Show, Kazuki
Show je trochu opatrnější s tím pobaveným výrazem. Nezná takový pocit, aby truchlil za svůj domov, ale vidí, jak se Kazuki tváří a je mu jasné, že to Aoi tak jednoduché mít nebude. Kdyby tu byli sami, asi by si s ním promluvil, ale nejsou a je na Aoim, jak se s tou situací popere. Pomalu se podívá na Yumeta a mírně se pousměje. Yume má pravdu, je to jen dům, Kazuki by neměl lpět na věcech, mnohem lepší pro něj teď bude upnout se místo toho víc na Aoiho. Ostatně kdykoliv se může stát, že se budou stěhovat znovu. Ne, to mu říkat nebude, tvářil by se ještě hůř a ano, zase má trochu empatie. Pozoruje Yumeta, který se vzápětí podívá na něj a začne mluvit. Nikdy by si nemyslel, že ho jeho slova tak moc dostanou, ale děje se to. "Vždycky budu s tebou. Ať se stane cokoliv, už se mě nikdy nezbavíš Yume-chan. Klidně mě můžeš poslat do háje, ale já tu pro tebe vždycky budu a budu tě chránit. Nic na světě není důležitější." V jednu chvíli to asi znělo děsivě, protože si vážně nedokáže přestavit, že by ho neměl na očích, ale s tím se Yume prostě bude muset smířit. Show má hodně věcí jinak postavených, než většina a v tomto ohledu to platí obzvlášť. Vezme ho za bradu a otočí ji víc k sobě, aby ho mohl dlouze políbit. Stejně teď u stolu zůstanou sami.
"Čekal jsem, že to s Kazukim bude složitější, ale nenapadlo mě, že na to bude až tak fixovaný. Jenže vaše bezpečí je přednější. Čím výš budeme, tím větší riziko se k tomu pojí. Z druhé strany budeme mít víc možností. Už teď máme kontakty v polovině Japonska, po tom, co se stane, to bude ještě lepší." Prozradí mu jen část. Na to další překvapení potřebuje, aby byl u stolu hlavně Aoi. Nejspíš tuší, co mu nabídne, ale jistotu pořád nemá.
Kazuki se u stolu cítí momentálně hodně nesvůj. Potřeboval by na chvíli zmizet a celé to tak nějak vstřebat. Nechová se jako dobrý přítel, ví to, ale není schopný s tím v první vteřině nic udělat. Trochu sebou trhne, když ho Aoi vezme za loket a odvede kousek stranou. Prsty volné dlaně si mne kůži a kouká do země, aby se pokusil se trochu ovládnout. Nechá Aoiho mluvit a po jeho proslovu zvedne hlavu. Jeho tvář trochu povolí a zatváří se provinile.
"Promiň. Nechtěl jsem se na tebe mračit." Vezme to od úplného konce.
"Já vím, že to byl hlavě tvůj domov. Musíš se cítit hrozně, mnohem hůř, než já. Jen.." Odmlčí se na chvíli a přemýšlí, jak to celé podat. Je mu těžko z toho, že už se domů nevrátí, rád by se rozloučil, ale chápe důvod, proč to nejde.
"Mrzí mě, že mě to tak sebralo, jen je to můj první domov. První místo, kde skutečně cítím, že tam patřím. Doma to nikdy nebylo takové. Vydržel jsem tam co nejdéle, jen kvůli mámě. Nic jiného mě tam nedrželo. Jakmile jsem začal žít s tebou, konečně jsem to cítil. Víš, ten pocit, že někam patřím. Je to dětinské, držet se tak moc místa, ale v první chvíli, když jsi to řekl, jsem si nemohl pomoct." Zvedne k němu konečně pořádně oči a podívá se do těch jeho. Najednou mu něco dojde. Podél páteře mu přejede mrazení a ví, že ten pocit, který měl z bytu je zpátky. Kdyby se do těch černých hlubin podíval dřív, možná by si to celé ušetřili. Byl tak hloupý.
"Yume má pravdu, teď to vidím." Broukne a vztáhne dlaně, aby se ho mohl dotknout na hrudi a pohladit ho.
