Taiji x Shinya - Nic důležitějšího není. - část 3.

(motorest)

Shinya

Je hrozně rád, že Taijiho pobavil. Líbí se mu jeho smích a má ho moc rád. Prohlíží si ho přitom a moc se mu nechce sklápět pohled dolů. Jakmile se usadí, ještě několikrát se kolem sebe rozhlédne a snaží se zapamatovat si každý detail tohoto místa. Prostě si chce takové vzpomínky udržet, co nejdéle v hlavě. 

"Nemyslím si, že je nějaká možnost, aby tu měli špatné jídlo, a když tak to okolí dost vyváží." Pousměje se a ano, je ten typ člověka, který si dokáže najít něco pozitivního úplně na všem. Tedy na všem kromě sebe, ale to se snad taky jednou naučí. S Taijim to půjde, vážně tomu věří. Shin se na chvíli zahledí do jídelního lístku a nakonec si objedná domácí limonádu a zbytek s radostí nechá na Taijim. Kdyby to bylo na něm, jsou tu ještě týden, protože nebude schopný se rozhodnout. Má rád, když podobné věci někdo dělá za něj a ne nikdy mu to nevadilo. Zvedne k Taijimu oči a několikrát překvapeně zamrká, když mu Tai řekne, že díky němu je jeho život jiný. Tváře mu zčervenají a nedokáže se přestat usmívat. Tak hrozně ho potěšilo, že něco takového řekl. Možná si ostatní o Taijim nemyslí pěkné věci, ale on mu každý den dokazuje, jak se všichni hrozně pletou. 

"Neděláš mi ostudu, nikdy." Zavrtí odmítavě hlavou, protože tak to nikdy vnímat nedokázal. Krátce a tiše se zasměje, když Tai zmíní oblek. Shin ví, že by mu o v něm hrozně slušelo, ale do ničeho podobného by ho nikdy nenutil, má ho rád přesně takového, jaký je. 

"Nechci tě do ničeho nutit. To bys pak nebyl ty." Chtěl ještě něco říct, ale Tai ho dokonale připraví o slova. 

"Arigato, já vůbec nevím, co na to říct." Znovu rudne a stydlivě klopí oči, přesto je naprosto šťastný. 

"Možná by si zasloužili takové chování." Okomentuje své rodiče. 

"Možná kdybych něco takového udělal dřív, měl jsem jiný život." Promne si prsty o sebe a kouše se do rtu. Jenže pak zvedne obličej a už zase se usmívá. 

"Jenže pak bych nejspíš nepotkal tebe, takže to stálo za to. Neboj, já se zkazit nenechám, ne tolik." Je si tím kupodivu celkem jistý, prostě na to neměl povahu. Taijiho reakce na obnos, který rodičům napsal, je naprosto kouzelná. Musí se tiše zasmát taky. 

"Nechystám, nikdy jsem nic podobného neudělal a už nejspíš neudělám." Pokrčí drobnými rameny. 

"Prostě jsem měl divnou chuť jim to celé trochu vrátit, ty roky doma víš." Povzdechne si. Zvláštní příchuť má na jazyku znovu. Jsou to dost protichůdné pocity, ale nechce si jimi nechat zkazit dnešní den. Podepře si dlaní bradu a sleduje Taijiho, jak vybírá jídlo, už zase vypadá hodně zamilovaně. 

"To zní, že to bude hodně dobré." Měl rád podobné restaurace. Hodně z nich vedli lidé, které ta práce bavila a podle toho jídlo i chutnalo. Krátce sklopí hlavu a několikrát přikývne. Skandál kolem jeho mentora ho dost trápí, Daichiho osamělost vlastně taky, ale to co Tai řekne vzápětí, ho málem shodí ze židle. Málem se utopí ve své limonádě, kterou jim přinesli. Musí to trochu rozdýchat, ale není to proto, že by si pomyslel cokoliv negativního. 

"Ty by sis mě chtěl vzít?" Pípne sotva slyšitelně. Taiji mu připadal jako někdo, kdo se nechtěl vázat. Překvapený bych, když spolu začali vůbec chodit a teď tohle? 

