Taiji x Shinya - Nic důležitějšího není. - část 2.

(hotelová restaurace)

Taiji

Nic důležitějšího, než rodina není, to má Shinyův otec tedy pravdu, ale nikde nebylo napsáno, že rodina musí být nutně ta biologická. Protože rodiče se někdy chovali ke svým dětem jako prasata, zatímco cizí měli mnohem víc pochopení a lásky. A to byl, jak vidno, Shinyův případ. Pro svoje rodiče byl bohužel jenom výdělečná věc a to muselo strašně bolet. I Taiji byl mnohem raději u babičky, ale to neznamenalo, že by se k němu doma někdy chovali takhle. A měl v plánu Shinyovi vyrobit úplně jinou rodinu. Možná dost obyčejnou, chudou a nekompletní, ale je si jistý, že s ním a s babičkou, dokud bude žít, mu bude asi tak milionkrát lépe. A protože je rodina všechno, dá do toho všechno i on sám. Shinyův otec mu samozřejmě začne tvrdit, jak se Shinya mávnutím kouzelného proutku změní v ambiciózní zvíře, deroucí se za úspěchem a on chápavě přikývne. Ne pro to, že by s ním souhlasil, ale proto, že si jen potvrdil, že s tímhle pitomcem řeč nebude nijak a o ničem. Rodiče mu nerozuměli ani se o to nesnažili. Když nahlas řekne, že má Shinya poruchu, je vlastně slabý a neschopný a tudíž málem nesvéprávný, začíná toho mít tak akorát dost. Rodiče v Japonsku se rádi míchali dětem do života a obecně to hodně šlo, ale žádná síla nemohla přinutit dospělé děti, aby s nimi žili, pokud skutečně a důrazně řekly Ne. Pomalu se podívá na Shinyův profil. 

"Už nejsi bezmocný. Tvůj život a kariéra nezávisí na tom, jestli tě vyhodí z domu nebo ne. Dosáhl jsi obrovských úspěchů, jsi někdo Shin-chan. Vyděláváš plno peněz a máš milión nabídek. Vyděláváš mnohem víc, než tvůj táta. Nechce se tě pustit, protože má strach, že přijde o život v luxusu, o tvoje peníze, o tvůj talent a slávu, protože to sám nikdy neměl a nikdy toho už ani nedosáhne a tak ti podráží nohy a snaží se tě psychicky zdeptat, abys dělal, co chce. Má strach jenom o sebe a své staří, o nic víc. Předhodili tě tygrovi, protože měl peníze. Já je nemám, ale ty je máš, můžeš dělat cokoliv chceš. A on s tím už nikdy nic neudělá." Mluví klidně a vyrovnaně a přímo před rodiči. Jde jen o to, aby si tohle všechno Shinya uvědomil, o nic víc. Svou moc i osud měl výhradně ve svých rukou a bylo to pro něj nové. 

"Víš ty co? I přes to, jak se k tobě chovají, jsou to pořád rodiče a ty máš na to, abys jim napsal tučný šek nebo jim slíbil, že je nenecháš zhebnout na ulici. Zavři jim pusu a jedeme." Dokončí svůj proslov, zatímco si otec vede ten svůj. A najednou se do toho vloží i Shinya. Taiji se napřímí a pousměje, protože to vypadá nadějně. +Neztrať tu bojovnou náladu.+ Zaprosí ho v duchu. Podle Shinyových slov, je jeho táta taky pěkný pokrytec. A pak Shinya píchne to, co spolu mají a Taijiho stojí veškeré sebeovládání, aby se jim neusmíval přímo do obličeje. Nechce přilévat do ohýnku, ale teď to nečekal. Jeho táta zuří, jeho to baví a Shinya chudák asi zaleze pod stůl. Nebezpečně se k nim naklání, ale jsou na veřejném místě. Taiji nemá strach. Očima najde obsluhu a naznačí jim pohledem, že mají problémy, aby je sledovali. To oni dva jsou ti hrožení, potřebuje, aby tak vypadali a ne táta s mámou. Servírka přikývne a kývne i na kluka za barem. Ještě chvíli a bude tu manažer. V tomhle hotelu všichni vědí, kdo je Shin a že on sám patří k soutěži, tohle mají v kapse. Taijiho nijak neurazí, co si o něm Shinův táta myslí, myslí si to kde kdo, ale se zájmem poslouchá, jak to celé bylo a jakou roli v tom hrál Takeshi. Je to pořád dokola jenom o penězích pro ně. Shin se ho zastane a teď je to zase on, kdo stiskne jeho ruku, protože on je v pohodě, nevadí mu to. Jen si znovu pojistí pohled personálu. Manažer je tu a bedlivě je pozoruje. Nelíbí se mu, když se otec naklání blíž a očividně Shinyovi vyhrožuje. Když dojde na ty noviny, Taiji se musí ušklíbnout. Čekal, kdy tenhle argument přijde a bohužel na to teď ani není moc co říct. Nemělo smysl Takeshiho bezhlavě bránit, oni to stejně nikdy nepřijmou. Že ale obviní Shinyu, že s ním taky spal, to by tedy nečekal. Jeho to nikdy nenapadlo. 

