Kaoru x Dori - Prostě se poznáváme, tak jsme to chtěli. - část 3.

(pozemky)

Dori

Dori se na chvilku zarazí, protože Kaoru se tváří zase trochu jinak a navrch se mu začne omlouvat. Tohle snad ještě nezažil. Z vyloženě odmítavého postoje ubere a jeho oči zahřejí. Vlastně je to od něj hezké. Od většiny, kteří na první dobou vystupovali jako Kaoru se mu dostalo akorát pohrdání, že je rozmazlený a nic víc, ale teď se to neděje a má snad i pocit, že si to Kaoru nemyslí. Vlastně u něj pomalu překonává jistou hradbu, kterou si vystavil před celým světem, aby se k němu nikdo nedostal blíž, i když se choval velmi přátelsky. 

"Víš, Kaoru-chan. Možná právě proto ten úspěch budeš mít, nejspíš už trochu máš." Nakonec se rozhodne mu taky něco prozradit. Ano, nad jeho slovy se rozhodně zamyslí a nehodí je jen tak do koše. Zůstaly mu v hlavě. Nakonec si uvědomí, že s tím klínem možná mohl ještě chvíli počkat a dozvěděl by se možná věci, které chce slyšet. Nevadí, vrátí se k tomu později. Jendo už si totiž stihl rozmyslet a to je to, že Kaoru od sebe odhánět nebude Je mu v jeho společnosti víc, než dobře a konečně mě pocit, že se před někým nemusí zase tolik bránit a ani vlastně obhajovat. Snaží se, aby si to Kaoru užil, jenže ten ho vyvádí z míry dál a dál, i když si myslel, že to nepůjde. První to sice vypadá, že už nic víc neřekne a pak ho donutí se na chvíli zastavit a znovu se na njě překvapeně podívat. Není dítě? Předtím to znělo úplně jinak. 

"Dobře, teď sis to hodně vylepšil. Chvíli jsem přemýšlel, že tě budu trápit a nenechám tě si to užít do konce." Teď je to on, kde ho snaží trápit, ale ne, nejspíš by mu to neudělal. S erekcí se špatně funguje a představa, že by to Kaoru dokončil někde sám, se mu nelíbí. 

"Víš, je to vlastně zvláštní. Obvykle moc lidem na první dobrou nevěřím. Možná na to nevypadám a jsem dobrý herec, ale dávám si dost pozor." Postupně mu odhaluje zákoutí své povahy.

"Jenže s tebou je to jiné. Věřím ti. Možná dělám chybu, ale zatím mi to tak nepřipadá." Dobře, tohle asi bude začátek klasického vztahu. Znají se vlastně jen chvilku a už mu tady říká věci, které jindy tajil. Ne, samozřejmě, že to není ještě úplně všechno, ale už tak je to pro něj dost. Táta mu věřil…Dori bude taky, snad to nebude po dlouhé době krok vedle. A ne, pro něj není žádný vrchol důvěry to, že mu právě sahá mezi nohy a to, že ho vybízel, aby mu udělal to samé, možná ještě lepší věci. Tohle měl prostě vždycky převrácené. Uhne mu, aby se mohl zvednout, a prohlíží si ho, když se začne svlékat. Jeho výraz se změní na hladový. Líbí se mu, vlastně by si ho mohl prohlížet dost dlouho. Kaoru vypadal, že je přesvědčený o své obyčejnosti, ale Dorimu nepřijde, že by na něm bylo něco obyčejného. Na klíně mu je mnohem líp a trochu lituje, že si vlastní kalhoty nestáhl. Má v plánu to za moment udělat, ale Kaoru znovu promluví. 

"Ty s tím nedáš pokoj ani teď?" Naoko se načepýří, ale pak se kouzelně usměje. 

"Ano, chodíme spolu, se vším všudy." Postaví se čelem této výzvě, o které si myslel, že do ní nikdy nepůjde. Zkusí to. Podle něj jeho povahu Kaoru brzo nezvládne a bude chtít utíkat. Vážně je o tom přesvědčený. 

