Kaoru x Dori - Prostě se poznáváme, tak jsme to chtěli. - část 2.

(pozemky)

Kaoru

Tahle informace Kaoru překvapí. 

"Odnášíš něco, protože jsi známý? Čekal bych, že si tě budou spíš předcházet." Prohodí jen tak. Dori byl hezký, bohatý a z rodiny, u které by čekal, že se každý bude příliš bát, než aby si na něj vyskakoval. Dori dlouho mlčí, vypadá umanutě a odmítavě a je na něm vidět, že s něčím uvnitř sebe bojuje. Koru má času dost, tedy dokud nebude mít zase práci a vydrží mlčet dlouhé hodiny, takže ho nechá, dokud Dori nepokračuje sám od sebe. Možná jen díky tomu se dozví jisté upřesnění, které ale všechno mění. Dori totiž mluví o tom, že si dlouho nechával něco líbit a jemu se do mysli začne tlačit slovo šikana. Připadá mu to neuvěřitelné, nemožné, s tím koho má za zády, s tím jak přátelsky vystupuje. Podle něj musel být oblíbený a pokud ne, bylo by to proto, že se chová jako pitomec nebo je agresivní, ale on očividně začal být agresivní až potom. Až když to všechno někde přeteklo. Možná nemá vůbec pravdu a jeho myšlenky jdou špatným směrem, ale Dori prohlašuje, že všem všechno stonásobně oplatí. A to nebyl nejlepší přístup. Možná, když se pokoušíte vést mafiánský kartel, ale ne v normálním životě. 

"Víš, zralost člověka se posuzuje i podle toho, jak moc dovede držet nervy na uzdě a jestli se dovede s problémem vypořádat i jinak, než tak jak mu ukázali druzí. Tobě někdo ukázal, že jediná cesta je kousat a tím je vykázat do patřičných mezí, ale ono to jde i jinak. Nezastírám, že se to drtivá většina lidí nikdy nenaučí. Oni většinou ani nechtějí." Pokrčí rameny. Nemá smysl na Doriho naléhat, něco mu vysvětlovat nebo říkat, že to dělá špatně. Podle Kaoru Dori nebyl žádný idiot a i když tak nemusel vypadat, o slovech, která mu druzí říkali, hodně přemýšlel. Možná se to mine účinkem, ale třeba bude přemýšlet i o tomhle a sám dojde k tomu, že by mohl mít Kaoru pravdu. Ale pokud ne… je to přece jenom jeho život. On tu není od toho, aby ho zachraňoval nebo si snad myslel, že to vůbec dokáže. I když mu něco v jeho mysli začíná říkat, že by vlastně rád. Je jasné, že na psychology je Dori vyloženě vysazený, i když si to možná někteří nezasloužili. Určitě znají metody, postupy, které by mu pomohly, ale on to z podstaty věci odmítá. Zajímalo by ho, jestli by spolupracoval, kdyby ten psycholog přišel v utajení jako nějaký přítel. Možná to Yusukemu později navrhne, ale nechce být ten zrádce v Doriho očích, kdyby se to provalilo. To zatmění v Doriho očích nepostřehne a místo toho čelí dalším jeho poznámkám v duchu flirtování mezi nimi. Dori vypadá udiveně, když mu řekne, že postel by mu byla asi málo. Měl by se divit tomu, že se o tom vůbec baví, ale to on samozřejmě neudělá. 

"Nedivím se, jsi mladý, proč by ses vázal." Řekne mu. Dori možná zapomíná, jak velký věkový rozdíl je mezi nimi. Nejspíš mají v hlavě každý něco jiného. Kaoru už je prostě o kousek dál, tak to bude a na tom to taky všechny skončí. 