"Tai-koi." Broukne měkce a pak prostě vstane, přecupitá kolem stolu a objeme ho kolem krku. Málem mu skončí na klíně, ale nakonec to ustojí. +Škoda.+ 

"Já vím, že jsi to tak možná nemyslel, ale arigato za to, že jsi to vůbec řekl." Uvnitř ho hřeje něco neskutečného. Nepotřebuje, aby se vzali za pár dní, stačí mu jen vědomí, že to Tai vůbec vyslovil. Nějak se nemůže přinutit ho pustit, ale pak se za ním ozve odkašlání. Trhne sebou, spěšně se narovná a koukne na obsluhu. Je zase rudý až za ušima a tak se rychle vrátí na své místo. Počká, až mají naservírováno a pak sena něj zase podívá. 

"Nechal jsem se unést. Už zase." Omluví se mu v podstatě, ale jeho koutky se pomalu zvedají do zářivého úsměvu. 

"Jsem neskutečně šťastný za to, že tu můžu být s tebou. S nikým jiným by to takové nebylo. Miluju tě. Hrozně moc." Vyzná se mu a popravdě je v rozpoložení, kdy by s ním byl nejradši někde úplně sám. Má pocit, že to na něm jde vidět.

Taiji

Ale dělal, dělal mu ostudu, jenže Shinyovi to prostě nevadilo. Nikdy mu to nedal pocítit a nikdy ani nevypadal, že by o tom vůbec přemýšlel a proto s ním bylo Taijimu dobře. Kývne hlavou, když mu Shinya poděkuje. 

"Nemusíš říkat vůbec nic, všechno si přečtu ve tvém obličeji." Řekne mu s úsměvem a u toho pomalu jí svou polévku. 

"Nemyslím si, že bys měl jiný život. Čím víc bys jim dal, tím víc by chtěli. Mysleli by si, že z tebe vždycky můžou vyždímat víc." Prohodí. Byl o tom přesvědčený. Ještě si nebyl zcela jistý, jaká by byla Shinyova matka, kdyby nebyla ve vleku jeho otce, ale jeho otec se předvedl dostatečně na to, aby o tom vůbec nepochyboval. Teď je to on, kdo se zarazí v pohybu a zvedne k němu svoje oči, protože Shinya mu řekne, že všechno to trápení stálo za to, jinak by se nikdy nepotkali. Nemá ani sílu mu to nějak rozmlouvat. Ne, nikdy by nechtěl, aby to musel prožít znova nebo aby to vůbec musel prožít. Shinya by netušil, že Taiji existuje a nebo by si našel jiného hodného kluka, a nemusel by vůbec trpět, ale nemělo žádný smysl mu to rozmlouvat. Jeho názor by nezměnil a vlastně to byl krásný názor a velký kompliment. Jenom si nikdo nezasloužil podobné chování. Místo slov natáhne svou ruku a na chvíli sevře tu jeho ve své. Odloží prázdný talíř s polévkou a udělá na oko dotčený obličej. 

"Takže já jsem zkažený až moc?" Prohodí, ale pobaveně se tomu usmívá a otírá si koutky do ubrousku. S vychováním to nemá co dělat, prostě mu vadí mokrá pusa. Pokývá hlavou na tu malou pomstu jeho rodičům. Naprosto to chápe, on by určitě vymyslel ještě něco ďábelštějšího, ale vlastně to nebyl jeho styl. Vzal by motorku, jel někam daleko a vykašlal by se na ně hned jak by mohl. Jenže Shinya nebyl on. A pak dojde na tu neplánovanou žádost o ruku. Shinya se skutečně začne kuckat a on chvíli přemýšlí, jestli vyskočit na nohy a nějak mu pomoct nebo jenom doufat, že ho to rychle přejde, ale jakmile je Shinya schopný mluvit, hned se ho ptá, jestli to myslí vážně a jestli by si ho chtěl doopravdy vzít. Taiji se přestane houpat a ještě, že to udělal, protože vzápětí na to se Shinya zvedne na nohy a běží ho obejmout. Bývali by si oba pěkně natloukli a ještě udělali povyk i tady. 

