezdit na snowboardu a bavilo ho to. Občas si někam na hory zajedou, Shinya to taky uměl. A pak tu byla ještě jedna starší svatba a ta patřila jeho nejlepšímu příteli. Takeru a Daichimu se dařilo skvěle, bylo dobře, že se poznali. Podle něj se k Daichimu Takeru hodil víc, než Zye, protože byl v palici tak jako… víc mužským elementem. S Zyem by si byli víc podobní a možná by to nebylo to pravé koření. Zároveň byl Takeru dokonalý prototyp někoho, kdo druhé nosí na rukou a ještě skvěle vypadal a vydělával. No neber to! I když to všechno samozřejmě Zye taky měl. Zye ale patřil prostě jinam. Taiji obdivoval Takeru za to, jak se uměl sám vypracovat, bez cizí pomoci a to ani nemluvil o tom, že jeho osud s rodiči byl velmi podobný tomu Shinyou. Ne stejný, ale když se dozvěděli o Daichim, jejich dokonalý svět se zhroutil a bylo zle. Takeru pak několik večerů seděl se Shinyou a dlouze si povídali o věcech, o kterých možná ani Taiji neměl ponětí a Takeru se snažil sebrat z toho šoku. Věděl, jak se věci u nich doma mají a že mu mají za zlé, jaký ve skutečnosti je, ale že nebudou chtít Daichiho ani poznat, to ho prostě sebralo. Jinak se ale měli krásně. Taijiho z jeho vzpomínek vytrhne hlas zezdola. Patří Zyeanovi a když pronese něco o přírůstcích, Taiji se přistihne, že málem spadne ze židle. Naštěstí zrovna vchází Takeshi a zabrání mu v tom, protože se na něj vykolejeně podívá, ale hned na to se spiklenecky zazubí a nějaké přírůstky jsou zapomenuty. Asi by se měl jít na děti podívat a obdivovat je, ale to ještě maličkou chvíli počká. 

"Vítej, jen vítej, pojď dál!" Pozve ho do starého pokojíčku, kde se vůbec nic nezměnilo a tak si musí Takeshi sednout prostě na postel. Mezitím Hiroto dole protáčí očima, protože to vážně zní, jako by si jako první pořídili děti, ale místo toho se do domu derou dva chlupáči a jsou nevychovaní. Od toho dává ruce pryč, stačí, že ho vláčejí na vodítku do všech směrů. On nikdy žádné zvíře nechtěl ani za nic, nemají na ně čas, jsou chlupatí a budou smrdět až vyrostou, ale že s nimi spí… za to taky nemůže!!! Lezou tam sami! Raději je nechá Shinyovi, krátce se s ním přivítá a jde lézt babičce pod ruce, aby se podíval, co se vaří. 

"Máma se na chvíli staví, prý to stihne." Říká zrovna. Sena chvíli sleduje, jak mu ti dva psi šlapou na drahé boty a pak si k nim dřepne a mazlí se s nimi stejně jako Shinya. 

"Byla by z nich skvělá reklama na ten váš sníh. A diamanty." Řekne a Hiroto se na chvíli zaujatě ohlédne. 

"Nemáš špatné nápady." Ohodnotí, když do dveří leze Takeru a hned za ním Daichi. 

"Jako na Vánoce…" Přivítá je na oko kysele. 

"Není to kam dávat, není tady místo, dej to ven!" Hned je zase vyhazuje. Takeru není za věcmi ani vidět, musí se u toho vítat, zase se otáčí, aby šel ven a do toho mu psi podrážejí nohy. Potřeboval by chytat! 

"Jistě, samozřejmě." Funí, když ho Shinya žádá o radu. Vážně rád by se posadil, ale teď ani neví, kde jsou dveře, jak přes krabice nevidí.

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Takeshi se ještě jednou ohlédne na Senu a musí se pousmát, jak se mazlí s velmi krásnými pejsky. On sám je velmi rád přivítal, když by přijeli všichni a nepochybuje o tom, že by večer skončil s nimi na gauči. U toho by hezky popíjel a vedl by s nimi velmi filozofickou debatu. Teď je však na řadě Taiji, který ho zve dál. Nečekal by vlastně nic jiného. Jejich dýchánky už začínaly být poměrně pravidelné, když měli oba dva čas. Je pravdou, že teď ho měl víc, než kdykoliv předtím a byl za to rád.

