Sena x Ju-ken - Ať je to cokoliv, vytře nám zrak. - část 5.

(byt)

Ju-ken

Ju se pobaveně ušklíbne, když mu připomene onen trénink, kdy na něj, tehdy ještě na ni zíral. Stejně je to zvláštní myslet na něj jako na kluka, ale vlastně se přistihne, že mu to taky nevadí. Začíná ten fakt pomaličku přijímat a i když to nebude hned, je na dobré cestě. 

"Jak víš, že to bylo kvůli tobě?" Popíchne ho, ale má pravdu, zíral na něj a štval ho Angelo, který měl nemístné poznámky. 

"Vlastně to není poprvé, co jsem kvůli tobě dostal do zubů, Sena-chan." Prozradí mu něco, co na první dobrou úplně říkat nechtěl. 

"Asi na situaci kolem mě nemáš nejlepší vliv." Doplní ještě a nakonec se rozhodne zatloukat a neřekne mu, co se dělo tehdy v šatnách a proč po Angelovi tak vyjel, že ho málem vyhodili. Už tehdy měl pro Senu vážně velkou slabost a klidně v tom pokračuje i za předpokladu, že mu v něčem podstatném lhal. Ten důvod velmi dobře chápe a možná proto to na jeho pocitech nic nezměnilo. Trochu podezřívavě na něj přivře oči, když se na něj takovým způsobem usmívá a má pocit, že za tím je úplně něco jiného, ale zatím to nechává být. Stejně se to jednou dozví nejspíš, a když ne, tak ho to trápit nebude. V tomto ohledu byl velmi jednoduchý člověk. Čeká po své vyprávění a osvětlení situace opravdu hodně, ale vůbec ne to, to, co mu Sena nakonec řekne. Zírá na něj velmi nechápavě opravdu dlouho, než se upřímně rozesměje. 

"To ty jsi tu ten neskutečný. Všechny holky mi daly kopačky a ty mi tu řekneš, že jsem splněný sen." Natáhne ruku, aby si pohrál s jeho prameny, a prohlíží si u toho jeho tvář. 

"Ale jestli si to budeš myslet dál, nemohl bych být spokojenější. Hlavně až dojde na ty drobnosti, kdy se nebudu chovat spořádaně." Připomene mu fakt, že je typický kluk, který dělá věci, co většina holek vytáčí a je zvědavý, jestli s tím narazí i u něj. Začíná být opravdu zvědavý, jak společně budou fungovat, ale vzhledem k jejich vytíženosti si asi budou hodně vzácní. Oba toho mají nad hlavu a jejich největší problém bude, kdy najít společný čas na rande. Jeho myšlenky ho jedna za druhou ujišťují, že jinak ani přemýšlet nedokáže a to je dobře. Pomalu nad tím přestane pochybovat a přijde to jako fakt, který nezmění a ani nechce. Vidí Senu, jak vypadá najednou křehce a rozpačitě a jeho ego vyběhne neskutečně nahoru. Ten pocit je vážně příjemný a Sena hraje na ty správné struny. Potřebuje se cítit víc jistý a pak jde všechno tak nějak samo. Obočí mu jde nahoru, když se Sena pohne a za chvíli ho má na klíně. Zůstane sedět opařený na pohovce, trochu rozhodí rukama do stran na znamení, že mu bránit nebude, ale jeho výraz by nemohl být překvapenější. Ne, na tohle rozhodně připravený není, ale ani na vteřinu ho nenapadne, že by to bylo nepříjemné. Ani to, co cítí na svém klíně. Možná by ho mělo děsit, že ho to vzrušuje, jenže to se taky neděje. Kdyby to byl kdokoliv jiný, už by letěl přes půlku pokoje. O tom to celé je, záleží jedině na tom, že je to Sena. Ten je vždycky sexy, ať už dělá cokoliv. 

"Já…" Chce mu něco říct a určitě by to byla hrozná pitomost, ale je umlčen jeho rty. Netrvá to vůbec dlouho a začne mu polibky vracet, jen má pořád nutkání mít trochu navrch. Nic násilného, jen je to znát. Narovná se trochu, aby mu byl blíž, a dlaně automaticky položí nad jeho kolena a zamíří jimi výš. Prostě to chtěl udělat a žádné zábrany najednou neexistují. Ani to, když dlaněmi vyjede opravdu vysoko a ucítí něco, co holky rozhodně nemají. Pořád nic negativního, jen to nakopává jeho touhu a ukazuje Senovi, jak moc se vždycky krotil, aby po něm nevystartoval dřív. Po pár dlouhých a dost vášnivých minutách se odtáhne a malinko udýchaně se mu podívá do očí, aniž by své dlaně z jeho stehen stáhl. 

"Já jsem to myslel upřímně a vážně, že jsem tě sem kvůli tomu nevedl." Má potřebu se omluvit, i když je to Sena, kdo mu vylezl na klín. Na odpověď si nepočká a místo toho ho začne znovu líbat.

Sena

Jak to ví? Přece byli všichni u toho… Nakloní hlavu k rameni, když mu Ju-ken vypráví, že tohle není poprvé a nejspíš tuší, o koho šlo před tím. 

"Mrzí mě to, ale nešlo to jinak. Jinak by sis mě nikdy ani nevšiml." Řekne mu, jako by to dávání do zubů bylo předem naplánované, ale samozřejmě nebylo. Jenom je mu to líto a zároveň mu to lichotí, je těžké si v tom vybrat. 

"Asi nebudeš jediný, kdo časem tohle řekne. Až se jednou všichni kolem dozví pravdu, budou ti říkat to samé. Že na tebe mám špatný vliv a že je všechno moje vina. Víš, co je na tom nejhorší? Dopředu vědět, že ztratíš lidi jako jsou Cath a Jordan, protože se jim tahle lež nebude líbit o nic víc, než se líbila tobě. Budou si myslet, že by to neprozradili, budou se zlobit a přijdu o ně." Řekne se smutným úsměvem, ale teď se nechtěl bavit zrovna o tomhle a být z toho smutný. Teď měl docela jiné starosti a momentálně mu šlo především o to, aby Ju-kenovi ukázal, že nejlepší ze všeho je být spolu. To ostatní bude řešit později, ještě je čas. 

"No právě." Vytáhne si z toho to lepší a vůbec ho to nevyděsí. 

"Byly to holky. Jenže zapomínáš, že můj mozek je dost podobný tomu tvému. I když to tak často nevypadá a mám z těch holek hodně, pořád jsem ještě taky kluk. Když ti to nešlo s nimi, třeba ti to půjde se mnou?" Sám neví, co mu bude vadit a co ne. Měl rád, když se na veřejnosti někdo uměl chovat, ale taky se navyváděl spoustu klučičích skopičin. Klidně půjde na ryby nebo chytat velké brouky, to mu nevadí, jen mu Ju nesmí mluvit do toho, jestli má při tom na sobě podpatky. Ale takové ty věci jako zapomenuté nádobí na stole… to dělal taky. Když se pak usadí na jeho klíně a vezme si jeho rty, cítí to počáteční zdráhání, kdy se Ju drží rukama dál od něj, ale netrvá to dlouho. Brzy už cítí jeho velké dlaně na svých stehnech a polibek mu začne být oplácen. Ju-ken se ho pokouší přeprat, mít navrch, ale Sena se vůbec nedá snadno a to je jenom začátek. Až se nebude bát, že odtud Ju-ken s křikem uteče, když dojde na něžnosti, klidně se s ním bude přetahovat ještě víc. Je panovačný a zvyklý dostat všechno a dostane i své líbací vítězství, ale dovede počkat. Cítí, jak Ju-kenovy dlaně stoupají nahoru směrem k jeho břichu a klínu a není si jistý, jestli by ho na to neměl nějak upozornit. Na šíji mu naskočí husí kůže z toho, jak je to vzrušující, ale pak jeho dotek ucítí a zalapá po dechu. Na chvíli tak přeruší jejich polibek, ale začíná se cítit až moc rozpáleně. Upřímně… teď, když si řekli, že spolu budou, nevidí moc důvodů proč to klidně neudělat. Jenom musí potom domů. Když si uvědomí, jak málo času budou mít a co teprve na podobné věci, které někde venku v kavárně dělat nemůžete, je to hřích nevyužít situace. Zasměje se Ju-kenovým posledním slovům. 

"Jasně, to říkáte všichni…" Řekne mu hříšně, protože to byl on, kdo mu vylezl na klín. Skloní se rty těsně k jeho uchu a při tom mu dlaněmi jemně masíruje ramena poblíž krku. 

"Doufám, že máš nějak v evidenci, kdy přijdou tví kamarádi domů…" Nejsou zalezlí zrovna v Ju-kenově pokoji a na to, že je holka, to teď asi taky neuhrají, i když… záleželo by, uprostřed čeho zrovna budou a jak rychle by Sena sáhl po kusu oblečení… Krátce se mu podívá do očí, v jeho modrém pohledu rozpustile zajiskří a znovu ho začne líbat. Při tom jednou rukou najde jeho dlaň a posune si ji víc do klína. Je mu to vážně líto, ale nedovede se držet dál… no… není. Ihned prudce vydechne nosem a povzdechne si. Ju-ken přece sám moc dobře ví, jak je tohle příjemné.

Ju-ken

Podívá se na něj s pozvednutým obočím a zavrtí hlavou.

"V tom se pleteš, Sena-chan." Pousměje se na něj a vypadá u toho vlastně trochu bezstarostně.

"Mohl jsem na tobě oči nechat už od první chvíle. Jen jsem se snažil držet dál." Prozradí mu to, co si o něm myslel. Nebo spíš o něm, jako o holce. Sice se hodně věcí změnilo, ale na jeho pohledu na něj vlastně vůbec nic. Prohlíží si, jeho výraz, když mluví o Jordanovi a Cath. Sám si není jistý, jestli to vezmou a přemýšlí, jak by ta situace mohla vypadat.

"Pochopí to, jestli jim na tobě opravdu záleží a dozví se důvod. A pokud ne, tak to nejsou ti praví přátele." Možná to vidí jednoduše, ale on to tak opravdu dokázal odlišit. Bral to stejně jako ve vztahu. Pokud se jednou rozhodne mít k někomu blízko a pustí ho do svého života, nezáleží mu na tom, kým je. Tedy pokud neubližuje okolí nebo nedělá něco, co by se mu vyloženě příčilo. Zasměje se krátce, protože Sena má své vlastní vysvětlení toho, proč jeho vztahy předtím krachovaly.

"Aha, takže jsi vlastně pro mě někdo osudový a další takový na světě není?" Přebere si to po svém v duchu jeho předchozích myšlenek na správný vztah. Nechce ho tím vyděsit, jeho výraz jasně říká, že vtipkuje.

"Dobře, tak já si počkám, jak vypadá ten správný vztah. Až tě bude na mě něco vytáčet, tak ti to připomenu." Tohle dobírání mezi nimi asi nikdy nebere konce. Hrozně ho to baví a doufá, že jim to opravdu takto vydrží. Pak už jsou na řadě polibky, kterých se nemůže nabažit a ví, že toho bude mít pořád málo. Nejspíš bude mít, co dělat, aby tak netrávili většinu společného času. Sena ani netuší, co tím způsobil, ale brzo to zjistí. Ví, že jsou věci, které mu ještě Sena ukáže a že tohle není rozhodně všechno. Prostě to cítí. Neucukne ani na chvíli, když ucítí blízko jeho klína a pousměje se roztouženě, když Sena takový způsobem vydechne. 

"Máš humoru na rozdávání hm? Já počítal s tím, že mě ještě jednou přetáhneš taškou." Připomene mu, v jakém rozpoložení sem přišli a pak těkne očima ke dveřím, aniž by ho přestal svírat. Nezamkl, sice by nikdo neměl přijít, ale jeden nikdy neví. Sena mu trochu překazí plány, protože ho začne líbat a on přestává myslet na všechno kolem. Nechá svou dlaň navést do Senova klína, a jakmile uslyší jeho hlas, spokojeně si zamručí do jeho rtů. Ne, nemá vůbec žádné zábrany a jediné, co mu na téhle chvíli vadí je fakt, že na to nemají celou noc. Nebojí se, i když si není stoprocentně jistý, že bude vědět, co dělat. Nepochybuje o tom, že mu Sena pomůže, a rád se naučí, jak a co má udělat, aby byli oba dva spokojení. Nakonec si přece jen vzpomene na nezamknuté dveře, i když ho pořád líbá a už chvíli ho hladí přímo v klíně. Je tam jen prádlo a to by momentálně nejradši serval dolů. Opustí na chvíli dráždění Senovy chlouby, obejme ho jednou paží kolem pasu, dlaní spíš pod zadek. Začne se společně s ním zvedat, aniž by ho přestal líbat. Jakmile stojí i na nohách, trochu s ním trhne nahoru, aby ho měl víc v úrovni pasu a Sena si mohl odložit nožky právě tam. Společně s ním bez větších obtíží přejde ke dveřím, o které ho na chvíli opře a konečně zamkne. Jenže zatím se moc nemá k tomu, aby se od nich odlepil. Volnou dlaní zajíždí pod triko, prohlíží si hmatem jeho hrudník a vyhrnuje triko mnohem výš. Když se udýchaně odtáhne, klesne očkami na odhalená místa a teď už vidí i na to prádlo. Musí si nutně povzdechnout. Bude se muset vrátit, takto ho prostě nesvlékne a tak zamíří zpátky ke gauči, na který ho položí. Mohl dojít do svého pokoje, ale to je asi o pět kroků dál, což je v tuto chvíli příliš daleko. Jedním kolenem klečí mezi jeho nohama a sklání se nad ním. Prsty zapluje pod jeho prádlo na holou kůži jeho přirození a látku shrne trochu dolů. Možná mu to na vteřinu přijde zvláštní, když ho cítí, ale ten pocit velmi rychle zmizí. Však přece ví, co teď má dělat, stačí najít jen ta nejlepší místa, která má zrovna Sena rád. S tím hodlá začít a pak se klidně nechá vést, když to budou chtít dokončit.

Sena

Ju-ken měl asi pravdu, ale Sena nikdy lepší přátele, než tyhle dva neměl, dokonce ani v Japonsku ne a nebyl si jistý, jestli jsou lidé obecně v životě tak chápaví. Spíš se obával, že takové ty osudové přátele, co by pro vás skočili do ohně, nemá ani šanci poznat. Že se to děje jen v knihách a ve filmech. Pak se ale zatváří udiveně a chvíli si Ju-kena měří, než nespokojeně zavrtí hlavou. 

"Ty jsi hrozně nechápavý." Mlaskne. 

"Myslel jsem to tak, že jsi randil jenom s holkami a já jsem kluk, proto by to tentokrát bylo jiné." Bože, to si o něm vážně myslel, že je tak sebestředný? 

"Vytáčíš mě pořád." Řekne honem, aby dostál své povaze.

"Třeba zrovna teď, když jsi nechápavý." Z jeho klína ale rozhodně nesleze. 

"Nemyslel jsem si, že jsi na tvrdší praktiky, ale jestli toužíš po tom, abych tě přetáhl taškou, tak mi ji prosím tě podej." Řekne mu mezi polibky udýchaně a při tom ignoruje fakt, že by nejdřív on sám musel slézt dolů. Vypadá to, že s těmi dveřmi a přáteli Ju-kena opravdu vyvedl z míry, protože mu neuteče pohled stranou. Pro sebe se pousměje, ale stejně z něj nesleze. Ju-ken si však poradí po svém, když se rozhodne, že vstane i s ním na klíně. Byli zrovna uprostřed velmi příjemného dráždění Senova klína a Ju-ken nevypadal, že by mu vadilo tam sahat, když se s ním začne z ničeho nic zvedat na nohy. Sena se zamračí a ze tří milimetrů se podívá do jeho očí, jak mají hlavy u sebe, ale víc se ho chytí rukama kolem krku a nohama kolem pasu. Vypadá teď trochu jako růžové klíště, ale nechce spadnout a ten slon si vymyslel, že půjde zamykat. Nemůže na to vůbec nic říct, protože Ju-ken ho už zase líbá. Na podobné věci nemají čas, to vědí oba dva a stejně si Ju nedá říct. Sena za zády brzy ucítí hladkou plochu vstupních dveří, moc dobře slyší, jak se zámek otáčí, ale ani on se nemá k tomu, aby ho pobízel ke zpáteční cestě. Ju-ken má zrovna ruce pod jeho tričkem, dotýká se ho úplně všude a vypadá u toho patřičně vydrážděně, takže se nedostavují žádné odmítavé reakce. Nakonec se od sebe přece jen odtrhnou, oba jsou velmi udýchaní, ale Sena se dívá přímo do Ju-kenovy tváře, zatímco si ho Ju tak prohlíží. Nakonec se přece jenom vrátí k pohovce a i jeho napadne, proč přece jenom nešli do větší a pohodlnější postele, když už byli na cestě, ale vlastně je to roztomilé, že je to pro Ju-kena moc daleko. Nechá se položit na záda na gauč, až se jeho růžové vlasy rozprostřou všude okolo a věnuje mu jeden z nejsvůdnějších pohledů, jakých je schopný, aby ho nalákal k sobě. Ju-ken mu přímočaře sáhne rovnou do klína pod prádlo, což Senu donutí prohnout se v zádech a hlasitě zavzdychat. Jestli se ti kluci vrátí a nepůjde jim dostat se do bytu, stejně všechno uslyší, takže to nikdo neokecá. Ani ten hlas by nezamluvil, protože teď se vážně nesnaží znít jako dívka a ani se nesnaží být potichu, to mu nikdy nešlo. Nestydí se dát kolena víc od sebe, aby Ju-kena pustil kam až jenom chce a i když mu Ju to prádlo ještě nechává, je to vlastně o to víc vzrušující, protože je to trochu svazující. Snaží se ho provokovat svým hlasem i pohledy a zároveň ho chce nechávat dělat, co sám chce, aniž by ho ponoukal k dalším činům. Nechává mu zdánlivý pocit, že má Senu ve své moci a že Sena není schopný ničeho jiného, než se mu vzdát. Jé příjemné si občas jen tak užívat, ale to nevydrží dlouho. 

"Pojď blíž." Pobízí ho a u toho si namotává pramen vlasů na prst.

Ju-ken

Musí se nutně zasmát, protože Sena si to přebere úplně jinak. Vlastně se to dalo čekat. 

"Jsem chápavý, jen jsem chtěl, abys to řekl." Upřesní mu, co přesně měl na mysli. 

"Třeba to tentokrát bude opravdu jiné." Podívá se mu rovnou do očí. Byl by rád, kdyby to celé bylo jiné a on konečně našel někoho, s kým je mu dobře a rozumí si s ním a zároveň nebude muset řešit klasické problémy jako, nemáš na mě čas, ty na mě kašleš a podobně. Třeba konečně narazil a někoho, kdo to celé dokáže pochopit. Pohlaví jde v tomto případě úplně stranou, i když to nejspíš nebude jednoduché. Sám se s tím srovná, jinak by tu dál nezůstávali a on neměl pocit, že Senu opravdu chce. Sice z toho je pořád trochu nervózní, ale jiné pocity, mnohem příjemnější, začínají převládat. 

"Když budeš pořád takto roztomilý, tak mám asi nový koníček." Doplní ještě, prostě to říct musel, i když riskuje, že tou taškou doopravdy dostane. 

"Má to výhodu, jsem zvyklý na rány, budeš se muset dost snažit, abych to vůbec cítil. Jen s tím budeš muset chvíli počkat, mám momentálně plné ruce velmi příjemné práce." Dodá ještě, aby bylo jasné, že poslední, co chce je, aby musel Sena vstát, a on ho musel pustit. Musí si přiznat, že pocit mít Senu v náruči, se mu rozhodně líbil. Vážně by nemohl chodit nebo dělat cokoliv jiného s klukem, který byl trochu jinak stavěný. Jisté aspekty k tomu prostě potřeboval a tohle byl jeden z nich. Kde kdo by mohl říct, že to není podstatné, ale ono to vždycky jistou roli hraje a s tím, co se dozvěděl dneska, je to dost podstatné. Ví, že Senova křehkost je jen na první pohled a kdyby chtěl, tak mu klidně jednu vrazí. Ta kombinace povahy a vzhledu se mu zamlouvá a je to čím dál víc znát. Chvíli si ho rozhlíží, když ho položí na pohovku a u toho se pořád usmívá. V jeho očích je patrná touha a taky je vidět, jak moc je spokojený s tím, co vidí. Líbil se mu na klíně, líbí se mu i teď. Sice se do poslední chvíle nemohl rozhodnout, jestli se s ním neposadí, ale jeho podvědomí jednalo za něj. Pokud nad tím nepřemýšlí, jde to všechno úplně samo. Ten pocit, když znovu ucítí jeho chloubu pod svou dlaní, je pořád stejně vzrušující, jako na poprvé. Ani ve snu by ho před pár dny nenapadlo, že něco podobného zažije a už vůbec ne, že se mu to bude líbit. Už jen to, jak se místností rozezní Senův hlas, ho nutí dál pokračovat a starat se o něj ještě víc. Tu pobídku by snad ani nepotřeboval a stejně se mu zamlouvá i to. 

"Momentálně neudělám nic radši. A myslím, že mi to chvíli vydrží." Skloní se k Senovu tělu a odhrne látku jeho trika víc nahoru. Rty se přitiskne na hebkou kůži a pokračuje nahoru, aby mu splnil přání a byl mu co nejblíže. Svou ruku zatím nechává v jeho klíně a dál ho provokuje a dráždí, aby znovu slyšel jeho hlas. Do jeho hlavy se vůbec nevejde fakt, že by je někdo za dveřmi mohl slyšet. Asi má pocit, že by byl schopný vymyslet z fleku nějakou výmluvu, anebo má na takové věci prostě malou mozkovou kapacitu, k Senovi už se tam nic jiného prostě nevejde. Jakmile se rty dostane dostatečně vysoko, mírně se odtáhne a naznačí mu, co má v plánu, totiž svléct mu svršek, aby mu nic nepřekáželo. Pak už může spokojeně pokračovat dál, až k jeho krku, který taky ochutná. Ani neví, jestli je dost opatrný a jeho kůži nepoznamená, ale nedokáže se ovládat, aby to nedělal. Odtáhne se mírně podruhé, ale jen proto, aby si mohl ukradnout Senovy sladké rty a vlastně dost nedočkavě se dobývat mezi ně. Je to on, komu Senovo prádlo začíná překážet jako první a tak se trochu poposune, aby ho o něj připravil. Zatím je dost sebejistý ve svém jednání, ale to brzo přejde, pokud dojde na věc. Jakmile ho konečně vybalí celého, musí si ho nutně prohlédnout a je asi tak vteřinu od toho, aby se začal svlékat taky. Jemu ty kalhoty dost překáží, i když jsou celkem volné. Prádlo pod nimi ještě víc. 

"Pomůžeš mi nebo si počkáš, až to udělám sám?" Vybídne ho, protože tuší, že by to mohlo být ještě lepší, když mu dá potřebný prostor.

Sena

Některé věci Senovi nedávaly smysl, ale už stejně neměl čas ani chuť je řešit. Proč chtěl zrovna tohle Ju slyšet nahlas? Pak se ale zasměje a protočí očima, když mu Ju řekne, že má nový koníček. 

"No heleme se, nemysli si, že toho nevyužiju a raději bych s tou taškou neprovokoval. Když jsem ji po tobě hodil poprvé, vypadal jsi dost překvapeně a sám jsi říkal, že to bolelo nebo ne?" Připomene mu. Možná neříkal, Sena už vlastně neví, ale pamatuje si, jak mu připomínal, že v jistých ohledech děvče není. A teď na něj bude Ju dělat ramena! Moc pěkná ramena, mimochodem, hned si je rukama osahá. Ju-ken poslechne jeho lákání a skloní se nad jeho tělem. Sena by to tričko už ani nemusel mít a potichu vzdychá po Ju-kenovými rty na svých bradavkách. Cítí jeho jemné strniště, protože si do školy samozřejmě musí holit vousy, ale i tak je to trochu cítit a pro sebe se usmívá pokaždé, když to někde zalechtá. Pozvedne se do sedu a při tom zatne trénované břišní svaly, aby mu Ju mohl sundat jeho vlastní tričko. Zůstane tak před ním jenom v prádle a na světle se zaleskne piercing v pupíku. Pak se ale znovu položí a i když nemá žádná prsa, na která by ho mohl lákat, stejně si přijde dostatečně sebevědomě. Vždycky mu záleželo na tom, aby vypadal dobře a nikde nebyl ani gram tuku nebo milimetr povolené kůže. Když se Ju-ken vrátí zase k němu, Sena ho pevně obejme a jakmile se vášeň začne stupňovat a Ju začne víc drancovat kůži Senova krku, rozhodne se Sena, že už se nebude bát být sám sebou. Prostě to pustí, stejně by měl, aby o sobě navzájem věděli, jací doopravdy jsou, nemuseli se nijak krotit nebo omezovat a pak se divit, že je za pár týdnů všechno trochu jiné. Zatne nehty víc do pokožky Ju-kenových zad a pak už toho jen tak nenechá. Nesnaží se ho poškrábat do krve, ale v závislosti na intenzitě dráždění se stupňuje i Senův stisk a zase povoluje. V tomhle ohledu svoje dlouhé nehty miluje. O chvilku později se znovu střetnou rty, Ju už je slušně rozjetý a dobyvačný a Sena mu nedává nic zadarmo. Ne ve smyslu, že by ho nechtěl pustit dál, ale spíš se doslova pere s jeho jazykem o to, kdo bude vášnivější. Cítí, jak ho opouští prádlo, i kdyby se roztrhalo, je mu to úplně jedno a půjde domů klidně na ostro a za chvíli už mu visí jenom kolem jednoho kotníku. Stačí kopnout nožkou do strany a je před ním zcela nahý. Už ale nemá prostor na přemýšlení o tom, jestli teď Ju-ken nezaváhá. Na Senu je asi trochu zvláštní pohled, když klame svými vlasy, nehty i líčením a v klíně má prostě něco, co tam možná nečekáte, ale tohle byl on a jinak to nikdy nebude. Je dost udýchaný a v první chvíli, kdy se všechno zastaví a Ju nad ním prostě tak klečí ani moc nevnímá, že mu něco říká. Pak mu ale dojde obsah jeho slov, Sena sebou trhne a znovu se vytáhne do sedu, aby mu začal pomáhat. Uměl by si užít i to, že jenom tak leží, ale teď není v tom líném rozpoložení a stud taky postrádá. Dostane z něj všechno, co jenom jde, dokud si Ju nemusí alespoň na chvíli stoupnout, aby taky odkopl kalhoty a pak mu několik dlouhých vteřin trvá než všechno zhltá pohledem. I kdyby na sobě neměl ty omalovánky, jeho postava a svaly stojí za hodně pohledů. Pořád ho mačká v dlaních, osahává a hladí a rychle přebíhá očima po každém kousku jeho kůže, ale je mu jasné, že tohle nemůže dělat hodinu, pokud nechtějí vychladnout. A ležet se mu taky nechce, takže se dneska podruhé vytáhne do jeho těsné blízkosti, obkročmo na jeho klín a celým tělem se k němu přitiskne.