"Není to o místu, ale o jediné osobě. To ty děláš můj domov a celý svět. Nezáleží na místu, ale na tom, že tam budeš ty. Půjdu s tebou kamkoliv, Aoi-koi." Odmlčí se na moment a vztáhne se trochu, aby byl blíž jeho rtům.
"Jediné na čem záleží, jsi ty. Ale nepočítej s tím, že tě pustím k zařizování." V očkách mu zasvítí a už je v nich jen téměř neznatelná stopa smutku. Aoi by pro něj udělal všechno, on udělá to samé. Krátce ho políbí, než zase klesne na paty a podívá se ke stolu.
"Půjdeme? Yume vypadá, že nevydrží ani chvíli." Pousměje se, vezme Aoiho za ruku a vrátí se ke stolu. Show zatím zvládá mlčet a odrážet Yumetovy roztomilé útoky.
"V pořádku?" Zeptá se s pohledem upřeným na Kazukiho a ten přikývne.
"Už ano." Ujistí ho ještě.
"Výborně, tak je čas, abych pokračoval." Stočí pohled ne Aoiho.
"Měl jsem pocit, že to tak rychlé nebude, ale s každým dalším dnem mi přijde, že je to zbytečné dál odkládat. Vybral jsem si Yumeta a on si vybral mě, ale dostal jsem s ním mnohem víc. Neměl jsem pocit, že ve světe, ve kterém žiju, můžu někomu věřit, ale stalo se a je to vlastně dost úleva." Ušklíbne se.
"Proto nemá smysl dál čekat." Posune k Aoimu obálku, kde je domluvený termín, k mistrovi, co má na svědomí jeho tetování.
"Patří k tomu samozřejmě i společenské ztrapnění před zbytkem rodiny, ale stejně doufám, že hromady majetku tě přesvědčí, abys udělal tu největší pitomost ve svém životě Aoi-kun a stal se mým bratrem." Domluví a narovná se, aniž by z něj spustil oči.
"Po tom už nám nic nebude bránit, abychom ovládli celé Japonsko."
Aoi, Yumeto
Yumeto se na Showa zamilovaně usměje a ještě víc se na něj pověsí, když mu skládá ten slib. Nedovede si představit, že by od něj měl kdy chtít odejít. Nikdy mu nikdo nerozuměl tak jako on a ani nebude. Yume nikoho jiného nechce. Tomu ubezpečování, kolik možností budou mít jako klan a rodina, tomu Yume moc nerozumí. Pokývá sice účastně hlavou, ale tohle šlo hodně mimo něj. Pořád si sliboval, že chce být Showovi víc nápomocný, orientovaný, nějak ho reprezentovat, ale zatím se k tomu úplně nedobelhal. Neví, koho by měl požádat o radu, kdo by na něj měl trpělivost a Aoi měl tolik práce… "On to překoná." Řekne. Je mu Kazukiho líto, opravdu ano, ale nikdo jiný, než Kazuki sám s tím stejně nic neudělá. Nikdy mu nebylo moc dobře z pocitu, že jim něco hrozí, ale dovedl to úspěšně zahrabávat někam na dno své mysli a dokud se doma nenudil a Show ho všemožně zaměstnával, neměl ani moc potřebu lítat někde po venku. Stráže se nikdy nepokoušel setřást, bohatě mu stačilo to, co se mu stalo tehdy, když ho unesli a taky to, že do toho zatáhl všechny ostatní, aby mu pomohli. Zvedne oči k těm dvěma opodál, ale ještě si něco povídají. Aoi mezitím poví Kazukimu všechno, co měl na srdci, ale když Kazuki promluví a omluví se mu za mračení, pookřeje, nakloní hlavu k rameni a usměje se na něj. Byl prostě roztomilý a jakmile se přidrzle usmál, Aoi šel prostě do kolen. Udělá trochu pochybovačný obličej, když mu Kazuki řekne, že se musí cítit hrozně.
