Dori
Dori si vyslechne Boogieho slova ohledně rodičů a jeho schopnosti tolerovat názory, které mu předkládají. On ho dokáže moc dobře pochopit, a pokud mu rodiče dávali přísnější hranice a vychovávali ho po vzoru japonské společnosti, chápe, že v tom dál nechce být. On sám měl v podstatě dost tolerantní rodiče, dopřávali mu opravdu hodně a přivírali nad většinou oči a stejně s nimi nebyl schopný vydržet déle, než bylo nezbytně nutné. Pak už válčili s Tamakim sami. Dost úspěšně, i když to nebylo hned. "Chápu tě. Já sám jsem odešel velmi brzo. Přiznávám, že jsem měl víc volnosti než všichni kolem mě a stejně jsem to nevydržel." Pousměje se a v očích se mu zablýskne jistá revolta. Prostě nutně potřeboval, aby byly věci po jeho a v některých ohledech neuměl ustupovat. Když se Boo začne červenat nad jeho komplimentem, má nutkání říct hned další. Samozřejmě by věděl, co říct, nebylo toho zrovna málo, co by na něm chválil a přesto to nechce přehnat. Ostatně mají na sebe ještě dost času, další taky stihne.
"Nemáš vůbec za co." Opáčí mu, aby nebyl zticha, a pak se ukloní.
"Jsem rád, že se mi daří se trefit. Vlastně se přiznám, že mě to vždycky bavilo. Víš, zkoušet odhadovat, kdo má co za povahu a co by se mu mohlo líbit nebo ne." Odmlčí se na moment a pak se nakloní nad stolek a trochu blíž Boogiemu.
"U tebe mě to těší několikanásobně." Mrkne na něj svůdně, než se zrovna narovná a kritickým okem si prohlédne objednávku, která jim přistane zanedlouho na stole. Tohle byl jeho hřích, i když si většinou dával černou kávu bez cukru a mléka. Samozřejmě šlo hlavně o kvalitu. Jenže dneska si prostě chtěl dopřát něco hodně jiného. To chce vlastně i s Boogiem, to už si zvládne připustit. Pak přijde na řadu návrh a Dori začne být v hloubi duše nervózní. Nepřeje si, aby ho Boo odmítl a zároveň ví, že na něj nemůže tlačit. Zatím prostě ne. Mohl by tím taky všechno pokazit a to nechce Boo ještě není dostatečně namotaný, aby za ním šel přes mrtvoly a tak musí vážně pomalu. Užívá si dotek na jeho tváři a asi tuší, co za odpověď přijde. Chtělo by to vážně dobrý plán, aby ho rodiče pustili. Nějakou dost dobrou výmluvu a zároveň jistou pravdu, aby Boo nemusel lhát. Přijde mu, že by to ocenil. Dorimu je to jedno, klidně vytvoří takovou pohádku, kterou nikdy nezpochybní. Je vidět, že nad tím přemýšlí opravdu důkladně a nakonec se mírně a nevypočitatelně pousměje.
"Hm, tak nedovolí." Je vidět, že by byl opravdu schopný všeho.
"Boo-chan, stačí když mi řekneš, že chceš bydlet u mě a já se pokusím zařídit zbytek." Možná, že to bude ta chvíle, kdy Boo začne tušit, že není obyčejným zaměstnancem podniku.
"Věř mi, myslím, že jsem schopný vymyslet něco, co je donutí ti i zabalit a ještě ti zamávají na cestu." Nakloní hlavu trochu na stranu.
"Neboj, vymyslím něco, co nakonec doopravdy uskutečníme a nebudeš muset lhát." Pak se znovu zamyslí. Musí řádně prostudovat obor Boogieho zaměření ve škole, aby to bylo věrohodné. Určitě to bude nějaký projekt, pod záštitou brigády. Navíc má všude po městě dost známých, už jen díky tomu, kolik vlivných lidí do jejich klubu chodí. Určitě to zvládne nějak spojit. Kdyby to neuměl, nebyl by tam, kde je.
