Kai x Hitomi - Můžeš mě prosím chvíli držet a nepustit? - část 2.

(vesnice)

Kai

Ten překvapený pohled čekal, opravdu ano a tak se jenom rozpačitě uculí, až se mu ve tvářích udělají jeho pověstné dolíčky. Co odhadnout nedovede, je její reakce, protože Hitomi působila jako člověk, který toho hodně viděl a šel si za svým, ať se dělo cokoliv. Mohlo by ji tohle odradit? Na druhou stranu byla dost rozumná, tak proč by mělo? Rozhodovat bude výsledek, ne momentální přiznání. Sám sebe musí v duchu několikrát povzbudit, že to bude dobré a že přece něco podobného dělá kde kdo a ani na chvíli si nepřipustí, že kde kdo v tom taky pěkně pohořel nebo nemá nejlepší pověst. Hitomi ho pohladí po ramenou a po prsou a povzdechne si, maličko to vypadá, že neví, co s ním, ale to si jen generuje Kaiova nejistá hlava a pak mu řekne, že kecá a on se usměje mnohem bezstarostněji. Zatřese hlavou, jako dítě, které neumí lhát. 

"Ne, vážně ne." Řekne jí, i když by to nemusel dál rozvádět, ale líbí se mu, že podle ní působí zkušeněji. O dost víc si pak věří. Nechá se přitáhnout blíž k ní a když mu Hitomi pošeptá to o poli, málem by se rozesmál tak, že by nemohli ani pokračovat. Tak oni nebudou nikdy v životě farmařit a pokud ano, tak nebudou mít žádné sousedy? Moc rád by ji tím chtěl popichovat, ale Hitomi ho nenechá, protože už se zase tiskne k jeho rtům a on jí polibek rozvášněně oplatí. Ani by ho nemusela plácat po zadku, ale když to udělá, Kaiovy boky jdou automaticky proti jejím a připomenou mu něco velmi důležitého, co potřebuje udělat. Hitomi mu odpovídá, propíná se proti němu a vychází vstříc jeho dotekům na prsou, takže Kai přestává přemýšlet, kam přesně jí sahá a jestli to náhodou nevadí. Probrala by ho možná tak facka a to taky není jisté. Maličko se probere, když Hitomi přestane s polibky a volnou ruku mu sebere. Podívá se do její tváře a sleduje ji, jak olíbává jeho prsty. Je to sexy a škube to s jeho podbřiškem, až je to k nesnesení. Krátce na to Hitomi nasměruje jeho ruku přímo do horoucích pekel, protože jinak se to ani nedá nazvat. Kai musí na chvíli zavřít oči a protočit je za zavřenými víčky slastí, protože je to k neuvěření, co s jeho smysly a pudy dělá to horké, vlhké místo. Nutně se tam potřebuje dostat úplně jinak, ale kdo si má vybrat? Jeho ruka je zvědavá a chtěla by zjistit, co všechno je možné tady objevit. Kdyby to bylo na něm, asi by to v tuhle chvíli přeskočil a doučování by začalo až při druhém kole, ale tady se projeví Hitomi a její cílevědomost. Ona chce něco jiného a taky si to od něj bez ptaní vezme, když směřuje jeho ruku a v podstatě mu říká, co přesně by měl dělat. Nebrání se tomu, poslouchá jí a snaží se všechno rychle naučit, aby jí neublížil nebo nedělal něco, co by se jí nelíbilo. Tím by taky mohl všechno pokazit. Neznal ženské tělo a nebyl si jistý, jestli to funguje podobně jako u něj, takže mu nezbývalo, než být trochu trpělivý. Hitomi se mu za něco omlouvá a on ani pořádně neví, za co. Cítí její dlaň ve vlasech a posléze i v klíně, začíná mít trochu omámený výraz, něco provádí ani neví co, ale dlouho to už nevydrží a pak se projeví jeho povaha. Až bude starší, bude o něco vážnější, ale možná by nikdo nečekal, že má v sobě taky hodně vůdčí osobnost. To všechno bylo ale ještě daleko v jeho životě. Už se opírá o obě předloktí, jak si hledá lepší polohu mezi jejími stehny a taky stabilitu, když se ho Hitomi zeptá, jestli mu to vadí. Nemá nejmenší ponětí, o čem mluví, ale když se dozví, že má stejně smůlu, spokojeně se usměje a pak se špičkou opře proti jejímu tělu. Jde to hladce. Tak hladce, že se ztratí v omámeném sténání a polibky jí vrací trochu poslepu. Teď má prostě jiné věci na práci a jeho mozek by nezafungoval ani kdyby mu Tetsuya klepal na rameno.