"Uvidíme, kdo to vydrží déle." Blýskne se mu v očích a skloní se pro další polibky. Mezitím zvládne rozepnout vlastní kalhoty, a jakmile se odtáhne, aby mohl vstát, a s pohledem do jeho tváře se zbaví překážejícího kousku oblečení i s prádlem. 

"Jsou věci, bez kterých se zase neobejdu já." Prohodí s nádechem pobavení. Vrátí se k němu na klín a teď už jim nic nepřekáží, aby se mohli vzájemně cítit. Dori si dlouze povzdechne. 

"Takže když, tak se vším všudy." Vrací mu jeho slova s provokativním pousmání. Mírně se pozvedne na kolenou a posune se ještě o kousek blíž. Dotkne se polovičkami jeho chlouby a mírně se pohne. 

"Mám si počkat na druhé kolo, nebo to zvládneš v prvním?" Podívá se mu zblízka do očí a zopakuje pohyb boky. 

"Máme si říkat všechno hm? Co bys teď dělala nejradši?" Chce ho trochu vyprovokovat, aby mu odhalil, co se uvnitř něj skrývá. Kaoru se mu dostal do hlavy, on by rád do té jeho zatím alespoň v tomto ohledu.

Kaoru

Kaoru by Dorimu rád ještě něco odpověděl na ten údajný úspěch, ale teď už si jeho mozek skutečně bere dovolenou. Je rád, že to svými slovy nakonec celé nepokazil, v jednu chvíli to tak vypadalo, ale i přes to, jakou měl Dori najednou pověst, po něm nevyjel ani se jeho chování jinak nevymklo kontrole. Pro Kaoru je těžké si představit, že se to děje, natolik mu věří. Co mu asi museli udělat? Povytáhne obočí nahoru, když mu Dori řekne, že ho chtěl takto trápit. Není si zatím jistý, jestli by to skutečně udělal, ale buď jak buď, je rád, že svému osudu unikl a tak nad ním jenom s úsměvem zavrtí hlavou. 

"Opravdu na to nevypadáš. Kdybys mi to všechno dneska neřekl, myslel bych si, že jsi nad míru přátelská osoba, které všechno vychází." Řekne mu upřímně. Takhle Dori prostě vystupoval a opak byl jednoduše šokující asi pro každého, kdo si ho prožil. 

"Neděláš chybu. Tu dělám spíš já." Zasměje se přerývaně mezi povzdechy. 

"Až ti dojde, jak jsi mladý a já starý… ty se začneš nudit." Prorokuje mu, ale… kéž by se mýlil. Je to divné, ale zatím ani jednou nepřemýšlel o Doriho penězích, o tom, že by mohl žít podobně jako on. Že by mu něco koupil, někam ho vzal, to mu prostě zatím nepřišlo vůbec na mysl a bylo to dobře. Kaoru byl se sebou smířený a spokojený, nehledal zlatý důl, ale kde kdo okolo Doriho by mohl. Třeba pro Senu by to byl určitě splněný sen. Díky tomu, že tímhle Kaoru netrpí, tím spíš nebude Doriho zneužívat. A vypadalo to, že tohle nenapadlo ani Doriho samotného a to bylo dobře, protože Kaoru by tak nechtěl působit. Musí se usmát, když ho má už zase na klíně a Dori ho obviní, že nedá pokoj. To tedy nedá, když už do toho spadl tak rychle. Nečeká, že s tím bude souhlasit, spíš si myslí, že si užije tuhle ruční výpomoc a tím to prostě skončí, jenže Dori řekne, že ano. Ty jeho nové podmínky nejdřív ani neslyší, jak na něj udiveně hledí, ale pak musí vyloženě protočit očima. Dori toho samozřejmě okamžitě zneužije a chce po něm teď a tady úplně všechno, ale… přece spolu chodí a Kaoru si začal. Teď neuhne, už jenom proto, že by nevypadal dost jako chlap. Dneska se poznají se vším všudy. Nejdřív si pěkně popovídají a pak zjistí, jestli jim to jde v posteli. +Alespoň se nebudeme dlouho trápit, kdyby to snad nestálo za nic...+ Pomyslí si pobaveně, ale věří si dost na to, že tohle nebude syndrom leklé ryby. Tak starý zase nebyl! Musí se zasmát, do chvíle, než mu Dori zacpe ústa svými rty, protože to vypadá na závod v tom, kdo toho druhého přinutí jako první to vzdát. +To se nikdy nestane.+ Pomyslí si. Dori si vybral tvrdého a velmi flegmatického protivníka, jako první povolí on, ale upřímně… Kaoru nechce, aby někdo z nich povoloval. Dori po chvíli vstane, aby se taky svlékl, Kaoru si ho při tom prohlíží, protože je to úplně poprvé, kdy ho vidí a udělá jakési aháá, když mu Dori jasně řekne, že bez sexu se existovat nebude. Za chvíli už ho má zase na klíně a teď už bez okolků položí dlaně okolo jeho pasu. Jde na to hodně přímočaře, Kaoru pootevře rty a doopravdy přemýšlí, co mu odpovědět. 

"Zvládnu, ale přiznám se, že tě nechci odbýt. Pokud netoužíš po velké rychlovce." Nebude si hrát na supermana, Dori mu před chvílí hodně zavařil a teď mu sedí na klíně. Krásný kluk, co to chce, nabízí se mu a on cítí jeho kůži přímo na svém penisu. Byl by prostě hned. Mírně se pousměje, když se mu zblízka dívá do očí. 

"Zrovna to děláme, špatná otázka." Řekne tiše. Jestli jde o oblíbené praktiky, tak ho zrovna tlačí kůra do zad a pod zadkem má asi větvičku, ale nepostěžuje si ani za nic! Aby Dori náhodou dál nic nevymýšlel, teď je to on, kdo umlčí jeho svými rty a dlaněmi sklouzne na jeho zadek, který prozkoumá a promne.

Dori

Dori je rád, že už nebudou očividně řešit předchozí téma. S radostí se tomu celému vyhne a ještě radši bude, když si pořádně užijí společnou chvilku. Ano, potřeboval to k životu, ten pocit, že cítí něčí teplo a že by taky někoho mohl v moci trochu jinak. Svým velmi osobitým způsobem potřeboval být ten dominantní, ale úplně jinak, než bylo běžné měřítko. As teď ten pocit potřebuje zas. Možná to opravdu souvisí s tím, jak chce kontrolovat to, cos e kolem děje, ale nad tím se dál nehodlá příliš zabývat. Hlavní je, že se to opravdu děje. 

"Nikdy nevěř tomu, jak věci na první pohled vypadají. Nevyplatí se ti to." Blýskne se mu v očích a na tváři se mu objeví v podstatě slastně nebezpečný úsměv. Může za to fakt, že sedí Kaoru na klíně a jisté partie jsou si velmi blízko. Stejně má pořád potřebu ho zkoušet vyděsit, i když někde uvnitř ví, že se stejně nelekne. O to víc ho baví, to dál zkoušet. Mírně se odtáhne a podívá se nechápavě Kaoru do tváře, když mu řekne, že se za chvíli začne nudit a že je starý. No dobře, možná je starší, ale vypadá pořád skvěle a něco ho na něm láká. To popřít nemůže.

"Hm, tak to je nejvyšší čas, abys začal dělat všechno proto, abych se nenudil." Nadhodí mu to jako výzvu.

"Zatím se to ani v nejmenším neděje. Ale víš, zlaté děti jsou náročné. Nespokojí se jen tak s něčím. Máš body k dobru, že já momentálně spokojený jsem." Složí mu velmi osobitý kompliment, který by jen tak někdo nesnesl. Podle něj to ale Kaoru nebude vadit. 

"Víš, je v tom vlastně hrozně jednoduchý vzorec. Jen na něj musíš přijít." Pousměje se svůdně a znovu se pohne, aby sobě i jemu způsobil spoustu velmi příjemných pocitů. Ještě lepší však jsou, když už na sobě nemá žádný kus látky, který by ho omezoval. Je mu jasné, že jeho kůže na nohách, která se dotýká země, mu moc nepoděkuje, ale v podobných chvílích to neumí řešit, i když se o sebe jindy velmi pečlivě staral. Jenže tohle pod kalhoty nepůjde vidět a tak je mu to momentálně jedno. Před očima si znovu promítne pohled Kaoru, když si ho prohlížel. Asi by klidně snesl i nějaký ten kompliment, ale v tomto ohledu rozhodně netrpí žádnými mindráky a přežije to i bez něj. Pořád erekce Kaoru neopadla, tak je očividně vše v nejlepším pořádku a to mu ke štěstí momentálně stačí. Kaoru se mu rozhodne odpovědět a další dobré znamení je, že si na nic nehraje.

"Tak dobře, budeme si hrát." Broukne podmanivě a nechá své dlaně na jeho přirození. Je rozhodnutý mu pomoci na vrchol a pak si společně s ním užít druhé kolo.

"Nevím, co bych dělal s někým, co se to stydí říct." Ano, líbí se mu, když se klidně přizná. V tomto ohledu je to rozhodně lepší, než dělat ramena a pak by z toho taky nemuselo nic být. Tedy skoro nic. Chce se nadechnout, aby mu znovu něco odpověděl, ale tentokrát ho políbí Kaoru jako první a on se v jeho polibcích dokonale ztratí. Povzdechne si a nakonec se to zlomí do tichého zasténání, aniž by opustil jeho rty a pozadím se pohne proti dlaním Kaoru. Je znát, jak moc se mu jeho stisk líbí a klidně může trochu přitvrdit. Na těchto místech mu vážně menší modřiny nevadí. Sám se dál činí v jeho klíně a už to očividně neprotahuje. Zrychlí, nechává se unášet jeho doteky, které ho začínají rozpalovat čím dál víc a víc a když ucítí v ruce lepkavou tekutinu, ozve se jeho tichý hlas, jak kdyby to byl on, kdo se dostal k vrcholu. Jen ten pocit, že to řídil on, mu způsobuje malé orgasmy v hlavě. Možná je to taky tím, že jinou stránku věci nepoznal a zatím se nikým zkrotit nenechal. Jeho rozpolcenost se projevuje i tady. Prozatím to není zase tak vidět, ale jednou na to taky dojde. Mírně se odtáhne a prohlédne si tvář Kaoru, než se podívá se svou vlhkou dlaň. 

"Tohle se vlastně bude dost dobře hodit." Oblízne si rty a s hříchem v očích si dopomůže k vlastní vlhkosti ve velmi konkrétních místech a schválně Kaoru nechává, aby si to užil s ním, když se mírně pozvedne a rukou tam míří zepředu a ne zezadu.

Kaoru

V tom měl Dori samozřejmě pravdu, ale Kaoru už byl příliš mimo sebe, než aby na to něco odpovídal. Vzhledem k tomu všemu by si měl možná víc všímat těch jeho pohledů, ale i když dostal ponaučení, pořád v něm nedokáže vidět nic zlého a už vůbec ne vůči sobě. Bylo to zvláštní, Dori ho vyzýval, že se má snažit, aby se nezačal nudit a při tom ho v podstatě sbalil Dori sám. Kaoru ještě nepohnul ani prstem. Tedy měl ten pocit. Ale možná byl ten původní, naprosto obyčejný zájem o Doriho právě tím, co Dori tolik hledal. Dori mu zrovna říká o tom, že musí přijít na nějaký vzorec, který by asi mohl být klíčem k jejich společnému štěstí, ale upřímně… Kaoru neměl v plánu něco takového dělat. Nepovažoval se za složitého člověka a nechtěl tak přistupovat ani ke svému životu. Bude k němu upřímný a bude mu na blízku a pokud to nebude stačit, pak bude asi muset Dori hledat někoho komplikovanějšího, kdo ho dostatečně zaměstná. Podle Kaoru byl ale Dori ten komplikovaný a dva takoví už by se ve vztahu jen těžko snesli. Musí zvednout jeden koutek nahoru, když mu Dori řekne, že by si nevěděl rady s někým stydlivým. Podle něj určitě věděl, ale Kaoru studem moc netrpěl, na to už byl velký dost. Musí ho umlčet polibkem, protože když se nad tím jeden zamyslel, Dori neustále mluvil. Pořád mu něco vykládal, pořád se ho snažil svými slovy nějak ovlivnit a Kaoru naopak mluvil velmi málo. Říkalo se, že se protiklady přitahují a něco na tom musí být, protože jakmile ho ovládne svým polibkem a stiskne jeho zadek, Dori se mu okamžitě poddá a dá mu tělem i hlasem najevo, jak moc se mu to líbí. Nebojí se stisknout jeho pozadí víc ve svých dlaních a jazykem víc zaútočí na nitro Doriho úst. Čím vášnivější se jejich polibky stávají, tím víc ho Dori trápí v klíně, až to Kaoru nakonec nevydrží a vystoupá na svůj první dnešní vrchol. Nechá při tom hlavu spadnout dozadu, až se mu delší vlasy svezou po ramenou a víčka mu klesnou, dokud slast trochu nepřejde. Spokojeně u toho zamručí a několikrát Doriho po zadku jenom pohladí, než se zase narovná a podívá se do jeho zvláštních a krásných očí. Dori pronese docela perverzní větu, i když má vlastně pravdu. Jenom by nečekal, že to od něj uslyší a asi by měl. I on se podívá na jeho dlaň a na to, jak jejich ruce společně putují zepředu dozadu. Dotýká se všech jeho nejintimnějších partií, cítí vlastní vlhkost, až se ho konečně dotkne přímo vzadu a začne si pohrávat se vstupem do jeho nitra. Musí se k němu naklonit blíž, skoro se k němu přitisknout, aby dosáhl opravdu daleko, ale to mu nevadí a znovu se zmocní jeho rtů. Než ho připraví, sám už bude zase moci, protože to, co se tady děje, je přímo ďábelské a nedokázal by tomu odolat asi nikdo. A on už byl delší dobu sám. Trvá to dlouho, ale ani tohle nejde vydržet donekonečna a tak svou ruku vymaní z jeho sevření, aby ho mohl vzít za boky a začít do něj vstupovat svým penisem. Je to pohlcující, neskutečně úzké a Doriho hlas plní jeho uši jako nějaká omamná droga. Trochu se v tom všem ztrácí a kdyby někdo stál nad nimi a mluvil by mu přímo do ucha, nejspíš by ho vůbec nevnímal, ale takhle si Kaoru vždycky představoval, že by to mělo být, pokud jste s tím pravým. Brzy se v něm může začít volně pohybovat a něco mu říká, že se Dori opět pokusí ovládnout situaci, ale stejně je nahoře a Kaoru toho o moc víc nemůže. Mohl by se ho pokusit dostat pod sebe, ale musí si přiznat, že teď o podobný souboj ani nemá zájem. Líbí se mu dívat se na něj a pod rukama cítit jejich spojení.

Dori

Kaoru už mu navíc neřekne a to je dobře. Kdyby dál mluvil, Dori by si asi začal být podezřívavý a měl by za to, že se mu to třeba nelíbí. Samozřejmě by to hned nevzdal, to prostě nebyl jeho styl, ale k dokonalému prožitku by to mělo o trochu dál. Sám už by měl asi taky mlčet, ale některé věci u něj nejsou zase tak snadné. Vlastně ho baví, když poslouchá sám sebe a jakmile k tomu říká nějaké vzrušující věci je to ještě lepší. Užíval si to i z druhé strany, ale pokud se to neděje, nevadí mu to. S radostí si to obstará sám. Horší by byla situace, kdy by na Kaoru viděl, že se mu to nelíbí. To se naštěstí nestane a tak si můžou dál užívat. Polibky Kaoru jsou něčím zvláštní, mnohem lepší, než jaké kdy zažil a později je samozřejmě ve své hlavě podrobí řádnému průzkumu. To prostě není jen tak. Nechá si klidně mačkat zadek, přivírá oči, když se jeho slast postupně stupňuje. Nakonec to je mnohem lepší, než kdyby se na sebe vrhli, a vůbec mu nedojde, že je to hlavně proto, jakou sondu Kaoru do jeho hlavy udělal. Odtáhne se, jakmile uvidí, jak se Karou dostane na vrchol a sám tím ten svůj trochu oddálí. Nutně si ho musí pořádně prohlédnout. Vztáhne ruku k jeho pramenům a odsune je zpátky dozadu, jakmile se na něj zase podívá. 

"Umíš si to taky hezky užít." Broukne tichým podmanivým hlasem, aby bylo jasné, jak moc se mu ten pohled bude líbit. Ne, nebude se bát toho zneužít a provokovat ho tam, kde se to zrovna moc hodit nebude a zároveň ví, že to nebude tak jednoduché a Kaoru se bude umět bránit. Udělají si z toho skvělou hru a hned bude doma o zábavu postaráno. 

"Budeš hrozně nadšený z toho, co mě právě napadlo." Dodá ještě a pak už opravdu ztichne. Je to hlavně díky tomu, že si dopřává velmi příjemné pocity mezi polovičkami a můžou za to oba dva. Nechává se unášet doteky, klidně Kaoru nechá, aby si ho prohlížel a taky si to užíval. V jeden okamžik má pocit, že už je toho na něj příliš a sám oddálí svůj vlastní vrchol stiskem ve svém klíně. Ještě je prostě příliš brzy a zároveň je to příliš skvělé, než aby se tomu úplně bránil. Překvapeně zamrká, když přijde o ruku Kaoru a podívá se do jeho klína. Jeho výraz by nemohl být spokojenější, když vidí, že už můžou a tentokrát společně. Možná teď vypadá hodně samolibě, ale to je to poslední, co by mu vadilo. Nechá to celé na Kaoru, aby si ho usadil, jak se mu jen zlíbí a velmi snadno se mu poddává. Sevře víc jeho ramena, když na něj konečně dosedne pořádně a s prvními pohyby se přestane ovládat úplně. On na rozdíl do svého milence by si všiml, že tu někdo další je, ale stejně by toho nenechal. Ostatně nikdy mu nevadilo, když se něco podobného dělo před zrakem někoho dalšího. Co se sexu týkalo, neměl Dori vlastně problém s ničím. U Kaoru by to měl podobně, ale později si nejspíš uvědomí, že kdyby v tom viděl náznak citů, asi by vraždil. Takové myšlenky u něj naštěstí nemají místo a raději zrychlí pohyby svých boků. Pravidelné nahoru a dolů na chvíli vymění na příjemné kroužení boky a pak se vrátí k něčemu malinko vražednějšímu. Svírá pečlivě jeho ramena, sem tam mu dlaní vejde do vlasů, aby ho za konečky trochu zatahal a vystupňoval tak svou vlastní touhu, která už se nebezpečně blíží na maximum. A pak to konečně ucítí a nechá se naplno pohltit vrcholem. Popravdě neví, jak na tom byl Kaoru, ale stejně se nepřestane pohybovat, i když je to vyloženě z posledních sil. Dneska určitě. Jakmile trochu přijde k sobě, opírá si čelo o rameno Kaoru a uvnitř sebe cítí něco navíc, co se brzo dostane ven a on tak půjde domů. Hodně nepatřičně ho to pobaví. Odtáhne se od něj trochu a nakloní hlavu na stranu.

"Příště se na tebe musím patřičně vybavit. Co bude dál? Jak bude naše rande pokračovat? Viděl bych to na sprchu, společnou. A ne, nemusí nás nikdo vidět." Je jasné, že Dorimu rozhodně vadit nebude, když půjdou každý zvlášť. 

"Pořád můžu říct, že jsem potřeboval ve svém pokoji něco opravit." Klidně bude lhát, vrásky mu to nepřidá.

Kaoru

Kaoru vůbec netuší, co přesně se na něj chystá a že se ho Dori pokusí trápit i na veřejných místech. Zatím se jenom spokojeně usmívá po prožitém vrcholu a po Doriho slovech. 

"Líbí se ti se na mě dívat?" Řekne konečně taky něco provokativního a trochu sebevědomého.

"Vážně?" Musí se ho zeptat, ale při pohledu do Doriho tváře je mu jasné, že odpovědi se hned tak nedočká. To byla škoda, ale stisk Doriho ruky mu řekne, že byl právě jen malý krok od vlastního vrcholu. Pořád to byl mladý kluk a očividně mu stačilo mnohem méně, než Kaoru. A to byl pod vlivem nějakých pochybných léků. Co se bude dít, až u toho žádné nebudou, to Kaoru neví. Asi si bude muset zvyknout, že je třeba dvakrát a Dori tak osmkrát, hlavně aby si neublížil. Dori okamžitě nasadí poměrně ostré tempo a na Kaoru vkus se na to vrhl až příliš rychle. Takhle si snad ani nemohl zvyknout, ale nebrzdí ho. Jen na malou chvíli se všechno maličko uklidní, když se Dori pokouší o něco krouživějšího, ale nevydrží mu to dlouho a už je oba zase žene jako na závodech. Srdce Kaoru prudce bije, má co dělat, aby zvládl dýchat a to sedí dole a celou dobu se dívá nahoru do jeho tváře. Je vidět, že Dori je tím zcela pohlcený, že se moc neovládá a taky jak moc tohle celé prožívá a potřebuje. Mnohem víc, než ostatní, alespoň to Kaoru tak připadá. +Snad tě to alespoň trochu vyčerpá.+ Pomyslí si v duchu, protože nahlas mluvit stejně nedokáže, natož, aby ho líbal. Nechává se jím tahat za vlasy, ale na nic drsnějšího nepřijde a už vůbec to není sadistické. Dori je prostě jenom rozvášněný a je na něj nádherný pohled. A když Kaoru nakonec na břiše ucítí jeho vrchol, zaplaví ho tak nečekaně krásný pocit, že ho to samotného naprosto vykolejí. Nikdy v životě nebyl pořádně zamilovaný tak, jak se o tom píše v knihách nebo jak se o tom točí filmy. Znal život ve vztahu, myslel si, že jiné to není prostě nikde, ale na Dorim mu začíná záležet až nebezpečně moc a hlavně hrozně rychle. A to ho vyvádí z míry. Aby nakonec nepotřeboval psychologa spíš on sám, až si se svými pocity nebude vědět rady. Nebyl na ně totiž moc zvyklý. Dori toho se svým vrcholem nenechá a tím ho dostane na jeho další výlet do vesmíru. Kaoru je mu za to vděčný, přece jenom se mu nechce pomáhat si před ním sám, to až někdy později, až se víc poznají. Nechává ho, aby si odpočinul, aby se o něj opřel a není si jistý, jak moc Dori stojí o mazlení a podobné věci. Nakonec ho alespoň kloubky ruky hladí po páteři tam a zpět, dokud se Dori nezačne tak pochechtávat. 

"Co je?" Musí se zeptat, protože nestačil pochytit, co je tu zábavného. Ani na chvíli ho však nenapadne, že by se Dori posmíval jemu, na to má sebevědomí dostatečně v pořádku. A hodně by se divil, kdyby to tak nakonec bylo. Vymění si pohled do jeho očí, ale stejně tu poznámku úplně nepochopí. Místo toho pokrčí rameny. Dorimu se od něj nechce a to ho mile překvapí. Myslel si, že bude ten typ, co potom odejde a taky si bude zvykat na novou situaci, ale Dori by rád do sprchy s ním a to mu neodepře. 

"Opravit… takže jdeme do té tvojí? Pořád se ti ke mně nechce? Je to blíž." Pravdou bylo, že tam dost často někdo byl, ale teď bylo zamčeno. Pomůže mu vstát ze svého klína a sám se vyškrábe na nohy. Překvapí ho, jak špatně mu to jde. Je asi nějaký přesezelý nebo co. +Nebo se ti chvějí láskou kolena.+ Vysměje se sám sobě a natahuje si zpět svoje montérky. Něco mu vadí a tak se zas napůl svlékne, protože má na zadku do kůže vtisknutou malou větvičku. S mlasknutím ji odhodí a podívá se na svého nového nechutně bohatého přítele. Teď je to on, kdo z ničeho nic vyprskne smíchy. Trochu jako Kráska a Zvíře nebo možná jako Popelka, kdo ví… tohle bylo absurdní. Ale nevzdá se.