"Vlastně… Není to tak, že o ten byt chci přijít, ale chápu důvody, proč se to musí stát a především tě chci ochránit. Všechno ostatní je jedno." Kazuki ještě pokračuje a vysvětlí mu, co bylo zdrojem jeho reakce a Aoimu je to najednou celé hrozně líto. Tohle už dovede plně pochopit a nechtěl, aby tohle musel Kazuki zažívat. Přitáhne ho k sobě do pevného objetí.
"Jsem moc rád, že jsem pro tebe dovedl vytvořit něco takového. Že ses tam tak cítil. A udělám všechno proto, aby to v tomhle novém domě bylo taky takové. Bude velký a bude nás tam hodně, ale budeme mít po Showovi největší část domu jenom pro sebe." Šeptá mu do ucha.
"Představ si toho místa…" Stejně spolu budou nacpaní na jediném metru čtverečním, kdykoliv budou pohromadě. Oni dva toho prostě moc nepotřebují. Když se od sebe odtáhnou a Kazuki se mu podívá do očí, najednou je všechno dobré a Aoi to ví a cítí. Nechává se jím pohladit a poslouchá jeho hlas bez přerušení.
"Yume-chan vidí všechno moc jednoduše." Ubezpečí ho, že mu rozumí. Tiše se zasměje, když dojde na to zařizování.
"Víš… dost se mi ulevilo." Vůbec nic zařizovat nechce.
"Do teď jsme bydleli tak, jak se to líbilo mně. Teď bude všechno podle tebe. Jsem zvědavý, jaké to bude." Oplatí mu polibek a přikývne. Vezme ho za ruku a společně se vrátí ke stolu, ke kterému se oba posadí. Show i Yume na nich visí očima.
"Co jste čekali? Že mi vlepí pár facek a rozejdeme se? Ani omylem." Usadí je Aoi, ale Show pronese, že chce ještě pokračovat. A o tomhle nevěděl ani Aoi. Proč o tom nevěděl? Znervózní, víc sevře Kazukiho dlaň, kterou ještě nepustil a v ten moment ví, že se ho to týká. Zapíchne pohled do Showovy tváře, zatímco k nim promlouvá. Chvíli to vypadá, že budou s Yumetem oznamovat svatbu, ale o to úplně nejde. Směrem k Aoimu putuje nějaká obálka, kterou najednou hypnotizují všichni u stolu. Yumeto vypadá, že po ní skočí, ale neudělá to. Aoi po ní natáhne bledé prsty a pomalu ji otevře. Chvíli mu trvá, než mu naplno dojde, na co se dívá. A co to všechno znamená. A taky jak to bude bolet a kolik let to bude trvat… Mlčí dost dlouho na to, aby všechny patřičně vyvedl z míry a pak se prostě zvedne, obejde stolek a u Showova boku klesne na pravé koleno.
"Tvým bratrem?" Ozve se konečně Yumeto, ale pořád se zdráhá sáhnout po obálce, protože v pořadí je Kazuki. Aoi nemá světovládné ambice, ale být něčím bratrem neznamenalo pro něj pracovat a sloužit mu. Bylo to pouto hlubší, než s vlastní rodinou. Bylo to úplně všechno. Bylo to šlechetné a vznešené, přicházela s tím obrovská moc a taky jistý nezvratný osud. Sáhne po Showově dlani, na které je rodinný prsten s pečetí a políbí ho.
"Samozřejmě, bratře. Bude mi ctí." Řekne.
Show, Kazuki
"Samozřejmě, že překoná. Jinak by tu s námi neměl co dělat." Prohodí s nádechem zdánlivě chladného pobavení, ale je to spíš jeho druh humoru, než aby si kdy řekl, že tu Kazuki s nimi nemá být, nebo mu nevěří. Prostě to musel přijmout, jinak to ani nešlo. Jejich životy byly jiné, on sám by neřekl, že horší oprati ostatním. Za všechno se platila jistá daň a díky ní, se všichni mohli mít královsky. Jistě, šlo to i jinak, ale Show šel touto cestou a oni se k němu přidali. Show jim ještě nalije skleničku, aby si ukrátili chvilku, dokud se ti dva k nim nevrátí. Kazuki má trochu obavy, aby se na něj Aoi za tu reakci nezlobil, ale vypadá to, že to nakonec chápe. Byl za to hodně rád a hlavně si dal za úkol, že pokud se příště něco takového stane, už nebude reagovat jakkoliv přehnaně. "Měl jsem ti to uvědomit dřív. Ne, to že mi na tobě záleží a půjdu, kam jen bude potřeba, ale to, že se nemůžu zase tolik upínat k věcem. Už nejsem dítě, už dávno ne. Měl bych se podle toho začít chovat." Pozvedne mírně bradu a upevní tak svůj názor na to celé. Už se začíná zase usmívat, když mu Aoi slibuje, že pro něj udělá nový domov. Ví, že to dodrží a udělá pro to maximum.