"Budu potřebovat podklady k tomu, co se právě učíte ve škole a možná i nějaké možnosti projektů, spíš vhodná témata." Pokračuje dál, podle toho se zařídí a taky vyřeší to, čím by to celé mohli zaonačit.
"A pokud si nejsi jistý, že by se ti u mě líbilo…" Odmlčí se na chvilku a podívá se Boogiemu upřeně do očí.
"Můžeme se jít po dívat ke mně." Měl by ho asi ujistit, že nemá žádné postranní úmysly, ale lhal by. Minimálně touží po tom, aby ho mohl znovu políbit.
"Jsem si téměř stoprocentně jistý, že jsem tam nenechal nic usvědčujícího. Pokud však máš obavy být se mnou v jednom bytě sám, nebudu se zlobit." Ujistí ho, že rozhodnutí je čistě na něm. Ostatně když vše dopadne, jak má, bude ho mít u sebe pořád. Není potřeba ho nikam tlačit, nevidí se naposledy.
Boogie
Ano, Dori vypadal jako přesně ten typ člověka, co si nikým nenechá mluvit do života, ani svými rodiči ne, i kdyby je miloval sebevíc. Byl silný a schopný postarat se o sebe a Boogie ví, že takový není. Popravdě nechápe, co něm Dori vidí a trochu zahanbeně sklopí oči, protože není jako on, ale díky tomu ho alespoň může pořádně obdivovat. Kdyby byl stejný jako Dori, asi by mu tahle vlastnost tolik neimponovala. Když Dori začne mluvit o tom, jak ho vždycky bavilo odhadovat druhé lidi, kousne se do rtu a kradmo se po něm podívá a poprvé v životě pocítí, co to je žárlivost. Co to asi bylo za lidi a přejde ho to někdy? A co až o Boogiem zjistí všechno, bude ho to ještě bavit? +Jak by mohlo, nejsi ničím zajímavý.+ Řekne si v duchu, ale stejně to nechce hned vzdát. Chce si těch chvilek ukrást alespoň pár, i když si ho Dori třeba za pár let nebude ani pamatovat. Někdo by řekl, že klesl. On by řekl, že si vytváří pěkné vzpomínky do života. Zatím… Jako kdyby Dori uměl číst jeho myšlenky, nakloní se k němu přes stolek a řekne, že u něj je to speciální. Boogie se vnitřně trochu upokojí a usměje se na něj. "Nejsem zrovna špatně čitelná povaha, nemyslíš?" Nikdy si nepřipadal složitý na uvažování a to by mohlo být další mínus. Nikdy o sobě nepochyboval tolik, jako když je s ním. Když dojde na to stěhování a Boogieho rodiče, Dori je dlouho ticho. Hodně dlouho. Boogie stihne z nervozity sníst skoro všechny sušenky a vypít většinu čokolády, ale nemá chuť na další sladké, prostě se jen potřebuje zaměstnat. Musí se na něj dlouze a vykolejeně podívat, když mu Dori tak odhodlaně řekne, že to zařídí.
"Jak bys…?" Chtěl říct mohl, ale to je asi jasné. Dori ho prostě připravuje o slova. Cítí, jak mu klesají rty od sebe, když Dori tak přesvědčeně mluví o tom, že rodiče mu ještě zabalí sami. Tohle by se nemohlo stát ani v nějakém vzdáleném vesmíru.