"Nemyslel?" Zopakuje po něm udiveně, zatímco se nechává lehce přidusit v pevném objetí. Ve stejnou chvíli přijde obsluha, odkašle si a Shinya odskočí. Rybičky jsou tady. Dostanou je na stůl a za chvíli jsou zase sami. Shinya se mu omluví za své chování, což není vůbec nutné a vzápětí na to se mu roztomile vyzná. Taijimu cukají koutky, prohlíží si rybičky, ale ve skutečnosti v duchu sbírá slova. 

"Taky tě miluju, Shin-chan a proto jsem řekl, co jsem řekl. Neměl jsem to v plánu, to je pravda, jinak bych se asi pokusil vymyslet nějakou řeč, mít s sebou prstýnek a takové ty věci, ale vyletělo to ze mě tak spontánně, že to asi prostě chci. Moje nitro to chce ještě dřív, než si to moje hlava stačila uvědomit. Nejsem typ do chomoutu, nikdy jsem nic podobného neplánoval a už vůbec ne tak brzy, ale jsou na světě věci, které všechno změní. Uvědomíš si, že všechno ostatní je nic v porovnání s tím, když jsem s tebou a tak už se chci ženit, vůbec mi to nevadí a budu hrdý, když budeš souhlasit." Nechá rybičky být, zvedne se a obejde stolek. U toho se pořád pobaveně směje, protože má na sobě to, co má a nic s sebou, ale klesne na koleno. V tu chvíli už mají pozornost lidí okolo, i když se to snaží decentně tajit. 

"Shin-chan, vezmeš si ze mě za muže? Ženu ne, prosím, to bych nezvládl." Řekne a sáhne na stůl pro kroužek, který jistí ubrousky. 

"Nic lepšího tady není." Rozesměje se.

Shinya

Shin trochu zpozorní, když mu Tai řekne, že nemusí říct ani slovo. Zní to ze začátku malinko jako to, že by neměl říkat vůbec nic. Jeho hlava je pořád trochu rozbitá a vymýšlí samé negativní scénáře, Jenže Tai to dokončí a Shin se stydlivě pousměje. 

"Je to na mě hodně vidět." Přizná se k něčemu, co už Tai dávno ví. Neumí věci skrývat, neumí hrát něco, co se uvnitř něj neděje. Trochu posmutní, jakmile dojde na jeho rodiče a několikrát přikývne. Ví, že by to tak bylo, vždycky si přišli akorát pro peníze a měli pořád málo. Stejně se pořád nemůže přestat cítit trochu provinile. Snad se to časem naučí a hodí to úplně za hlavu. 

"Máš pravdu, bohužel." O dalších věcech už si nepovídají, Tai mlčí a on to chápe. Nejspíš podobnému osudu nevěří, ale to mu ani v nejmenším nevadí. Pro něj je to prostě tak a všechno směřuje k jistým událostem. Ano, ví, že některé věci se prostě nestanou, pokud se nebude snažit. Proto opravdu poctivě makal, aby byl nejlepší a Takeshi na něj mohl být pyšný a nebyl mu na obtíž. Proto je tam, kde je. Bez svého úsilí by to nedokázal. Zároveň však věří, že některé věci jsou prostě dány a on by je nikdy nedokázal změnit. Třeba to, co se stalo s jeho rodiči. Jednou to muselo přijít, aby se jim mohl postavit. Taijiho má za odměnu, že to všechno dokázal, to prostě ví. Tai by se asi smál, kdyby jen tušil, že o něm smýšlí jako o odměně. Trochu se zarazí, protože tak to samozřejmě nemyslel a pozoruje Taijiho tvář, jestli se na něj zlobí nebo ne. Je vidět, že z toho má opravdový strach. 

"Nejsi zkažený. Už jenom proto, co pro mě všechno děláš." Zamrká opatrně a spokojeně se usmívá. Doufá, že tím svá slova napraví, ale samozřejmě, že je to pravda a myslí si to. O tom, že Tai řekl svá slova jen mezi řečí a není ten typ, který by si ho nakonec vážně vzal, je vlastně dost přesvědčený. Když se ho zeptá, jen přikývne a nepřestává se usmívat. Pro něj bylo nejvíc důležité, že to řekl. Nic víc nepotřebuje, i když by byl neskutečně šťastný, kdyby se to opravdu stalo. Zpátky na svém místě se pořád červená, protože zrovna nechtěl, aby je obsluha viděla, že dělá tohle, i když to viděla celá restaurace. Věnuje se vlastní polévce, ale moc toho neokusí. Taiji totiž pokračuje a nepřestává ho vyvádět z míry. Dívá se na něj s důvěrou a nekonečnou láskou, víc už ho milovat vážně asi nemůže. Tedy myslí si to. 

"Nepotřebuju řeč ani prstýnky. Stačí mi, že někomu vůbec stojím za to, že to řekl." Prozradí mu tiše své myšlenky a nepřestává se usmívat. Tai ještě pokračuje a Shinovi se oči ještě víc rozšíří. Když bude souhlasit? On vážně neví, že by mu odkýval úplně všechno, snad i vraždu? Odloží všechno, co měl v rukou a nadechuje se, aby mu řekl, že by nikdy nebyl šťastnější, kdyby se ho opravdu zeptal, jenže Tai už vstává a jde k němu. Už jenom z toho, jak se na něj dívá, by se klidně mohl rozpustit a stéct na zem, ale ono to pokračuje. Zalapá po dechu, jakmile si tady mezi všemi těmi lidmi Tai klekne na koleno a opravdu ho požádá. Shinovi se ženou slzy do očí a má pocit, že se nemůže ani nadechnout. Tohle musí být sen, jinak si to prostě nedokáže vysvětlit. Koutky mu cuknou nahoru, Taijiho žádost je stejně originální, jako on sám, ale to je to, co na něm miluje úplně nejvíc. 

"Žena jsem tu spíš já, když se to vezme kolem a kolem." Zvládne zatím jen říct. Konečny prstů si tiskne ke rtům a pak to prostě nevydrží, vyskočí a padne Taijimu do náruče, div ho nepovalí na zem.

"Hai, vezmu si tě Tai-koi. Nic na světě nechci udělat raději. Nepotřebuju k životu nic jiného, než jen tebe." Objímá ho kolem krku, a pak se odtáhne a udělá to, co by na veřejnosti prostě neměl. Políbí jej takovým způsobem, že ještě pár vteřin a nejspíš je oba dva zavřou. Je mu to úplně jedno, chce si ten okamžik užít na plno. 

"Nejradši bych seknul s tou soutěží a udělal to hned." Možná tím Taijiho vyděsí, ale chce, aby věděl, co se mu prohání hlavou.

Taiji

Taiji vlastně asi čekal, že Shinyu rozpláče. Kdyby na to nedošlo, asi by si myslel, že se s ním něco stalo a sedí tady jeho dvojník. Shinya byl jinak velmi citlivá a romantická dušička a ať už se tohle seběhlo jakkoliv neplánovaně a neměli k tomu ani žádné věci, pořád to byla vážně míněná žádost o ruku. Nikdy by si z nikoho nedělal podobnou legraci, to by musel nafackovat sám sobě. Tiše se zasměje nad tou jeho poznámkou, že je žena spíš on, to mu asi nebude rozporovat, ale dřív, než mu stačí prstýnek vůbec nasadit, má ho znovu okolo krku. Stojí ho to nečekaně hodně síly, aby se nepřevrátil dozadu a nesedl si na zadek, ale udrží ho a tiskne ho k sobě tak dlouho a tak pevně, dokud se Shinya trochu neoddálí sám od sebe. Oba dva se na sebe šťastně usmívají. Je to jenom proto, aby mu Shin řekl, že z celého srdce souhlasí a že by to nejraději udělal hned, ale pak mu zacpe pusu svým jazykem a Taiji není schopný tomu nijak vzdorovat. Už zase ho k sobě tiskne a když se okolo nich ozvou nějaké kroky, jeho intuice mu říká, že to je rozzlobený personál, možná i zákazníci anebo rovnou policie. Opatrně od sebe Shinyu zase oddálí a podívá se kolem, ale… Žádný podobně černý scénář je nečeká. Neví, jak si to oba zasloužili, když Takeshi se Senou musejí prožívat to všechno, ale motorkáři a kluci od kamiónů jsou asi uvolněnější parta, než všichni ostatní, protože teď stojí okolo nich v kruhu, jejich jídelní stolky jsou opuštěné a oni začínají tleskat a skandovat. A to navzdory tomu, že tleskají dvěma klukům. Taiji se hlasitě rozesměje a vstane, aby mohl pomoct na nohy i Shinyovi. Ve stejnou chvíli se blíží i obsluha, která nese improvizovaný zákusek s narozeninovou svíčkou a volá na ně Gratulace, gratulace! Další číšník nese snad deset načepovaných piv najednou a rozdává je všem okolo a Taiji si rozpačitě zajede dlaní do vlasů. 

