Hromadné - Mám chuť ti plnit přání. - část 6.

(město)

Boogie, Ruki

Boogie se musí pro sebe zasmát a zavrtět hlavou. Nemyslí si, že by po něm tolik lidí koukalo, přece by si alespoň něčeho až do dneška všiml, no ne? Kromě toho má teď před očima jenom svůj nový objev, ale nahlas neřekne nic. Jenom si prohlíží nehty na rukou. Zvedne k němu oči až ve chvíli, kdy mu Dori řekne, že nechce, aby mu padl do oka někdo jiný. Pořád mu to přijde tak neuvěřitelné… nakloní jenom hlavu trochu k rameni, ale pořád mlčí. Usměje se o hodně víc, když ho Dori ubezpečí, že mu může kdykoliv napsat. Asi se bude nudit často, ale nerad by byl moc otravný nebo psal v nevhodné chvíle. No… ono se uvidí, jak to nakonec bude. Snad by ho Dori upozornil, kdyby to přeháněl? Zatváří se překvapeně a opravdu nadšeně, když Dori souhlasí a dokonce mu řekne, že by mohl skončit hned teď. Zřejmě byl jeho posledním zákazníkem nebo tak něco. Trochu ho udiví, že se Dori nejde ani nikam převléct nebo se s kýmkoliv rozloučit, přijde mu to minimálně zvláštní, ale nahlas se nezeptá. Jsou věci, ve kterých se prostě moc zdráhá a Dori má vlastně velké štěstí, že se v tom nerýpe, jako by kdokoliv jiný mohl. Už jsou venku na ulici, když Dori předvede ten manévr s výměnou stran. Ani za nic není schopný přijít na to, proč to udělal, ale možná je mu to takhle jenom pohodlnější. Někteří lidé se třeba rádi vodili jenom za pravou ruku nebo tak něco. Bude v tom něco podobného. Podívá se na jeho profil, když mu říká, že se mu bude hezky spát. 

"To ano." Souhlasí s ním. 

"Nechceš si už sundat tu masku, když nejsme v klubu?" Připomene mu, že ji má pořád nasazenou a že se po nich lidé hodně otáčejí. Přece jenom tohle bylo rušné město dokonce i v noci, nejsou tady sami ani zdaleka. I on sám by už moc rád viděl, kdo se pod maskou skrývá. 

"Budeme muset do toho taxíku." Řekne mu, že pěšky by to šli opravdu dlouho, ale ještě chvíli se mohou procházet. Boogie si přijde jako v nějakém snu, když spolu jdou po ulici. Doopravdy se to děje. Přijde si, že má skoro euforickou náladu a spát se mu rozhodně nechce, ale to nevadí. Klidně bude zítra jako spící panna, jenom nechce, aby to byl Dori, kdo nakonec zapomene na něj.

Ruki na to nic neřekne, ale Tamaki má pravdu. To, že je provokatér, rozhodně neslyšel poprvé. Když mu pak Tamaki řekne, že mu to raději ukáže, v první chvíli se vážně lekne, že se na něj chce vrhat hned, ale v tom to není. Chce prostě pokračovat v jejich seznamování a postupně mu to všechno dokázat a to bylo něco, co se Rukimu líbilo. Ještě vlastně nenarazil na nic, co by nemělo. Nebyl Tamaki až moc dokonalý? To bylo taky pěkně podezřelé… +Ty taky nevíš, co vlastně chceš.+ Pomyslí si, ale je to jenom o tom, že už žil dost dlouho na to, aby věděl, že vždycky je někde nějaký háček a nic není tak dokonalé, jak se tváří. Už pomalu ztrácel naději, že to někdy dokonalé bude, ale teď to vypadalo vážně nadějně. +Nechci, abys mě zklamal...+ Pomyslí si v duchu. 