"No teda?" Potrápí Shinyu úmyslně a culí se. A pak ze Shinyi vylétne to s tím tátou a Taiji nasadí užaslý výraz, asi jako když sledujete nečekanou výhru na Olympiádě nebo tak něco. Tohle by tedy nečekal, ale bylo to sakra hustý. Jakmile otci prasknou nervy a bouchne do stolu, Taiji vstane a kývne na manažera, který míří k nim. 

"Jdeme, Shin-chan, tohle už vyřídí oni." Popadne ho za ruku a tahá ho na nohy.

Shinya

Kdyby jen tušil, co se Taijimu prohání hlavou o jeho nové rodině, asi by se rovnou choval úplně jinak a nejspíš by rodiče rovnou poslal do háje. Tak moc by ho to posílilo. Zatím si však není sebou tak jistý a snaží se opravdu moc vzdorovat pohledům svého otce i matky. Klopí oči, když dojde na debatu o poruchách a o tom, že nebyl a není schopný sám sebe bránit. Prostě na to nebyl povaha. Díky Takeshimu se přijmul takového, jaký ve skutečnosti je. Tedy myslel si to, jenže tváří tvář své rodině, je to hrozně těžké. To oni mu celu dobu vtloukali do hlavy, že takto se kluci pak už muži nechovají. Nikdy se necítil jako holka a zároveň neuměl být prostě dominantní. Je pravda, že díky Takeshimu taky navštívil psychologa. Ale ne kvůli svému strachu, ale Takeshiho přítel se mu hlavě snažil vysvětlit, že jeho povaha je v pořádku a za to, jak se projevuje, můžou právě jeho rodiče. Oproti tomu, jaký kdysi byl, je teď úplně někdo jiný, i když vypadá pořád dost ustrašeně. Rozhodně už nemá problém vyjít mezi lidi. Bojí se svého otce, takt o bylo vždycky a nebylo by to poprvé, kdy dostal ránu. Přes svůj momentální strach nevidí, že mají pozornost obsluhy a ti jsou na jejich straně. Prostě teď nedokáže vzít v potaz fakt, že on je tady někdo a pokud to bude nutné, postaví se za něj. Naštěstí je tu Tai a nikam nedochází. Pomalu k němu otočí hlavu a zlehka se pousměje, což teď zvládne udělat jen v okamžiku, kdy se na něj dívá. Ano, je dokonale zamilovaný. S každým dalším slovem mu jdou rty od sebe a jeho pohled je čím dál něžnější. Věří mu každé slovo a nádherně ho hřejí u srdce, že v něm tohle všechno vidí. Najednou nedokáže vnímat nic jiného, že jen jeho a otec je mu úplně ukradený. 

"Nejsem nikdo jen díky tobě." Pípne sotva slyšitelně a nepřestává se usmívat. Strach v jeho očích postupně mizí. Nepotřebuje slyšet, jako talentovaný je, nepotřebuje slyšet jak úspěšný je. Stačí mu jen, že je tu Taiji s ním a věří v něj. To je celé, po čem jeho dušička prahne. Ne, neodsoudil ho za to, že se neumí bránit a za jeho chování a povahu. Je tu pořád s ním a vidí v něm to nejlepší. To samé vidí Shinya v něm, i když by ho hodně lidí ráno odradilo, že Tai není hodný kluk. Podle něj je ten nejlepší partner, jakého by si mohl přát. Možná kouří, pije a jezdí na motorce…Na tom nezáleží. Nejdůležitější je, že ho má u sebe v tu nejhorší chvíli a stojí při něm i přes to, co všechno slyšel. Brzo se k němu jistě dostane i ten zbytek, ale Shin se najednou nebojí, že by ho kvůli tomu opustil. Trhne sebou, když jeho otec praští do stolu a to už u sebe mají i obsluhu. Podívá se na ně nechápavě, chvíli ho napadne, že odvedou jeho i Taijiho, ale to se nestane a domlouvají jeho otci. Zvedne se a ukáže na Taijiho gesto, aby chvíli počkal. 

