Hromadné - Ani nevím, proč to chceš udělat…- část 3.

(vesnice)

Tetsuya

Kdyby jen Tetsu věděl, že Mei nutí svým konáním zapomínat na všechno, co bylo v paláci a co se nejspíš ještě bude dít, svoje ego by už nejspíš nenašel. Zatím mu ke spokojenosti bohatě stačí to, jak se Meisino tělo pod jeho doteky kroutí a vychází mu vstříc. Ví, že už nemá daleko do konce a náležitě si užije, jakmile k ní vrchol přijde. Věří tomu, že to za ty roky už pozná a taky to, kdyby to jen hrála. To podle něj v tuto chvíli nehrozí. Jakmile je u ní nahoře, už je sám dost nedočkavý. Drží se, co to jen jde, aby to příliš neuspěchal, a zároveň ví, že přijde moment, kdy už se ovládat nedokáže. Naštěstí vydrží dost dlouho, aby to bylo pro oba velmi příjemné. Ano, i tady věří tomu, že to bezpečně pozná. Je pravdou, že je to nejspíš poprvé, kdy mu skutečně záleží na pocitech druhé osoby, se kterou spí. Většinou to bylo opačně a užíval si to jen on sám. O to víc chce dokázat Meise, jak moc příjemné to bude. Podívá se jí do tváře a jeho oči se téměř neznatelně rozšíří překvapení, když ho stiskne. Ze rtů mu unikne velmi tiché zasténání, což je první náznak toho, jak moc v pořádku to je. Jeho koutky se pozvednou do spokojeného pousmání a oči vzápětí nečekaně zahřejí.

"Já věděl, že to tam někde je." Ozve se i jeho tlumený hlas, aby jí dal mnohem jasněji najevo, že to je přesně to, co chce. Podle něj mu Mei ještě neukázala úplně všechno a jakmile si bude v tomto ohledu víc jistá, nepřestane se divit. Začne se boky pohybovat pravidelně a jeho sténání je sice tiché, ale taky už s tím nepřestává. Nechce to zrovna prodlužovat a zároveň cítí, že její blízkosti nemá ani trochu dost. Ta touha vydržet co nejdéle, je vážně k nesnesení. Skoro mu přijde, že se bojí, aby to nebylo naposledy. +Nebojím.+ Odporuje si v duchu, ale pocity uvnitř sebe prostě a jednoduše nepřepere. Mei je spoutání čím dál a víc a tím stupňuje i jeho vzrušení. Přistihne se, že ji moc chce vidět, když jí dá opravdu prostor. Teď ho zas tolik nemá. Tiskne se k ní čím dál víc a nechává si šeptat do ouška své jméno. Zatmívá se mu z toho před očima a vlastně jen tím posílá Mei jeho boky pořád prudčeji. Byl přesvědčený o tom, že to bude on, kdo zůstane nahoře, ale to už taky neplatí. Prostě ji nutně potřebuje vidět. Zpomalí trochu, přenese váhu na jednu ruku a druhou ji silněji vezme za bok. Nechce jí ublížit a zároveň je to odraz toho, jak moc po ní touží. Přetočí se na záda a Mei bere s sebou, aby se jejich spojení nepřerušilo. Jakmile jí má na svém klíně, vnímá, jak se jejich spojení prohloubilo a o to víc, když jí pomůže do sedu a sám se vyhoupne do sedu za ní. Paží jí obejme kolem pasu a trochu k ní vzhlédne. 

"Nehodlám tě v ničem omezovat, nikdy. Měla jsi dost pravidel doma. Tady žádná nejsou a nikdy nebudou." Řekne jí udýchaně a v očích mu zaplane samotné ledové peklo. Trhne s ní proti sobě se spokojeným výrazem. 

"Chci tě vidět, ne princeznu, ale mou královnu, která je schopná úplně všeho. Vím, že to tam je, vždycky bylo." Dodá ještě. Kdyby ne, Mei by mu v jeho zahradě nespadla do náruče. Vždycky si očividně dělala věci po svém a teď je čas, aby její stránku probudil. Hřbetem dlaně volné ruky jí pohladí po tváři a pak sklouzne na její bradu, aby si ji přitáhl k dalším polibkům, které jsou ze začátku dost něžné, na něj rozhodně a postupně se zase stupňují a podporují jen vášeň, která se znovu začne stupňovat. Pomůže jí v dalších pohybech proti sobě a čeká na okamžik, kdy otěže převezme sama. Pak už své sevření povolí a nechá ji, aby si dělala to, co se jí líbí nejvíc. Klidně ať ho trápí ještě chvíli, on to vydrží a vážně si to užije.