Hitomi

Hitomi si teď není schopná domyslet, jaké by mohlo mít její váhání na Kaie účinky. Prostě už byla ve svých zkušenostech malinko někde jinde a vlastně tak trochu zapomněla, jak nejistá před lety byla. Kdyby si na to malinko vzpomněla, ale ho ujistí mnohem dřív, že jí to vůbec nevadí. Ten pocit, že je první, je vlastně dost příjemný. +Budeš chtít být poslední hm?+ Popichuje v duchu samu sebe, ale pravdou je, že by si to vlastně přála. Ne, ještě před několika týdny by jí vůbec nenapadlo, že by s někým chtěla být. Pak tu byl Hide, který z jejího srdce nikdy nezmizí, ale s Kaiem…Cítila něco úplně jiného. Bylo to velmi intenzivní obojí, jen každé jiným způsobem. 

"To je dobře." Uculí se spokojeně, když jí Kai potvrdí, že nelže. Ostatně nemá důvod, aby jí zrovna v tomto ohledu lhal. Většina holek byla radši za zkušenosti. Jenže ona je dost sebevědomá a přímá na to, aby ho dokázala vést a později to nechala čistě na něm. Zas tak složité to není a Kai vypadal jako někdo, kdo nepotřeboval vodit za ručičku do posledního detailu. Jen ho popožene správným směrem, a pak mu to půjde. V očích jí spokojeně plane, když vidí jeho výraz, jakmile mu začne olíbávat prsty. Samozřejmě toho hodlá využít i později a tuší, co by se mu mohlo líbit a patřičně to ocení. Jenže na to teď není čas, na to jsou oba příliš rozvášnění a těší se hlavně na jedinou věc. Koutek se jí spokojeně pozvedne, když vidí další reakci na své vlastní jednání. Ne, že by jeho prsty zase tolik potřebovala, přece jen ho opravdu moc chce a její tělo to vnímá taky, ale stejně si užívá dotek v těch nejintimnějších místech. Prostě to chtěla zkusit a realita je snad tisíckrát lepší, než vůbec tušila. Sama si spokojeně povzdechne a vyjde mu boky vstříc. Ráda by si toho užila víc, ale na to bude ještě dost času. A na ostatní věci, protože ji napadnou samozřejmě i další způsoby, kterými by mohl Kai objevovat právě tato místa. Kai nepotřebuje dlouho pobízet a počíná si vlastně dost obratně a zároveň opatrně, aby jí neublížil. Jejímu tělu se to rozhodně líbí a ví, že už dlouho podobné hýčkání nevydrží. Může si za to sama, asi se podvědomě i proklíná, ale stejně by to na podruhé asi neudělala jinak. Odtáhne svou ruku, když se Kai na její tělo víc položí. Netíží jí tolik a zároveň může cítit teplo jeho těla. Líbí se jí to a dává mu další body k dobru, že jí nezalehl úplně. Ano, i o tom slyšela a při té historce se nemohla jen tak přestat smát. Svou dlaň nechává na jeho zádech, hladí ho a samozřejmě neopomene i jeho zadek. Tam se většinou zdrží o dost déle, potřebuje si ho prsty pořádně prohlédnout a taky ho tak může přitisknout víc k sobě, když ho konečně ucítí uvnitř. Nechá víčka klesnout, mírně zakloní hlavu, když ho na chvíli přestane líbat a její hlas se rozezní pokojíčkem. Je jí úplně jedno, kdo je uslyší nebo ne. Pak zase svou tvář vrátí a najde si Kaiovy rty, aby mu mohla vracet další a další polibky. Nepotřebuje vůbec žádný čas, podvědomě ho pobízí, aby se uvnitř ní začal pohybovat. Má pocit, že pokud to neudělá, asi se zblázní. Její nožky se brzy dostanou mnohem výš a nakonec si je odloží kolem jeho stehen a prohloubí tím jejich spojení. Když se na pár vteřin oddálí, aby nabrala vzduch do plic, podívá se mu do očí. 

"Kai-koi." Broukne měkce v podstatě do jeho rtů. 

"Budu mít problém, ten pokoj vůbec opustit." Přizná se mu udýchaně s omámeným úsměvem na rtech. Pak už se nechá unášet jejich spojení i tempem. Přestává se úplně hlídat a i když není příliš hlasitá, rozhodně to slyšet jde. Má pocit, že dlouho nevydrží držet se od svého vrcholu dál a zároveň by to chtěla ještě trochu protahovat. Ví, že musí oba hodně odpočívat a neměli by podobné výkony opakovat, jenže jak to má udělat, když je to skvělé. Dlaň z jeho vlasů přesune kousek níž na Kaiovu tvář a za zavřenými víčky se objeví neskutečná záře. Ta vidina jí hřeje uvnitř, i když nevidí nic konkrétního. I to jí ale stačí a společně s pocity, které jí dopřává Kai svými pohyby se bez váhání podívá na vrchol. Bylo to příliš krásné a intenzivní, než aby to dokázal posunout byť jen o pár minut.

Kai

Kai znovu ucítí Hitominy ruce vzadu na zadku, když do ní proniká a díky tomu je ten pohyb ke konci i trochu ráznější, ale ničemu to nevadilo. Hitomi ho sama tlačí proti sobě a on se tomu nebrání, jak by taky mohl? Vypadá to, že je jí to hodně příjemné, protože musela dokonce přestat s polibky a nechat pracovat jenom svůj hlas. Chvíli se na ni dívá, dokud je toho schopen. I jemu je to příjemné, doslova se v tom ztrácí, protože je jí pohlcený ze všech stran. Nediví se, že většina mužů není schopná přemýšlet ničím jiným, než vlastním klínem, ale jestli Hitomi cítí to samé, co on, tak se diví, že to mají ženské jinak. Jakmile tohle člověk jednou ochutná, jen těžko by se toho chtěl vzdávat a on si je jistý, že to bude vyhledávat každou volnou minutu. Po pravdě… někde tady je podobný pár jako oni a on by se hodně divil, kdyby nemysleli na to samé, takže se asi občas třeba rozdělí na nákupech nebo tak… Rád by uvažoval nad podobnými věcmi a nějací démoni jsou teď tak vzdálení jako měsíc na nebi, ale Hitomi si bere jeho příčetnost a nakonec zapomene i na tohle. Teď už se soustředí jenom na jediné místo a na slast, kterou mu to všechno způsobuje. Jejich rty se znovu utkají v teď už mnohem vášnivějším polibku a Kai už nepotřebuje nic říkat ani vysvětlovat. Jeho instinkt mu neomylně velí, co by měl dělat a když jdou nohy Hitomi výš a on se v ní ztratí ještě víc, už mu teče pot po čele a vzadu mezi lopatkami. Není si jistý, jestli to celé není moc rychlé, ale čím si jistý je, že kdyby se to dítěti nelíbilo, vzalo by jejich hlavu útokem. Bylo trochu divné o tom přemýšlet teď, když dělali tohle, ale to byla prostě příroda. Překvapí ho, když mu chce Hitomi něco říct, ale musí se tiše zasmát do jejích rtů, když ho tak hezky pochválí. 

"To je dobře. Slibuju, že tě sem potom vezmu na dovolenou." Řekne jí. Chce s ní žít a až někomu řeknou, kam jedou na letní relax, asi si bude klepat na čelo, ale tady nejde o tuhle vesnici, jde jenom o tenhle pokoj. Sice v něm mezitím bude spát kde kdo, ale komu to překáží? Hitomi se dotkne jeho tváře a v tu chvíli cítí to samé, co ona. Nevidí tu záři, ale plápolá uvnitř jeho nitra, jako by tam sídlilo nějaké samostatné slunce. Jako by si byl konečně schopný uvědomit moc uvnitř sebe a ta moc patřila k ní a tomu dítěti. Když jsou takhle pohromadě, všechno je v pořádku. Kaiova mysl jako by nedovedla připustit žádné chmury nebo něco podobného. Bylo to neuvěřitelné a ten blažený pocit jeho těla a neskutečný stav jeho mysli ho donese přímo na vrchol, společně s jeho láskou. Naplní její nitro horkou tekutinou, aniž by si byl schopný uvědomit, že tohle by asi dělat neměl, ale v Hitomi stavu stejně nic nehrozilo. V ten moment se projeví jeho nezkušenost a taky to, jak moc byl tím vším pohlcený. I jeho hlas se nese pokojem a ještě několik dlouhých vteřin se proti ní propíná, než je schopný povolit ruce i boky a pomalu otevřít víčka, aby se jí mohl podívat do očí. Znovu se usměje, až se mu udělají dolíčky ve tvářích a skloní se, aby ji mohl políbit na čelo. Pak ji konečně osvobodí od své váhy, když se opatrně přesune vedle ní a položí se na bok. Válet se po ní může někdy jindy, až v sobě nebude mít dítě. Cítí se ještě trochu udýchaně, ale kdyby nebyl tak zraněný, těžko by mu to sebralo energii, spíš naopak. Není si jistý, co by měl teď říkat, napadá ho spousta věcí a ani jedna z nich se nehodí k téhle situaci. +Hlavně žádné hloupé vtipy!+ Napomíná sám sebe v duchu.

Hitomi

První nedokáže vnímat nic kromě slasti, která prostupuje celým jejím tělem. Když otevře oči a uvidí, jak se na ni Kai dívá, musí se roztouženě pousmát. Vidí, že si to užívá úplně stejně a to je to hlavní, co teď potřebuje vědět. Dokáže si představit, jaký budou mít oba problém, aby vůbec tento pokoj opustili, ale budou muset, jinak se nikam nedostanou. Dlaněmi ho nepřestává hladit, a když se jejich rty znovu spojí, nemyslí už na nic jiného. Všechno ostatní nechává za dveřmi. Teď je to jen jejich chvilka, kterou si nechce nechat ukrást ničím a nikým. Kai na její slova zareaguje a jako první je schopná se jen udýchaně zasmát, aniž by ho propustila ze svého sevření. Potřebuje ho nutně u sebe, má pocit, že když je bude dělit jen milimetr navíc, tak se asi zblázní.

"Skvělý nápad, beru tě za slovo." Mohla by si vymyslet milióny míst, kam by s Kaiem mohli odjet, až tohle všechno skončí, ale ta představa, že se vrátí sem, až bude po všem, se jí zamlouvá mnohem víc. Nechce si ani na vteřinu připustit, že by se mohlo stát něco strašného, co by je mohlo rozdělit. Nenapadlo by si, že by na něj mohla přenést něco ze svých pocitů, které jí způsobuje dítě uvnitř a taky to, co právě prožívají společně, ale uvědomí si, že se jí to povedlo. Je to mnohem víc, než by dokázala říct slovy. Kai musí vědět, jak se cítí, když ho u sebe má a nejde ani tak o jejich fyzické spojení, je v tom mnohem víc. Něco, co jí Hide nikdy dát nemohl, i kdyby oba dva hrozně chtěli. Přivře víčka pod dotekem jeho dlaně a pak už se znovu ponoří do pocitů, které způsobuje jejich spojení, dokud jí neovládne vrchol. Je to nádherné, intenzivní a chvíli si připadá, že kolem nich nejsou vůbec žádné stěny. Všechno je zalité sluncem a žádné nebezpečí neexistuje. V uších jí pořád dokola zní Kaiův hlas, který se mísí s tím jejím. Všechno je najednou v naprostém pořádku a Hitomi cítí, že je schopná zvládnout úplně cokoliv. Ne sama, ne s dítětem, ale jen když budou všichni tři pohromadě. Oplatí mu pohled, když Kai otevře oči a upřímně se na něj pousměje. Sama je pořád ještě udýchaná a má pocit, že jestli se zvedne, tak to nebude dřív, než za týden. Přesto všechno je jí skvěle. Přivře víčka, když ucítí jeho rty na svém čele a pak ho následuje pohledem. Skoro je jí líto, že už je vedle a ne u ní, ale samozřejmě to chápe. Bylo to intenzivní pro oba dva. Musí se tiše zasmát, má pocit, že Kai se brání tomu, aby cokoliv řekl.

"Čekala bych nějakou poznámku." Rýpne si do něj se spokojeným výrazem ve tváři. Přece zná jeho povahu, čekala nějakou vtipnou poznámku. Pomalu se přetočí na bok a přitiskne se k němu. Mírně se pozvedne a podepře si hlavu dlaní, aby mu viděla do tváře. Konečky prstů ho hladí po hrudníku a prohlíží si místa, kterých se zrovna dotýká. 

"Je mi s tebou vážně moc dobře a tohle bylo nádherné." Prohodí tiše, aniž by se na něj zatím podívala. 

"Nikdy jsem neměla pocit, že někoho potřebuju. Myslela jsem, že si dovolím mít podobné pocity, oslabí mě to. Měla jsem strach, že to nebudu já." Odmlčí se na chvilku a pak se mu konečně podívá to tváře.

"S tebou je to jiné. Úplně všechno." Nakloní se, aby ho mohla líbnout na rty.

"Vím, že bez tebe to nedokážu a že tě potřebujeme mít u sebe. Ne pro tvůj dar, ne proto, že jsem měla vidění a vím, že bez tebe to nepůjde." Pohladí ho po tváři. 

"Ale proto, že mi na tobě záleží." Krátce se znovu podívá na jeho hrudník.

"A taky si moc dobře uvědomuju, že to pro tebe nebude jednoduché. Jen si strašně přeju, aby sis to nikdy nerozmyslel. Měl bys to vědět." Povzdechne si. Není pro nic snadné o tom mluvit, ale možná už lepší chvíle nepřijde. Kdo ví, co se stane, až opustí tento pokoj. Obejme ho paží kolem pasu a nechá hlavu klesnout na jeho hrudník. Zavře oči a poslouchá jeho srdce, jak pravidelně tluče. Něco jí na tom uklidňuje. 

"Dej mi pár minut a budu to zase já. Pravděpodobně tě přepadnu ještě jednou a můžeš se klidně bránit, jak chceš." Je to ona, kdo začne vtipkovat. Ne, že by na to měla energii, ale vyhrožovat mu tím klidně může.

Kai

Kai ani nečekal odpověď, ale že by se jeho bláznivý nápad mohl Hitomi líbit, to už vůbec ne. Byl za to opravdu rád, ale koho by napadlo, že by se jí taková dovolená líbila? Když se po milování položí vedle ní, netrvá to moc dlouho a Hitomi okomentuje jeho mlčení. Musí se zasmát. 

"Vypadá to, že už mě docela dobře znáš." Broukne. Tohle spolu sice ještě nedělali, ale některé věci se neměnily. 

"Pravda je taková, že jsem nechtěl vypadat trapně." Znovu se zasměje a teprve teď si uvědomí, že ho docela píchá v boku, v té ráně. Podívá se krátce dolů, ale nikde žádná krev. Je to jenom námaha místa, které dostalo zabrat. Jako by nestačilo, že s tím jezdil na koni a měl v plánu s tím pokračovat. Jenže se i přes tu bolest cítí naplněný a spokojený. Prostě to za to stálo. Nakonec je to Hitomi a samozřejmě to zní tak moudře, že je jedině dobře, že mlčel a neglosoval to nějakou svou narážkou. Musí se na ni vážně podívat, i když v jeho očích pořád hřeje teplo a vlídnost a přemýšlí o jejích slovech, že nikdy nikoho nepotřebovala. Rozhodne se být stejně upřímný jako jindy. 

"Já jsem zase vždycky měl pocit, že někoho hrozně potřebuju a nikdy jsem nikoho neměl." Řekne jí. Už se o tom bavili, když tehdy volal mámu, když umíral. Tu, co v podstatě nepoznal. Hrozně mu chyběla rodina, byl prostě společenský tvor. Možná proto je mu jedno, že to dítě není jedno. Je její a je to dítě. Každé chce někam patřit i to úplně cizí. Hitomi taky nebyla svých otců, našli ji. Kéž by měl podobné štěstí, když byl malý. Kdyby to bylo na něm, měl by dětí klidně patnáct, ale kdyby jí to řekl, asi by odtud utíkala tak rychle, že by nestačil ani vyskočit na nohy. Některé věci bylo lepší nechat si zatím pro sebe. 

"Ty jsi nikdy neslyšela o tom, že láska je nejsilnější na světě? Rodiče ti nečetli žádné pohádky? Mě je nečetli a stejně to vím." Dobírá si jí. 

"Někde jsem ale slyšel, že být dobrý a milovat je mnohem těžší a nejistější, než být zlý a dělat si, co chceš. Proto to tolik lidí nedokáže." Začíná rozvádět filozofickou debatu, ale podle něj to byla pravda. Proto bylo tak těžké nahradit císaře, proto bylo tak málo dobrých lidí na světě a proto si všichni ti dobří zasloužili nekonečnou chválu a podporu. A té měli taky málo. Usměje se, když mu Hitomi řekne, že s ním by taková mohla být, že jí dává potřebnou sílu a jistotu a kdyby stál, napřímil by se v ramenou, protože tohle je přesně to, co chce každý muž slyšet. Bál se, že v jeho věku a s jeho nezkušeností u tak silné ženy nikdy podobný úspěch mít nemůže, ale všechny pochyby už mizí jedna za druhou. Je to zvláštní a nečekané, ale tím spíš si začíná věřit. Jen si musí hlídat, aby to nepřešlo v nadutost, ale zatím je toho názoru, že to mu vůbec nehrozí. 

"Kdybych někdy začal být nafoukaný… no… asi nic. Věřím, že bych to díky tobě rychle poznal." Rozesměje se, až se musí chytit za ten píchající bok. Když Hitomi začne mluvit o tom, že to pro něj nebude jednoduché, najednou mu dojde, že se nebaví o jejich následující cestě, ale spíš o tom, že to dítě není jeho. Tedy… myslí si to. 

"Nesmysl…" Broukne. Jediné, co by mu mohlo stát v cestě, je Hide. Nebo to, že by mu dítě řeklo, že o něj nestojí, protože má jiného tátu. Jenže to bude ještě trvat, než by se něco podobného mohl dozvědět. Položí se na záda, aby si Hitomi mohla položit hlavu na jeho prsa, jedou rukou ji obejme a druhou ji něžně hladí ve vlasech. Pousměje se, když jí má dát tu chvilku na vzpamatování a ještě víc, když je to ona, kdo mu hrozí dalším kolem. 

"Jak rád bych řekl, že mě můžeš přepadnout ještě několikrát…" Povzdechne si.

Hitomi

Tiše se uchechtne, jakmile Kai její slova okomentuje. Podívá se na něj a krátce zavrtí hlavou.

"Ještě pořád ne tolik, jak bych chtěla." Pohladí ho po hrudníku a tiše si povzdechne. 

"Ale teď se mě chvíli nezbavíš, budeme na to mít dost času." Dodá ještě a ani ve své hlavě si nechce připouštět možnost, že by to zase tak dlouho být nemuselo. Tuší, že je čeká něco, co by možná nemuseli přežít, ale nechce nad tím víc přemýšlet, dokud to není nutné. Stejně jako Kai se podívá na jeho ránu a téměř neznatelně po ní přejede prsty. Je potřeba jí ošetřit, ví, že ho to musí bolet. Musí na sebe dávat pozor oba dva. 

"Zatím jsi přede mnou nevypadal ani jednou trapně. Spíš mě vždycky rozesměješ." Podle ní není prostě šance, že by Kai něco takové mohl říct. Měla ráda jeho vtipy, vždycky jí to zvedlo náladu a dařilo se jí díky tomu všechno vidět v mnohem lepším světle. Nečekala, že by Kai na její slova nějak reagoval. Prostě mu to chtěla říct. Překvapí jí, když začne povídat a najednou uvnitř sebe cítí zvláštní pocit úzkosti. Je jí ho líto. Ona sama měla skvělé dětství, oba tátové ji měli neskutečně rádi a dávali jí to pocítit. Netuší, co by si bez nich počala, ani na to myslet nechce.

"Kai-chan." Broukne tiše a stáhne obočí k sobě. 

"Nečetli, vyprávěli." Když si na tu dobu vzpomene, musí se spokojeně pousmát.

"Jen díky nim vím, že je to možné. Jejich láska toho překonala opravdu hodně. Zachránila je oba. Jsou nádherným příkladem toho, že je to to nejsilnější, co v životě můžeš mít. Stojí za to bojovat a nevzdávat se. Víš, nemyslela jsem si, že se na to kdy budu hodit." Sklopí očka dolů a na chvíli se nechá ovládnout vzpomínkami.

"Budu ráda, když to dokážeme spolu. Chci, aby ses u mě cítil jako doma, jako na místě, kam skutečně patříš. Záleží mi na tom." Konečně vzhlédne a pousměje se.

"Vím, že si to zasloužíš a taky vím, že sis myslel něco jiného. Už nikdy nezapomeň na to, že je tu někdo, kdo v tebe věří. Máš na tomto světě své místo, od začátku jsi ho měl a já chci, aby to bylo vedle mě." Pousměje se malinko a pak se natáhne, aby ho mohla políbit. Pak se rozesměje taky, když Kai prohlásí, že se od ní dozví, když by začal být nafoukaný.

"Neboj, zarazím to hned v začátku." Ujistí ho s téměř neznatelným plácnutím dlaní do jeho hrudníku. Vděčně se pousměje, kdy jí v podstatě přijde i s dítětem a líbne ho na hrudník. Zavrtí nad ním hlavou, protože oba dva by dělali hlavně jednu věc, ale ani jeden z nich by to neměl přehánět. 

"Neboj, já nezapomínám, pak se budeš ještě prosit, abych šla spát." Mrkne na něj, než se zvedne a sáhne do své brašny opodál, aby vytáhl mastičku, a začne mu ránu natírat. Pak ji zase odloží a ulehne zpátky vedle něj, spíš na jeho hrudník.

"Je čas si pořádně odpočinout." Krátce se podívá do Kaiovy tváře, po které ho pohladí.

"Dobrou noc, Kai-koi. Na Tetsuyu se musíme vyspat pořádně oba. Myslím, že pokud budu ráno jen trochu špatnou náladu, asi ho vlastnoručně uškrtím." Protočí očkama v sloup. Vůbec nechápe, co na něm Mei vidí, ale její rozhodnutí samozřejmě nikdy nezpochybní. Jen jí ten chlap prostě leze na nervy od první chvíle. Ani ve snu by jí nenapadlo, že to má možnou podstatnější aspekt, než je jeho pro ni hrozně protivná povaha a že jí něco uvnitř ní varuje, aby mu nevěřili. Jenže ona věří Mei a jejímu úsudku, vždycky to tak bylo, i když vyváděli různé šílenosti. 

"A ne, že na mě budeš zírat, pokud se probudím dřív, já to poznám." Varuje ještě Kaie a pak už nechá víčka klesnout, aby si pořádně odpočinula. Nahlas by to nepřiznala, ale je opravdu unavená a vyčerpaná. Zároveň však cítí, že má vedle sebe někoho, kdo udělá její život takový, jaký si vždycky podvědomě přála.