Aki x Nao - Asi mě přivádíte do rozpaků. - část 3.

(zahrada)

Nao

Nao nakonec ztichne a trochu svěsí ramena.

"A-ano…" Přizná nakonec a Aki ho ujistí, že je to v pořádku. Dneska přijel a od setkání s císařem očekával hodně, možná skoro všechno, ale rozhodně ne to, že by mu padl do oka a že se tady budou rovnou líbat. Vlastně… když je lidem asi tak náct a někdo se jim bláznivě zalíbí, dělají přesně tohle a je jim úplně jedno, jestli se to sluší nebo ne, prostě nad tím nepřemýšlí. Naovi už nebylo náct, ale pořád mu bylo dost málo a vypadalo to, že císař by se do toho věku zase rád vrátil. Když si Nao představí, že jsou dva úplně obyčejní kluci, co se třeba potkali někde na zábavě, už mu nepřijde tak divné, že by si mohli hned dávat pusu. Bylo to prostě dobrodružství. Jenže tady nešlo o něco podobného, tohle byla hlava jejich státu a on pro něj měl pracovat. Aki měl samozřejmě právo na soukromý život, ale dvorská etiketa přísně hlídala případné vhodné kandidáty a tím Nao každopádně nebyl. Přesto se s ním Aki od první vteřiny moc neschovával. Už jenom to, jak spolu šli po chodbě… Nao si je jistý, že se to rozšíří rychlostí kulového blesku a okamžitě mu to připíše spousty odpůrců, možná i nepřátel. Absolutně na to nebyl připravený, neměl tušení, do čeho se to pouští, ale za to věděl, že přijel sloužit císaři, ať už ta služba bude jakákoliv a pokud se stanou přáteli… pak byl Nao opravdu věrným člověkem. Jenom si připadal trochu neužitečný, co se týkalo intrik a útoků na jeho osobu, s tím zacházet prostě neuměl. +Doufám, že máš vlivné přátelé, co tě nepodrazí a tohle zařídí za mě.+ Pomyslí si směrem k Akimu, jako by spolu snad už chodili. Aki ho znovu vezme za ruku a vede ho za sebou směrem k opačnému východu ze stájí. Štolba to viděl, ale samozřejmě nic neřekl, jenom se uklonil na rozloučenou. Nao si vůbec není jistý, co by měl dělat, jak reagovat, ale nakonec je schopný jenom císaře následovat. Kdo by taky nebyl, po tom, co mu Aki pošeptal? Tohle je otevřené svádění, císař se pro něj prostě rozhodl a jen tak toho nenechá. Nao ho neposlouchá jenom proto, že císaři se neodporuje a má z něj strach. I bez toho je to krásný chlap, vlastně pořád trochu kluk, ale to všechno dohromady se nedá rozdýchat. 

"Svlékat se budu nejspíš až večer. Asi… do postele, že ano… jako každý…" Začíná se v tom zase plést. Ani neví, proč ho chtěl ujišťovat, že to neudělá nijak jinak, než jako do pyžámka. 

"Jak bys mě mohl zdržovat…" Vydechne posléze. Je to jenom na Akim, kolik práce mu naloží a pokud ho bude potřebovat někdo jiný, musí počkat, až ho císař propustí ze svých služeb. Proto byl jeho soukromým písařem. A teď žádné jednání ani zasedání neprobíhalo. Aki mu říká, že s ním chce strávit celý den, chce ho nejspíš jednoduše poznat a Naovi dochází, že se asi stává něčím jako jeho milencem. Má vůbec možnost odmítnout? Zvláštní je, že ho ještě nenapadlo, aby to udělal. Možná z rozumu, ale že by se jeho mysl nějak překotně bránila? To opravdu ne. Projdou branou do zahrady, kde najednou není vůbec nikdo. Nao ještě neví, že je Akiho soukromá, ale pořád se udiveně rozhlíží. 

"Zrovna mluvení před lidmi mi nikdy problém nedělalo." Zasměje se. 

"Jak víš…" Nao byl prostě upovídaný a když byl nervózní, jenom se to zhoršovalo. Jemu nehrozilo trapné ticho, jenom opak. 

"Není to divné, spíš si říkám, že ti osud nic moc neulehčuje. Povahu člověk nezmění, ale umíš s ní pracovat, nikdo nic nepozná. To já…" Je asi jasné, co chce říct. Prostě si nedovede poručit. On by císařem vážně být nemohl. 

"Asi je hodně věcí, kterých se bojím, ale možná o nich vůbec nevím. Ke mě byl život zatím milý, moc ošklivých věcí jsem neviděl." Přizná se mu. Smrt, nemoci, války a zlí lidé… nepotkal je, měl šťastné dětství, i když byl jeden z mála.

Aki

Vidí na Naovi, že je hodně nejistý a sám vlastně neví, jestli mu to celé není nepříjemné. Začne přemýšlet, jestli by toho neměl nechat a dát mu potřebný prostor. Možná má pocit, že ho odmítnout nemůže, protože je císař. Jenže to Aki nikdy nevyžadoval, ne v době, kdy už nebyly harémy a snažil se, aby nikdo podobným způsobem nikomu nesloužil. Udělal pro to opravdu hodně, i když některé věci prostě nebylo v jeho silách vymýtit úplně. Možná taky proto ho vede do zahrady, kde budou mít potřebné soukromí a některé věci si klidně můžou vyříkat. Chce, aby byl mezi nimi čistý stůl. Ne, najednou nechce být sám a zároveň…Taky se trochu bojí odmítnutí. Po to všem, už by se mu to jen těžko snášelo. Nao se sice nebránil, ale musí zjistit, co si o tom všem myslí. Nao začne zase mluvit a Aki se nepřestává usmívat, i když uvnitř svádí vnitřní souboj, jestli se později na jistou otázku zeptat.

"Vážně? Napadá mě otázka, kde vlastně budeš spát?" Zarazí se a krátce si povzdechne nad sebou samým. Proč to nejde ovládat? Pak padne další věta a je mu jasné, že jistá hranice tu je. Ano, klidně ho může zdržovat, jak dlouho chce, jako císař může úplně všechno ale…Zlehka nad tím zavrtí hlavou, ale nechává ho dál mluvit. 

"Do této zahrady chodím jen já, občas mé děti, nikdo jiný." Osvětlí mu jako první, kde jsou a že je tady nikdo nebude rušit. 

"Všiml jsem si." Zasměje se krátce, ale pak mu koutky opadnou. 

"Popravdě, nechci, aby to znělo nějak příliš negativně, ale občas mám pocit, že mi neulehčuje vůbec nic." Občas taky přemýšlel, jestli být císařem vůbec měl. Možná je všechna smrt kolem něj jen trest za to, že to celé nevzdal. Kdo ví, třeba mohl být na jeho místě mnohem vhodnější kandidát. Proč ho to vlastně nenapadlo dřív? Pak však k Naovi vzhlédne a opatrně ho vezme za obě dlaně, čímž ho natočí čelem k sobě.

"Víš, možná právě proto mám pocit, že bych si tě měl držet blízko. Poslední dny se mi zdá, že na světě žádné dobré věci ani nejsou." Svěří se mu se svými černými myšlenkami. Kupodivu s tím nemá problém, i když si je jindy nechával pro sebe.

"Nao-chan." Prohodí tiše a je jasné, že se trochu zdráhá to vyslovit. 

"Chci, abys věděl, že můžeš kdykoliv na cokoliv říct ne." Mluví dost vážně, potřebuje nutně znát pravdu, aby mohl pokračovat nebo svůj boj prostě a jednoduše vzdát.

"Chci tě požádat, abys mě právě teď přestal vnímat jako císaře. Opravdu mi na tom hodně záleží." Pohladí palci hřbety jeho dlaní a pak jednu z nich pustí a opatrně ji zvedne k jeho tváři. Chvíli ji nechá jen tak ve vzduchu, aby Nao mohl couvnout. Když to neudělá velmi pomalu a něžně ji položí na jeho tvář. 

"Cítím uvnitř sebe opravdu hodně pocitů, včetně toho, že už mi bylo sebráno vážně hodně a nic dalšího už nesnesu a zároveň to, že je mi s tebou opravdu dobře. Už dlouho jsem neměl takovou chuť se smát. Mám pocit, že se toho nemůžu jen tak vzdát a zároveň tě nemám v úmyslu zneužívat toho, kým jsem a do něčeho tě nutit. Nikdy jsem to nedělal, tedy nechtěl dělat." Ano, tehdy to bylo jiné s Rukim a Shinyou, přesto mu přišlo, že to nakonec bylo trochu jiné, než co se běžně v dobách harému dělo. 

"Nebude to trvat dlouho a na mé místo nastoupí Aqui. Budu s ním, ale už nebudu císařem, když jsem s tebou dnes strávil jen pár okamžiků, měl jsem pocit, že bych možná doopravdy nemusel zůstat sám. Že bych nechtěl zůstat sám." Povzdechne si a trochu z posmutněle se pousměje.

"Poslední, o co bych stál je fakt, že se mnou budeš trávit čas jen z povinnosti." Odmlčí se na chvilku a přemýšlí, jestli toho už neřekl příliš. Snad ne.

"Je to jen na tobě. Jsi svobodný, můžeš se rozhodnout jakkoliv chceš a já ti to nebudu mít za zlé a tvé místo to neohrozí, na to ti dávám své slovo." Pokud ho Nao odmítne, zamkne to v sobě a nikdy se k tomu nevrátí. Bude mu věřit, bude s ním schopný pracovat, tím si je jistý. Ostatně předstíráním strávil tolik let, že tohle nebude mít problém zvládnout.

Nao

Nao se musí zarazit, vrhne po Akim trochu káravým pohledem a okamžitě zase zrudne, ale při tom se uchechtne a není v tom nic odmítavého.

"Já nevím, záleží, kdy mě propustíš z práce." Řekne a najednou mu flirtování trochu vrátí, protože tohle lze pochopit více způsoby. Nao nikdy zase tolik neflirtoval, asi v tom bude podobně neobratný jako v jiných věcech, ale když se Akimu tolik líbí, co už může víc pokazit? Vypadalo to, že asi vůbec nic. Nao se dozví že tohle je tedy soukromá zahrada a nikdo další sem už nepřijde. Ještě jednou se rozhlédne kolem, ale pak se zůstane dívat na Akiho, když mu tak posmutněle řekne, že k němu osud uměl být velmi tvrdý. Slyšel samozřejmě dost o jeho životě. Takové ty veřejné věci a bylo mu to všechno líto. Nebylo na tom nic negativistického, spíš naopak. 

"Není na světě moc silnějších lidí. Některým by stačil zlomek, aby je to položilo. Takové znám." Ujistí ho. Kdo ví, co by si počal on sám, kdyby ho osud takto zkoušel? Nepřipadal si jako odolná osoba, ale je taky rád, že to zatím nemusel zjišťovat. Nechá se vzít za dlaně, krátce se na ně podívá a pak zvedne oči k Akiho očím a usměje se. To proto se mu tak líbí? Protože Nao je bezstarostný a veselý? Akiho nejlepší přítel Ricko byl taky takový, nebyl s ním už moc často? Bylo tohle to, co mu chybí? Nao by si mohl myslet, že je takových lidí hodně, ale ono nebylo. Vlastně se na svět málokdo uměl dívat s věčným úsměvem jako on nebo jako generál. Přijde důvěrné oslovení, ale je to jenom proto, že ho císař ujišťuje, že se ho nemusí bát a může ho odmítnout. Nao si to stejně nedovede moc představit, ale věří mu. Kdyby ho chtěl násilím, už by ho vlekl do postele a na nic by se ho neptal. Rozhodně by se mu tady s ničím nesvěřoval a řekl by si, co chce. Zasměje se o něco hlasitěji, když mu Aki řekne, že by ho měl přestat vnímat jako císaře. Nedovede si představit, jak by to měl udělat, ale chápe, o co přesně Akimu jde. 

"Tak já to zkusím." Řekne mu a na chvíli zavře oči, než je zase otevře. Jak by mu Aki připadal, kdyby se potkali třeba na tržnici ve městě? Jako nějaký slušně zajištěný obchodník se sympatickým úsměvem, trochu starší, s hlubokýma očima. Možná by si myslel, že mu umřela žena a vlastně by se nespletl a taky… 

"Hmm… nechal bych se večer na něco pozvat, to je pravda." Trochu se zamračí, jak se soustředí. 

"Byl bys mi sympatický. Asi bych trochu řešil věk. Jen tak, co by naši řekli… stejně by řekli, jsi totiž on." Dodá. Sám ale prozradí, že by ho to pohlaví nezajímalo zrovna na prvním místě. Zvláštní, že na tohle se ho Aki vůbec neptal. Rovnou ho líbal a vodil za ruce. 

"Vypadám jako gay?" Vypálí na něj najednou otázku. Aki se ho místo toho trochu váhavě dotkne na tváři a říká mu, že další ztráty a odmítání by už asi nesnesl. Nao to chápe, opravdu ano, a zároveň nemá v rukách osud nikoho z nich. Nechtěl by mu vědomě ublížit, ale ani by se nechtěl zamilovat s pocitem jakékoliv povinnosti. Prostě tak nějak bezstarostně jako je celý jeho život. Usměje se o hodně víc, když mu Aki řekne, jak dobře se díky němu cítí. To byl hodně příjemný pocit. A pak Aki řekne něco, co Naovi ani nedošlo. Nebude císařem do své smrti. Chce trůn předat a jít do důchodu a pak by je nic nesvazovalo. Tedy nic… ne tolik jako teď. Mohli by opravdu celkem spokojeně žít a jemu by asi ani nevadilo čekat. Zamyšleně se usměje. 

"To jsou plány, na to že se známe pár hodin." Prohodí. Možná ani to ne. Nao ale věří, že někdy se tak věci prostě sejdou. Aki ho pořád ujišťuje, že nic z toho se dít nemusí a že se budou tvářit, jako by se tohle všechno ani nestalo, ale Nao to asi ani nepotřebuje. 

"Je to všechno dost šokující, maličko mi otáčíš život vzhůru nohama." Řekne upřímně. 

"Ale nechce se mi odmítat." Znovu se usměje a z jeho očí se stanou ty známé půlměsíčky. 

"Budou mě mít za zlatokopku…" Povzdechne si. I on bude mít díky Akimu spokojený důchod. Je mu sice asi tak pětadvacet, ale už o tom přemýšlí… Bude pak sloužit jeho synovi? Kdo ví…

Aki

Akimu vyskočí obočí nahoru, když se Nao rozhodne mu to vracet. Uvnitř něj jen vzroste příjemný pocit a taky se mu v očích klukovsky blýskne. Skoro to vypadá, že se po dlouhé době opravdu probouzí a konečně může na chvíli přestat přemýšlet nad vším ostatním. Možná by to někomu připadalo málo, ale pro něj je to ten nejlepší dárek, jaký by mu mohl Nao dát. 

"Popravdě…" Prohodí tichým hlasem, aniž by spustil pohled z jeho očí. 

"Nemám moc chuť tě od sebe pouštět dál. Doufám, že mi to nebudeš mít za zlé." Snaží se tvářit vážně a taky tak, že mluví pořád o jeho práci a ne o čemkoliv jiném. Stejně mu koutky pořád trochu nezbedně cukají. Napadne ho, že by společně mohli pracovat u něj, v jeho pokojích, ale dokud nemá své odpovědi, asi by to bylo příliš. Pořád neví, co si o tom Nao myslí, i když to vypadá, že by Aki mohl mít opravdu štěstí. Pak mu prozradí hodně ze svého nitra a trochu sklápí pohled. Je to pro něj pořád hodně těžké, i když se přes hodně věcí už přenesl. Nové rány však otevírají ty staré a je to jako začarovaný kruh. Zvedne k němu vděčný pohled, když mu řekne, že je silný.

"Arigato, možná to někdy potřebuju slyšet." Ne, není nedosažitelný císař, nikdy jím nebyl. Nikdo mu nic podobného neřekl, ne v souvislosti s jeho osobu. Všichni si mysleli, že je silný a že ho nic nezasáhne. Jenže on byl pořád jen člověk a emocí uvnitř sebe měl spousty. Usměje se taky, jakmile se Nao rozesměje. Jeho smích je vážně nakažlivý a Aki by se vážně rád smál, upřímně. Jeho oči znovu zasvítí, už jen to, že to zkusí, ho vážně potěší. Je mu jasné, že to pro něj nebude vůbec jednoduché, ale snad se jim to celé podaří. Moc by si to přál. Nakloní hlavu mírně na stranu a vyčkává, co ještě má na srdci. První to nepochopí a pak mu svitne. Znovu se velmi mile a spokojeně pousměje. 

"Udělal bych dojem, i kdybych neměl za zadkem palác?" Možná je to trochu sebestředné, chtít to slyšet znovu, jenže si nemůže pomoct. On mu ty komplimenty s radostí bude vracet. Klidně mu bude hodiny popisovat jen to, jak se směje. Nová oblíbená zábava? Pro něj určitě. Jen, aby ho brzy neomrzel, Aki si nikdy nepřipadal jako někdo vtipný, s kým by byla zábava. Nadechne se, aby mu na to celé něco řekl, ale pak padne otázka, po které se musí začít smát, upřímně a vlastně i trochu nahlas. 

"Ne, nevypadáš." Dostane ze sebe. 

"A stejně mě to neodradilo, abych to zkusil. Alespoň vidíš, že ti nejde odolat. Ostatně ani já nejsem." Dodá, popravdě nad svou orientací ani nikdy nepřemýšlel. 

"S těmi rodiči to bude problém. Nejsem zrovna typ, který by je dokázal přemluvit. Zas tolik ti toho nabídnout nemůžu." Hraje s ním menší hru. Nao si ani neuvědomuje, jak moc by se ho chtěl dotýkat a ano, stačí jen letmá pohlazení. Pak ho znovu vezme za obě dlaně a zvedne si je ke rtům, aby je mohl políbit. Zvedne k němu oči a pak jen zlehka pokrčí rameny. 

"Promiň. Jen já už se naučil, že nemám dělat věci jen napůl. Nikdy nevíš, co se může stát." Na to ho už život vyškolil dost, aby věděl, že s některými věcmi nemá váhat. 

"Tak to cítím a tak to vnímám. Neznamená to, že přeskočíme úplně všechno." Ten malinko hravější úsměv prozrazuje, co se mu právě prohnalo hlavou. 

"I když bych se rozhodně nebránil, ale spíš bych jen byl rád, aby mezi námi bylo jasno. Žádné dlouhé obcházení." Vyčkává na jeho souhlas. Zlatokopka ho pobaví, ale mnohem větší váhu pro něj má věta o tom, že ho nechce odmítat. 

"Budeš se bránit, když tě budu malinko rozmazlovat?" Je si jistý, že ubrání proto všem a všemu. Prostě musí, další ztrátu už nesnese. Pomalu zatáhne za jeho dlaně, aby ho donutil jít o malinko blíž a užívá si to, že mu může hledat zblízka do očí. 

"Takže mi nedáš košem, když tě zítra večer pozvu na večeři. Třeba tady?" Nechá připravit jídlo, vezme několik polštářů a udělají si piknik. Úplně obyčejně a jednoduše, třeba u toho jezírka, kde vznikly konkrétní obrázky a vzpomínky uzamknuté v nich. 

"Přál bych si, abys věděl, co všechno jsi pro mě dokázal za tu chvilku udělat. Slibuju, že se ti to budu snažit vrátit, do posledního kousíčku, Nao-chan." Dodá už víceméně do jeho rtů a překoná poslední milimetry, aby mohl znovu ochutnat rty. Trvá to jen chvíli a polibek je velmi něžný. Když se odtáhne, vezme ho za ruku a chce pokračovat v procházce. 

"A jednou se nám podaří udělat si i společnou vyjížďku." Připomene mu, co za dárek dostal a snaží se neusmívat, když na něj po očku kouká. 

"Bude to kouzelné, jsem o tom přesvědčený." Vypadá to, že tohle mu Nao jen tak nevymluví.

Nao

Nao se usměje a skloní pohled, aby trochu zamaskoval červenání, i když to už ani nemá smysl. Chápe ho. Aki se po mnoha letech probudil, konečně se mu zase někdo líbí a teď si ten pocit nechce nechat vzít. Nao si není jenom jistý, jestli má tolik sebevědomí, ale po tom všem, co si tady říkají, jsou už nějaké zábrany dost jedno. Na co by teď čekal? Budou spolu na zkoušku půl roku chodit za ruku, aby si připadali, že jejich vztah začal a postupuje normálně, podle měřítek obecného očekávání. Na to Aki po tom všem už čekat nebude a Nao… vlastně mu to nevadí. Pokud si jednou tohle všechno řekli, prostě mu to věří a pak se stejně rozhodl. Jestli se to stane dneska nebo za týden v tom nehraje žádnou roli. Někdo by s jeho způsobem přemýšlení nemusel souhlasit, ale ten někdo s nimi doma nikdy nebude, tak co už? Že je někdo pomluví? Teď už to snad Akiho nijak ohrozit nemůže. Tedy doufá… Možná by se s ním později měl domluvit, že před lidmi se budou ještě nějaký čas tvářit, že spolu rovnou nespí od první chvíle. Prostě pro jeho bezpečí. +Zvláštní, jak rychle jsi začal myslet především na něj, místo na sebe.+ Pomyslí si a příjemně ho z toho zahřeje u srdce. Nao se musí znovu zasmát, když dojde na palác za zadkem.

"Tak ty si myslíš, že je to kvůli paláci?" Našpulí na oko dotčeně rty a ohlédne se na krásnou budovu za nimi. 

"Vypadáš jako někdo, kdo by měl vlastní statek nebo nějaký obchod, takže bych na tom nebyl špatně." Dobírá si ho dál. Kdo říká, že by to fungovalo, kdyby byl žebrákem na chodníku? Pokývá hlavou, když ho Aki ujistí, že na první pohled jako gay nevypadá. To bylo dobře, protože by rád vypadal prostě jako kdokoliv jiný. Do ostatních věcí lidem zase tolik není. Prý nejde odolat… i tomuhle se musí zasmát, ale ono to tak podle Akiho chování vážně vypadá. 

"Asi budu muset strávit nějaký čas před zrcadlem a pokusit se to pochopit." Řekne mu. Jeho smích nebere konce, když mu Aki řekne, že mu vlastně nemá co nabídnout a tak jim rodiče budou bránit, ale kdo by odmítl císaře? I kdyby se jim to nelíbilo a přáli si snachu a vnoučata, stejně by nahlas nikdy nic neřekli a i když je tím Nao možná zarmoutí, už se to prostě stalo a možná to nebude už nikdy jinak. Aki ho znovu vezme za ruce a políbí ho na ně, jako by byl Nao nějaká velmi vzácná osoba, kterou je třeba řádně uctít. Cítí se na rozpacích a zároveň mu to přijde krásné a romantické. 

"Netušil jsem, že jsi tak něžné povahy." Řekne mu a maličkou se u toho kroutí a culí. Myslí to vážně, jenom mu hoří tváře. Nakloní hlavu na stranu, když mu Aki řekne, že nebude přeskakovat a zároveň by vlastně chtěl. No, jen jestli nebude zklamaný, Nao přece viděl Senu na obraze. Musel kdysi vypadat božsky a takový Nao prostě není, ale něco mu říká, že tohle už Aki nehledá. To bylo a spíš by ho rmoutilo, kdyby Nao vypadal jakkoliv podobně. Tedy… myslí si to. Zavrtí hlavou. 

"Nebudu se bránit." Hlesne tiše. Aki si ho přitáhne o něco blíž k sobě a Naem projede příjemné zabrnění od páteře až někam do konečků prstů na nohou. Musí se znovu usmát a cítí, jak v něm narůstá nervozita a motýlci v břiše létají jako zběsilí. 

"Já myslel, že takový bohatý kupec jako ty se nebude bát jít někam mezi lidi." Uculí se. Ne, nechtěl by ohrožovat jeho bezpečnost tím, že půjdou kamkoliv ven. 

"A ty už chceš být místo toho o samotě. Ano, přeskakuješ." Připomene mu šeptem, než se jejich rty setkají a Nao si dovolí zavřít oči. Nechá se vést, nikam se nedobývá ani se nesnaží, aby to bylo rychlejší nebo hlubší a prostě si to celé užije. Všechno se zdá být správně. Musí se nadechnout a udělat něco jako tiché ach, když se od sebe zase trochu oddálí. 

"Nic jsem ne…" Chtěl říct neudělal, ale Aki mu připomene koně a ježdění a Nao se honem zamračí. 

"To s tím obláčkem budeš muset ještě trochu přidat." Pobídne ho. To bylo asi moc odvážné, ale už to řekl.