Meisa

Opravdu si nebyla jistá, co to vlastně předvádí, když ho tak provokativně stiskla, ale Tetsu to ocení nejen svým povzdechem, ale také svými slovy a tak se na něj usměje a dá si za úkol, že příště už se ničeho podobného bát nebude nebo to dokonce zkusí nějak iniciativně použít. Jejich společné tempo se zrychluje, začíná cítit nohy i ruce, které se ještě neměly šanci uzdravit, ale jako by to spíš podporovalo touhu tohle všechno dokončit, než aby si stěžovala na bolest a utíkala před ní. Když ji Tetsuya z ničeho nic popadne za bok, ještě dvě vteřiny netuší, co chce udělat, ale vzápětí se ocitne nahoře, až se s ní zatočí svět. Bylo to tak rychlé, že musí několikrát překvapeně zamrkat, ale kdyby to tak nebylo, jejich spojení by se přerušilo. Takhle k tomu nedošlo, ale v první okamžiky si Mei není jistá, jak se na něm pohybovat, aby mu třeba nějak neublížila. Co je moc a co zase málo a jaké pohyby by se mu líbily? Teď asi nebyl tolik prostor přemýšlet nad ním a jeho preferencemi, možná bude nejlepší, když se bude řídit prostě sama sebou a tím, co dělá dobře jí. Na všechno ostatní bude čas později. Začne se opatrně pohybovat, ale Tetsu jí pomůže víc do sedu a tím ještě prohloubí jejich spojení na nejvyšší možnou míru. Potom se vyhoupne do sedu k ní a ona se k němu může pevně přivinout, zatímco jí šeptá, že ji nikdy nebude v ničem omezovat a že už žádná pravidla. Tetsu sice některá svá pravidla má, ale je si jistá, že ta budou taková, na kterých se oba shodnou nebo si je vytvoří. Že by nikdy nedělal nic, co by ji omezovalo nebo svazovalo, i když působí jako muž, který musí mít všechno jenom podle sebe. Kdo ví proč se mu zalíbila a on pro ni dělá úplně všechno a tento slib je součástí toho všeho. Zamilovaně se na něj usměje a políbí ho, ale Tetsu s ní prudce trhne a připomene jí všechnu vášeň. Nikdy by si nemyslela, že se jí zrovna tohle bude líbit, nikdy by nikomu nedovolila, aby ji třeba chytil pod krkem, i kdyby jenom tak z rozmaru vášně, ale když podobné věci dělá on, je to prostě vzrušující. Možná proto, jak je nebezpečný a taky proto, že mu i tak věří z celého srdce. Zajiskří jí v očích, když ji podporuje ve všem, co chce udělat, ale Tetsu nečeká na její odpověď. Znovu ji políbí a i když se nejdřív snaží být opět něžný, brzy jsou tam, kde skončili, než se dostala nahoru na jeho klín. Meisa pomalu přestává přemýšlet nad svými pohyby, prostě na něm jede a on jí pomáhá svýma rukama, zatímco se líbají. Prudce mu zajíždí prsty do vlasů a tahá ho za ně, snaží se k němu tisknout celým svým tělem a doluje z nich obou poslední zbytky sil, dokud se znovu nepropne v zádech proti jeho tělu ve výbuchu nového orgasmu, který je snad mnohem intenzivnější, než ten předchozí. Myslela by si, že je už trochu uspokojená, ale tak to očividně nebylo a potrvá ještě dlouho, než se jej nabaží a nebude se ho pokoušet přemluvit nebo přepadnout pokaždé, když na to bude chvilka. 