"Máš pravdu, Tai-chan." Pousměje se a podívá se na svého otce. Najednou už se prostě nebojí.

"Arigato za starost." Jeho hlas je milý a nejednou neobvykle vyrovnaný. 

"Prosím odejděte." Mluví k rodičům. 

"Jste to vy, kdo mi dělá ostudu." Podívá se na něj, i když to káravý pohled není, to prostě neumí. Sáhne do své malé taštičky a vytáhne malou knížečku na šeky. Chvíli něco píše, tak aby to jeho otec neviděl, a pak mu šek podsune. 

"Dávám ti přesně tolik, kolik si zasloužíš." Usměje se mile a posune papírek po stole k němu napsanými čísly naspodu. Počká si, až šek otočí a ten výraz je k nezaplacení. Nikdy nebyl škodolibý, ale tohle si prostě zaslouží. Dohromady tam mají krásný padesát yenů. 

"A víš co. Napíšu ještě jeden. Taijiho babička, která mi během jednoho dne ukázala, co je opravdová láska v rodině. Koupím jí úplně všechno, co jen bude potřebovat a co si zaslouží." Mluví tiše, když se drobnými dlaněmi opírá o desku stolu a naklání se k rodičům. 

"Mějte se hezky a buďte zdraví. Počítám, že je to naposledy, co se vidíme." Znovu se narovná a podívá se na manažera, kterému se ukloní, stejně jako obsluze. Samozřejmě zařídí, aby jim společnost zaplatila tučné odškodné, nebo to udělá on sám. 

"Omlouvám se opravdu, za nepříjemnosti." Ještě neodešli a očividně čekají, jestli to zase nebude v krajnostech. Udělá krok a ohlédne se na Taijiho, kterému věnuje ten nejzamilovanější úsměv, kterého je schopný. 

"Půjdeme? Dostal jsem najednou hrozný hlad a moc se těším na oběd s tebou." Vyjde společně s ním před hotel a zastaví se u jeho motorky. 

"Tai-koi." Broukne měkce a opatrně se ho přitáhne k sobě za ruku. 

"Už víš, proč mám největší radost z maličkostí?" Zeptá se ho tiše. 

"Nepotřebuju drahé věci ani nic podobného. Jediné po čem toužím, je někdo, kdo mě bude mít opravdu rád. Moc děkuju za to, co jsi dneska řekl, bez tebe bych to nezvládl." Zvedne k němu zranitelná očka, a pak se rychle rozhlédne, a když zjistí, že kolem nikdo není, vyhoupne se na špičky a s dlaní na jeho rameni jej políbí.

Taiji

Taiji to Shinyovo nesmělé pípnutí slyšel, ale nemohl se na něj bohužel podívat, protože se potřeboval zpříma dívat do očí jeho otce. Teď musel vypadat silný a cokoliv jiného by vypadalo jako vrkání, které by jim hned omlátil o hlavu. Kromě toho by s ním musel začít rozebírat, že to rozhodně není pravda, protože někoho z něj udělal především Takeshi. Navíc… copak by si on sám začal s nikým? Mohl na něm oči nechat od první chvíle, ale snad bude ještě prostor mu tohle všechno říct později. Prostě to nesmí zapomenout. Pak už je ale na čase odejít. Vůbec by však nečekal, že ho Shinya nebude spěšně následovat, ale místo toho má ještě pár slov pro svoje rodiče, tedy především pro otce. Chvíli na něj udiveně hledí s pootevřenou pusou, pak se mírně usměje, skloní hlavu a v tichosti si poslechne všechno, co má Shinya na srdci. Konečně se postavil sám za sebe a za to, co chce a prostě je vyhodil. Hrozně by ho zajímalo, kolik na tom šeku bylo, ale bohužel na něj neviděl. Podle výrazu jeho táty to ale asi nebylo nic moc, protože nevypadal ani tak nespokojeně jako spíš vyloženě šokovaně. Jeho máma neříká nic a on si uvědomí, že ani Shinya se na ni nijak zvlášť nedívá. Jako kdyby tady ani nebyla. Možná to tak bylo celý jeho život. Byl to někdo neviditelný, kdo pro něj nikdy mnohé neudělal a on se naučil ji prostě nevnímat. Povytáhne obočí hodně vysoko, když Shinya mluví o tom, že chce financovat jeho babičku. Zatím na to nic neřekne, ale později mu to hodlá rozmlouvat. Tohle bylo na něm a taky si je jistý, že babička to nikdy nepřijme. Sice to s tou rodinou myslel vážně a v rodině se podobné věci někdy děly, když byl někdo hodně štědrý, ale stejně má z toho podivný pocit. Prostě to nemohou přijmout, i když spolu chodí. Přece jen tak nesbalí jeho peníze? +Možná… že ten domek pak jednou bude váš, až babička odejde a všechno se tak Shinyovi zase vrátí...+ Začne v něm hlodat o vteřinku později, ale stejně si tím vůbec není jistý. On by si tím, že se s nimi vidí naposledy, zase tak jistý nebyl, podle něj to ještě několikrát vyzkoušejí, ale… kéž by měl Shin pravdu a už se s nimi nikdy nemusel o ničem bavit. Leda by snad chtěli alespoň trochu změnit názor a přijít prostě proto, aby neumřeli a on si nevyčítal, že jim už ani nezavolal. I on se děkovně podívá na manažera a když ho Shinya vyzve, aby už odešli, přikývne, vezme ho za ruku a vykročí s ním ven z restaurace. Vede ho po chodníku ke svojí motorce. Zastaví se a postaví se čelem proti němu, když má Shinya ještě něco na srdci. 

"Ano, proto jsem si tě vybral. Co bych si počal s někým, kdo touží po velkých darech? Vždyť je ani neumím vybrat." Řekne mu a zasměje se, ale těch důvodů, proč Shin, bylo hned od začátku o mnoho víc. Usměje se ještě o něco víc, když mu Shinya poděkuje. 

"Tak to je, říkal jsem jenom pravdu. Doufal jsem, že tomu konečně uvěříš. Uvěříš sám sobě." Řekne mu a nechá se políbit. Nemohou to tady moc dlouho protahovat, bohužel a tak naskočí na motorku, nechá ho, aby si za něj nasedl a vyjede s ním směrem na dálnici ven z města. 

"Našel jsem perfektní motorest!" Zařve přes rameno, aby ho Shinya slyšel. Myslí to vážně a o několik desítek minut později už u něj zastavují. Možná to vypadá, že tu jsou jenom řidiči náklaďáků, ale prý tady vážně skvěle vaří. Společně projdou lokálem, ale Taiji míří dozadu na velkou terasu, která je přímo na svahu, s výhledem na lesy a hory poblíž města. Najednou zmizí město i silnice a je jenom nekonečný klid. A pár spolustolovníků okolo. 

"Mají skvělé recenze, žádný fastfood, slibuju." Podstrkuje mu jídelní lístek. 

"Paní Sakamoto se prý po tobě ptala… prý kdy všeho necháš a budeš aranžovat ty květiny." Zasměje se.

Shinya

Celá tahle událost má pro Shina zvláštní příchuť. Z jedné strany mu jeho povaha napovídá, že by měl být smutný, protože rodiče už nikdy neuvidí. Tak byl vychovaný a takové vzorce chování má v sobě hluboce zakořeněné. Z druhé strany se cítí vážně dobře a konečně volný. Jak kdyby ho celou dobu něco svazovalo a nechtělo pustit. Ví, že se bude Tai brání, co se peněz pro babičku týká, ale on jim je nějak nacpe, i kdyby se bránili sebevíc. Prostě zjistí, co je potřeba, objedná firmu a bude. Jestli dopadne všechno tak, jak mu Tai říkal a oni tam opravdu začnou žít, může jim klidně tvrdit, že to dělá pro sebe. Ne, nechce se učit lhát, ale nemůže si pomoct, aby o tom pořád dokola nepřemýšlel. Ostatně k čemu mu budou peníze? Má jich opravdu dost a sám k životu skoro nic nepotřebuje, tak na co by je šetřil? Radši jim bude každý den dělat radost, to pro něj má daleko větší smysl, než hromadění majetků. Narozdíl od Taijiho vážně nevěří tomu, že by se mezi ním a rodiči cokoliv změnilo. Podle něj si později ani nevzpomenou, že nějakého syna mají. Možná budou jen u televize nadávat, když se v ní objeví. Nic s tím nenadělá a nemá smysl si s tím lámat hlavu. Tiše se zasměje, jakmile jsou společně venku a Tai odpoví tak, jak by se asi dalo čekat.

"Dáváš mi mnohem větší dárky, ani o tom nevíš." Opraví ho hned, protože je to pravda. Tai pro něj dělá hromadu věcí, jen jsou to okamžiky, které by možná někdo jiný tolik nedocenil. Zvedne k němu znovu pohled a zčervená, protože už si tím zase není jistý. Kdyby nemusel, nikdy by nic podobného neudělal, prostě na to není stavěný. 

"Věřím hlavně tobě, Tai-chan. Úplně všechno." Pro Taijiho by bylo hodně snadné s ním manipulovat, ale Shin konečně cítí, že to někdo dělat vážně nechce. O to lépe se cítí. Usadí se za něj na motorku a hned se k němu přitiskne. Nemusel by, už se opravdu nebojí, ale vyloženě si užívá, když mu může být tak blízko. Jakmile mu Tai prozradí, kam jedou, musí se rozesmát. 

"Ty máš jenom ta nejlepší místa." Křikne na něj zpátky pobaveně, a čím déle jedou, tím víc se těší, až ho uvidí. Ano, bude to sice obyčejné místo, to je mu jasné, ale bude mít skvělou atmosféru, to prostě ví. Je to jak s tím kinem. Jakmile motorka zastaví a on sleze, začne se rozhlížet a nepřestává se usmívat. Krátce se protáhne, jak kdyby na té motorce byl několik hodin, ale bez váhání vykročí společně s Taijim lokálem. Zůstane stát na terase, kde je naprosto dech beroucí výhled. Asi vypadá jako pitomec, jak tu tak stojí, ale nedokáže se vynadívat na tu nádheru. Tedy do okamžiku, než se mu do zorného pole dostane Taiji. 

"Napsal bych taky skvělou recenzi." Broukne zamilovaně a trochu stydlivě si ho prohlédne. 

"Je to naprosto dokonalé místo." Rozplývá se a konečně se jde posadit. Překvapeně zamrká, když Tai vzpomene paní Sakamoto. Kousne se do rtu a pak se pousměje. 

"Můžeš jít klidně říct, že to nebude dlouho trvat. Skončí soutěž a…" Odmlčí se na chvilku.

"Tai-chan." Prohodí opatrně. 

"Opravdu to tak chceš? Víš, žít jen obyčejný život…" Odmlčí se podruhé, kouká do stolu a ohýbá u toho rožky menu. 

"Se mnou?" Je znát, že tomu pořád tak nějak nemůže uvěřit. Když se podívá na rozdíly mezi nimi, je to trochu k nepochopení. Proti Taijimu si připadá hrozně nudný a nezajímavý. Zároveň ale nepochybuje, že ho má Tai upřímně rád. Občas se těžko vyzná sám v sobě a obdivuje Taijiho, že to chceš vůbec zkoušet. Možná proto ho dohnaly pochybnosti a tak nejspíš proto, co se stalo v restauraci. 

"Napsal jsem jim padesát yenů." Prohodí zničehonic, jak kdyby celé své pochybnosti chtěl trochu zamaskovat. 

"Nejsem ani dobrý syn." Ne, teď už to nemyslí úplně vážně, ale je jasné, že ho to nespíš chvíli trápit bude.

Taiji

Taiji se musí nahlas rozesmát, když mu Shinya řekne, že má jenom ta nejlepší místa. Byla pravda, že zatím tahal po všech čertech jenom on jeho. Letní auto kino, návštěva jeho babičky a míst jeho dětství a teď tohle… Shinya zatím nepřišel s ničím, co by se líbilo jemu nebo to znal třeba od Takeshiho. Musel toho s ním procestovat hodně, znát místa, o kterých Taiji ani netušil, že jsou na světě, ale zatím se jím nechal vláčet po všech čertech. Taiji to dělal rád. Měl pocit, že to Shinovi vyhovuje, když nemusí nic vymýšlet, ale snad se na něj jednou nebude zlobit, že je všechno jenom podle něj. Shinya asi ničeho podobného ani není schopný, ale Taiji by nechtěl, aby si myslel, že ho to nezajímá. Jen by rád, aby s tím jednou přišel sám. Jakmile se spolu objeví na terase a on uvidí, jak se Shinya tváří, v duchu si pogratuluje, že se trefil i tentokrát a odvede ho ke stolku. 

"Ještě jsi nic nejedl." Řekne mu na ty recenze, ale pak si poslechne jeho odpověď ohledně paní Sakamoto. Mezitím přijde obsluha a oni dostanou jídelní lístek. Taiji si rovnou objedná nealkoholické pivo a rozevře ho, ale dívá se ještě pořád na Shinyu. Shinya měl nekonečně možností, co po soutěži dělat, aranžování květin byl spíš koníček, který ale paní Sakamoto brala smrtelně vážně. Měl by dělat něco jiného, možná si otevřít svůj salón, studovat, co on ví, ale teď to nemá čas rozebírat, protože Shinya se ho zeptá na něco, co mu vyžene obočí nahoru. 

"Můj život není obyčejný, potkal jsem tebe." Řekne mu velmi vážně. 

"Byl vždycky obyčejný, ale zároveň jsem se měl vždycky skvěle. Neobyčejné věci mě nutí být nesvůj. Vím, že ti dost často dělám ostudu a taky tě asi ve všem dost brzdím, ale udělám všechno proto, abys mohl létat. Naučím se žít po tvém nebo cokoliv chceš, jenom mi nikdy nenuť oblek." Rozesměje se. 

"Jsi nejkrásnější bytost na světě, Shin-chan, nejen tím, jak neskutečně vypadáš…" Obsáhne jeho postavu gestem dlaně. 

"… ale především tím, jaký jsi. Kdyby mně někdo udělal to, co tobě, asi by mě zavřeli do vězení za agresivní chování nebo pokus o otravu, ale ty jsi pořád tak čistý. Neřekneš ani sprosté slovo. Nechápu to. Ale líbí se mi to." Řekne. 

"Moji kamarádi tě hrozně zkazí." Dodá ještě, protože v hospodě to někdy znělo… no… Shinya se bude určitě červenat. Nemá ani ponětí o tom, jaké myšlenky se Shinyovi právě honí hlavou a jaké mínění má sám o sobě. Podle něj to ani není možné, aby si nebyl vědom svých kvalit, vždyť mu to Takeshi a ostatní říkají dnes a denně a přece by nebral tolik peněz a nedělal pro podobné soutěže. A vzápětí na to musí propuknout v hlasitý smích, když mu Shinya řekne, kolik přesně bylo na tom šeku pro jeho rodiče. 

"Cože?" Vážně si myslel, že bude hodný kluk do samého konce, zacpe jim pusu nějakou šílenou sumou a bude konec, ale on jim nedal ani na oběd pro jednoho. Vyšlo by to nastejno, kdyby tam napsal nulu, ale tohle bylo snad ještě lepší. 

"Začínám se bát, že chytáš něco ode mě a stane se z tebe podobná osoba." Prohodí a zapíchne nos do lístku. Tu poslední větu nebere vážně. Byl pro ně dobrý až moc a příliš dlouho. 

"Nemají tady žádná nóbl jídla, ale to, co mají, je prý hodně dobře udělané a z kvalitních surovin." Jsou u moře, takže si objedná polévku z mořských plodů a pořádnou porci smažených rybiček. Je to trochu jako hranolky nebo křupky, to je jedno a on to miloval. Obzvlášť k pivu. 

"Teď už nám ke štěstí chybí jenom to, aby Takeshimu a Senovi dali všichni pokoj a aby šel Daichi na rande s Takeru. Pak už se s klidem můžeme vzít." Pronese s rybičkou mezi zuby a pohledem upřeným na moře, zatímco se houpe na židli a jakmile mu to dojde, opatrně stočí koutky očí na Shinyu. +Teď mu zaskočí a ty budeš žít s tím, že jsi ho zabil.+ Ne, tohle neplánoval říct, ale nějak se to stalo.