"Pokojská tady je a je kolem ní dost rozruch. Mám se k nim taky připojit?" Zvedne obočí a podívá se na jeho profil, co on na to. Ne, že by ho chtěl na Senu poslat taky, stačí, že má Sena v patách všechny ostatní. Dori kupodivu souhlasí s tím, že mu zkusí všechny věci říkat a dokonce si sedne vedle něj. Kaoru přikývne. Má pravdu, dneska mu toho řekl opravdu hodně. A chce za to svou odměnu. Kaoru ví, co přesně se stane už ve chvíli, kdy se Doriho prsty dotýkají jeho tváře, ale už se po téhle cestě vydal. Neuhne z ní. Vlastně umí být taky dost paličatý, když na to přijde. Zvolna mu oplácí polibek a po chvíli na svých prsou ucítí i Doriho dlaň. Divil by se, kdyby skončilo jenom u toho a neplete se. Kluci už to tak prostě měli. Napne se, když ucítí jeho dotek ve svém klíně, ale nijak se tomu nebrání, i když mu povzdech zatím neuteče. Je to zvláštní líbat se s klukem a ještě k tomu s takhle mladým, ale ne nepříjemné. Spíš hodně naopak.

Dori

Dori si malinko odfrkne, když mu Kaoru potvrdí jisté věci, které si společnost myslí. Ano, slyšel to už tolikrát, i když od něj ho to tolik neštve, jako od ostatních.

"Divil by ses, co za věci se dějí na prominentních školách. Zase tolik nezáleží na postavení, když si tě vyhlédnou." Moc se mu o tom nechce bavit a je to znát. Jsou věci, které držel dlouho v sobě a nikdo o nich nevěděl. Kaoru zná pár dní a už mu to tady servíruje na zlatém podnose. +Jak to děláš?+ Ptá se ho v duchu a není daleko od toho, aby tu otázku opravdu vyslovil. Ví, že Kaoru si některé věci domyslí a vlastně mu to nevadí. Není pitomý, i když si to třeba Totchi myslí. Dori ale ví, že to není pravda. Stačilo s ním mluvit a muselo to být každému jasné. Kaoru je vlastně hodně svůj a to se mu líbí. Očividně se nebojí ničeho. Jen ho trochu děsí představa, že si tak rozumí s tátou. To nikdy nebylo dobré znamení u někoho, s kým to vypadá na delší dobu. +Vypadá? Jako vážně?+ Asi mu z toho brzo přeskočí, jak snadno ten fakt přijal. A to si myslel, že se mu to nikdy nestane. Další slova Kaoru mu trochu připomínají sezení u psychologa. Něco podobného už asi i slyšel, možná trochu v jiném podání. Je však pravdou, že teď mu zůstávají v hlavě a nestaví před nimi takovou bariéru jako vždycky. Kaoru nějakým zvláštním způsobem obešel jeho blok, který je uvnitř už opravdu dlouho. 

"Vážně si myslíš, že je jiná cesta? Jak se budeš bránit, když ti dá někdo pěstí? Prostě mu to vrátíš i s úroky. Ukaž mi lepší strategii a nevidím v tom problém." Vybídne ho. Teď to byla vyloženě obranná reakce, kterou hájí sám sebe, ale uvnitř ví, že má Kaoru pravdu. Teď od něj odvrátí pohled, aby to nebylo znát, a trochu se zatvrdí, naštěstí mu to nevydrží dlouho. Stačí jen, aby došlo na jejich novou obletovanou pokojskou, a vrátí k němu černočerný pohled s trochu dotčeným výrazem. 

"Opovaž se." Brání si, co si ulovil a ano, hodně by žárlil.

"Sena tu má na jeden barák dost nepřátel. Ty nechceš, abych se k nim přidal." Pozvedne pravý koutek a jeho tvář se malinko změní. Tentokrát je to hrané a nemá důvod se na Senu opravdu zlobit. Jen mu stačí málo, aby se to změnilo. Jenže nejde o jeho práci, ale o to možnost, že by se na Kaoru třeba jen trochu jinak podíval, nebo Kaoru na něj, ono je to jedno. 

"Ale tobě se za ním nechce. Kdyby to bylo jinak, nejdeš dneska za mnou." Broukne už zase dostatečně svůdně, aby mu dal najevo, že ho jen tak nepustí, když už tak hezky začali. Nějak úplně přešel větu o tom, že by se nerad vázal. Je to tak, nikdy nebyl na nic dlouhodobého, ale teď mu ta myšlenka nepřijde tak šílená. Vážně čekal, že se Kaoru jeho polibkům a dotekům bude bránit, ale není to tak. Takže ho nejspíš přesvědčil o tom, že to má cenu zkoušet i přes to, co mu dneska všechno řekl. +Taky dobře.+ Některé věci mohli vyjít na světlo později a možná by to dost změnilo. Nepřestává se činit rukou v jeho klíně. Stisk změní na hlazení, které i pře látku ucítí. 

"Tyhle montérky jsou praktické, jenom když stojíš. Z druhé strany, máš v tom vážně sexy zadek." Prohodí šeptem do jeho rtů, ale bez větších problémů najde poklopec, kde je pár knoflíků a s těmi si poradí během chvíle, pak už mu nic nebrání, aby se dostal pod látku a nakonec i pod prádlo. Moc místa tam není, zatím to však stačí. 

"Vlastně si užiju pohled, až budeš muset vstát a svléknout se, aby to vůbec bylo pohodlné." Prsty druhé ruky si pohraje s přezkou na jeho rameni, kterou hravě rozepne. 

"Až budeš chtít mi to vracet, jsem připravený. Ty prášky naštěstí nebyly na potlačení erekce. To už vím jistě." Prozradí mu, jak je na tom on sám a ani trochu se u toho nezačervená. Proč taky? Byl schopný se o podobných věcech bavit bez mrknutí, asi tak, jak kdyby řešil počasí. Ne spíš věci, které by si rád koupil, to zaujetí by sedělo víc.

Kaoru

Kaoru se musí dlouze zadívat na Doriho profil. Čím víc mu na něm bude záležet, tím spíš bude chtít jednou vědět, co přesně se mu stalo, ale teď stáli na samém začátku, Dorimu se o tom očividně nemluvilo dobře a on už měl celkem jasno v tom, co se stalo. Dori měl pravdu. Jeho škola musela být plná kluků stejných jako on, takže pro ně jeho jméno nebo postavení znamenaly jenom málo. Sami byli na stejné úrovni nebo možná ještě vyšší a Kaoru už párkrát slyšel, že peníze lidi hrozně kazí. Jeden by si myslel, že nejvíc podobných problémů bude mezi těmi nejchudšími, na nějakých podřadných učilištích, kde jsou všichni zvyklí rvát se o všechno, ale tohle asi byli zase samí rozmazlení spratci. Zajímalo by ho, čím si to vysloužil zrovna Dori, jaký byl asi před tím, než si ho podali, protože jeho bratři podobnému zacházení očividně unikli. Toshiya byl od přírody dost nepříjemný na to, aby to někdo vůbec zkusil a Tomohisa vypadal jako ten úspěšný typ, co mu všechno padá samo do klína. +Včetně krásného Daichiho.+ Zasměje se v duchu. I tohohle kluka vyhraje ve sportce, když bude chtít a nemusí se ani snažit. Dori mu položí otázku, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. Musí trochu rozhodit rukama a pokrčit rameny. 

"Víš, Dori-chan, to záleží na situaci a taky na tom, čeho chceš v danou chvíli dosáhnout. Kdyby ke mně někdo přišel na ulici a jen tak mi vrazil, vrazil bych mu zpátky. Jenže co když je kolem policista? Odvede vás oba… Když budu v hospodě a nikdo tam nebude, prostě se s ním porvu. Když budu ve škole a budu vědět, co všechno mi hrozí, musím si říct, jak moc tu školu potřebuju, jestli to zvládnu i bez ní, jestli tím nenaházím klacky pod nohy tátovi, který tomu pak bude čelit místo mě… svoje věci a následky si musíme být schopní vyřešit sami, ideálně tak, aby to neovlivnilo nikoho dalšího. Někdy to nejde, ale někdy si můžu říct, že toho zmrda potopím později nebo jinak, chytřeji. Nejsem moc taktik nebo intrikán, začal bych propíchnutými gumami, klíče okolo auta… neříkej, že je nemají…" Rozesměje se, protože by mu neměl říkat podobné věci ani vlastně to, že by se rval v hospodě. 

"Jsme chlapi, máme to v krvi. Když nás někdo praští, praštíme ho taky. Ale nejde to bezhlavě." Zakončí svůj proslov. 

"Dáváš mi docela zabrat, nikdy jsem neměl děti, co já vím, co způsobím tím, co ti tady říkám? Uděláš nějakou pitomost a bude to moje vina…" Na tváři má pobavený úsměv, ale vážně by mu nechtěl nějak uškodit jenom tím, co tady plácá. Povytáhne obočí a důkladně se na něj podívá, když na něj tak zasyčí to jeho Opovaž se. Tohle znělo hodně vážně a hodně od srdce. +Takže si se mnou jenom nehraješ?+ Zeptá se ho v duchu. Chudáček Sena, přichází k těm konfliktům jak slepý k houslím. Jako by je nějak přitahoval. 

"My už jsme si řekli, že spolu závazně chodíme?" Trochu potrápí zase on jeho. Musí se shovívavě pousmát. Tak on si myslí, že za ním dneska šel, protože má o něj i trochu jiný zájem… Pravda byla taková, že Kaoru by pomohl komukoliv, kdo by potřeboval. Ale je na čase podat mu trochu pomocnou ruku v tomhle nejistém balení. 

"Ne jen proto, ale záleží mi na tom, jak se máš. Víc, než by mělo. Ani si nepamatuju, kde jsem nechal nářadí. Tvůj táta si o něj propíchne kolo a mám první problémy. Hned potom zjistí, kvůli čemu se to stalo a uvidíš, jak dostanu do zubů já." Rozesměje se. Další slovíčka už nestihne, protože Doriho začne zajímat jeho rozkrok a nechce se toho průzkumu jenom tak pustit. Ano, montérky asi dělaly pěkný zadek. Tak nějak všechno obtahovaly a vystavovaly, ani jeden netušil jakto. Trochu mu váznou odpovědi v hrdle, protože jeho mozek už se soustředí jenom na to, že Dori rozepíná knoflíky. Prádlo je hodně tenká bariéra pro dotek, ale dojde i na holou kůži a to už si Kaoru konečně povzdechne. Nečekal by, že by se tady dneska mělo stát všechno a hned, ještě tady venku, není si jistý, že na to byl jakkoliv připravený nebo že je to obecně dobrý nápad, ale Dori už mu rozepíná přezky na ramenou a sám mu šeptá, jak by si přál, aby mu to Kaoru oplatil. Nadechne se, aby se ho zeptal, jestli přece jenom nechce jít alespoň k němu, ale Dori najde místo, které ho donutí zaklonit hlavu a zasténat o dost výrazněji. Tohle mohlo být klidně slyšet…

Dori

Chvíli jen pozoruje, jak to všechno Kaoru pomalu dochází. Ne, zase tolik rozdílů mezi obyčejnou školou nebylo, ne zrovna v tomto. Ano, byl z velmi dobré rodiny, ale taky byl nejmladší, a co nezkoušeli na jeho bratry, to si v plné parádě vyzkoušeli na něm. Jenže ho v tu dobu ještě nikdo nenaučil se bránit a on nikdy nebyl ten, který by si hned běžel stěžovat. Všichni měli hromadu starostí a on jim nechtěl přidělávat další. Viděl jen jediné řešení. 

"Říkáš spoustu věcí, které si rozmýšlí, když jsi klidu." Stojí na svém, i když s trochu jiného konce. Nemyslí si, že většina kluků by dokázala v klidu řešit, když by došlo na cokoliv fyzického. Porvali by se tak jako tak. Pořád nechápe, o co všem z okolí jde. Nezná nic jiného, nedokáže přemýšlet jinak.

"Propícháš jim gumy, na druhý den mají nové." Pokrčí rameny, rozhodně mu to nepřijde jako vhodná satisfakce. Všechno ostatní mu přijde příliš pomalé. Vždycky chtěl všechno a hned a to platí i v tomto případě. Jakmile Kaoru pokračuje, trochu se zarazí a podívá se na něj, jestli to myslí vážně. Co s tím mají co společného děti? Vypadá to, že tohle není konverzace, které by se chtěl vyloženě účastnit a trochu se mu začíná blýskat v očích.

"Co tím myslíš, že jsem dítě?" Ne, rozhodně se jako dítě necítí a taky proto, že mu to jeho život nedovoluje. Yusuke se sice snažil, aby měli co nejnormálnější dětství, ale ne všechno ve společnosti, ve které se pohybovali, šlo. 

"To si piš, že to bude tvoje vina." Pohodí hlavou a ještě pořád to vypadá, že si není jistým, jestli si jeho poznámku nemá vzít osobně. Naštěstí ho dost dobře rozptyluje jeho klín a montérky, které by nejradši viděl dole. 

"Nedostaneš do zubů, táta tě má rád. Je to jak jsem říkal, i kdyby píchl, do hodiny tu má nové." Protočí nad Kaoru očima. Yusuke občas vypadal, že se umí sednout opravdu s každým, ale nebylo to tak. Dotyčný mu musel vážně padnout do oka a ne jen na první dobrou, ale po čase strávené s ním, by ho klidně odstřihnul a vyhodil, kdyby to nebylo ono. Vlastně dokázal být stejně arogantní jako Toshiya, i když to nebylo tolik znát. Na jeho otázku o chození, se trochu ofoukne. Jenže už toho řekl tolik, hlavně to, že to zkusí, tak odporovat nemůže. Radši se věnuje dál jeho klínu a je znát, že to má konečně efekt. Najednou vypadá nadmíru spokojeně a rozhodně s tím nemá v plánu přestat. Znovu se vrací na místa, kde Kaoru reaguje mnohem lépe, a kdyby mu nepřekážely montérky a prádlo, ukáže mu mnohem lepší věci, než je mluvení, ale takto bohužel nemůže a Kaoru nevypadá, že by se zrovna teď chtěl svlékat. 

"Už se ti nechce moc povídat hm?" Má ve tváři jakousi spokojenost, hlavně je rád, že téma jeho prohřešků a toho co se stalo, nechávají daleko za sebou. Drcne do něj trochu, aby mu věnoval víc pozornosti, aniž by přestal masírovat jeho klín.

"Tak se aspoň trochu zvedni, tohle není příjemné ani pro jednoho z nás." Pobídne ho napřímo, aby mu dovolil látku stáhnout aspoň pod zadek. Pochybuje, že se bude bránit, přece tu nebude chodit s erekcí, to je jasné. Počká, až to skutečně dodělá a on mu trochu pomůže, aby šlo všechno oblečení kousek níž. Sám klesne očima do jeho klína, který si pořádně prohlédne a pak se usadí obkročmo na jeho stehna, aby mu byl blíž. Sevře jeho chloubu a začne s pomalými pohyby nahoru a dolů, občas se zastaví nahoře a pohladí palcem špičku jeho přirození. Volnou dlaní mu vjede do vlasů a nakloní se pro další polibky. Svým vlastním klínem se přitom posune blíž své vlastně v rozkroku Kaoru a začne se pomalu pohybovat proti ní. Vadí mu sice kalhoty a prádlo, ale i tak je to příjemné. Rozhodně s tím nemá v plánu přestávat. Jakmile tohle dokončí, možná Kaoru přesvědčí, že pokračování je na místě. Zatím si vystačí s tím, co dělají právě teď. Zatím. Když ho na chvíli přestane líbat, podívá se mu do očí a nevypočitatelně se pousměje.

"Tohle všechno přece k chození patří hm?" Vrátí mu jeho slova, aby ho popíchl. 

"Nemůžeš po mě chtít, abych se svěřoval, jak to tak bývá a jiné věci nedělal." Vede si svou a víc ho stiskne v klíně, aby mu ztížil mluvení a spíš ho donutil si znovu povzdechnout.

Kaoru

Dori měl samozřejmě pravdu, mládí bylo plné výbušné energie, ale už to bylo před nějakou dobou, co vyrostl a možná už si to prostě jenom tak dobře nepamatoval. Navíc on byl vždycky kliďas, trvalo to, než ho někdo vyvedl z míry. 

"Promiň, Dori-chan, nejsem psycholog, abys u mě dostal odpovědi, které tě uspokojí. Snažím se, ale to neznamená, že se mi to vždycky povede. Říkám ti jenom, jak vidím svět já." V tomhle vztahu jsou dva a jsou naprosto odlišní. Dori byl zvyklý, že se všechno točilo okolo něj. Ať už šlo o jeho postavení a rodinu nebo jeho problémy. Jenže Kaoru v tom chodit neuměl ani nebyl studovaný doktor, aby tušil, co říct a nezranit ho. Nejdřív to vypadalo, že to dokáže, ale najednou se všechno otočilo jako vítr na moři a jemu došlo, že Doriho spíš vytáčí. Třeba tou poznámkou o dětech. Nakonec to možná dopadne tak, že si spolu užijí, Dori dostane, co chce a každý půjdou svou cestou. Naštěstí byl Kaoru dost starý na to, aby se cítil zneužitě, ale mladíci jako Sena by třeba mohli, kdyby šlo o ně. Bylo těžké se v Dorim orientovat a on byl na podobné kličky moc chlap. Nabídne mu sám sebe, to už ví, ale těžko říct, jestli tohle bude to, co Doriho bude bavit. A další věc byla, že vyrostl jako chudý kluk. Nenapadlo ho, že by pro ně ty gumy nebyly problém. To jejich rodiče nic nevytočí, za nic nikdy nedostanou? Kdyby mu Dori nevymýval mozek z hlavy pohybem své ruky, ještě by se snažil přijít na jiné řešení, ale takhle to vůbec nejde a tak zůstává mlčet a nechává ho při tom, co si celou dobu myslí. A to by se nemělo dít. 

"Chce, ale nejde se na to soustředit." Řekne mu přerývaným tónem hlasu, když se to celé snaží rozdýchat. Dori byl krásný i bez toho, co zrovna dělal. Zajímalo by ho, kde nasbíral tolik zkušeností, protože šel cíleně za tím, co mu vycházelo. Byl hodně chytrý. To byla vždycky potíž u problémových lidí… 

"Nemyslím si, že jsi dítě." Dostane ze sebe alespoň tohle. 

"Ale kdybych je měl, možná bych měl nějaké zkušenosti s tím, co říct." Dá mu velkou práci to ze sebe dostat. 

"Myslel jsem to jenom tak, že nechci aby byla moje vina, cokoliv se ti stane. Nechci ti ublížit ani nevědomky, to je celé. Ve mě nehledej složitosti, Dori-chan. Ani pokus o útok nebo podceňování. Když budeš, nikdy to nebude rovný vztah, nikdy mi nebudeš věřit." Wow, takový proslov, když máte něčí ruce mezi nohama, za to udělí cenu sám sobě. Střetne se s ním pohledem, když do něj Dori tak vrazí a přikáže mu, aby se zvedl, ale má pravdu, tohle už by stejně nerozchodil a pokud ano, asi by se u toho i pohádali. A tak se zvedne a nechá se částečně vysvléknout. Dori na nic nečeká a usadí se mu na klíně. Sice sám sebe nesvlékl, ale stejně jeho pevný klín velmi dobře cítí na svém a k tomu se ještě stupňuje všechno to dráždění. Nechává se jím v tuhle chvíli v podstatě ovládat, nechává mu svoje rty a vlastně i sám sebe, ale je to po čertech příjemné. Doriho pohyby jsou nejdřív líné a je to k zešílení, ale starý kocour pěkně přede a nechce se mu toho nechávat. Oplatí Dorimu pohled do očí, když na něj promluví. 

"To je pravda, ale ještě jsi mi pořád neřekl, jestli spolu chodíme. Měl by ses k tomu konečně postavit jako chlap, ale pozor. Je to se vším všudy." Přivře na něj oči. Teď ho trochu hecuje. Podle něj to Dori neustojí. Je na to moc mladý a hodně, opravdu hodně nevylítaný. Ale rád mu udělá alespoň vrbu. Opravdu si povzdechne a nebrání se mu. Cítí, že se vrchol začíná blížit a vážně moc si ho teď chce dopřát.