"Říkal jsi, že jedeme sami? Najednou mám strach, abychom vůbec někam dojeli, ale pokud jsem posedlá, třeba se to démonovi bude taky líbit." Pousměje se. Asi to jsou hloupé řeči, démon by ji ovládl, poslal proti rodině nebo se jí rovnou zbavil, nikdy by s ní nežil v jednom těle a nenechal ji vládnout sobě samé, ale… je to jen takové postelové škádlení. Vlastně by se mohla divit, že se jí Tetsu nebojí, ale to by musel být někým jiným a nenosit všechny ty jizvy. Udýchaně se na něj podívá a pak se znovu schoulí do jeho náručí s hlavou položenou na jeho rameno. Tohle bylo velmi divoké, ale také velmi návykové. Bylo ráno, krásný den a ona by tady nejraději zůstala, kdyby jenom nemuseli na jistou schůzku a pak vyrazit na cestu.

Tetsuya, Uruha

Tetsuyovi unikne pousmání, když si všimne, že ji svým manévrem překvapil. Kdyby měl pocit, že bude zásadně proti, tak by to neudělal. Je však přesvědčený, že Mei podobnou svobodu prostě potřebuje a zjistí, jak moc jí to vyhovuje. Je to stejné jako s tím odjezdem z paláce. Ano, byla princezna, byla tak vychovávána, ale podle něj, to není nic pro ni. Časem se pozná, jestli se plete anebo má pravdu, ale s tím si rozhodně vrásky dělat nebude. Chvíli si ji prohlíží, když je na jeho klíně a ví, že tohle bude jedna z jeho oblíbených poloh, pokud ho samozřejmě neodmítne. Rád se díval, o tom není pochyb a Meise to neskutečně sluší. Najednou mu ani v nejmenším nevadí, že by třeba jednou ona trápila jeho. V mezích samozřejmě, ale bude jí to slušet. S prvními pohyby, které z její strany přijdou, musí nutně přivřít víčka a spokojeně vydechnout. Je to mnohem lepší, než si představoval. Možná taky proto se nedokázal držet zpátky a už k ní má zase tak blízko, jak jen to jde. Jakmile se mu dostane zamilovaného úsměvu, najednou něco uvnitř něj neskutečně roztaje. Ten pocit nikdy nezažil a kupodivu je mu to víc, než příjemné. Ano, chce to cítit znovu a ví, že tady to přesně dostane. Oplatí jí úsměv tím svým, který snad nikdo na světě ještě neviděl a pak už se oba nechají unášet nádhernými pocity plnými vášně a touhy. Je to zakázané, pro něj určitě a taky naprosto skvělé. Za další minutu navíc by byl ochotný zaplatit úplně vším co má a taky se to nejspíš stane. Tedy pokud se do paláce Mei jednou vrátí. Samozřejmě, že ji doprovodí a pak opravdu zaplatí. Pokojem se ozývá i jeho sténání, které je dost tlumené, přesto výrazné. Nechává Mei, aby si dělala, co jen chce a kdyby měl vteřinu navíc, asi se nestačí divit. Jen mu svou divokostí dokazuje, že měl pravdu a tohle je něco pro ni. Pro něj taky. Sám jí svírá částečně pod zadkem a částečně pod stehny. Pomáhá jí, aby to nezůstalo všechno jen na ní, ale poctivě kopíruje její tempo. Sám se hodně přemlouvá, aby neskončil první, a nakonec se jim to opravdu povede společně. Ucítí stahy kolem svého přirození, čímž ho Mei bez prodlení odešle do vesmíru za ní. Sevře ji víc, přitiskne k sobě a vdechuje vůni jejich vlasů se zavřenýma očima. U toho se usmívá, aniž by si to vůbec uvědomil. Jakmile si je jistý, že to zvládne nějak kočírovat, pomalu se i s ní položí a nechá jí odpočívat na své hrudi. 

"Začínám mít podobné obavy. Jemu by se to nejspíš líbilo, ale dokážeš si představit, co by provedl se mnou? Radši bych se nechal příjemně ničit tebou, Mei-chan." Pošeptá jí s nádechem pobavení a konečky prstů jí hladí podíl páteře. Byl by blázen, kdyby to nedělal, hebkost její pokožky k tomu přímo vybízí. 

"Jsem rád, že pojedeme sami." Doplní ještě, vlastně doufá, že ji tím udělá radost. To samozřejmě nahlas neřekne.

"Nevím, jak bych bez takového přání dobrého rána a noci vydržel déle jak jeden den." Ušklíbne se nad sebou samým a pak trochu zvedne hlavu, aby jí mohl políbit do vlasů. Už tady chvíli leží a je čas, aby se zvedli. 

