Dori, Tamaki
Boo se vůbec nebrání, když mu Dori koupí drink a ani si nediktuje, co by rád. To je dobře, bavilo ho dohadovat povahu a taky věci, kterým by dotyčný dal přednost. Když vidí Boogieho nadšený výraz, musí se prostě nutně usmát taky. Trefil to a večer tak není ztracený, spíš se rozjíždí tím správným směrem. Dneska měl sice v plánu se zavřít v kanceláři a dodělat poslední faktury, ale to počká. Přece si nenechá ujít tak příjemný večer. Na Tamakiho už sobecky nemá vůbec čas a dění v klubu ho taky teď nezajímá. Je tu spousta lidí, kteří jsou placení za jeho chod, a tím je to pro něj dané. Až si pro něj někdo přijde, že jde o vážný problém, začne to řešit, dřív ne. No, kdyby opravdu někdo přišel, tak nejspíš všichni kolem zjistí, jak nepříjemný dokáže být, protože by mu pokazili večer. "Ohledně tohoto nemusíš říkat vůbec nic. Kdybych nechtěl, tak to neudělám. Budu mít pak velmi dobré spaní, když ti bude chutnat." Tak trochu oklikou narazí na téma postele, ale nechá to vyznít, jako něco velmi nevinného. Uvidí, jak se na to Boo bude tvářit. Teď, když jsou v koutku a schovaní ho už nic neruší, aby si mohl z profilu prohlížet jeho tvář. Je kouzelný, jak se červená a vypadá nervózně. Jelikož tu nikdo jiný není, tak nejspíš z něj a to ho těší. Když Boo vysloví jeho jméno, nakloní se znovu a nadechne se vůně jeho vlasů. Je okouzlující ve všech směrech.
"Až to bude Dori-chan, bude to ještě hezčí." Pošeptá mu bez známky studu. Je tak blízko, že to uslyší i přes hudbu.
"Hm, Boo-chan, těší mě, opravdu ano." Zavrní spokojeně a mírně se dotáhne, aby si ho znovu zkoumavě prohlédl.
"Nemůžu si pomoct, jako první mě napadají věci jako koloušek a králíček. Mít ouška, tak se neudržím, pokud by k tomu přišel ocásek, už se nezbavíš." Ne, že by na podobné kousky byl, obecně tyhle hry zase tolik nevyhledával, ale s Boogiem je to jiné. Ví, že by tím vystupňoval jeho roztomilost do neskutečných výšin.
"To už jsem ti splnil, Boo-chan. Je čas to posunout kousek dál. Můžeme se poznat ještě o trochu víc a pak…" Nechá větu vyznít do ztracena. Zvedne ruku a konečky prstů si pohraje s malým pramínkem jeho vlasů. Je úžasné, jak mu prokluzuje mezi prsty. Je to jako hedvábí.
"Jsi jako poklad, který jsem objevil. Ne, promiň, který za mnou přišel." Brouká mu dál a pak sáhne po své sklence a nabídne mu přiťuknutí.
"Na nová velmi podmanivá setkání." Podívá se mu u toho do očí a pomalu se začne naklánět. Čeká, že mu uhne a pokud ne, líbne ho na tvář.
Tamaki se pobaveně ušklíbne, když cítí menší odpor a je mu jasné, že mu chce utéct. To čekal, byl na to připravený a nebyl pro něj problém ho nepustit. Jeho svaly k těm ouškům vážně dělají výborný kontrast. Baví ho to a má to rád. Všimne si i jeho rozhlížení a pomalu mu dochází, že tu někoho hledá. +Už nehledej, já jsem tady.+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení.
"Ano, to vyřešíme, ale první spolu." Dodá ještě, aby mezi nimi bylo hned ze začátku jasno. Když už používá jeho osobu, chce vědět proč. Obočí mu jde nahoru a uvnitř salónku si Rukiho prohlédne od hlavy až k patě.
"Nevím, mohl bych se třeba rozhodnout, že jsi ohrožoval svým vpádem hosty. To už by možná na výtržnictví stačilo." Není to vyhrožování, ale spíš jen upozornění, že to nemusí nechat jen tak.
"Tento klub má skvělou pověst a já tu rád pracuju." Ještě mu neprozradí, kdo vlastně je. Jen na vysvětlenou drcne prstem do svých pečlivě vybraných a vymodelovaných oušek. Dokonce mají i náušnice. Odpoví mu tím vlastně na další otázku. Zatím si hraje jen na podřadného zaměstnance. Zvědavě si ho prohlíží, když mu částečně prozradí, co tu dělá. Pozvedne sklenku na jeho zdraví a napije se.
