Taiji, Sena, Hiroto, Takeru
Hiroto se musí na Zyeana vedle sebe opravdu důkladně podívat a na chvíli pustí dvojici před sebou z očí. Tak jemu se líbí vidina svatební noci? Ne, že takovou by si nemohli dělat v podstatě každý den, ale stejně je ta odpověď provokativní a lákavá. "Byla by podobné té první u nás doma?" Zeptá se ho šeptem, ale jestli se nepřestanou bavit o podobných věcech, začne mít problém a z obřadu si nebude pamatovat vůbec nic. Nakonec jsou to oni dva, kdo obřad ruší svým vykřikováním, ale Shin byl vážně roztomilý, jak se tam Taijiho pokoušel napomínat tou kytkou a Taiji předstíral, že se maličko přikrčil.
"Můžete přestat dělat rozruch alespoň někde?" Sykne po nich Sena a Hiroto nasadí výraz Ale prosím tě, to říkáš zrovna ty s tou aférou? Málem by to řekl i nahlas, kdyby se na něj nezamračil Takeru. Hiroto poslechne, ale co ho má co napomínat? To si později na baru vyřídí! Taiji mezitím natahuje ruku, aby mu Shinya mohl navléknout prstýnek a krátce na něj zaostří. Není ze žlutého kovu a vypadá celkem decentně, líbí se mu. Asi by si nakonec přece jen vybral něco podobného a ten Shjinyův je… je vidět, že ho Takeshi prostě dobře zná. Tak vášnivou pusu vůbec nečekal a na vteřinu musel být vidět jeho překvapený výraz, ale nediví se jenom on. Hlediště začne užasle pokřikovat, někdo zapíská na prsty a všichni začnou tleskat. Taiji popadne Shinyu v pase a když jsou v tom, pořádně ho k sobě přitiskne, než si ho za bok přidrží u sebe a všem zamává. Je to u konce, jsou svoji. Zbývá se jenom podepsat a počkat, až jim dorazí oficiální papír a pak už to bude vážně úplně definitivní. Všechno zase trochu utichne, když se ozve to burácení motorky. Taiji se hned podívá tím směrem, odborným okem hodnotí přijíždějící stroj, ale majitele nikdy neviděl. Nemá ani ponětí, kdo to je. Místo, aby se jim představil, ten člověk sleze a zmizí v davu a teprve v tu chvíli si Taiji všimne těch monogramů. Udiveně se rozhlédne okolo sebe, ale kdo jiný…? Zakotví pohledem v Takeshiho očích a usměje se na něj. Vezme Shinyu za ruku a vykročí s ním k motorce, aby si ji mohl důkladně prohlédnout a trochu vyzkoušet.
"Když dovolíte, nevěstu si unesu sám!" Řekne jim a nasedne. Shinya si samozřejmě přisedne k němu a najednou je všude kolem celé hejno motorek. Přijíždějí stále nové a všechny s nimi pojedou v průvodu až k hotelu, kde se má konat veselka a kde budou všichni nocovat. Později s nimi jenom jejich nejbližší rodina pojede k babičce, kde budou spát na zahradě pod stanem, grilovat a pít a pak pojedou zase všichni domů.
"Jakmile dorazíme na místo, budeme házet kytkou, tak si pospěšte, ať nepřijdete pozdě!" Vykřikne ještě Taiji a začne se vzdalovat. V tu chvíli jako když do některých střelí, Sena málem převrátí židli, jak vyskočí na nohy a běží všechny vyhnat do aut, aby o tohle nepřišel. Musí na všechny pořád dohlížet, aby se nikdo neodpojil, ale kytku musí chytit on! Nemá ani ponětí, že má někdo dost jasný plán, jak mu to překazit. O několik desítek minut později už jsou všichni na místě a mohou začít slavit. Taiji se snaží všechny vítat už u dveří, babička s Hanako se teď od nich na chvíli nehnuly a všichni se pomalu posazují na svá místa u stolů. Shinya se chystá, že bude házet kytici, aby to někteří přežili s nervy. Nebude úplně klasická hostina jako bývá na západě, i když dort na později taky mají. Jídlo se nese spíš v tradičním duchu a tady je čeká budhistická část obřadů a zvyklostí. Hiroto si uvědomí, že tohle se mu líbí mnohem víc a vůbec by se nezlobil, kdyby v ten slavný den měli na sobě se Zyeanem kimona. Ani si neuvědomí, že tady sbírá inspiraci a dojmy a že si tak nějak plánuje vlastní den, i když si nepředstavuje, že by to bylo zrovna zítra. To Takeru si to představuje a dost jasně a jeho hlava je zase mnohem západněji, někde u kočárů s koňmi a bílým oblečením… +A vypustíme holubice...+ Sena si zrovna zouvá podpatky.
"Co je, už tě bolí nohy?" zeptá se ho Takeru.
"Ne, jen si nechci zlomit nohu, až budu chytat." Řekne mu Sena odhodlaně a Takeru napadne, že tu kytkou snad budou muset rozsekat na tři kusy mačetou…
Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi
Zye se malinko zarazí, protože Hiro samozřejmě nemlčí a rozhodne se mu všechny provokace vrátit. Hrozně se mu líbí ta energie, kterou mezi sebou mají a hlavně to, že říkají své myšlenky nahlas. Zye to neuměl moc ovládat a Hiro se zase nebál mu to vracet. Ideální kombinace, pro ně dva určitě. "Hm, minimálně podobná té u nás doma." Prohodí tiše, aby je nikdo jiný neslyšel. S některými věcmi prostě na veřejnost jít nemusel. Zye sebou trochu trhne, když je napomene zrovna Sena, ale moc efekt to na něj nemá. Spíš se mu chce smát a očividně není jediný. Co si budou, tady snad všichni vědí, co se nedávno kolem nich dělo. Takeshi se tváří pořád stejně, hlavně společensky přijatelně, ale cukly mu koutky, prostě to bylo vidět. Pak už je čas, aby se zase všechno točilo kolem Taijiho a Shina. Shin vypadá opravdu dojatě a hrozně se mu líbí prstýnky, které dostali. Vlastně toho dostali mnohem víc a později by to hrozně rád zmínil. Na to ještě bude čas a rozhodně jim všem poděkuje. Má pořád pocit, že to dělal málo, hlavně u Takeshiho, kterého zná tolik let. Vždycky se o něj tak moc staral a on nemá šanci mu to do konce života splatit, prostě to není možné. Takeshi vyčkává na reakci na motorku. Nemusel to dělat, mohl vymyslet cokoliv jiného, ale přece zná Taijiho a ví, že Shin si nejvíc užije, když se k němu bude při jízdě tisknout. Nebylo těžké to odhadnout a zároveň pokud Shin nechtěl, do jeho hlavy nenahlédl nikdo, i když to na první dobrou nebylo vidět. Šlo spíš o zlé věci, které se mu kdy staly, o ty krásně se s radostí podělil. Malá rodina, která se kolem nich utvořila, už věděla minimálně náznaky a zbytek si dokázali dost dobře domyslet. O to víc jim na něm začalo záležet a tyto vztahy se vzájemně propojily. Nakonec soutěž měla mnohem hlubší dopad, než se na první pohled mohlo zdát. Takeshi sice soutěž nedokončil, ale je ve výsledku spokojený s tím, jak to dopadlo. Krátce přikývne, když se na něj Tai podívá a pokyne jim hlavou, aby vyrazili na cestu. Následuje další vlna smíchu, když Tai začne unášet Shina a pak se všichni vydají za nimi. Netrvá to zase tak dlouho, než se všichni přesunou k hostině. Je tu opravdu rušno, jak se někteří seznamují, uklání se a vítají další příchozí, které třeba už znají. Shin pořád nedokáže uvěřit, že je tu tolik lidí. Trochu v duchu panikaří a nejradši by se vrátil za Taijiho na motorku, kde by se k němu znovu přitiskl a nechal se odvézt klidně i na konec světa. Ne, nebude nervózní, chce si to užít. Babička s Hanako shání všechny neprovdané, aby mohli chytat kytici. Trochu jsou u toho v rozpacích, protože neví, koho z pánů vybrat. Tedy jen v některých případech. Daichi se konečně odlepí od Takeru, ke kterému se konečně dostal a mne si ruce o sebe. Podívá se na Senu s výzvou v očích.
"Být tebou, tak si ty boty nechám, nemá to smysl." Tváří se soutěživě, pak se ale rozesměje. Tohle špičkování ho prostě baví a doufá, že Sena to nevezme nějak zle. Když dojde na výběr u Zyeho a Hirota. Zye se rozesměje.
"Já půjdu dobrovolně. Myslím, že to ustojím." Obrátí to celé v legraci a posune se blíž k davu, který stojí nedaleko Shinyi. Je zvědavý, jak to dopadne. Je tu hlavně jedna osoba, které by to přál nejvíc, už jen proto, co o ní ví a o čem si povídali. Shin se naposledy ohlédne přes rameno a pak se podívá před sebe. Trochu se posune, jak mu Tai nenápadně naznačuje, i když neví proč. Malinko se rozmáchne a kytici hodí. Rychle se otočí a sleduje dráhu letu. Zye letící kytku pozoruje taky. Stojí mezi Senou a Daichim, aby si náhodou nevyškrábali oči. Jakmile je ještě pořád dost vysoko a přesto ví, že k ní vyskočí, odrazí se, ale nemá v plánu ji chytit, i když to tak v první chvíli vypadá. Dotkne se jí jen konečně prstů a sklepne ji doleva. Daichi už vypadá skoro zklamaně, když vidí, jak umí Zye vyskočit vysoko. Sám měl natažené ruce, ale už je pomalu sklápí dolů, když mu v nich najednou kytka přistane. Několikrát překvapeně zamrká, jak kdyby tomu nedokázal uvěřit, a pak vzhlédne. Jeho skoro až nepřirozeně velké oči padnou první na Zyeho, který se tváří, jak kdyby vůbec nevěděl, co se stalo a pak se podívá přímo na Takeru s mírně pootevřenými rty. Tak moc si to přál a teď, když se to stalo, má trochu strach. Je to jen zvyk, ale stejně má obavy, že by to mohlo být příliš. Ví, že chtějí být spolu, má pocit, že si dokonale pasují a stejně…
"Kdo taky jiný, než svědek." Ozve se Takeshiho chraplavý hlas.
"Myslím, že mám nějakou slevu v jistých salónech." Utrousí jen tak mimochodem. Zye odstoupí stranou k Hirotovi a drcne do něj bokem.
"Přiznej se, že ses lekl." Dobírá si ho malinko. Shinya už zase září jako sluníčko, aniž by tušil, že byly některé věci tak trochu v plánu. Takeshi pomalu přejde k Senovi, aby ho vzal za ruku, a trochu se k němu nakloní.
"Neboj Sena-chan, já přece vím, že mi bude nejlíp s tebou po boku." Pošeptá mu.
"Kytku nepotřebuješ." Naznačí mu, že nad některými věcmi už uvažoval. Shinya se podívá na Taijiho a přijde mu, že vypadá nějak moc potěšeně.
"Víš něco, co já ne?" Upře na něj svá modrá, prosebná očka, kterými ho tak nějak vždycky přemluví. Ne, cíleně to zase tak neumí, ale jde mu to tak nějak samo.
Taiji, Sena, Hiroto, Takeru
Sena se skoro nevěřícně podívá na Daichiho vedle sebe, když mu radí, aby se nezouval. Vážně se s ním chce poměřovat? Copak neví, koho proti sobě má? Je to všechno samozřejmě v rámci jejich přátelství, ale žádnou kytku nikomu zadarmo nedá. Moc se mu nelíbí, když se mezi ně postaví Zye, protože pak na soupeře tak dobře nevidí, ale připravený je rozhodně dobře. Taiji nejdřív předstírá, že se jen tak potlouká kolem a chce něco říct Takeru, ale v určitou chvíli pošeptá Shinovi, aby se maličko posunul a on ho hned poslechne. Jsou s Takeru samozřejmě smluvení a ten už ani nedýchá. Chtěl by, aby se to pro efekt povedlo, ale pokud ne, nic se nestane. A pak už kytka letí vzduchem, je to sotva vteřinka a Daichi ji svírá v náručí. Sena vypadá užasle a nevěřícně, protože to vypadalo, že ji chytí Zyean, ale… dojde mu, co koutkem oka viděl. On mu ji posunul!! A proč? Proč jemu? Nadechne se, aby mu řekl, že tohle mu tedy jen tak nezapomene, ale stačí jen našpulit tváře, protože jakmile mu pohled padne na šokovaného Daichiho, okamžitě se rozněžní, usměje a promine mu to. +Jen na chvíli, později ti hodím projímadlo do skleničky.+ Řekne si v duchu a pozoruje Daichiho obličej. Takeshi by si měl svoje slovíčka raději rozmyslet, protože on byl taky svědek! Hiroto stojí o kousek dál se založenýma rukama na hrudi a sleduje to divadýlko. Moc hezké a Daichi jim to asi sežral. Odtud ale bylo všechno perfektně vidět. "Promiň, nelekl." Řekne a měří si Zyeana pohledem. Zatím mu ale svoje myšlenky ohledně představ svatby neřekne, to až později. Najde jeho ruku a sevře ji ve své, aby nevypadal tak chladně.
"Měl bych se něčeho bát?" Řekne mu místo toho a najednou to vypadá, že by do toho okamžitě šel. Snaží se být nečitelný jako vždycky. Sena se podívá vedle sebe na Takeshiho, který se u něj konečně objevil. Prý neboj, Sena-chan… jenže pak dodá něco, co skoro zní jako… Krátce se podívá před sebe a pak zase honem na něj jako by neuměl japonsky.
"Opravdu?" Hlesne k němu a přeměří si kytku v Daichiho rukou. Je moc hezká, ale za chvíli zvadne. Zavěsí se Takeshimu do rámě a zatváří se jako panenka.
"A kdy?" Protože to by taky mohlo být za deset let. Taiji se spokojeně usmívá a když se ho Shinya tak zeptá a ještě na něj udělá tenhle obličej, který už moc dobře zná musí se zasmát ještě víc.
"Možná." Dělá tajemného, ale kývne bradou k Takeru, protože ten už se konečně pohne. Až dosud si totiž s Daichim hleděli do očí a očividně vnímali jen sami sebe a nic z toho, co se dělo okolo. Takeru se konečně odhodlá k tomu, co si tak pečlivě naplánoval, přejde přímo před Daichiho, dokonce ví, že teď je sledují všichni jejich blízcí a poklekne na pravé koleno.
"Vážně dělá to, co si myslím?" Prohodí Hiroto šeptem k Zyeanovi a ovládá touhu křičet na něj, aby to nedělal. Jen tak pro legraci. Sena vypadá taky překvapeně a krátce se podívá na Takeshiho kapsu, jako by čekal něco podobného. Ne, že by chtěl kopírovat Takeruovy nápady! Takeru mezitím sáhne do kapsy a doopravdy vyndá malou krabičku, kterou otevře a nabídne prstýnek v ní Daichimu.
"Tu noc, kdy jsi u mě poprvé spal, jsem věděl, že tohle chci udělat." Začne svou řeč.
"Nejdřív to vypadalo, že to se mnou bude na dlouho, viď? A nakonec jsem to byl já, kdo tolik spěchal. A nějak s tím nemůžu přestat. Vím, že to jinak nechci, nezměnilo se to a ani nezmění a taky…" Rozhlédne se po všem kolem a trochu lišácky se usměje, i když si všichni určitě mysleli, že to ani neumí.
"Taky je chci všechny předběhnout. Jsou spolu mnohem déle a nerozhoupali se." Rýpne si a Sena rozhodí rukama. Podívá se na Zyeana, co on na to. Taiji se tiše zasměje. Taky by to do svého přítele neřekl. Byl ten typ, co randil deset let už jenom ze slušnosti a teď?
"Miluju tě, chci si tě vzít a… jak to bylo s tím tlením v hrobě?" Ohlédne se krátce přes rameno směrem k Hirotovi.
"Jasně, jasně, šťastní až do smrti!" Mává Hiroto rukou a Takeru se znovu podívá na Daichiho.
"Takže… vezmeš si mě, Dai-koi?"
"A kdyby to nechytil, řekl bys mu o tom nebo by musel čekat na další svatbu?" Zajímá se Hiroto, i když jeho otázka není na řadě. Takeru musí sklonit hlavu a rozesmát se.
Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi
Daichi si po očku všimne Senova výrazu. Ne nebojí se ho a možná trochu naivně věří, že by mu neublížil. A i kdyby ano, přece se bude bránit. Sice na to nevypadal, ale uměl by to. Jen byl občas radši, když to dělal někdo za něj. Pak dojde na kytku, kterou svírá v dlaních a najednou se celý svět přestane točit. Dokonce ani nepostřehne Senův výraz. Zye se pomalu podívá na Hirota a malinko se uchechtne."Jistě ty se nelekneš nikdy ničeho." Málem by protočil očima v sloup. Asi tuší, že ho musel vidět, ale to nevadí. Ví, že až přijde ten správný čas, tak se to stane. Jeho optimismus mu ani nedovolí nic jiného. Pořádně se na Hirota vedle sebe podívá a zjistí, že si ho prohlíží. Úplně nerozumí tomu jeho pohledu, ale z míry ho to nevyvede. Ta otázka ho spíš pobaví, v očích mu díky tomu vesele jiskří.
"Se mnou určitě ne. Ani si nevšimneš, že tě na svatbu jednou ukecám." Zazubí se, a i když teď vtipkuje, rozhodně je znát, že by nebyl proti. Proč by měl? Přece už chvíli ví, že s nikým jiným mu tak dobře nebude. Místo dalších slov se k němu krátce nakloní a líbne ho na tvář. Takeshi už spíš pozoruje Senu a vidí, jak se jeho výraz změní během vteřiny. Věděl, že tohle bude mít ten správný efekt, ale zatím si chce nechat své plány pro sebe. Ostatně má část už velmi dobře promyšlenou, jen to musí dotáhnout do konce. Poslední, co by chtěl je ho připravit o překvapení. Pohladí Senu po dlani, která mu spočívá na předloktí a pak se nakloní, aby ho mohl políbit do vlasů.
"Opravdu. Víš moc dobře, že já neříkám věci jen tak." Ujistí ho, že si z něj legraci v žádném případě nedělá a pak se chraplavě zasměje.
"Nedočkavý jako vždycky." Malinko si ho dobírá.
"Můžu ti slíbit, že do roka se dočkáš." Ví, že je to dlouhý časový úsek, ale chce, aby byl sena překvapený.
"Víc ti neprozradím, moje plány by byly zničeny." Se Senou teď možná nebude k vydržení, ale troufá si na to, aby to celé zvládl.
"Přece nechceš nic obyčejného. Ani já pro tebe nic obyčejného nechci." Bude to mít styl, o tom není pochyb, jen to chce ještě pár příprav dotáhnout do konce. Shin se zkusí na Taijiho zamračit, když mu to nechce říct, ale je to marná snaha, prostě to neumí. Jenže jeho očka zaujme to, co začne dělat Takeru, nebo spíš směr, kterým míří a pak poklekne. Zye na to zírá dost podobně a pak přikývne.
"Jo, anebo máme vidiny oba dva. Někdo by měl Daichiho chytat." Uchechtne se, když Hirotovi šeptem odpoví. Takeshi se usmívá a přitahuje si Senu před sebe do svého objetí, aby si tuto chvilku mohli užít s nimi. Daichi z Takeru ani na vteřinu nespustí oči. Vidí, jak jde k němu a jeho hlava ještě pořád nepřipouští, co by se mohlo za vteřinu stát, i když by si nic jiného nepřál. Mírně pootevře rty, když vidí Takeru klečet před ním a krátce těkne očima ke krabičce, kterou před ním otevře. Přitiskne si dlaň na rty a několikrát rychle zamrká. Jeho slova jsou tak nádherná, že bude štěstím snad i brečet. Určitě bude, to nejde ovládnout.
"Ani já to jinak nechci." Odpoví mu zatím jen částečně šeptem a pak se trochu ubrečeně zasměje jeho poznámce, po které se nafoukne polovina osazenstva kolem nich. Shin se tiskne k Taijimu a už vlastně brečí taky. Je to tak dojemné.
"Jsou nádherní." Rozplývá se šeptem. Jenže Hiro si nedá pokoj a nejspíš dostane kytkou, ale od Daichiho.
"Kušuj už." Napomene ho, aby mu to nekazil.
"Měl to krásně naplánované." Pochválí Takeru a pak se na něj zase podívá a několikrát přikývne.
"Miluju tě hrozně moc." Vezme jeho tvář do dlaní.
"Jedině s tebou budu mít šťastný život, to vím." Souhlasí s ním, krátce ho líbne a nastaví dlaň, aby mu mohl prsten navléknout. Pak už mu pomůže vstát a pověsí se mu kolem krku a dopřeje mu další polibky. Všichni kolem začnou tleskat, Zye pískat na prsty a nadšeně povykovat. Shin si suší očka, aby si neponičil make-up, ale stejně už je asi pozdě.
"Myslím, že tohle je ten nejlepší svatební dárek." Broukne šeptem, protože je prostě nejradši, když jsou lidé kolem něj spokojení, hlavně ti, na kterých mu tolik záleží. Jejich rodina.
"Kdo bude další?" Zeptá se, se svým typicky nevinným nadšením. Někdo mu připomene, že by se měli přesunout ke stolu. Je čas na hostinu a proslovy. Jako první se toho ujme Taijiho babička pak Takeshi a nutno dodat, že některé pikantnosti by říkat neměl a stejně ho to neodradí. Nakonec jim popřeje hodně štěstí na společné jízdě životem. Pak je na řadě Takeru a nakonec se toho ujme i Shin, který všem poděkuje za to, že přišli.
"Tak a teď si nakrmím svého muže." Uculí se rozverně, skoro vypadá, že už má něco popito, ale spíš je neskutečně šťastný, jak se jim celý den zatím vydařil.
"Budu tě krmit klidně pořád." Broukne k Taijimu a velmi si dává pozor, aby ho nikde neušpinil.
"Jestli mu něco ukápne, jídlo to nebude." Ozve se Zye šeptem k Hirotovi a nakonec je asi vykážou za nemístné poznámky.
"Pokud se tak už nestalo." Decentně si odkašle Takeshi a tváří se, že nevidí pohoršené pohledy.
Taiji, Sena, Hiroto, Takeru
Hiroto už na to nic neřekne, jenom tam stojí s rukama založenýma na prsou a koutkem oka samozřejmě moc dobře vidí to Zyeanovo protočení očí v sloup. Jen ať si jimi protáčí, však on se bude ještě divit, až to Hiroto opravdu udělá a třeba by to nemuselo trvat ani tak dlouho. Sice to bylo u studentů na vysoké opravdu nezvyklé, ale kdo byl on, aby se na něco takového ohlížel? Byl přece synem svého otce a začínal na to být patřičně hrdý. Zye si myslí, že ho bude muset ukecávat. Tím spíš musí být rychlejší, aby na to nikdy nedošlo. Pořád ho chce překvapovat a vyvádět z míry, to se nikdy nezmění. Sena se mezitím věnuje jenom Takeshiho slovům, i když pohledem sleduje dění okolo sebe. Ano, to byla pravda, nikdy neříkal nic jenom tak, jenže když řekne slovíčko Rok, Sena málem omdlí na místě. "Co? Tak dlouho?" Sykne po něm, aby moc nerušil ty dva opodál, když už to dělají Zyean s Hirotem a vypadá, že asi umře na místě. Najednou hrozně potřebuje, aby to bylo už dneska. Jenže Takeshi si nedá říct a vykládá něco o plánech. Jistě jsou velkolepé, to je Senovi jasné, ale tím spíš se nedočká. Rok byla hrozně dlouhá doba a sice to na jejich soužití mnoho nezmění, ale on by si to moc přál zažít. Chce být za princeznu jako byl Shinya a jako bude Daichi a vlastně bude asi poslední, jak tak sleduje Hirotovo narůstající odhodlání, ale… +Ne nadarmo se říká To nejlepší na konec, Sena-chan, vydrž!+ Povzbuzuje v duchu sám sebe. Jak tohle čekání přežije, to nemá ani nejmenší potuchy, ale ač byl Takeshi jinak schopný všeho, byly věci, ve kterých s ním nehnul ani pár volů a tohle byla jedna z nich, to už Sena znal. Kruci… Takeru by ani nedovedl popsat, jak moc k němu promlouvají Daichiho reakce a to, jak se tváří, jak je zaskočený a jak je vidět, že tohle je to, co přesně chce. Ani mu nemusí odpovídat, protože on už odpověď ví a znal ji i před tím ve svém srdci. Tak moc se na sebe stačili napojit. Takeru nebyl bohatý, nebyl ani chudý, ale rozhodně si potrpěl na minimalistické a přesto originální věci a takový vybíral i ten prsten. Nešlo mu o to, aby měl třicet briliantů a dokazoval tím cenu jeho lásky. Vybíral ho srdcem. I proto se teď Daichi dívá na kroužek z růžového zlata, který je tepaný do tvaru lístků, které jako by se omotávaly okolo prstu nositele. Uprostřed nich sedí krásný zelený mechový malachit, který vypadá, jako by v něm mech skutečně byl a mění odstíny podle toho, jak dopadne světlo. Kámen má tvar srdce a nic víc podle Takeru není potřeba. Ten snubní bude třeba honosnější a nebo potká něco podobného. Snad to Daichiho neurazí a nebude si myslet, že ho chce nějak odbýt. Taiji sleduje ty dva stejně jako ostatní a tiskne k sobě Shinyu, který k němu špitá, jak jim to sluší. To byla pravda a on si musí přiznat, že je na Takeru hrdý, jak to pěkně zvládl a že ani na chvilku nezaváhal. Tolik lidí se na něj dívá, to oni dva to měli trochu jinak. Ten prsten už viděl a jemu se moc líbil, protože byl originální. Taiji nikdy neřešil věci podle cenovky a kdyby prstýnky kupoval on, vypadaly by asi nějak podobně. Sháněl by něco s křídly nebo sněhovými vločkami, prostě by v tom byl motiv. O tom ale Shinyovi nikdy neřekne, protože oni už prstýnky mají a jaké! Možná mu ho někdy dá na nějaké výročí. Třeba diamantovou svatbu. Málem by se zasmál vlastnímu vtipu, ale ještě musí zůstat potichu. Takeru už navléká prstýnek Daichimu, protože souhlasil a pomalu zase vstává. Pořád ho při tom drží za ruce, dokud se k němu Daichi nepřitiskne a vzájemně se nepolíbí. Taiji znovu přikývne, když Shin mluví o nejlepším svatebním dárku, tím spíš, že je Takeru jeho kamarád a tleská společně s ostatními. Jakmile dojde na ten dotaz, Seny výraz řekne všechno a Hiroto vypadá, že tady ani není. Ke stolu míří jako první a vede Zyeana za sebou, ale je to jenom proto, aby ostatní nemohli nic vyčíst v jeho tváři a usvědčit ho, že něco chystá. Pro Taijiho byly proslovy vždycky nekonečné, tím spíš, když jich bylo moc najednou, ale teď, když mluvili jeho přátelé a rodina a takovým způsobem, mohl by je poslouchat klidně do rána. Ty vtípky potom se už nesly v typickém duchu a nakonec si užili i hromadu zábavy, her a popíjení až do rána. Nechtělo se jim s nikým loučit a s mnoha lidmi navázali nové kontakty, ale všichni se těšili k babičce na zahradu. A od té doby se stalo pravidlem, že se tam scházeli každý rok, ať už se nacházeli kdekoliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat