Hromadné - Prostě se poznáváme, tak jsme to chtěli. - část 4.

(pozemky)

Dori, Hyde

Musí se příjemně pousmát, protože to vypadá, že Kaoru jeho kompliment překvapil. Prohlédne si ho a nasadí zdánlivě hodnotící pohled, jak kdyby zkoumal umělecké dílo.

"Rozhodně se mi líbí na tebe koukat. Jednou toto využijeme hm." Nadhodí možnou myšlenku, kterou by mohli uskutečnit. Klidně se usadí do křesla a zkusí se vydržet dívat, bude to příjemné mučení, i když se před tím bude muset několikrát uspokojit a stejně neručí za to, že to vydrží. Možná by nebyla na škodu nějaká hračka, která mu pomůže. To prostě musí promyslet. Pak krátce přikývne.

"Ano, vážně. Ale hned ti to neřeknu, abys měl taky nějaké to překvapení." Škádlí ho vlastně od samého začátku a je vidět, jak ho to baví. Vrchol, který si užijí společně, bude mít ještě dlouho v hlavě. Bylo to velmi intenzivní a pro něj vlastně trochu nečekané. Myslel si, že už toho zažil opravdu hodně, ale zdá se, že to nebylo všechno. Jak kdyby v očích Kaoru viděl něco navíc, když se na něj podívá a je to opravdu příjemné. Má pocit, že to samé má v očích on sám, i když si pořád není jistý, co by to mohlo být. V podobných pocitech se příliš nevyzná, ale je expert v tom, aby je nechával hluboko pod pokličkou. Kaoru se samozřejmě zeptá, co ho tak pobavilo a on nebude zlý a prozradí mu to.

"Víš, už dlouho jsem domů nešel v mokrých kalhotách. Snažím se vzpomenout, jak nepříjemné a vlastně skvělé to je." Osvětlí mu, proč se smál, aby náhodou nedošlo k nedorozumění. To by ho mrzelo. Vypadá to, že se nad jeho otázkou opravdu zamyslí.

"Rozhodně ke mně." Vypadá nakonec rozhodně.

"Za prvé se musím převléct, možná spíš jen vysvléct. A za druhé tvoje pokoje jsou profláknuté. Je tam věčně narváno a mě se nechce poslouchat klepání na dveře. Jendou si to tak užijeme, ale ne dneska." Chytne ho za rukáv, když už stojí a zatahá ho za něj. Sám se trochu ošívá, protože mokré prádlo vážně není zrovna příjemné. Z druhé strany si to zvláštně užívá. Jak kdyby konečně mohl blbnout trochu jiným způsobem. Když na něj přiletí větvička, v první chvíli chce odskočit, ale pak ji chytne a protočí jí mezi prsty. 

"Ty jsi teda." Protočí očima, ale klidně si vplete do vlasů vzadu a udělá si napůl culík, při kterém zůstanou spodní vlasy volně rozpuštěné. Prsty zformuje véčko a mrkne na něj.

"Nejsem ani jeden z bratrů, mě tím neurazíš." Prohodí, jak kdyby to měl Kaoru v plánu. Ví, že neměl. Popadne ho za ruku a vede k domu. Později ho pustí, když už jsou na dohled.

"Kdo to je?" Zeptá se zvědavě, když na příjezdové cestě uvidí neznámého muže, který zase tolik nevyrost. Je oblečení dost výstředně, ale přesto elegantně. Na sobě má černý tenký volný kabát, pod ním top tmavší barvy, který v dekoltu zdobí dost šperků, širší kalhoty a na obličeji velmi výrazné brýle. Delší tmavě hnědě vlasy se mu volní na ramenou a rozhýbou se pořádně, když se k nim s naprosto odzbrojujícím úsměvem otočí.

"Aaa dobrý den, přeji." Pozdraví je oba neskutečně melodickým hlasem a očima zůstane na chvíli viset na Dorim. Pro Hyda to bylo zvláštních posledních čtrnáct dní. V tu dobu ho kontaktoval velice bohatý muž a dokonce se spolu sešli v Tokyu. Měl velmi zvláštní požadavky, u kterých si Hyde nebyl jistý, že by je mohl splnit. Jenže jakmile se dozvěděl podrobnosti, přišlo mu to jako skvělý nápad. Byl dost šílený, aby se do toho pustil a ještě šílenější, aby se to povedlo. Hyde byl psycholog, měl výbornou praxi a za sebou i studium v Americe se skvělými výsledky. Jenže tam bylo psychologů tolik, že je jen malá pravděpodobnost, aby ho Dori znal. V Tokyu zase nebyl tak dlouho, ale už se specializoval na bohatší populaci, která si cenila diskrétnosti. Právě proto nebyl tolik vidět a mohl si dovolit přijet v přestrojení. 

"Dobrý den." Zašvitoří Dori, který očividně přemýšlí, co tu Hyde dělá. 

"Zapomněl jsem se představit. Jsem Hideto. Většinou mi spíš říkají Hyde a byl jsem přijat na místo sluhy." Podá jim Hyde oběma ruku a už pomalu zkoumá Doriho výraz v očích.

"No páni, táta má vážně skvělý vkus." Nenapadne ho, že by Hyda neměl chválit. 

"Vy budete Dori hm? Snažil jsem se trochu připravit." Nelže, četl složku několikrát po sobě a podle toho, jak si ho Dori prohlíží, začíná odhalovat první náznaky toho, co by se tu mohl dít.

"Přijel jsem o pár hodin dřív, podařilo se mi chytit dřívější autobus. Snad to nevadí?" Zeptá se s obavou v hlase a Dori jen zavrtí hlavou.

"Určitě ne. Myslím, že vím, kam vás chtěl otec ubytovat." Podívá se na Kaoru.

"To bude ten pokoj, co se opravoval jako první, hned po Senovém a Daichiho." Sdělí mu svůj návrh a věnuje mu svůj úsměv. 

"Bratři z vás budou vyloženě nadšení." Dodá ještě a je v tom znát pobavení. Hyde vypadá o hodně střízlivěji než Sena, ale stejně, Totchiho klepne.

Kaoru

Nemá ani ponětí, jak chce Dori toho koukání využívat, ale jenom se pousměje a přikývne, protože si nedovede představit, že by mu to mohlo vadit. Když spolu dva oficiálně chodí, je všechno trochu jiné. Ještě před chvílí by Kaoru ani nenapadlo se tak podívat na kohokoliv z Yusukeho synů a teď… Dori všechno změnil tak snadno a tak rychle, že to jednomu bralo dech. Raději o tom nebude moc přemýšlet, ale pocit, že by mu třeba naletěl, se prostě nedostavuje. Věří mu a snad bude věřit i Dori jemu. Ten jeho důvod pobavení by si vůbec netipnul. Musí se podívat dolů k jeho kalhotám, ale není to nijak zvlášť vidět. Má mokré asi především prádlo, jinak by chudák vypadal, jak kdyby se počůral. Kdyby ale někoho potkali, vůbec nepochybuje o tom, že by mu klidně na plnou pusu řekl, co přesně to je. Jen by ti chudáci nejspíš nevěřili, že si nedělá legraci. Kaoru napadne, že se bude muset přiznat jeho otci, jak tohle celé je. Vážně by ho zajímalo, jestli pak z garáže vyjde ještě živý nebo jestli se mu taky nestane, že bude muset po letech hledat jiné bydlení. Yusuke byl rovný chlap, ale údajně ho uměl vzít rapl a tohle by mohla být dobrá příčina. Příjemně nepříjemné mokré prádlo… Dori měl pravdu, ten důvod stál za to to vydržet. 

"Nejsou to pokoje, ale menší domek. Jsou tam místnosti, kam ostatní nesmí. Třeba ložnice." Připomene mu. Pokud někdo chodí dovnitř, když tam není, ložnici zamyká. Jinak nemá strach, že by mu třeba někdo něco vzal, proč taky? 

"Jasně, když ti montérky nevadí…" Odtuší jenom, protože by mohl sednout zadkem od oleje na nějakou nóbl pohovku. Tu větvičku nechtěl hodit na Doriho, prostě se to jenom tak přihodilo, ale s pootevřenými rty sleduje, co s ní Dori dělá a jak si ji dává do vlasů. 

"Jako květinka." Řekne mu a nasadí úsměv podobný úšklebku, ale Dorimu by slušel i pytel na odpadky. Společně pak zamíří směrem k domu a Kaoru se podívá na jejich ruce, když se ho Dori z ničeho nic pustí. Tak on si tady láme hlavu s tím, jak tohle všechno řeknou Yusukemu a Dori to chce tajit? Olízne si rty, ale ať už na to může mít názor jakýkoliv, nepodrazil by mu nohy. Dori má dost svých problémů, řekne to, až bude chtít. Nebo možná taky nikdy a pak se uvidí, co s nimi bude. Teď ale o nic nejde. I on si okamžitě všimne nové osoby na příjezdovce. I bez všech těch pracovních večeří se tady motá pořád někdo neznámý a Kaoru to ještě pořád vyvádí z míry. 

"Nevím, nikdy jsem ho neviděl." Řekne. Pokud to někdo ví, pak spíš Sena. Tahle postavička vypadá spíš jako nějaký další kamarád někoho z bratrů, ale upřímně… Sena taky nevypadal na pokojskou. Kaoru už je poučený. Ten bezchybný úsměv by jim mohl vysklít oči, ale zatímco Dori nasadí svou typicky přátelskou notu, s Kaoru to ani nehne. Prostě nic, žádný dojem. Nikdy se nenechal oblbnout tak snadno. Doriho prostě nebude počítat!! Rozhodně si všimne, že Dori zaujal nového muže mnohem víc, než on sám. To budou asi ty montérky a jenom mu to dokáže, jak moc je Dori divný, když si ho vůbec všiml. Pro sebe se pousměje vlastní myšlence, ale už teď trochu žárlí a to ještě ani nemá důvod. Tak Hyde… on si nechává přezdívat, aby to bylo stylovější? Když ale řekne, že tady má dělat sluhu, Kaoru se prostě neovládne, vyprskne a musí se částečně otočit, protože to nechce vysvětlovat. Tak ten si se Senou vážně může podat ruce. Buď se budou milovat nebo naprosto nenávidět. 

"Tvůj otec má geniální smysl pro humor." Řekne Kaoru tiše Dorimu, ale slyšet to samozřejmě je. Dori Hydův vzhled rovnou pochválí a Kaoru se krátce podívá na nebe. Nikdy necítil tak nepříjemné pocity, jako právě teď. +Ne, nelíbí se ti.+ Mrmlá v duchu. Hyde dokonce ví, že Dori je Dori, no výborně… 

"To vůbec nevadí, váš nadřízený přijel dřív o celý den. To už nepředčíte." Řekne upřímně, není to rýpání. Za to Dori si rýpne s těmi bratry a Kaoru znalecky přikývne ohledně pokoje, ale ne, on ho tam nepovede, je údržbář, ne majordomus. Napadne ho ale, že by moc chtěl vidět Senův obličej. A ostatních vlastně taky. Většinou se mu nedaří u podobných věcí být.

Dori, Hyde

Dori se na Kaoru krátce podívá a v očích u zajiskří při zmínce o ložnici. Samozřejmě ho napadnou jen samé hříšné věci. Po takovém zážitku nemůže mysle ani na nic jiného, to prostě nejde. 

"Tak ložnice." Ozve se jeho hlas jako první. 

"Takže můžeme klidně blbnout, když bude někde vedle? Budeš volat, počkej minutku, hned jsem tam?" Provokuje jeho možnou představivost. On se tam klidně bude válet nahý a bude mu jedno, kdo za dveřmi je. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Kaoru se jejich rozpojené dlaně nelíbí. Sám to udělala hlavně kvůli němu. Z otce strach neměl. Má pocit, že mu toho zase tolik neřekl, jen by ho upozornil na fakt, že ven by takto vyjít neměli. Chápe jeho obavu, ale on je rozhodně nesdílel. Podle něj bylo jedno, s kým bude chodit nebo nebude. Není dědic, tohle celé leží na ramenou jeho bratra. Vidí to jednoduše, zatím ho nic nepřesvědčilo o opaku. Možná se plete, ale to se časem ukáže. Na tu poznámku o květince se jen pousměje. Však on ví, že mu sluší úplně všechno a je to znát. Kaoru taky neví, kdo nový příchozí je, ale brzo se to dozví a Dori má celou dobu, co dělat, aby se nezačal upřímně smát. Táta měl smysl pro humor, to se mu musí nechat. Kdyby jen tušil, kdo Hyde doopravdy je, nejspíš by při nejbližší příležitosti jeho pokoj zapálil a ani by nemrkl. Takto pokračuje s pozitivním přístupem. Podívá se na Kaoru a trochu se k němu nakloní, když prohodí poznámku o jeho otci. Přikývne, s tím nejde nic jiného, než jen souhlasit. 

"Taky se dost dobře bavím a mám pocit, že tím ještě nekončí." Prohodí s tichým smíchem a nedělá si nic z toho, že na ně Hyde trochu nechápavě zírá. 

"To za chvíli poznáš sám, hlavně až uvidíš zbývající zaměstnance." Začne mu taky a skoro to vypadá, že mu to vůbec nedošlo. Pak ale nakloní hlavu na stranu, a když vidí, že mu Hyde trochu větší pozornost opětuje, je pro něj těžké se držet zpátky.

"Nevadí tykání?" Zeptá se Dori tak nějak později, než měl. 

"Můžeš mi taky tykat." Nabídne mu rovnou. Dori vyprskne smíchy po poznámce Kaoru o příjezdu Seny a Hyde vypadá ještě překvapenější.

"Vážně? Tak tady se mi bude líbit." Shrne to s pobaveným tónem v hlase. Dori se podívá na Kaoru, protože to nevypadá, že by šel s nimi. Myslel si, že si pak zajdou do jeho pokoje, jak bylo původně v plánu. Nadechne se, aby mu řekl, že když nechce, může jít klidně k sobě, vůbec mu totiž nedochází, proč by s nimi nechtěl jít. 

"Ukážu ti, kde to je." Nabídne Hydovi a ten spokojeně přikývne. Pro něj to totiž znamená čas navíc s Dorim, mohl by si udělat rovnou menší průzkum. Jenže Dorimu zazvoní v kapse mobil. Ten otráveně protočí očima a sáhne po něm. 

"Hai, ale mělo to být připravené už dnes." Začíná se nebezpečně mračit, což je na jeho obličeji skutečně zvláštní výraz. 

"Dobře, podívám se na to." Protáčí očima. Pak odtáhne telefon a zacloní mikrofon. 

"Omlouvám se, ale tohle musím vyřešit." Podívá se na Kaoru.

"Můžeš prosím Hydovi ukázat, kam má jít. Minimálně mu pomoc najít Senu. Arigato. Stav se večer. Víš, ty dveře." Pozvedne koutky. V očích mu zasvítí a rozejde se k domu do svých pokojů, kde usedne k počítači a pustí se do práce. Jsou věci, které bohužel nepočkají. 

"Uhm je mi líto, přidělávám vám práci co?" Ozve se Hyde, který po chvilce odtrhne oči od zad Doriho a podívá se na Kaoru. Dori se ještě u dveří otočí, a když se Hyde nedívá, pošle Kaoru vzdušný polibek. 

"Možná bude stačit, když mě nasměrujete, snad se neztratím." Hyde se pokusí být samostatný, ale pravda je, že se v tomhle baráku se podle něj ztratí za dvě vteřiny. 

"Vypadá to na milou rodinu." Samozřejmě, že ví o profilech všech členů. I když si chce udělat obrázek sám. Klidně může začít u Kaoru, to mu třeba taky napoví. Přece jen si většina vybírá personál, který mu sedne. 

"Do teď jsem měl čest jen s pánem domu a ten byl velmi sympatický." Broukne melodicky a po očku pozoruje tvář Kaoru a čeká, jestli ho povede, nebo ho jen odpálkuje instrukcemi.

Kaoru, Sena

Kaoru musí nad těmi Doriho poznámkami vážně protočit očima, ale při tom se pobaveně usmívá. I ostatní se budou muset naučit, že někdy potřebuje jisté soukromí a podle něj na to přijdou velice rychle. Jakmile tu někde bude parkovat Doriho auto, nejspíš už na návštěvu nikdy nikdo nepřijde. Pak už jsou ale u Hyda a když Dori prohodí, že má dojem, že Yusuke ještě nekončí, dojde mu, že tady ještě pořád není všechen personál. Za chvíli budou kompletní, ale jedno eso ještě přijede a on už snad ani nechce vidět, jaké. To jejich tykání se mu zrovna moc nelíbí, i když by sním nikdy dřív sám neměl problém a Dori vážně tykal kde komu, jenže to v tom ještě nebyly city. Nečekal by, že Doriho svou poznámkou tak pobaví, ale když Hyde pronáší, jak se mu tady bude líbit, hned si vzpomene na Senu a na to, jak se mu ostatní snaží zdejší pobyt okořenit. Může se lehce stát, že Hyde změní názor hned zítra. Dori se podle jeho vkusu až příliš rychle vzdal myšlenky, že budou pokračovat do té jejich sprchy a když vidí, jak nadšeně chce Hyda doprovázet, prostě ho musí napadnout, jestli jejich vztah neskončí stejně rychle jako začal, ale tohle ještě není nic, kvůli čemu by to říkal nahlas nebo na Doriho jinak tlačil. Uměl nechat věci trochu plynout. A pak zazvoní ten telefon a cokoliv chtěl kdokoliv s Dorim podnikat, je po všem. Kaoru samozřejmě chápe, že tohle má přednost, stejně jako chápe, že tady asi nenechají Hyda jen tak stát na trávníku, takže přikývne a když dojde na ty dveře, musí mu cuknout koutky. 

"Vezmu si něco, co je promaže." Řekne mu něco, co teď chápou jenom oni dva, ale vnitřně ho to uklidní. Pokud bude v Doriho ložnici on, rozhodně tam nebude Hyde… Kaoru si samozřejmě všimne, jak dlouho se Hyde za Dorim dívá. Kdyby věděl, co neví, bylo by to hned jasné, ale takhle to prostě vypadá, že mu Dori padl do oka. +No, komu by nepadl...+ Pousměje se na Hyda. 

"To je v pořádku." Ujistí ho, že o nic nejde a po jeho boku vykročí směrem k domu. Kdo ví proč se ještě jednou podívá na Doriho přesně ve chvíli, kdy mu posílá ten polibek a vnitřně je spokojenější ještě víc. Zavrtí hlavou na znamení, že Hyda určitě nepošle samotného a když dojde na tu milou rodinu, pro sebe se uchechtne. 

"Jo, jasně, v určitém smyslu rozhodně. Pro mě jsou v pohodě." Řekne mu a nevypočitatelně se na něj podívá. 

"Ale nechci o nikom nic říkat, udělej si obrázek sám. Sena by ti možná pověděl zase něco jiného." Naznačí stále s úsměvem. Přikývne na Hydova slova o Yusukem. 

"Ještě jsem nezažil, aby nebyl v pohodě, ale na to se neznáme zas tak dlouho a taky se většinou nepřipletu do věcí, které by ho mohly rozhodit." Dodá. +Až dodneška. Hodně brzy se to možná změní.+ Pomyslí si, ale o tom Hyde zatím nemusí nic vědět. Uvnitř domu vyjde schodiště, mine nejdřív Senův pokoj a potom ten Daichiho a ukáže na Hydovy dveře.

"Počítám, že bude zavřeno. Tvůj šéf bydlí tady. Jestli někde neběhá, možná bude uvnitř." Zase se vrátí a prostě zaklepe na Senovy dveře. Zatímco čekají, mimoděk se podívá nahoru, kde jsou pokoje princů. Dveře se kupodivu otevřou a za nimi stojí mladičký, skvěle vypadající Sena s udiveným pohledem. 

"Už?" Vypadá mírně v šoku. 

"Nenech se vyvést z míry, je tu dřív a kromě Doriho o tom nikdo ani neví." Prohodí Kaoru a na Senovi je vidět, že se mu trochu uleví. Ti hajzlíci by toho hned využili, aby mu zase něco vyčetli. 

"Tak se mějte." Řekne Kaoru a nechá je tam. Sena se trochu nervózně pousměje a podá Hydovi ruku. 

"Jsem Sena." Řekne mu. 

"Otevřu ti." Ani jeho nenapadne mu tykat. Vypadá mladě. I když o dost starší, než je sám. Tohle bude ještě zajímavé šéfování. Je moc hezký. Až mu polezou na nervy všichni včetně Yusukeho, půjde za ním. Yu si to naposled vyžehlil, ale Nijiro tu od té doby nebyl. Uvidí se…

Dori, Hyde, Yusuke

Dori už se po polibku ani neohlédne. I když má plnou hlavu Kaoru, stejně tak zvládá řešit i problémy ve své vlastní firmě. Nemohl to jen tak odložit, mohlo by to mít fatální důsledky, ale je rád, že na to mazaní dneska ještě dojde. Musí se začít smát a muž na druhém konci linky vůbec nechápe, co to s ním je. No rozhodně mu to nehodlá vysvětlovat. K jeho smůle to vypadá tak, že se do večera od počítače opravdu nehne a už teď ho to nudí. Tyhle věci zrovna rád neměl. Hyde těkne očima z jednoho na druhého, protože mu na té konverzaci něco nesedí. Znal Doriho profil, takže si pár věcí přece jen může domyslet. Jestli je jeho předpoklad správný, to se nejspíš časem potvrdí. Po očku si Kaoru prohlédne, skoro to vypadá, že hodnotí vzhled i u něj, ale spíš přemýšlí, jak moc vztah mezi Dori a jím byl reálný. Kaoru vypadá jako někdo velmi přímý a zároveň klidný a očividně i dost vyrovnaný. Nakonec by jim to i s odborného hledisky posvětil. Oplatí mu bez váhání úsměv a přikývne. 

"Díky. Je mi jasné, že plány byly úplně jiné." Prohodí jen tak do větru a tváří se, že neočekává vůbec žádnou reakci. Přesto se jeho pozornost upírá právě jeho směrem. 

"To udělám, uvidíme, jak dlouho se tu zdržím. Zatím se mi tu vážně líbí." Prohodí s nádechem pobavení a je to vlastně tak trochu narážka na Doriho. Testuje si terén a to, jak se Kaoru bude chovat. Tak by mu mohl prozradit mnohem víc, než kdyby se ho zeptal napřímo. Následuje ho do domu a už se pomalu začíná rozhlížet a snaží se si zapamatovat detaily, které by se mu mohli hodit. Je vážně zvědavý, kdy potká další členy rodiny. 

"Když jsem se šéfem mluvil naposledy, taky mi přišel hodně v pohodě. Je taky ale možné, že udělám v první hodině nějakou velkou botu a to teprve poznáme." Hodí mezi ně takový menší vtípek. 

"Myslím, že jsem nikdy takový barák neviděl." Zazní z jeho rtů s nefalšovaným obdivem. Yusuke mu hodně naznačil, ale realita daleko předčila jeho očekávání. Tohle bude zajímavá pracovní dovolená. Hyde se zastaví u dveří, které by měli patřit jemu, a vypadá hodně zvědavě. Už by to chtěl vidět, tohle bude jako hezká zlatá klícka. Tady se mu bude líbit. Než stihne cokoliv říct, už se dívá do tváře svého nového šéfa. Viděl fotku, četl jeho životopis a obecně u o něm Yusuke řekl dost. Přesto vypadá vážně zaujatě, když ho uvidí poprvé. 

"No páni. Já se mám." Pousměje se na senu a zatváří se skoro provinile kvůli tomu, co mu ujelo. Přijde jeho ruku a zlehka ji stiskne. 

"Mě taky, jsem Hyde." Ne, ani on se nejspíš nebude obtěžovat s vykáním. Nebo na to spíš bude dost často zapomínat. Přikývne děkovně na slova o tom, že mu otevře a počká, až se skutečně vydají k jeho dveřím. Když vejde dovnitř, krátce se rozhlédne a pak vezme Senu pod křídlem a vede ho s sebou dovnitř. Samozřejmě se ho krátce zeptá, jestli náhodou nemá práci, a když mu posvětí, že chvilku opravdu má, jen tak ho nepustí. 

"Víš, potřeboval bych vědět, co nejvíc. Nerad bych udělal botu hned první den. Hlavně na co si dát pozor, abych nikomu nelezl na nervy. Tady by to byla vážně škoda." Zatím senu nepouští ke slovu a ano, chce z něj tahat moudra a drobnosti o rodině, které má pomoci. Tedy hlavně o konkrétní osobě. Ani jeden z nich si nejspíš nevšimne Yusukeho, který stojí opodál a opírá se bokem a rám průchodu. Se založenými pažemi pozoruje Hyda, jak si vleče Senu k sobě do pokoje a tváří se nadmíru pobaveně. 

"Buď to bude největší katastrofa v historii rodiny, nebo ten největší úspěch." Zamumlá si pro sebe a málem by nad sebou povzdechl. Asi bude psychologa potřebovat nejvíc on sám, přesně tak, jak mu Nijiro řekl. Zamračí se, když si na něj vzpomene a radši se odlepí od rámu a zamíří zpátky k sobě. Hyde ho teď rozhodně nepotřebuje a on své myšlenky potřebuje zase trochu vstřebat.

Kaoru, Sena

Poznámka o plánech Kaoru z míry nevyvede, i když už svědomí nemá z daleka tak čisté jako třeba ještě včera. V tomhle domě bylo pořád hodně práce, neexistovalo tu něco jako konec pracovní doby, ale svoje přestávky a volna si dělal v podstatě sám. Yusuke mu do toho nemluvil, protože pokud bylo něco neodkladného, Kaoru to udělal klidně i v noci a pokud nebylo, mohl odejít, kam ho napadlo. Nic nezanedbával úmyslně, vždyť tady v podstatě žil, tak co. Jenže teď se plány netýkaly namazání dveří olejem, ale úplně jiného mazání a uvnitř jeho mozku mu samozřejmě naskočí výstražný vykřičník. Jenom ještě netuší, proč ho varuje a před kým. 

"Mám volno vždycky a nikdy." Shrne svoje myšlenky do jedné věty a vymění si s Hydem naprosto nečitelný pohled. Na to jeho Líbí se mi tady jenom zvedne koutek, ale může to vypadat i jako částečný úšklebek. Žárlivost ho ještě nepřešla a všiml si těch pohledů. Zatím se ale neděje nic, kvůli čemu by sám zakročil a tak nevychází ze svého stínu. Ono to stejně praskne, až se to dozví pan baron. Na tu poznámku o botě se musí tiše zasmát, ale od toho tu byli jiní, aby mu řekli, jak na podobné věci baron reaguje. 

"Tolik bych se toho nebál." Prohodí jenom a uznale pokývá na ten dům. Měl raději jeho starší verzi, ale Kaoru obecně nerad vylézal z ulity. Dori to změní, tím si je jistý. Jakmile se Hyde potká se Senou, Kaoru by se vážně rozesmál, ale ten chlapec prostě byl okouzlující a teď se setkali dva takoví. Raději je nechá svému osudu a jde si po nějaké práci, když před chvílí meškal. Za to Sena musel hned několikrát zamrkat. Ta poznámka mu samozřejmě vyčarovala úsměv na tváři. Konečně někdo, kdo si taky všiml, jak moc se snaží. To tykání Hydovi zdá se nevadilo a Sena si v duchu oddechne. Odemkne mu, ale nečekal by, že ho Hyde vezme za loket, jako by byly jejich pozice opačně a odvede do pokoje. Trochu se zamračí a zatváří zaskočeně, ale Hyde na nic nečeká a řekne mu, o co mu vlastně jde. Tak on má strach, aby něco nepokazil? To bylo roztomilé, ale když si Sena vzpomene na sebe a první dny tady… Trochu tajemně se usměje a není si jistý, jak moc mluvit. Nechce ohrozit svou vedoucí pozici někým šikovnějším. On mu teď poradí a za chvíli bude on pod Hydem, ne? Přejde k malému stolku pod oknem, posadí se s nohou přes nohu a předvede dokonale zamyšlený výraz, zatímco upírá modré oči z okna ven a mne si bradu. Je tam Toshiya… zrovna přijel, vystupuje a tváří se příjemně jako vždycky. Stejně mu to sluší… Ty perly, co nosí kolem krku, by si Sena taky vybral. 

"Tomohisa tě bude zkoušet. Může se usmívat, ale nevěř mu všechno. Dori je milý a hodný, i když jsem zaslechl, že to není vždycky pravda. Mě nikdy nijak neublížil ani jedním slovem. A co se Toshiyi týká, neuděláš nic dobře. I kdyby ano, nepřizná to a pokud se tak náhodou chovat nebude, tak si tě asi vezme nebo nevím." Rozhodí rukama, podívá se na něj a zasměje se.

"Budu ale rád, když na mě tohle neřekneš." O Daichim ani Kaoru nebo Nijirovi nemluví, to není rodina. 

"No a pan baron…" Povzdechne si, protože ho ještě pořád nepustil z hlavy. Posledně to vypadalo zase nadějně. +Od toho se drž dál.+ 

"Je to ten, kdo tě bude tahat z bryndy, nemusíš se bát. Ale když přeteče jeho míra, je to nepříjemné." Podívá se na svoje nehty. Na něj se Yusuke ještě takto nezlobil, ale stačilo mu, když se zlobil obecně na všechny, aby se tady nedalo dýchat. Jeho synové v tu chvíli dávali pokoj a to bylo divné. Takový měli respekt všichni tři. Zase vstane. 

"Zabydli se tu. Dneska si udělej volno, prohlédni si dům. Baron ti jistě dá nějaké pomůcky a některé klíče a zítra začneme." Řekne mu a projde okolo něj. Když ho míjí, na okamžik se zastaví a zvedne k němu svoje modré oči. 

"Dobře se vyspi." Nevypočitatelně, ale kouzelně se usměje a opustí Hydův pokoj.