Kai x Hitomi - Můžeš mě prosím chvíli držet a nepustit? - část 1.

(vesnice)

Meisa, Kai

Byli na cestě už víc, než týden. Kai byl stále víc a víc plný síly, na život v sedle byl zvyklý a cesta příjemně rychle ubíhala. Taky Hitomi byla zvyklá sedět Korimu na zádech, pouze ji trápilo, že odjela z domova a nemohla svým otcům sama říct, co se stalo, kam se chystá a proč. Nejdřív to vypadalo, že pojedou jenom do paláce, kde se všechno vysvětlí, ale nakonec skončili úplně někde jinde. Od Hitomi se Kai po cestě dozvěděl, kdo přesně je Tetsuya a jak se obvykle chová k lidem okolo, ale on… jako by poznal někoho jiného. Nebyl si jistý čím to je, možná Tetsuya jenom věděl, že Kaie potřebuje a choval si ho u sebe jako ovci na podříznutí, až bude potřeba, ale choval se k němu líp, než kdokoliv jiný do té doby, kromě Hitomi. Na začátku ho testoval, rýpal do něj, zapřahal ho do práce, ale Kai byl silný, mladý a odhodlaný a jeho dobrá nálada obvykle držela nad vodou úplně všechny. Princezna mu jednou řekla, že asi nezažila nikoho jiného, kdo se pořád a tolik směje, ale i když byl cíl jejich cesty vlastně dost temný, Kai to ani nedovedl jinak. Jako by v něm přebývalo slunce. Když byl poblíž, bývala Meisa taková, jakou ji poznal, ale stávalo se, že když se vzdálil, začínala se chovat divně. Podivné bylo, že se démon Kaie nesnažil vyhnat nebo se ho jinak zbavit, když bylo očividné, že Kaiova přítomnost potlačuje jeho projevy. Jestli to tak půjde dál, bude muset Meisu držet za ruku i ve spaní, aby démon v nestřeženou chvilku nevyhrál, ale Kai měl někdy pocit, jako by tomu sama šla naproti a vyhledávala situace, kdy by se to mohlo stát. I tak mu to ale nepřišlo jako jednání démona, jenom jí samotné. O něco jí šlo a on pomalu získával pocit, že má jiný cíl, než on a Hitomi a všichni ostatní všude jinde. Tetsuya princeznu doprovázel všude, hlídal ji a chránil, ale zároveň jako by byl připravený v čemkoliv ji podpořit, kdyby se rozhodla, že otočí svět vzhůru nohama. Bylo to nebezpečné, ale vypadalo to, že Hitomi si zatím ničeho nevšimla a dál si povídala se starou kamarádkou. A tak mlčel, aby jí nepřidělával starosti. Kai už věděl, že je Hitomi těhotná a stávalo se, že se jí dělalo v sedle špatně, nepotřeboval ji vyvádět z míry ještě tímto. Když se tu informaci dozvěděl, byl tím upřímně zaskočený a vlastně nevěděl, jak na to reagovat. Strávil s Hitomi dost času na to, aby se k ní upnul a zamiloval se do ní a najednou tady byl jiný muž. Viděl ho na vlastní oči a viděl, že odešel s někým jiným, ale s Hitomi se nerozcházeli ve zlém. Kai si nemyslel, že by se k němu Hitomi chtěla časem vrátit, ale pořád tady bylo jejich budoucí dítě a to znamenalo, že jejich osudy zůstanou svázané, pokud kami nerozhodnout, že někoho z nich násilně vyřadí ze hry. Kai si s tím vědomím neuměl poradit. Byl moc mladý na to, aby si dovedl říct, jak se jim bude žít a zda to bude příjemné. Byl moc mladý i na východu dětí, ale pokud ho Hitomi nepošle pryč a budou spolu, asi ho to čeká. Jenže to nebude jeho dítě, bude někoho jiného… jak se k němu bude chovat? Byly to složité myšlenky, ale zatím se je snažil zavřít někam hluboko do své mysli. Teď museli splnit úkol a až po něm bude mít smysl nad tím vším uvažovat. Pro dnešní noc dorazili do poměrně velkého města a nalezli stejně velký hostinec. Bylo tu hodně živo a veselo, spoustu lidí, dobré jídlo a především mohli po dlouhé době spát na futonech a pod střechou. U večeře si dobře popovídali jako jindy, ale dneska je nečekalo společné spaní. Tetsuya chtěl mít svůj klid a zaplatil dva pokoje a Kai si uvědomil, že poprvé bude spát s Hitomi v soukromí, v měkkém, ne u ohně s ostatními… Má pocit, že na něm musí být i vidět, jak červená a o čem přemýšlí. Tetsuya dopíjí svoje saké a do pár minut se zvedne a pak…

Tetsuya, Hitomi

Pro Tetsuyu byly následující dny vlastně celkem poklidné. Po tom, co zažili s Mei na začátku jejich cesty rozhodně. Ne, nevypadal, že by měl zrovna dobrou náladu, ale nikdo ze spolucestujících, mu příliš nevadil. Občas Hitomi, která mu pila krev svými poznámky. S Mei to byla jiné, ta mohla všechno, ale Hitomi…Tu by občas rád přerazil a ne, pravděpodobně by ho nezastavil ani fakt, že je těhotná. Jistě, ví o tom tady úplně všichni a on se v duchu baví tím, jak Kai tápe. Sice se snaží, aby to nebylo vidět, ale on je o tom přesvědčený. Nemalé starosti mu dělal Mei. Všiml si drobných změn v jejím chování, které ani někdo jako on nemohl přehlížet. O to víc ho štval Kai, protože bylo jasné, že jí jeho přítomnost pomáhá. Proč on? Ne, tohle jen tak neskousne, ale taky si aspoň v duchu přizná, že to je ten důvod, proč jede s nimi. Ano, namlouval si to dost úspěšně, i když ho nové chování Mei neděsilo tolik, jak by nejspíš mělo. Viděl v tom jistý potenciál. Temné věci byly mocné, nebylo radno si s nimi zahrávat, ale taky většinou slyšely na jisté smlouvy. Co když to tak mělo být a Mei tím získá mnohem víc, než kdyby se démona zbavila? Ne, nahlas nic neřekne, ale stejně o tom přemýšlí víc, než by bylo vhodné. Jendou podobné téma otevřeli, mluvil s Mei a on jí jen letmo a neurčitě neznačil, co si o tom všem myslí a co by z toho mohlo být. Čekal odmítavou reakci a ta nepřišla, ne v takové míře, jak by kde kdo očekával. V tu chvíli jí znovu připomněl slib, že bude vždycky stát po jejím boku a nezáleží, jak to bude. Podle něj má plné právo se rozhodnout a neohlížet se na osud nikoho jiného. Byl parchant a byl na to hrdý. Na ně se taky nikdy nebudou ohlížet. Klidně je zabijí oba, pokud bude mít někdo pocit, že je to pro ostatní příliš riskantní.

Hitomi oproti tomu měla trochu jiné starosti. Samozřejmě, že se bála o svou nejlepší kamarádku, ale žaludek jí to celé moc neulehčoval. Bylo to snad poprvé, kdy jí bylo takto špatně a ještě se cítila slabá. Nesnášela to, i v případě, že byla třeba nemocná. Její vrozená hrdost jí nedovolovala si byť jen postěžovat, ale nejradši by to udělala. Druhá část ležela trochu někde jinde. Kai se sice tvářil, že mu některé věci nevadí, jenže ona cítila, že to tak úplně není. Nosila Hideho dítě, to je závazek sám o sobě. Podle ní to jen málokdo snese. Donedávna by řekla, že je to dobře a že je jí to jedno. Nestála o trvalou společnost, nesnášela pocit, že by mohla dodržovat jakýkoliv závazek. V tomto ohledu si byli s Hidem až nebezpečně podobní. Jenže u obou se něco změnilo. Přistihne se několikrát za den, že pozoruje Kaie, když ji nemá šanci vidět a vlastně doufá, že by jednou mohli být opravdu společně. Jenže taky ví, že nesnese situaci, kdy mu dojde, že nemůže být s ní kvůli dítěti, které není jeho. A že to nebude jednoduché. Už teď ovlivňuje její život a to, co vidí a to ještě ani není na světě. Starost o něj bude úplně jiná, to ví nejspíš všichni. Jeden večer, kdy pánové popíjeli, se svěřila se svou obavou Mei. Nechtěla jí zatěžovat, ale potřebovala to někomu říct. Stejně nedošli k lepšímu závěru, než to, že bude lepší některé věci nechat plynout. A to ani netuší, že se o kousek dál stočila debata podobným směrem. Tedy Tetsu do toho rýpal. Hostinec je vysvobozením vlastně pro všechny. Už nutně potřebují trochu pohodlí. Tetsuya tuší, že v jednom pokoji bude hodně zajímavá atmosféra a možná proto se včas společně s Mei zvednou. Vezme ji za ruku a vede k jejich pokoji, kde si společně užijí chvilku nerušené zábavy a že se hodně těší. Za to Hitomi v ten okamžik znervózní, protože neví, jestli by měli o jistých věcech mluvit nebo dělat úplně něco jiného. Snad poprvé v životě je takto nervózní. Pomalu se podívá na Kaie a musí se pousmát. Je roztomilý, jak se červená.

"Myslíš, že nepůjdu rovnou spát?" Prohodí s nádechem pobavení. Jak kdyby mu chtěl trochu nervozity předat, ale nemyslí to zle. Jen se potřebuje trochu uvolnit a podobné poznámky jí v tom pomáhají. Sama se začne zvedat a počká na Kaie. Pak ho bez většího výhní vezme za ruku a vede k jejich společnému pokoji. Jakmile se za nimi zasunou dveře, přejde společně s ním do středu nevelké místnosti a pomalu se k němu otočí čelem. Udělá krok blíž a zvedne k němu očka. Najednou nevypadá zase tolik nebojácně jako jindy. 

"Můžu tě o něco poprosit?" Ozve se jako první.

"Vím, že si to třeba jednou rozmyslíš a že to pro tebe není jednouché." Začne trochu od konce.

"Jen víš…" Kousne se do rtu, než udělá ještě krůček blíž, protáhne paže kolem jeho krku a prostě ho obejme. V ten okamžik, jakoby z ní všechny starosti spadly. Působí i na ni a cítí, jak kdyby přesně tady a v jeho náruči měla být. Má pocit, že se jí do hlavy tlačí vize, dokonce cítí, že by byly nádherné, nic děsivého, ale nic se nestane.

"Můžeš mě prosím chvíli držet a nepustit?" Vydechne kousek od jeho ouška.

"Poznámky a popichování přijde později, slibuju." Je to poprvé, kdy o tohle žádá, jen má prostě pocit, že teď může, i když je to možná sobecké.

Meisa, Kai

Kai sebou trhne a podívá se na Hitomi vedle sebe, když se ho tak okatě zeptá. V tu ránu má na sobě oči všech u stolu a Meisa se začne nebezpečně usmívat. Kai vážně moc bojuje s červenými tvářemi, obzvlášť kvůli Tetsuyovi, ale je to marné. 

"Nic jsem neřekl." Řekne a vyřeší to svými pověstnými dolíčky ve tvářích. 

"To ne, ale když ti nadzvednu yukatu, bude k jejím slovům i důkaz." Řekne Meisa a rozesměje se. Jindy by podobně odvážná slova vůbec neřekla, ale kazí jí Tetsuya i démon a kromě toho musejí být s Kaiem podobně staří. Hitomi musela být divná, protože se obklopovala buď dorostenci jako jsou oni dva, nebo totálními starci jako byl Hide. Hitomi se kupodivu zvedne jako první a tím dá jasný povel i jemu. 

"Dobrou noc." Řekne jim oběma a chce ji doprovodit, ale Hitomi mu dá okamžitě ruku a on si je jistý, že má v zádech pobavené pohledy Meisy i Tetsuyi. Stejně nikdo z nich nezapře, jak se některé věci mají, tak co. Kai byl ještě před pár dny v podstatě mrtvý a nic na světě ho už nemůže odradit od toho, aby naplno žil, dokud ještě může. Kami mu dali šanci a on ji nezahodí. Málo kdo v jeho věku zažil to, co on a ti co ano válku většinou nepřežili. Možná díky tomu není v očích Hitomi zase tak malý kluk, ale nad tím nemělo smysl přemýšlet, hlavně že se jí líbí. Navíc musel Kai pořád dokola přemýšlet o tom, kdo byl Hide, jaký byl a proč se jí líbil a proč se jí teď líbí on sám, když jsou tak strašně moc odlišní ať už povahou, věkem nebo tím, co jsou vlastně zač. Bylo to k nepochopení, vážně hlavolam, ale drtivá většina mužů na planetě tvrdila, že chápat ženu, to nemá ani smysl se o to pokoušet. O pár chvil později už jsou sami v pokoji a když se na něj Hitomi tak podívá a vznese svou otázku, Kai se málem zavrtá do podlahy. Zní to nějak moc vážně. Jenže Hitomi svoje slova nedokončí a místo toho ho obejme. Jeho ruce okamžitě vystřelí okolo jejího pasu a pevně ji obejme. Těhotenství na ní zatím není vůbec vidět, ale najednou mu připadá tak křehká… 

"Samozřejmě." Hlesne a jeho hlas zní trochu nejistě, ale bude tady takhle stát klidně celou noc. Prostě to vydrží. Nemá ani ponětí o tom, že jeho nijak viditelná moc působí i na ní a dítě uvnitř ní a tlumí všechny vize a představy. Ne nijak násilně, dítě je klidné, nesnaží se ho utlumit zcela a potlačit jeho schopnosti, jenom neproudí tak zběsile. Je to konec konců miminko, jak by něco podobného mohlo ovládat a řídit? Nakonec je jeho role ještě větší, protože takový výbušný teenager vedení může potřebovat. Až bude jednou tak velký… a Hide bohužel už žádné schopnosti neměl. To jsou ale věci, které si Kai zatím nemůže uvědomovat. Tiše se zasměje té její poslední poznámce, ale stojí tak tady vážně hodně dlouho. Celý pokoj osvětluje jenom tlumené světlo olejové lampy v rohu, ale dost daleko od futonu i papírových stěn. Nakonec Kai přece jen klesne k futonům a nechává Hitomi ještě dost dlouho u sebe, než ji přiměje, aby se trochu oddálila. Chce se mu zeptat se, jestli by si vážně nechtěla prostě jenom lehnout, že by ji přikryl a něco jí povídal, jako ona jemu, když byl zraněný a na smrt nemocný, ale místo toho ji prostě políbí. Už je to neovladatelné moc dlouho a fakt, že tady vlastně nejsou sami, mu prostě nevadí. Není to sobeckost, jenom má někdy pocit, jak kdyby… prostě zapomíná, že to miminko má někde tátu. Tohle bude ještě šílené, protože až ho uvidí na vlastní oči, bude mu jedno, kdo ho zplodil, jenže tenhle pocit nebude mít jenom on. Co budou s Hidem dělat? Všechny podobné myšlenky zapomene a uvědomí si, že se soustředí už jenom na Hitomi a že ji vlastně dost odvážně pokládá na záda. Třeba jako těhotná nemá na nic podobného nejmenší myšlenky? Jenže dokud ho nekopne mezi nohy, asi nebude schopný si to uvědomit.

Hitomi

Hitomi se musela nutně zasmát komentáři Meisy. V tomhle si byly až nebezpečně podobné a jistých věcí se nikdy tolik nebáli. I když Mei byla víc zdrženlivá. Hitomi si není jistý, jestli za zatím jen menší změnu může Tetsuya nebo démon, jehož otisk v ní zůstal a nejspíš pomalu roste. Prostě to ví. S dítětem se pár věcí přece jen změnilo a hlavně pocit, který má, když je s Kaiem. Má ho rád od první chvíle, tam to prostě zůstává stejné, i když si to ze začátku nechtěla přiznat. Jenže klid, který díky němu má…Ne, to je něco jiného. Pomalu začíná tušit, jaký je jeho úkol v tom všem a taky jí to dává malou naději, že by nakonec mohli být společně. Přece to nemohla být náhoda, na ty zase tolik nevěřila. Kami pravděpodobně chtějí, aby byli spolu, ale možná se taky plete. Když jsou konečně sami, pořád ji malinko svírá nejistota. Ví, že to Kai nebude mít jednoduché, ani Hide ne. Pro ni je to o něco snadnější, než pro ty dva, přece jenom je matkou a dítě k ní neodmyslitelně patří. I když si předtím byla jistá, že něco takového nikdy nezvládne a není na to ta pravá, hormony mění její stav mysli. Přesně toho se bála, ale teď už strach nemá. Věří, že to zvládnou. Pousměje se mírně, když jí Kai neodmítne objetí. Hned, jak ucítí jeho tělo na svém, se jí znatelně uleví. Dokonce i celodenní nevolnost je pryč. Je to tak osvobozující a teď už se jí vůbec nechce být od něj dál. Z jedné strany by si přála, aby takto mohli být pořád a nikam nemuseli, z druhé strany si moc dobře uvědomuje, že jet musí. I kdyby neviděla to, co viděla, stejně by nenechala nejlepší kamarádku na holičkách. Má sice Tetsuyu, ale Hitomi mu zase tolik nevěří. Jediné, co ji uklidňuje je to, co viděla v jeho očích. Opravdu mu na Mei záleží, takže jí bude chtít pomoct. Nechá se od Kaie dovést k futonům, na které se spokojeně položí, aniž by ho pustila. Vypadá dost překvapeně, když se od ní Kai oddálí. Samozřejmě jí napadne, že už to stačilo a vlastně má na jazyku prosbu, jestli by to nemohl zopakovat. Než se vůbec stačí nadechnout, ucítí jeho rty na svých a vzápětí na to si spokojeně povzdechne. Je to tak příjemné. Sevře látku jeho svršku, která doteď jen velmi lehce věznila mezi svými prsty a bez váhání polibek prohloubí. Když se Kai pohne, začne ho podvědomě přitahovat blíž k sobě a pustí ho mezi svá kolena. Konečně pustí látku, ale jen proto, aby mohla ruce protáhnout kolem jeho pasu a přitisknout ho k sobě ještě blíž. Tichý povzdech do jeho rtů na sebe nenechá dlouho čekat. Ani na vteřinu jí nenapadne nic o únavě nebo o tom, že by ho chtěla poslat pryč. Čím déle ho líbá, tím víc si je jistější svými pocity. Dlaně se jí krátce proběhnou po jeho zádech a nakonec skončí na Kaiově pozadí, které doteď obdivovala spíš jen tajně. Ne, ještě mu neřekla, že se na tuhle partii vážně dobře kouká, ale po dnešku na to asi i dojde. Povolí své objetí, aby mohla dlaněmi zase skončit vepředu a mohla se potýkat s tenkými šňůrkami a pomalu ho připravovat o oblečení. Zatím jen odhalí jeho hrudník, na chvíli se odtrhne od jeho rtů a očima sklouzne na právě tato místa.

"Vážně si umím vybrat koho zachraňovat." Zašeptá spokojeně a pohladí ho po odhalené kůži, jen obvazu se zatím vyhne. Má o něj trochu starost, aby to nebylo příliš, ale snad ví, jak se cítí. Sama není schopná přestat. Oči jí klesnou až k jeho klínu a ano, je vážně zvědavá. Sklouzne dlaní až tam a zapluje s ní pod látku yukaty. V tomto oblečení je to vážně snadné. Kousne se rozverně do rtu, protože to co skrývá je…Kdyby nebyla tak nebojácná, asi by dostala snad i strach, jaké to bude a jestli to nebude bolet.

"Jsi samé příjemné překvapení." Pochválí ho rovnou. Volnou rukou zajede na jeho týl mezi prameny a přitáhne si ho k sobě k dalším polibkům, které už rozhodně nepostrádají nic z vášně a jisté nedočkavosti.

Kai

Kai cítil to mírné napnutí, když začal Hitomi líbat, ale nebránila se a dokonce si povzdechla a tak se odhodlal pokračovat dál, dokud mu Hitomi nezačala svými rty dost jednoznačně odpovídat. Cítí její malé dlaně, jak se začnou procházet po jeho těle, i když zatím jenom přes látku yukaty a zatímco se líbají, opatrně ji položí na záda. Hitomi ho bez váhání pustí mezi svá stehna, kde si udělá pohodlnější místo a o chvilku později sevře v dlaních jeho zadek, takže si musí povzdechnout pro změnu Kai. Už dlouho je do ní zamilovaný, hodně po ní toužil a teď se ho dotýká na takových místech, není to zakázané, její přítel je vlastně už bývalý přítel a vypadá to, že ona po něm taky touží. Je to jako nějaký splněný sen. Je to Hitomi, kdo jako první najde zavazování jeho oblečení a začne se s ním potýkat. On sám pořád drží váhu na obou rukou, až se mu svaly napínají a oplácí jí polibky, ale moc dobře si uvědomuje, jak látka povoluje. Hitomi ho už několikrát viděla úplně celého, když byl nemocný a potřeboval koupat na lůžku, převlékat a doprovázet do lázně, ale to bylo jiné. Nikdy to nemělo podobný podtext a on ji vlastně nikdy nijak neobtěžoval a nehledal v tom něco erotického. Jak by taky mohl, vždyť bojoval o život. Málem se začervená, když Hitomi stáhne látku z jeho ramen a složí mu ten kompliment, ale lhal by, kdyby si o sobě myslel, že vypadá nějak špatně. Byl opravdu hodně mladý, zvyklý držet meč a jezdit na koni a pro tuk na jeho těle místo nebylo. Teď by spíš potřeboval nabrat něco zpět. Jenom ty jizvy po zraněných budou už navždycky vypadat docela hrozivě, ale Hitomi nebyla typ, kterému by to vadilo. Najednou, jako by ani nečekal, že by mu v téhle situaci někdo mohl sahat do klína, trochu sebou trhne a napne se a znovu si zmučeně povzdechne. Na tohle je vážně moc mladý a nevybouřený, aby mu takhle krásná žena sahala mezi nohy a on nic neudělal. Musí na chvíli zavřít oči a okamžitě je připravený úplně na všechno. Nejspíš i na hodně kol za sebou, ale to by ublížil jí i sobě. Oba jsou ve stavu, kdy musejí být opatrní a ještě dlouho to tak zůstane. Vlastně je to docela legrační, že mají každý svůj malý problém, kvůli kterému nemohou tolik řádit. Teď už doopravdy zčervená, když mu Hitomi řekne o těch příjemných překvapeních, ale znovu se spokojeně usměje. 

"Víš, tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl. Ani nemohl…" Přizná se k něčemu, co Hitomi možná tak neocení. Jak to tak vypadá, před tím měla někoho velmi zkušeného a on… většinou to byli muži, kdo měl rád nedotčené ženy a ne naopak. Jenže bude raději, když si jeho nezkušenosti bude vědoma a třeba bude nad něčím shovívavější. Když byl ve vojsku nebo později v loupeživé bandě, kluci chodili za lehkými holkami pořád a vždycky někdo chtěl, aby šel Kai taky, ale on to takhle poprvé nechtěl a taky měl upřímný strach ze všech nemocí, které se na podobných místech vyskytovaly. Nakonec byl asi dost útlocitný. Nedojde zrovna na moc reakcí, protože Hitomi si ho už zase přitahuje k sobě na rty a jakmile je Kai ucítí, hned tomu propadne. Víc nalehne na její tělo a dotkne se pevným klínem toho jejího. Pořád mu překáží všechna ta látka a tak přenese váhu na jednu ruku a opatrně ji položí někam mezi její prsa, ale nezůstane tak dlouho. Už si vážně moc chce sáhnout a taky to udělá. Teď je to on, kdo nedočkavě tahá za zavazování jejího oblečení a brzy se jí dotne na holé kůži. Její napřímené bradavky ho lechtají na dlani a on je dráždí, jak jen dlouho může.

Hitomi

Hitomi se zlehka pousměje do jeho rtů, když si při jejím doteku povzdechne. Podobné drobné reakce rozechvívají její nitro a vnímá, že ho chce o to víc. Ten pocit je k nesnesení, možná taky proto, že na to musela čekat tak moc dlouho. Vlastně se dlouho bránila vůbec něco cítit. Nebylo to fér, vůči Hidemu rozhodně ne, ale teď je mezi nimi stůl čistý. Spadl jí neskutečný kámen ze srdce, když si to mezi sebou vysvětlili, i když toho moc nenapovídali. Byli si blízcí, to se nikdy neznění, znali se velmi dobře a jejich poutu bylo silné, ale není to stejné. U Kaie cítí mnohem víc. Neznala ten pocit, jenže teď ho její nitro plné. Má pocit, že cítí, jak je z ní Kai v rozpacích. Možná proto, jak se chová a že odhaluje věci jen velmi opatrně, se jí líbí to o víc. Všichni si mysleli, jak nad ní mají navrch, protože je holka a to ji od všech odrazovalo, ale s Kaiem je všechno jiné. Ví, že musí být oba opatrní a stejně ví, že se jí bude velmi obtížně hlídat. Zatím si dává pozor, aby na něj nebyla příliš hr a neublížili by si oba. Pousměje se podruhé, když zaslechne i jeho druhý povzdech. Dává ji tím najevo, co se mu líbí a v čem by mohla pokračovat. Tohle přání mu s radostí splní a vůbec se nebude stydět. Prohlédne si jeho spokojený úsměv, který je tak kouzlený, když mu složí kompliment. Co přijde vzápětí, by ani v nejmenším nečekala. Překvapeně zamrká a podívá se mu do tváře. Vážně ještě nikdy…? Vejde dlaněmi po jeho hrudníku až k ramenům a pak skončí na jeho vypracovaných prsou. Teď je to ona, kdo si krátce povzdechne. Není to ale nic negativní, spíš se na povrch dere vzrušení, které svým prohlášením ještě vystupňoval. Vážně jí přitahuje právě tohle? Ne, přitahuje jí to u něj.

"Ty tak hrozně kecáš. To není možné." Obviní ho v první chvíli, aby trochu zakryla své rozpoložení, a krátce ho plácne dlaní do prsou. Začne si ho znovu přitahovat k sobě a u toho mu kouká do očí. V očích se jí zblýskne, když už je u jeho rtů opravdu blízko. 

"Zapomeň, co jsem říkala o pracování do půl těla na poli. Tohle si nechám jen a jen pro sebe." Jednu dlaň protáhne kolem jeho pasu a rozverněji ho plácne po zadku, než ho začne líbat. Tiše si zasténá a zlehka ho kousne do rtu, když ucítí první dotek na holé kůži. Každý jeho dotek probouzí tělo, které se nemůže dočkat, až přijde další. Zlehka se propne proti jeho tělu, jakmile to začne být k nevydržení. Nechce to uspěchat. Ví, že nesmí a zároveň je najednou tak hrozně nedočkavá. Pořád má v hlavě fakt, že je to pro Kaie poprvé. Chce, aby si to pořádně užil. Přesto jí po chvíli jeho doteky na hrudníku nestačí. Chce je cítit trochu někde jinde. Sáhne po jeho dlani, když se po dlouhé době odtrhne od jeho rtů. Olíbá konečky jeho prstů, aniž by mu přestala koukat do očí a pak zamíří s jeho dlaní do vlastního klína. Nemůže se dočkat, až ji tam ucítí a když se to stane, už se nedokáže ovládat. Její hlas krátce naplní místnost. Chvíli ho vede, jak se jí má dotýkat a pak to nechá na něm. Nepochybuje o tom, že brzo zjistí, co a jak. Nechá ho, ať si klidně hraje, sama se proběhne konečky prstů přes jeho klín a druhou dlaní vjede mezi jeho prameny. 

"Promiň, něčemu prostě neumím odolat, vlastně ani nechci." Přizná se mu bez špetky studu, tím nikdy netrpěla a teď už tu pro něj nemá místo vůbec. 

"Jestli ti to vadí…" Odmlčí se na moment a pak se rozverně pousměje.

"Máš smůlu, nemám v plánu tě nechat protestovat." Pokračuje v duchu jejich věčného špičkování a pak si ho znovu přitáhne na své rty. Nutně si jich potřebuje užít mnohem víc a ne se jen koukat.