"Najednou je to i s oslavou, děkujeme! Všechno je na mě!" Zavolá za hlasitého jásotu chlapů okolo, ale vypadá to, že to nakonec na sebe vezme spíš ta restaurace. Drobná dívka se jich ptá, jestli si to mohou dát na internet jako reklamu. 

"Samozřejmě. Když ostuda v novinách pro Takeshiho, tak pro nás taky!" Zavolá. Jemu je to jedno a Shinyu teď nikdo nevyhodí. 

"Kdyby tě přece jenom taky vyhodili, bude svatba hned. Kdyby ne, budeš si muset chvíli počkat, protože to Takeshimu dlužíme." Zasměje se. 

"Všechny vás zveme! Stejně máme malou rodinu!" Zavolá znovu teď už s půl litrem v ruce, ale pak mu něco dojde. Zase ho odloží a konečně Shinyovi navlékne ten kroužek. Pak už si oba dva mohou se všemi přiťuknout. Tohle odpoledne se nečekaně protáhne ve společnosti nových přátel a když oba dva odjíždějí, museli se jim složit na taxíka a pro motorku se Taiji bude muset stavit zítra před odjezdem do dalšího města. Dneska by asi přišel o řidičák na prvním metru. Nakonec se vrátí k hotelu a společně zamíří rovnou do Shinyova pokoje. 

"Měli bychom to říct i ostatním a taky s nimi oslavovat, ale dneska mi myšlenky začínají zabíhat trochu jinam a kromě toho si nejsem jistý, jestli bych za chvíli ještě někoho vnímal." Omluví se Taiji, když se za nimi dveře zavřou. 

"Je to naše zásnubní noc." Řekne na oko podmanivě, protože podobné hrátky asi ani nemluví a provokativně ze sebe shodí vestičku, což vyjde asi tak nastejno, jako kdyby to neudělal, protože pod ní má stejně tílko s takovým výstřihem, že je skoro nahý. Vzápětí na to sáhne po klobouku a švihácky ho odhodí stranou někam do prostoru, zatímco ze sebe shazuje boty. Ještě chvíli a prostě na něj skočí. Shinya by měl s křikem utíkat alespoň k posteli.

Shinya

Shin se nedokáže vůbec ovládat. Ty slzy na něj jdou sami a on není schopný se tomu bránit. Taiji už ho zná a ví, co by od něj mohl čekat, ale plná restaurace lidí ne. Měl by mít strach, jak se na něj budou dívat a po tom, co se děje Takeshimu by to mohl být problém, ale to je taky mimo jeho vnímání. Všechno se točí jen kolem Taijiho a jeho slov, která mu pořád dokola zní v hlavě. Nic krásnějšího by si nedokázal představit. Doufal, že to jednou přijde, ale čekal to o hodně později. Taiji vypadal prostě jako někdo, kdo se vázat nebude chtít. Zase by se v něm kde kdo spletl a tentokrát i Shin, i když ho od první chvíle viděl v tom nejlepším světle. Nějak mu nedošlo, že by třeba mohl Taijiho povalit na zem. Kdyby se to stalo, nejspíš by se se smíchem válel s ním a náležitě si to užíval. Po chvíli se od něj odtáhne. Tváře mu hoří, ale úsměv z jeho výrazu nemizí ani na vteřinu. Jakmile se začne Tai rozhlížet, udělá to i Shin a konečně zase začne vnímat místo, na kterém se nacházejí. Mírně pootevře rty a v očích se mu na pár vteřin objeví strach. Tohle vážně přehnal a teď toho budou plné noviny. Takeshi ho zabije. Ne, ví, že by to neudělal, ale stejně ho to napadne. Nic z černých scénářů však nehrozí a on se zase začne pomalu usmívat. Pomalu se dostane na nohy a začne s úklonou děkovat všem kolem. Nikdy se necítil šťastnější a může se o to podělit. Byl by rád, kdyby ta oslava byla s Takeshim, Senou a taky Hirotem a Zyem, ale to snad stihnou i později. Všichni kolem jim to přejí a ten zákusek…To je ta nejlepší třešnička na pomyslném dortu. Nechá si do Taijiho nasadit prstýnek, který bude strážit jako oko v hlavě a pak už dojde na slavení. Vypije toho víc, než by kdy čekal a dokonce není zase tak opilý. Tedy nepadá zatím na zem, ale je znát, že je o hodně uvolněnější, než kdykoliv jindy. Jejich rodina…Shin by jindy řekl, že jim to stačí, ale tady v té malé restauraci se cítí dost dobře, i když nikoho z nich ještě před pár hodinami neznal. Dokonce se mu s nimi těžko loučí a pořád dokola jim děkuje za to, jak hodní na ně byli, a v duchu si slibuje, že jim to nějakým způsobem vrátí. Minimálně nějakou reklamou. Cestou pořád dokola švitoří o tom, jak úžasné to celé bylo a nehne se od Taijiho ani na milimetr. Naštěstí v taxíku nemusí být daleko. Pořád dokola si prohlíží svůj prstýnek a není schopný uvěřit, že se to opravdu stalo. Cesta mu uteče hrozně rychle, a jakmile se za nimi zavřou dveře na pokoji. Znovu se začne víc červenat, když mu Tai připomene, že je to jejich noc. 

"S nikým jiným bych tě nebyl radši." Ujistí ho, že ani on nemá ambice být někde jinde. Kolena se mu během vteřiny rozechvějí, protože Taijiho hlas…Má pocit, že mu oblečení nakonec bude odskakovat samo. Jenže to není konec, očividně teprve začátek a Shin si není jistý, jestli to vůbec ustojí. 

"To je." Souhlasí s ním trochu přiškrceně, protože přichází o dech. Taiji se začne v podstatě svlékat a Shinovi by asi stačilo to odhození klobouku a mohl by být hotový. Zajiskří mu v očích a začne před Taijim couvat. V jeho tváři není strach, spíš jistá hravost. 

"Myslíš, že budu taky něco shazovat?" Uculí se rozverně a asi za to může trochu i alkohol, který pořád cítí v hlavě. 

"Možná by mi stačilo přikázat, anebo si mě budeš muset chytit." Vystřelí něco, co by ho asi za střízliva nenapadlo. Sáhne po polštářku, který byl v malém křesle a zlehka ho po něm hodí. 

"Bojím se tě, koukáš na mě jako na večeři." Dobírá si ho, ale žádný jiný pohled by neviděl raději. Odběhne za postel, aby to Taij neměl tak jednoduché.

"Ale začíná tu být trochu horko." Broukne skoro nesměle a povyhrne si látku svršku od pasu, aby mu ukázal kousek bříška, a pak ji zase pustí a sleduje, jestli na to Tai zareaguje nebo ne. Jediné, čeho se zatím zbavil jsou boty, které se válí u dveří.

Taiji

Až se Taiji ráno probudí, nejspíš ani on nebude moci uvěřit, že se tohle celé stalo, ale bude stejně šťastný, jako je teď. Z nějakého důvodu ho ani jednou nenapadne, že by mohli skončit podobně jako Takeshi se Senou. Skutečně z toho nemá strach. Vždycky byl dítě štěstěny a podobné věci se mu vyhýbaly obloukem, i když jim šel někdy vysloveně naproti. Kromě toho kdo byl on, aby mu to vadilo, kdyby se sousedé ptali? Mohlo by mu jít jedině o babičku. A Shinya si to u svých rodičů stejně ani víc rozlít nemůže. Ne, oni dva budou v pořádku a alespoň budou mít dostatek sil na to, aby pomohli ostatním, kdyby to potřebovali. Pak už jsou ale spolu v jejich hotelovém pokoji a Shinya najednou vypadá, jako když jsou spolu poprvé. Taiji už ví, že to jeho červenání a rozpaky jsou spíš něco, co nejde potlačit, než že by se doopravdy tolik styděl, ale stejně je kouzelné se na to dívat. Sám se musí usmívat takovým tím klučičím způsobem a když před ním Shin začne couvat, ještě trochu zrychlí své svlékací tempo. Přetáhne si tílko přes hlavu a vyrazí v jeho stopách, zatímco si z džín vytahuje pásek. 

"Tak přikázat. To bych ten pásek asi neměl zahazovat, co?" Řekne mu a na oko ho pořád drží v ruce. 

"Samozřejmě, že si tě chytím a pak budeš muset hodně prosit, abych ti dal milost." Směje se, když mu Shinya utíká za postel. Zase tolik toho shazovat nemusí, Taijimu bude stačit popotáhnout mu kalhoty, ale když chce trápit, klidně to pro něj udělá. Zařezávající se prádlo může mít svoje kouzlo. Naproti mu přiletí polštářek, Taiji ho obratně chytí a rovnou odhodí stranou. 

"Já myslel, že mi v rukou přistane něco provokativnějšího." Řekne mu se smíchem. 

"Večeři jsme už měli. Byla docela vydatná, ale znáš mladé kluky, mají hlad pořád." Nepřestává se usmívat. Už se chce znovu pohnout, když mu Shinya ukáže svoje odhalené břicho a zase ho schová. Vysloveně ho provokuje a dráždí a dělá to úmyslně. Kdo by to do něj řekl, když ho tehdy viděl poprvé? Taiji se pohne mrštně jako losos, natáhne po něm ruku a chňapne ho za látku trika někde v úrovni toho břicha. Snaží se při tom zároveň rychle obejít postel a kopne se u toho do kolene, ale svoji kořist už nepustí. Jindy by si asi zanadával, ale teď si přitahuje Shinyu do náruče a už ho jen tak nepustí. Chvíli ho jen tak drží a zálibně si prohlíží jeho tvář, než pohledem sklouzne na látku trička. Jednu ruku uvolní, zatímco ho druhou stále drží za pas a najde spodní lem trička, aby mu ho mohl začít vyhrnovat nahoru, tentokrát už pořádně. Pásek někde upustil ani si moc neuvědomuje, kde to bylo.

"Je to hrozně zvláštní pocit vědět, že se vezmeme. Že už mi tě snad nikdy nikdo nevezme." Řekne mu. Na nějaké hraní a nedej bože trestání už zapomněl, nějak to nemá v krvi. 

"Myslím, že to nebude čekat vůbec nikdo. Skoro mám strach, aby babička nedostala infarkt a neměli jsme ji na svědomí, ale spíš doufám, že jí to dodá sílu ještě tak na dvacet až třicet let. Docela hodně Japonek se dožije víc jak sta let…" Řekne, než se skloní k jeho rtům a začne je zvolna, ale procítěně líbat. V nějaký náhodný okamžik se na chvíli oddálí, aby mu to tričko mohl přetáhnout přes hlavu a zase se k jeho rtům vrátí, zatímco dlaněmi už klouže po jeho břiše a prsou a bříšky prstů přejíždí i po jeho bradavkách. Tlakem svého těla se s ním plynule pootočí a klesne s ním do peřin. Netuší, jak se mu povede, že je to tak plynulé a ani ho u toho nikde nezalehne, ale nevydrží to moc dlouho a jednou rukou hledá i zapínání jeho kalhot. Rty opustí ty Shinyovy a sklouznou po hraně čelisti na ouško a místa těsně pod ním. Nosem se otírá o jeho pulsující tepnu a tiše si povzdechne. 

"Svlékni mě." Pošeptá mu hříšně do ouška.