Hromadné - To má být překvapení! - část 1.

(svatba)

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Jsou věci, které nakonec uběhnou strašně rychle. To samé se stalo se soutěží. Shin byl celou dobu v jednom kole a přišlo mu, že to nikdy neskončí. Pak najednou mrkl a bylo po soutěži. A ano, Taiji vyhrál. Měl z toho obrovskou radost, hrozně mu to přál, protože pak mohl pomoct babičce, přesně jak chtěl. Jistě Shin mu celou dobu říkal, že se o to klidně postará, ale v hloubi duše věděl, že když to Tai vyhraje, bude to mnohem lepší. Teď mohli pořádně slavit a co víc…mohl se věnovat přípravám svatby. Proběhla velká oslava, které se účastnili úplně všichni, dokonce přijel i Zye s Hirotem a taky Daichi s Takeru. Ano, Dai skončil v soutěži a netrvalo dlouho, než se odstěhoval přímo k Takeru. Měl svůj vlastní vysněný domov, kam se neskutečně rád vracel. Možná měl ze začátku malé obavy, že to tak rychlé společné soužití všechno pokazí, ale to se nestalo. Bylo to právě naopak. Čím déle spolu bydleli, tím růžovější svět Dai viděl kolem sebe. Nabídka, kterou dostal a která ho donutila přemýšlet o odstupu ze soutěže, mu sice zabírala dost času, ale taky vynášela slušnou výplatu a postupně se mu začaly nabalovat nabídky. Některé obsahovali i pár dní mimo město. To se Daichimu příliš nelíbilo, ale s Takeru se domluvili a některé termíny budou mimo svůj domov trávit společně. Oni dva zrovna nemuseli řešit poprask kolem soutěže, který musel Takeshi se Senou ustát. Nakonec celá aférka utichla a Takeshi se na nějakou dobu stáhl do ústraní. Bral jen věci pro své přátele a naordinoval si v podstatě pracovní dovolenou. Připravoval nové projekty, do kterých se hodlal pustit, užíval si přítomnost Seny a pomáhal mu v jeho kariéře. Slibně se rozjížděla a očividně nakonec nikomu nevadilo, v jaké domácnosti nový model zrovna je. Po tom všem to vypadalo, že všechno dobře dopadne. Takeshi byl velmi často v kontaktu s Hirotem. I když do sebe byli daleko, jejich vztah nabíral na intenzitě a dalo by se říct, že doháněli to, co za spoustu let nestihli. Pomalu došlo i na svěřování společně s dobrými radami a bylo to vzájemné. Jejich lety vybudovaná bariéra se pomalu rozplývala. Jediné, co mu dělalo vrásky, byl kvetoucí vztah jeho teď už bývalé ženy se Senou. Ne, to byl vtip, nemohl by být raději, protože ti dva si až nebezpečně rozuměli. Společná kafíčka a nákupy to bylo velmi časté. Nepochyboval o tom, že ho v takových chvílích patřičně pomluví a vlastně mu to způsobovalo úsměv na tváři. Všechno se  v dobré obrátilo. Rok se s rokem sešel a dnešní den měl být v duchu spojení dvou spřízněných duší. Shin byl nervózní od samého rána. Ostatně bylo to celé na něm, ale nemohl být šťastnější. Takeshi mu sehnal několik lidí, kteří za něj všechno vyběhali. Shin byl však ten, který všechno do detailu naplánoval. Sice měl být unavený, ale stejně mu očka zářila a jeho tvář zdobil úsměv. Měl trochu problém vybrat si svědka, ale vyřešil to velmi jednoduše. Takeshi ho povede k oltáři. Ostatně byl pro něj mnohem víc, než otec. A Sena mu půjde za svědka. Ideální, ve výsledku budou oba dva společně sát u nich. Sena byl jeho pravou rukou, společně všechno ladili do posledního detailu a hodně se u toho sblížili. Dámskou jízdu, jak tomu říkal Takeshi se smíchem, si užili společně s Daichim. Shin víc nepotřeboval, jen ho trochu mrzelo, že v tu dobu nemohl dorazit i Zye. Ne, že by ho počítal mezi hlouček make-up party, ale byl jeho přítel. Hiroto by pak mohl popíjet s Takeshim, který nachystal rozlučku se svobodou pro změnu pro Taijiho a že šlo velkou párty. Oba si vyrazili na motorkách, společně s taijiho přáteli, dokud neodrazili do jednoho z barů, který Take nechal upravit na pravé motorkářské doupě, které by jeden čekal spíš v Americe, než v Japonsku.

