Dori, Tamaki
Dori z něj ani na chvilku nespouští oči. Boogieho zčervenalé tváře prostě přitahují jeho pohled a vůbec se nechce dívat jinam. Podvědomě tuší, že na něj bude muset mnohem pomaleji, než na ostatní jeho obvyklé úlovky, ale kupodivu mu to vůbec nevadí. Podivně ho to baví a nechce se mu chodit kamkoliv jinam. Boo má prostě kouzlo, kterému momentálně nedokáže odolat. Pořád se mu ale nechce svěřovat s tím, kdo ve skutečnosti je. Má zvláštní pocit, že by to mohlo všechno zkazit a tak se rozhodne dál mlžit a tvářit se jako obyčejný zaměstnanec. Snad se nestane nic naléhavého, co by s ním chtěl nějaký podřízený řešit. Postřehne ten náhlý přerod, když mu jisté věci slíbí a jeho domněnka se potvrdí. Tady si bude muset nějakou dobu počkat. Je si jistý, že v tento večer se nestane nic. Zvládne to, objeví novou hranici trpělivosti a vlastně ho láká myšlenka na to, že Boo je možná v jistém ohledu nedotčený. Velmi hezký odměna za nějakou tu snahu. Pousměje se, jakmile se střetne s Boogieho očima a musí se krátce zasmát."Opravdu?" Taková slova v jeho případě ještě nikdo nepoužil, ale hezky to popohání jeho ego, které už je tak dost vysoko.
"Nechci tě znervózňovat." Ujistí ho jako první a pak nakloní hlavu k pravému rameni.
"Ale popravdě jsem celkem rád, že mi nejde tak snadno číst myšlenky. Jak jsem tě stihl poznat za tu chvilku, určitě by tě vyděsili a já nemám rád běhání." V očích se mu blýskne. Má totiž v hlavě jen jedinou věc a to by na Boogieho bylo vážně příliš. Nejspíš si domyslí, co to je, ale to mu zase tolik nevadí.
"Je pravda, že to tady není levné, ale taky kvalita stojí za to hm?" Myslí samozřejmě sebe.
"To je vlastně ten nejlepší směr. Je mi líto lidí, kteří čekají, až jim něco spadne do klína. Musíš tomu jít naproti." Začne si prsty pohrávat s pramenem jeho vlasů a chvíli svou činnost pozoruje. Je skvělé vidět, jak se hebké prameny zlehka přelévají. Měl rád kvalitní materiály, ale tomuto může jen stěží něco konkurovat.
"Ty jsi vykročil a troufám si říct, že máš před sebou příjemný večer." Je znát že sám o sobě vůbec nepochybuje. Pak se malinko nakloní.
"A já se budu dál snažit, aby byl ještě příjemnější. Stojíš mi za to, Boo-chan." Periferně zahlédne procházející obsluhu a objedná jim další drinky a taky něco sladkého k zakousnutí. Ne pro sebe, ale spíš pro Boogieho. Nepochybuje, že se mu budou pandí koláčky líbit.
"Donedávna mi přišly roztomilé." Okomentuje, když před ně koláčky pokládají.
"Jenže teď mají až druhé místo." Dodá ještě a ne, s komplimenty na Boogieho adresu přestávat nehodlá. Sleduje ho, jak mu píše své číslo a nemohl by být spokojenější.
"Arigato. Počítej s tím, že se velmi brzo ozvu." Pak dojde i na otázku a musí se znovu pousmát. Znovu se nakloní a už se neoddaluje.
"Je to jednoduché, Boo-chan. Řekni mi svá nejtajnější přání a já je splním. Ať je to cokoliv. Nebo jsi myslel úplně jinou hru? Znám jich ještě pár." Prohodí tiše, ale tak, aby ho dobře slyšel. Ostatně je na to dost blízko.
Tamaki s klidem čelí Rukiho pohledu. Je na ně za prvé zvyklý a za druhé ví, že se nemá za co stydět. V tomhle si byli s Dorim podobní, jejich sebevědomí nebylo zrovna nízko. Ru se sice moc netváří, ale podle něj potřebuje jen trochu času a zaboduje.
"Jasně, nerad ztrácím čas. Venku je hezky a je ještě brzo." Pokrčí rameny Je jasné, že když si něco usmyslí, udělá to prostě hned. Na co by čekal?
"Hm no dobře, jak chceš. V tom případě ti budu muset zabránit, abys utekl hned." Blýskne se mu v zelených očích a frajersky se pousměje. Vypadá to, že je opravdu všehoschopný, ale podle něj tím Rukiho nevyděsí. Už jsou u dveří a Ru si to zase přebere úplně jinak.
"Ne, to ty manýry víš." Odpoví mu to, co má jako první na jazyku. Pak už je čas vyřídit účty a užít si večer. Ani se nepohne, když se na něj Rukiho ex ohlédne, ale něco mu říká, že se nebude muset vůbec snažit a že ten malý ďábel si to celé vyřeší sám a taky se neplete. Takovou ránu do svého nádobíčka by rozhodně dostat nechtěl. Bude si muset na něj dávat pozor. Celou scénku sleduje s pobavením ve tváři a dokonce se i uchechtne.
"Ta sedla." Neví, co si udělali a je mu to upřímně jedno. Tohle není jeho starost. Pro něj je teď nejdůležitější to, že je to stoprocentně Rukiho ex a nebude se muset ohlížet za záda, jestli náhodou někoho nemá. Pozoruje Rukiho odchod ke dveřím a ví, že si musí pospíšit, jinak mu uteče. Dojde k jeho ex, pošeptá mu do ucha varování, že tohle se nesmí nikdo dozvědět, jinak sem nikdy nevkročí a pak i on vyrazí ke dveřím, aby svůj objev doběhl. Popadne ho za zápěstí a prudším trhnutím ho pošle proti svému tělu. Sevře ho pažemi velmi pevně, aby nemohl kopanec dostat taky.
"Kam si myslíš, že jdeš a beze mě?" Usměje se široce a pak ho líbne na tvář. Pustí ho, vezme kolem ramen a vyrazí ven z klubu.
"Byla to skvělá rána, sám bych nedal lepší." Pochválí ho rovnou.
"A ne nechci vědět, co ti provedl. Pro mě je jediná důležitá informace to, že to byl tvůj ex. Víc vědět nepotřebuju." Mluví klidně dál, aniž by čekal na jakoukoliv reakci.
"Pořád přemýšlím, kam tě vezmu. Vlastně bych nejradši zamířil rovnou ke mně domů. Byl jsi sexy při té ráně. Ale to si necháme až na druhé rande." Částečně vtipkuje a částečně to myslí vážně.
"Hm už vím. Dá se tam jíst i pít. To bude ideální. Navíc je tam celkem zábava." Rozhodne za ně za oba. Zahnou za roh a míří ulicí ještě pár metrů, než narazí na další podnik. Vtáhne Rukiho dovnitř. Není to zrovna velký prostor, ale zase tu mají větší pódium, kde mají amatéři svá vystoupení. Bývají tu zpěváci, komici, tanečníci, prostě všichni, kteří chtějí vystupovat. Sice je všechno amatérské, ale má to své kouzlo, pro něj rozhodně.
"Tam je super výhled." Kývne ke stolku stranou od pódia a krátce nahoru stočí svůj pohled. Toho kluka zná a vlastně je s každým vystoupením lepší a lepší. A ano, má tam jednu hezkou tyč a provádí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Pousměje se, hlavou mu proletí pár hříšných myšlenek, ale zatím si je nechá pro sebe.
"Co si dáš? Něco ostřejšího?" Zeptá se Rukiho, když se usadí.
Boogie, Ruki
Vypadá to, že Dorimu se Boogieho kompliment líbí a neurazil ho. Boo skloní oči, ale pro sebe se usmívá. Je rád, že se mu to povedlo. Dori mu řekne, že ho nechce znervózňovat, ale Boogie má pocit, že samou nervozitou praskne jako přeplněný balónek. Všechna ta nečekaná blízkost někoho cizího a velmi krásného, to prostě nejde být nervózní. Boogie nikdy nebyl kdo ví jak sebevědomý ani se necítil jako lev salónů, co v tom umí chodit. Nepřipadá si ani jako ten typ, který by se to mohl někdy časem naučit. Pokývá hlavou na Doriho slova. Ano, pro život bylo určitě lepší, když jste byli trochu nepředvídatelní a každý vám neviděl až do žaludku. Je to vlastnost, kterou mu trochu závidí. Jemu je ale obecně hodně co závidět. A pak Dori řekne něco, co Boogieho přiměje se na něj honem podívat a znovu zčervenat. Prozrazuje mu tady, že jeho myšlenky jsou nejspíš hříšné a i když to Boogiemu lichotí, už zase neví, co by měl říct. Kdyby měl reagovat podobně a jít mu v tom naproti, asi by v další vteřině zemřel. "Nevypadáš jako někdo, kdo neběhá." Chytí se raději toho druhého tématu a vlastně mu řekne novou lichotku, totiž že vypadá dobře i fyzicky. Ne jako někdo, kdo nechodí do tělocvičny. Nemyslí si, že by pod jeho oblečením našel nějakou povolenou kůži. Nutně ho musí napadnout, jestli ji náhodou nemá někde povolenou on sám! Co by pak Dori řekl, až jednou… Nic!! Na co to myslí?
"Ano." Řekne honem, když dojde na kvalitu věcí tady, i když on to stejně moc nepozná. Až potom mu dojde, o jaké kvalitě to Dori mluvil a znovu zrudne. Jeho další slova jsou vlastně velmi povzbudivá a Boo se na něj musí podívat. Vždycky se cítil ustrašený, ale nakonec došel sem. Prostě věděl, že takhle už dál žít nechce, že jsou jeho dny šedé a tak trochu si došel pro Doriho. Kdo mohl vědět, že by tu mohl potkat někoho takového? A Dori jinými povahami opovrhoval. Teď se bude bát ještě víc, aby něco nepokazil. Už celkem v klidu ho nechává, aby se dotýkal jeho vlasů a zasměje se, když dojde na ten příjemný večer. Sebevědomí Dorimu nechybí. Asi se nepřestane červenat, ale když mu Dori řekne, že mu za to stojí, asi nic by neslyšel raději. Dori jim objedná další alkohol a taky pandí koláčky. Boo zareaguje možná až přehnaně nadšeně a hned jeden vezme do obou dlaní, aby si ho pořádně prohlédl. Asi je dětinský, ale nejde to ovládat.
"Jé, doopravdy jsou velmi roztomilé, škoda si kousnout." Řekne. Rozpačitě přikývne, když mu Dori řekne, že mu chce volat brzy. Netuší, co s rodiči, ale udělá všechno proto, aby se s ním sešel, to ví už teď. Jakmile se atmosféra mezi nimi změní na mnohem intimnější, Boo si uvědomí, jak se mu rozechvěly ruce a jak se mu stahuje podbřišek. Je to neskutečně příjemný pocit.
"Chci hru na průvodce. Ty budeš průvodce." Řekne, když se podívá do těch zvláštních očí. Protože on vůbec netuší, co si počít a co si přát. Chce, aby ho tím vším Dori provedl. Postupně, samozřejmě!!!
Když se Ruki vypořádá se svým ex, cítí se tak rozrušeně, že vlastně ani neví, co dělá a kam jde. Jedná trochu jako automat. Nemyslel si, že jeho odpověď bude zrovna taková, ale už se to stalo a Tamaki měl nakonec pravdu. Ruki je tady výtržník a napadá hosty. Ruki měl sice ještě dost sebeovládání na to, aby udělal to velké gesto při odchodu, ale ve skutečnosti má nohy jako želé a venku se asi rozbrečí. No a co, to už nikdo neuvidí. Lekne se, když ho někdo zezadu popadne za ruku, ale zády vrazí do široké hrudi za sebou a hned uslyší Tamakiho hlas. Oddechne si, už simyslel, že je to ochranka nebo dokonce ex osobně. I když ho kopl dost silně na to, aby ještě chvíli nevstal. Na tváři mu přistane políbení, které ho vlastně ani nerozhodí a už spolu míří ven. Ruki se nechá odvést jako beránek, jako by byl najednou někdo jiný a teprve venku se na Tamakiho podívá. Tamaki se usmívá, chválí jeho ránu a Ruki se konečně upřímně a vlastně docela mile pousměje.
"Zasloužil si to. Alespoň ho chvíli nepoužije." Řekne, ale mluví celkem tiše. Pak uhne očima do strany. Ale dal, dal by lepší, přece ví, jak vypadá. Musí se zasmát, když mu Tamaki řekne, že je hlavní, že ex už ex taky zůstane. Protočí očima, když mu Tamaki řekne, že by ho nejradši vzal k sobě. No jistě, který z nich nemyslí hned na postel…? Prý druhé rande. Už se nadechuje, aby mu řekl, že na to nejspíš nikdy nedojde, ale Tamaki je rychlejší a už ho vede navrhovaným směrem. Není to vůbec daleko, jsou v zábavní čtvrti a je tady toho spoustu. Tady Ruki ještě taky nikdy nebyl a hned se zvědavě rozhlíží kolem. Vypadá to jako nějaký stand-up comedy klub. V takových někdy začínala velká jména. Tamaki ho odvede rovnou ke stolku a oba dva se posadí.
"Tohle bych do tebe neřekl." Řekne Ruki, protože to není nic intimně romantického, prostě normální místo, kde se lidé normálně smějí. Přijde mu to sympatické a roztaje ještě o něco víc. Už není tak napjatý. Další vystoupení by mohlo patřit spíš do erotického klubu, ale teď to bylo hodně populární. Ne, že by se Ruki nepodíval, ale je na něm vidět, že podobné typy nejsou ty jeho.
"Vlastně ano, chci tu pachuť trochu zapít a nejsem moc na koktejly." Řekne mu a sáhne po nabídce. Zase tak drahé whisky tady neprodávají, ale jedna z nich má příjemný kouřový nádech.
"Co tohle?" Klepne prsty do nabídky.
"Promiň za tu scénu." Řekne mu nakonec a opře se do opěrky, ale nevydrží v klidu dlouho. Je tady teplo a tak stáhne sako z ramen. Pod ním má cosi jako top, ani ne tak košili. Je v základu bílá, ale jsou na ní rudé prvky, jako kdyby ho někdo polil barvou, ale tak nějak, esteticky a harmonicky.
"Co je to?" Všimne si podivného přívěsku, který má Tamaki na krku. Nehodí se ke zbytku. Ruki byl sám ověšený jako vánoční stromeček, na podobné věci měl oči. Hned natáhne ruku a vezme tu hlavu do dlaně, aby se podíval blíž.
Dori, Tamaki
Boo se nepřestává červenat a Dorimu to dělá radost. Rozhodne se v tom pokračovat, protože nevidí ani jediný náznak odmítání. Samozřejmě měl čekat, že se chytne toho druhého a tak jen pokrčí rameny."Běhám jenom kvůli své postavě, ne za ostatními." Pousměje se.
"A taky jen občas. Většina běhá za mnou." Zavtipkuje bez váhání, i když to možná znělo příliš sebevědomě.
"Ale za tebou bych si rozhodně popoběhl." Je to skvělá příležitost k dalšímu komplimentu a dál pokračuje v přesvědčování Boogieho, že jinou společnost nechce.
"Ale děkuji, jsem rád, že se má snaha vyplácí." Nechce, aby si myslel, že je na lichotky zvyklý. Je, ale od Boogieho je bude poslouchat velmi rád. Boo samozřejmě vypálí odpověď, aniž by o ní popřemýšlel a i to ho nutí k úsměvu. Bude rozhodně věřit, že to patří na jeho adresu a ne na nic jiného, co je kolem k vidění.
"Druhý, velmi příjemný bod pro mě, Boo-chan. Jen tak dál." Ví, že to tím trochu trápí, ale nemůže si pomoct. Až přijde ten správný moment, přivede ho do rozpaků úplně jinak, ale zatím to stačí. Pandy objednal právě proto, aby se Boo zase trochu uvolnil a chvíli na něj zapomněl. Nevadí mu to, je to v naprostém pořádku a Dori se s klidem může na sedačce přesunout o kousek blíž i dolní polovinou těla. Pandy jsou na dovedení pozornosti naprosto skvělé.
"Není škoda si kousnout, chuťově jsou ještě lepší." Pobídne ho, aby to klidně udělal. Dobře, svolení k hovoru má a číslo už taky. Teď už mu nic nebrání, aby Boogieho viděl i podruhé. Nepochyboval o tom, ale rád má věci pevně v rukách. Pak už mlčí a čeká, s čím Boo přijde. Trochu si myslel, že mu začne utíkat, ale to se neděje. Chudáček jeho maličký, asi na ten správný moment čekal opravdu dlouho. Dá mu, co si přejde do posledního puntíku a pak se uvidí, co se bude dít dál. Dori je vážně zvědavý, jestli ho to přejde, až dostane to, co chce. Vždycky to tak bylo a Boo není jediný, kdo tady touží něco změnit. Jen Dori je k podobným věcem mnohem skeptičtější. Oplatí mu pohled a konečně prstů sklouzne z vlasů na Boogieho tvář a skončí na bradě, na kterou zespoda malinko zatlačí, aby ji musel víc zvednout.
"Bude mi potěšením tě provést úplně vším." Prohodí tiše a měkce.
"Nic víc jsem si nemohl přát." Začne se pomalu sklánět.
"Začneme velmi pomalu, ale víš, průvodcům se platí. Jen mi zkus trochu věřit." Pokračuje dál a už se skoro dotýká rty těch jeho.
"Nebudu tě líbat Boo-chan, ještě ne. Jen si ukradnu maličký dotek. Musím ochutnat, ale s kousnutím chvíli počkám." Připomene mu jeho slova, která použil u sladkých pandiček. Pak překoná poslední milimetry a téměř neznatelně se otře svými rty o ty měkké před sebou. A víc se nestane. Opravdu dodrží svá slova, i když Boogieho rty jsou jen na dotek velmi měkké. Když se trochu oddálí a promne je o sebe, cítí sladkost, která ho snad i připravuje o jasnou mysl.
"Bude to těžší, než jsem myslel." Odmlčí se na moment a pak sáhne po pandě, aby ji nabídl Boogiemu k ochutnávání.
"Nemyslím tebe, ale mé ovládání." Přizná se k drobné slabosti.
Tamaki je dost překvapený tím, že se Ru jeho dotekům nebrání. Všimne si, jaký výraz má a začíná mu docházet, že s ním tolik zamávali události vevnitř. Sice byl na svého ex naštvaný, ale nejspíš to na něj všechno dolehlo. V tu chvíli Tama trochu přibrzdí a nebude na něj zase tolik dorážet. Poznámku v podstatě o posteli zpátky nevezme, ale s dalšími si dá trochu pohov. Ne, že by to vydržel dlouho, jen malou chvilku.
"Chvilku? Já bych to viděl tak na měsíc. Jen skromný odhad." Pokračuje dál ve chválení Rukiho rány do citlivých míst.
"Mě prosím nekopej, klidně ti rád nastavím tvář, ale tohle ne." Ošije se a pak rozesměje. Věří tomu, že neudělá nic, po čem by musel dostat takovou podpásovku. Ru mu druhé rande vyloženě neodmítne a to mu pro tuto chvíli stačí. Je trochu riskantní, vzít ho zrovna sem, ale tak nějak cítí, že by to mohlo být to pravé. Možná je to díky zkušenostem z klubu. Prostě má odhad na lidi. Rozhodně si to rád namlouvá.
"Ale já do tebe ano." Bez poznámky by to nebylo ono a tohle je další z oblíbených sebevědomých větiček, které má v rukávu.
"Kecám, mám to tu rád. Mám rád nové věci, které ještě nikdo nezná." Přizná se mu ke své malé obsesi.
"Navíc na podobném místě vystupoval můj strýc. Byl skvělý a výborný bavič. Taky hrál v divadle. Můžu tě tam vzít na druhé rande. Dostanu tě úplně všude." Prozradí mu něco na sebe, využije to samozřejmě, aby ho nalákal. Nahlédne na nabídku a přikývne.
"Já jsem pro." Souhlasí a rovnou objedná celou lahev.
"Nehodlám troškařit, mám volno." Svede to na sebe a ne na to, že by mohl Rukiho opít. Jeho oči přitáhne fakt, že se Ru svléká a ne, neodvrátí taktně pohled. Spíš ho očima svléká ještě dál.
"Kdybys tohle udělal už předtím, tvého ex už nikdo nenajde." Prozradí mu, že to na něj působí a pak shlédne na svůj přívěšek.
"Tradiční maska, začali je používat divadle Nó. Dostal jsem ji na základce, od nejlepšího přítele." Prozradí mu původ a ani na vteřinu nepřemýšlí, že by mu neřekl zbytek.
"Takovou masku měla většinou jen hlavní postava ve hře. Celý život je divadlo a já rozhodně hodlám být hlavní postava ve své vlastní hře." Prozradí mu, proč ji má pořád na sobě, ať už si obleče cokoliv. Zvedne ruku a sevře Rukiho dlaň a společně s ní i svou masku.
"Ale našel bych místo ještě pro jednu hlavní postavu hm?" Minimálně na pár schůzek by si to nechal líbit.
"Dostal jsem ho hlavě proto, že jsem jako malý rád chodil za strýcem do divadla. Bylo to lepší, než pohádky." Tehdy to byl hlavě ten důvod, proč masku nosil neustále, ale to už je dlouho.
"A co mi povíš o sobě? Kdo jsi Ru-chan?" Zeptá se ho, aniž by jeho ruku pustil.
Boogie, Ruki
Boogie znejistí, když mu Dori řekne, že většina lidí běhá za ním. Ano, to naprosto chápe, jenom si najednou připadá, že v porovnání s takovými lidmi nemůže mít někdo jako on ani šanci, i když ho Dori ubezpečí, že je to přesně naopak. Prohlédne si pandu ve svých dlaních víc zblízka a i když vypadá, že si vůbec nevšiml toho, že se Dori přiblížil, opak je pravdou. Nepodívá se na něj ani koutkem oka, ale srdce mu divoce buší. Ochutná koláček a musí uznat, že je opravdu skvělý. "Máte dobré pekařství." Řekne mu spontánně, jako kdyby už věděl, že je Dori majitel. Spíš to ale myslel tak, že Dori tady přece pracuje, tedy myslí si to. Koláček už dávno sní, když dojde na to, co by chtěl a on skutečně odpoví. Dívají se teď jeden druhému do očí a Dori se ho dotkne a pozvedne mu trochu bradu. Když mu říká, že ho provede úplně vším Boogieho tváře znovu zahoří, protože úplně všechno zahrnuje prostě úplně všechno a on moc dobře ví, co se v některých patrech tady děje, ale Dori mu slíbil, že nic z toho nebude, dokud sám nebude chtít a tak se nechává pouze unášet příjemným rozechvěním, aniž by dostal strach, že to bude všechno hned teď. Pořád nemůže uvěřit tomu, že sem doopravdy přišel, že ho potkal a taky tomu, co mu tady povídá, ale už se to všechno děje a nejde to zastavit. Ještě si Dori pomyslí, že si tu svou plachost vymýšlí. Hrkne to v něm, když dojde na to placení, protože si jeho mozek najednou nedovede uvědomit, jak přesně tohle Dori myslel. Má samozřejmě pravdu, ale jestli bude šetřit na každou jejich schůzku, má strach, aby k tomu ještě kdy došlo. Ještě pořád se mu to nechce říkat nahlas, ještě ne. Chudí kluci nikoho nebaví. Dori se přiblíží, je tak blízko, že už na něj ani nevidí a tak klesne pohledem někam mezi ně a cítí se přesně tak odevzdaně, jako prý kluci podle časopisů nesnášejí, jenže tomu nejde vůbec poručit! Prý, že ho nepolíbí a on by najednou tak moc chtěl! Nedovede se ale ještě odhodlat k tomu, aby mu to řekl nahlas. Doriho rty se sotva znatelně dotknou těch jeho, Boogie stejně nenápadně vydechne a ozve se jeho hlásek a nechá při tom na okamžik zavřené oči, než je zase otevře. Má v nich skoro mlhu. Vteřinu vypadá nechápavě, než mu Dori objasní, co přesně svými posledními slovy myslel. Pandu si převezme, ale ani neví, že ji drží.
"Proč ne někdo odvážnější?" Zeptá se z ničeho nic.
Ruki se pro sebe usměje.
"Kdybych ti měl jednu vrazit do obličeje, tak si tak možná zlomím ruku a ty nic nepoznáš, to proto jsem ho kopl." Řekne mu na rovinu. Co taky může kluk jeho proporcí víc dělat? Sice nebyl v Japonsku jediný, ale to neznamenalo, že ho to dost často netrápilo. Když mu Tamaki řekne, že on by to do něj řekl, Ruki se na chvíli zastaví na místě a zaskočeně se na něj podívá. Nikdy a pro nikoho nechce být takhle předvídatelný. Znatelně vydechne, když mu Tamaki řekne, že jenom kecá a poslechne si pravý důvod, proč vybral tohle místo.
"Takže je tvůj strýc v podobných kruzích slavný?" Zeptá se ho. To zní jako zajímavé povídání a Tamaki jako někdo hodně uvěřitelný. Ruki má rád příběhy, lidi s pozadím. Podepře si dlaní hlavu, když už společně sedí u stolku a uvědomí si, že by do divadla šel rád. Žádné tuctové kino a pitomý film v něm.
"Dobře, já půjdu." Řekne mu. Tohle si pořádně nerozmyslel, ještě ani neví, jak to dneska dopadne. Kousne se do rtu, ale už svoje slova nevezme zpět. Vytáhne obočí hodně vysoko, když Tamaki objedná lahev. Sice to není zase tolik panáků pro každého, ale stejně bude mít asi dost hladinku. Chvilku na to odkládá sako a když mu Tamaki prozradí, co by stačilo, aby byl jeho ex po smrti, zatváří se skoro vyčítavě.
"To jsi nemohl říct hned?" Řekne mu místo studu a červenání.
"Aha?" Vrátí se k předmětu na Tamakiho krku a ještě jednou se ho dotkne.
"Vážně jsem si myslel, že je to něco samurajského nebo něco s nějakými démony." Ono možná je, divadlo Nó představuje podobné věci, ale stejně by si to nespojil hned přímo s ním.
"Jsem nevzdělaný dokonce i ve vlastní zemi." Zlehčí to, ale asi to byla ostuda, že to nepoznal hned. V práci by mu dali.
"Na základce?" Vážně ho to zaskočí. Nějaké dítě na základce bylo tak sofistikované, že mu dalo tohle? Tak to by možná měl jít už domů. Usměje se jeho dalšímu vyprávění.
"To bys měl. Bylo by nepříjemné, kdyby hlavní roli v tvém životě vzal někdo jiný, nemyslíš?" Broukne a zvedne k němu oči. Je to skoro podmanivý pohled, i když neplánovaný. Tamaki sevře jeho dlaň a zvedne ji nahoru a najednou mu tady začne vykládat, jak by potřeboval partnera. Znají se asi tak… hodinu? Možná ani ne? Málem by se ho zeptal, co blbne, ale Tamaki obratně změní téma a vysvětlí mu, kde bylo dítě ze základky na tom nápadu. Tohle už dávalo smysl. Už se necítí tak pitomě. Možná by to taky vymyslel.
"Kdo jsem já? Nikdo tak zajímavý…" Odtuší a narovná se, ale Tamaki jeho ruku nepustí a tak nemůže zase tolik. Teď si trochu vymýšlí… Ruki není zase tak mladý, jak vypadá a ano, je si hodně vědom svého vzhledu. Tamaki může být opravdu o hodně, hodně mladší, než je sám. Vždycky tím všechny zaskočil. Pak mu přestane nadbíhat.
"Pracuju jako restaurátor látek sedmnáctého a osmnáctého století. Pro tokijské muzeum." Dokončí. A ano, má na to doktorát.
Žádné komentáře:
Okomentovat