"Nerad to říkám, ale musím se zvednout." Očividně z toho taky není nadšený. Jakmile jsou na nohách, pomůže Mei se obléknout a u toho si neodpustí několik otření rtů o její kůži, ať už na rameni, nebo na krku a nakonec ji před odchodem krátce políbí. Čeká je schůzka s Hidem, kde si naberou věci a můžou vyrazit na cestu. Venku je opravdu krásně a Tetsu už se zase tváří, že mu někdo stoupl do cesty. Přesto všechno…

"Arigato, Hide-san. S tím vším to půjde mnohem snáz." Přemlouvá sám sebe, ale nakonec to nedá takovou práci, aby se mu uklidnil, i když jen trochu. Tváří se, že nevidí Uruhův trochu pobavený výraz. A ne, nechce slyšet, co mu tam šeptá. Určitě něco jako sex hýbá světem a vážně by se trefil. Uru se tím dobře baví, protože to prostě na nich vidí. Není však z těch, kdo by v paláci žaloval. Právě naopak. Mei vypadá spokojeně a na tom mu záleží. Vždycky mu byla o kousek blíž, než Aqui ani neví proč. Jen kvůli démonovi si k ní nikdy nehledal cestu.

Meisa, Hide

Tetsuya se i s ní v náruči položí na záda a pořád ji nepřestává svírat. Je to velmi příjemné. I on souhlasí s tím, že užívat si života a nemuset nic by se teď líbilo jim oběma nejvíce, ale když dojde na démona, musí pokrčit útlými rameny. 

"Nedovedu, nikdy jsem žádného démona v akci neviděla." Řekne. 

"Přece by neničil svého milence, jehož prostřednictvím by si sám užíval?" Nadhodí otázku, ale takovým démonům asi nezáleželo vůbec na ničem. Ježe to, že byl tady a s nimi, znamenalo, že má nějaký cíl a možná k němu Tetsuyu potřebuje, takže…? Je to ale milé, že Tetsu by raději cítil jenom ji, než něco, co by ji ovládalo, jakkoliv by mu při jeho zálibách mohlo takové milování přijít zajímavé. Ještě krásnější je slyšet od něj, že je taky rád, že budou na cestě jenom sami dva a když zmíní, že tohle se bude dít každé ráno a každý večer, musí se natočit tak, aby na něj viděla.

"To se budeš muset velmi starat, aby mě nebolel zadek." Řekne mu s předstíraně nevinným úsměvem. Pak už je ale čas, aby se vydali na domluvenou schůzku. Slunce venku ji oslní a překvapí. Vždycky ho měla ráda, ale teď jako by jí najednou trochu vadilo. Hide je ve smluvený čas skutečně na místě a má s sebou tolik věcí, že přechází zrak. Jejich koně by to neuvezli, ale budou mít jednoho nákladního. Hide si ji neustále podezřívavě měří, je na něm vidět, že mu na ní něco nesedí a Meisa to cítí a vlastně moc dobře ví, co to je, ale nedá to znát. Spíš jí v tu chvíli dojde, že Hide si tím podezřením není jistý, což bylo velmi divné. Dřív by to jistě poznal na sto honů. Něco se mu stalo. Něco hodně vážného, proto byl včera takový. Nakonec Hide stočí svoje oči na Tetsuyu, který mu nejen poděkuje, ale dokonce se mu i trochu ukloní. 

"Zlomte vaz. Budete potřebovat hodně štěstí. Jeho obětí už bylo dost." Naznačí, že toho démona velice dobře zná. Něco se mu ale na celé té situaci nezdá. Uru mu pošeptá do ouška svou domněnku. Určitě to s tím nějak souvisí. Hide se ušklíbne. To bude jenom špička ledovce, tím si je jistý. Nakonec si všichni navzájem potřesou rukou. Hide si pořád není jistý, jestli je rád, že s ní Tetsuya jede nebo ne. To ale není to, co by ho mělo trápit, protože ho najednou začne podivně lechtat na zátylku. Jako když jste to vy, kdo má nějaký obrovský problém a ne ti dva před ním. Ohlédne se, jako by chtěl za sebou najít viníka celé situace a málem si sedne na zadek do prachu, když středem ulice uvidí přijíždět podivnou čtveřici. Vlastně z nich poznává jenom Hitomi, ale tu by si nemohl splést, ani kdyby se proměnila na saň, což se za chvíli stane. Doprovází jí nějaký mladý, hodně pochroumaný samuraj nebo co je zač, potom jeden šlechtic a někdo, kdo vypadá jako z čajovny. Jsou pěkně špinaví, očividně po dlouhé cestě a tohle vážně není náhoda. Hide se podívá směrem k nebi. +O co vám jde tentokrát?+ Zeptá se kami tam někde a zadívá se na břicho přijíždějící dámy. Jenže to není on, kdo Hitomi zaměstná. Okolo něj se prožene Meisa jako šílenec s hlasitým výkřikem Hitomi a vrhne se nejlepší kamarádce kolem krku, až ji málem povalí. Do princezny má v tu chvíli vážně daleko. Hide pozvedne obočí a udělá obličej. Jistě, kdo je on? On počká… Šklebí se pro sebe a čeká, až princezna Hitomi laskavě pustí, ale to se asi nikdy nestane. 