"Dobře, už se nemůžu dočkat." Ukáže mu, jak moc se těší a dá si za úkol mu v tom co nejvíce pomoci. S radostí bude shánět a vytvářet nové dekorace. Je mu jasné, že Aoi bude mít hromadu práce, vlastně už měl s celým tím sídlem, na něm je, aby mu pomohl právě v těchto drobnostech. Nechá se od něj obejmout a spokojeně vydechne, jakmile zblízka ucítí jeho vůni.
"Hm, abych tě celé dny jenom nehledal. Zase by se toho dalo využít." Zvedne k němu krátce oči a je jasné, že myslí na samé nepřístojnosti. Ostatně už si hráli různými způsoby. Víc prostor jim zase otevře nové možnosti a on je bude s radostí vymýšlet. Kazuki se tiše zasměje. Yume byl prostě jiný. Měl ho rád a líbila se mu jeho povaha, někdy by vážně potřeboval být jako on, ale to nejde. Je takový jaký je a Aoi ho i přesto všechno miluje. Je čas to nechat plavat a zase si to užívat.
"Mě taky. Bál jsem se, že se budeš zlobit." Přizná to a pak zavrtí hlavou.
"Ne, bude to podle nás. Je to nový domov pro nás oba. Můžeme to vymyslet společně." Vidí v tom zase jednu vztahovou věc, na kterou je jak dělaný. Už vidí Aoiho, jak šedivý z toho, když budou vybírat dvě hodiny stoličku. Show k nim zvedne oči a ušklíbne se pobaveně na Aoiho slova.
"Vlastně by to byla zábava." Dostojí své povaze.
"Takto jste až nudně sladcí." Pokračuje klidně, ale i po tom, co řekl, se pousměje. Pak už se děje to, co vlastně předpokládal. Kazuki na něj zírá, Yume na něj zírá a Aoi vlastně tak.
"Tolik pozornosti najednou." Dobírá si je všechny a na Yumetův dotaz přikývne.
"Samozřejmě. Je čas se stát oficiální rodinou." Nakloní se blíž k Yumetovi.
"A taky mi pak nemůže odmítnout, až si tě vezmu." Ano, chce ho vyvést z míry a zároveň je to další krok v jeho plánech. Samozřejmě to není jen kvůli tomu. Narovná se, aby se mohl podívat na Aoiho a překvapí ho jeho gesto. Ano, bylo to tak správně a zároveň to po něm nikdy nevyžadoval. V tom byl Show rozdílný. Sice toužil po moci a užíval si ji, ale na u lidí, kterým opravdu důvěřoval a vážil si jich. Jakmile Aoi gesto dokončí, vstane a pomůže mu za dlaň na nohy.
"To mě bude ctí, o tom nikdy nepochybuj, bratře. Je čas, aby sis promyslel své nové tetování. Bude s tebou do konce tvých dní. Ať jim vyrazí dech. O zbytek se postaráme společně." V očích mu zasvítí jasný vzkaz, že si nenechají nic líbit a pak si ho přitáhne k sobě, obejme ho jednou paží a poplácá po zádech. Pak se v dáli ozvou rány a na obloze se objeví okázalý ohňostroj. Show Aoiho pustí a podívá se na oblohu.
"To je pro Yumeho, aby mu to nebylo líto." Uchechtne se, ale taky je pravda, že měl rád podobné pitomosti, které světu ukazují, že si může dělat, co chce.