"Co to povídáš?" Nerozumí vůbec ničemu, ale tak málo o něm ví… Dori ho ubezpečí, že to nebude žádná lež a když mu začne říkat, co všechno by o něm potřeboval vědět, začne mu to trochu dávat smysl. Chce připravit nějaký promyšlený plán a Boo vůbec nechápe, proč mu stojí za tolik námahy. Nemá ani ponětí, kolik mu toho o sobě při tom řekne a jak Dori pomalu začíná přebírat kontrolu nad jeho životem. Neví o něm nic, potkal ho podruhé a stejně mu bezhlavě věří, protože je mu tak málo a je tak strašně naivní. Vždycky bude, to se asi věkem nezmění. Už vůbec nic nejí a stejně mu zaskočí, když ho Dori najednou pozve přímo k sobě domů. Tohle měl být začátek rande a pak mělo přijít něco zajímavého. Chtěl to vidět, byl zvědavý, co vymyslí a zároveň moc chce vidět, jak žije. Neměl by tam asi hned chodit, co kdyby došlo na něco, co Boo nedovede kontrolovat a odmítnout a špatně to dopadne? Co když se s tím pak nebude schopný nějak srovnat? Kouše se do rtu. Dori samozřejmě moc dobře ví, co dělá, nestydí se a nemá zábrany, ale co on? Bojí se a zároveň cítí dobrodružství.
"Nenechal? Neměl bych říct, že je to škoda?" Hlesne trochu odvážněji, ale uhne pohledem a namotává si pramen vlasů na prst, jak je nervózní. Měl by to odmítnout. Měl by to odmítnout úplně všechno a dlouhé měsíce s ním jenom tak chodit. Dost na tom, že je to kluk!
"Tak dobře." Řekne a nepoznává sám sebe, ale zároveň na něj vrhne psí oči, které jasně říkají, aby byl trpělivý. Uvnitř žaludku má hejno motýlků a nejradši by se zvedl hned a prostě odešel. Podívá se na Doriho latté. Je netknuté. To bude trvat věky, než vypije něco tak velkého.
Dori
Dori celou dobu po očku pozoruje Boogieho. Musí to dělat, nemůže si pomoct a už to není jen o tom, že se snažím předem odhadnout jeho reakce. Spíš ho baví se na něj dívat a sledovat jemné mimické záchvěvy. Vlastně ho dost fascinuje, jak je Boo přímý. To se mu líbí, nemusí složitě hledat a zároveň to přesně vyhovuje tomu, co u svého protějšku hledá. Pro něj je kontrola dost důležitá a to úplně ve všem. Jakmile není jen malinko podle něj, začíná to být zlé. Tama to věděl, přesně odhadoval, kam se může trefit svou poznámkou a kde už by překročil hranici. To proto si tak dobře rozuměli. Ono to taky pár let trvalo. Vypadá zamyšleně nad Boogieho otázkou."Víš, to možná nejsi, i když některé aspekty tvého chování jsou pro mě nezvyklé. Z druhé strany jsem rád, že jsi takový. Všichni se snaží tvářit záhadně, tají před okolím úplně všechno a mě už to vážně dlouho leze krkem. Nezapomínej, kde jsi mě potkal." Připomene mu klub a věčné přetvářky, kdo jaký je a kým vlastně je v reálném životě.
"Bavíš mě, opravdu hodně a nemyslím si, že to jen tak opadne." Ujistí ho, že na něm nic není špatně. +Přesně tebe totiž potřebuju.+ Doplní si v duchu, ale nahlas to neřekne, tím by ho nejspíš vyděsil. Nechá Boogieho se klidně divit a dál se jen všehoschopně usmívá. Má pocit, že zrovna tohle nebude ten nejtěžší úkol. Věděl by o daleko složitějších věcech.
"Tví rodiče jsou určitě tak skvělí, že jim bude ležet na srdci tvé blaho a výtečné hodnocení ve škole." Boo, už si samozřejmě domyslel, kam tím vším míří.
"Když mi dáš dostatek informací, jsem schopný zařídit opravdu hodně." Ukazuje mu kousíček své vlastní povahy, ale jen malinko, aby mu ještě neutekl.
"Neboj, Boo-chan, budu se vážně hodně snažit, tě k sobě dostat." Pokračuje dál ve svém svádění, aby bylo jasné, že mu na tom záleží. Mírně se narovná a prohlédne si jeho tvář. Boo vystrkuje růžky, ale ne nějak přehnaně. To je kousíček, který za tím neviděl a ano, taky se mu líbí. Tohle bude nakonec ještě zajímavější, než si vůbec dokázal představit. Kam až by to mohlo zajít?
"Nikdo přece neříká, že tě nenechám nahlédnout do svých věcí. Víš, mám pár drobností, které jsou velmi soukromé. Budeš je hledat?" Vybídne ho v podstatě, aby to udělal a tím snad i pobídne jeho zvědavost, aby tam chtěl jít. Jakmile Boo souhlasí, je na Doriho očích vidět, jak moc je rád. Vezme svou kávu, dopřeje si dva krátké doušky, pak podloží a přivolá obsluhu.
"Neboj, tvé slíbené rande si dáme." Ujistí ho, aby nebyl z toho důvodu třeba smutný. Vyřeší platbu za oba, pohladí kočku na rozloučenou. Začíná uvažovat, že by se sem pro ni vrátil, slušela by mu a Boogiemu se líbí. Možná dárek na uvítanou? Pobídne Boogieho ven a zamíří rovnou na kraj ulice, aby mohl chytit taxi.
"Není to daleko, v tomto provozu tak patnáct minut." Otevře mu dveře do auta, když se mu jedno podaří ulovit a nadiktuje řidiči adresu. Opravdu to není daleko a je to jedna z těch lepších čtvrtí. To už asi Boogiemu dost napoví, že Dori není zrovna řadovým zaměstnancem klubu.
"Otázky si šetři, popovídáme si, až budeme u mě. Některé věci ti dlužím." Pousměje se na něj, vezme ho za ruku a klidně ho políbí na její hřbet i před taxikářem. Jedny oči navíc ničemu neublíží. Cestou si povídají a pak už je čas vystoupit. Boogieho ruku nepustí a míří rovnou k jedné bodově. Má hodně pater. Ve výtahu se Dori už nechce držet dál, přistoupí k němu a nakloní se blíž.
"Ještě jsem si nemohl říct pořádně ahoj." Povzdechne si hraně a pak ho krátce, ale velmi intenzivně políbí. Jen to, žádné intimnější doteky navíc. Pak už je čas vystoupit, jsou asi uprostřed a je na první pohled vidět, že byty budou velké. Jsou jen dva na patře.
"Připravený na své nové útočiště?" Mrkne na něj a pak ho pustí do svého malého ráje. No svého…
"To jsi přišel nějak brzo, Dori-chan?" Ozve se hlas z pohovky, odkud trčí jen tmavé prameny.
"Já se tady válím celý den a sám." Dodá ještě Tamaki, než se zvedne z pohovky a otočí ke dveřím. Má na sobě jen tepláky a svůj oblíbený náhrdelník s maskou. Pomalu přeostří s trochu vykolejeného Doriho na Boogieho.
"Jé ahoj, tebe jsem viděl v klubu. Moc ti to slušelo." Rozejde se k němu a přitáhne si Boogieho k sobě do náruče.
"I teď ti to sluší. Dáme si hru?" Pošeptá mu do ouška, než se odtáhne.
"To je přesně to nepatřičné, co jsem tu očividně nechal, i když o tom nevím." Ozve se Doriho hlas a protočí očima.
"Pusť ho prosím." Jeho žárlivost se přihlásí o slovo a Tamakiho od Boogieho odtáhne.
"Boo-chan, tohle je Tamaki. Zvykneš si na něj celkem rychle, ale občas se objeví ve chvíli, kdy tu rozhodně být nemá." Probodne Tamakiho pohledem a ten se usměje a plácne Doriho po rameni.
"Těší mě, Boo-chan. Když já jsem teď hodně osamělý, víš." Zatváří se jako nakopnuté štěně.
"Ještě mi ani nenapsal." Podívá se na Boogieho.
"No chápeš to? Já ne. Mám depresi." Povzdechne si a odejde k pohovce. Cestou si vezme kýbl zmrzliny z ledničky. Pak sebou plácne do měkkého polstrování a hlasitě zaúpí.
"Už je to taaak dlouho." Ozve se teatrálně.
Boogie
Dori mu v první chvíli potvrdí jeho slova a on se na okamžik zatváří zklamaně. Sice hned dodal, že jsou věci, kterými ho překvapuje, ale to bude spíš tím, že se ještě neznají. Jenže pak dodá, že se mu to líbí a že je vší tajemností přímo přesycený. Připomene mu, kde pracuje a Boogie si musí přiznat, že to je pravda. Tam si všichni hráli na něco, co nejsou a možná nechtěli ani za nic přiznat pravdu a takový Boo nebyl. Podívá se na něj s novou nadějí v očích, ale… lidí jako on byly přece plné ulice. Konečně se zase usměje, když si Dori trvá na tom, že ho jen tak nepřestane bavit. Tak dobře, zkusí tomu konečně věřit. Dori mu začne vysvětlovat, jak přesně by chtěl přesvědčit jeho rodiče a tak mírně přikývne. To znělo dobře a vzhledem k místu, kde Dori pracuje, asi zná nějaké lidi, možná profesory z jiných škol, kteří by mu doopravdy nějaký projekt dokázali zařídit nebo tak něco. Věří mu, zatím nemá důvod, aby ne. Dori je starší a zkušenější a určitě taky moudřejší. Zčervená, když mu řekne, jak moc se ho k sobě bude snažit dostat a rozpaky raději drbe kočku. Rudá nabere ještě sytější odstín, když se Dori chytne jeho provokace a řekne mu, že mu do věcí klidně lézt může a že tam najde jisté věci. Nemá sice ani ponětí jaké, ale moc by se nedivil, kdyby to bylo něco, z čeho by sám omdlel na místě. Bojí se a zároveň je zvědavý. "Mám ti vážně lézt do věcí?" Raději to otočí v otázku a jeho tváře ozdobí dolíčky. Udiveně se na Doriho podívá, když k nim najednou volá obsluhu a ani nedopije svou kávu. Vážně se tolik těší? Usměje se ještě o něco víc a pak už ho doprovází ven. Škoda jenom, že tady musí nechat tu kočku, moc se mu líbila a on jí taky, to bylo poznat, jinak by už z jeho klína odešla. Venku se Dorimu velmi rychle podaří ulovit taxi a za chvíli už oba jedou k němu domů. Patnáct minut opravdu není moc. Na okamžik se zarazí nad tou adresou. Není si jistý, jestli je to to místo, o kterém slyšel, ale pokud ano, nebydlí Dori na nějak drahém místě? Nadechne se, aby se zeptal, jestli to je byt po jeho rodině nebo tak něco, ale Dori to tušil a prozatím mu zakáže všechny otázky a tak Boogie ztichne a podívá se ven, ale to neznamená, že mu hlava nejede na plné otáčky. Nejistě se na něj podívá, když mu tak políbí ruku, ale celý žaludek se mu příjemně chvěje a když vystoupí ven a Dori ho nepouští, připadá si, jako by spolu doopravdy chodili. Dům je očividně nový a luxusnější. Pohádka pokračuje. Musí společně do výtahu a v tom malém prostoru Boo ani nestačí začít být nervózní a už cítí jeho rty na svých. Kruci… tohle jde nějak rychle.