"Jsem příšerně nervózní." Pípne Shin, zrovna ho oblékají a je tu samozřejmě Sena i Daichi. Oba vypadají jako ze škatulky. Nebude to tradiční svatba a místo si vybrali hodinu cesty od Tokya. Mají tu pronajatý celý hotel s i přilehlými pozemky. Trochu venkovský styl, ale ani to jinak nešlo. Odjíždět budou na motorkách. Tedy oni dva a Taijiho přátele. Dokonce se jim podařilo sehnat a pozvat i pár lidí z oné restaurace, kde jej Taiji požádal o ruku. Shin si trochu popraví vlasy, které se mu v jemných vlnkách kroutí podél tváře. Dokonce tam má zapletené i pár kvítků.

"Hrozně ti to sluší. Úplný andílek. A bereš si ďábla." Směje se tiše Daichi. I on je ve světlejších barvách, než je zvykem. Sáhne po lemu volné košilky, kterou má Shin na sobě. Má lehce béžový nádech a ve vhodném světle se zlehka třpytí. Ne, žádné flitry, spíš jak kapky rosy na okvětních plátcích. Je kouzelný. 

"Sena hned přiběhne s kytkou." Ujistí ho, že všechno klape, jak má. Do dveří někdo vpadne a je to Zye. 

"No páni, já si snad kecnu na zadek." Začne hned a přejde k Shinovi, aby ho mohl obejmout.

"Vypadáš naprosto božsky, ale neříkej to Hirotovi, asi by žárlil." Dojde i na kompliment. Za chvíli budou muset vyrazit. Shin už má auto přistavené. Je to to, kterým tehdy jel na rande Daichi.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Když Taiji nakonec vyhrál, měl z toho upřímnou radost. Sice se předem zbavil konkurence jako byl Sena nebo Daichi, ale na druhou stranu bylo v soutěži pořád hodně kluků jejich typu. Taiji nebyl nejkrásnější, ale uměl být sexy, ženské, co mu posílaly hlasy, to žraly a navíc byl prostě sympaťák, to klidně řekne do zrcadla i sám sobě. V hospodě to s klukama pořádně zapil, sázku pochopitelně vyhrál a ještě jim mohl představit Shiynu. Bylo znát, že ne každý čekal, že si přivede kluka a ne nějakou kost, ale nakonec si zvykli všichni a měli ho rádi. Babička byla asi nejšťastnější ze všech. Konečně je měla oba dva doma, Taiji dostal ze soutěže hodně peněz na opravu domku a k tomu spoustu závazných kontraktů na další dlouhé měsíce, takže hlady neumřou. Poslechla si všechno, co se Shinyovi stalo s jeho rodiči a tím spíš sama sebe přesvědčovala, že musí žít ještě dlouhá léta, aby tomu chlapci vynahradila, co jenom mohla. A nakonec přišel den, kdy se měl Taiji ženit. Těšil se na něj, ale pravdou bylo, že Shinya s babičkou ho nechtěli k ničemu pustit a měli tolik přátel, co chtěli přiložit ruku k dílu, že ho to vůbec nic nestálo. Prostě jenom čekal, chodil na zkoušky oblečení a ochutnávky dortíků a tím to zhaslo. Dneska tady byli úplně všichni, jeho kumpáni z hospody, lidi z motorestu a všichni jejich přátelé. Taiji celé ráno vítá hosty, všechny baví, zve na panáky a po boku mu stojí babička. Už má na sobě černý oblek s motýlkem s potiskem motorek. Nepoddajné vlasy má dokonce v culíku, pod sakem vestičku a obecně vypadá celkem k světu. Zatím… Shinyu od rána neviděl, to se prý nesmí. Je někde zavřený se Senou a Daichim a on ho uvidí až u obřadu. Když na to pomyslí, začne být trochu nervózní, ale jinak je v pohodě. Sena upravuje na Shinyovi každý malý detail a musí se usmát, když se podívá na Daichiho kousek od nich. Prý bereš si ďábla… +Co o tom víš...+ Pomyslí si vesele, protože podle sebe má taky jednoho doma, zatímco Takeru byl takový pan vzorňák. Tam zlobil spíš Daichi. Byli taková nerozlučná trojka, když byli zrovna pohromadě a ještě před chvílí tady byla taky Hanako. Teď se věnovala babičce a hostům a možná taky Takeshimu, ale Senovi to nevadilo. Pozvali sem společně s ní taky její doprovod. Když všechno to běsnění utichlo, Sena ani nečekal, jak krásně se jim bude žít, ale přišlo to a teď jenom doufal, že Shinya by nemusel být poslední, kdo se bude ženit. Určitě nebyl sám. Loupne očkem po Daichim, ale zatím žádný prstýnek na levé ruce nemá. Musí ještě pro květinu a tak si povzdechne a ve dveřích se mine se Zyeanem. 

