Toshiya
Totchi se na chvíli zarazí, když Sena nazve jeho soukromé lázně vanou. Vážně ho tím začíná vytáčet a zároveň ví, že ho jen škádlí. Neměl by to dělat, protože on pak nevidí a neslyší a vážně by mu nerad ublížil. Hlavně proto, aby si pak společně mohli užívat, jiný důvod to samozřejmě nemá. Málem by se ušklíbl nad vlastním přesvědčováním sebe samého. Ještě pořád si to nechce úplně přiznat, i když mu nabízí věci, které by rozhodně neměl. Nebyl nikdy vyloženě lhář, spíš naopak a čím byly věci nepříjemnější, tím je říkal radši. Tady to zase tolik nefunguje. "Jestli to ještě jednou nezveš vanou, přísahám, že tě k posteli připoutám a budeš se jen dívat, jak si ve vodě užívám." Nepřestane mu vyhrožovat ani na chviličku, aby to náhodou nevypadalo, že mění své obvyklé já.
"Být tebou, tak si to moc dobře rozmyslím. Když budeš hodný, můžeš sem klidně chodit každý večer." Ano, je to hlavně k jeho prospěchu, aby se mohl dívat, jak se v lázních koupe. Rozhodně to bude lepší, než bláboly v televizi. Pousměje se, když Sena prudce vydechne a ještě se o něj opře. I na Totchiho dechu je cítit, že se mu jeho přítomnost velmi zamlouvá a rozhodně ho od sebe nechce pouštět dál. Samozřejmě si moc dobře uvědomuje, že dvakrát za večer by takovou akci, jako byla na stole Sena nemusel přežít. Bude hodný, ale jen na chviličku, aby ho hned na první dobrou nevyděsil. Má přece ty plány, kdyby na ně někdo náhodou zapomněl.
"Neboj, nehodlám tě o ně připravit. Dej mi jeden den vymyslím ještě tisíc dalších věcí navíc. Nebudeme vědět, kde začít." Slibuje mu touhou podbarveným hlasem. Tohle je peklo, ale pro něj. Vůbec si není jistý, že v jeho přítomnosti vydrží, aby ho neznásilnil. Krátce zavře oči a u toho pořád inhaluje Senovu vůni. Dostává se mu do nejzazších míst v hlavě a nejspíš odtud jen tak nezmizí.
"Já vím." Prohodí tichým hlasem. Ne, nemá v plánu ho zranit. Shlédne mu do oči a koutky mu malinko těknou nahoru. Už už by se skláněl, aby ho mohl aspoň políbit, ale Sena mu uteče. Protočí sám nad sebou očima v sloup. Nechává se od něj poslušně navádět do vody a trochu zmučeně vydechne, když se usadí na jeho klín. Tohle vážně není fér.
"Vypadám na to, že bych tě do té postele nedonesl?" Přebere si to úplně jinak, než to nejspíš bylo myšleno, ale líbí se mu představa, že bude Sena ráno odcházet z jeho pokoje. Kdyby potkal jeho otce, je to ještě lepší. Přikývne a rozlije do dvou sklenek, než mu jedno podá. Volnou ruku ovine kolem jeho pasu a odloží si ji pod vodu na jeho stehno, které malinko stiskne. Nakloní hlavu na stranu, když se Sena vrátí k práci a pak přikývne.
"To máš pravdu, tak nějak jsme to nestihli." Zablýskne se mu v černočerných očích a další otázka ho překvapení stejně jako ta první. Zakloní na chvíli hlavu dozadu a je znát, jak si užívá jeho doteky. Je to vážně dlouho, kdy něco podobného někomu dovolil a ještě si to užil.
"Otázkou je, co chceš, aby se stalo teď." Řekne narovinu.
"Buď v tom budeme pokračovat dál a v tu chvíli to bude naše akce, kterou budeme zařizovat a tvé postavení a role se maličko změní." Nechá na světlo vyplynout své myšlenky.
"Pokud v tom budeš chtít dál pokračovat i před mým otcem, zaúkoluju tě svými představami, jak by to celé mělo vypadat a nebudeš rozhodovat vůbec v ničem." Pomalu vrátí hlavu zpátky a podívá se mu do očí.
"Jde o novou kolekci. Přijedou investoři a já začínám přemýšlet o tom, že ty bys jí mohl udělat skvělou tvář." Teď mluví vážně, dokáže si to představit.