"Hm, jsem poslední dobou rád, když se některé věci prostě nemění. Asi vážně stárnu." Prohodí pobaveně, ale je to pravda. Užíval si vichřici v Senově podobě, ale taky se rád vracel domů, do místa, která zná i poslepu. Tady je to stejné, nic se tu nezměnilo a jeho to prostě a jednoduše těší. Usadí se na postel a natáhne ruku, aby si tu skleničku vzal a mohl ji pozvednout na Taijiho zdraví.

"A ještě raději vidím, že se všem daří víc než dobře." Narazí samozřejmě na Taijiho babičku, kveru nejspíš on a Shin drží v té nejlepší formě. Není tu sama a je to znát. Příjemná společnost dělala své, to on ve svém věku dokáže pochopit.

"Tedy doufám, že se všichni máte víc, než dobře." Optá se oklikou na to, cos e tu za tu dobu, kdy se neviděli, událo, aby byl v obraze. 

"Jsou to psi a ne děti." Doplní ještě informace, které by Tai jistě ocenil. 

"Hiroto je vyloženě nadšený." Snaží se tvářit vážně, ale pravý kousek mu cuká. Zye se nepřestává usmívat a pozoruje, jak je pejsků všude plno. Pousměje se, protože Hirotovu mámu rád uvidí. Byla na něj hrozně milá a měl ji upřímně rád. Je znát, jak velkou z nich má radost, ale Hirotova protáčení očima si samozřejmě všimne.

"No co, jsou to ještě štěňata, oni se srovnají. Jsou jak já, mají moc energie a potřebují pohyb. Ty taky umíš být takový." Očividně ho to zase tolik nevyvede z míry. Zahlédne Daichiho, jak se snaží pomáhat Takeru a sem tam ho chytá za záda, aby ho nasměroval. Pomohl by mu, ale Takeru o tom nechtěl nic slyšet. Jak kdyby taky nebyl kluk. Samozřejmě ho to těší a zároveň by mu rád pomohl. Jenže v tomto je dost paličatý i on. Zastaví se, protože mu Zye strká pod nos telefon s fotkou, kde spíš Hiroto v obležení pejsků a očividně jsou spokojení všichni tři.

"No ne, to je roztomilé." Rozplývá se pár vteřin a zapomene jistit Takeru.

"Úplně k sežrání." Doplní ještě a mrkne na Hirota, buď ho tím naštve ještě víc, nebo trochu uklidní.

"Už běžím." Houkne, když si všimne, že Takeru míří jinam a ne ke dveřím. Shin neví, co první a nakonec přenechá s úsměvem pejsky Senovi. Samozřejmě si udělali pár fotek a několik jim nafotil i Zye a pak odběhne dovnitř. 

"Díky moc za všechno, opravdu jste si neměli dělat škodu." Pomáhá Shin Takeru, aby se nějakých věcí zbavil a snaží se je poskládat tak, aby v malém domečku bylo k hnutí. Očima zaběhne ke schodům, ale pánové jen tak nevylezou, to už zná. 

"Je to zase na nás." Postěžuje si s úsměvem babičce, ale to už je u nich Dai.

"Já vám pomůžu, ostatní vyhodíme na zahradu." Jak řekne, tak i udělá, Takeru vyžene tak s plácnutí přes zadek. Určitě ho tím přivede do rozpaků, ale v tomhle je jak malý, neskutečně ho to baví. Za chvíli Shin, Dai a babička vychází z domku a nesou plné tácy. Jsou tam nějaké dobroty, pár lahví alkoholu, nějaké víno a samozřejmě domácí limonády. Pejsci už očividně oběhali úplně všechno a nejspíš proběhli i pár stanů. Teď spokojeně kňourají ze spaní u Hirotových nohou. Shin se uculí a nejasné, že si něco pomyslel. Daichi to však řekne za něj.

"Je úplně vidět, ke komu mají nejblíže." Nemyslí to nějak zle vůči Zyemu, spíš popichuje Hirota v tom odmítavém postoji vůči nim. 

"No tak vidíš a tobě se to pořád nelíbí." Broukne Zye.

"A teď ti možná ještě budou vydělávat." Na Senův nápad nezapomněl.

"Tak už nás vem na milost." Opře se o něj, když se posadí na židli vedle a nahodí ty nejlepší psí oči, jaké umí. Daichi se mezitím přesune za záda Takeru a na chvíli se na něj pověsí a pažemi opřenými o jeho ramena.

"Děkuji za to, že jsi to všechno odnesl, jsi nejlepší." Pošeptá mu, než ho líbne na tvář. Shin se culí dál.

