Aoi, Yumeto
+Jsem ochotný zaplatit hodně… ano pane… co se stane, když budu křičet...+ Aoi si uvědomí, že na něj někdo mluví, prudce sebou trhne a přestane se houpat na židli, ze které před chvílí málem spadl. Nad ním stojí stevard Showovy jachty, nabízí mu na tácu šampaňské na uvítanou a on si uvědomí, že se dokonale ztratil v myšlenkách. Nebo spíš ve vzpomínkách na pár hodin předem. Prsty měl spojené do stříšky, pohled nepřítomný a když ho konečně zvedl nahoru, všiml si, že je ve stevardových očích strach. Vyrušil někoho hodně důležitého a není si jistý, jestli měl. Aoi natáhne ruku, sklenku si prostě vezme a pustí ho pryč, aby se mohl uklidnit někde na záchodě. Aoi lidi nikdy nešikanoval jen tak, ale jeho pověst byla někdy prostě vražedná aniž by kdy na kohokoliv sáhl. Rozhlédne se kolem sebe. Show je s Kazukim a Yumetem několik metrů od něj, doléhají sem jejich hlasy, ale není rozumět, co si povídají. Loď pomalu vyplouvá a oni se chtějí dívat na břeh a asi i mávat lidem na molu. Aoi se šel zatím posadit, protože se některých věcí účastnit nemusí a znovu si v hlavě přehrával chvilky, které pro něj Kazuki přichystal. Bylo to pro něj nečekaně příjemné, marně přemýšlel, kdy prožili něco lepšího a ví, že to bude jen těžko dostávat z hlavy. Teď mají pár dní volna, takže si to může dovolit. Mají před sebou něco důležitého, co musí klukům povědět, ale taky volné chvilky. Aoi doufá, že noc bude stejně příjemná jako odpoledne. +Pokud se Kazuki neurazí a nehodí tě rybám. Nakonec abychom se nejvíc báli jeho, přesně jak říkal Show.+ Pomyslí si. Yumeto nadšeně poskakuje okolo zábradlí, vyklání se, div nespadne dolů do vody a prohlíží si, jaké stopy dělá lodní šroub. Jachta prý umí jet docela rychle, i když to není žádný motorový člun. Obskakuje je tady slušné množství lidí a pozdravili se i s kapitánem. Yumeto nemůže dostat z hlavy jeho čepici a tahle krádež mu jen těžko projde, až se kapitán začne zlobit a na hlavě ji bude mít on. Bude ji muset hodně dobře schovat, protože Showovi bude jasné, o co jde a on nechce, aby ji někde našel. Nemyslí si, že by mu ji vzal a kapitánovi vrátil, ale stejně chce být chytřejší a mít ji schovanou opravdu dobře, protože Show byl vždycky o krok ve předu a chtěl vědět o všem, co se kde stane, tudíž i o novinkách, které Yumeto ukradl a myslel si, kdo ví jak se o tom nikdo nemůže dozvědět. Když se pak chtěl pochlubit, Show mu to vždycky zkazil. +Tentokrát už ne!+ Pomyslí si a nechá se společně s Kazukim provádět po palubě. Show jim zrovna hrdě ukazuje vířivku na zádi, kde je i prostorný bar, ale on je myšlenkami u jejich chvilky doma. Přehlídka v prádel se konala a on konečně dokončil, co si kdysi vymyslel. Vytáhl kousek, který by Show nečekal, vyhrál a Show se smál tak, že málem ani neodjeli. Yumeto totiž vlastnil sexy tanga, jejichž předek byl udělaný jako sloní chobot. A měl ho pak až ke kolenům. Vyprskne smíchy do dlaně, ale nevysvětlí ostatním, co se mu prohání hlavou. Na chvíli se opře o zábradlí a vzpomene si na Showovo překrásné vyznání. Usmívá se u toho a hledí někam na moře. Když si jenom představí, že nemůže ani odjet na dovolenou, aby nerozpoutal válku gangů… Znovu se mu na rty tlačí smích a pak prostě odběhne někam dozadu, aby si prohlédl zbytek lodi sám. Ve skutečnosti se už teď snaží zjistit, kde má kapitán kajutu a jak by se tam dalo dostat. Potřeboval by nějaký rozpis služeb, ale to nebude problém… Jakmile začne sám se sebou hrát tuto hru, hned ho pobyt tady o to víc baví. Když se nakonec vrátí, kluci už sedí u Aoiho a o něčem si povídají a mávají na něj, aby se k nim připojil.Show, Kazuki