"Ne, že tam budeš balit Daichiho, řeknu to Hirotovi." Poklepe mu konečky prstů na hrudník a vypluje ze dveří. Hiroto tráví čas s tátou a kupodivu taky mámou a je to asi poprvé od raného dětství, kdy se to děje, kdy jsou všichni v pohodě a kdy nemá pocit, že je máma oběť a chudák. Na žárlení nemá čas, ale kdyby to věděl, asi by si vymyslel cokoliv, aby se tam šel podívat. Takhle si užívá doslova rodinný čas, popíjí svou sklenku a tváří se jako dospělý, když teď se Zyem žijí sami a tak daleko. Rozhodně má nejvážnější výraz široko daleko. Takeru je zrovna u baru s Taijim. 

"Ne! Vážně? Takže mu mám říct, ať hází kytkou velice konkrétně? Uvědomuješ si, že vás ostatní zabijí, protože ji chtějí všichni?" Řve zrovna Taiji tak, že po něm Takeru musí skočit a zacpat mu dlaní ústa. 

"To má být překvapení!" Směje se a podává mu vodu, aby Taiji k tomu obřadu vůbec došel, ale podobná opilost vážně nehrozila, tohle by Taiji nikdy nepokazil. Takeru bylo s Daichim úžasně a tohle si tehdy slíbil, když u něj Daichi spal první noc. Nikdo ho nepředběhne! Po očku se podívá, kde jsou Hiroto a Takeshi. Přivře na ně podezřívavě oči. 

"Už je tady matrikářka…" Poplácá Taijiho po rameni a vyrazí za ní. Druhý svědek je totiž on. Už jenom proto si tohle nenechá ukrást!

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Takeshi právě vystoupil u budovy, kde se chystá Shinya. Samozřejmě je na něm, aby ho doprovodil. Už se na to nesmírně těší, před budovou si ještě připálí, aby i on trochu uklidnil své nervy. Většinou si dokázal držet svůj pověstný klid, ale tentokrát to není tak jednoduché, jako vždycky. Prostě mu na Andlíkovi záleží, to se ani s lety nezměnilo. Byl by velmi rád, kdyby pro něj byl dnešní den nezapomenutelný. K tomu samozřejmě patří i jeho svatební dar a taky jistá starost o to, aby vše klaplo na jedničku. Vyřídí tedy ještě pár telefonů a pak se konečně vydá do patra, aby si ho prohlédl a zároveň ho doprovodil do auta. Jakmile se dveře otevřou a Shin vyjde, Takeshi zůstane zírat.

"No páni, vypadáš překrásně." Pochválí ho rovnou a přejde k němu, aby ho mohl krátce obejmout. Za Shinem se vynoří i Zye.

"Už jsem byl obviněn, že by bylo co říkat Hirotovi. Měl jsem jen velmi podobnou reakci." Uchechtne se, když práskne Senu a Takeshi se zasměje taky.

"Já mu nic povídat nebudu, Shin si to dneska vyloženě zaslouží." Usměje se a sleduje, jak se modré očka proti němu rozzáří.