"Chtěl jsem tam dát i Kazukiho podvazky, ale ty neměli skladem." Dodá ještě a podívá se na Kazukiho, který sáhne po ubrousku a hodí ho po Showovi.
"Příště si některé věci budu shánět jinde." Snaží se zlobit, ale ohňostroj trhá jeho pozornost.
"Vážně?" Ozve se Show.
"A to jsem si říkal, že bych ti taky dal tetování třeba." Nemyslí jedno velmi konkrétní, ale spíš něco hezkého, co by se mu líbilo.
"Já už tetování mám." Vyplázne na něj Kazuki špičku jazyka.
"Mám ho chtít vidět nebo radši ne?" Podívá se na Aoiho a koutky mu cukají.
Aoi, Yumeto
Ať už Kazuki chtěl nebo ne, pořád ještě trochu dítě byl. Věkem na to rozhodně měl nárok a bylo to tak naprosto v pořádku. Některé věci byly prostě přirozené, třeba horší ovládání emocí. Aoi byl vždycky stoik, ale dovedl být i pořádně vzteklý a když byl mladý, bylo to mnohem výraznější. Ne, nedívá se na něj jako na dítě a ví, že Kazuki by to nechtěl slyšel, ale spíš má pochopení pro určitý temperament v něm. Ta další Kazukiho poznámka vůbec dětská nebyla a Aoi se musel doopravdy zasmát, když si představil, jak spolu budou hrát na schovávanou v Kazukiho podání. Už toho zkusili dost na to, aby se začal těšit dopředu. Je rád, že se to nakonec vyřešilo docela hladce a všechno je mezi nimi zase v pořádku, i když k tomu sám mohl přistoupit citlivěji. Jenže se taky cítil trochu podrážděně, že se to musí stát. +Vidíš, Kazu-chan, buď na tom nic dětského není nebo jsme děti oba dva.+ Pomyslí si nakonec, než je čas přijmout Showův dar a životní nabídku a pokleknout u jeho nohou. Aoi ví, že některé věci nevyžadují formálnost, ale tohle chtěl udělat. Bylo to od srdce, spontánní jednání a podle něj to tak bylo správně. Když se znovu postaví, Yumeto zrovna otevírá pusu jako kapřík, protože Show mluví o tom, že si ho později vezme."Teď jste přehnaně sladcí vy, ale upřímně, aniki-san, takoví jste pořád. Máme do vás hodně daleko." Vrátí to Aoi poklidně Showovi nazpět, ale při tom se usmívá. Měl by přemýšlet nad svým tetováním… většinou to bylo zvíře, ale nebylo to tak vždycky. V mytologii i historii Japonska bylo velké množství motivů, které použít a někomu stačily také sličné sakury nebo krásné ženy. Aoi ví, jaké zvíře by ho reprezentovalo nejlépe, jenom si musí zjistit, kdo co v rodině nosí, protože někdo jako on musí být za každou cenu originální. Nechce se nikomu podobat a tak se nechce v tomto výběru unáhlit. Otočí se směrem za hlukem, když se na obloze nad nimi objeví ohňostroj. Yume ještě pořád sedí za stolem a zrovna dělá obličej.
"Jasně, prý pro mě… všichni víme, že je to na Aoiho oslavu povýšení." Brblá, ale je to jenom předstírané brblání. Ne, že by nečekal, že je tohle v životě potká, ale stejně to bylo krásné a dojemné a on se podívá na Kazukiho, co na to vlastně říká on. Zatím je potichu jako pěna, dokud ho Show nezačne popichovat ohledně těch podvazků. Tak jako je Yume na prádlo, je očividně Kazu na podvazky. Buď jak buď, ty dva to stejně baví, tak co?
"Tak běž za ním, zaslouží si blahopřání." Šeptne směrem ke Kazukimu, když se na jeho vkus pořád k ničemu nemá. Aoi pořád stojí po Showově boku a decentně se usmívá té jejich konverzaci.
"Ty nikdy neuvidíš žádné z nich, i kdyby ho měl na čele." Řekne Showovi žárlivě, ale pořád je to jenom taková hra. Yumeto vstane od stolu, ještě se honem napije šampaňského a pak Showa obejde. Zezadu se k němu přitiskne, jednu dlaň protáhne okolo jeho pasu a druhou horem okolo ramene a s tváří opřenou o volné rameno se dívá na tu nádheru na nebi.
"Tak my se budeme brát? Já jsem ale neřekl, že tě chci." Broukne tiše a Aoi se uchechtne, ale už se ohlíží, kde má Kazukiho. Natáhne k němu dlaň, aby taky přišel až k němu. Teď si všichni mohou dovolit být sentimentální. Aoi si na něco vzpomene. Ohlédne se a najde pohledem stewarda. Gestem mu naznačí, co chce. Chvilku to trvá, ale za chvíli je steward zpět a nese s sebou malou taštičku značky Dior. Je to taková klasika, ale není to běžná levná lahvička. Mohl jít samozřejmě do něčeho mnohonásobně dražšího, ale teď ani tak nešlo o extravaganci. Uvnitř je lahvička parfému Dior Gris Montaigne, univerzální vůně pro muže nebo ženu, která by Kazukiho mohla oslovit. Yume se pro sebe usměje. Ví, co to je. Tehdy v tom obchodě si kvůli němu Kazuki žádné parfémy nekoupil a tak se svěřil Aoimu, že by Kazuki o nějaký stál. A Aoi pochopil.
Show, Kazuki
Kazuki si moc dobře uvědomuje, jak důležitá to pro Aoiho je chvíle a znovu mu dochází, jak pitomě se předtím choval. Bylo jasné, že půjdou za Showem a že ti dva potřebují být mnohem blíž, pokud to má fungovat. Zajímavé je, že mu ani v nejmenším nedochází, jak velké nebezpečí je, že se jim něco stane, vzhledem k rostoucím jménům obou. Ani si neodkázal připustit, jak moc se Aoiho všichni kolem bojí, i když to viděl na vlastní oči, když sebou Aoi trhl, jakmile na něj obsluhující promluvil. Viděl ten strach v očích neznámého a stejně mu to prostě nedošlo. Možná taky proto, jak se na Aoiho díval a že ho neznal jinak. Asi by se hodně divil, kdyby se některých věcí stal svědkem. Show vrátí pohled k Aoimu a jen se ušklíbne, když je označí termínem sladcí. No a co, on klidně bude, ale Aoi a Kazuki je asi jediný, kdo to může vidět a může to říct. Ne, nekrotil se před cizími tolik, ale je pravdou, že Yumeta na jité akce nebral. Čistě pro jeho bezpečí. Někde v hloubi duše ví, že by se k němu nejspíš takto chovat před zraky ostatních vysoce postavených chovat neměl a že by jim to mohlo ublížit. Bezpečnější pro všechny je, když se ani Yume ani Kazu nebudou podobných věcí účastnit. Zatím. S radostí jim to budou vynahrazovat různými dárky a pěknými místy. "Víš, Aoi-chan. Já musím mít vždycky to nejlepší." Obrátí celou tu narážku ve svůj prospěch.
"Měl by ses začít hodně snažit, abys mě překonal." Ne, doopravdy s ním nechce bojovat, ale v rámci vzájemného špičkování se to prostě může. Kazuki se tiše zasměje když Yume pronese poznámku, že to není kvůli němu, ale kvůli Aoimu.
"I kdyby, tak je to stejně opravdová nádhera." Rozplývá se nad světýlky a efekty, které se jim prohánějí nad hlavami.
"Neboj, Aoi ti může udělat takových ohňostrojů klidně dvacet." Naznačí mu Show, že tohle je jedna z výhod, protože k jedné menší firmě, která je vyrábí, mají jistý obchodní vztah. Kazu se odívá na Yumeta, pousměje se a přikývne. Má pravdu, měl by být s Aoim ne tady stát jak pitomec. Jenže se toho děje tolik a jeho pozornost uměla být roztěkaná. Udělá několik nesmělých krůčků k Aoimu, než mu padne kolem krku.
"Máme rodinu, oficiálně." Ne, ani teď se ostražitost ani strach prostě nedostavili.
"Hrozně moc ti to přeju a vím, že bych neměl, ale nejde tomu poručit." Pak dojde na menší žárlivou situaci a Kazu se rozsvítí ještě víc.
"No tak ti pěkně děkuji, Show-chan." Zlobí se na oko a zakládá si ruce na hrudi.
"Teď abych chodil v roláku." Vážný výraz mu nevydrží dlouho a už zase visí na Aoim. Show se mírně ohlédne na Yumeta, když se k němu tak přitiskne a konečky prstů ho hladí po paži kolem svého pasu.
"Ne? Tak to se musím začít snažit, abys mě chtěl. Já tě totiž chci a moc." Líbne ho na tvář a doufá, že Yumetovi dojde, jak moc si zavařil. Pak se podívá zase před sebe a sleduje naprosto konsternovaného Kazukiho, který právě dostává dárek. Kazu vypadá, že neumí do pěti napočítat, když si taštičku přebírá a u toho se červená.
"To je vážně pro mě?" Zeptá se úplně pitomě a hned s tichou omluvou začne dárek rozbalovat. Zalapá po dechu, když uvidí lahvičku, kterou si přál, ale pořád se zdráhal si ji koupit, i když peněz měli dost oba. Vzhlédne k Aoimu a během vteřiny ho má v náruči a poděkuje mu tím, že ho nenechá nadechnout, jak moc nadšeně ho začne líbat.
"Arigato." Sem tam se zvládne na vteřinu odtrhnout, aby mu to mohl říct, ale to je tak všechno. Show se tiše uchechtne a kývne hlavou k nim.
"A nám bude něco říkat." Povolí Yumetovo sevření, aby se k němu mohl, otočí čelem a přitisknou ho za pas k sobě.
"Tak Yume-chan. Už nám vlastně nic nechybí, abychom začali psát něco úplně nového." Konečky prstů jedné dlaně ho šimrá na zádech.
"Vlastně se mi ani truchlit nechce. Byly to nádherné začátky, ale to, co nás čeká, budeš ještě lepší. Nejšťastnější budu, až mi jednou řekneš ano, víš." Nedá si pokoj ani teď.
"Dokážeš si představit, že budete s Kazukim neobávanější polovičky v celém Japonsku?" Dělá si z něj malinko legraci, ale je to pravda. Mezitím se u nich objeví Kazuki s Aoim, který dotáhne Aoiho sebou. Je tak vteřinu od toho, aby ho zatáhl do kajuty.
"To budeme, takže nás nezkoušejte štvát." Vyhrožuje jim oběma, ale koutky mu cukají.
"Mám chuť si připít." Prohodí Show.
"Na nové kapitoly života." Upřesní a Kazuki se uculí.
"A nebude lepší, když to oslavíme úplně jinak?" Samozřejmě má na mysli jen jedinou věc.
"To bude, přípitky jsou pro padesátníky." Souhlasí s ním Show.
"Užijte si to s parfémem." Popřeje jim a podívá se na Yumeta
"Vím, kde budeme slavit my." Nechá si to jako tajemství a zamíří s ním přes palubu, na druhou stranu.
Čeká je dlouhá plavba, ale mnohem delší cesta, aby dokázali celému městu možná i zemi, jak dokážou dva lidé, kteří se nesnášeli ovládnout úplně všechno. Možná proto, že už jsou rodina, možná proto, že za nimi stojí jejich lásky bez podmínek. Nemá smysl uvažovat nad tím, jestli se to podaří. Ostatně mají ještě spoustu let před sebou, kdy můžou bojovat za svůj život a za svá jména, která už nejsou jen mlhavý opar zahalujíc ty, kteří nikdy nevystoupí z řady.
Místnost je celá zahalená do ticha. V čele stojí dvě osoby, jedna klečící před druhou. Odříkává naučená slova, která v tomto sále už několikrát v průběhu věku zazněla. Jakmile utichne i on, konečně povstane. Ne jako obyčejný člověk, ale jako osobnost, jejíž jméno budí respekt a zasévá strach do srdcí těch, kteří se jim postaví.
Žádné komentáře:
Okomentovat