"Na ty dva si ještě počkáme, určitě rozjeli debatu o stvoření světa." Dělá si z nich trochu legraci a u toho zvládá obsluhovat celý stůl. Je vidět, že je ve svém živlu a i kdyby jich tu bylo padesát, stejně by to zvládl. Mezitím Takeshi nahoře listuje v telefonu. 

"Víš, vlastně hledám někoho na jednu zajímavou práci. Samozřejmě máš příležitost to vidět jako první. Myslím, že by se ti to líbilo. Mně se to zamlouvá, proto jsem kývl." Rád by s ním znovu pracoval a tak k němu natočí displej. Samozřejmě jde o motorky a novou kolekci.

"Bonusy k honoráři se ti taky budou líbit. Náhradní díly dělané na míru a tak podobně." Nakloní hlavu na stranu a čeká co on na to. Mezitím dopije svou první sklenku a asi u ní neskončí. Však oni si bez nich ještě chvíli poradí.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Taiji se musí trochu zamyslet. Bylo to zvláštní. Oba dva vlastně s Takeshim milovali změnu a nevázaný život, kdy jeden nikdy nevěděl, co zítřek přinese a zároveň byli tak moc konzervativní, že by si klidně nechali svoje dětské pokojíčky a byli v nich spokojeni. Šlo to vůbec dohromady? Vypadalo to, že ano. 

"Máme." Ubezpečí honem Takeshiho. Nedovedl si představit, že by se se Shinyou někdy pohádal. Na to byl moc velký flegmatik a Shinya byl zase moc hodný. Prostě to nedávalo smysl. A babička ještě nebyla tak stará, aby umírala. Některé Japonky sfoukávaly na dortech stovku a on si nepřipouštěl, že u nich by to bylo jinak. A pak Takeshi z ničeho nic řekne, že to dole jsou psi a Taijimu to přijde tak vtipné, že se rozesměje vážně nahlas. Asi je ho slyšet až dolů. Jako by mu Takeshi viděl do hlavy a jako by se všichni tak nějak děsili toho, co by mezi nimi takové děti dělaly. Kromě toho – zrovna Hiroto? Kdyby Takeru, ale Hiroto? Nechá si to raději pro sebe. 

"Tak to se odvážím jít dolů." Řekne a pořádně se napije. 

"Alespoň se naučí troše zodpovědnosti za něco jiného a ne jen za sebe." Prohodí Taiji, jako by sám byl vrchol vzornosti a taky se tak tváří, aby bylo jasné, že je to vtip. Podle bordelu, co se ozývá zezdola, mají ještě hodně času, než budou muset dolů. Teď by se tam jenom pletli, to je jasné. Hiroto se na Zyeana podívá stylem To ti stejně nevěřím, když říká, že psi z toho vyrostou. Podle něj to opravdu nehrozí, ale že mají moc energie, to je tedy pravda. A běhání tomu nepomáhalo. Zye si ho nevšímá a místo toho něco ukazuje Daichimu v telefonu a tak dál okupuje babiččiny hrnce. Ta začne vyndávat talíře a příbory a všechno mu to strkat do rukou a na Hirotovi je vidět, že s tím úplně nepočítal.

"Jasně, odnesu to. Jestli Takeru někdy uvolní dveře." Zatváří se zase kysele a Sena protočí očima. Zatím dřepí u země a hraje si se psy. 

"Myslel jsem si, že si troufneš na něco pořádnějšího." Řekne a Hiroto ho propálí pohledem, který jasně říká, že ho zavraždí, jestli to řekne nahlas. Sena se zlomyslně usměje, ale raději to neřekne, co kdyby si Takeshi vzpomněl, že by zvládl ještě jednoho syna? Hiroto se střetne i s Daichiho pohledem a ten vzkaz je jasný. Daichi by neměl zapomínat, že má v rukou vidličky a nože! 

"Radši běž!" Popohání jeho i Takeru před sebou, aby konečně vylezli na zahradu. Babička se otočí od plotny a krátce vezme Shinovu tvář do dlaní. 

"Jen je nech! Zaměstnej ty ostatní." Řekne mu a zhasne plotnu. Oběd bude na stole. A jestli obědvali, tak si dají ještě tenhle. Takeru málem zakopne, když ho Daichi plácne po zadku, ale za chvíli už každý nese něco a jako mravenečkové přichystají celý stůl. Sena jde jako královna, v náručí má jedno štěně a make-up olízaný a vypadá spokojeně. 

"Jde mi k pleti." Prohodí a posadí se, zatímco se druhý pes dožaduje pozornosti kohokoliv dalšího. Nakonec se ale unaví i oni a usnou na zemi. Hiroto nemůže ani hnout nohama, má je přímo na botách a když si Daichi ještě rýpne, pinkne po něm přes celý stůl hrášek. 

"Dej si pozor." Varuje ho a Takeru se zatváří pohoršeně jako správný slušňák. 

"Já vás beru na milost, jinak by spali venku v boudě." Řekne Hiroto podmračeně, protože to je zleva zprava. 

"Když jste tak chytří, tak vám všem pořídím psy." Řekne a Sena zbledne. Nepochybuje o tom, že tohle není planá výhrůžka. 

"To ne, hodně cestujeme a…" 

"Bude malý, do kabelky…" Odsekne Hiroto. +Malý satan, co ti rozkouše všechny boty.+ Pomyslí si Hiroto pomstychtivě. Takeru už taky malinko tuší a není si jistý, jak by měl reagovat, ale ve stejnou chvíli se mu Daichi pověsí na krk a říká mu, že je nejlepší. +On toho psa chce.+ Dojde mu. Tohle lidé dělají, když chtějí něco nového nebo odřou auto, už to někde četl. Je vidět, že Shinya myslí na to, kde jsou ti dva, protože to znovu komentuje a Takeru napadne, jestli by pro ně neměl jít. Možná by ho to peklo pohltilo taky a… vadilo by mu to? Možná je mu spíš líto, že jsou tam jen oni dva a nikdo další. Tedy… jako třeba on. Mezitím Taiji stočí k Takeshimu koutek očí, když mu řekne, že má zase v oku něco nového. A dokonce to nabízí jemu… Lhal by, kdyby měl tvrdit, že není zvědavý a tak se přisune blíž, aby se lépe podíval. Překvapeně vydechne, protože to je spíš zábava, než práce a Takeshi by o bonusech ani mluvit nemusel. Podívá se do jeho tváře vedle sebe a zazubí se. 

"Řekni, že ti chybím, tohle jsi mi našel na míru. Něco tím sleduješ." Broukne skoro podmanivě, ale je to jen vtípek. 

"Jasně, že to vezmu, ale musím se jít optat ženy. Jestli se nám nekříží rozvrh." Houby, Shinya by ho tam odvlekl násilím, ale Taijimu je jasné, že už je dole celý nervózní. V kuchyni je totiž už chvíli ticho a to značí, že jsou všichni venku.

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Takeshi se spokojeně pousměje, když ho Tai ujistí, že je všechno v naprostém pořádku. Možná to trochu přeháněl, ale vždycky měl tendence se o všechno starat a tak se může aspoň ujistit, že se mají dobře a nic jim nechybí. Je to jeho přirozenost, těžko se tomu brání a je si jistý, že Tai to nevezme jakkoliv špatně. 

"Myslím, že budeš nadšený, hlavně až uvidí, jak se ti chlupáčci chovají." Sám se u toho dobře bavit a věří, že Tai bude trochu škodolibě taky. Stačí jen občas vidět Hirotův výraz. Mírně pozvedne obočí a nakloní hlavu na stranu, protože slova o zodpovědnost z Taijiho rtů zní vážně trochu komicky. Ostatně Take sám nebyl podle veřejnosti vzorem slušnosti a zodpovědnosti, tak co si budou.

"V tom s tebou musím jen a jen souhlasit a jestli přežije Hiroto toto, tak už přežije úplně všechno." Chraplavý smích na sebe nenechá dlouho čekat.

Zye se tváří, že ani periferně nevidí Hirotův pochybovačný pohled. Prostě je o tom přesvědčený a jeho optimismus mu jen těžko někdo vezme. Shin se culí pro sebe, aby ho nikdo neviděl, ale brzo se musí sám snažit, aby se domem protáhl. Brzo se však uvolní místo a on sleduje, jak je Hiroto zaměstnán.

"To je pane pomoc." Uculí se spokojeně.

"Já to můžu klidně zabalit a jít si sednou." Září jako sluníčko a je jasné, že to rozhodně nehrozí. Hanba by ho fackovala, kdyby to udělal. Zye se zarazí a podívá se na Senu, jakmile dojde slova o něčem pořádnějším. Popravdě…Asi ho to napadlo, ale nějak se na to necítil. Měl děti rád, o tom žádná, ale nemyslel si, že by kdy hlavou vyrostl natolik, aby na něco podobného měl. Podle něj je to velké zodpovědnost a on se na to necítí. Po očku sleduje Hirota, co on na to, ale zase se trochu uklidní, když vidí ten pohled. Za to Daichiho ta narážka očima nechává úplně chladným.

"No co, být doma a nemít co na práci, tak bych to samozřejmě zvládl." Brání se Dai klidně a nahlas. Sám moc dobře ví, že teď by něco podobného řešil jen blázen. Kariéra Takeru je v nejlepším bodě a ta jeho taky. O podobných věcech zatím nemluvili a vlastně bude rád, až se k tomu jednou dostanou. Jenže na to je podle něj ještě čas. Pomalu se podívá na Takeru, který je kousek od něj a…Byl by z něj skvělý táta, to ví. Jen se pousměje a dál to nerozvádí. Jenže nezůstane nezpozorován.

"Daichimu se ozvaly hodiny." Okomentuje to Zye a podívá se na nůž, který má Dai opodál. 

"Dobře, já už mlčím radši." Rozhodí rukama v obraném gestu, ale je jasné, že mu to vydrží možná tak minutu. Shin se mezitím podívá na Senu s pejskem a pak přikývne.

"Moc ti sluší, slušelo by ti i něco jiného." Prohodí, aniž by si uvědomil, jak nebezpečné by to mohlo být vzhledem k tomu, co řešili před chvíli. Sám už pomáhá servírovat oběd. Je jasné, že na ty dva prostě nemá smysl čekat. Nakonec budou rádi, když vylezou na svačinu, ale nevadí mu to, nemohl by být spokojenější, když si ti dva taky rozumí. Pak se podívá na Hirota a nadšeně přikývne.

"Nedaleko v domě mají malé štěňátka. Jsou nádherná, taky bílá jak sníh a nebudou velká." Chytí se toho okamžitě a nedojde mu, že by to v této společnosti mohlo být vražedné. Zye má co dělat, aby se nezačal smát.

"Máš to jisté Sena-kun a ostatní možná taky. Shinovi jich bude líto, tak je pomůže rozdat." Asi by měl mlčet, ale co, sami už psi mají. Dai se culí dál a vlastně by si to dokázal představit. Nějaké zvířátko by prozářilo jejich dům. Stočí očka k Takeru a podívá se mu do tváře. Přemýšlí, jak moc ho bude přemlouvat, aby se to povedlo. Aniž by si to uvědomil, položí mu dlaň na stehno a vyjede s ní trochu výš.

"Nebylo by to tak hrozné, nemyslíš?" Testuje si terén a Zye má co dělat, aby neumřel smíchy. Zatím se obstojně dusí. Shin se rozzáří podruhé.

"Můžeme se na ně jít potom podívat, jestli chceš." Nabídne mu rovnou a je jasné, že Takeru to má spočítané.

Takeshi nahoře zatím čeká na Taijiho reakci a ví, že má vyhráno ještě před tím, než cokoliv řekne. Ostatně tomu by někdo jako Tai prostě odolat nemohl. Tváří se, že nad jeho slovy přemýšlí a pak bez problémů přikývne.

"Vlastně přiznávám, že ano. Chybí mi naše spolupráce a tohle vypadá jako projekt, který bude mít úspěch. Tak proč toho nevyužít." Nemá cenu cokoliv zastírat.

"Shin bude nadšený." Okomentuje to rovnou.

"Věřím tomu, že ti dá bez mrknutí propustku." Dodá ještě, než pozvedne sklenku, aby si mohli přiťuknout.

"Možná si díky tomu uděláme menší výlet do zahraničí. Nic velkého, viděl bych to na Ameriku." Pokrčí rameny, jak kdyby to měla být cesta do vedlejšího města. Dopije, co mu Tai nalil a pak se pomalu zvedne. 

"Měli bychom vyrazit dolů, ať nejsme v nemilosti. Počítám, že se rozjela zajímavá debata na úkor štěňat." Odhadne to bez problémů.

"Věřím, že u toho rozhodně chceš být." Pravý koutek se mu pozvedne a je jasné, že za ním je myšlenky i na jiné věci. On sám syna má, tak by možná mohl postoupit na další stupínek.

"Ostatně na některé věci už mám věk a o štěňatech nemluvím." Podívá se na něj a není jisté, jestli to myslí vážně, nebo chce Taijiho jen vyděsit. 

"Nebo se ještě necítíš na potomky Tai-kun?" Uvede to na pravou míru, než zamíří z pokoje dolů po schodech s pobaveným výrazem ve tváři.