"Kluci jako ty by pořád něco jedli." Řekne a to, že je to narážka na něho pro teď přejde. Spíš to svede na to, že Tamakiho je kus, asi hodně cvičí a tak bude potřebovat pořádný příjem. A pak se mu Tamaki otevře a začne mu vyprávět o tom, kolik kluků doopravdy potkal, tak trochu jací byli a jak to má vlastně on sám. Asi je už tím vším tak přesycený, že hledá až moc něco, co možná ani najít nejde nebo má jen vysoké nároky, jak sám říká, kdo ví… Někteří lidé jsou rádi, že potkají vůbec někoho, ale on má spíš opačný problém. Možná by to bylo lepší, kdyby se na čas zavřel někam do divočiny. Pravdou bylo, že s Rukim to náročné bylo. Ne proto, že by byl moc snob nebo se cítil být tak speciální, spíš to bylo o povaze, kterou nesnesl každý. Těžko uvěřit, že to někdo skutečně vyhledává, ale jak se říkalo, každá mince má dvě strany a ty nejdou oddělit. Někde musí být i ta jeho. A Tamakiho. Prý s ním je to jiné… Nevěřil by mu ani na deset sekund, kdyby Tamaki neřekl něco velmi podstatného. Totiž ten konec, že to se sice nevzdá, ale ani nechce řešit dopředu. To znělo dostatečně fér, aby to zaujalo zase Rukiho. I o tom přemýšlí, když na něj čeká venku a kouří. Nechá se vzít kolem ramen, ale když se v jeho rukou objeví lahev, hned se zamračí. 

"Co? Jen si ji nech, co když mě uvidí policajt? Ať zavřou tebe!" Zlobí se, ale vyloženě mu ji necpe. Jenže uvnitř jihne po Tamakiho dalších slovech a dokonce ho nechá naklonit se blíž. 

"Umíš hezky mluvit, to je pravda…" Odtuší zdánlivě nezaujatě, ale opak je pravdou.

Dori, Tamaki

Svými otázkami a slovy se snaží poznat, jaký Boo ve skutečnosti je a co si nejvíc přeje. Postupně odhaluje kousíček po kousku. Snaží se odhadnout, co by na něj později mohlo působit. Je to jeho typická strategie, aby ho dostal tam, kam potřebuje. Zároveň si však neuvědomuje, že je v tom i něco jiného. Ta snaha je mnohem větší, než kdykoliv jindy a zájem mnohem hlubší. Možná by se s ním měl dnes večer rozloučit a už se mu neozvat, bylo by to rozhodně rozumnější. Jenže nechce, potřebuje v tom nutně pokračovat. Boo se usměje a jemu to pro tuto chvíli ke štěstí stačí. Má vedle sebe nádherného kluka, který si své možnosti vůbec neuvědomuje. Dori mu jich pár ukáže, ale jen tak, aby mu to nepřekazilo plány. Tedy je o tom přesvědčený. Vlastně tak trochu čekal, že přijdou otázky, hlavně na to, jak je možné, že jen tak odchází. Měl samozřejmě v rukávu několik odpovědí, které by mu vše vysvětlil, ale nepřijdou. To ho jen utvrdí v tom, že mu Boo věří. Musí na něj dávat pozor, minimálně z povzdálí. Je příliš důvěřivý a kde kdo by toho mohl zneužít. Ano, on taky, ale to neznamená, že někomu jinému dovolí, aby to dělal minimálně podobně. Podívá se na Boogieho tvář a mírně se pousměje.

"Asi máš pravdu, už bych mohl." Souhlasí s ním, a přesto to hned neudělá. Místo toho sáhne po telefonu a zavolá jim taxi a nechá ho přijet o pár bloků dál. Mají ještě asi hodinu, aby splnili čas, na kterém se se řidičem domluvil. Projdou se a zároveň ho pak bude moci bez problémů odvézt až domů. 

"Mám svou masku rád. V klubu si ji nesundávám. Před hosty rozhodně ne. Ale ty jsi pro mě víc, než speciální." Dojde na další komplimenty a lehké popotahování Boogieho osoby směrem k sobě.

"Je fér, abys věděl, jak přesně vypadám." Přejdou ještě kousek a zastaví se až na hranici světla lampy poblíž krásného parku. Má to atmosféru, na tu si vždycky potrpěl. Otočí se čelem k němu a vezme ho za obě dlaně.

"Mohl bych se zeptat, jestli si připravený, ale…" Pousměje se a zvedne Boogieho dlaně. Prsty nasměruje k vázání masky a nechá ho, aby to udělal za něj. Dívá se mu neustále do očí, a když je maska dole, trhne obočím v němé otázce, co on na to. Svou prázdnou dlaň zatím pokládá na jeho tvář a udělá půl krůček blíž k němu. Prsty sklouzne až na jeho bradu, za kterou jeho tvář pozvedne.

"Rád bych ti popřál dobrou noc. Tady v soukromí." Tuší, že by Boo možná nechtěl, aby se něco podobného dělo před jeho domem. Dori mu sice slíbil, že si o to řekne sám, ale podle něj je tohle ideální chvilka. 

"Chci tě políbit a přitom neporušit, co jsem slíbil. Snad mi to nebudeš mít za zlé." Pošeptá mu skoro do rtů a pak se skutečně skloní a políbí ho. Zatím se krotí, jeho pohyby rtů jsou spíš něžné, ale po chvíli se trochu zrychlí. Paži protáhne kolem Boogieho pasu a přitiskne ho blíž k sobě.

Kdyby jen Tama tušil, jak o něm Ru přemýšlí a že v návaznosti na to, použil slovíčko dokonalý, asi by jeho ego nemohlo být výš. Rád si o sobě mysle jenom to nejlepší a klidně to řekl nahlas, ale komplimenty měl rád. Opravdu by si to užil. Prohlíží si profil Rukiho tváře a musí se mírně usmívat. Rád by věděl, co se mu prohání hlavou, ale neupne se na to. Prostě to nechá plynout a ono to nějak dopadne. V hodně věcech měl prostě štěstí a teď to snad dopadne stejně a jeho instinkt ho nezklame. Uchechtne se a přikývne.

"Samozřejmě, něčím svoje tělo živit musím. Dřu dost na to, abych to potřeboval a je to vidět." Proč by to neřekl, když je to pravda. Netrápil své tělo pro nic za nic. Nebyl si úplně jistý, jestli všechno říct napřímo, ale byl prostě takový. Neschovával své vlastní myšlenky a většinou je vypustil do světa. Teď to bylo stejné a navíc s Rukim nemá pocit, že by to byla chyba. Vlastně ani nečekal, že by mu na to něco řekl. Žádná negativní poznámka nepřijde a to mu ke štěstí stačí. Podle něj je to dobré znamení, že to Ru pochopil správně a vzal si z toho to nejlepší. Totiž to, že by společně mohli strávit víc času. Rozesměje se a Rukiho nepustí. Očividně mu to nevadí a Tama si to užívá.

"Už jsme zase u toho vězení. Sám víš, že by mi neslušelo." Protočí nad tím očima a klidně se napije. Kolem dokola nikde není. Snad to stihne schovat, než je někdo uvidí. Ten adrenalin se mu svým způsobem líbí. 

"Víš, Ru-chan." Odmlčí se na chvilku, aby si srovnal myšlenky.

"Někdy to stojí za to se prostě snažit. Navykládám toho hodně, to je pravda, ale některými slovy většinou šetřím. Teď se mi nechce." Nadechne se jeho vůně naposledy a mírně se odtáhne. Ne pořád ho nepustil a ani to nemá v plánu.

"Navíc si to očividně taky užíváš, tak proč bych to nedělal." Ne, to by nebyl on, aby nepřišla podobná poznámka. Nechává se navádět Rukim, aby šli požadovaným směrem a dostali se k tomu jídlu. 

"Prozradíš mi o sobě ještě něco?" Vyzvídá, ale vážně to chce vědět. 

"Oblíbená barva, hudba film?" Nahodí možná témata. Je to ukázka toho, že svá slova myslel vážně.

"Oblíbené místo, poloha ehm…" Zkouší, jestli se začne červenat nebo vůbec.

"Možná vymyslím ještě pár otázek." Zasměje se a nabídne mu lahev, kdyby to potřeboval zapít.

Boogie, Ruki

Dori sice souhlasí s tím, že by si mohl sundat svou masku, ale neudělá to hned a místo toho ho Boogie sleduje, jak objednává taxi. Není to sem, ale je milé, že to udělal. Projdou se a zároveň se Boo nedostane do postele kdo ví v kolik. Sice asi stejně moc spát nebude, ale přece jenom si trochu odpočine a rodiče snad nic nepoznají. Kdyby věděli, že vůbec není doma… Překvapí ho, když mu Dori řekne, že si svou masku nikdy nesundává, ale důvod je víc než opodstatněný. Dori prostě nechce, aby každý znal jeho pravou identitu, aby ho pak nemohli poznávat na ulici. Zřejmě nestojí o to, aby se na něj lepili lidé, které vnímá jinak, než pracovně nebo aby někdo prozradil, kde přesně pracuje. Když mu však řekne, že s ním je všechno jiné. Boogie se usměje. Ta důvěra by očividně mohla být vzájemná, toho si váží. Nechá se odvést ještě kousek pod tu lampu, tady na něj skutečně dobře uvidí a když se ho Dori zeptá, jestli je připravený, musí si přiznat, že zatajuje dech. Na druhou stranu to znělo pěkně sebestředně a tak na něj udělá trochu obličej, ale to byl jenom takový vtip, určitě ano. I někdo tak krásný, jako je Dori, přece musí být trochu skromný. Zas a znovu ho Dori překvapí, když chce, aby to byl nakonec on sám, kdo mu masku sundá. Zatahá za šňůrky, srdce mu při tom divoce bije a v žaludku poletují motýlci a najednou je maska dole a on je ještě mnohem krásnější. Jeden by z toho skoro přišel o oči. Nikdy neviděl tak čisté rysy a přistihne se, že na něj zírá s pootevřenou pusou. 

"Ty jsi nějaký model nebo herec?" Sice přizná, že ho z časopisu nezná, ale divil by se, kdyby to tak nebylo. Dori mu na to neodpoví, místo toho se k němu přiblíží a dotkne se jeho tváře. Nakloní hlavu maličko k rameni, když mu chce přát dobrou noc už teď, ale i to má dobrý důvod a on je vlastně rád, že přemýšlí za ně za oba, protože Boogieho zdravý rozum si začíná brát dovolenou. Cítí, jak se mu začínají chvět nohy, když mu Dori řekne, že by ho chtěl políbit. Ví, co si slíbili, ale teď se mu nechce utíkat, spíš naopak. Moc si přeje, aby se to stalo a ono se to nakonec stane. Boogie znatelně povolí v kolenou, ale Dori ho pevně chytí okolo pasu a on si ani neuvědomuje, že oběma rukama svírá jeho předloktí možná až moc pevně. Nechává se líbat a dobývat, odpovídá mu jak jen umí a kdyby jim policista klepal na rameno, asi si toho ani nevšimne.

Ruki poslouchá Tamakiho slova, zatímco společně míří za jídlem. 

"Kdo ví proč ti to věřím, i když jinak nikomu nevěřím ani nos mezi očima." Povzdechne si a krátce se podívá na jeho profil. Musí překvapeně zvednout obočí, když toho o něm Tamaki chce tolik vědět. „

"Nikdo ti neříkal, že protějšek musí zůstat tajemný? Jinak by nebyl zajímavý. Až se někdy dostaneš ke mně domů…" Sjede ho pochybovačným pohledem. 

"… pak rychle přijdeš na to, jaká je moje oblíbená barva, co poslouchám a mám toho plný počítač a nakonec ti možná pustím i nějaký film. Znáš Angeliku? Víš, kolik tam toho poznáš o dobové Francii?" Zeptá se ho a čeká ten vyděšený výraz, ale ne, není to jeho oblíbený film. Jenom se občas na filmy dívá jinýma očima, než ostatní. Nevidí v tom žádnou růžovou romanci, ale přehlídku historie. Filmaři se vyřádili a on všechno posuzuje vyloženě s odborným postižením. No a tím mu toho o sobě vlastně taky dost řekl. Málem by přeslechl to poslední, ale dojde mu to a musí se na něj velmi důkladně podívat. Nakonec se rozesměje. 

"Snad nečekáš, že ti okamžitě prozradím jak na mě a ty pak přijdeš k hotovému? To ani omylem…" Odtuší a nechá lahev jemu, protože už jsou u podniku. Stejně ho s ní dovnitř nepustí. 

"Budeš ji schovávat a vezmeme ji potom nebo ji tady prostě necháš a dokážeš tím, jaký jsi snob?" Byla přece jenom docela drahá a vypitá jenom z poloviny. Nakonec společně vejdou do celkem malého lokálu. Je tu jenom několik stolků, obsluhuje tu normální žena s několika malými dětmi kolem sebe a na první pohled se tu nevaří nic speciálního, ale pozdraví ho tady jménem a rovnou začnou utírat stolek, kde Ruki většinou sedí. 

"Mohl jsem tě vzít na jakékoliv luxusní místo, ale tohle je křest ohněm. Vydržíš tady vůbec?" Prohodí, když si upraví sako, aby se mohl posadit a ani se nepotřebuje dívat do nabídky. Ona se tady totiž moc nemění. Jídlo je ale poctivé, je ho hodně a funguje to tady skoro do rána. Nejsou tady kupodivu žádné pochybné existence, naopak. Je tady například žena, která je úplně sama. Její práce je v noci řídit taxi a všude jinde by se buď bála nebo nedoplatila. Tady je prostě klid. A nikomu nevadí, že se tady kouří. Ruki toho využije a okamžitě si začne připalovat. 

"Jaká je tvoje oblíbená poloha." Řekne na plnou pusu s cigárem mezi rty, když poprvé popotahuje a u toho schovává zapalovač. Jeho známá už stojí nad nimi, čeká na objednávku a vypadá to, že se snad i začne červenat, ale taky už Rukiho zná. A Ruki vyloženě testuje, co na to Tamaki. 

"Kde je Ryohei?" Zeptá se Jihiro a Ruki nahoru zvedne hodně výmluvný pohled. A Jihiro se potěšeně zahihňá. 

"Konečně…" Odtuší a Ruki se zamračí. Nepotřeboval slyšet, že mu dělal blbečka až moc dlouho.

Dori, Tamaki

Dori začíná být opravdu zvědavý, co se stane, až Boo jeho masku sundá. Ne, ani na vteřinu ho nenapadne, že by se mu třeba nelíbil. Podobné myšlenky jeho ego nepřipustí. Stejně se ale těší, jak to Boo unese. Doufá samozřejmě v pořádný wow efekt, který by dnešní, velmi povedený večer zakončil. Ano, dneska se mu bude spát velmi příjemně, i když do postele nejspíš zaleze sám. Tiše se zasměje, protože Boogieho slova jsou prostě a jednoduše roztomilá. Asi tak jako je celá jeho osoba.

"Ne, nejsem, i když je pravdou, že už jsem něco nafotil. Spíš jen pro vlastní zábavu a pro pocit, že to klidně můžu dělat." Prozradí mu něco na sebe. Byla to jen malá značka, a i když fotky měly úspěch, stejně nebyly příliš vidět a nefotil je ani pod svým jménem. Jeho prioritou byl klub a taky jisté udržení soukromí. Když to dodržoval, byla pro něj spousta věcí jednodušších. 

"Ale děkuji za tvou reakci, jsi vážně kouzelný." Bez komplimentů by se to jen těžko obešlo a Dori chce využít každou příležitost, aby Boogieho víc připoutal k sobě. Je rád, že Boo není proti nádhernému rozloučení a neuhýbá mu, když je dost jasné, že ho chce políbit. Ano, slíbil mu něco jiného, ale věci plynuly tak nějak přirozeně a tohle je podle něj skvělý další krok. Boogieho rty jsou dokonale sladké a měkké, rozhodně ho přemlouvají, aby si jich užil mnohem víc, ale nesmí to přehnat. Chce v té správné míře vystupňovat jisté příjemné napětí mezi nimi a doufá, že se mu povede dosáhnout toho, aby se Boo nemohl dočkat dalšího setkání. Jen hezky nalákat a pak pustit domů. Cítí Boogieho stisk na svých pažích a později se tomu bude usmívat, ale ne teď, když ho má v náruči a naprosto si užívá jeho blízkost. Jakmile ho přestane líbat, krátce si opře čelo o to jeho a promne si rty o sebe. Už zase se usmívá.

"S tebou je vážně těžké držet se zpátky." Pošeptá mu.

"Pojď, ještě trochu se projdeme, už nám moc času nezbývá." Nabídne mu znovu rámě a vykročí dál ulicí, která zeje prázdnotou.

"Slib mi, že jakmile přijdeš domů, pořádně se napiješ a půjdeš hned spát." Podívá se na jeho profil.

"Přece jen v tom byl alkohol a taky bych byl nerad, kdybys kvůli mně byl zítra ospalý." Samozřejmě je v tom jistá potřeba kontroly a znovu se v tom obratně pohybuje, aby nebylo znát, jaký přesně je jeho cíl.

"Můžeš mi o tom klidně napsat." Testuje, jestli Boo bude chtít. 

Tama se zasměje.

"Vidíš, jsem naprosto důvěryhodný. Chodící reklama na pravdomluvnost." Obrátí to celé na vtip, ale opravdu ho těší, že mu Ru věří. Protočí vzápětí očima, protože je sice fakt, že tajemnost je sexy, ale něco by vědět klidně mohl. Přece jen by mu třeba chtěl něco koupit a takto je těžké vařit z vody.

"Jo je to sexy, vlastně si to dost užívám, ale něco málo bys pustit mohl." Neznačí mu, že to pro něj má význam. Překvapeně se na něj podívá, jenžto není tím, co za film zmínil, vlastně ho to ani nevyděsí. No co, když ho to nebude bavit, bude otravovat Rukiho a nakonec skončí u prvních scén, protože víc vidět nebudou.

"Takže mám reálnou šanci, že se k tobě domů dostanu?" Samozřejmě si z toho vezme úplně něco jiného.

"Věř mi, že já si najdu pozitivní věci na čemkoliv. Klidně s tebou budu koukat na několikahodinový buddhistický obřad. Jen ti neslíbím, že ho uvidíme celý." Zatváří se jako nevinnost sama, než se znovu rozesměje.

"Jestli se snažíš o to, abych tě nechal být, máš to marný. Já to z tebe nějak dostanu a teď výjimečně nemyslím oblečení." Doplní poznámku, bez které by se to neobešlo. Pak dojde na protočení očima v sloup.

"Nečekám, ale zkusit jsem to musel. Já si to na to klidně přijdu sám." Umí být paličatý, když na to přijde a tohle je dobrá příležitost. Podívá se na lahev a na chvíli se zamyslí.

"Umím být snob, ale to neznamená, že rád plýtvám dobrým alkoholem." Rychle se rozhlédne a najde malý kousek, kam nedopadá světlo z lamp a kde ji jen tak někdo neuvidí.

"Třeba tu zůstane." Uchechtne se a vkročí společně s Rukim do lokálu. Krátce se rozhlédne kolem, ale úsměv mu z tváře nemizí. Líbí se mu tady, má rád podobná, trochu domácká místa. 

"Co bych pro tvoje oči neudělal." Obrátí to zase tak trochu proti Rukimu a usadí se. Sám po jeho vzoru vytáhne cigaretu a připálí si. Obočí mu jde nahoru, když se zeptá zrovna na tohle, ale ne, nebude se červenat. Neodpoví však hned, jen vzhlédne k obsluhující.

"Asi budu náhrada za něj. Dávám tomu pár dní." V první vteřině se tváří vážně, než se rozesměje.

"Nicméně dostal pěknou nakládačku." Doplní to, co ví on a dál se v tom nepitvá.

"Objednávku nechám na tobě. Určitě mi rád něco doporučíš." Opře se předloktími o desku stolu.

"Ale abych se vrátil k otázce, je jich vlastně několik, záleží zrovna na tom, s kým spím." Klidně rozvádí svou odpověď.

"Ale obecně mám rád, když přitom vidím tvář a můžu se dívat, jak si to dotyčný užívá. Kdybych si měl vybrat…" Tváří se, že přemýšlí.

"Asi si tě vezmu na klín. Pak se můžeme oba zapojit a já tě poznám mnohem víc." Vezme to dost konkrétně, přímo na Rukiho adresu.