Taiji x Shinya - Nic důležitějšího není. - část 1.

(hotelová restaurace)

Shinya

Ten poprask, který se strhl kolem Takeshiho a Seny měl neskutečné rozměry. Když se to Shin dozvěděl, bylo to hned ráno a to díky svému mentorovi, který mu to všechno řekl, aby byl připravený. Takeshi se mu v tu dobu omlouval, protože ho musel v soutěži opustit a nadělil mu pár svých povinností, které měl převzít. Šlo hlavě o to, že měli stejný pohled na věc a navíc ho Shin velmi dobře znal a tak věděl, kudy by se měla soutěž ubírat. Samozřejmě mu to odkýval, protože by Takeshimu nikdy pomoc neodmítl. Stačilo mu jen pár dní po tom prohlášení, které oba učinili a Shin měl pocit, že se asi zhroutí. Snažil se to maskovat přede všemi, ale měl pocit, že mu Taiji vidí až do žaludku. Naštěstí byla soutěž už skoro u konce a on se pak zhroutí do Taijiho náruči a zůstane tam navěky. Musí se mimoděk pousmát, když si na svou lásku vzpomene a na to, co mají po soutěži v plánu. Pak sebou trochu trhne, protože je zrovna uprostřed schůze ohledně dalšího pokračování. Zrovna včera dorazili do tohoto hotelu a je potřeba probrat další kroky. Už zbývají jen poslední soutěžící a mezi favority je samozřejmě Daichi i Taiji.

"Ano, následuje focení venku, pokud se máme držet Takeshiho konceptu." Naštěstí jeho podvědomí dávalo pozor. Nový vedoucí soutěže za ním chodí opravdu často, protože nechce ničit něco, co jeho přítel vybudoval. Takeshiho odkaz nakonec zůstane, i když on sám musel odejít. Největší bouře se ještě pořád nepřehnala a ty dvě hrdličky jsou neustále propírané v novinách. Ovšem Takeshiho žena všem vytřela zrak, když veřejně promluvila a zastala se jak svého muže, za chvíli nejspíš bývalého a Seny, se kterým si očividně padla do oka. Prohlásila, že oba dva jsou naprosto kouzelní a nádherně zamilovaní a že jim lásku opravdu přeje a začala veřejně vystupovat proti všem odpůrcům jejich vztahu. Nevrhla tím na sebe moc dobré světlo, ale jak se zdá, ani v nejmenším jí to nevadilo. Co noviny neví, ale Shin ano je fakt, že i ona je zamilovaná. Nemohl si pomoct a hrozně se smát, když zjistil, že její láska rozhodně není muž. Vlastně si je jistý, že s tím brzo i ona vyjde na světlo. Sena to nesl o hodně hůř. Snažil se tvářit, že ne, ale Shin to na něm poznal a navíc se několikrát během toho viděli a chtělo to dlouhý dámský večer. Sice měli oba starostí nad hlavu, ale stejně si našli čas a věnovali se jen sobě. Samozřejmě u toho i něco popili. Shin by si tipl, že kdyby měli ještě trochu času, nakonec skončí Take i Tai s obarvenou hlavou, jak rozverní byli. Nestačí ani mrknout a schůze je u konce. Vydechne teprve, až všichni zmizí ze zasedačky. Trochu se rozvalí ve svém křesle a vzápětí se usměje. Za chvíli ho čeká oběd s Taijim. Hrozně se na něj těší. Vyskočí na nohy a už míří do hotelové restaurace, kde se mají za deset minut sejít. Málem se přerazí, když proletí dveřmi a u jednoho ze stolů nevidí nikoho jiného, než své rodiče. Zůstane na ně zírat s vytřeštěnýma očima a není schopný kroku. Nakonec se odhodlá a opatrně k nim přijde. Ještě divnější je to, že se na něj nemračí, ale usmívají. Máma hned vstane a jde ho obejmout, táta se mu uklání a Shin…Pořád chce utíkat.

"Ahoj." Pípne sotva slyšitelně.

"Jak to, že jste tady?" Zeptá se opatrně a nakonec se posadí, když mu nabídnou místo u nich. 

"Přijeli jsme se na tebe podívat, jak se ti daří. Máš teď skvělé místo." Shin chvíli nechápe a pak mu to začne docházet. Jde o úspěch o nic jiného. Jenže on to dál nechce dělat, chce se vrátit s Taijim, jakmile soutěž skončí a zůstat tak mimo dění i kamery. Bez Takeshiho to pro něj nemá smysl. 

"Já totiž…" Ani po těch letech s nimi není schopný mluvit normálně. Klopí oči ke svým dlaním v klíně a žmoulá si prsty. K jeho uším doléhají další slova chvály a to, jak dobře se budou mít. 

"Chci skončit. Po soutěži." Podaří se mu říct.

"Ale nedělej si z nás legraci. To vůbec není vtipné. Samozřejmě, že budeš pokračovat." Jeho táta je nekompromisní.

Taiji

Taiji by nikdy nevěřil, do čeho se ráno může probudit. To, že si Takeshi začal se Senou, o tom věděli všichni a zejména Hiroto se postaral o to, aby to věděli i ti, kdo nevěděli, ale že to takhle praskne v novinách a Japonsko z toho udělá další havárii jaderného reaktoru, to by nevymyslel. Jemu připadalo, že slavných je v Japonsku neskutečné množství, konec konců bylo to devadesát miliónů lidí v jedné z nejvyspělejších ekonomik světa, tak proč se všichni starali o jednoho producenta, byť významné a divácky velmi oblíbené soutěže? Takeshi byl velmi kontroverzní postava a jeho pořady taky, čekal od něj někdo vůbec něco jiného? Na namalované kluky v soutěži se všichni dívali a předstírali, že se to děje doma za zavřenými dveřmi a kolegové se to nedozvědí, ale vadilo jim vidět jednu fotku v bulváru? Tohle nechápal, šlo to úplně mimo jeho myšlenkové pochody a připadalo mu, že se na tom jenom živí bulvární novináři. Podle něj to za pár dní opadne a nikdo už si nevzpomene, že se kdy vůbec něco stalo kromě těch, kteří ty dva poznají na ulici, ale upřímně… spíš jim budou vadit ty spojené ruce a ne kdo přesně to je. Taiji zase tolik neviděl do toho, jak náročné je předat celou soutěž novému vedení, ale naštěstí byli skoro na konci a tak to nebyla taková katastrofa. Jeden z finalistů předvedl teatrální divadlo pro noviny, že za daných okolností nemůže pokračovat, ale to bylo asi ta všechno. Vypadalo to, že nakonec doopravdy vyhraje on nebo Daichi. Buď jak buď, jemu už to bylo jedno, i když by se rád vrátil mezi kluky s vítězstvím. A Daichi už měl najednou myšlenky taky někde jinde. Prostě se to buď stane nebo ne.

Daleko víc by se obával toho, aby někdo z těch všech bývalých soutěžících na Takeshiho nevytáhl kauzu se znásilněním před xy lety, to bylo teď ve světě populární. Za to Shinya vypadal jako výkonný ředitel všeho, co kdy Takeshi založil a v podstatě se od té doby viděli v posteli, když Shinya spal. To bylo asi tak celé. Dneska si ale na sebe našli čas alespoň při obědě. Taiji to jako vždycky pojal hodně po svém, když se rozhodl, že nakonec nebudou jíst v restauraci mezi všemi a kde by Shina stejně pořád někdo naháněl a rušil, ale že ho vezme spíš někam jinam. Nejlepší by bylo jíst u babičky, ale toho si ještě oba dva užijí. Asi s ním prostě na motorce zaparkuje u nějakého motorestu někde na vyhlídce a bude. Takže se navlékne jako vždycky, na stroji přirachotí až před restauraci a zatroubí tak důrazně, že to Shin musí pochopit. Přece už pozná jeho motorku!! Docela dlouho se nic neděje, i když by podle hodinek měl být Shinya dávno uvnitř a čekat u stolu, takže to Taiji zkusí ještě jednou, než z restaurace vyběhne pikolík, aby ho div nezpohlavkoval, že tady vyrušuje hosty a že na něj zavolá policii, jestli neodjede. Taiji odjede, ale jenom kousek zaparkovat a když se vrací a pikolík ho zase uvidí, málem ho ani nepustí dovnitř, ale Taiji se nenechá odbýt a hrne se dál. Už z dálky Shina vidí, je k němu zády, ale není u stolu sám a to vysvětluje všechno. Taiji je nemusel nikdy viděl, aby pochopil, že tohle nejsou novináři ani nikdo jiný. Tam sedí jeho máma a táta, kdo ví, jestli o nich vědí a očividně ho grilují. Taiji se už strašně dávno chtěl zeptat na Shinyovo dětství a na to, co se tam vlastně stalo nebo ještě děje, ale nikdy k tomu neměl příležitost tak, aby něco nepokazil. Teď se očividně naskytla. +No… když všechno spadlo na hlavu Senovi a Takemu, přece je v tom nenechám.+ Pomyslí si a vykročí vstříc vlastnímu konci světa, ale… nééé, to by nikdy nedovolil, bude to hračka! Zastaví se až u stolu a mile si všechny prohlédne. 

"Ahoj, Shin-chan, přišel jsem tě vyzvednout, ale koukám, že asi přece jen jíme tady." Pozve se ke stolu, ale zatím si nesedá. Proti pohledům je dopředu obrněný.

Shinya

Shinya nepřeslechl troubení motorky z venku. Několikrát se za tím zvukem ohlédl, ale teď prostě nemohl odejít. Ne ve chvíli, kdy jsou tu jeho rodiče a koukají se na něj takovým způsobem. Nedokáže přijít na to, co se tu děje, ale jediné, co si opravdu přeje je, aby ho někdo zachránil. Jejich přítomnost způsobuje, že je se svým přemýšlením tam, kde byl ještě před pár lety. Jejich přítomnost ho nutí choulit se do sebe a nevydat ani hlásku. Najednou prostě ví, že Tai na něj nepočká a hrozně ho naštve tím, že nepřišel. V duchu ho vlastně tak trochu volá, aby přišel a vysvobodil ho. Hledí na svou mámu a pak přeskočí očima na svého otce, oba se na něj nepřestávají usmívat.

"Ale já vážně nechci pokračovat. Slíbil jsem Takeshimu, že se o soutěž postarám a pak skončím." Prohodí velmi tiše, vlastně ho není skoro slyšet a už zase klopí oči ke stolu. Nechce vidět, co se promítne v jejich tváři. Nejvíc se v tuto chvíli mračí jeho otec.

"Neskončíš." Ozve se tátův nekompromisní hlas. 

"Celé roky čekáme, až naší rodině přestaneš dělat ostudu a teď, když se ti to konečně povedlo, chceš skončit? Na to zapomeň." Sykne na něj tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel. Pak se zase narovná a znovu se začne usmívat.

"Budeš slavný, vyděláš hromadu peněz a konečně se na nás všichni z ulice nebudou dívat skrze prsty. Ten poslední skandál se s námi táhne celou dobu. Tvá máma nemůže pomalu ani dojít do obchodu, aby si to nevyslechla. Dlužíš nám to." Kývne rázně hlavou. Shin se neodvažuje vydat ani hlásku. Je to už pár let, kdy čelil podobnému skandálu, jako prožívá právě teď Takeshi. Jenže nebyl tak známý, takže se to rychle ututlalo. Samozřejmě v tom měl prsty i jeho mentor. Nechce na tu dobu na trochu myslet, je rád, že to zapomněl a dokonce i obraz muže v televizi. Jenže teď je to všechno zpátky a on se nedokáže bránit. Dluží jim to? Vlastně ano, měl by se postarat, aby napravil svou chybu. Kdyby Takeshi slyšel v tento okamžik jeho myšlenky, asi s ním řádně zatřese. Jedinou věc, kterou udělal špatně je to, že se tehdy zamiloval do osoby, která ho dlouhé měsíce jen využívala. Jenže to Shin teď nedokáže vidět, už zase ne. Když se za jeho zády ozve Taijiho hlas, málem zapadne pod stůl. Prudce se ohlédne a jeho oči na pár vteřin zahřejí, než se v nich objeví stejně strach, jako v nich byl před chvílí. Sotva dokáže ohnout rty a zformulovat tiché ahoj. Za to Shinyův otec se narovná a je znát, že se mu to oslovení, ani vzhled Taijiho nelíbí.

"Prosím a vy jste kdo?" Jeho hlas je zatím klidný, ale je znát negativní podtón. 

"Snad Shinya-san, minimálně." Opraví oslovení, ale nejspíš i to, které sám řekl, by ho vytočilo. 

"Tati, nezlob se. To je Tai, patří k soutěžícím." Snaží se svého otce uklidnit a je vidět, že z něj má strach. Ano, i ve svém věku. Jeho táta si Taijiho znovu prohlédne a v jeho očích je vidět něco jako, jak jinak. 

"Je nám líto, že vás rušíme při obědě, ale tohle je rodinné setkání." Vyhodí ho a to v Shinovi zvedne něco nepopsatelného. V první chvíli nic neřekne, ale dlaň mu automaticky vystřelí k Taijiho zápěstí a silněji ho sevře.

"Posaď se, prosím." Prohodí sotva slyšitelně a tím si vyslouží další nevěřícné pohledy svých rodičů. 

"Jak jsem řekl, je nejlepší doba, abys konečně napravil, co jsi způsobil." Shinův otec otočí a tváří se, že tu Tai vůbec není, prostě ho ignoruje. Jeho máma mlčí a jen souhlasně přikyvuje. 

"Až soutěž skončí, budeš dál pokračovat. My se přestěhujeme sem a dáme pozor na to, aby se nic neopakovalo. Je potřeba, aby na tebe někdo pořádně dohlédl." Shin konečně zvedne oči a skoro to vypadá, že se za chvíli rozbrečí. Taijiho zápěstí ani pod stolem nepustil. 

"To nemůžete. Já nechci pokračovat." Snaží se je přesvědčit, aby toho nechali. Moc přesvědčivě to ale nezní. Není schopný se proti tomu obrnit a poslat je do háje. Jeho povaha mu to prostě nedovolí. Dokud byl Take vedle něj, poslal je do háje on a jeho rodiče se ho vlastně báli, ale teď tu není a Tai…Uteče, jakmile uvidí, jak se neumí bránit.

Taiji

Nečekal by, že Shinyu svou přítomností tak vyděsí, ale je mu jasné, proč se to děje. Sice nemá ani zlomek potřebných informací, ale i tak si dovede opravdu hodně věcí domyslet. Narodil se v Japonsku, ví jak to chodí, i co většinu rodičů trápí, jak to může pro ně dopadnout, stejně jako to, jaká přemrštěná očekávání mívají. Nečeká, že tohle dopadne dobře, že si s nimi podá ruku a budou k nim chodit na oběd. Ale rozhodně nedopustí, aby je se Shinyou rozdělili. S nimi Shinya do smrti bydlet nebude, i když by to možná chtěli. Není si jistý, kolik odvahy v sobě Shinya najde, aby je poslal do háje, bez jeho pomoci to Taiji nezvládne, nemůže ho odtud odvléct násilím. Najednou mu dojde, že jestli tohle bude fiasko, možná už ho taky nikdy neuvidí. Tím by jejich vztah prostě skončil a nebyli by jediní, kdo nevyhrál proti společnosti a rodinám. Ti všichni uměli život mladé dvojici zkomplikovat natolik, že by třeba už nikdy nenašli pořádnou práci a prostě se neuživili. Stačila jediná pomluva a vyhodili vás odkudkoliv. V tomhle měl Sena výhodu, že si nabrnkl bohémského boháče. On výhodu peněz neměl. Shinya byl mnohem bohatší, než on sám. Taiji si ale pořád dovoluje doufat, že mají mocné přátele. Takeshiho a osobně je schopný dojít i za Hirotem. Jsou to sice pořád víceméně Takeshiho prostředky, ale Hiroto je bohatý synáček, co chodí s klukem, třeba by se jich zastal alespoň slovně. Čekal by, že otec vstane a rovnou ho odtud vyhodí, ale to se zatím nestane. Taiji zůstane stát, podívá se mu do očí a ukloní se mu. Opravdu se snaží, aby to vypadalo uctivě. Kdyby o nich věděl, dokonce by se došel převléct, aby nepřiléval do ohně. Sice celý život razil heslo, že do toho nikomu nic není, ale pro Shinyu by udělal cokoliv. Klidně si i nechal ostříhat ty kudrnaté vlasy a vzal oblek. Bohužel s tím už teď nic neudělá. 

"Promiňte, pane, máte pravdu." Nerozporuje mu to oslovení, protože to bylo hodně osobní. 

"Jmenuji se Sawada Taiji a měli jsme s vaším synem domluvený oběd. Jinde, než tady." Upřesní. Znovu se narovná a podívá se na Shinyu. Zatím si pořád drží lehce optimistický úsměv. Shinya ho zatím představí jako soutěžícího, ne jako jeho přítele a on si není jistý, jak se při tom cítí. Možná to nechce těšit přímo dneska… Otec ho samozřejmě slušně pošle pryč, jinými slovy si mají oběd dát jindy, jenže to nejde. Nemůže tady Shinyu nechat klepat se strachy. Ještě se ani nepohne z místa, když ho z ničeho nic sevře Shinyova dlaň. Podívá se k ní a pak na jeho profil. Shinya chce, aby si sedl a jeho rodiče neřeknou ne, místo toho pokračují v rozhovoru. A tak potichu odsune židli a pomalu se posadí. Není si jistý, o čem se spolu baví, ale připadá mu, že jde o toho muže, kterého viděl na videu a o to, jak se k němu choval. Pokud s ním měl Shinya vztah, přece o tom museli vědět? Taiji by potřeboval vědět, jestli byli pro a chtěli, aby jejich synovi všechno diktoval nebo jim naopak vadilo, že s ním chodil. Z něčeho mají strach. Ze Shinyových tendencí nechat se ovládat nebo jen z toho, že je gay? Taiji si o sobě nikdy nemyslel, že je nějak nadprůměrně chytrý, možná spíš naopak a teď by potřeboval minimálně doktorát z psychologie a diplomacie. Přijde k němu servírka a tak si tiše objedná. Vodu. Má pocit, že kdyby si dal pivo, bude za nezvladatelného alkoholika a navíc má přede dveřmi pořád motorku. 

"Tahle soutěž postupně pohltí každého. Je to hrozně moc práce a drsné podmínky pro ostré lokty. Váš syn je nemá… ale má talent a stojí o něj na spoustě jiných prestižních míst." Pokusí se jim podsunout jiné myšlenky na kariéru. 

"Nechcete přece, aby skončil s nějakou úzkostnou poruchou za pár let, chcete aby vydělával pořád." Něco plácá, to je jedno co, třeba to zabere. Jde mu jen o čas, aby si mohl promluvit s Takeshim.

Shinya

Shin se po očku podívá na Taijiho, který se k jeho překvapení omluví a ještě se představí sám. Ne, že by ho měl za nějakého neurvalce, to vůbec, ale nečekal by, že bude tak milý na někoho, kdo se k němu chová tak ošklivě. V ten okamžik u něj Taiji stoupne snad na stupínek božství. Může ho milovat víc? Ne, to už prostě nejde. Dokonce se mu na tváři objeví milý úsměv a očka mu zazáří. Toho si rodiče samozřejmě všimnou, a jelikož ho znají, ví moc dobře, co to znamená. A to je jeho konec. 

"Jistě pochopíte, že rodina má přednost. Nic důležitějšího není." Oznámí mu jeho otec nekompromisně a asi by byl rád, kdyby je nechal, ale Shin zařídil, aby se to nestalo. S Taijim se Shin cítí mnohem lépe, i když pořád není schopný jim jakkoliv odporovat. Jenže už mu hlavou létají představy, jak by to vypadalo, kdyby s nimi opravdu žil. Už by nemohl vůbec nic. Do práce, mezi lidi na důležité akce a pak už nikam. Tak přesně to bylo předtím. To byl důvod, proč před nimi utíkal, co nejdál to šlo. Makal co nejvíc, aby se dostal na školu, která by ho bavila a zároveň byla dostatečně prestižní. Nespal, chodil na brigády, aby si na všechno vydělal a pak prostě odešel. Jenže to nestačilo. Tlačili ho dál a dál, a když přišel s tím, že rozhodně nechce být architektem nebo něčím podobným, ale věnovat se umění a hlavně make-upu, bylo zle. Tehdy ho objevil Takeshi a vlastně zachránil před životem v neštěstí. Teď by se měl vrátit zpátky? Ne, ani naivní Shin nevěří, že by to tentokrát bylo jiné. Už jen proto, že ho přemlouvají, aby s podobnou prací neskončil. Shin se mírně ohlédne a pak sklopí hlavu, když Taijimu donesou vodu. Však on ví, že kdykoliv jindy by si dal pivo. Vlastně ho potěší, že před jeho rodiči chce vypadat dobře. Bohužel to nemá smysl a jemu je to líto. Shin se nadechne, aby ještě něco řekl, ale Tai je rychlejší. Co říká je pravda, nakonec by tak skončil, ale taky ví, že jeho rodiče to nikdy nezajímalo. Pro ně byla jediná hodnota života a to byl počet nul na bankovním kontě, možná značka auta před domem. Zlehka mu stiskne ruku a pozvedne koutky. V očích mu září vděk, že se snažní, i když pořád vypadá smutně. Neplete se, otec do toho vstoupí za soustavného přikyvování mámy.

"Ale on se je naučí mít. Už je dost starý, aby se s tím vypořádal. Právě proto musíme bydlet spolu, abychom na to dohlédli." Vede si dál svou. 

"Podobné poruchy jsou jen výmyslem slabých a neschopných lidí, co to nikam nedotáhnou." Je vidět, že má svou pravdu a nenechá si to nikým vymluvit. 

"A vůbec, co je vám do toho." Začíná být už víc než nabroušený. 

"Když jsem tehdy přišel, že chci dělat to, co dělám, měl jsi to za poruchu." Pípne Shin a už dřív než to vysloví, ví, že přestřelil. 

"Teď je to to nejlepší, co mohlo naši rodinu potkat hm." Pokračuje dál, jak kdyby to najednou všechno muselo ven. 

"A víš, je mu do toho hodně. S Taijim chodím a hodlám v tom pokračovat dál." Pokusí se pozvednout a vypadat sebejistě, ale je to marná práce. Vrchol jeho odporu byla asi ta slova. 

"Tak a mám toho dost!" Jeho otec se nakloní blíž a je znát, že je zle. 

"Tolerovali jsme ti toho chlápka, jen proto, že vypadal solidně. Pak tě zatáhl do průšvihu a my ho museli žehlit úplně všude. Teď si přivedeš…" Mávne rukou k Taijimu a asi moc nemá ta správná slova.

"A bude se to opakovat? Tak to v žádném případě." Zamítne to rázně. 

"To Takeshi." Ozve se Shin. 

"Cože?" Nechápe jeho otec. 

"To Takeshi to celé vyřešil, ne vy. Dostali jste hromadu peněz, abyste byli v pohodě." Pořád má tendenci se nedát. 

"Taiji za nic z toho nemůže, nebuď na něj takový." Teď už se začíná mračit i Shin a vypadá to…minimálně nezvykle, spíš divně. 

"Co si to dovoluješ?" Sykne na něj otec. 

"Je vidět, jak dlouho nejsi doma, takové chování by ti nikdy netrpěl. Ano, to přijali a podívej se, jak to dopadlo. Co proto tebe ten stařík udělal? Akorát jsi zvlčel." Shin už má po těch slovech skoro v slzy v očích. 

"Tohle neříkej. Takeshi je úžasný člověk, vždycky byl a staral se o mě." Brání svého mentora. 

"Ano, to jsme viděli v novinách, jistě víme, co chtěl na oplátku." Nedá se Shinův otec a Shin jen vrtí hlavou. 

"Nikdy po mě nic takového nechtěl. Je pro mě větší táta, než jsi kdy byl ty." Je jasné, že brzo se Shinya zhroutí pod stůl psychickým vyčerpáním. 

"A mám toho tak akorát dost!" Práskne starší muž dlaní o stůl a začne se zvedat. Jen těžko říct, jestli Shinovi jedna přistane, nebo ho mají v plánu odtáhnut sebou. Shin podobné chvilky zažil a tak se pomalu vsakuje do židle, prostě to neumí jinak.