Dori, Tamaki
V Dorim se zvedne zvláštní vlna žárlivosti, když se Boo rozhlédne kolem sebe. Tak nějak předpokládal, že se vůbec rozhlížet nebude a řekne mu rovnou, že si vybírat nechce. V tomto ohledu vyloženě nesnáší, když někdo se svou odpovědí, i kdyby nebyla slovní, váhá. Nenápadně se nadechne nosem a přemluví se k tomu, aby se uklidnil a znovu pousmál. Naštěstí Boo se velmi brzo podívá zpátky na něj a tím zachrání celou situaci. I když se mu nelíbí, že na počet čísel v telefonu mu nic neřekl. Ale nečervená se, takže tam nejsou. Dori uměl být hodně impulsivní, i když ta hranice byla ještě o kousek dál. Kdyby Boo zůstal na někom viset pohledem o něco déle, nejspíš by si to s ním později vyřídil. Nebyl by první ani poslední. Má svá tajemství, o kterých nikdo, kromě Tamakiho neví. Krátce přikývne na Boogieho slova ohledně jejich další schůzky. Teď si to zase o hodně vylepšil. Dori byl spokojený s tou rolí a neměl rád, pokud to někdo měnil. Ta otázka byla v pořadí, ale odpověď už měl sám nadefinovanou ve své hlavě. Boo naštěstí jeho myšlenky vyslyšel a tak může skvělý večer dál pokračovat."Dobře." Zavrní spokojeně.
"Vymyslím něco, na co jen tak nezapomeneš, to ti můžu slíbit." Znovu je znát, jak moc si věří a že to klidně dá najevo. Krátce si povzdechne, když si znovu prohlédne jeho tvář.
"Ale myslím, že to nebude příliš mezi lidi. Nevím, jestli snesu obdivné pohledy na tebe." Znovu se pousměje, ale je za tím mnohem víc, o čem Boo ani vědět nemůže. Rozhodně by ještě chvíli neměl.
"Můžu jen doufat, že budeš mít čas velmi brzo." Sáhne po jeho dlani a její hřbet si přiblíží ke rtům. Oči zpoza masky se neustále upírají do těch Boogieho.
"Vůbec si totiž nejsem jistý, že bez tebe vydržím příliš dlouho." Dotkne se rty místa, které před chvíli hladil palcem a pak nechá dlaně společně klesnout na svá stehna. Doufá, že svými slovy nenásilně přinutí Boogieho, aby už teď hledal co nejbližší termín, kdy bude mít volno. Jsou věci, které potřebuje mít nutně pod kontrolou.
"Dáš si ještě jeden drink, Boo-chan?" Nakloní hlavu na stranu.
"Neboj, až budeš chtít domů, zavolám ti taxi. Nesnesl bych pocit, že se touláš někde po večerech." Má jistou potřebu kontrolovat jeho kroky a pojistit si, co nejvíc jeho přímou cestu do postele bez dalších zastávek.
"Mohl bych tě doprovodit, ale asi se nesluší, abych hned věděl, kde bydlíš." Nakonec si to zjistí, ale chce, aby měl Boo pocit zdánlivého bezpečí a jisté anonymity před ním.
Rukiho úsměv je dost nakažlivý. Podle Tamakiho tím musel dostat úplně každého.
"Já jsem si to o sobě taky myslel." Zhodnotí rovnou.
"Nevím, jestli se mi úplně líbí, že měníš věci, o kterých jsem byl přesvědčený." Očividně si z jeho narážek vůbec nic nedělá. V tomhle byl úplný opak svého nejlepšího přítele. Jeho nerozházelo vlastně skoro nic. Člověk se musel opravdu snažit, aby se to stalo.
"Popravdě, chci tě znásilnit. Vlastně bych byl radši, kdyby to bylo se souhlasem. Já vím, definice toho slova je trochu jiná." Ne, nestydí se ani trochu a klidně mu to tu řekne na rovinu. Stejně má pocit, že kdyby s Rukim chodil kolem horké kaše, nebude to mít vůbec žádný efekt.
"Vězení si ale rád odpustím. Nemají tam spoustu věcí, které k životu potřebuju." Samozřejmě, že potřebuje jistý komfort. Ne, neměl ho od malička, ale bylo snadné si na něj zvyknout, když začal pořádně vydělávat. Přikývne na souhlas, když dojde na kvalitu věcí v dnešní době. Sám má problémy sehnat dobré materiály, aby mu jeho ouška, nebo jakýkoli jiný kostým do klubu chvíli vydržel. Baví ho to, ale jisté věci ho přece jen trochu štvou. Trochu se narovná a prohlédne si Rukiho velmi pomalu a důkladně.
"Tak dobře. Tahle hra na čekanou mě bude bavit. Když mi napíšeš, bude jasné, že jsem neodolatelný." Nějak nemá strach, že by se neozval. Prostě věří, že mu Ru napíše. Je přesvědčený o tom, že myšlenky dokážou opravdu hodně. Nakloní se k němu, aby mu nadiktoval své číslo.
"Jediné, co mi na tom vadí je fakt, že ti nebudu moct popřát dobrou noc přímo do postele. Nevadí, vyberu si to, až se budeme loučit." Najde si na tom jisté pozitivní věci. Protočí očima taky, když mu Ru řekne, že v tom rozdíl je. Svým způsobem ano, ale pořád je to v podstatě prodávání své vlastní osoby. On to nedělá pro peníze ale dobrovolně. Vůbec by do klubu chodit nemusel. Možná tak z provozních důvodů. Zatváří se nadmíru spokojeně.
"To rád slyším." Není v tom nic uštěpačného, ale potěšilo ho, když Ru přiznal, že pravdu má. Okázale si povzdechne. Asi měl čekat, že ho odpálkuje, ale všimne si drobných odchylek v jeho chování. Dostal ho svým prohlášením, minimálně malinko vyvedl z míry. Nakloní se nad stůl, o který se opírá lokty, aby mu byl ještě blíž.
"Ale no ták. Byl bych rád, kdybych tě vzal rovnou do postele, nebudu lhát. I mě je ale jasné, že se to dnes nestane." Usměje se mile a upřímně.
"Jen si myslím, že aspoň malý polibek, takovou hezkou ochutnávku si zasloužím." Promne si rty o sebe.
"Myslím, že to bude hezké a příjemné a mě to udělá opravdu velkou radost." Na chvíli se odmlčí a pak natáhne ruku, aby se mohl dotknout konečky prstů jeho tváře.
"A tobě udělá radost fakt, že pak budu doma vzdychat do polštáře a budu tě mít plnou hlavu." Nakloní hlavu na stranu.
"Nějaký drobek škodolibosti v tobě určitě je a přeješ mi to." V očích se mu zablýskne. Je zvědavý, jestli něco z jeho slova zabere. Pravdou je, že na něj před spaním nejspíš myslet bude.
Boogie, Ruki
Boogie se uculí a je to částečně trochu vystrašený úsměv a částečně jednoznačně natěšený. Je si jistý, že by nevymyslel nic takového, co zkušený Dori a chtěl by to vidět. Když Dori dodá, že to asi nebude mezi lidi, Boogie po něm hned vrhne pohledem, i když si slíbili, že nic nebude, dokud nebude chtít. Dori pak ale dodá, že je to jenom kvůli možným pohledům na něj a jemu se chce roztát na místě a stéct dolů pod sedačku. "Ale no tak. Chodím přece před lidmi po ulici a ve škole každý den." Řekne a nemá ani ponětí, že tohle by možná říkat neměl. Že tohle by mohlo Doriho podráždit a že by mohl dokonce žárlit nebo tak něco. V tomto ohledu o něm neví opravdu vůbec nic.
"Já taky." Povzdechne si a zní to upřímně. Měl sice jenom školu a k ní příslušné povinnosti ohledně doučování, kroužků a podobně, ale bránit mu budou rodiče a jejich věčné otázky kam chce jít a s kým. A taky nařízení, kdy se má vrátit zase domů. Dori vezme jeho dlaň do své a přitáhne si ji na rty a Boogie se na něj hned podívá. Moc se mu líbí, když tohle dělá. Stydí se pořád, ale je mu to moc příjemné a navíc to při tom Dorimu hrozně sluší. Když má tu masku, vypadá to jako nějaký ples. Musí se tiše zasmát jeho slovům. Jako kdyby se jeden do druhého během chvíle doopravdy zamilovali.
"Taky se mi odtud nebude chtít." Řekne Boogie něžně a mimoděk se podívá na hodinky na své ruce. Ještě není úplně nad ránem, ale je už hodně pozdě. Není si jistý, v kolik takový klub zavírá, ale už teď ví, že mu nic nepojede a na taxi nemá. To uvědomění ho přiměje začít honem přemýšlet, protože pěšky by šel domů opravdu velmi dlouho.
"Kruci…" Zamumlá pro sebe tiše. Ani si při tom nevšimne, že jejich spojené dlaně klesly přímo do Doriho klína, ale jakmile mu to dojde, okamžitě nanovo zrudne.
"Promiň, jenom mi došlo, že mi před nějakou chvílí ujel poslední spoj." Tohle je hrozné, jako by nestačilo, že s sebou nemá žádné peníze, teď mu ještě zůstane viset na krku! Tedy nezůstane, prostě půjde pěšky a ráno se domů dostane, má spíš strach, protože noční Tokyo bylo sice bezpečné, ale nikdy jste si nemohli být jistí, koho potkáte.
"Čas tak moc rychle běží…" Postěžuje si polohlasem. Vůbec mu nepřipadá, že tady s Dorim sedí tak dlouho. Vždyť ještě ani pořádně nezačali! Dori ho okamžitě ubezpečí, že mu zavolá taxi a že si může dát ještě drink a on se na něj vděčně podívá.
"Promiň, je mi to vážně hloupé…" Řekne a uhne očima. A to by mu nejraději řekl, že by pěšky bývali mohli jít společně… nebo tak něco. Jenže Dori vzápětí řekne, že by ho doprovodil a on po něm vrhne pohledem, který jasně říká, že to přesně by si přál. A že by mohlo být nebezpečné, kdyby někdo neznámý hned věděl, kde bydlí? Tak to ho ani nenapadne.
Ruki si musí přiznat, že se mu líbí, když se Tamaki nevzteká a místo toho mu řekne, že jenom díky němu najednou doopravdy neví, co by chtěl. Bylo to prostě milé. Nikoho takového dřív nepoznal. Všichni se brali tak vážně…
"Takže jsi náročný?" To znásilnění raději přejde. Na něco podobného ještě není připravený.
"To nevadí, já taky." Řekne mu na rovinu, že má rád luxusnější věci. Nečekal by, že Tamaki tak snadno kývne na to čekání, ale jenom díky tomu si je Ruki pořád jistější, že na to kývne. Ještě se nestalo nic, proč by neměl a on by si po tom pitomci rád povídal s někým normálním. Tu jeho neodolatelnost raději ani nekomentuje, musel by po něm něco hodit. Ruki si číslo pečlivě zapíše a pošle mu vzdušný polibek na tu poznámku o loučení.
"To je jediná pusa, kterou zatím dostaneš." Řekne mu, i když se ho Tamaki snaží pěkně přemlouvat a když se ho nakonec i dotkne na tváři, Ruki se napne a vrhne po něm varovným pohledem. Tahle intimní gesta jsou něco, k čemu se ještě nedopracoval, ale neodežene ho. Jenom čeká, co z toho nakonec bude.
"To je." Souhlasí s tou škodolibostí. Musí si vážně představit, jak bude Tamaki vzdychat.
"Přistihl jsem se, že mi to dělá dobře, ale pořád jsi mě ještě nepřemluvil." Řekne mu a další osoba na pódiu vystřídá tu předchozí.
"Kromě toho si ještě nejsem jistý, jak moc ti můžu ty tvoje sladké řečičky věřit." Řekne mu a napije se.
"Mám hlad." Oznámí a prostě se zvedne od stolu a v podstatě ho tam nechá. Už zase. Ohlédne se přes rameno a potměšile se zasměje, aby bylo Tamakimu jasné, že čeká, že půjdou společně. Jen musí honem zaplatit a vzít tu lahev. Sice by se to na ulici nemuselo líbit policistovi, ale určitě žádného nepotkají. Jestli Tamaki vydrží ještě pár Rukiho hvězdných manýrů, nejspíš mu tu pusu vážně dá. Počká na něj venku, zatímco si připaluje.
"Po pravdě si říkám, proč dávno s někým nechodíš? S tím, jak dovedeš lidi bavit a jak vypadáš, jsi přece musel potkat nespočet kluků. Někteří byli jistě milí a krásní… Dokonce se mě ještě nepokoušíš roztrhnout… " Narazí na fakt, že on sám je hodně ojedinělý případ, nesnese ho rozhodně každý. Vyfoukne obláček dýmu a rukou s cigaretou mezi prsty ukáže směr.
"Teď ti zase já ukážu, kde rád v noci jím." Řekne mu a vede ho ulicí pryč ze zábavní čtvrti.
Dori, Tamaki
Boo vypadá, že se mu jeho návrh líbí a Dori je potěšený o to víc. Samozřejmě nepřehlédne ani patrnou obavu z toho, že budou někde v soukromí, ale není ten typ, co by ho násilím k čemukoliv přinutil. Počká si, nevidím v tom velký problém a věří si natolik, aby si byl jistý, že zanedlouho k nějakým intimnostem dojde. Je to pro něj hra, kterou má rád a která ho opravdu baví. Ještě nepotkal někoho, kdo by mu odolával až příliš dlouho, aby ho to ve výsledku přestalo bavit. Většinou to skončí po okamžiku, kdy dostane, co chce. Nebo spíš ještě nepotkal nikoho, kdo by ho zaujal i po tom. Ne, s ním to taky nebylo jednoduché, i když to tak na první pohled mohlo vypadat. Trochu se zarazí a narovná, když Boo pronese zdánlivě nevinnou větičku. Uvnitř něj se začne rozpínat pocit, který pro tuto chvíli nesmí pustit ven. Kdyby to udělal, asi mu začne pomalu diktovat, co si má oblékat a co schovávat. Ne, na to je ještě brzy, Boo zatím není pod jeho vlivem, aby si něco podobného nechal líbit. Je pravdou, že by nejradši kontroloval úplně všechno, co dělá, klidně i to, jestli správně a kdy jí a pije. Jeho skrytá obsese, kterou si hýčká uvnitř. "Ano, v tom máš pravdu. Možná jsem ti to neměl říkat, aby ses nezačal rozhlížet, kdo po tobě kouká a kdo ne." Naznačí mu zatím jen nevině, že by mu to mohlo vadit.
"Víš, nerad bych, aby se ti zalíbil někdo jiný." Zamaskuje to za běžnou obavu, která by mohla být na začátku možného vztahu. Boo to naštěstí vylepší, když mu prozradí, že s emu odtud nechce. To je jedno ze znamení, že je všechno, jak má být.
"Neboj, budu pořád na příjmu. Kdyby ti bylo moc smutno, můžeš mi kdykoliv napsat. Budu se na zprávy od tebe těšit." Ano, díky tomu by mohl mít víc kontroly nad tím, co dělá. Může to zaonačit různými otázkami, které se běžně používají. Nakrčí obočí, protože se očividně něco děje. Pak mu to dojde a pousměje se. Dokonce si dokáže i schopně přeložit, co není dobře. Odhad měl většinou dost dobrý.
"Víš, myslím, že se mi bude hodit večerní procházka. Už jsem tu zavřený příliš dlouho." Pousměje se a jeho ruku nepouští.
"Půjdeme?" Nabídne mu, a když Boo kývne, vydají se k východu.
"Neboj, účet vyřeším později, neutíkám bez placení." Ujistí ho ještě, aby se neprozradil. Jakmile vyjdou ven a zamíří ulicí, proti nim míří dva kluci, kteří se teprve začínají bavit. No spíš už někde začali a teď jdou jen pokračovat. Bez váhání vezme Boogieho kolem pasu a přesune k druhému boku, abych od nich byl dál. Vidí ty pohledy, a pokud se zastaví a něco řeknou, Dori se asi neudrží. Pozoruje je upřeně, skoro ani nemrká.
"Jsem rád, že jsme šli, je krásná noc na procházku. Navíc do přeješ čerstvý vzduch a bude se ti hezky spát." Mluví měkce směrem k Boogiemu a nakonec na něj stočí i pohled. Vezme jeho dlaň, kterou si opře o předloktí, aby se do něj mohl zavěsit.
Tama čeká, co na to Ru řekne. Byl náročný, o tom vůbec nebylo pochyb a ne všichni to snesli. Mysleli si o něm, že je namyšlený a občas i arogantní, ale v tom to nebylo. Jen prostě věděl, kde má svou cenu a jaké věci si chce dopřávat.
"To je dobře, budeme si rozumět." Pousměje se na něj. První možná problém odstraněn. Jde jim to líp, než to na první dobrou vypadalo. Hraně si připlácne ruku na rty, když mu pošle vzdušný polibek a zatváří se jako omdlévající fanynka.
"Ty jsi taky hrozný provokatér. Neboj se, všechno bude po zásluze potrestáno." Vtipkuje na jeho adresu.
"Zatím mi tohle stačí, ale věř mi, že nebude dlouho." Ještě má nějakou trpělivost, jen jí není tolik. Ru se bude divit, až tu hranici překročí a on ho popadne a políbí takovým způsobem, že si z toho kecne na zadek. Zatím mu podobná představa stačí.
"Nepřemluvil, ale nevadí ti, že to dělám, takže v tom hodlám pokračovat a mám výdrž, tak se těš." Je to takové milé vyhrožování. Vlastně by možná něco zkusil i tady v lokále, ale Ru jakoby to tušil a překazí mu všechny jeho plány. Což to o na ulici je nebude dělit stůl, takže přikývne a rychle vyřeší platbu za ně za oba. Trvá to jen chvilku, než se ocitne před podnikem a vedle Rukiho.
"Nebudu ti říkat, že to myslím vážně a přemlouvat tě, radši ti to ukážu." Ne, nebude ho prosit, aby mu věřil, ono se to časem ukáže.
"Asi mi vidíš až do žaludku, protože já bych taky něco snědl." Zarazí se a pak si prohlédne Rukiho od hlavy až k patě.
"Hmm." Dobírá si ho, protože k sežrání rozhodně je. Nakonec se rozhodne vrátit k tématu svého milostného života.
"Potkal jsem nespočet kluků…V klubu jich denně proteče vážně dost." Sám se dost zamýšlí nad tím, proč je právě teď tady.
"Nejsi na roztrhnutí, spíš mi přijdeš zábavný. Nenudím se s tebou, ani chvilku." Nemyslí to zle, ale Ru ho pořád tak nějak drží ve střehu a to je dobře.
"Možná proto, že toho mám tolik, chci ještě víc. Viděl jsem spoustu povah, rozdílných kluků, kteří byli dostatečně zajímaví, ale nevím, asi to nebylo ono. Nebylo to tak intenzivní a zároveň přirozené, jako dneska. Jsem náročný Ru-chan, ale mnohem víc než na věci, tak na lidi kolem sebe. Dokážu se bavit s každým, rád jsem středem pozornosti, rád poznávám nové lidi a ano, často se mi stane, že se spolu vyspíme. Jen…Není to na dlouho, není to něco speciálního, co hledám. S tebou je to od začátku jiné a ani já nevím, kam to povede. Chci to zjistit a zároveň to neřešit dopředu." Asi mluvil vážně dlouho, u toho se napil a pak podal flašku Rukimu. Pak už má volné ruce a rovnou ho vezme kolem ramen.
"Nehraju si s tebou, to by vypadalo jinak. Jen chci zjistit, proč jsem měl pocit, že když tě nevezmu ven, tak se stane něco příšerného, a proč mi vlastně tolik nevadí si na tu pusu počkat, i když bych ji moc chtěl." Neodolá a krátce zaboří svou tvář do jeho vlasů.
Žádné komentáře:
Okomentovat