"Ještě pro tebe něco máme." Sáhne do kapsy saka a vytáhne náhrdelník s drobnými motýlky, kteří se na slunci zlehka třpytí. Budou se skvěle hodit k bílé volné košili, která splývá podél Shinových boků a Takeshi ví, že náhrdelník padne přesně do jeho výstřihu. Byl domluvený se Senou, aby mu nic na krk nevybíral. A ano, tento vybírali společně. Ohlédne se, kde Sena je a ten už nese kytici. 

"Tady tě mám, Poklade." Na chvíli si ho přitáhne k sobě, ale líbat ho pro tentokrát nebude, ví, že by mu zničil make-up a to by mu jistě neodpustil.

"Tak pojedeme, už na nás čekají." Pobídne Shina i ostatní, aby se naložili do aut. On pojede se Shinyou a Zye se Senou a Daichim. Pomocné síly na místě svatby mezitím nahání všechny na svá místa, aby si hezky posedali. Obřad bude probíhat na kraji lesa, kde jsou podél kamenité cesty postavené zdobené židle. Na konci je malé dřevěné pódium, nad ním postavená konstrukce ze dřeva a z ní se visí v jakémsi závěsu drobné bílé kvítky podobné těm, které má Shinyia ve vlasech. Auto se Senou a zbytkem dorazí na místo jako první. Všechno je pečlivě naplánované. Zamíří rovnou na svá místa, aby mohl obřad začít. Lesem se rozeznívá tichá, příjemná hudba, která dokresluje celou atmosféru. Zye zamíří rovnou k Hirotovi, kterého hned vezme za ruku a líbne na tvář.

"Vypadá to všechno vážně nádherně." Není sice holka, ale stejně se mu celá atmosféra líbí a je tak nějak dojatý. Asi byl vždycky víc na přírodu, možná taky proto je opravdu spokojený na místě, kde právě teď žijí.

"Počkej, až uvidíš Shina, vypadá skvěle. Problém je v tom, že asi budu mít oči jen pro tebe." Doufá, že se třeba nenaštve, ale lhal by, kdyby řekl něco jiného. Snad to komplimentem trochu vylepší. Daichi zamíří k předním řadám a usadí se nedaleko Hirota se Zyem. Sám vyhledá očima Takeru a…Ano, viděl ho ráno a stejně mu pokaždé vyrazí dech, když ho vidí. Pošle mu vzdušný polibek a uculí se. Takeshi i Shin už jsou na místě. Všichni už jsou, takže můžou společně vystoupit a míří kolem menší budovy až k lesu. Do poslední chvíle nepůjdou vidět, dokud nevstoupí na cestičku k oltáři. Místem se rozezní trochu jiná hudba, která jim má hrát po cestě k pomyslnému oltáři. Matrikářka už je na místě. Shin začíná být velmi nervózní a víc stiskne Takeshiho předloktí. Take se na něj podívá a pousměje se. 

"Jen klid, jistím tě a vždycky budu." Snaží se ho uklidnit a společně s ním vykrčí na bílou cestičku. Shin se mírně třese, ale jakmile uvidí Taijiho na konci cesty, už má oči jen pro něj. Najednou kráčí mnohem jistěji a sebevědoměji. Dokonce se i rozzářeně usmívá a vůbec mu nevadí, že na něj všichni koukají. Když ho Takeshi postaví naproti jeho budoucímu manželi, chvíli kouká do země a svírá kytku, než velmi pomalu vzhlédne. 

"Hrozně ti to sluší." Naznačí mu rty. Nechce rušit, ale nemohl si pomoct. Takeshi zůstane stát o kousek dál. Už se těší, až to celé začne a zároveň upřímně doufá, že se jim bude líbit další z jeho dárků. Dovolil si možná příliš, ale trval na tom, že jim vybere prstýnky. Samozřejmě se Senou. Oddávající začne s řečí, která je jim na míru šitá a pak je na řadě Shin.

"Tai-chan." Broukne jako první a hlas se mu mírně chvěje.

"Jsi to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Vždycky budu stát při tvém boku a bránit tě před celým světem. Budu ti věrně kráčet po boku a nikdy nedovolím, aby cokoliv vstoupilo mezi nás." Jeho hlas je najednou velmi jistý. 