"Budeš to tady dělat pokaždé?" Slyší sám sebe a nejraději by se vzápětí na místě propadl, ale dveře výtahu se naštěstí otevřou. Dori mu svůj byt ihned věnuje, on se na něj opravdu zamilovaně podívá, nadechne se a pak už se dveře otevírají. Tohle není žádný starší byt po bohatých rodičích, tohle je… jak je tohle vůbec možné? Kde by na to Dori vzal? Udělá krok dovnitř a pořád se udiveně rozhlíží. V první chvíli si Tamakiho ani nevšimne, jenom se honem zouvá, aby to tu nepošlapal. Teprve pak se ozve ten hlas, Boo se na něj podívá a ústa mu klesnou od sebe. Ani neví, co si vlastně myslí. Z klubu si ho nevybavuje, takže ho nepozná. Prostě to nejde jinak, než že si prohlédne jeho postavu a pak jeho uším začne docházet, co přesně to slyší. Zní to, jako kdyby byl Doriho milenec, ale… Zmateně se podívá na Doriho vedle sebe, ale ten nevypadá, že by byl zase tak rád, že tady hosta vidí. Tamaki ho pozdraví, řekne mu, že ho zná z klubu a Boogie mu honem podá ruku, aby se pozdravili. Takže kamarád? Je to možné? Kolega? Nebo ne? Tamaki ho rovnou objímá a ještě mu šeptá do ucha.
"Hru?" Vypadne z něj, jako by byl mentálně retardovaný a znovu se podívá na Doriho. Nepatřičné?
"Těší mě." Ukloní se nejistě, ale neví, jak má na nového známého reagovat a kdo to vlastně je. Takže sem chodí často? A bude i později, kdyby tady bydlel? Asi ano… Tamaki mluví trochu nesouvisle o tom, že mu někdo ještě nenapsal, Boogie se zatváří lítostivě, i když se vůbec neznají a mírně pokrčí rameny, protože netuší, jak by mu pomohl a pak jim přestane věnovat pozornost.
"Páni, máš tady i kulečník?" Míří do nitra bytu a zapomene se.
Dori, Tamaki
"Ano, ty můžeš všechno, Boo-chan." Ujistí ho, že může vlézt, do jakéhokoliv šuplíku chce.
"A když se ti budou některé věci líbit, budu jen rád." Dodá ještě, aby ho o trochu víc přivedl do rozpaků. Nepřehlédl ani to, jak moc si oblíbil kočku. Je jasné, že hned, jak bude mít chvilku, přijede pro ni, i kdyby měla stát celé jmění. Nepochybuje totiž o tom, že Boo se k němu nastěhuje. Tak moc ho chce u sebe, že neexistuje nic, co pro to neudělal. Ve výtahu si jen potvrdí své vlastní myšlenky. Boo na jeho polibek reaguje víc, než překvapivě. Znovu se na něj musí usmát a v očích mu zablýskne náznak chtíče, který jindy velmi dobře schovává.
"S radostí to budu dělat pokaždé, jen ti nemůžu slíbit, že se příště budu držet stejně." Prozradí mu, jak moc ho stojí přemáhání, aby ho vůbec pustil. Jedno tlačítko by se tu dalo dobře zneužít, ale rozhodně podobné věci nebude zkoušet napoprvé. První potřebuje zjistit, co by se Boogiemu líbilo a jak ho přivést do stavu, kdy zapomene, kde jsou. Ne úplně, ale dostatečně na to, aby se tu mohlo dít víc. Po očku ho pozoruje, jakmile vejdou do bytu. Kdyby tu nebyl Tama, asi dojde na příval otázek a ano, teď už je rozhodnutý mu prozradit, kdo vlastně je. Věří mu natolik, že už se nebude tvářit tajemně a chovávat se za práci v jeho vlastním podniku. Ostatně stejně by se to brzo dozvěděl, už není důvod čekat a lhát mu taky nechce. Tama se nepřestává usmívat, i když vidí Doriho nevoli s tím, jak se k Boogiemu chová. Ne, neudělal by to jinak. Přikývne na Boogieho otázku.
"Jasně, je tu playstation. Mám rozehráno, můžeš se klidně přidat." Nabídne mu rovnou a ignoruje Doriho povzdech. Tentokrát ale nic neřekne. Dori neovládne protočení očima, jakmile se Tama znovu vrátí na pohovku. Taková deprese nebyla zase tak častá a dokonce to vypadá, že z toho má vrásku.