"Pokud je to tak vážně, můžu ti v tom pomoct, ale rozhodně tě tady nemůžu nechat jen tak běhat. Měl bys problémy a já taky." Odmlčí se na chvilku.
"Jsem Tamaki, těší mě." Ukáže mu svůj nejlepší úsměv a pak udělá několik kroků k němu. Trochu se nakloní a podívá se mu zblízka do očí.
"Protože mě zajímáš." Klidně s ním začne flirtovat.
"Můžeme se dohodnout. Pomůžu ti dostat tu osobu sem. Pro mě to není vůbec žádný problém. Nebude to ale zadarmo." Narovná se a znovu se napije. V zářivě zelených očích mu zasvítí.
"A na oplátku…" Vypadá, že nad svou podmínkou opravdu přemýšlí. Natahuje tu chvilku, co jen to jde a snaží se Rukiho trochu vyvést z míry. Znovu si ho velmi pomalu prohlédne od hlavy až k patě a pak se usměje.
"Půjdeš se mnou na rande." Vypálí nakonec svou podmínku.
Boogie, Ruki
Dori Boogieho ubezpečí, že o nic nejde, když ho pozve na skleničku a tak k němu Boo jenom zvedne oči a prozkoumá jeho výraz, když mu říká, že se mu potom bude líp spát. Je to vážně neuvěřitelné, když jeden uváží, že se ještě před deseti minutami neznali, ale pro Boogieho je těžké si připustit, že by třeba někdo skládal komplimenty jenom tak, aby dostal, co chce a nemyslel je vážně. V tomhle ohledu by ho čekalo nemilosrdné probuzení do reality, ale zatím byl snílek. To, že by Doriho slova snad mohla být narážkou na postel, to ho ani nenapadne. Podá si svoje pití blíž ke rtům a ochutná. Alkohol je maskovaný za vší tou sladkou chutí, ani by nepoznal, že tam nějaký je. Když se k němu však Dori tak důvěrně nakloní, zvedne k němu oči a maličko mu uhne. Zrovna mu říká, jak by se chtěl nechat oslovovat a není to oslovení pro někoho, kdo se zná jen malou chvilku, mezi dvěma kluky určitě ne. Boogie znovu trochu zčervená a měří si ho, jako by o tom hodně přemýšlel, ale ve skutečnosti řeší spíš brnění uvnitř svého žaludku, protože tohle si přál zažít. Kdyby měl dost odvahy, zeptal by se ho, jestli by si nesundal tu masku. Dori mu řekne, jaká zvířátka mu připomíná a on se musí zasmát do dlaně. To bylo vlastně hezké, ale ne, žádné ocásky si nasazovat nebude, to by se už vážně musel propadnout. "Ouška tady jsou hodně populární, že?" Řekne, čeho si všiml. Prudce k němu otočí obličej, když mu řekne, že se mohou ještě trochu poznat a pak… znělo to docela jednoznačně a to by utekl nejspíš i opadem u dřezu za barem, kdyby se to mělo stát, ale možná ho Dori jenom trápí. Přece sem všichni nechodí jenom kvůli sexu, tohle přece není bordel? Nechá ho, aby se dotkl jeho vlasů, ale má trochu strach z toho, co by se mohlo dít. Nechce, aby se na něj Dori zlobil, protože není jako ostatní, co by s ním třeba šli hned. Na podobnou konfrontaci vůbec není stavěný. Doriho slova se mu však líbí a tiše při nich vydechne. Chtěl by pro někoho být pokladem. Zvedne i svou sklenku a přiťukne si s ním. Vážně by chtěl něco duchaplného říct, ale ve stejný okamžik se k němu Dori začne naklánět a on zpanikaří. Než stačí něco udělat, přistane mu polibek na tváři a on se toho místa zaskočeně dotkne rukou. Zírá na něj asi vážně jako to tele.
Mezitím se Ruki v salónku na Tamakiho pořádně zamračí.
"A na křivou výpověď taky." Možná by tady všichni svědčili v Tamakiho prospěch, ale ať mu nikdo neříká, že se u té recepce nikdo z hostů nedíval, co se to děje. Ruki nikoho nenapadl. Přivře na něj oči ještě víc a měří si celý jeho vzhled, když mu Tamaki v podstatě řekne, že tady pracuje. Asi nějaký vyhazovač nebo tak, když ho odvedl sem a má právo ho vyslýchat a podobně. Jeho postavě by to tak odpovídalo.
"Takže strážce pořádku, hn?" Dá mu hned přezdívku. Vzájemně se představí a přiťuknou si skleničkami, ale jak byl před chvílí Tamaki rozumný, najednou mu přeskočí, když mu z čista jasna začne tvrdit, že ho zajímá.
"Cože?" Mračení na Rukiho obličeji je zpět. Tamaki mu nabídne, že mu dovolí, aby se tady se svým ex vypořádal, ale něco za to chce a vzhledem k tomu jeho Protože mě zajímáš, už má teď nepříjemné tušení, co by to mohlo být. A nakonec se moc neplete.
"Na rande?" Vypadne z něj stylem jako by chtěl Tamaki letět na Mars, ale pro boha, co zas z tohohle chce mít? Když bude Ruki chtít, bude strašně nepříjemný, ukončí to do hodiny a pak už se nikdy neuvidí. Vlastně ho souhlas nic nestojí. Zavrtí nad ním hlavou.
"Dobře. Sice mi to přijde jako strašný nesmysl, ale ať je po tvém. Tak jdeme." Nenechá se ničím zdržovat a otočí se obličejem ke dveřím, které jsou však stále zamčené. S rukou v kapse kalhot čeká jako pan král, až je Tamaki odemkne a půjdou hledat toho pitomce.
Dori, Tamaki
Dorimu je jasné, že Boo si zatím ještě mapuje situaci. Nepočítá s tím, že to bude mít jednoduché, na to mu přijde Boo příliš nevinný. Jenže mu nedokázal odolat, proto se tolik snaží, aby mu s ním bylo dobře, i když ho trochu vyvádí z míry. To na něm prostě vidí. Zatím mu ale neutíká, takže je sám se sebou spokojený. Pozoruje ho, když ze svého koktejlu upije a když nevidí negativní reakci, pousměje se. Chutná mu, to je důležité. Tím si potvrdí, že bude na sladší věci a samozřejmě si to uloží do paměti. Koutky mu znovu pocuknou nahoru, když se mu podaří Boogieho rozesmát. "Jsem rád, že se ti líbí, Boo-chan." Prohodí a možná je vážně použije, jen musí přijít ten správný okamžik, aby to mělo patřičný efekt. Na ten si vždycky potrpěl. Pak přikývne.
"To ano, hodně lidí tady si potrpí na roztomilost. V tvém podání je to však úplně jiná kategorie i bez oušek. Takový velmi bonusový stupeň." Pochválí ho znovu a dá mu najevo, že s tím nemusí vůbec nic dělat a že se mu to líbí.
"Mám pocit, že by ti to možná ta a ouška pokazila, ale třeba to ještě vyzkouším, jestli se náhodou nepletu." Dává mu prostor na odmítnutí. Je pravdou, že je na něm zrovna teď vidět nepotřeboval. Užije si to, to ano, jen je úplně nepotřebuje. Boo mu stačí tak, jak je. Opravdu se mu líbí. Byl přesvědčený o tom, že mu Boo ucukne a možná bude chtít utíkat. Všiml si jeho reakce, ale stejně tu pořád sedí. Prohlédne si jeho výraz a nepřestává se usmívat.
"Neboj, Boo-chan. Budu se držet zpátky, dokud sám nebudeš chtít." Slíbí mu.
"I když se musím přiznat, že je to pro mě velmi obtížné." Třeba ho tím potěší, a když ne, tak možná aspoň přivede znovu do rozpaků.
"Prozradíš mi, jak dlouho ti trvalo, než ses sem odvážil?" Začne obyčejný rozhovor. Chce ho dostat do pro něj pohodlnější roviny, aby se víc uvolnil. On ten alkohol za chvíli taky pomůže.
"Třeba mi ještě prozradíš, co kromě poznávání bys rád objevil. Můžeme si hrát. Můžeme si povídat. Je to jen na tobě. Ostatně kvůli tobě tady jsem." Dá mu najevo, že to dnes bude podle něj.
"A když se ti to bude líbit, můžeme si to zopakovat. Má to jen jeden háček." Znovu se troch nakloní.
"Musel bys mi dát své číslo." Očima sklouzne po jeho těle mnohem níž a pak se krátce zasměje.
"Telefonní, samozřejmě." Dodá, aby dostál svým předchozím slibům.
Tamaki se uchechtne, tohle měl asi čekat. Už jen proto, jak sem Ruki nakráčel…Ne, ten se nebude bát ničeho.
"Hm, to máš pravdu, ale taky nikdo neví, co se děje právě tady." Vede si svou, ale zatím nechce vytahovat svou pozici tady v podniku. Jen ať si pořád myslí, že je jen obyčejný zaměstnanec, tak je to prozatím nejlepší. Nad Rukiho přezdívkou se rozesměje.
"No tak úplně ne, spíš strážce dobré nálady. Akorát mám před sebou jednu hodně sympatickou výzvu." Věnuje mu taky jednu v podstatě přezdívku. Když už si s tím začal, s radostí mu to vrátí.
"Ale stačí, když mi budeš říkat Tamaki. Většinou na to slyším." Ne, Ruki ho rozhodně nemůže vyvést z míry. Na to potřebuje mnohem silnější kalibr a málokomu se to povede. Počká chvilku, až vstřebá jeho podmínku a pak jen pokrčí rameny.
"To víš, za chvíli mám padla, mohl bych se nudit. S tebou je zábava." Možná ho tím naštve, ale to mu vrásky rozhodně nedělá.
"Vidíš, mě to přijde jako dost dobrý nápad. A ještě dodatek, rande končí, až já řeknu. Neboj, nebudu tě trápit do rána, jen bych nerad, abys mě za dveřmi poslal do háje." Pojistí si i tohle a pak pobaveně sleduje Rukiho pochod ke dveřím a jak čeká. Vykročí tím směrem taky, odemkne mu a s teatrální úklonou ho pustí jako první.
"Prosím, Královno." Okomentuje jeho předešlý postoj. Za dveřmi s ním srovná krok a vezme ho kolem ramen.
"Nezapomínej, že jsi mě použil jako výmluvu." Připomene mu, proč to dělá. Je pravda, že si to dost užívá. Když Ruki svého ex uvidí a ukáže ho Tamakimu, konečně ho pustí.
"Počkej tam vzadu, přivedu ti ho. Nebudeme dělat rozruch tady." Najednou vypadá vážně. Nepotřebuje, aby se tu dělo něco, co by uškodilo pověsti klubu. Počká až Rukiho není vidět a pak se dá do řeči s jeho ex. Ten se chvíli brání, ale nakonec s Tamakim v poklidu zamíří do vzdálenějších prostor, které jsou teď volné. Většinou bývají určené pro speciální akce.
"Já svůj slib dodržel." Dloubne jeho ex do ramene, aby musel popojít víc k němu. Zůstává trochu opodál, a vypadá klidně. Je to jen zdání, bez mrknutí tomu týpkovi rozbije hubu, když to bude potřeba.
"Být tebou, tak se moc necukám." Dodá ještě, když si založí ruce na hrudi a svaly na pažích mu řádně naběhnou. Většinou to má efekt, otázka je, jestli to zabere i tentokrát.
Boogie, Ruki
Boogie se začervená a sklopí oči. U kluků se roztomilost moc neočekávala, spíš naopak. Boogie nebyl vyloženě malý ani vyloženě hubený, ale rozhodně to nebyl klasický chlap se svaly, sen všech dívek. Ani nechtěl být, protože se mu dívky nelíbily a doufal, že někoho zaujme právě tím, jaký je on sám doopravdy. A vypadalo to, že to se právě teď děje. Asi toho na něm bude hodně ženského, ale určitě přece musí existovat muž, kterému by se to líbilo? Boogie zatím Doriho řeči o ouškách nebere moc vážně, spíš jako takové škádlení, než že by si myslel, že ho někam odvede a tam mu je bude doopravdy nasazovat. Boogie chtěl dneska přijít takhle a takhle to pro něj bylo nejlepší. Připadal by si, že na něj lidé moc koukají a to se asi stejně může dít. Teď jsou však přede všemi schovaní a on se nemůže rozhodnout, jestli je to dobře nebo ne. A nakonec mu Dori slíbí, že se od něj bude držet dál, dokud si sám neřekne o víc a v tu chvíli se Boo dokonale uvolní, usměje a trochu povolí v ramenou. Je na něm vidět, jak moc se mu ulevilo a že se přesunul do své komfortní zóny. Neví o Dorim nic, netuší, co je zač, co by mohla být pravda a co ne ani jestli mu nelže a není to manipulátor, ale byl v tomto ohledu vážně naivní. Zčervená, když mu Dori řekne, že je pro něj těžké mu odolávat, ale už se osmělí zvednout k němu oči a dlouze se zadívat do těch jeho. Jsou opravdu krásné, ale velmi tajemné. "Působíš skoro magicky. Jako by se nedalo dohlédnout dál, než jenom na samý okraj. Většině lidí jde číst z očí, ale tobě ne, je to docela znervózňující." Možná už mu tohle řeklo hodně lidí nebo teď bude vypadat jako pitomec, co to tady plácá, ale nechce tu sedět jenom potichu. Snad nepůsobí moc hloupě. „No…“ Nesměle se usměje.
"Docela dlouho, ale vlastně nakonec nešlo o odhodlání, jenom o finance." Řekne mu to na rovinu. Nechce se hned chlubit, že je student a bydlí u rodičů, ale asi lepší, než kdyby byl třeba… popelář.
"Připadalo mi, že na ulici nemůžu potkat, koho bych rád. Že musím udělat něco jinak, aby se to stalo." Dodá ještě. Dori před ním neutíká, naopak, nabídne mu další možnou schůzku a dojde i na žádost o telefon. Možná by to bylo nejlepší, protože si Boo není jistý, kdy by sem mohl znovu přijít. Ať už kvůli rodičům nebo penězům, bylo to tu hodně drahé. Nakonec se osmělí, přitáhne si ubrousek od koktejlu a sebere malou tužtičku ze stolu. Číslo mu podá starosvětsky napsané na ubrousku, žádné vytahování telefonu. Není to zrovna model ke chlubení. Co řekne doma nebo kdekoliv, pokud mu Dori zavolá a on nebude sám, to neví. Asi shoří na místě. Ale kruci… moc chce, aby mu zavolal.
"A jak… se tohle hraje?" Řekne a nepoznává sám sebe. Co ho to popadlo??
Ruki ohrne ret a vzápětí rty našpulí, když mu Tamaki řekne, že je pro něj sympatická výzva. Vážně? Pořád ještě používá slovo sympatická? A údajně je pro ostatní zábavný. Tedy podle toho, co o sobě říká… Celého si ho prohlédne, jestli si jenom tak fandí, ale vypadá to, že z něj omdlévají davy. Krásný, urostlý, asi zábavný… +Kromě mě.+ Pomyslí si panovačně a pokývá hlavou, že bere jeho jméno na vědomí, ale pak mu Tamaki řekne, že tady za chvíli končí.
"Počkej, ty chceš na to rande jít ještě dneska?" To ho překvapil, myslel si, že Tamaki se bude snažit o to, aby se viděli znovu jinde a jindy, ale pokud to chce sfouknout v jeden večer, Ruki to přežije. Přivře na něj oči.
"Dodatky se stanovují před uzavřením smlouvy, říkej si, co chceš." Mávne nad ním rukou, ale Tamaki jde konečně otevřít ty dveře a pustí ho ven. Prý královno… snad pane králi, ne?
"Chceš říct, že vypadám zženštile?" Dá mu hned najevo, jak přestřelil. Tamaki ho vezme kolem ramen, ale než se Ruki stačí ošít, připomene mu jistý fakt. A pak konečně v davu najdou jeho ex přítele. Samozřejmě v obležení kluků, nápadně podobným Rukiho typu, tedy alespoň co se výšky týká. Najednou ani neví, co mu chce vlastně říct, ale když mu Tamaki navrhne, že má počkat vzadu, udělá to. Pečlivě je ale celou dobu pozoruje. Chvíli to trvá, něco si tam říkají a pak se vydají směrem k němu. Jeho bývalý vypadá zaskočeně, když tu vidí zrovna Rukiho a je vidět, že ho tady nečekal, stejně jako nečekal, že by tu mohl mít takovou páku, jako je Tamaki. Rukimu je jasné, že tady není poprvé. Možná Tamakiho i zná. A pak Ruki zareaguje naprosto impulsivně. Rychle popojde blíž, pořádně toho pitomce kopne mezi nohy a vyrazí směrem ke dveřím.
"Vyraz ho!" Zavolá ještě k Tamakimu s velkým gestem ruky nad hlavou, div že u toho někde nesehnal sklenici šampaňského. Za sebou slyší jenom bolestné skučení a svalení se k zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat