Aki x Nao - Asi mě přivádíte do rozpaků. - část 4.

(zahrada)

Aki

Aki trochu skloní hlavu a natočí jí do strany, aby si mohl dobře prohlédnout, jak se Nao červená. Čím víc toho vidí, tím větší má chuť přivádět ho do rozpaků dál. Je vážně rád, že to na něj působí a sám u sebe cítí, jak má znovu chuť něco podobného dělat. Jak kdyby hodně dlouho spal a teď se pomalu probouzel. Ještě před několik desítkami minut prosil Senu, aby mu nikoho neposílal, teď mu začíná pomalu děkovat. Nemá ani sebemenší pochyb, že to byl právě on, kdo se pokouší zachránit, prostě tomu věří. Kdyby k tomu jen tušil, jak na něj Nao myslí a má o něj obavy…Pozdě, zamilovaný už nejspíš je. Bylo to tak lehké, ale ten pocit se nedá zaměnit s ničím jiným. Možná by to mělo celé trvat déle, ale Aki to nikdy neuměl. Je vlastně až k podivu, že se to nestalo dřív, jenže tak jednoduché to nikdy nebylo. Tiše se zasměje, jakmile Nao dotčeně našpulí rty a Aki jen zlehka pokrčí rameny s naprosto nevinným výrazem. 

"Kdo ví." Pokračuje v jejich cíleném dobírání a očividně se dobře baví. Při jeho dalších slovech si na něco vzpomene. 

"Tím si nejsem úplně jistý, možná spíš nějaký lovec s vlastním domem kousek od lesa." Sleduje ho, jestli změní názor nebo ne. Krátce sklopí oči s dalším úsměvem, a když je zvedne znovu, vesele v nich jiskří. 

"Půjčím ti zrcadlo, ale pod podmínkou, že u toho budu taky." Je zvědavý, jestli Naa napadne trochu jiné využití. Aki by si ten pohled rozhodně užil, i když si není jistý, jestli by to vydržel. V tomto ohledu neměl většinou trpělivost. Teď by ji neměl rozhodně. Trochu se po svém polibku zarazí a prozkoumá Naův výraz. Něžný...Byl vlastně vždycky, pokud mu na někam záleželo. Rád by udělal všechno, co mu na očích uvidí. 

"A je to špatně? Nemyslím si, že to umím jinak." Tohle oťukávání mu způsobuje zvláštní pocit uvnitř. Je to příjemné, protože zatím nepřichází nic negativního a zároveň má pořád trochu obavy, kdy přijde něco, co by se Naovi nelíbilo. Možná by mu neměl ukazovat sovu nejistotu, ale…Tady nedokázal nic předstírat. Hodně se mu uleví, jakmile ho Nao ujistí, že se nebude bránit. Najednou má pocit, jak kdyby štěstí uvnitř něj nebralo konce.

"Arigato." Broukne měkce, prostě chtěl, aby věděl, jak moc si toho váží. Na jeho slova před polibkem zatím nic neřekne, jen si dosyta užije jeho rty, které by nejradši neopouštěl. Jenže to by se pak už nejspíš neovládl a udělal by něco nepřístojného rovnou tady. 

"Promiň, s tebou je těžké myslet na cokoliv jiného." Omluví se mu vlastně dost pokorně. Na císaře rozhodně. Obočí mu jde nahoru a výraz se změní za něco mnohem hravějšího, když pronese i poslední a hlavně dost provokativní větu.

"To je to nejmenší, co bych pro tebe mohl udělat. Pokusím se, abys na to nemyslel do doby, než se to skutečně stane." Prohodí, když společně s ním vykročí, ale trvá mu to jen chvíli, než s ním zlehka trhne za ruku a přitáhne si ho do své náruče. Kousne se do rtu, když shlédne na ty Naovy a s hranou nevinností se uculí. 

"Jestli budeš říkat podobné věci, asi daleko nedojdeme." Obviní ho měkce a dlaní, kterou má na jeho bedrech sjede o kousek níž. 

"Musím se pokusit tě dostat dost vysoko na našem soukromém obláčku, abys nemyslel na nic jiného." Šeptá mu vyloženě do rtů a políbí ho znovu. Tentokrát je to mnohem delší, je něžný a zároveň se do Akiho polibků prolíná touha s vášní, kterou pouští jen po troškách. Když se odtáhne, chvíli trvá než s úsměvem otevře oči a podívá se do těch naproti sobě.