Všechno bylo v nejlepším pořádku. Kazuki by nemohl být šťastnější. Po jejich malé chvilce doma, se mu sice vůbec nikam nechtělo a nejradši by si s Aoim užíval další společné chvilky, ale museli jít. Bylo mu to z jedné strany líto a z druhé věděl, co se nachází v jeho kufru. Rozhodně to nebyl poslední pokus o nějaké hry. Asi v tom našel jistou zálibu. Nesmí to přehnat, ale taky ví, že se nemusí bát a příště může být klidně odvážnější. Když se ohlédne přes rameno, aby se podíval na Aoiho, zrovna sebou jeho láska trhne a on si s radostí představuje, že myslí právě na to, co se dělo doma. "Tady je někdo úplně mimo." Prohodí Show, když na Kazukiho mluví a on ho nevnímá. Tohle si nikdo nedovolil a tady to mládě to dělá v jednom kuse.
"Máš štěstí, že vím důvod a taky ho možná i chápu." Dodá ještě, protože Kazu vypadá snad i trochu vyděšeně, když se na Showa podívá zpátky.
"Ptal jsem se, jak se ti tu líbí?" Zopakuje mu otázku Show, ale vlastně byla trochu zbytečná, je to na nich všech vidět. Kapitán, kterého s loď pronajal, dostal královsky zaplaceno, aby některé věci přehlížel. Show totiž nepochybuje, že si Yume něco vyhlédne a rozhodně nechce, aby měl problémy. Peníze vám štěstí nekoupí? Blbost, když máte svou lásku u sebe a k tomu spoustu peněz, rozhodně jste spokojenější a nic není problém. Tento aspekt prostě miluje.
"Tak pojďte, podíváme se, co tu všechno je." Vede je po lodi, aby věděli, kde se co nachází a když se ohlédne, vidí, jak Yume vede svůj vlastní výzkum. Znovu se potvrdí, že on může všechno, protože místo toho, aby byl Show nevrlý, tak se jen pousměje. Kazu zatím sdílí jeho zájem a očka mu září, když si prohlíží vířivku. Show prozkoumá výraz v jeho tváři a je jasné, že myslí úplně na to samé.
"Uděláme si rozpis na večery." Doplní Show menší organizační věc, kterou asi budou potřebovat. Jakmile dokončí prohlídku lodi, vrátí se k Aoimu. Show už drží Yumeta kolem pasu a začíná ho trochu štvát jejich program, protože by si s ním nejradši někam zalezl a pokračoval v tom, co započali doma. Je pravdou, že když na něj Yume vybalil svůj originální kousek…Ne, má pocit, že tak se ještě nesmál a snad poprvé v životě málem kvůli smíchu nedokončil, co začali. Nakloní se, aby ho mohl líbnout na tvář.
"Máme připravenou menší svačinku, tak pojďte." Pobídne je všechny, aby se vydali ke stolů, který je postavený tak, aby měli ničím nerušený výhled na moře. Jakmile dojdou ke stolu, pomůže Yumetovi se usadit a ještě ho líbne do vlasů. Počká, až obsluha nachystá úplně všechno a je znát, že to rozhodně není obyčejná svačina. Prvotřídní šampaňské nesmí chybět a taky různé pochoutky, které jsou k dostání jen v těch nejlepších restaurací. Kazuki si všechno prohlíží a hlavně se snaží okoukat, co nejvíc. Bude se mu to hodit. Show pozvedne sklenku jako první.
"Myslím, že je nejlepší čas, abychom vám prozradili, o co v našem menším překvapení jde." Odmlčí se na chvilku, aby napětí ještě malinko vystupňoval.