"Kdybys na to nepřistoupl, tak se tady neválíš." Samozřejmě mu to vyčte. On sám by to neudělal. Nesnáší pocit, když nemá něco pod kontrolou. Zavrtí nad ním hlavou, ale ano, je mu ho líto. Takto ho vážně dlouho neviděl. Nechá Boogieho, aby se rozešel po bytě a sám zamíří k baru a k ledničce, dokud vytáhne domácí limonádu, aby Boogiemu mohl nalít. Tiše se zasměje, protože čekal tisíc otázek, ale padla úplně jiná.
"A to je přesně to, proč se mi tak moc líbíš. Vždycky mě něčím překvapíš." Prozradí mu, jak na něj zapůsobil.
"Ano, mám. Je tu i malé kino a místnost s vířivkou." Prozradí mu, co všechno tu může najít a nebývá to běžnou součástí bytu. Se sklenkou zamíří k Boogiemu a podá mu ji.
"Tama je osobou, na které mi opravdu záleží. Známe se od školy, vlastně jediný člověk, který mě opravdu dobře zná." Vysvětlí Boogiemu.
"I když ho právě teď nesnáším, protože tu neměl být." Je to trochu vtip, nemyslí to tak úplně vážně.
"Je neškodný ve většině případů." Dodá ještě pobaveně. Z gauče se ozve odfrknutí.
"To zní, jako bych byl impotentní, ve většině případů. Nejsem a klidně to Boogiemu dokážu." Zamručí a vyhlédne přes opěrku.
"Takhle mluvit o nejlepším kamarádovi, který je na dně, že se nestydíš." Zavrtí nad ním hlavou.
"Vidíš, Boo-chan, jaký je? Pojď radši za mnou." Pobídne ho s blýsknutím v očích. Dal by si říct, o tom není pochyb, ale stejně znovu zkontroluje telefon. Dori pohladí Boogieho po paži.
"Klidně se rozhlédni. Tam je moje ložnice a možná nakonec ne jen moje." Mrkne na něj.
"Jen něco vyřeším a budu se věnovat jen a jen tobě." Ujistí ho, než ho ještě pohladí po hraně čelisti a vydá se k Tamakimu. Usadí se na opěrku a podívá se na něj.
"Ale no tak, Tama-chan." Prohrábne mu vlasy.
"Přece tě nerozhází jeden kluk." Snaží se ho přivést na jiné myšlenky. Tama se na něj nevěřícně podívá a ušklíbne se.
"Ty se mnou vůbec nesoucítíš." Obviní ho a zaboří lžičku do zmrzliny.
"Jsem vyřízený." Přehání, ale stejně mu z toho není dobře. Znovu si povzdechne, než mu vezme lžičku a vzápětí i zmrzlinu.
"Bude ti špatně." Stará se o něj, ostatně jako vždycky. Dělali to navzájem už dlouhé roky.
"Slib mi, že přestaneš vyvádět a já ti slíbím, že ten tvůj objev vyšťourám." Uměl v tom dost chodit, aby se mu to povedlo.
"A pak ho třeba dotáhnu za límec až k tobě." V očích mu zajiskří a zase se objeví ta nebezpečnější část, který by klidně Rukiho unesla, aby dostála vlastnímu slibu.
"Dori-chan, ty jsi nejlepší." Rozzáří se Tamaki, než ho chytne za ruku a stáhne k sobě na pohovku, aby mu mohl dát pustu na tvář.
"Ty jsi hrozný pitomec." Sykne po něm Dori a už se hrabe na nohy a začne se upravovat.
"Jestli mi to pokazíš, tak se na tebe vykašlu." Vyhrožuje mu a hned se podívá, kde je Boo a jestli to viděl. Snad ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat