Sena x Ju-ken - Ať je to cokoliv, vytře nám zrak. - část 4.

(byt)

Sena

Sena se po Ju-kenovi prudce podívá a jeho výraz nevěstí nic dobrého, když mu Ju-ken řekne, že je vidět, že nesportuje. To vyznělo příšerně a Sena svou postavu trápil cvičením dost často. Pěstoval si ploché a pevné břicho. Prudce se nadechne nosem, ale Ju-ken si to vyžehlí tím, že je to dobře. Mhouří na něj podezřívavě oči a ani zanic by ho nenapadlo, jak velké dilema uvnitř Ju-kena právě probíhá. To místo už raději nijak nekomentuje, ale když Ju-ken pronese zcela vážně, že nic neřekl, má dojem, že ho už asi praští. Ju-ken si zrovna vymýšlí nějakou pitomou výmluvu o mokrém oblečení a tréninku a Sena si začíná zakládat ruce na prsou. Pořád se na něj dívá jako na objekt touhy a ani na chvíli ho nenapadne, že to Ju-ken vůči němu třeba nedokáže. Věděl, co mezi sebou měli, co cítili a nechce si vědomě připustit, že by to skončilo kvůli pohlaví, jenže to opravdu nebyla malá překážka. Lidi spolu nechodili kvůli kamarádskému posezení, toužili i po něčem větším a Sena obzvlášť. Vztah bez sexu by pro něj byl katastrofa. Znal lidi, co to nepotřebovali a byli šťastní, ale on by asi zešílel. Zmateně se podívá na vlajku a chvíli doopravdy čeká, že na ni někdo pověsil ponožky, ale je to jen nějaký znak nebo co. Jak má on vědět, co je bostonský tým?? 

"Přestaň si ze mě dělat legraci." Napomene ho šeptem. To je jako kdyby ho on zkoušel z laků na nehty. Sena vstane i s věcmi v náručí a chce tedy vyrazit ke koupelně, ale Ju-ken se ho z ničeho nic dotkne a jemu se srdce rozbuší tak silně, že mu málem vyskočí z hrudi. Zmateně se na něj podívá a pootevře rty, ale ten okamžik pomine a nic dalšího se už nestane. Uvědomí si, že je to snad i škoda, ale ještě je pořád čeká ten rozhovor a tak se kolem Ju-kena mlčky protáhne a zmizí v koupelně. Není to tam jako u maminky, ale kluci jakž takž uklízejí. Je tam bordel, hodně oblečení, málo kosmetiky, ale Sena toho využije a rovnou se pořádně osprchuje. Vybral by si jinou vůni, ale tady jsou jen pánské – podle očekávání. Taky by si ji měl chtít vybrat, ale příroda to zařídila jinak. A přesto nikdy nelitoval svého těla, to ani za nic. Nikdy v životě ho nenapadlo, že by chtěl být dívkou, byl takhle naprosto spokojený. Nenajde tady žádný fén na vlasy, takže mu nezbude, než je vytřít ručníkem. Pak si vezme zpět své prádlo, ale oblékne si suché tričko. Všechno ostatní by mu bylo k ničemu. Má ho snad až do půli stehen, musí se tomu smát, protože ty rukávy mu schovávají i lokty, ale bosky vyjde z koupelny a zastaví se, když si uvědomí, že hledí na jídlo. Uvařené, teplé jídlo. On vařit neumí. Zkoušel péct, ale ani to nebylo nic úžasného. Trochu nesměle zvedne k Ju-kenovi oči a pousměje se. 

"No ne, už jsi mě pozval na večeři?" Řekne, dojde k němu a bez ostychu si sedne k němu na gauč. Jednu nohu stočí pod sebe, druhou nechá volně dolů a tričko se trochu vyhrne. Je vidět, že má oholené nohy, což do šatů musel, ale dělal to i tak. Perfektní manikúru i lak měl i na nohou, ale pořád nebyl dívka. Ani uvnitř ne. 

"Bude ti vadit, když ochutnám?" Nestydí se říct o to, co chce a natáhne dva prsty, aby je namočil do omáčky a rovnou olízl. Je to nečekaně dobré a Sena vytáhne překvapené obočí nahoru. 

"Tebe si nechám." Řekne, když si přitahuje misku na kolena. Pálí to. Potřeboval by utěrku, ale to zvládne. 

"Podáš mi hůlky?" Řekne mu, jako by spolu žili deset let a očima hledá to vonící kafe. 

"Dobrou chuť." Stihne mu ještě popřát. Dívčí hlas nepřipomíná vůbec nic a jeho hlad s dívkou taky moc nesouvisí. Některé věci prostě nepotlačíte. 

"Co dávají?" Zahučí a zapomene, co že to chtěli dělat.

Ju-ken

Ju má co dělat, aby s nerozesmál nad Senovým postojem. Pořád mu hlavou probíhají slova o roztomilosti a samé podobné přívlastky. Vůbec nechápe, jak jen to dělá, že to na něj tolik působí. Ano, pořád se tomu brání, ale to neznamená, že to nemá efekt. Krátce očima těkne k vlajce, za kterou ho poslala a rozhodí rukama. 

"Já si z tebe legraci nedělám. Nebylo v tom nic zlého. Je mi jasné, že se v tom nevyznáš. Ani já to nevěděl, dokud jsem nezačal bydlet tady." Osvětlí mu to celé a jen mírně rozhodí rukama. Skoro to vypadá, že se mu omlouvá. Ví, že Senu do koupelny trochu zdržel a sám nechápe, proč to musel udělat, ale taky viděl jeho pohled a ví, že by mu to neměl dělat. Ne, dokud není rozhodnutý, jak se s tím vším vypořádat. Vlastně se tak nějak chová jako on předtím a dělá to, z čeho ho obviňoval. Vážně se v tom hrozně motá a je to pro něj samotného šílená situace. V duchu se mu několikrát omluví a pak celou dobu zírá na dveře, když už má všechno hotovo. Sena je tam dost dlouho na to, aby si pár věcí stačil rozmyslet, a vlastně dost málo na to, aby se rozhodl, co s tím bude dělat. Zrovna přerovnává jídlo na stole, aby prostě zaměstnal ruce, když dveře cvaknout a on automaticky zvedne pohled k němu. Očima zůstane chvíli zaseknutý na jeho tváři, které lemují vlhké vlasy a... Prostě mu to sluší. Jenže mnohem víc ho dostane pohled na jeho tělo ve svém triku. Pomalu klesá očima dolů, a kdyby jen Sena tušil, jak moc to s ním mává, asi by se mu nakonec vysmál, proč to celé tak protahuje. Jenže to, že má jeho triko a chodí v bytě, kde teď bydlí, dokonale zapadá do jeho představy o jeho budoucím životě. Jsou to jen obyčejné věci, ale pro něj mají mnohem větší význam, než by si kde kdo mohl myslet. Otevře pusu, aby mu spontánně řekl, jak moc mu to sluší. Naštěstí ho Sena předběhne a Ju se podívá na jídlo na stole, jak kdyby úplně zapomněl, že tam nějaké je. 

"Hm, už to tak bude." Ani není schopný se tomu bránit. 

"Není to nic moc, ale snad ti to bude chutnat. Musel jsem se to naučit, abych si mohl hlídat jídelníček. Platit za takové jídlo v restauraci…to bych neutáhl." Osvětlí mu to celé. Přece jen jako sportovec měl v různých částech roku různé požadavky na stravu. Obecně potřeboval nabírat svaly, ale zase ne tolik, aby mohl být i dostatečně rychlý. Díky klukům, se kterými bydlí, se dozvěděl mnohem víc a mohl si řídit jídelníček sám. Klesne očima na jeho stočenou nožku, když se k němu posadí a má pocit, že se nemůže ani nadechnout. Ta atmosféra kolem nich a to, jak Sena teď vypadá, na něj působí asi i víc, než kdyby ho začal cíleně svádět. +Tohle vážně není fér.+ Postěžuje si v duchu. 

"Jen si dej." Pobídne ho ještě a pak málem zalapá po dechu, když mu Sena řekne, že si ho nechá. Dobře, tohle mělo taky účinek. Sáhne po hůlkách, aby mu je podal, kývne na jeho přání dobré chuti a pak krátce očima těkne na televizi. Je tam zápas, fotbalový a on si ani nevšiml. 

"Vyšší liga, musím mít přehled a ano, baví mě to." Dodá, jenže už zase zírá na něj. Vůbec si neuvědomuje, co dělá, ale už se naklání blíž. Sám na jídlo ještě ani nesáhl. Pozvedne prsty k jeho tváři, pomalu ho donutí, aby se na něj podíval a pak ho prostě a jednoduše bez dalšího slova políbí. Jakmile se poprvé dotkne jeho rtů, všechny pochybnosti zmizí a hlásek v hlavě, který mu říkal, aby to nedělal a že to není správné, najednou utichne. Je to vážně osvobozující a on si je najednou jistý, že se to bude dít pokaždé, když bude Senovi opravdu blízko. Trvá to nějakou dobu, než se pomalu odtáhne, ale nedosune se od něj, ani jeho bradu nepustí. 

"Asi bychom teď neměli koukat na televizi. Chtěli jsme probírat úplně něco jiného." Dodá a hned, jak to vysloví, jej napadne, že to zní plně jinak, než by mělo. 

"Sena-chan, já…Sám si ještě nejsem úplně jistý, co se se mnou děje, ale jedno vím. Nechci se od tebe držet dál, asi bych to ani nedokázal. Tak moc to chci s tebou zkusit a tak moc se bojím, že to prostě zkazím." Najednou je upřímný jak hrůza a odhaluje mu to, co uvnitř něj děje. 

"Ani na vteřinu nešlo o to, že bych s tebou nechtěl být. Celou dobu šlo jen o to, že já v tom nemám jasno. Peru se s tím pocitem, že mi všichni od malička říkají, jak to není správné. Nic jiného s tím není. Jde jen o mou hlavu." Neví, jestli to bude k pochopení, ale snad ano.

Sena

Sena si ještě není zcela jistý, obzvlášť po tom všem, ale řekl by, že na něj Ju-ken hodně kouká. Kdyby si byl jistý, že je Ju na kluky, neváhal by nad tím, ale takhle musí pořád zůstávat opatrný a zbytečně si nemyslet, aby pak nebyl zklamaný. Periferním viděním ale zaznamenává, že na něj Ju-ken hodně kouká, prohlíží si ho, hodnotí a přemýšlí. Sena se schválně chová naprosto uvolněně, jako kdyby byl doma s kamarádem, nesnaží se ho svádět, ale vědomě využívá svoje zbraně a úmyslně spíš ty ženské. Je si jistý tím, že mu to sluší, protože se mu líbil jako dívka a moc dobře má nastudované, jak si sednout nebo jak se pohnout, aby to bylo elegantní. Zároveň se na něj ale snaží netlačit moc, aby si to Ju-ken nějak srovnal sám. Připravil pro něj jídlo, to bylo dobré znamení. Nechtěl se hádat ani mu nic vyčítat, takže byli na dobré cestě alespoň co se týkalo zachování jejich přátelství a pokud spolu nebudou, bude jenom na Senovi, aby se s tím nějak v tichosti vypořádal. Nechce o něj přijít zcela, to už ví. Sena si převezme hůlky a začne jíst a u toho po očku kouká na fotbal. Těká pohledem mezi miskou a obrazovkou a udělá jakési uhm. Nemá ani ponětí, jak jdou ty ligy za sebou nebo co to znamená, ale koukat na namakané kluky, jak se rvou o balón, ho docela baví. 

"Škoda, že mají ty helmy, jeden ani neví, jestli je vážně fešák. Vlasy dělají hodně." Pronáší nenuceně a testuje si potencionální žárlivost. Vlastně se docela lekne, když se ho Ju-ken z ničeho nic dotkne a začne si jeho obličej obracet směrem k sobě. Myslel si, že mu něco chtěl, ale Ju ho místo toho políbí a Sena má co dělat, aby si obsah misky nevylil do klína. Je velmi těžké soustředit se na ni a zároveň na to, co s ním teď Ju-ken dělá, protože ho opravdu moc přitahuje. Chce se mu to všechno hodit někam přes opěru a vzít jeho tvář do dlaní, ale ovládne se začne mu polibek opatrně vracet. Asi by se na něj vrhnul náruživěji, kdyby se pořád tolik nebál. Takhle se snaží držet zpátky a nechávat všechno spíš na Ju-kenovi. Počká, až ho sám od sebe pustí, ale tu větu by taky nečekal. Zní to přesně tak, jak si jeho hlava přeje, totiž že by měli dělat příjemnější věci. Na nějaké povídání už maličko zapomněl. Promlčeno, hotovo! Ju si to ale vzít nenechá a tak si Sena trochu povzdechne, skloní hlavu a narovná se, aby ho mohl nechat v klidu mluvit. Pro jistotu tu misku odloží na stolek. Musí se usmát, když mu Ju řekne, že nejvíc se bojí toho, že by něco pokazil. Je to jasné, Ju-ken dosud neměl ani ponětí o tom, že je i na kluky. Bude neobjevený bisexuál, ale taky se může stát, že si po čase uvědomí, že tohle vážně nejde. Sena by s tím měl počítat nebo od toho upustit, ale to se mu nechce. Ta chemie mezi nimi přece je. 

"Myslím, že to všechno chápu." Řekne nakonec. 

"Je to těžké i pro někoho, kdo má jasno od začátku. Vždycky jsem věděl, jaký jsem, stejně jako jsem věděl, že se nezvládnu schovávat, ale není to snadný život a v Japonsku už vůbec ne. Proto jsem chtěl do Ameriky. Ale nedělám si iluze, že tady mě nic nepotká. Ty chceš být sportovec, můžeš čelit narážkám v týmu a všem dalším problémům. Pochopím, když to bude dostatečný důvod pro odmítnutí." Zvedne k němu teď trochu smutné modré oči. 

"Tohle je věc, kterou jeden musí doopravdy chtít, aby mohl čelit všemu, co kolem toho je. Já ti můžu jenom slíbit, že jsem dost nebojácný a taky otevřený na to, abych tě… hmm…" Teď si trochu hříšně olízne rty. 

"Všechno naučil. Nepotřebuju vést, nebojím se, že něco pokazíš. Věřím si." Řekne sebevědomě, jak je mu podobné. 

"Ale nemůžu ti slíbit, že ti nebudou ubližovat ostatní. Že ti nevezmou příležitosti jen proto, že nemáš holku. Že se na tebe nerozzlobí tvoje rodina." Tak to bylo. Sena nerozuměl tomu, proč je to pro všechny tak zlé, ale změnit to neuměl.

Ju-ken

Ju-kena trochu znervózňuje, když Sena nějakou dobu mlčí, ale jsou na tom oba dva stejně. Vůbec by ho nenapadlo, jak by to mohl mít právě on a že Sena v sobě nemá žádné rozpory ohledně společně stráveného času. To on sám vlastně taky ne, jen si to potřebuje pořádně připustit a srovnat se tím. Myslel si, že některé věci jsou prostě jednodušší, jenže to tak není. Asi chápe lidi, kteří tohle tají celý život. Jeho představa, že s tím půjde na světlo, děsí taky. Z druhé strany, kdyby to nechtěl, tak nad tím vůbec nepřemýšlí. Sám očima pozoruje obrazovku televize, ale popravdě z toho skoro vůbec nic nevnímá. Prostě se mu před očima míhají obrazy a jejich smysl mu momentálně dost uniká. Trochu sebou trhne, když k němu dolehne Senův hlas, který ho dokáže z myšlenek vytrhnout. Podívá se na něj, pak zpátky na televizi a zase na Senu. Obočí mu jde hodně nahoru a už si zakládá ruce na hrudi, protože rozhodně žárlí, aniž by nad tím víc přemýšlel. 

"Hm, tady nejde o vzhled, ale o výsledky." Vrčí malinko. 

"Tebe vážně na svůj zápas zvát nebudu, ještě by hrozilo, že si tě odvede někdo jiný. Leda bych tě přinutil slíbit, že na nikoho jiného koukat nebudeš." Ne, zdá se, že některé věci příliš promýšlet nemusí a vlastně si tím dost jasně napovídá.

"Tedy pokud nemáš v plánu mi dovolit koukat na holky." Kdyby zmínil kluky, asi by to postrádalo význam, protože se mu nikdy kromě Seny žádný jiný nelíbil. Nějak to do sebe zapadlo právě v tuto dobu, takže s potencionální konkurence u tohoto pohlaví, se bát vážně nemusí. Pak si to polibkem ještě všechno ověří a ví, že to uvnitř sebe cítí. Není prostě rozdíl mezi polibkem, který dostal na zastávce a tím, co proběhl před chvilkou. Je pořád stejně sladký a motá mu totožně hlavu, jako ten večer. Nemá smysl nad tím asi víc přemýšlet, stejně by Seny měl plnou hlavu, a i kdyby se mu snažil vyhýbat, trápili by se oba. Je fakt, že to má jistou výhodu a to je to, že na veřejnosti se zatím nikdo nedozví, že je Sena kluk. Vlastně bude mít dost času, aby se s tím smířil nejprve u sebe a pak už by mu bylo jedno, kdo si co myslí. Sena začne mluvit a patřičně se mu uleví, když to vypadá, že jeho obavy chápe opravdu správně. Několikrát přikývne. Už ví, co má Sena za sebou a tady je vlastně o něco svobodnější a zároveň toho hodně musí tajit. Nemá to vůbec jednoduché. 

"Nemyslím si, že by to byl důvod k odmítnutí. Spíš si myslím, že bys to mohl dřív udělat ty. Vlastně s tím problém nemám a zároveň se s tím musím srovnat. Máš pravdu, děsí mě možnost jít s tím na světlo. Nejde o to, že bych nechtěl, ale mám z toho obavy. Teď to možná bude znít pitomě, ale to se stejně nějakou chvíli nestane. Můžu ti slíbit, že jakmile to bude možné a nic se mezi námi nepokazí a všechno půjde dobře, nebudu se zdráhat to udělat. Máme čas si vyzkoušet, jestli to bude fungovat. Z obou stran." Dává Senovi najevo, že má spoustu chyb, které by ho mohly velmi rychle odradit. Už jenom to, jaký pohled na něj Sena upře…Má sto chutí si ho přitáhnout k sobě a zabít každého, kdo se na něj špatně podívá a ano v tuto chvíli i sám sebe. A pak přijde něco, co mu způsobí cuknutí v klíně a za chvíli bude mít problém. +Učit? A co všechno?+ Ne, nemá z toho divný pocit, i když vždycky byl ten chlap, co se o všechno postará. Jenže poslouchat Senu, jak o těch věcech mluví, to zní rozhodně jako lákavě strávený večer. 

"Nemyslím si, že se budu bát, to přiznat před kýmkoliv, Sena-chan. Jakmile si v sobě urovnám věci, jdu si zatím a můžou mi házet na hlavu cokoliv. Jen to prostě není hned. Můžou si zkusit cokoliv říct, vyřeším to po svém. Dokud nesáhnou na tebe, tak na tom nezáleží. Vždycky je jiná možnost. A rodina…Mám je rád, ale…Nemám v plánu si nechat diktovat, s kým můžu žít a s kým ne. Je to celé o nás dvou, o nikom jiném." Pak si ho přitáhne k sobě, i když měli v plánu jídlo a prostě ho obejme. 

"Mám sto chutí se tě zeptat, co přesně mě budeš učit." Odmlčí se na chvíli a povzdechne si nad sebou samým. 

"A já se vlastně pořád tvářím, že mám nějaké pochybnosti." Protočí sám nad sebou očima. Ne, asi to tak jednoduché nebude, ale všechno kolem mu napovídá, že je to takto správně. 

"Začínám mít pocit, že některé věci budu rád poslouchat. Ale jestli řekneš, že líbání, tak mi nejspíš nezbude nic jiného, než tě přesvědčit, že tohle rozhodně zvládám." Není na tom se sebevědomým bídně…Nebyl…Kruci ještě si nikdo nestěžoval.

Sena

Musí se mezi jednotlivými sousty rozesmát a hned na to udělá obličej Ale prosím tě, když mu Ju-ken začne říkat, že ho nebude zvát na svoje zápasy. 

"To je pravda, když jsme tam seděli s Cath naposled, nedával jsi pozor a málem jsi dostal do zubů." Připomene mu, že na jednom takovém zápase už seděl. Tohle se mu nezdálo, Ju-ken zcela spontánně žárlil a to bylo velmi dobré znamení. Přivře trochu nebezpečně oči, když Ju-ken dodá, že by se pak taky musel dívat na holky. Na holky nebo na kluky, Sena by je dostal na ošetřovnu jedna dvě a bylo by po koukání. Dokonce to svede tak, aby to Ju-ken nikdy nepoznal, ale to mu samozřejmě nikdy nahlas neřekne a místo toho se na něj líbezně usměje. Pak však oba dva přejdou na mnohem vážnější notu a Sena se zatváří překvapeně, když mu Ju řekne, že tohle by důvod k odmítnutí nebyl. On by tomu vztahu klidně obětoval svou potencionální kariéru? Protože to by se klidně mohlo stát… Samozřejmě každý chtěl vedle sebe někoho, kdo by pro vás udělal úplně všechno a zároveň by ho do něčeho podobného nikdy nechtěl nutit. Ju-ken sám toho bude muset okolo Seny hodně skousnout, aby vyšly všechny Senovy plány a taky mu řekl, že ho neprozradí, i když se zrovna hádali uprostřed ulice. 

"Já?" Sena vypadá asi vážně nechápavě, ale v tuhle chvíli, kdy o něj tolik stojí, si nedovede představit, že by s tím měl zase přestat. Chápe, že otočil Ju-kenův život i přesvědčení vzhůru nohama, to čas jistě potřebovalo a tak na chvíli zase sklopí oči a vypadá trochu provinile. Usměje se však, když mu Ju-ken slíbí, že jednou by mohl přijít den, kdy se nebudou muset před nikým schovávat. To mu teď stačí. Podívá se na něj a s úsměvem přikývne. Krásně se to poslouchá, když mu Ju-ken vypráví o tom, že by ho nikdy nedal a že sám ustojí všechno, hlavně když podobné problémy minou přímo Senu. Však on věděl, že to v něm je a taky proč si ho vybral. Bylo to jako nějaký šestý smysl. A ještě lepší je, když ho Ju-ken ujistí, že si nenechá diktovat od rodiny, s kým být, i kdyby s tím opravdu nesouhlasili. To taky nedokázal každý a Sena by to chápal. 

"Jsi jako nějaký splněný sen." Řekne tiše a skoro rozpačitě a začne si namotávat pramen vlasů na prst. Ani jednou by ho nenapadlo, že by to mohly být jenom vychloubačné řeči. Věří mu to úplně všechno. Málem vypískne, když si ho Ju-ken takovým způsobem přitáhne k sobě, ale moc dobře slyší, co mu to říká. Je zvědavý… Takhle v objetí jeden na druhého nevidí, ale Senovo obočí jde hodně nahoru, když mu Ju říká, že polibky by nebyly dost a že to se učit nepotřebuje. On ještě netuší, koho tady provokuje a Sena mu to ukáže. Dneska si všechno ujasnili a možná by Ju měl vědět, že Sena není žádná stydlivka, spíš naopak. Opatrně se vymaní z jeho sevření a přesune se rovnou obkročmo na jeho klín. Ruce nechává položené okolo jeho krku. Teď je to opravdu vysoká hra, protože Sena na sobě nemá nic víc, než to tričko a spodní prádlo a Ju-ken tak na svém klíně cítí úplně všechno. Cítí, že Sena není dívka a jestli si uvědomí, že mu to je nepříjemné, nemá smysl dál něco lámat. Ale jestli mu to nevadí nebo dokonce přijde vzrušující… přiblíží se rty k těm jeho a zblízka se mu podívá do očí. 

"Líbání jsem zrovna nemyslel. Měl jsem na mysli spíš ty věci, které jsi nikdy nezkoušel a měl jsi obavy, aby se mi snad něco nestalo…" Řekne a pustí do svého hlasu trochu hříšnosti. Nakonec zruší vzdálenost mezi nimi a teď je to on, kdo políbí Ju-kena, ale už se tolik nedrží zpátky a vloží do toho vášeň sobě vlastní. Ano, on ví, původně dělal drahoty, že sem nepůjde právě kvůli tomuhle, ale Ju-ken je dělal taky, tak co.