"První věc, kterou jsme tady s Aoim zařídili…" Mávne rukou a hned k němu přicupitá obsluha s deskami, jsou dvakrát, aby se Kazu a Yume nemuseli natahovat jeden přes druhého. Podsune jim je, a když se nedívají, mrkne na Aoiho. Ten snad vypadá i nervózně, ale Show je v naprostém klidu. Kazuki se pomalu natáhne po složce a velmi opatrně ji otevře. Je zvědavý až hrůza, ale taky má trochu obavy, co to bude. Když vidí fotky a nákresy obrovské rezidence, v první chvíli mu nedojde, co to má být. Podívá se nechápavě na Aoiho.
"Postavili jste hotel?" Asi vypadá trochu jako idiot, ale zeptat se musel. Nechce si připustit to, co někde vzadu v hlavě už ví. Hlavně se mu nechce opouštět jejich malý byteček, je na tom místě prostě závislý. Show se mezitím nakloní k Yumetovi, rty se přiblíží až k jeho oušku.
"Máš tam dva pokoje na své talismany, je jen na tobě, jak si je zařídíš." Samozřejmě počítá, že budou Yumetovi věci úplně všude, ale tohle jsou speciální místa, která jsou jen jeho.
"A taky speciální šatnu na prádlo." Dodá ještě, aby bylo jasno, že některé věci prostě mít musí.
Aoi, Yumeto
Yumetovi se zrovna teď nechce opouštět svůj plán. Jeden nikdy nemohl tušit, kdy bude další příležitost. Jenže Show je vede na svačinu a tak se ještě jednou ohlédne, jako kdyby ho odtrhávali od jeho dítěte a nechá se usadit. I Aoi se zvedne ze svého místa a pomalu se přesune ke stolu k ostatním. Trochu ztěžka se usadí a rovnou upře černé oči na moře a na chvíli si zamyšleně mne bradu. Vlastně nemá na jídlo ani moc chuť. Show si pořád zachovával svůj mladický elán, byl tak nějak pořád stejný, ale Aoi cítil, že se hodně změnil. Možná se trochu víc zachmuřil a zvážněl, ale pořád byl o něco starší, než ostatní. I když toho Show viděl mnohem víc. Aoiho někdy napadalo, jestli je starý uvnitř a jen to není vidět nebo je na to vážně tak dobře stavěný, že to s ním nic nedělá. Ještě trochu víc se uvelebí, když Show začne mluvit o jejich malém překvapení a sáhne po sklenici. Yumeto už ji drží v ruce a málem si s nimi zapomene připít. Vzápětí v něm začne mizet obsah sklenice, až si Aoi poposedne a nadechne se, aby mu v tom zabránil. Neudělá to, ale kdo ví, jestli je Yumeto bude vnímat, pokud to na něj nevybalí do dvou minut. Už minule byl vážně legračně opilý. Yumeto zvedne překvapené oči k deskám a vymění si pohled s Kazukim, než je otevře. Stejně se mu co chvíli naklání přes rameno, aby se ujistil, že tam má to samé, co on. Jsou to nějaké plány nebo co a Yumeto jimi zuřivě listuje jako by hledal letenky nebo poukázku na luxusní kosmetiku. Žádné podobné překvapení tam není a jemu dojde, že je to vážné a on by měl začít číst. Aoi na sobě ucítí Kazukiho pohled a stočí k němu oči, jinak se na něm nehne ani sval. Snad kromě vlasů lehce se hýbajících ve větru. "Tak trochu." Řekne a možná u toho až moc bručí, ale nějak to nedovede ovládnout. Pracovali na tom hrozně dlouho, byl to šílený projekt. Bude tam bydlet velké množství lidí, musí to mít perfektní zabezpečení, srší to tam ilegálními zbraněmi… Všechno to tajit před policií i konkurencí se zdálo být nemožné, ale to sídlo existuje a je hotové. A on tomu pomáhal. Podívá se krátce na nebe, protože už teď by dostal několikanásobné doživotí a několikero oprátek a to pořád ještě nikoho nezabil. Yumeto to nechápe o moc víc, než Kazuki, převrací desky ze všech stran a nechá toho až ve chvíli, kdy mu Show pošeptá do ucha, co tam má. Zahledí se na plány. O moc osvíceněji nepůsobí. Aoi toho má právě tak dost, sebere jim desky z rukou a odhodí je někam na stůl mezi sashimi.
"Je to pevnost. Musíme se tam přestěhovat. Neexistuje jiná možnost. Životy nás všech se zásadně změní." Pronese to jako poselství konce světa a Yumetovi tikne v oku. A pak se hrozně hlasitě rozesměje. Směje se tak moc, až mu tečou slzy z koutků očí a Aoi se na něj mračí jako noc.
"Čemu se směješ." Prskne po něm.
"Ni-ničemu, jenom jak jsi to řekl. Wuaaaaaa!" Směje se Yumeto dál a Aoi začne vytahovat cigarety.
"Nevím, co je na tom směšného, zapomeň na to, že si budeš lítat, kde chceš. I ta tvoje zastavárna bude muset dostat změny a ochranky bude třikrát tolik. Rosteme, expandujeme a s tím roste počet našich nepřátel." Řekne vážně.
"Já vím. Já jsem tvůj otec Lukeu!" Směje se dál Yumeto, Aoi rozhodí rukama a rozčarovaně vstane, aby vykouřil cigaretu o půl kroku dál u zábradlí. Takhle to s nimi dvěma bylo pořád. Cítí mezi lopatkami pohled Kazukiho. Jako by vám někdo mířil na záda, taková ta červená tečka. +Třeba se nic nestane. Pochopí to, je to chytrý kluk. Jinak to nejde a on to ví, není to moje vina.+ Uklidňuje se v duchu, ale vážně má strach. Nechce, aby se spolu hádali kvůli věcem, které stejně nemohou ovlivnit nebo udělat lépe. Tohle byl především Showův život, jeho sen a oni mu ho pomáhali žít. Rozhodli se tak.
Show, Kazuki
Show si Yumetových pohledů tak trochu všiml, i když si není úplně jistý, co se mu tak zalíbilo. Dává si za úkol, že na to přijde, ale zatím to odsune trochu stranou. Teď musí vyřešit trochu jiné věci a podle něj to u jisté osoby nebude jednoduché. Obočí mu jde nahoru, jakmile začne Aoi bručet a zatím úplně nechápe, proč je v tento okamžik takový. On sám se těší, vlastně má jistou zálibu v zařizování svým nemovitostí a tohle je místo, kde se může patřičně vyřádit. Podle něj si to Yume užije úplně stejně. Nikdy netrpěl pocitem smutku, když opouštěl místo, kde bydlel a že už se párkrát stěhoval. Vždycky to bylo do lepšího, tak proč by nad tím brečel? Nechá Aoiho, aby mluvil za ně za oba, sám si užívá blízkost Yumeta a je nadmíru spokojený. Jenže Kazuki tak nevypadá. Zvedne zvláštní pohled k Aoimu a poslouchá ho. Samozřejmě to chápe, asi i tušil, že ten den jednou přijde, ale tak brzo? Několikrát rychle zamrká, protože se mu do očí ženou slzy. Nechce být nevděčný, ví že to oba dělají pro ně, aby byli v bezpečí, jen…Ten byt byl jeho první opravdový domov. Sdílel ho s někým, koho miluje a bylo to vzájemné. Ví, že to byl Aoiho byt a ani mu nepatřil, ale prostě se v něm tak cítí, i když to byl jen jeden pokoj. Jemu to ke štěstí stačilo, hlavně tam prožili spoustu společných chvilek a …Dobře asi je příliš citlivý na podobné věci, jen si nemůže pomoct. Yume prohodí takovou poznámku, že by se jindy hodně dobře bavil, ale teď se jen nervózně zasměje. Za to Show dostane takový záchvat smíchu, že to konkuruje i situaci se slonem. Prostě si nemohl pomoct a zas se vedle něj nedokáže tak dobře ovládat. Snaží se to v sobě udusit, ale moc dobře mu to nejde. Radši si Yumeta přitáhne blíž k sobě a zaboří tvář do jeho vlasů."Jak to tak vypadá, tak to nebude zase tak moc jednoduché. Jsme rád, že tobě to nevadí." Pošeptá mu spokojeně a líbne ho do vlasů. Když po očku sleduje Kazukiho, vlastně i Aoiho je mu to tak nějak líto a to podobnými pocity nikdy netrpěl.
Kazuki chvíli kouká do desky stolu a pak se podívá na Aoiho záda. Teď by asi potřeboval trochu jiný přístup, možná obejmout a říct, že se třeba s bytem rozloučí a pak půjdou. Prostě nějakou pitomost, ale Aoiho záda mu zrovna nepomáhají.
"Je to super." Vypadne z něj ne moc přesvědčivě a koutky mu u toho cuknou nahoru. Rozhodně to však jako jeho typický úsměv nevypadá. Nejradši by se jich zeptal, jestli je nějaká možnost, aby v bytě zůstal, ale nechce tím ranit Aoiho. Asi na to potřeboval být trochu připravený.
"Kazu-chan." Ozve se Show s tichým povzdechem.
"Bude tam spousta možností, co si tam vytvořit podle svého. Spousta nákupů a zařizování. Je to krásné místo, opravdu ano. Podívej." Sáhne znovu po deskách a ukáže mu několik fotek okolí.
"Na romantické procházky, jak dělané." Snaží se trochu uklidnit situaci.
"Promiň, vážím si toho, opravdu ano, jen…Musím to asi trochu vstřebat." Kouše se do rtu a nejradši by odtud utekl. Nechce, aby ho Aoi v takovém rozpoložení viděl. Třeba si řekne, že je pořád ještě dítě závislé na takových blbostech.
"Je to krásné místo. Jen jsem myslel, že ještě chvíli zůstaneme doma." Odvrátí od Showa pohled a taky trochu od Aoiho. Přiznává se, jak na tom je, ale bylo by mu asi líp, kdyby se tohle neřešilo před všemi, ale mohl to probrat jen s Aoim.
"Tak to vypadá, že s dalším překvapením asi chvíli počkám." Prohodí Show tiše s krátkým povzdechem. Přece jen počítal, že se to setká s trochu větším úspěchem. Kazu vypadá čím dál nervózněji a přitáhne si před sebe jedem talíř, který začne úplně zbytečně přerovnávat.
"Za jak dlouho dojde na stěhování?" Zeptá se ještě tiše, i když to vlastně asi nechce vědět. Showův koutek se malinko pozvedne.
"No tak nějak jsme si říkali, že by se ti třeba líbilo, vzít si na starost kolaudaci." Nabídne mu a teď se ukáže, jak moc to Kazukiho vzalo. Jindy by u podobné příležitosti zářil, jako sluníčko. Teď k němu jen zvedne lítostivý pohled a přikývne.
"Samozřejmě, to nebude problém." Prohodí trochu strojeně.
Aoi, Yumeto
Yumeto se tak dobře baví, že si nejdřív Kazukiho obličeje ani nevšimne. Pro něj tohle bylo jednoduché. Byl jako vítr, pořád někde pobíhal a vlál a i když mu Aoi nabídl domov, stejně byl většinu času pryč. Pokaždé u jiných přátel, byl prostě dítě ulice, co šlo kam chtělo a kdy chtělo a na nic a nikoho se příliš nevázalo. Showův byt měl rád, zvykl si tam a byl tam doma, ale to měl i ten svůj maličký před tím a taky ho opustil. Pro Showa. A teď se změní jenom to, jak budou vypadat zdi jejich pokojů, nic víc v tom nehledal. "No tak Kazu-chan, je přece jedno, kde budete, důležité je, že tam budete spolu, ne?" Pronese, když si Show jako první všimne, že se něco děje. Myslel to upřímně, ne jen jako takový ten blábol, co se říkal. Kdyby Show musel spát pod mostem, bude tam bivakovat s ním a spíš si z toho udělá legraci, než aby to bral nějak vážně. Nedovedl to vnímat očima někoho výrazně romantičtějšího, možná trochu konzervativnějšího, komu domov chyběl tak moc, že když si ho vytvořil, byl na něj prostě fixovaný. Tohle Yume nikdy nemohl dokázat. Oči mu spokojeně září, když vidí, jak moc Showa vedle sebe pobavil a okázale ignoruje Aoiho rozčarování, když k nim stojí zády a kouří. Stejně by se mu po tom stýskalo, kdyby toho Yume nechal, tak ať se nedělá! Usměje se na Showa, když si ho k sobě přitáhne blíž a zavrtí hlavou.
"Myslel jsem to vážně." Říká mu tiše.
"Je mi jedno, kde budeme. Jenom tam prosím zůstaň se mnou." Dodá. Jinak se mu pomstí a bude zlobit a trápit jeho muže. Flirtovat raději ne, to leda, že by se chtěl někoho zbavit. Aoi kouří jakž takž v klidu, dokud se za jeho zády neozve Showův a posléze i Yumetův hlas a nedojde mu, co se děje. To Kazukiho pípnutí to jenom dokoná a tím se potvrdí jeho nepříjemné očekávání. Vadí mu to. Jenže nebylo v Aoiho moci, aby to změnil. I on si tam zvykl, byl to jeho byt, i když byl malý, ale prožil tam všechno, včetně pomoci Yumetovi a teď ho bude muset přenechat někomu jinému. Nebylo bezpečné, aby se tam vraceli ani na malou chvíli. Ani jemu z toho nebylo dobře, ale na jeho pocity se nikdo neptá. Kromě toho… by ani neměl. Byl dospělý, dost starý a rozumný, s důležitým postavením. Nebude nad tím brečet. Zapomněl ale koho má doma. Nešlo o to, že by měl být Kazuki dítě, ale byl hodně citlivý a ani po těch letech to nebyl žádný mafián. Nikdy nebude. Nikdy nikomu neublíží, to Aoi ví. Všechno, co se dělo v jeho barech, se muselo dít tak trochu za zavřenými dveřmi a ne před jeho očima. Občas se chlapi hádali, proč se to děje, jestli je tak měkký nebo to má nějaký temnější důvod, ale to se nesmí ještě dlouho dozvědět. Povzdechne si a pomalu se od zábradlí otočí čelem k nim, když Show zrovna vykresluje, jak úžasné to v novém sídle bude. Aoi se nakloní přes stůl a típne cigaretu do popelníku. Pozoruje Kazukiho tvář i Showovo snažení, když mu ukazuje desky a láká ho na romantiku a musí si přiznat, že tak silnou reakci ani nečekal. Vlastně doufal, že to jsou plané obavy. Yumeto sleduje Kazukiho se starostí v očích, dokud Show nezmíní to překvapení.
"Jaké překvapení?" Popadne ho oběma rukama za předloktí a pověsí se na něj. V tu chvíli je všechno ostatní maličko zapomenuto. Ti dva řeší nějakou kolaudaci a jemu nikdo neodpovídá.
"Tak jaké překvapení?" Domáhá se svého jako malé dítě a ten moment využije Aoi k tomu, aby vzal Kazukiho za loket, zvedl ho od stolu a odvedl kousek stranou. Ujistí se, že na ně ti dva nevidí a podívá se mu zblízka do očí.
"Neexistuje jiná možnost, Kazu-chan. Stěhujeme se hned, jak se vrátíme. Není tam bezpečno, naše věci přenese někdo jiný, protože se nebudu dívat na to, že tě někdo zastřelí, aby se zbavil mě. Už se tam nepodíváme." Nechce mu přidávat, ale Kazuki musí být rozumný a uvědomit si závažnost situace.
"Neřekl jsem ti to dřív, protože jsem tušil, že to nebude snadné. Taky jsem tam žil, hodně dlouho. Počítali jsme s tím, že život u mafie nebude bez obětí. Tohle je jedna z nich a vlastně je dost malá. Kdysi jsem chtěl prodat auto, vzpomínáš? A udělal bych to zas. Udělám cokoliv, co ochrání tvůj život. I když se na mě teď mračíš."
Žádné komentáře:
Okomentovat