"Už abyste jeli." Řekne Tetsuyovi vedle sebe. Kromě toho… Tetsu nemusí být svědkem toho, jak ho bude Hitomi vraždit. Nechce se mu ani moc dívat na Uruhu vedle sebe. 

"Dobrý den." Ozve se nad nimi Hirotův hlas. Mračí se na ně, měří si je pohledem a vypadá jako císař osobně. 

"Mám dojem, že bychom vám měli přiznat, že jsme přespali ve vašem domě." Řekne Hidemu a ten k němu zvedne pomalu oči. 

"Jistě… všem k službám." Šklebí se pořád víc. Jen ať si tam lidé chodí jako do hostince, on už tam stejně nebude…

Tetsuya, Uruha, Hitomi, Saga

Tetsu tuší, že by si s ním démon možná chvíli opravdu pohrál a až by mu sebral všechnu energii, tak by s ním udělala krátký proces. Mei to vidí tak, jak by to nejspíš mohlo být, ale pravděpodobně ne v tomto případě. Podle toho, co jim Hide řekl, to bude úplně jinak. 

"Zneužíván démonem. Měl jsem za to, že v životě zažiju hodně, ale tohle by mě asi ani nenapadlo." Obrátí to všechno na cestičku dost černého humoru a v očích se mu pobaveně blýskne. Nechce jí přidělávat další starosti. Na její poznámku o bolavém zadku se nevypočitatelně pousměje.

"Neboj, Mei-chan. Zařídím, aby si na bolavý zadek ani nevzpomněla." Je přesvědčený o tom, že to zvládne a ne, Mei vůbec netuší, čeho všeho je schopný. Rád by v takovém duchu rád pokračoval, ale už k tomu není prostor. Rozvíjení podobných debat si budou muset vážně nechat na večer. Už jen výraz Hideho, když se na Mei dívá, mu napovídá, že budou opravdu rádi, když to celé přežijí. Ale on se tím nenechá rozhodit. Prošel místy, která mu měla být osudná a ještě pořád tu je. Přehodnotí to jako další výzvu, kterou je potřeba splnit. Ne, nezlehčuje nic z toho, ale nenechá se ochromit strachem. Vnímá ho, ale ovládat ho nebude. Hide jim popřeje štěstí a on vážně potlačuje ušklíbnutí. 

"To bylo." Domyslel si pár věcí a ještě cestou jich ještě dost pravděpodobně zjistí. Nic ale jeho rozhodnutí neovlivní. Pak ale nahlédne přes Hideho rameno, když se i on otočí a obočí mu jde pomalu nahoru. Některé z nich zná. Hirota pozná už na dálku, viděli se, i když byl ještě malý kluk. Jenže pro něj je mnohem známější úplně jiná tvář. Ne, rozhodně by se nemohl splést, protože Sagovy rysy byly vždycky hodně jiné. Jmenovaný Tetsuyu taky zmerčí a je vidět, že ho jeho přítomnost zaskočila. Mají za sebou celkem dlouhou cestu, ale už si na věčné cestování snad i zvykl. Snažil se celou dobu rozptýlit Hirota a občas s ním i hezky flirtovat, aby aspoň malinko pozapomněl, koho vezou s sebou. S Hitomi nebyla úplně řeč, protože ta se starala prioritně o Kaie, který takovou zátěž nesl sice statečně, ale bylo znát, jak moc ho to vyčerpává. Měla s sebou zásobu různých bylinek, tinktur a mastiček, ale stejně to podle ní bylo pořád málo. A co si budou…Hitomi měla pocit, že jí není zrovna nejlépe a už jí došlo, čím to bude. I ona přeostří na skupinku opodál a jako první spatří Hideho. Má radost, že ho vidí, ale taky ví, že se toho dost změnilo a úplně neví, jak se má chovat. Naštěstí to Mei vyřeší za ní. Bez váhání jí s úsměvem přijme do náruče a pak jí dojde, že tu nemá co dělat.