"Nemohl jsem na tebe přestat myslet od první chvíle, kdy jsem ti skončil v náruči. Miluju tě od druhé, kdy mě do tvé náruče někdo poslal." Pousměje se a nejradši by se otočil na Takeshiho. Ten se dobře baví samozřejmě.

"V ten okamžik jsem věděl, že nikde jinde být nemám a to se nezmění, dokud budu dýchat." Zakončí svou krátkou řeč. Nechtěli nic dlouhého a hlavní je to, co sám cítí a Taiji to ví. Slyší za sebou, že někdo pláče dojetím, a kdyby měl chvilku čas, viděl by i Daichiho, který si suší oči kapesníkem.

Taiji, Sena, Hiroto, Takeru

Sena proklouzne dveřmi ve chvíli, kdy už má Shinya malé překvapení okolo krku a hned se vědoucně usměje. 

"Opravdu mu moc sluší. Jeden by mu to všechno záviděl." Povzdechne si teatrálně a všem je jasné, co by rád, ale něco mu říká, že Daichi a Zye na tom nebudou jinak. Kromě toho Hanako do Takeshiho hustila už nějakou dobu. Takeshi nebyl moc typ, co by vymyslel vlastní svatbu, tak jim to přišlo, ale bránit by se nemusel… Sena předá kytici Shinyovi. Není moc velká, aby nepřekážela, žádné dlouhé stonky. Je skoro celá z konvalinek a krásně vystihuje tu Shinyovu nevinnost. A voní po celém pokoji. Všichni se přesunou k autům. Sena, Daichi a Zye jsou vlastně takové družičky, i když nemají žádné stejné oblečení. Starají se ale tak, jako by jimi byli. Sena vypadá, že to svědčení bere až moc vážně, jak pořád podmračeně pobíhá okolo a všechno zařizuje, ale copak Takeru něco udělá? Pořád jenom pobíhá někde s kumpány a vykládají si. Jeden se prostě musí spolehnout sám na sebe. +Pak, že ženské jsou drbny...+ Tím myslí sebe, Shinyu, Daichiho a tak trochu i Zyeho. Když Shinya řekl, že obřad bude v lese, Senu i Daichiho polilo horko a málem je ranila mrtvice. Podívali se tehdy na sebe, jestli to myslí vážně a nedovedli si představit, že by z toho mohlo být něco krásného a na úrovni, ale ono se to nakonec povedlo a až to ostatní uvidí, určitě sami budou chtít takovou svatbu nebo jim bude líto, že ji neměli. Když jsou v kole nějaké peníze, dá se zařídit úplně všechno, jenom Senovi přišlo, že tam nikde nevidí vyloženě Taijiho podpis. Divil se, že klid lesa a hudbu nerušilo burácení motorů nějakého velkého gangu. Vlastně ani netušil, kde by svatbu dělal Taiji, kdyby řekli, aby ji připravil jenom on. +Dobře, že mu nikdo nic podobného neříkal, jak by to dopadlo?+ Pomyslí si Sena. Některé věci bylo prostě lepší nechat na Shinyovi. Jakmile se všichni seřadí, obřad může začít. Hiroto se zatváří skoro udiveně, že Zyeana taky vidí.

