Sena x Toshiya - Máš ty perly, ještě jsi je nesundal - část 1.

(sídlo)

Toshiya, Yusuke, Dori, Hyde

Když Toshiya viděl poprvé jejich nového sluhu, neměl daleko k hysterickému smíchu. Podle něj se jejich otec definitivně zbláznil, jinak si to nedokázal vysvětlit. Společná první snídaně vypadala hodně zvláštně, Hyde házel dokonalými úsměvy všude kolem sebe a dokonce to vypadalo, že mu nebudou mít co vytknout, protože zvládal všechno bez problému. Skoro to vypadalo, že ví dopředu, co kdo chce, aniž by si o to museli říkat. Bylo to taky díky jeho znalostem, o kterých nikdo kromě Yusukeho nevěděl. Hyde si dával dobrý pozor na všechny a na všechno. Bral si slova seny hodně k srdci. U Toshiyi se příliš nezdržoval a zároveň u něj byl hned, jak jen pohnul řasami, aby nemohl říct ani popel. Všechno bylo na milimetr přesně a bez prodlevy. Jeho výraz byl skoro nevěřícný a Hyde se tomu v duchu smál. +Nebudu štvát tebe, nebudeš štvát mě, ale promiň brát si tě vážně nechci.+ Baví se v duchu dál. +Do postele možná, ale tím jsme skončili.+ Nenechá se ničím vyvést z míry. Na Tomohisu si dává taky a velký pozor a plní drobné úkoly, které pomalu ani nevysloví nahlas. Stačí mu ten podtext, nemá s tím problém. Yusuke vypadá nadmíru spokojeně, když to celé vidí. Hyde to uměl zahrát skvěle, jen co je pravda. Dori naopak s Hydem hezky švitoří a vypadá to, že si taky ničeho nevšiml. Hyde se na svého v podstatě pacienta usmívá a obecně se kolem něj motá o něco víc. +Co bys dělal?+ Vybízí v duchu Kaoru. Tak překlenou snídani, oběd a nakonec i večeři. Hyde je v jednom kole a popravdě…Za celý den toho má plné zuby. Je rád, když si večer po práci může zalézt k sobě a stejně ještě sedne ke svému notebooku, aby si udělal pár poznámek a přemýšlel, jak se k Dorimu přiblížit víc. Za to Toshiya je nabručený víc, než jindy. Mají tu dalšího velmi specifického zaměstnance a jemu z nich jde hlava kolem. Musí se alespoň jednoho z nich zbavit. Niji se od poslední návštěvy neukázal, ale v kontaktu jsou pořád a řeší svůj přesun do města. Ne, prostě tu nezůstane déle, než bude nutné. Jenže svůj plán se Senou prostě nehodlá vzdát, i když za pár týdnů zmizí. Proč by měl? Přece mu to slíbil. Na dnešní večer si znovu pozval Senu k sobě. Potřebuje ho konečně dostat, kam potřebuje. Navíc má pořád v rukávu jisté eso a to je fotka Yusukeho a Nijiho v tělocvičně. Má v plánu ji použít v nejlepší možnou dobu a to možná bude dnes. Jeho pokoje už vypadají víc podle jeho gusta. Rozhodně je tam spousta nového vybavení, bez kterého se neobejde. Velký pracovní stůl z masivu je plný srovnaných náčrtků na novou kolekci, na které pracuje. Samozřejmě jde o šperky a vypadá to znovu na perly. Vedle toho má pár věcí, na kterých pracuje kvůli škole. Všechno je velmi tmavé, ale ne ponuré. S barem dal na Nijirovu radu a nechal si ho, jen ho patřičně zrenovoval. Sena má za pár minut přijít a tak rozlije do dvou sklenek a položí je na konferenční stolek, kde jsou nachystané podklady k akci, která se bude dít u nich doma. Ostatně proto sem teď Senu znovu volal. Usadí se na pohovku s papíry v ruce, kde hodnotí nových vzhled svých šperků a čeká. Jakmile se ozve zaklepání, odloží papíry na stolek před sebou a zamíří ke dveřím. Na sobě má černou košili, kterou nemá vůbec zapnutou a černé, velmi drahé kalhoty, nic víc, pokud nepočítá šperky na krku. Vlasy má ještě trochu vlhké, protože si samozřejmě před chvíli dopřál ještě sprchu. Otevře dveře a očima sjede Senu od hlavy až k patě a pak mu oplatí pohled. Jeho oči jsou pořád stejně chladné. 