"Ty taky nevíš, jaký průšvih ještě způsobit." Dobírá si jí se smíchem, než se stane něco podobného, co u Hideho domku. Kori neklidně pohodí hlavou a Hitomi se ztratí v nových vidinách. Kolena se jí zlehka roztřesou, ale Mei nepustí, protože chce vědět víc, i když hrozí, že skončí v prachu. Najednou přesně ví, co musí udělat a všechno začne dávat smysl. Kai nesmí zemřít, prostě ne. Uruha vedle Hideho těká očkama z něj na Hitomi a během vteřiny se dovtípí, kdo to je. Založí si ruce na hrudi a nevypadá, že by z toho setkání měl radost. 

"Očividně všem." Zareaguje Uru trochu podrážděně, ale pak se malinko obrní a Hirotovi se ukloní. 

"No nic, asi bych neměl rušit." Snaží se o klidný a nezaujatý hlas. Prostě se tvářit, že je mu to jedno. Pak se nakloní k Hidemu.

"Asi se nerozloučíme hm? Vypadá moc hezky." Doplní a neovládne svůj hlas, aby se v tom neobjevila stopa smutku. Vážně myslel, že mají ještě pár společných dní a to uvědomění, že ne, bolí. Zároveň by se vážně rád vyhnul scénám. Tetsuya Hideho málem přeslechl. 

"Taky si myslím." Utrousí a znovu se podívá na Sagu. 

"Objevují se tu lidé, které bych tu rozhodně nečekal. Saga-chan." Kývne mu hlavou na pozdrav. V životě by ho nepadlo, že jeho oblíbená společnost z jisté oblíbené čajovny se objeví zrovna tady. Saga vypadá trochu jako opařený, když ho pozdraví a ještě s takovým dodatkem. +Tak schválně, kdo bude první mrtvý?+ Zní v jeho hlavě trochu poplašeně. Nějak ho nenapadlo, že by mohl cestou potkat některé staré známé. 

"Změnil jsi povolání, nebo máš nového dlouhodobějšího zákazníka?" Zeptá se, jako by to byla slušnost s výrazem, že ho to vlastně vůbec nezajímá. 

"Spíš jsem dal výpověď, Tetsuya-san." Prohodí Saga s trochu křečovitým úsměvem. Málem se přeřekl a tím možná i prozradil, jak dobře se znají. Hitomi se udrží na nohou a po celém jejím vidění se trochu udýchaně odtáhne od Mei na délku paží.

"Mei-chan." Nakrčí obočí. Dost ji vyděsilo, co viděla.

"Jak se ti to stalo?" Zeptá se a pak se krátce ohlédne na Kaie, těkne očkama i k Hidemu a pak zpátky k Mei. Tohle je šílená situace.

Meisa, Hide, Kai, Hiroto

Meisa by se té jeho poznámce a následné představě snad i začervenala, ale otázkou zůstává, kdo z nich dvou bude nakonec zneužíván démonem. Dokud vládla svému tělu, připadalo jí, že se nic nezměnilo, ale pamatovala si Uruhu. Ten strach zatím pohřbívá někde hluboko, ale je tam. Naštěstí může přijít na úplně jiné myšlenky, když se na ulici zcela nečekaně potká s Hitomi a padne jí okolo krku. Nevinná poznámka její kamarádky by ji jindy rozesmála, ale teď ji zamrazí, Meisa zvážní, mírně se oddálí na délku paží a podívá se Hitomi do očí. Kdyby jenom tušila. Nemá ani ponětí, že Hitomi nosí pod srdcem dítě, které způsobí další vidinu, jenom najednou vidí, že se její kamarádce nějak přitížilo a asi se jí točí hlava. Honem se rozhlédne, kde je kdo, ale ostatní jsou zaneprázdnění vzájemným poznáváním. Jenom jedna osoba ihned seskočí z koně, i když velmi nemotorně a rychle se k nim dostane. Kaiovi působí jakýkoliv otřes v ráně pořád silné bolesti, ale jinak se hojí dobře a vlastně i rychle. Je to jenom díky Hitomi, ale nakonec bude žít. Už má svůj důvod. Podepře jí a starostlivě sleduje její profil, zatímco se na sebe s Meisou navzájem dívají a oba se zmateně v duchu ptají, co je ten druhý zač. Nejsou jediní, protože Hide celou situaci bedlivě pozoruje. Možná přišel o svoje schopnosti, ale pořád má svůj šestý smysl, kami od něj asi nikdy neodejdou a kromě toho, za život už hodně viděl. Zatím neví, co je ten kluk zač, ale přijel s Hitomi a stará se o ní. Nikdy o něm neslyšel, bylo to zvláštní. Stejně jako jejich další doprovod. Hiroto a Saga z čajovny. Spolu s těmito dvěma. K něčemu důležitému tam došlo. A to ještě netuší, že Tetsuya Sagovi není cizí, i když to jde mimo něj. Hlavně, že je Tetsuya cizí Uruhovi. Neměl by takhle přemýšlet, když má jenom malý kousek od sebe vlastní dítě. To poslední, co čeká, že uslyší, je Uruhův najednou dotčený hlas. Jako kdyby snad on sám utíkal k Hitomi, zvedl ji do náruče a celou olíbal. Nedělá to, protože ona to taky neudělala. Zatím ho ani pořádně neviděla. Přivře oči ještě víc. Jeho pohled patří Kaiovi. Není hlupák a nevadilo by mu to, jen kdyby nešlo o to dítě. To by ho měl vychovávat ten malý kluk? Kolik mu je, dvacet? Skutečně by měl Hide odejít a zapomenout? Jen těžko, protože to dítě mělo schopnosti, kterým rozumí jenom on. Takže budou žít ve čtyřech? 

"Zůstaň stát." Skoro nařídí Uruhovi a je mu úplně jasné, jaký obličej by viděl, kdyby se vedle sebe podíval, ale některé věci potřebovaly čas. 

"Nevidíš, že ke mně neběžela?" Dodá ještě, aby mu naznačil, o čem přemýšlel. Hiroto ještě pořád sedí na koni, když k němu dolehne oslovení Saga-chan. V tu chvíli nemusí být génius, aby mu některé věci došly, nebo se staly alespoň vysoce pravděpodobnými, chlupy za krkem se mu bojovně naježí a propálí Tetsuyu pohledem. Může mít pověst, jakou chce a vozit s sebou princezny, ale na tohle byl Hiroto moc horká hlava. Skočí dolů a propíchne ho, jestli se na Sagu byť jenom hladově podívá. Tetsuya nezůstane potichu a ta poznámka Hirota popíchne. Předhodí nohu přes krk koně a v cuku letu je dole. 

"Žádný zákazník a drž se dál." Vystrčí bradu nahoru, až se Meisa odtáhne od Hitomi a zaskočeně se na Hirota podívá. Hned je jí jasné, co spolu ti dva mají a začne se chichotat do dlaně. Na Sagu nežárlí, ale musí si důkladně prohlédnout, za kým to Tetsu dřív chodil. 

"Tak nevím, neměla bych víc nosit kalhoty? To proto jedeme na koni, nejsi na dámská kimona?" Vloží se do toho po svém, když promluví k Tetsuyovi a Kai opodál se pousměje. Mei je mu sympatická a očividně dobře zná Hitomi. U Hirota měl pořád strach, že ho někde tajně otráví. Pozornost všech si ukradne Hitomi, když promluví na princeznu. Hidemu tak potvrdí, co si myslel. Enishi je tam. Krátce se s Hitomi poprvé potká očima, ale pořád nic… nejsou na řadě… Meisa zvážní, zrozpačití a nechápe, jak to Hitomi mohla poznat. 

"Co se mi stalo?" Zkouší to a couvne směrem k Tetsuyovi. 

"Přece to, že jsi posedlá." Řekne Hide nahlas a na plnou pusu a všichni se podívají pro změnu na něho. 

"Ahoj Hitomi." Řekne konečně.