Byl pořád někde pryč, ale kdo by mu to mohl mít za zlé? Usměje se na něj a přikývne. Bylo to opravdu krásné, jeho by to nenapadlo. Hiroto nepochybuje o tom, že Shinya skvěle vypadá, ale když mu Zye složí ten kompliment, víc vypne prsa a málem na místě uletí. On vždycky věděl, co říct. Takeru bohužel nemůže být během obřadu vedle Daichiho, protože stojí jako svědek za hlavními hvězdami večera, ale jak doufá, za chvíli jim všechno vynahradí. Jemu by se podobná svatba taky líbila. Ohlédne se po něm a usměje se na něj, než se musí podívat zase dopředu a dávat pozor. Jakmile se Shinya a Takeshi objeví na cestě, všichni se jako na povel ohlédnou přes rameno a sledují je. Tedy především Shinyu, ale Sena by se vsadil, že později si Shinya nebude pamatovat obličej ani jednoho z nich, protože se dívá jenom a jenom na Taijiho a tak to bylo správně. Taiji sám ani neví, co říct, zapomíná dýchat a Takeshi mu to jistě odpustí, ale jediné, co ví, je, že se tam někde pohybuje. Jenže Shinya… Někdo by ten okamžik mohl zastavit, aby měl trochu víc čas si ho takhle prohlížet. Vidí na něm, všechny ty emoce a sám se šťastně usmívá. Nepláče, ale někteří tady už ano. Sena vypadá skoro nazlobeně, když se dívá na řasenku v kapesníčku. Tohle by mu nikdo neměl dělat! A pak už je Shinya u něj, vypadá to, jako by se snad styděl a Taiji si ho převezme. Od teď už bude jenom jeho. Málem by zavrtěl hlavou, když mu Shin ještě zvládá skládat komplimenty, ale oba už musí poslouchat řeč matrikářky. A pak dojde na jejich část. Taiji ji prostě nemá nijak připravenou, nevěděl, co by měl připravovat, vždycky za něj mluvilo srdce, ať už byli sami nebo ho bránil před jeho rodiči. Nutno dodat, že tady nejsou, ale tím si nechce kazit náladu. Shinya kupodivu ani nekoktá. Poslouchá ho, pořád se usmívá a drží ho při tom za obě ruce. Když dojde na ty pády do náruče, rozesměje se on i všichni ostatní. 

"Shin-chan…" Začne a všichni už se smějí, ještě ani nic neřekl. 

"Chci jen říct, že bych tě nikdy nenechal spadnout až na podlahu. Nevím, co všichni čekáte, že řeknu." Smích sílí. 

"Miluju tě ještě o něco delší dobu, než od chvíle, kdy jsem zjistil, že kino není na promítání filmů…" Krátká pauza. 

"Teď jsem prozradil až moc a babička je slušně vychovaná, takže tě miluju od chvíle, co tě nechce pustit z našeho domu. Dostal jsem požehnání." Ukloní se jí i Takeshimu. 

"Vždycky se o tebe budu starat a umřeme společně v objetí...a…" 

"Zastavte ho někdo, nebo tady začne vykládat, jak budou tlít v jednom hrobě do konce věků!" Vykřikne Hiroto a ostatní se zase smějí. Taiji raději sáhne směrem k prstýnkům, se kterými přiskočí blíž Takeru. Vlastně ani pořádně neví, jak vypadají. Nikdy by Takeshimu neřekl ne, když mu oba za tolik vděčí, i když by si podobnou věc býval raději vyřešil sám. Budou skvělé, drahé a krásné a stejně… ale v zásadě… byl chlap, bylo to fuk. +Ještě mi kvůli nim někdo v ulici usekne ruku.+ Pomyslí si pobaveně.

Shinya, Takeshi, Zyean, Daichi

Shin ani neví, jestli se ještě pořád červená, nebo už vůbec ne. Všichni se k němu chovají naprosto dokonale a jejich kompliment ho přivádějí do rozpaků a zároveň jej neskutečně hřejí na srdci. Má skvělou rodinu a naprosto dokonalého…Manžela…Vážně to bude moci říkat? Ano, už dneska. Málem se mu kolena znovu roztřepají. Vůbec není schopný uvěřit, že se to děje. Poděkuje všem aspoň kývnutím hlavou, jinak se vážně rozbrečí a zničí všechnu jejich práci. Moc se těší, až celý připravený prostor uvidí. Samozřejmě je to jeho návrh a stejně si to trochu nechal i jako tajemství. Takeshi mu naznačil, že jeho svatba může být naprosto jakákoliv, že když se žení jeho syn, není nic moc velké. Ale Shin to tak nechtěl a ví, že ani Taiji by se necítil úplně nejlépe. Samozřejmě má překvapení i pro něj, aby se to celé netočilo kolem lesa. Bude to asi zvláštní kombinace, ale to jsou oni dva taky. Možná proto jim to společně tak moc jde. Na místě už se Zye culí, když vidí, jak Hirota jeho kompliment potěšil. Bude mu je skládat dnes a denně, už jen za tu reakci to vždycky stojí. Začátky pro ně nebyly zrovna lehké, o to lepší je to právě teď. Moc se jim daří a společné soužití jim jde jako po másle. Hiro má sice občas svoje vrtochy, ale Zye ho vždycky ukecá natolik, aby na většinu z nich během pár minut zapomněl. Vezme ho za ruku a sevře ve svých dlaních. Podle něj pro ně takový obřad nebyl a upřímně on ho ani nepotřeboval. Je to nádherné, ale jemu by stačil Hiroto a dva svědci. Někde tam, kde mají teď svůj domov. Tohle si asi nechá pro sebe, za prvé by ho mohl vyděsit a za druhé by taky nejdřív měl zjistit, jak by si to představoval jeho přítel.

"Mě se na tom hlavně líbí ta vidina svatební noci." Šeptne mu v nestřežený okamžik, aby ho třeba aspoň trošičku vyvedl z míry. Daichi se hodně přemlouvá, aby se podíval na ty dva, pro které je celý den dělaný. Později se jim asi omluví, ale má oči jen pro Takeru. I tak se mu začínají oči plnit slzami. Těm dvěma to hrozně sluší a Shin mluví nádherně. Jenže pak to začne být i vtipné a to se smějí vážně všichni. Někdo se snaží krotit a někdo se prostě nezdráhá. Asi by to tak mělo být, je potřeba vnést do toho vnést i podobné pocity. Takeshi se několikrát chraplavě zasměje, hlavně na konkrétní narážky. Sice zase tolik neví, ale dokáže si to domyslet. Přesně ví, jak se Shin červená, i když mu do tváře nevidí. Přesto se dotyčný nepřestává usmívat a modrá očka mu pobaveně svítí. Taijiho slova jsou nádherná, i když by ho nejradši plácl kytkou a nakonec to i náznakem udělá. Stejně na něj kouká pořád stejně zamilovaně.

"No a už se perou." Ozve se Zye, i když by do toho vstupovat asi neměl, ale nemohl si pomoct. Shin se začne tiše pochechtávat a schová se za kytku. Zvládá se u toho i stejně intenzivně rozplývat. V očích má všechnu lásku k Taijimu. Je toho tolik, co by mu chtěl říct a zároveň nemá slov. Nádhernější den by si nedokázal představit. Taiji už bere prstýnek a Shin by se moc chtěl podívat, jak vlastně vypadají, ale nemůže z jeho očí odtrhnout ty své. Nechá si ho s úsměvem navléct a sám sáhne po tom větším. Vezme ho opatrně za dlaň a pak mu taky věnuje kroužek. Takeshi to odhadl naprosto přesně. Podrží si Taijiho dlaň v té své a konečně prohlédne zároveň oba šperky. Na krátký okamžik se otočí na Takeshiho a poděkuje mu aspoň pohledem. Jsou nádherné, prostě ho zná a ví, jaký by si vybral a ne, radši ani nechce vědět, kolik stály. Pak už je čas, aby udělal krůček blíž k Taijimu.

"Miluju tě, Tai-koi." Broukne mu v podstatě do rtů, když se vyhoupne na špičky. Ani si neuvědomí, jak se mu podařilo protáhnout paže kolem jeho krku a tak moc se k němu tisknout. Za pár vteřin bude mít asi problém. Pak nejspíš pošle hosty na hostinu a sám odvleče Taijiho do jejich apartmánu. Dobře, tak se zase maličko uklidní. Tak moc je polibkem pohlcený, že ani nevnímá tleskání a jásot všech hostů. Musí se ale odtrhnout a čekají je všechny podpisy. Netrvá to dlouho a pak se ozve neskutečné burácení motorů a na konci cestičky se objeví motorka i s jezdcem. Doveze stroj až k malému pódiu, z mašiny sleze a nechá ji tak. Na červeném laku září jejich ozdobně vyvedené monogramy. Sice pojedou jen kousek a možná to sem nepatří, k nim však ano. Burácení se ozve daleko hlasitěji, ale nepatří motorce, která na ně čeká. Opodál se objeví dobré dvě desítky strojů. Některé patří Taijiho přátelům a další těm, které sebou přivezli, aby to mělo efekt. Takeshi si to prostě užil ve všech směrech.

"Myslím, že některé věci by ti chyběli Tai-san. Je čas to celé udělat po tvém." Nabídne mu možnost.

"Zároveň si vyzkoušíš svatební dar." Uchechtne se chraplavě a pokyne jim, aby vyrazili.