"Pojď dál, už na tebe čekám." Ustoupí, aby ho pustil dovnitř a kývne hlavou k pohovce.

"Sedni si." Přikáže mu nekompromisně. Zavře za ním dveře a vydá se v jeho stopách. Usadí se celkem pohodlně a nabídne mu sklenku. 

"Máš tu konkurenci hm." Začne úplně o něčem jiném, totiž o Hydovi. 

"Vlastně všude, kam se podíváš." Ušklíbne se a ledově se uchechtne.

"Nejdřív Niji, pak Daichi a teď Hyde. Otec neví, kam dřív skočit." Pozoruje ho a čeká na reakci, která přijde. 

"Umí si to zařídit, jen co je pravda. Už jsem to viděl několikrát." Snaží se ho vyvést z míry. Pak zničehonic sáhne pod hromadu papírům a vytáhne bílé perly. Nakloní se k Senovi a přiloží mu je ke krku.

"Hm, běháš tady za baronem a přitom jsi mohl mít mnohem lepší kariéru a nosit takové věci." Odtuší, aniž by se od něj odtáhl.

Sena

Jako se Senovi od prvního dne v jistém smyslu nic nedařilo, tak se Hydovi dařilo úplně všechno a bylo to znepokojující. Neudělal nic, čím by jakkoliv přešlápl, vystupoval, jako by tady pracoval celé roky a i když na Senu neudělal zlý dojem, Sena se začínal obávat, že bude jenom otázkou času, kdy baronovi dojde, kdo tady má nárok na vedoucí pozici. To bude pro Toshiyu a Tomohisu neskutečná satisfakce a pěkně ho v tom vykoupou a Sena si není jistý, jestli by tady potom vydržel. Byla by to prostě ostuda. A co teprve Nijiro? Ten by se k nim s potěšením přidal. Naštěstí tady od té doby nebyl, ale Sena si dělal velké starosti. Možná neměl Hydovi říkat, jaký kdo je a měl ho nechat, ať si na všechno přijde sám, ale po pravdě… jako kdyby je znal celé roky. Senu by nenapadlo, že je na ně skutečně dopředu nachystaný, že je to studovaný psycholog a že se mu nemůže rovnat, i kdyby stokrát chtěl. A jako by to nestačilo, Toshiya ho na dnešní večer pozval k sobě, protože potřebuje osobně probrat nějakou událost. Už dlouho mezi nimi nedošlo k nějaké větší třenici, dával si docela na čas a Sena si je jistý, že dneska má nachystaný nějaký ďábelský plán, který chce uskutečnit. Se všemi diplomy, které bratři vlastní, se s nimi intelektem může rovnat jenom těžko a navíc jak je známo, ďábel nemusí být poznat na první pohled. Sena si je jistý, že mu na to skočí, ať už jde o cokoliv. Jeho krátká kariéra se možná blíží ke konci, protože Yusuke už ho k sobě zase nezavolal. Celou dobu to bylo jako na horské dráze. Vzplanutí a celé dny nic a pak zas… Ani neví, jak by se na ten večer měl připravit a tak vezme svůj tablet a telefon, oblékne na sebe černou košili s roláčkem, okolo kterého je omotaná černá mašle z téhož materiálu, vlasy nechá vyčesané nahoru, ale volně splývat, aby nekryly tu mašli a i když celý top pevně obtahuje jeho štíhlé, drobné tělo, kalhoty zvolí černé, elegantní, ale velmi široké. K tomu cosi jako lodičky a vypadá jako ta nejelegantnější dáma. Až na to, že není dáma. No a co… dokonce si dá záležet se třpytkami na víčkách, ale toho si ten ignorant stejně ani nevšimne. Takto vyzbrojený zaklepe na jeho dveře, ale když se otevřou, Sena se málem skácí omráčeně k zemi. Čekal toho hodně, ale polonahého, málem mokrého Toshiyu s náhrdelníkem kolem krku tedy ne. Oči má v úrovni jeho prsou a dlouze se na nich zasekne, než s pootevřenými rty pomalu vystoupá nahoru. 

"Alespoň jednou v životě ladíme, co?" Prohodí hned z kraje, i když to není plánovaně kousavá poznámka, ale to by už nebyl on. Projde okolo něj dovnitř a následuje ho vůně květinového parfému, ale když mu Toshiya doslova přikáže, aby se posadil, blýskne se mu v očích. No nic… bolely by ho nohy. Usadí se způsobně s koleny u sebe a položí na ně tablet. Překvapí ho, když se před ním objeví sklenička. Není to nějaké velkorysé? 

"Co to je, jed? Prášky?" Nedá si pokoj, ale převezme si ji a naznačí přípitek. Ochutná jenom trošku a sklenku odloží na stolek. Jde přece pracovat! Při té konkurenci ustrne v pohybu a podívá se před sebe. Dalo by se to označit za nebezpečný pohled. Všude, kam se podívá? Daichi… ne… s tím se kamarádí a ví od něj moc dobře, po kom se dívá. Proč do toho výčtu Toshiya počítá jeho? Ještě nic neví? Prý otec neví, kam dřív skočil a už to viděl… Pomalu k Toshiyovi zvedne modré oči. Pravdou bylo, že baron se choval prostě divně. Kdyby po něm tolik toužil, proč by tolik kličkoval? Skosí pohled za Toshiyovou rukou, která něco hledá, ale náhrdelník z perel by vůbec nečekal. Lehce sebou trhne, když je Toshiya přiloží k jeho krku. O co mu kruci jde? Maličko pochopí po jeho dalších slovech. Musí před ním ucuknout pohledem. Sena si o sobě rád myslel, že mu to sluší, ale kdo ví proč by nikdy nečekal, že uspěje v nějakém konkurzu, natož aby byl tak úspěšný, aby mohl nosit tohle. Toshiya ho prostě jenom trápí a navíc si všiml, že kouká po Yusukem. 

"Pojďme se podívat na tvé schůzky." Řekne místo toho a odemkne tablet.

Toshiya

Hned jako otevře dveře, Sena si ho začne prohlížet a on ví, že jeho spíš neoblečenost splnila účel. Vrátí mu podobný pohled a sjede ho očima od hlavy až k patě. Samozřejmě si všiml, že chodí vždycky oblékaný naprosto bravurně. Přiznal přece, že by mu nevadil, možná by si neodpustil i kompliment, jen kdyby byl na jiném místě a neměl pracovat pro ně. Tedy ne zrovna na místě, které má. Ocení v duchu materiál i celkovou atmosféru, kterou jeho outfit má. Kdyby ho tolik neštval, nejspíš by své rozhodnutí přehodnotil a stáhl by ho do své firmy. Tady si sice vydělal hodně, ale podle něj by měl tolik zakázek, že by si vydělal víc, s jeho kolekcí rozhodně. Zatím jeho vzhled nějak nekomentuje, nechává si to na tu nejlepší chvíli a ta zatím nepřišla. Při jeho poznámce se mu blýskne v očích, ale neusměje se ani trochu. Probodne ho pohledem a znovu ho velmi pomalu sjede od hlavy až k patě. 

"Všiml jsem si. Mělo by mě těšit, že ses snažil?" Vztáhne to úplně jinak, než to celé bylo myšleno. Sena přece ví, jakou barvu má nejraději, takže je podobná poznámka prostě ideální. 

"Přiznávám, i když nerad, že jsi mě překvapil." Dodá a kupodivu to spíš zní, že to bylo příjemné překvapení. 

"Jednomu by bylo snad i líto, že tě nevzal někam ven." Kupodivu si to myslí doopravdy a není to jen promyšlený tah. Cíl jeho plánu by nakonec mohl být mnohem příjemnější, než by si v první chvíli pomyslel. Protočí očima v sloup. Měl čekat, že nabízení sklenky nebude mít ten správný efekt.

"Máš mě za pitomce?" Stáhne obočí a jeho hlas dost zastudí.

"Kdybych tě chtěl otrávit, nedělám to ve svém pokoji a s tak drahým alkoholem. Její cena by tě vyšla na celou výplatu." Proč by mu to neřekl, aby taky věděl, jak moc dobré věci mu tady nalévá. Když se na něj Sena podívá, klidně mu celkem zblízka oplatí pohled. Je zvědavý, jakou reakci vyvolá. 

"Copak?" Zeptá se, když Sena nic neřekne. 

"Není to hezké? Není, ale je to realita. Na začátku ses tvářil, že zvládneš úplně všechno a teď to spíš vypadá, že ses pasoval do role sexy hračky." Zabalí do toho kompliment.

"Snažil ses mě vytočit tím, že sis myslel, jak máš na víc. Dokonce jsem ti to chvíli i věřil…" Odmlčí se a sám se napije, než sklenku odloží. Je znát, že ho jeho trhnutí pobaví, koutky mu téměř neznatelně trhnou nahoru. Perly odtáhne od jeho krku, ale z ruky je prozatím nepustí. Obočí mu jde malinko nahoru, ale tuší, že ho o tom nutí aspoň přemýšlet, i když se vrátí k práci.

"No jak chceš." Trhne rameny nahoru a nakloní se k němu blíž, aby bez obtíží dosáhl na jeho tablet a našel příslušný soubor, který mu poslal. Má to kupodivu nachystané. 

"Potřebuju, aby sis dopsal pár poznámek." Přehodí jednu ruku přes opěrku pohovky a vlastně i Senova ramena, je mu opravdu blízko. Začne mu pomalu povídat o každém z hostů, hlavně podstatné věci a kým se o čem případně bavit a co komu nalévat. Samozřejmě přidá i potraviny, které někteří nesmí dostat na talíř. Vypadá to, že jsou hodně nároční, ale to není v jeho branži žádná novinka.

"Dám ti ještě kontakt na dodavatele, který bez problému a hlavně rychle doručí potřebné ingredience." Ano, tohle udělal za něj. Pak nechá práci na chvíli být a černočerným pohledem pozoruje jeho profil.

"Máš pocit, že si s tebou hraju?" Ozve se zničehonic.

"A nezdá se ti, že jsem tu jediný, který říká věci upřímně a narovinu. Raději ty negativní, to je pravda, ale to neznamená, že si to nemyslím." Dodá ještě.

"Pobíháš tu kolem celé dny, dřeš jako kůň a k čemu ti to je? Nebylo by lepší zkoušet si oblečení a šperky a mít vlastního asistenta a vizážistu. Dokážeš si to představit?" Sáhne znovu o perlách.

"Nebylo by to jednoduché, ale taky v jistém ohledu mnohem zábavnější." Zvedne ruku a pohraje si s mašlí, aby ji během vteřiny mohl stáhnout z jeho krku.

"Ukážu ti, jak by to mohlo vypadat." Nakloní se, aby mu jej mohl připnout. U toho se k němu naklání a hledí mu zblízka do očí. Pak sáhne po svém telefonu a položí ho na stůl displejem nahoru, kde září fotka Yusukeho s Nijirem. 

"Ten výběr nebude zase tak složitý. Dokonce ti můžu pomoct mu to trochu vrátit." Zní to, jakoby zbrojil proto vlastnímu otci, ale tak úplně to pravda není. Jen využívá všechny dostupné prostředky. Vezme ho bez okolků za bradu a natočí jeho tvář k sobě.

"Chci tě." Jeho hlas je pořád stejně ledový, ale je v něm i náznak touhy.

"Pro své perly, pro svou kolekci…" Odmlčí se na moment.

"A taky pro sebe." Těkne krátce očima na jeho rty a zase nahoru. Jeho ruka se z brady přesune na Senův štíhlý bok a trhne s ním směrem k sobě. 

"Nesnáším, když se plýtvá luxusním materiálem." To možná nebyl ten nejlepší kompliment, ale byl a to se počítá.

Sena

"Ne, to nemělo. Snažím se vždycky, ale jedině kvůli sobě." Usadí ho hned a vypadá to, že tyhle slovní války mezi nimi prostě nikdy neskončí. Svým způsobem to bylo únavné, ale Sena se nevzdával skoro nikdy, i kdyby mu z toho měla prasknout hlava. Pak se na něj ale musí skutečně překvapeně podívat, když mu Toshiya řekne, že ho tím překvapil a že by ho snad i býval vzal ven. On? Jedině proto, aby na něj nahrál dopravní nehodu, na to mu Sena neskočí! Kdyby mu na to ale skákat mohl, bylo by to moc milé a tak mu na to neřekne nic kousavého a prostě se jde posadit. Pobaví ho, když se Toshiya tak vzteká kvůli té otravě a nemůže si pomoct, aby se trochu škodolibě nepochechtával pro sebe, zatímco mu v očích jiskří. Nechce se mu věřit, že by nějaká lahev byla tak drahá a on mu ji tady nabízel, ale pro jistotu po sklence znovu sáhne a napije se ještě víc, aby pořádně ochutnal. Jak jde o drahé věci, tak je prostě nemůže nechat jenom tak být! +Jsi zlatokopka, přiznej si to.+ Řekne v duchu sám sobě a ani trochu mu to nevadí. Prostě jenom ví, co by chtěl. Přece s nikým z nich nespí, aby dostal jejich peníze, jenom se mu líbí, když mu to někdo z nich sám nabídne a na tom nic špatného nevidí. Daichi by to určitě taky využil. Taky měl rád drahé a pěkné věci. Začínali si být velmi blízcí. A pak to přijde. 

"Nejsem ničí hračka, nikdo se mě ani nedotkl." Řekne a uhne pohledem, ale… baron se ho maličko dotkl, docela maličko, ale ano. Přesto se mezi nimi nestalo víc, i když po tom celou dobu toužil. Podívá se na něj, když mu Toshiya řekne, že mu věřil, že má na víc, ale mate ho. Nevěří mu to, nevěří mu vůbec nic, pořád pamatuje na to, že tohle je Toshiyova hra a že se ho chce zbavit. Naštěstí je Toshiya ochotný vrátit se k práci a tak si Sena maličko oddechne. Je hodně blízko, když mu sahá do tabletu a sám otevírá potřebné složky, ale to mu zase tolik nevadí. Do chvíle, než si přehodí ruku přes opěrku a skoro ho tak obejme. Sena je proti nim všem prostě malý a stejně jako u Yusukeho se ztratí i u Toshiyii. Toshiya mu šeptá skoro do ouška, ale všechno se týká práce a tak ho Sena poslouchá, pečlivě si zapisuje a kamínky na jeho nehtech se blýskají v tlumeném světle, jak kmitá prsty. 

"Děkuji." Řekne upřímně na toho dodavatele, ale přikládá to tomu, že Toshiya chce svou akci bezchybnou, ne tomu že by mu snad chtěl pomáhat. Musí přestat a zvednout oči před sebe, když se ho Toshiya z ničeho nic zeptá, jestli si myslí, že si s ním hraje. Pootevře rty a podívá se mu přímo do očí. Je velmi blízko. 

"Nesnášíš mě." Připomene mu. Zhluboka se nadechne a chvíli podrží vzduch v plicích. 

"Ano, to je pravda, ale pořád je to o tom, že jenom říkáš, co si myslíš. Všechno tě štve." Řekne mu otevřeně. +A já tomu teď přileju do ohýnku, ostatně jako vždycky.+ Pomyslí si. Zkusí si představit všechno to, co mu tady Toshiya říká a pak ho něco napadne. Musí si dát dlaň před ústa a zasmát se pro sebe. Vypadá upřímně. 

"Ne, to máš pravdu. Vzít si tě by rozhodně nebylo jednoduché, ale jednou se najde někdo, kdo to zvládne. Víš… nebudu pro tebe pracovat, nikdy. Nosit to budu jedině tehdy, když to bude tak trochu i moje." Řekne mu a je si jistý, že tohle už Toshiya nerozchodí. On nebude sluha, bude jediné pán domu. Všechno nebo nic. Tady to máš a Sena je zvědavý, co s tím udělá. Na krku se mu při těch slovech dávno blýskají perly a když Toshiya sahá po telefonu, Sena si myslí, že mu chce v odrazu skla ukázat, jak pěkně mu to sluší, jenže tam uvidí něco úplně jiného. Doslova mu ten telefon vyrve z ruky a dá si ho před oči, jakoby špatně viděl. Poslouchá Toshiyův hlas a zároveň tomu nemůže uvěřit, ale ledacos se tím vysvětlí. To ochlazování a nové vzplanutí… vypadalo to, že baron si tak trochu nemohl vybrat. A nebo už si vybral a Sena to ještě neví. No tohle! Vždyť si nejsou ani podobní!! Nechá si otočit obličej směrem k Toshiyovi, i když by se v návalu rozčarování nejraději vysmekl, ale jeho slova ho zmrazí na místě. 

"Co?!" Už po něm taky vyjede. 

"Nejste vy nějaká bláznivá rodina?" Má jich akorát dost. Jenže Toshiya pokračuje. Má mu stát modelem, má s ním spát? 

"Kdy tě tohle popadlo? Snažíš se mě zbavit, opovrhuješ mnou, nechceš mě ani vidět!" Toshiya s ním škubne k sobě a v Senovi to nakopne vášeň, ale stejně. Kdyby ho chtěl ukrást otci, tak prosím, ale teď? Málem omdlí, když mu Toshiya složí takový kompliment a pak se mu podaří vyskočit na nohy. Přejde po pokoji sem a tam, jeho boty tiše klapou o koberec. Dá si ruku v bok a zase ji svěsí, není schopný zůstat chvíli v klidu. V hlavě má doslova bouři. Rozhodí rukama, ale co chce vlastně říct? 

"Proč neřekneš na rovinu, co se tu děje. Vím, že jsi na mě domluvený s Tomohisou, já to prostě poznám!" Nemá žádný důkaz, ale ví, jak si šuškají, jak se k němu oba chovají. Nejraději by mu řekl, že za prsten na prsteníčku klidně, ale má děsivý strach, že by to Toshiya udělal.

Toshiya

Toshiya neovládne protočení očí v sloup. Tuhle odpověď měl čekat a vlastně ho spíš pobavila, než rozčílila. Na sobě samozřejmě nedá nic znát a dál se tváří, že ho všechno kolem neskutečně štve. Sena ho z jedné strany neskutečně vytáčí a z druhé začíná nebezpečně bavit. Líbí se mu, že se ho nebojí. Je to příjemná změna po všech těch pitomících tam venku. Jak kdyby něco podobného kolem sebe potřeboval, aby mohl dnes a denně dokazovat, jak nepříjemný umí být. Vidí to jiskření v očích a v okamžik, kdy se na něj nedívá, pozvedne koutek a jeho rty zformují pobavený úšklebek. Nasadí výraz, ale prosím tě, když mu Sena řekne, že se nikdo ani nedotkl.

"Viděl jsem." Ozve se jeho ledový hlas, protože je přece načapal v té chodbě. Podle něj se dělo daleko víc, než viděl, ale hádat se s ním nebude, ne o tomhle. Když je u něj blízko, musí si přiznat, že je to velmi příjemné. Sena ho přitahuje, rozhodně v něm probouzí touhu, kterou by nejradši vytáhl na světlo a zrovna s ním. Má svůj plán, a přesto se jeho zamýšlený cíl, trochu ztrácí. Nepřiznal by si to, nahlas už vůbec ne, ale když jsou spolu sami, je to hodně jiné, než když je poblíž kdokoliv z rodiny. Obočí mu jde hodně nahoru, když mu Sena poděkuje. Chvíli si ho prohlíží a vypadá to, že tomu nemůže uvěřit. Jeho výraz na chvíli povolí a kývne hlavou.

"Nemáš za co." Prohodí dřív, než si to stačí pořádně promyslet a vzápětí by si nejradši nafackoval. No co, už to řekl, brát zpátky to nebude, byl by ještě za většího pitomce, než je teď. 

"Hm, sympatie to zrovna nebyly, to je pravda." Použije minulý čas, teď je opravdu upřímný. Není to totiž o nenávisti jako takové, to už si uvědomuje. Možná v tom to, že ho viděl s jeho otcem, hraje daleko větší roli, než si původně myslel. Na slova o tom, co ho štve a co ne, nic neřekne. Musel by mu jen přikývnout. Sena vytahuje drápky a jemu to přijde zábavné. Ne, teď ho rozhodně nevytáčí, spíš se dobře baví.

"Tak tvoje." Odtuší ledovým hlasem je jasné, že se mu něco prohání hlavou. Sena ví, co chce, nebojí se to říct nahlas. Vlastně by to mohla být cesta. Jen ho musí přesvědčit o tom, že to chce taky. Vypadá nadmíru pobaveně, když vidí jeho reakci na fotku otce s Nijim. Nakonec ho nemusel ani hnát k němu do postele. Tohle otci Sena jen tak neodpustí. Věří tomu, že teď už se mezi nimi nic nestane. Povedlo se mu jednu překážku překonat a už zbývá jen poslední. Prohlíží si ho, když je u něj blízko a nejradši by ho stáhl po sebe na tu pohovku a ukázal mu, jak to může vypadat, když ho někdo opravdu chce. Bez nějakých vytáček. Ani si neuvědomí, že by ho měl děsit fakt, že už to není jen o původním plánu. Samozřejmě tušil, že mu to Sena hodí na hlavu. Pomalu k němu vzhlédne a dál se poklidně popírá na pohovce. 

"Tak dobře. Máš pravdu." Pokrčí nenuceně rameny, aniž by z něj spustil nekonečně černý pohled.

"Byli jsme na tebe domluvení a ano chtěl jsem tě odsud dostat." Přizná mu bez okolků.

"Vlastně to mám pořád v plánu. Jen to má jiný důvod, než si myslíš." Vstane a zamíří jeho směrem. Zůstane od něj stát na krok daleko a shlédne ho jeho rozhořčené tváře. Pravý koutek se mu zvedne a to nevěstí nic dobrého. Během vteřiny ho popadne za pas a přitiskne k sobě, dokonce tak, že musí být Sena na špičkách. Totchi krátce vydechne.

"Popadlo mě to přesně ve chvíli, kdy jsem tě viděl s ním." Myslí tím svého otce.

"Vytáčí mě, když na tebe sahá. Protože to chci dělat já." Byl by to mistrovský tah, kdyby mu nedošlo, že to myslí vážně. 

"Vytáčí mě, když tě vidím s ním, přitom bys měl být se mnou." Sykne znovu a skloní se, aby byl k jeho rtům blíž. 

"Můžeš mít úplně všechno, copak ti to nedochází?" Ušklíbne se.

"Já ti to můžu dát a nebudu to za rohem slibovat nikomu jinému, na to jsem nikdy nebyl." Je pravdou, že s ním nikdo dlouho nevydržel a Totchiho to brzo začalo štvát. 

"Máš ty perly, ještě jsi je nesundal…" Připomene mu, že kdyby ho to tolik štvalo, jak předvádí, dávno by je serval dolů. Ale podle něj to neudělá.

"Děláš, jak moc tě to štve a přitom si to budeš užívat, až se zase budeme hádat. Vzrušuje tě to." Řekne tiše, než překoná poslední kousek a dravě ho políbí. Udělá společně s ním dva kroky dozadu a přitiskne ho svým tělem ke stěně. Ta touha, která uvnitř něj vzplane, rozhodně jen tak neopadne. Po chvíli se udýchaně odtáhne.

"Klidně mě můžeš praštit, stejně to udělám znovu." Má pocit, že i kdyby to udělal, stejně to neucítí.