"Je to lepší, nebo je potřeba ještě trochu zabrat?" Zeptá se ho a počká, až Nao začne otevírat pusu, aby mu odpověděl. V tu chvíli dlaní sklouzne ještě trochu níž, až na jeho pozadí. Teď si vážně blbne, jak kdyby byl v pubertě, ale…+Tohle se dělo i tobě hm?+ Vzpomene si na jisté kresby a taky na svého otce. Hyde by mu to nejspíš posvětil a ještě mu začal radit, to je mu úplně jasné.

"Kdy jsi naposledy plaval v jezírku?" Zeptá se ho zničehonic, jak kdyby měl potřebu testovat, jak moc by mohl Nao blbnout. Aki má pocit, že nic lepšího ho v tuhle chvíli napadnout nemohlo.

Nao

Nao se zamyslí a zavrtí hlavou. 

"Ne, lovec ne. Bylo by mi líto všeho, co bys musel zabít, pořád by někde byla krev a zvířecí kůže a navíc je to docela dřina. Kupecký domek se mi líbil mnohem víc." Řekne mu a usměje se. V tomhle je trochu dámička, ale dobře, klidně to přizná. Že s tím zrcadlem nebyl zticha, protože mu okamžitě dojde, kam tím Aki míří. Teď, po tom všem, co je mezi nimi, už to ani nejde jinak. Cítí, jak okamžitě prudce rudne a popravdě ani sám neví, čeho všeho je vlastně schopný. Červenal se takhle na začátku, ale vlastně se za nahotu nikdy nestyděl. Připadala mu tak přirozená jako dýchání, takže možná si teď přijde, že se utopí ve vlastní krvi, ale dost možná to tak nakonec vůbec nebude. Z Akiho ho rozpaky jen tak nepřejdou, ale to je z jeho osoby, ne z toho, že by se Nao měl svlékat. Sám sebe nepovažoval za krásného, takže si není jistý, jestli se potřebuje vidět v zrcadle, ale na druhou stranu se považuje za zábavného, takže to když tak otočí v nějaký humor. Po Akiho otázce zavrtí hlavou. 

"Není. Jsem rád, že jsi takový." Řekne mu. Nao byl dobrá duše a neuměl by si poradit s někým protivným nebo s někým komplikovaným. Asi by ani nechtěl. Jeho svět nefungoval složitě a bavilo ho to takhle. Cokoliv jiného by ho asi brzy zabilo nebo způsobilo zásadní změnu jeho povahy. Nao uměl být vážný, ale co kdyby takový zůstal pořád? To ho upřímně děsilo a když nad tím tak přemýšlel, muselo ho napadnout, že přesně tohle hrozilo Akimu a on mu podal ruku vážně možná na úplně poslední chvíli. A taky je rád, že dobrodružné cesty už měl císař taky snad za sebou. Nechtěl se vyloženě usadit a sedět celé dny doma na zadku, ale za dobrodruhem pod stanem by doopravdy vlál. To by nebyl život pro něj. Nao měl rád teplo, jídlo, pohodlí… nemusely v tom být nutně peníze, ale prostě takový příjemný dostatek. Musí se znovu spokojeně usmát, když se mu Aki po polibku omluví. Pořád netuší, proč je pro něj tak přitažlivý, ale je to velmi příjemný pocit. Snaží se vypadat trochu sebevědomě, když mu Aki slibuje, že ho z toho obláčku nemíní propustit a dokonce spolu vykročí zahradou, aby pokračovali v procházce, na což už Nao naprosto zapomněl, ale Aki s ním najednou trhne směrem k sobě a on mu zase přistane v náručí. Čím víc si toho řekli a čím víc Nao dovolil, tím odvážnější Aki byl. Už mu říkal, že se odnaučil váhat, ale tohle byla smršť. Byli pro sebe vlastně úplně cizí a stejně Naa tohle dobrodružství bavilo. To, kým Aki je, na to teď maličko zapomíná a nepochybuje, že mu to osud a lidé v paláci pěkně hnusně připomenou, ale… stejně už se rozhodl. 

"Takže to je nakonec moje vina?" To poslední slovo Nao skoro vyjekne, protože se Aki dotkne jeho pozadí. Je to nečekané a taky jím projede příjemné zabrnění. Málem by se lekl, že je někdo viděl, ale jsou tady přece sami a děti jsou daleko od paláce. Tedy děti… Nejsou o tolik mladší, než on. To ještě bude, až tohle zjistí… Když Aki použije slovo Našem, je to opravdu omamné a příjemné a Nao zavře oči už spontánně, když se jím nechá líbat. Jeho napětí trochu povolí a uvolní se. Aki si s ním dělá trochu, co chce a jemu je to jedno. 

"Je to lepší. Myslím, že jsi si moc dobře vědom toho, jak podmanivý jsi a nějak nechápu, proč jsi toho většinu života nezneužíval." Mumlá omámeně a trochu pitomě se usmívá. Jestli mu Aki takhle bude tisknout pozadí, za chvíli nic neschová ani to poměrně silné kimono. 

"Kdy jsem naposledy plaval v jezírku?" Zopakuje po něm, jako by špatně slyšel a mimoděk se rozhlédne, ale vidí jenom rybníček s kapříky. 

"Tam chceš doopravdy lézt? Je tam docela málo místa a bláto." Teď je vážně jak naivka.

Aki

Aki se malinko culí, když si vyslechne, co by se na tom Naovi nelíbilo. On sám rád jezdil lovit, nejradši s Rickem a Gacktem, pokud byla příležitost. Dřív si vyráželi poměrně často, když byl v zemi klid a přistihne se, že by jel zase. Dokázali se strážím ztratit v lesích a užívat si, pak se nemusel hlídat ani jeden z nich. Tehdy si Aki nepřipadal jako císař, ale jako úplně obyčejný člověk, který si vyrazil s přáteli. 

"Hm, je dobré vědět, co by se ti líbilo." Vrásky mu to rozhodně nepřidalo. 

"Nejspíš bychom trochu cestovali a s radostí se vraceli domů." Maluje si jejich snovou realitu. Všechno by bylo jiné, možná mnohem příjemnější, než intriky paláce, které tu vždycky budou. Ne, tohle se nikdy bohužel nepodaří odstranit úplně, s tím se člověk musí smířit a dát si pozor. Aki musí rozhodit sítě a zajistit, aby byl Nao v bezpečí, to je teď nejdůležitější. Hyde by mu v tom mohl velmi pomoci, musí za ním zajít. Začne se znovu usmívat, jakmile Nao rudne, v tuhle reakci vážně doufal a o to víc ho láká, to celé uskutečnit. Nebrání se, takže by se to mohlo stát. Popravdě by nejradši do komnat běžel hned, najednou je celý netrpělivý. Už vidí, jak by se tvářili ti, které by v běhu, vláčejíc za sebou Naa, potkal po cestě. Má zase hrozně pitomé nápady, ale to jen dokazuje, jak moc příjemně se cítí, prostě sám sebou. Netrpělivě vyčkává na Naovu odpověď a po ní se mu znatelně uleví. Měl strach, že bude chtít neohroženého císaře, který se chová trochu jinak. Rozhodně ne někoho, jako je on sám. V soukromí je úplně jiný, než jak vystupuje před ostatními, Tedy myslí si to. 

"Jsem rád, že je to tak. Ne každý by za to byl vděčný a já jsem dlouho myslel, že tyhle pocity už nezažiju, chtěl bych si to užít tak, jak umím nejlépe." Prozradí mu, že už vážně přestal doufat. Stačilo jediné setkání a jeho svět se zase obrací v něco mnohem světlejšího a prozářenějšího. Taky proto si nedokáže odpustit trochu rozvernější chování. Nao ho k tomu svým osobitým způsobem popichuje a on se rád nechá strhnout. Když ho má u sebe, cítí vzrušení, které prostupuje jeho tělem. Zatím není patrné, ale ještě chvíli a asi bude. Hrozně by se smál, kdyby věděl, že v tom není sám. Na jeho otázku zatím neodpoví, jen si vychutná jeho rty. Teď už začíná být velmi blízko tomu, aby ho něžně povalil do trávy a zjistil, jak moc hezky pod tím oblečením vypadá. Musí se hodně snažit, aby něco takového rovnou neřekl. 

"Hm, ano, je tvoje vina, že se cítím zase šťastný." Obviní ho z něčeho úplně jiného. Pak se upřímně rozesměje a zavrtí hlavou. 

"To nejsem." Brání se, protože tomuhle nikdy prostě neuvěřil. Pořád má uvnitř sebe trochu nejistou stránku.

"A nikdy jsem se toho nesnažil zneužít. Ani v době harému ne. Kdybych tě teď chtěl pouštět, pošlu tě za Hydem, ať se ho zeptáš. Možná i za Gacktem." Každý z nich by mu řekl, jaký byl a že se podobné věci nikdy neděly. Nakloní hlavu na stranu a prohlédne si Naův nechápavý výraz. 

"Jen trochu bláta, je upravené." Někdo už to zkoušel a Aki ví, že se tam koupat dá, i když by neměli. 

"A myslím si, že málo místa…Víš, kolik ho vlastně potřebujeme?" Na Naovo pozadí přesune i druhou ruku a přitiskne ho víc k sobě s tichým výdechem. 

"Promiň, ale za tohle můžeš taky ty." Obviní ho podruhé. 

"Vidím tě poprvé a snažím se tě tu svést, i když jsem byl vždycky přesvědčený o tom, že to neumím." Odmlčí se na moment a má co dělat, aby se nezačal znovu sklánět. Místo toho si s úsměvem povzdechne. 

"Myslím, že má vláda je naprosto u konce. Jediné na co myslím, je to, jak bych ti pomohl se svléknout." Zarazí se a tiše se rozesměje.

"Kvůli tomu koupání samozřejmě." Snaží se tvářit, že je to jediný důvod, ale moc mu to nejde. 

"Měl bych se ti začít omlouvat a klanět se až k zemi, za to jak se chovám." Málem by sám nad sebou protočil očima.

"Obzvlášť ve svém věku." Dodá ještě pobaveně.

"Ale konečně mám zase pocit, že můžu dělat úplně všechno." Nemyslí žádné nepřístojnosti, i když by do toho klidně šel, ale spíš by něco vyvedl, jako v době, kdy byl opravdu mladý.

Nao

Nao se usměje a trochu zamyslí. Hodně by cestovali? Kdyby to bylo v pohodlí, proč ne? Mohlo by to být opravdu hezké. On toho v životě moc nenacestoval. Nao se musí opravdu šťastně usmát, když mu Aki řekne, že to je jeho vina, že se cítí zase šťastný. To znělo opravdu krásně. 

"Ani jsem nevěděl, že něco takového umím, natož, že tím pomůžu zrovna císaři. Mezi všemi těmi lidmi…" Odtuší. Nejde to jenom tak zapomenout, kdo přesně Aki je, ale on ho ani neměl šanci poznat jako vládce a rovnou ho poznal prostě jako Akiho. A nejspíš to bylo správně. Možná proto se k němu nikdo pořádně nedostal celé ty roky? Kdo ví… Asi i od toho bývaly dřív harémy, císař se prostě nemohl jít jenom tak někam bavit, tak kde se měl s někým nějak upřímně potkat a seznámit? +Úplně stejně jako dneska s tebou?+ Řekne mu jeho škodolibější já, ale tohle teď na svém růžovém obláčku poslouchat nechce. Aki se hrozně hezky a trochu roztomile směje, když se brání, že není žádný sexy dravec, dokonce ho chce posílat za svědky, ale Naa by vážně zajímalo, co by se nakonec od Hyda dozvěděl z dob jeho mládí. Pousměje se a maličko se mu zablýskne v očích. Tyhle možnosti by mu Aki neměl dávat! A pak dojde na to jezírko. Jen trochu bláta? Ví Aki, co říká? 

"Jsou tam ryby." Připomene mu polohlasem, ale už zase červená, protože se snaží představit si, kolik toho místa tedy potřebují a asi by stačila i vana. 

"Co kdyby se ti nějaká otřela o zadek?" Nevydrží tu představu a okamžitě se začne hlasitě smát, ale zažít by to prostě nechtěl. 

"Sice bych se k tobě hodně tiskl, ale nejsem si jistý, jestli bys některé mé části nehledal pinzetou." Dělá si legraci sám ze sebe a směje se pořád víc. Aki se nenechá vytrhnout z konceptu a za zadek si ho k sobě pořádně přitáhne, takže se Nao přestane zvolna smát a místo toho dlouze vydechne. Oči mu pořád svítí, ale už se plně věnuje muži naproti sobě. Je to hezké, že ho vzrušuje, i když má pocit, že se kvůli tomu asi propadne někam na druhou stranu světa. Co mu má odpovědět? Když řekne, že to umí, jako by to trénoval celý život, tak mu dá okamžitý souhlas a pak už je nic nezastaví a on si není jistý, jestli by nepůsobil lacině, ale stejně má dojem, že dneska se stane úplně všechno. Jako by za jediný den uplynulo několik měsíců jejich života. Má trochu strach, aby to nebyl nějaký záměr Kami a nakonec to třeba nebyl on, kdo zůstane sám a císaři se něco nestalo. Aby nebyl takový dárek z milosti, ale nemíní to dovolit, i kdyby měl oběhnout všechny chrámy v zemi a věnovat jim jmění celé rodiny. +Když o něm přemýšlíš takhle, tak je asi jedno, co všechno se dneska stane, ne?+ Řekne sám sobě a zvláštně se usměje. 

"To svádění máš prostě natrénované, jde ti skvěle." Řekne mu a tím se definitivně o všem rozhodne. Tiše se zasměje tomu svlékání kvůli koupání a krátce se podívá někam mezi ně. Zatím se ho sám moc nedotkl má ještě pořád trochu strach, je to přece jenom císař. Navíc zkušený muž se dvěma dětmi. Nao je jako školáček. 

"Mluvil jsi o tom, že vláda je těžká. Převezmou ji tvoje děti. Nevím, zda jim to v tom případě přeju a zároveň se těším, že ty to už dělat nebudeš. Ani nevím proč, vlastně se těším, že spolu budeme pracovat. Nevím, co si počít." Pokrčí rameny. 

"Měl bys vědět, že můžeš dělat úplně všechno. Líbí se mi tvůj přístup předstírání, že jsem nikdy nepotkal císaře. I když nechci popírat žádnou tvou část. Jenom… kdybys jím nebyl, jednali bychom oba trochu jinak, uvolněněji, takže… se nenecháme svazovat." Rudý je kdo ví kde, ale tohle říct přece zvládne. Opatrně se dotkne rukama jeho pasu, nadechne se, jako by měl troubit na lesní roh a najde zavazování Akiho kimona. 

"Do vody nechci." Upozorní ho.

Aki

Aki nakloní hlavu na stranu, když mu Nao prozradí, jak o sobě přemýšlí. Trochu nakrčí obočí, protože se mu nelíbí, co říká. 

"Jsi jedinečný a speciální, nikdy o tom nepochybuj prosím." Chce, aby věděl, že tohle se nedělo jen tak. Nao přišel a rozzářil celý den a Aki doufá, že to bude pokračovat. Měl pocit, že nikoho takového k životu nepotřebuje, pak se objevil Nao a on najednou cítí, že ho potřebuje mít u sebe. Možná úplně domyslel, co by mu mohl Hyde všechno napovídat, ale stejně by mu řekl i to, jak moc nejistý byl a vlastně pořád je. Část své povahy nedokáže změnit a dost toho zdědil i Aqui. Vůbec mu to nezávidí, ví jaké to je, a proto se mu snaží od první chvíle pomáhat. Teď už to leží v rukou někoho úplně jiného a Aki si je jistý, že to bude mnohem lepší, než kdyby to pořád dělal on sám. Tyto city nikdy neodkáže nahradit jako otec, ani by nechtěl. Jen doufá, že jim bude přána mnohem delší doba, než jemu a Senovi. U Mei ví, že je schopná se o sebe postarat, u něj to bude chtít úplně někoho jiné, kdo jí povede její cestou. Rozhodně někoho mnohem svéráznějšího. Kdyby jen tušil, jak blízko je pravdě a s čím teď bojuje, nejspíš by doběhl do stájí a vydal se za ní. Pro své děti bude vždycky dýchat, to ani roky nezmění. Jenže teď je čas, aby se vůbec nadechl. Znovu se zasměje, když Nao připomene ryby. Jemu osobně by to zase tolik nevadilo. Popravdě by si nebyl ani jistý, jestli do té vody dojdou, ale nechá Naa přitom. Nechce působit…No svou nedočkavost asi jen těžko zakryje. Jeho smích je nakažlivý a už se směje i Aki.

"Dobře, nechám nám udělat jezírko bez ryb, abychom si to mohli vyzkoušet." Nenechá si svůj názor jen tak vzít. Možná by mohli vyjet za zdi a najít si nějaké větší, kde by to zase tolik nehrozilo. Ten výlet si bude taky pamatovat, věří, že by tím Naa potěšil, i když by to znamenalo jízdu na koni. Nao se nebrání, i když si ho přitáhne k sobě mnohem víc. Vůbec se mu nechce ho pouštět a mrzelo by ho, kdyby ho od sebe tlačil pryč. Aki málem zčervená sám, když mu Nao pochválí jeho svádění.

"To ne já, to je jen díky tobě. Chci tě svést, abys mi neutekl." Přizná se mu bez většího nátlaku. Ostatně řekl mu toho už tolik, že tohle snad nic nezmění. 

"Ale děkuji, jsem vážně rád, že mi to jde. Teď by mě mrzelo úplně nejvíc, kdybych to pokazil." Aki vypadá chvíli na rozpacích. Naštěstí Nao nevypadá, že by to přehnal. Spíš se zdá, že nad něčím přemýšlí. Vyslechne si jeho myšlenky a znovu se spokojeně pousměje.

"Spolu budeme pracovat ještě hodně a jsou věci, kvůli kterým tu budu ještě nějaký čas navíc." Ujistí ho, že to tak rychlé nebude, což ho z části mrzí a zároveň se těší, až mu bude moct všechno ukázat a zasvětit ho do věcí, které bude potřebovat. Nao pokračuje a Akimu jdou rty od sebe. Je to přesně to, co si přál a zároveň je znát, že ho Nao překvapil. Příjemně samozřejmě. Koutky mu cuknout nahoru a zavrtí hlavu. 

"Do vody nemusíš. Přiznávám, že jsem tě chtěl vidět." Broukne velmi tiše a krátce se odívá na Naovy ruce, které povolují tkaničky.

"Nahého." Doplní šeptem, když se mu znovu podívá do očí. Je rád, že si oblékl právě tohle, nebude to trvat dlouho. Cítí, jak látka pomalu povoluje a ještě půjde na řadu jedna vrstva a pak už Aki ucítí na své kůži okolní vzduch. Ne, už dávno se za své tělo nestydí a pořád na sobě pracuje. Přibylo pár jizev, které narušují pokožku. Sám Naa konečky prstů pohladí po tváři a nechá je klouzat níž a níž, dokud se nedostane na jeho zavazování a začne ho pomalu povolovat.

"Hlavně mi neříkej, že jsem se tak oblékl schválně." Prohodí pobaveně a sám těká očima dolů a zase zpátky. Je vidět, že by rád pospíchal a přitom nechce být příliš rychlý. Jakmile látka povolí, ještě chvíli drží lemy u sebe, než začne všechny vrstvy pomalu rozhalovat. Nechá oči pomalu sklouznout a musí se víc nadechnout. Má, co dělat, aby ho rovnou nepovalil do trávy.

"Jsi krásný." Broukne mírně zastřeným hlasem, než se skloní a věnuje mu několik polibků na odhalenou hruď. Pak si ho za pas znovu přitáhne k sobě a plně si užije dotek nahého těla na tom svém. Teď by mu ani ryba nestačila, aby jeho vzrušení opadlo. Volnou dlaní ho znovu pohladí po boku a pak zamíří na ramena, aby poposunul látku na nich a ta se velmi brzo mohla svést k jejich kotníkům.

Nao

"Nebudu." Řekne Nao a koutky mu cukají.

"Ale jenom proto, že jsem během pracovního odpoledne sbalil císaře, jinak bych si podobné sebevědomí nemohl dovolit." Řekne mu a zazubí se, ale oči už má jenom pro ty tkaničky na Akiho oblečení. Ještě před chvílí se zdráhal, ale teď pro to přestává být prostor. Děti tady nejsou a nikdo jiný sem nesmí… z oken paláce sem snad nikdo neuvidí… +Nemysli na to.+ Napomene sám sebe v duchu. Jezírko bez ryb… 

"V paláci je dost kádí a nádrží." Připomene mu, že nic vyrábět vlastně nemusí, ale pak ho něco napadne a upovídaný je dokonce i v této chvíli. 

"Jedna vesnice poblíž nejbližších kopců má termální prameny. Teď jsem si na to vzpomněl. Je tam hostinec a něco jako malé lázně. Ta jezírka jsou prý přírodní a přímo v lese. Je tam dost zima, ale voda je horká. Možná bychom se tam mohli podívat?" Ještě ani nezačal pracovat a už jim plánuje dovolenou. 

"Neboj, namažu ti tváře krémem." Řekne mu s dalším širokým úsměvem. Schválně mu ten krém nerozmaže, aby byl Aki roztomilý. Vypadá pořád mladě, tak co? Zajímalo by ho, jestli někdy v minulosti existoval vojevůdce a dobyvatel, co by se sebou nechal takhle zacházet. Kde by ho napadlo, co všechno dovolil Akiho otec Hydovi? Některé věci jsou prostě tak tajné, že vám přijdou naprosto nemožné. Aki má pořád tendence se za něco omlouvat, vypadá to upřímné, ale Nao to nechápe. Nešlo jenom o to, že si mohl dělat, co chtěl, ale spíš o to, že najednou působil, jako by mu bylo tak o deset let méně a neměl žádné zkušenosti. Napadne ho, že to je možná tou dobou, kterou byl sám. Že možná některé věci opravdu zapomenete a cítíte se jako tehdy, když vám bylo jenom náct. Je to roztomilé a Nao si alespoň nebude připadat tak neohrabaně. Nakonec ale zčervená, když mu Aki přizná, že ve vodě by ho neviděl dobře a tudíž si ji rád odpustí. Nikdy nebyl zrovna stydlivka, pokud šlo o nahotu, ale stejně… Sleduje vlastní ruce, jak rozvazují Akiho kimono a vlastně se ani nepodívá na látku, která se sveze k zemi. Ještě to není všechno a je potřeba poradit si s další vrstvou, ale i ta brzy ukáže, jak pevnou má Aki postavu a kolikrát prošel nějakou bitvou. Nao je proti němu jako nadýchaný polštářek. No… snad se mu to bude líbit. Musí na chvíli všeho nechat, i když má pořád dlaně na lemech látky, a pořádně si ho prohlédnut. Trochu se zamračí a nadechne se, aby se ho začal vyptávat, kde k těm jizvám přišel, ale teď by se měl asi věnovat něčemu jinému. 

"Budeš mě muset umlčet a vyprávět mi to později, protože totiž… to tě to nebolí??" Nechápe, jak někdo může mít takovou jizvu a chodit, jako by se nechumelilo. Jistě, rána se zahojila, ale stejně… Nao si jenom představí, že by do něj někdo řízl a už omdlévá. Uvědomí si, že tkaničky na jeho oblečení taky povolily a že se Aki chystá vyslyšet jeho prosbu. Totiž, umlčí ho. Nao trochu zrudne, ale zasměje se té poznámce s oblékáním schválně. Aki je při svlékání trochu delikátnější. Rád se napíná a pak to najednou odhalí úplně všechno a Nao má pocit, že se někam propadne. Uhne očima někam do strany, protože se jednoduše stydí, ale stejně se culí i teď a když se Aki skloní a on ucítí na hrudi jeho rty, tiše a dlouze vydechne. Je to takové rozechvělé vydechnutí. 

"To je dobře." Řekne mu na tu svou krásu a víc ho sevře za boky. Ani si neuvědomil, že protáhl ruce pod zbývající látku. Ještě chvíli a nohy ho neposlechnou. Aki ho naštěstí přivine pevněji k sobě a on by přísahal, že cítí, jak mu tluče srdce. Jeho doteky jsou nesmírně příjemné a Nao trochu požitkářsky přivře oči. Všechno oblečení se sveze k zemi a jeho na zadku pošimrá svěží vánek, ale ani to nedokáže uhasit oheň, který ho začíná spalovat. 

"Hořím a je mi to jedno." Prohlásí pobaveně a v jeho očích se začíná objevovat roztoužená mlha.