"Jedna část kolekce obsahuje perly. Víc tradiční věci. Druhá část obsahuje šperky zaměřené na část hudební scény, hlavně v kontextu stírání rozdílu mezi pohlavími. Mám domluvených několik schůzek ohledně promo akcí s několika umělci a pár známých tváři už projevilo zájem." Pokračuje dál a je zvědavý, jestli ho tím zaujme.
"Tebe bych mohl využít na své portfolio." Pozvedne sklenku jeho směrem, aniž by mu přestal koukat do tváře.
"Ale nejde to dělat na půl. Pokud do toho půjdeš, potřebuju tě úplně celého." Zašeptá svůdným hlasem, když se přiblíží k Senově tváři a víc stiskne jeho stehno.
Sena
Senu někdy stojí vážně hodně zůstat potichu a nerozesmát se nahlas nebo něco nedodat. Už by skoro řekl, že kdyby byl připoutaný k posteli, bylo by skoro škoda chodit do vany, ale musí si to nechat na někdy, kdy sám bude moct, jinak Toshiyovi ani nebude moct mít za zlé, že se na něj vrhne. Když bude hodný… Příslib každého večera byl vlastně důkaz, jak moc s ním Toshiya počítá, ale na druhou stranu má chuť mu ještě jednou připomenout, že to je přece samozřejmost, když jsou teď partneři. Dokonce i jemu samotnému to zní trochu divně, když si to takto pomyslí, protože jen před pár hodinami byli nepřátelé. To už se ale zády tiskne k jeho tělu a poslouchá, kolik plánů s ním najednou Toshiya má. Sám je zvědavý, v posteli má rád kreativitu a ničeho se nebojí. Líbí se mu představa, že tolik zaměstnává jeho myšlenky a že ho nemůže dostat pryč z představ. S Yusukem to tak nebylo, ten očividně netušil, koho ve svých představách vlastně chce mít a to pro začátek nevěstilo nic dobrého. Znamenalo to jednoduše, že si není jistý a Sena pro něj tím pádem není ten pravý. Vážně mu trvalo si to uvědomit a konečně to opustit. Pokud chce Nijira, je to tak v pořádku. Jenom je zvědavý, co pak rýpálek Toshiyův nejlepší kamarád na tohle všechno řekne. A pak mu Toshiya pošeptá, že moc dobře ví, že nemohou pokračovat a Sena zavře oči. Najednou se cítí v bezpečí a konečně se před ním zcela uvolní. Honem zavrtí hlavou, když se Toshiya načepýří kvůli tomu nošení do postele. Však on ví, před chvílí to zažil a bylo to moc příjemné. Společně se usadí do vody a Sena ho sleduje, jak jim nalévá do sklenek. Nemá ani ponětí, jak často Toshiya myslí na vlastního otce a jak moc si vlastně přeje, aby to baron zjistil a byl čistý stůl. Asi by ho to vlastně mile překvapilo. Říct mu to ale má on sám. Stočil řeč na práci i proto, že vlastně neví, co by mu měl říkat. Tohle je jediné téma, kterému trochu rozumí. Toshiyu moc nezná, neví, co ho baví a zajímá kromě toho, co viděl v jeho pokoji a taky ví, jak je vzdělaný. Cítí se před ním jako ta pravá blondýna a nechce, aby si to o něm Toshiya myslel a tak mluví o tom jediném, v čem si je trochu jistý. Pořád Toshiyu hladí a masíruje, zatímco poslouchá celý ten vlastně nečekaný a šokující návrh. A nemá nejmenší ponětí, co by si měl počít. Naše akce… jak neskutečně to zní. Tak neskutečně, že si jeho hlava pořád odmítá připustit, že by s ním někdo jako je Toshiya, kdo si nenechá pokazit ani ten nejmenší detail, tolik počítal. S ním, cizincem, amatérem a vlastně nevzdělancem. Ano, nemůže pracovat pro oba dva najednou. Někdo jiný by musel převzít jeho místo a Sena by už patřil jenom Toshiyovi a to ve všem. Otázkou je, jestli by se měl tolik vázat. Jestli by neměl být nezávislejší a mít větší rozhled. Takhle věděl o celé rodině, potřebovali ho všichni, jenže Toshiya tady zůstat nechce. Jednoho dne tady nezůstane nikdo z nich, jenom Yusuke. Odpověď se tedy zdála nasnadě. Jakmile dojde na perly, Sena se mimoděk dotkne svého krku. Pořád tam jsou. Jenom ony, jinak jeho tělo nehalí vůbec nic."Slušelo mi to s nimi?" Zeptá se z ničeho nic. Jak asi vypadal, když před ním ležel na tom stole s tímhle na krku? Ohledně stírání rozdílů mezi pohlavími je Senovi hned jasné, proč se k tomu všemu tolik hodí, i když v Japonsku bylo víc takových, jako je on a všem to moc slušelo. A k tomu ta vize, že by se setkal s někým slavným… Povzdechne si. Toshiya k němu tak svůdně promluví a on se na něj pořádně podívá. Má tak krásné rysy… takové klukovské, jen kdyby se smál.
"Jenže já jsem podepsal tu smlouvu…" Řekne. Toshiya o ní asi neví. Yusuke s ním byl spokojený a věděl, jak ho ostatní trápí a tak ho nechal podepsat, že se pro něj zavazuje na celý rok. V podstatě nemohl dát výpověď, pokud ho baron sám nevyhodí. A to vypadalo spíš jako úkol pro Toshiyu.
Toshiya
Toshiya se snaží rozpoznat, co se Senovi prohání hlavou. Je až nezvykle ticho a on neví, co si o tom celém má myslet. Vlastně ho tím trochu vytáčí, ale kupodivu na něj nebude zlý. Ne teď, kdy tu stojí nazí a ještě je čeká příjemná koupel. Chce si ji užít, po sexu to bylo něco, co příjemně uvolní svaly a díky tomu si pořádně odpočine. Je pravdou, že dneska už žádné výkony nehrozí, možná jen drobné a rozhodně se nebudou týkat jistých partií jeho milence. Musí se hodně krotit, aby se na něj nevrhl rovnou a nevypustil ještě další část své energie, které má v tomto ohledu na rozdávání. Možná si vážně budou druhou polovinu večera povídat a pak ho nechá spát. Sám se nejspíš odebere stranou a usedne ještě na nějakou dobu k práci. Cítí se vlastně dost odpočatě a má pocit, že by se mu dneska dobře tvořilo. Minimálně by dokázat dokončit pár detailů, kterým se zatím vyhýbal. Je toho dost, co mu ještě zbývá zařídit, aby jeho projet dál bez problémů pokračoval. Nakonec Sena přece jen promluví a je to asi vteřinu od toho, než by mu vynadal, že je příliš potichu, i když ho ještě před pár hodinami jeho poznámky vytáčeli. +Nějak si zkrotl, kdybych to věděl dřív, ohnu tě o stůl a byl by klid.+ Pomyslí si, ale není v tom kupodivu nic zlého ani útočného. Obočí mu jde mírně nahoru, když se ho Sena zeptá právě na tuto drobnost, vlastně oproti všemu ostatnímu celkem nepodstatnou věc."Ano, kdybych věděl, že ti to slušet nebude, nedávám ti je." Otočí to úplně jiným směrem. Přece má vkus a ví, co mu dává.
"Moje dárky jsou vždycky přesné." Dodá ještě na obhajobu svého výběru, protože je Senovi skutečně dal, nechce je zpátky. Jen, ať je nosí, líbí se mu v nich a navíc je to jasný vzkaz, kam patří. Všechno má svůj důvod a jen dál pokračuje ve svém vymezování teritoria. Vždycky takový byl a nejspíš takový vždycky bude.
"Jestli se zeptáš ještě jednou, vrátím tě na ten stůl a vyfotím si tě, abys to viděl na vlastní oči." Klidně mu vyhrožuje a zároveň mu prozrazuje, že by se tolik nezlobil, kdyby se to stalo. Byl by schopný si tu fotku nechat vytisknout v životní velikosti a pověsit na stěnu. Usínalo by se mu vážně dobře, kdyby to měl před očima. A ano, Sena se mu opravdu hodně líbí a to, co si před chvíli užili, v něm ten pocit prohloubilo a hlavně si ho dokázal přiznat, což bylo většinou velmi složité. Zarazí se až ve chvíli, kdy mu Sena prozradí, že už Yusukemu podepsal jistou smlouvu. Uvědomí si, že s tím vážně měl počítat. Jeho otec nebyl idiot a Senu si moc dobře pojistil, hlavně když viděl, jak se k jeho přijetí on a Tomo stavějí. Takže je obešel a udělal si věci hodně po svém. Jistě v tom bude i nějaký časový termín, o tom není vůbec pochyb. Takže Sena tu bude muset zůstat a dělat jejich rodině poskoka. Je znát, že se mu to vůbec nelíbí a je to něco, co mu kazí jeho plány.
"No skvěle, zas bude ovládat úplně všechno i můj život." Prskne na adresu svého otce, protože to dělá pořád a neustále. Teď to sice nebylo cílené zrovna na něj, ale stejně se mu z toho ježí vlasy na zátylku.
"Musí mít pod kontrolou vždycky a všechno, i to co mu nepatří." Jeho hlas je tichý, ale zní hodně výhrůžně. Je znát, že pomalu nabírá a vztek se v něm hromadí. Ani na vteřinu ho nenapadne, že v jistých věcech jsou si až příliš podobní.
"V tom případě jsou všechny věci, které mě napadly k ničemu. Jeho názor nic nezmění, a pokud jsi podepsal nějakou dobu, nechá tě ji dodržet." Málem by dodal i nadávku, ale ať už to bylo jakkoliv, byl vychovaný dobře. Nemohl by říct cokoliv sprostého na jeho adresu. Pořád je to jeho otec, který jim dal královský život a opravdu hodně z toho svého. Vlastně jim obětoval úplně všechno a všichni si to uvědomují.
"Takže co?" Podívá se na Senu a netváří se zrovna přívětivě.
"Budeme tu kolem sebe pobíhat a scházet se u mě?" Narazí na to, co by mezi nimi mělo být.
"A co pak, až dojedu hm?" Je zvědavý, jakou představu teď má.
"Co se teď stane, Sena-chan?" Jeho hlas se malinko změnil, když zvedne dlaň, ve které ještě po chvíli svíral sklenku a pohladí ho po tváři.
"Mám se dívat, jak nám tu leštíš boty a tvářit se, že s tím nemám problém." Ne, nevadí mu ve výsledku druh práce, ale spíš už jde o to, že nechce, aby dělal něco podle něj vlastně podřadného. Nechce, aby někdo, s kým spí a myslí to mnohem vážněji než kdykoliv jindy běhal kolem jeho bratrů. Má prostě na víc a vytáčí ho, že to nebude dělat hned.
Sena
Sena maličko vytáhne obočí nahoru. Není si jistý, jestli to padlo takto na rovinu nebo si to jenom v důsledku všech událostí nevybavuje, ale ty perly jsou tedy skutečně už napořád jeho. Jsou to ty samé, co Toshiya obvykle nosíval nebo je to jiný kus, který tu měl pro něj připravený, aby ho nalákal? Na to se ho teď ptát nechce, ale víc by se mu líbila ta první možnost. A pak to nevydrží a doopravdy se rozesměje, až na chvíli zakloní hlavu. Už toho bylo prostě moc a nešlo to ovládat. Nešlo ani tak o to, že Toshiya tvrdil, jak jsou jeho dárky přesné, ale spíš o to focení."Víš, že by mi to asi ani nevadilo? Ale to ty jsi nechtěl, aby mě někdo viděl nahého. Co kdyby to pak přišlo do nevhodných rukou? Jeden si nikdy nemohl být jistý." Připomene mu. Když dojde na tu smlouvu, Sena zvážní. Toshiya o ní doopravdy nevěděl, ale i bez toho si dovede dobře domyslet, co všechno v ní je. Nakonec se Baronovi muselo přiznat, že byl doopravdy o krok napřed před nimi přede všemi. Jako kdyby viděl do budoucnosti a mohl tušit, co se stane. A možná to dělal doopravdy jenom proto, aby Senu před ostatními ochránil. Sena trochu zjihne a odpustí mu, že spolu nakonec nejsou, protože i tak se o něj baron staral, jak jenom mohl. Pokud jde o ovládání životů, život s takovým postavením asi nebyl jednoduchý a Yusuke musel dělat všechno proto, aby si to ničím nepokazili. S povahami, jaké měli jeho synové, to asi nebylo nic jednoduchého. Toshiyu to samozřejmě ovládalo, protože pokud budou ve vztahu, pokud v tom doopravdy budou city, tak bude muset Toshiya ustoupit nebo se smířit s tím, že Sena bude velmi dlouho někde úplně jinde. Sena velmi důkladně pozoruje Toshiyovu tvář a moc se mu nelíbí, jak se v ní zatahuje. Není to stejné jako jindy, kdy se popichují. Není to taková ta prchlivá výbušnost, ale spíš pomalu se blížící atomový mrak. I to, co mu nepatří? Vážně by ho zajímalo, jak bude někdo jako Nijiro, ochotný podstupovat něco takového, ale upřímně… on by si ještě ráno taky nepomyslel, kde skončí.
"Podepsal jsem rok." Hlesne Sena, aby to celé upřesnil a podívá se na svoje dlaně, které už nekloužou po Toshiyově těle, ale spočívají pod hladinou v klíně. Je to dlouhá doba. Když to podepisoval, připadalo mu to jako chvilka a bál se, co bude potom, až ho tady už nebudou potřebovat. A teď… Skoro sebou trhne, když je to Toshiya, kdo se tentokrát zeptá, co se bude dít dál. Sena by mu rád odpověděl, ale copak to může vědět, dokud s baronem nemluvil? Pokrčí mírně rameny, protože nic jiného jim asi opravdu nezbude, ale když Toshiya zmíní ten odchod, našpulí rty a odvrátí tvář. Nechce se mu to poslouchat, je mu to nepříjemné. Co kdyby se země zachvěla a Toshiya by kvůli němu neodešel?
"Ten rok bys mohl vydržet…" Hlesne ještě tišeji… Pokud o něj opravdu tolik stojí, jsou přece mladí a tak dlouho to není. Nikdo přece nejede na frontu nebo tak něco.
"Třeba tady bude chtít zůstat i Nijiro…" Odkašle si do dlaně. Jestli to dá s baronem dohromady, do města se asi nepohrne, nebo ano? Baron to tady neopustí, na to do toho investoval až moc. Toshiya se ho dotkne na tváři, on okamžitě zavře oči a otře se o ni. Usměje se na něj, když se mu zase podívá do očí.
"Boty přece neleštím. Na to mám podřízené." Řekne měkce.
"Tohle zvládnu." Chce ho ujistit, že se nebude cítit méněcenně. Jen… není si jistý, co bude, až všichni ti důležití lidé pochopí, že pan asistent je něco víc. Bude jim to vadit. Sena bude nikdo, nehodný někoho jako je Toshiya. A je mu to líto. Asi se to promítne i na jeho tváři, ale ještě chvíli bude takhle přemýšlet, tak se mu na řasách zatřpytí slzy a to se mu nestávalo často.
Toshiya
Vidí, že Sena přemýšlí nad perlami a popravdě by ho zajímalo v jakém kontextu. Nejspíš se k tomu jednou dostanou. Pravdou je, že měl zvláštně příjemný pocit, když mu je dával. Asi to bude nakonec i jeho oblíbená činnost. Když mu tím pokaždé trochu vyrazí dech, jen dobře. Tyhle jsou první, jen ať se je pořádně užije. Obočí jde nahoru pro změnu Totchimu, když se Sena takovým způsobem rozesměje. První mu to asi i vadí, protože si nikdy nepřál být, čert ví, jak vtipný, ale ve výsledku se mu Senův smích zamlouvá. Není nějaký otravný, ani mu netrhá uši. "Dobře se bavíš hm?" Zazní z jeho rtů spíš otráveně, ale stejně se mu v očích blýskne něco, co by mohlo být považováno za jakési pobavení.
"Přijde o oči, jeho smůla, že se hrabe v cizích věcech." Pokrčí rameny a je vidět, že by toho byl klidně schopný. Však ono by se to nějak uhrálo, vždycky to šlo.
"Tohle by byl můj poklad, nemám ve zvyku sem kohokoliv pouštět jen tak." Šklebí se, ale tohle vtipkování mu nemá za zlé. Rozhodně by si takovou fotku nechal líbit a z hlavy to jen tak nepustí. Ještě ale musí vymyslet, kde sehnat někoho, kdo by to vyfotil a zároveň někoho, kdo to nepošle s radostí dál. Pak už je čas přemýšlet nad smlouvou a veškerý humor, i když v jeho podání dost strohý, jde stranou. Odfrkne si, když mu Sena prozradí, jak dlouho je vázaný na tento dům a hlavně na jeho otce. To si mohl myslet, ale popravdě čekal ještě delší časový interval. Nejradši by se teď hned zvedl, nakráčel do otcovy pracovny a tu smlouvu roztrhal. Ano, to nad čím uvažuje, děsí i jeho samotného.
"Skvělý, vážně skvělý." Utrousí spíš pro sebe, i když má Senu pořád na klíně a je znát, že nad něčím usilovně přemýšlí. Potřebuje najít nějakou kličku, nechce v tomto domě zůstávat déle, než bude nezbytně nutné. Už tak se svou rodinou strávil příliš mnoho času. Odstěhoval by se dřív, ale překazilo mu to jejich stěhování. Střelí k Senovi pohledem a pořádně očima prozkoumá jeho tvář.
"Vypadám jako někdo, kdo má rok čas?" Ušklíbne se, ale nemyslí to tak zle, jak to mohlo vyznít. Jde spíš o to, že nebýval tak moc trpělivý, aby na někoho čekal takovou dobu. Všichni spíš čekali na něj, krucinál. Ledově se uchechtne, když Sena zmíní Nijira.
"Jak ho znám, tak bude chtít být velmi rychle spíš pryč." Je jasné, že znovu přemýšlí. Pokud by mezi ním a otcem něco bylo, možná by tu nakonec vážně zůstal. Totchi by měl jednodušší rozhodování a spousta věcí by se vlastně vyřešila. Ted kromě jeho neovladatelné touhy zmizet z tohoto baráku. Je znát, že ho to vážně štve. Z druhé strany, kdyby tu Niji zůstal, zaměstnal by jeho otce a ten by mu nelezl za Senou. Neměl by to na to snad čas.
"Tak je asi budeme muset dát pořádně dohromady." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit.
"Nebudu za pitomce." Myslí samozřejmě to, že by si možná odjezd rozmyslel. Rozhodně ne kvůli Senovi to dá rozum. Už už by mu řekl, ať se zvedne a můžou se vrátit třeba do postele, když si všimne, jak se Sena tváří. Jeho slova samozřejmě postřehl, ale ten podtext mu nedochází. K jeho překvapení dokáže rozklíčovat, proč se tak tváří.
"Tak a dost, nebudu se na to dívat." Sykne ledově, než mu dlaní pozvedne tvář, aby ho donutil se na něj podívat.
"Vím, že to zvládneš, jinak bych si tě nevybral." Sdělí mu něco, co možná mělo zůstat ještě chvíli utajeno.
"Takže nechci vidět, že ti někdo dá najevo něco jiného. Pokud ano, vyřídím si to s ním já. Ten rok nebude zas tak dlouhý a během něho přesvědčíme všechny, že máš svoje místo v tomhle pošahaném světě." Myslí samozřejmě jejich společenskou vrstvu
"A jestli si někdo bude myslet něco jiného, pozná, že se hodně spletl." Nakloní se pro jeho rty, aby mu připomněl, že ho vážně chce. Pak ho plácne po stehnu, aby se zvedl a on sám mohl taky. Podá mu osušku, do které ho zabalí a osuší. Pak to samé udělá se svým vlastním tělem a odnese si Senu do své vlastní postele.
"Ode dneška spíš tady." Nařídí mu, když si ho přitáhne k sobě a přikryje je oba.
"Jestli máš dost kuráže na to, abys se mnou vlezl do postele, máš dost kuráže i na všechno ostatní." Nadechne se vůně jeho vlasů, než nechá víčka klesnout.
"A teď už spi. Věř mi, že tě brzo ráno vzbudím, abych ti připomněl, co za peklo tě se mnou čeká, Sena-chan." Dodá ještě šeptem.
Sena
Sena musí po Toshiyovi loupnout pohledem. Samozřejmě, že se dobře bavil a vypadalo to, že Toshiya se přece jenom taky trochu sám usmívá. Pokud to takhle půjde dál, možná se před ním jednou bude chovat zcela uvolněně a taky je vidět, že jsou vedle sebe prostě spokojení. Je to tolik zvláštní, když si před tím tak vadili, ale to byly ty jejich klapky na očích a pózy. "Ty bys kvůli mně někoho připravil o oči? To by asi mělo být sexy, co?" Broukne a sám se pokouší o podobný podtón v hlase.
"Poklad…" Zopakuje po něm měkce. Toshiya toho má tolik, čemu by mohl říkat poklad, ale on mluví zrovna o tomhle a to bylo moc hezké a milé. Nebude to říkat nahlas, aby to Toshiya něčím nezamluvil, ale bylo to tak. Honem se na něj podívá a dotčeně našpulí rty, když mu Toshiya takovým způsobem odsekne, že rok času nemá. On by to rád urychlil, ale tohle není na něm.
"Tak jsi na mě měl být milejší o něco dřív. Tohle všechno jsme si mohli ušetřit, už bychom spolu dávno byli!" Svede to všechno na něho a uchechtne se, když dojde na Nijira a jeho touhu dostat se odtud pryč.
"Chová přece ty koně, ve městě by si je neměl kam dát." Připomene mu.
"Tak mu nějakého nového dej a třeba se zdrží." Nemá ani ponětí, jak velkou láskou by Nijiro mohl hořet ke konkrétnímu zvířeti. +Stačí baron.+ Vyprskne smíchy do dlaně, ač Toshiya chudák nemůže chápat, proč se směje a omluvně pokrčí rameny.
"Jen mě napadlo něco o krocení hřebců." Vysvětlí. Podívá se na Toshiyu s hodně vytaženým obočím, když se rozhodne bez mrknutí oka obětovat kamaráda pro svůj prospěch a nejraději by se ho zeptal, co řekne Tomohisovi, ale na to bude dost času později. Pak ho přepadne ten splín a na chvilku snad i zapomene, že je tam Toshiya s ním a že se na něj dívá. Trhne sebou, když Toshiya zavelí A dost a honem se na něj podívá, ale i kdyby nechtěl, Totchi už ho bere za bradu a nutí k pohledu tak jako tak. Toshiya ho nenapomíná za jeho slabost, právě naopak. Říká mu, že on dokáže všechno a Sena se trochu usměje. Je to ale takový smutný úsměv.
"Budeš mě bránit, i když se ti třeba budou posmívat za to, kdo jsem?" Hlesne.
"Vážně bych si přál, abych ti tu ostudu dělat nemusel." Hlesne a skloní průzračně modré oči. Kdyby se tak narodil někým jiným… Znovu se usměje, když Toshiya nazve tento svět pošahaným a dovede si představit, jak tvrdě si bude vymáhat to svoje, ale stejně má strach, aby mu tím nějak nepřitížil. Už jenom to, že Sena není dívka… Nikdo v tomhle domě není, kromě kuchařky a Hitomi a ta zanedlouho taky odjede. To byla škoda, všichni ji měli rádi. Toshiyovým rtům se skutečně podaří všechno mu připomenout a Sena si musí povzdechnout. Jak rád by si to celé zopakoval, ale teď musí oba dva čekat. Nechce se mu vstávat, ale to plácnutí bolelo a voda začíná stydnout. Není nahřátá pořád, funguje to trochu jako vířivka. Neochotně vstane, ale k jeho velkému překvapení se o něj Toshiya začne starat. Není to jen o podání ručníku, on ho do něj dokonce zabalí.
"Jestli budeš tohle dělat, tak se do tebe zamiluju." Pohrozí mu tiše. Toshiya jako by ho ani neslyšel, zase ho zvedne a odnese ho přímo do postele. Není tady nic, v čem by Sena spal, ale to nevadí ani jednomu z nich. Rád se bude tisknout k Toshiyovu nahému tělu. Prý, že ode dneška spí tady… no páni, udělali velký pokrok. Bránit se nebude. Hned se k němu přitiskne a opře si spánek i dlaň o jeho prsa. Toshiya ho ještě jednou podpoří svými slovy.
"Kdo by se bál, když má vedle sebe někoho, jako jsi ty." Řekne mu do ticha pokoje. Ještě se usměje, když mu Toshiya pro jistotu povyhrožuje na dobrou noc a pak už taky zavře oči. Na to ráno se těší. A vstávat se mu chtít rozhodně nebude. Ale má tu smlouvu… Musí. Má svoje povinnosti. A Toshiya taky. +Ach jo...+ Pomyslí si. Všechno skončilo úplně jinak, než mělo. Zaplať kami za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat